Bian Xu se při spatření svého starého přítele zarazil a jeho nálada se poněkud zkomplikovala. Sám tu seděl s bílými vlasy, ale jeho vrstevník vypadal jako muž v nejlepších letech, což jasně naznačovalo, kdo z nich má navrch. Kultivující měli život několikanásobně delší než smrtelníci, a jejich mládí a krása, nepoznamenaná věkem, se zdála jako požehnání nebes. Mělo to však i svou krutou stránku – směli světu ukazovat ošklivost, nevědomost nebo chudobu, ale nikdy ne věk.
To
proto, že „stáří“ nebylo jen přírodním zákonem, ale odsuzujícím ukazatelem
života vzdalujícího se od Tao.
Bian
Xu si svou žárlivost nepřipouštěl, ale ve skutečnosti byl tím setkáním velmi
rozrušený. Nenechal se vtáhnout do hovoru a jen na Ji Qianliho mírně kývl.
Mezi
kultivujícími se rozhořela živá diskuze. Povídalo se, že pán Panství Bílého
tygra byl kdysi těžce zraněn při vymítání démonů a musel na dlouhé roky odejít
do ústraní, aby se zotavil. Zatímco bojoval o život, všechny záležitosti předal
starším své sekty.
Teď
se však ukázalo, že jeho svíce života nejenže nezhasla, ale měla se čile
k světu.
Ji
Qianli vzhlédl a spatřil nahoře ve větvích Cheng Qiana. Usmál se na něj a jeho
další slova, navenek určená všem, směřovala k Tang Zhenovi: „Rád bych
řekl, obzvláště těm z vás, kteří ke mně chovají zášť, že je třeba mít na paměti
jednu věc. Jaký smysl má zničit jedním sekem něčí prvotní duši, když se ten
někdo nebojí smrti? Jen bychom ukončili jeho trápení. To byste chtěli? Kdybych
měl takového nepřítele, s nímž bych nedokázal žít pod jednou oblohou,
toužil bych, aby žil dlouhý a zdravý život plný hanby a utrpení.“
Tato
slova vyvolala další hlasitou hádku. Han Yuan by mu rád od plic odpověděl, ale
byl tak vykolejený, že ho v tu chvíli nenapadalo nic smysluplného.
Ji
Qianliho objevení bylo tak nečekané, že dokonce ani Tang Zhen nedokázal přijít
na to, proč se dostavil.
„Vaše
slova jsou rozumná, Pane Panství,“ kývl Tang Zhen klidně, „ale schopnosti
kultivujícího Hana jsou příliš výjimečné. Pokud ho chceme uvěznit, je třeba
najít vhodné místo.“
„A
jaké místo je podle vás vhodné, kultivující Tangu?“ zeptal se kdosi.
Tang
Zhen se směrem k tazateli mírně uklonil. „Všechny velké sekty mají dost
svých vlastních záležitostí, takže se obávám, že by pro ně takový úkol mohl být
komplikovaný. Menší sekty by možná měly vůli, ale chybí jim síla. Hm… Když jsme
minulý měsíc prolomili Kostěné pole, všimli jste si kultivačního základu a
dovedností s mečem, kterými oplývá vůdce sekty Yan?“
Dobře
věděl, že všimli. A bylo to celkem hluboké prozření, protože kolik kultivujících
mečů dosáhne prvotní duše? A kolik z nich vstoupí na úroveň Božské sféry?
Tang
Zhen se usmál do nastalého ticha. „A to je důvod, proč věřím, že místem jeho
uvěznění by měla být hora Fuyao.“
Sotva
to dořekl, Ji Qianli, jehož postoj stále nebyl zcela zřejmý, zasáhl: „Nemyslím
si, že by to bylo vhodné.“
Tang
Zhenovi trochu cuklo oko.
Pán
Panství Bílého tygra, s rukama sepjatýma za zády, vykročil vpřed a vrhl
krátký pohled na Cheng Qiana v koruně stromu. „Sekta Fuyao je Han Yuanova
původní sekta. I kdyby byl vůdce sekty Yan spravedlivý a nedal se ovlivnit
osobními pocity, nevnutili bychom ho do pozice, která by na něj vrhala stín
podezření? To není vhodné, vůbec ne. Nemám pravdu, můj malý příteli Cheng
Qiane?“
Cheng
Qian vnímal spodní proudy této konverzace, ale v tuto chvíli nebyl schopen
jim porozumět. Proto mlčel.
