Braennino: TGCF Kapitola 203: Bílý císař mluví o záhadném královském preceptorovi

Když tak mocné duchovní světlo zasvítilo na rozhořčené duchy, černá mračna se jedno po druhém ztrácela a mizela. Z Nebes sestoupil bojový bůh v bílé zbroji a s mečem v ruce.

Skutečně přišel Jun Wu. S jeho příchodem se všichni cítili jako šikanované děti, jimž právě na pomoc dorazil jejich otec. Některým se dokonce v očích objevily slzy dojetí a ozvalo se i několik výkřiků: „Ach! Můj pane!“

Každý krok Nejvyššího císaře vyzařoval eleganci a autoritu. „Není třeba panikařit. Jsou všichni v pořádku?“

Čtyři bohové v soustavě duchovního meče se rychle oddělili od sebe a změnili se zpět do své původní podoby.

Pei Ming si jako první vzal slovo: „Můj pane, copak nestřežíš Nebeské hlavní město? Jak to, že jsi dorazil osobně?“

„Vládce deště mě prostřednictvím duchovního pole informovala, že bariéra hory Tong’lu byla prolomena. Důsledky jsou natolik hrozivé, že jsem přišel,“ odpověděl Jun Wu.

Všichni se ohlédli a uviděli Vládce deště, stále sedící na černém volovi.

Tak to byl důvod! Prolomením bariéry se opět uvolnilo používání duchovního pole. V zápalu boje se všichni soustředili jen na ničení a zabíjení duchů, a nikoho než Vládce deště nenapadlo použít duchovní pole.

Xie Lian udělal krok kupředu. „Můj pane, je zde Bílá beztvářnost. Vrátil se.“

Jun Wu lehce pokýval. „Myslel jsem si to.“

„Nedá se polapit. Kvůli vašemu příchodu se mohl ukrýt kdekoliv.“

„Na tom nezáleží,“ řekl Jun Wu. „Nejdřív se postaráme o rozhořčené duchy, pak bude na řadě on.“

Všichni vzhlédli k obloze. Černé mraky se po útoku zářivého světla znovu formovaly.

„Takže zrození nového Krále duchů bylo přerušeno?“ ujistil se Pei Ming.

„Ano. Pec nakonec prorazila tahle socha,“ ukázal princ.

Oči všech se k ní stočily. Poté, co ji Xie Lian přestal ovládat, kamenná socha zůstala poslušně ležet na zemi jako zvláštní nádherně vytesané umělecké dílo. Vypadala trochu jako malá hora.

Xie Lian se jemně dotkl obří kamenné tváře a pak se obrátil k Hua Chengovi. „San Langu, co s ní budeme dělat?“

Hua Cheng se zatvářil zamyšleně. „S tím si nemusíš dělat starosti, gege. Dokud ji neopravíme, může zůstat zde.“

„A půjde spravit?“ zajímal se princ.

„Samozřejmě, dokud budeme mít kámen z Pece. Určitě ji opravím tak, aby znovu dokázala stát.“

„Tak to zatím nechme být,“ pokýval Xie Lian. „Sopka u Pece je stále aktivní a kdo ví, kdy tam zase bude bezpečno.“

V tu chvíli rozhořčení duchové míhající se vzduchem náhle vykřikli a proměnili se v obrovský vzdušný vír, který vzápětí prudce zamířil jedním směrem. Chvíli netušili, co se stalo, ale při pozorném pohledu jim došlo, že cílem duchů je chrám Wuyong skrytý v podzemí.

Duchové se venku neměli před silnými paprsky kam ukrýt a dříve nebo později by byli rozptýleni. Pak se ale s nevídanou vervou nahrnuli do malého podzemního chrámu a tam po nich najednou nebylo ani vidu, ani slechu.

Mu Qingovi se ohromením rozšířily oči. „Co se to děje?“

Xie Liana polil ledový pot. „To Bílá beztvářnost! Vytvořil pole pro zkracování vzdálenosti a poslal ty duchy ven!“

Jun Wu máchl rukou a střecha chrámu byla odhozena stranou spolu s velkým kusem země. Kromě obřích zbytků magického pole tam však nebylo nic.

„Co má v plánu?“ vykřikl Feng Xin. „Kam to pole připojil? Kam je poslal?“

Kdyby to bylo dříve, právě teď by na scénu vstoupila Ling Wen a jejímu paláci by netrvalo déle než půl vonné tyčinky, než by nahlásili všechna místa. Jenže teď, ať už její funkci převzali kteříkoliv civilní bohové, nereagoval nikdo.

Feng Xin rozhořčeně zaklel: „Kurva, když jde o poměřování schopností, to se můžou přetrhnout, ale teď, když je čas ukázat, k čemu jsou dobří, není po nich ani vidu ani slechu? Už nikdy neřeknu proti schopnostem Ling Wen ani křivé slovo!“

V tom se ozval Hua Cheng: „Královské hlavní město.“

Všichni se k němu otočili právě ve chvíli, kdy stáhl ze spánku dva dlouhé štíhlé prsty.

„Poslal ty tvory do několika různých pevnostních měst, ale jistým cílem je pouze královské hlavní město, protože právě tam nejvíc vzrostla esence zla.“

Civilní bohové nebeského dvora byli k ničemu, takže museli spoléhat na Krále duchů, aby polohu uprchlých bytostí zla určil. Přítomní bohové se poněkud zastyděli, ale protože situace byla zoufalá, nevydrželo jim to dlouho.

„Dobře,“ ozval se Mu Qing. „Víme, co má Pohroma v bílém rouchu v plánu. Jistě že pošle ty duchy tam, kde je nejvíc lidí, a tím je královské hlavní město. Jakmile propukne obličejový mor, rychle se rozšíří dál.“

Pei Ming řekl: „Není času nazbyt, musíme se o to rychle postarat, než se to celé zvrtne.“

Z neschopnosti civilních bohů Jun Wua opět rozbolela hlava, a tak se obrátil k Hua Chengovi. „Zjistil tento dobrý pán také polohu některého z dalších pevnostních měst, kam byli duchové přemístěni?“

„Pracuji na tom, nebude to trvat dlouho. Yin Yu, vezmi si to na starost,“ přikázal Hua Cheng.

„Ano, pane,“ přitakal oslovený.

V minulosti ho Jun Wu vykázal z Nebes, ale nebylo v tom nic osobního, pouze plnil svou povinnost. Přesto z něj byl Yin Yu trochu nervózní. Po chvíli komunikace s podřízenými z Města duchů ale ostatním oznámil svá zjištění:

„Tři sta mil na jih, pak dvě stě sedmdesát na sever…“

Jun Wu se obrátil k Feng Xinovi. „Nan Yangu, vezmi si na starost jih.“

Feng Xin na okamžik zaváhal. Xie Lian usoudil, že by tu nejspíš rád našel Jian Lan a Cuo Cuoa. Chtěl se ozvat, ale Feng Xin už přikývl a odešel vytvořit pole.

„Vezmu si sever?“ ozval se s úsměvem Pei Ming.

„Samozřejmě,“ kývl Jun Wu.

Pei Ming se otočil k odchodu a za ním se hned zvedl i Pei Su. Starší bojový bůh se po něm ohlédl. „Tvé rány se ještě nezhojily a jed nebyl zcela vyčištěn. Zůstaň zatím s Vládcem deště.“

Pei Su nevypadal šťastně. „Gene-ále, já už nejsem otrá…ený!“

Pei Ming ho soucitně poplácal po rameni. „Ještě stále nedokážeš mluvit souvisle a tvrdíš, že nejsi otrávený?“

Věnoval ještě Vládci deště zdvořilou úklonu a odešel samotný.

Jun Wu pokračoval: „Qi Yingu, ty bys měl jít na západ. Nezapomeň, ne že tam zase uděláš…“

Quan Yizhen vypadal zmateně. „Proč mám jít na západ? Co přesně teď máme dělat?“

Nikdo mu nemohl vyčítat, že netuší, co se děje. Od začátku byl zmatený. Proč byl zbit? Proč byl zaživa pohřben ve zdi? Proč byl změněn v panenku darumu? A proč se musel změnit v meč? Naprosto nechápal, oč tu jde.

Yin Yu si při pohledu na něj povzdechl. „Vezmu si ho na starost a cestou mu všechno řeknu.“

Stejně by se nenašel nikdo jiný, kdo by na to měl trpělivost.

„Dobře!“ souhlasil Quan Yizhen nadšeně.

Mu Qing čekal, až na něj přijde řada, ale nedočkal se. „Můj pane, a co já?“

„Xuan Zhene, nezapomněl jsi na něco?“ podíval se na něj Jun Wu.

„Na co?“ nechápal Mu Qing.

„Momentálně jsi ve vazbě.“

Mu Qingovi klesla čelist. Na tohle opravdu zapomněl. A nejen on. Téměř všichni už vypustili fakt, že Mu Qing utekl z Nebeského dvora před podezřením, že pomocí zlých kouzel vytvořil ducha plodu, a tato událost stále nebyla dořešena.

„Nemusíš se do toho zapojovat. Vrať se na nebeský dvůr a vazba bude obnovena.“

„Pane, ale to jsem opravdu nebyl já!“ vykřikl Mu Qing.

„Jakmile to bude vyšetřeno a pravda vyjde najevo, budeš přirozeně propuštěn,“ oznámil mu Jun Wu. „Kdybych tě v tuto chvíli nechal bezdůvodně odejít, vrhlo by to na Nebesa stín.“

Mu Qing byl vytočený do běla, ale nemohl s tím dělat nic jiného, než tiše souhlasit. „Ano, pane.“

Hua Cheng se při pohledu na jeho utrpení bez okolků rozesmál. Vysloužil si tím nevraživý Mu Qingův pohled, ale pak se oči bojového boha stočili na Xie Liana, stojícího vedle. Něco si nejspíš uvědomil, protože jeho tvář se ještě víc zachmuřila.