V tu
chvíli těsně u ucha uslyšel tichý hlas: „Odkud ho znáš? Kde jsi stihl poznat
tak nestydatého člověka?“
Když
otočil hlavu, zjistil, že jejich nejstarší bratr, který odmítl místo
v první řadě a raději utekl a postavil si domek v Kamenném jádře, se
v onom domku momentálně vůbec nenachází. Důstojný vůdce sekty se místo
toho vyšplhal na strom jako opice.
A
pak kdo je tu nestydatý.
„Vlastně
mám návrh.“ Ji Qianli zvážněl, pomalu přešel až k Tang Zhenovi a pak
pohlédl na Han Yuana. Ten najednou získal pocit, že se v pohledu Pána
panství Bílého tygra skrývá podivný druh lítosti, tak děsivý, až mu naskočila
husí kůže.
„Když
jsem dříve cestoval se svými žáky, byl jsem svědky toho, jak jednu generaci sekty
v Shuzhongu sužují démoničtí
kultivující. Lidé umírali jako mouchy. Síla těch démonických kultivujících
nebyla velká a pro většinu zde přítomných by nebyli výzvou, ale jejich množství
se ukázalo být obtěžující. A také…" Ji Qianli mávl rukávem, z nějž vylétla
šedá postava. Byla to malá dívka s nepřirozeně šedou pletí, od pasu dolů
byla podivně rozmazaná a nezřetelná. Visela ve vzduchu a z mrtvých očí jí
vycházela nepopsatelná zášť a přízračná qi.
„Duch?“
zašeptal Yan Zhengming.
Mezi
kultivujícími to zašumělo.
Tang
Zhen vypadal, jako by dostal facku. Možná si vzpomínal na dny, kdy i on sám byl
duchem. Mimoděk o krok ucouvl.
„Správně,“
pokračoval Ji Qianli. „Musím vás tu všechny informovat, že Lampa pohlcující
duše, která na sto let zmizela, se znovu objevila ve světě lidí.“
Ten
výrok vyvolal bouři.
Před
více než sto lety se Lampa pohlcující duše objevila a způsobila strašlivé masakry.
Nikdo nevěděl, odkud se vzal její nositel Jiang Peng, ale mezi démonickými
kultivujícími se zapsal nevídaným způsobem. Kdysi se proslýchalo, že by svými
schopnostmi mohl usilovat o titul Nejvyššího pána Beiminga. Démonický drak Han
Yuan měl možná ruce od krve, ale stále existovaly věci, kterých by se nikdy
nedopustil. Zato metody kultivujícího dušetepectví neměly žádné dno.
Ještě
ani nedozněly následky jedné katastrofy a už se hrnula další. Tihle arcidémoni
byli jako komáři na začátku léta – jednoduše je nešlo vyhubit.
„Jiang
Penga jsem kdysi potkal v údolí Mingming, ale omylem jsem ho nechal utéct,“
zašeptal Cheng Qian. „Opravdu už se přeměnil na Lampu pohlcující duše?“
Yan
Zhengming ho pevně objal kolem pasu. „Proč jsi mi o tom neřekl?“
„Pořád
jsi mě otravoval, tak jsem na to zapomněl.“
Za
to si vysloužil naštvaný pohled, ale plameny Yan Zhengmingova hněvu byly
spolehlivě uhašeny Cheng Qianovým nevinným výrazem. Oči vůdce sekty Yana
změkly, načež mu nezbývalo nic jiného než odtlačit obličej svého mladšího
bratra jiným směrem. „Dívej se tam, ne na mě.“
„Nejstarší
bratře, nejste tu sami,“ poznamenala suše přehlížená Loužička.
Yan
Zhengming po ní loupl očima.
Protože
hrozbu pochopila, rychle otočila svou ptačí hlavu bokem. „Ach, to je
v pořádku. Ten další člověk je naštěstí dočista slepý!“
Skupina
Ji Qianliho si mezi sebou nějakou dobu šeptala a pak postupně ztichla. Pán
Panství Bílého tygra se otočil na Han Yuana: „Pobýval si mezi Chodci nočních
můr dlouhou dobu a máš značné zkušenosti s démonickou cestou. Byl bys nyní
ochoten nám pomoci?“
Han
Yuan mu pohled oplatil s chladným úsměvem.
„Lampa
pohlcující duše se neobjevila sto let,“ promluvil Tang Zhen dřív, než mohl Han
Yuan odpovědět. „Přítomnost jednoho ducha ještě neznamená, že máš pravdu.
Z tvých slov se mi zdá, vůdce sekty Bílého tygra, že se snažíš poslat
démonického draka zpět do Nanjiangu. Všechny přítomné sekty čelily mnoha
těžkostem a utrpěly velké ztráty, aby jej chytily. Pokud je tvým plánem nechat
tygra vrátit se zpět na horu, nevím, zda s tím budou všichni souhlasit.“
Sice
Ji Qianliho slova překroutil, ale dávalo to smysl.
„Nerozumím,
třetí bratře,“ zašeptala Loužička. „Proč to vypadá, že starší Tang chce našeho
čtvrtého bratra chvíli chránit a pak zase naopak?“
Cheng
Qian jí beze slova pohladil po hlavě, ale v duchu si kladl podobnou
otázku. Tang Zhen chtěl Han Yuana chránit, ale nesouhlasil s jeho návratem
do Nanjiangu. Proč?
Ji
Qianli se dole pod stromem usmál. „Ve skutečnosti to má jednoduché řešení.
Zapomněl jsi snad, kolego kultivující Tangu? Tvá trigramová deska
s přísahou krve je stále zde, že? Když bylo možné ji nastavit jednou,
můžeme to udělat znovu. Nejenže přimějeme démonického draka, aby s tím
souhlasil, ale můžeme do přísahy zapojit i vůdce sekty Yana a ostatní a
projednat společně podmínky. A navíc, ty sám jsi tuto schůzi ustanovil celý
měsíc po konfliktu, takže Han Yuan měl příležitost kdykoliv utéct. On tu však
celou tu dobu čekal. To snad jasně ukazuje sílu přísahy!“
Na
Tang Zhenovi nebyly znát žádné emoce a jeho výraz byl prázdný jako dřevěná
socha.
Ji
Qianli pokračoval: „Pokud nesouhlasíte, chcete se snad s Lampou pohlcující
duše a zástupem jejích duchů utkat sami? Dáváte přednost tomu, poradit si
s démonickými kultivujícími sami? Možná nemají velkou moc, ale o to větší mají prostředky.“
Bian
Xu mu nezdvořile vpadl do řeči útočným tónem: „Tak nám řekni, jak splatí svůj
krvavý dluh!“
Ji
Qianli se na chvíli odmlčel. „Bratře Biane, mrtvé nikdo k životu nevrátí.
Poddat se zášti brání tvé kultivaci, musíš to sám cítit.“
Bian
Xu, který si tím sám doslova naběhl na vidle, zuřivě zkřivil tvář. Han Yuan se
však jen zasmál. „Já ho pro tebe svým životem klidně splatím!“
Tang
Zhen na něj přesunul svůj pohled a pomalu pronesl: „Han Yuane. Kultivující musí
mluvit i jednat s obezřetností. Někdy je to, co člověk řekne, jako rozlitá
voda, kterou jen těžko vrátíš do džbánu. Příště si dobře rozmysli, co vypustíš
z úst.“
Han
Yuanova věta nemusela nutně odrážet jeho skutečný záměr, spíš jen ze zvyku
provokoval jen za účelem chvilkového potěšení. Tang Zhenovo napomenutí tak
mohlo mít úplně opačný efekt, protože Han Yuanův srdeční démon se vždy řídil
strategií vzdorovat každému příkazu, a nejvíc ze všeho nesnášel urážky a
hrozby. Cheng Qianovi se rozbušilo srdce, protože se obával, že je schopný
takové napomenutí okamžitě proměnit v přísahu Nebesům, že se teď a tady
vzdá života.
Nechtěl
Tang Zhena podezírat, že by ho schválně provokoval, ale cítil blížící se
potíže.