Co se ostatních týče, Vládce deště nebyla bohem bojových umění, takže se nesnažila zapojit. Jasně dala najevo, že kdyby někdo potřeboval její pomoc, ať jí dá vědět, a pak tiše odešla.

Sám Xie Lian si pochopitelně vybral cestu do královského hlavního města, protože bylo nejlidnatější a nejobtížněji vyřešitelné. Co se týče Jun Wua, ten zůstal vzadu, aby čelil třem horským duchům a Bílé beztvářnosti, který se mohl skrývat poblíž.

Hua Cheng hodil kostkou, otevřel pole pro zkracování vzdálenosti a spolu s Xie Lianem v něm zmizeli.

…

V královském hlavním městě už byla hluboká noc, v ulicích vládlo ticho a nikde nebylo slyšet ani hlásku. Domy kolem měly pevně zavřená okna a dveře. Xie Lian a Hua Cheng se vynořili z jedné uliček a za rychlé chůze pátrali po jakékoliv známce po rozhořčených duších.

Po několika krocích princ zvedl dva prsty ke spánku a aktivoval komunikační pole. „Můj pane?“ začal.

„Co se děje, Xian Le?“ ozval se Jun Wu. „Dorazil jsi do královského hlavního města?“

„Jsme tu. Chtěl jsem s vámi o něčem mluvit.“

„Udělal ti něco Karmínový déšť dotýkající se květu?“ zašeptal Jun Wu.

Princ se rozpačitě odmlčel.

Hua Cheng si zřejmě něčeho všiml, protože nakrčil obočí. Xie Lian rychle odpověděl: „Ne, nic mi neudělal. Jde o něco jiného. Situace byla předtím příliš naléhavá a nebyla příležitost si promluvit.“ Po těch slovech zvážněl. „Můj pane, vzpomínáte si ještě na mého učitele?“

Když se o něm zmínil, Jun Wu působil trochu zaskočeně. „Mluvíš o tehdejším královském preceptorovi z Xian Le?“

„Ano. Přišel jste s ním v minulosti do styku? Všiml jste si na něm něčeho zvláštního nebo neobvyklého?“

Všechny obřady a bohoslužby v království Xian Le prováděli výhradně preceptoři. To oni byli mostem mezi bohy a smrtelníky.

Po chvíli ticha Jun Wu odpověděl: „Všiml.“

Xie Lian zatajil dech. „A čím byl zvláštní?“

„Xian Le, chceš to opravdu slyšet?“

„Chci.“

„I kdyby tě ta informace mohla zranit?“

Princ pohlédl na Hua Chenga. „I tak.“

Trvalo hodnou chvíli, než Jun Wu odpověděl. „Tvůj mistr… být královským preceptorem Xian Le bylo hrubé zneužití jeho talentu. Měl znalosti a dovednosti zdaleka přesahující tvou představivost.“

Xie Lian si tiše povzdechl a Jun Wu pokračoval: „Věřím, že skutečný počet let, které královský preceptor strávil na tomto světě, není menší než můj. Možná dokonce větší.“

Část princových domněnek se tím potvrdila.

Pokud královský preceptor skutečně žil na tomto světě déle než Jun Wu, pak se možnost, že byl jedním ze čtyřech preceptorů Wuyongu, ještě zvyšovala.

„Jak to, že jste mi o tom nikdy předtím neřekl?“ zeptal se Xie Lian.

„Protože jsem si dlouho nebyl jistý.“

„A jak jste si to potvrdil?“

„Když Xian Le padlo, našel jsem ho a zneškodnil. Ale teď se zdá, že nakonec stejně utekl.“

Že by na světě existoval někdo další kromě Bílé beztvářnosti, kdo by dokázal uniknout z rukou Jun Wua? Xie Lian si vždy myslel, že královský preceptor uprchl během válečného chaosu, ale nenapadlo ho, že se o něj šel osobně postarat Jun Wu.

„Ale… proč jste ho musel zneškodnit? A proč jste mi nic neřekl, ani když jste si to ověřil?“

„Tvé dvě otázky jsou vlastně jedna a ta samá,“

„Cože?“

„Kdybych ti to tehdy řekl, nejspíš by ses cítil zraněný,“ vysvětlil Jun Wu. „Ale možná, že ten, kým ses stal dnes, dokáže lépe snášet pocit zklamání z ostatních.“

Xie Lianovi bušilo srdce stále rychleji a podvědomě sevřel Hua Chengovu ruku. Ten překryl jejich spojené dlaně druhou rukou.

Jun Wu na druhé straně komunikačního pole pokračoval: „Protože jsem zjistil, že se v tobě nejspíš snažil něco… probudit.“