„Šššš,
neměj strach,“ řekl mu Yan Zhengming tiše. „Jen se dívej.“
Han
Yuan už opravdu zvedal ruce v gestu přísahy, ale sotva se nadechl
k proslovu, jeho výraz se náhle změnil. Tělo mu ztuhlo, několikrát
naprázdno otevřel ústa, ale žádný zvuk nevyšel.
Cheng
Qian přesunul duchovní sílu do svých očí a zjistil, že Han Yuanovo tělo jako by
bylo zabaleno v tenké vrstvičce vody. Vzpomněl si na Voduodpuzující perlu,
kterou mu sám doručil. Vlastně to mohl čekat. Když Han Yuan zůstal čekat u
zbytků Mříže deseti, Yan Zhengming mu přál každou minutu nepohodlí a vlastně by
na něj nejraději tu vodu lil sám. Proč pak pro něj tak laskavě připravil
ochranné kouzlo?
„Je
to ta Voduodpuzující perla,“ potvrdil Yan Zhengming, jako by mu četl myšlenky. „Když
si ji necháš na těle po dobu jednoho spálení kadidla, tři dny nemůžeš skládat
přísahy. Bál jsem se, že tu řekne nějaké nesmysly.“
Něco
tak podivného a neužitečného mohl vyrobit jedině Li Yun.
Yan
Zhengming se však vzápětí sám pro sebe zamračil. „Ale co je to s Tang
Zhenem? Vzal si špatné léky?“
V nastalém
tichu měl Ji Qianli konečně možnost Bian Xuovi odpovědět. „Tvoje síň Černé
želvy leží v ledových pláních dalekého severu, oddělená od Nanjiangu
stovky tisíc li. Chápu, že tě to neznepokojuje, ale bude pak tvá Síň ten
nepořádek na Centrálních pláních řešit?“
Pak
zvedl ruku a ukázal na malého ducha dosud visícího ve vzduchu. Podrážděný
přízrak náhle vyrazil kupředu a několik nejblíže sedících kultivujících
v panice uskočilo do stran.
Stařec
z Panství Bílého tygra se dlouho neukazoval, ale jakmile už vylezl na
světlo, dokázal věci pořádně zkomplikovat. Do očí se mu to ale nikdo říct
neodvážil, nakonec šlo o jednoho ze Čtyř mudrců.
„Vyhlašuji
následující přísahu krve,“ pokračoval lhostejně. „Za prvé, démonický drak musí
udělat vše, co bude v jeho silách, aby zadržel démonické kultivující
řádící na Centrálních pláních, stejně jako Lampu pohlcující duše, jinak bude
čelit desetinásobné odplatě. Za druhé, po chycení Lampy bude uzavřen
v Nanjiangu a celý svůj život bude střežit jeho vstup. Nikdy nesmí učinit
ani krok za jeho hranice, jinak bude čelit desetinásobné odplatě. Za třetí,
jelikož musí být potrestán, každý den po dobu pěti set let bude muset snášet
bičování, přičemž tento trest bude zrušen pouze v případě jeho smrti
stářím, jinak bude čelit desetinásobné odplatě. Za čtvrté, od nynějška nesmí
svévolně masakrovat nevinné, vytvářet démonické zbraně, přijímat žáky nebo
kohokoliv učit, jinak bude zasažen bleskem a zemře hrozivou smrtí.“
Jakmile
to dořekl, osmitrigramová deska, už jednou použitá na přísahu krve, vzlétla
přímo do jeho ruky. Ji Qianli se usmál a rozhlédl se. „Vyslovil jsem přísahu
krve, ale protože démonický drak studoval v sektě Fuyao, budu muset
požádat jejího vůdce Yana, aby přísahal spolu se mnou. Pokud někdy upřednostní
démonického draka před cestou spravedlnosti, jejich sekta upadne a pokrevní
linie bude přerušena. Předpokládám, že nikdo není proti?“
Pokud
někdo proti byl, neodvážil se vystoupit, zneklidněn celou tou řadou
desetinásobných odplat a zasažení bleskem.
Ji
Qianli se chopil iniciativy a z prstu vytlačil kapku krve, která dopadla
na desku. Poté desku hodil přímo ke vzrostlému stromu.
Všichni
zadrželi dech. Deska obkroužila hustou korunu stromu jako talíř, než ji náhle
zachytila ruka. Yan Zhengming odhrnul větve na stranu a s pohledem na Ji
Qianliho nechal na desku ukápnout vlastní krev – sekta Fuyao složila přísahu.
Když
se pak deska rozletěla směrem k Han Yuanovi, Tang Zhen natáhl ruku
s úmyslem ji zastavit. „Vůdce sekty Yane, měl bys zvážit, zda…“
Nestihl
to doříct, protože deska ho obletěla a skončila u Han Yuana.
V okamžiku
ji chytil, sekta Fuyao stvrdila přísahu krve a na Han Yuanově ruce se objevil
symbol přísahy. Zíral na něj, úplně ohromený.
Tohle…
Po
celou tu dobu ho jeho nejstarší bratr nevyloučil. Stále byl jedním ze sekty
Fuyao!
V tu
chvíli necítil ani náznak hněvu, že byl donucen složit takovou přísahu. Rychle
zvedl hlavu a pohlédl na Yan Zhengminga na stromě. Rty se mu trochu třásly, ale
nic neřekl.
Zato
Tang Zhenův výraz se zkřivil. Přísaha krve již byla dokončena.
Cheng
Qian si v duchu povzdechl. Uvnitř se cítil zároveň klidný i podivně
prázdný.
Han
Yuan přivedl lidský svět do strašného chaosu jen kvůli osobní pomstě. Nebylo
možné minulost smazat, jako by lidské životy neměly žádnou cenu. To prostě
nešlo. Musel zaplatit obrovskou cenu a nemohl tomu uniknout, protože by kromě
jeho nepřátel zasáhl i karmický zákon Nebes.
To,
že mu bylo umožněno žít a snášet pokání, bylo samo o sobě dostatečnou
laskavostí. Ať už by byl uvězněn na hoře Fuyao nebo donucen strážit Nanjiang,
nebylo lepšího řešení.
Poté,
co byla celá věc rozhodnuta mezi sektou Fuyao a Panstvím Bílého tygra, ostatní
neměli co dalšího říct. Po jednom vystoupili zástupci sekt a přidali
k desce s přísahou své svědectví.
Ve
svitu zapadajícího slunce bylo vše vyřešeno.
Když
se začali rozcházet, Ji Qianli poslal pryč své učedníky a sám přišel za Cheng
Qianem. Prohlédl si ho od hlavy až k patě a pousmál se. „Už je to dlouho,
co jsme se viděli. Udělal jsi pokrok, zlepšil ses a tvé vyhlídky do budoucna
nejsou špatné.“
„Vůdce
sekty Ji,“ uklonil se Cheng Qian uctivě.
„Ji Qianli…“ usmál se oslovený. „Snažíš se mi vysmívat jen proto, že jsem si tě minule trochu dobíral? Nezlobíš se na mě, že jsem ti zavřel tvého mladšího, že ne?“1
Jméno
Pána panství Bílého tygra bylo Shang Wan’nian. Věděl to každý, tedy kromě těch,
kteří nevěnovali pozornost ničemu ze světa kolem sebe – jako Cheng Qian.
Proto
teď sklonil hlavu. „To bych si nedovolil.“
Pán
Panství Bílého tygra se na něj lehce usmál „V zakalené vodě se vždy bude někdo
snažit lovit ryby. Ve špatných plánech se zase vždy najde mezera pro někoho,
kdo ti skrze ni vrazí dýku do zad. Obávám se, že teď se hodně věcí změní.
Musíte být opatrní.“
Poté
se podíval na místo, kde se mu do kůže pomalu vstřebával symbol přísahy krve, a
vychytrale se usmál. „Ale jak už to tak bývá, nás starce to už nemusí trápit.“
Cheng
Qian byl těmi slovy zaskočen. Shang Wan’nian nejspíš opět ukázal trochu toho
svého šílenství, neboť si při odchodu pro sebe mumlal: „Proč by mě po smrti
mělo zajímat, jak vysoká přijde povodeň?“
Náhle
se znovu otočil a málem do Cheng Qiana vrazil. Chytil ho za výstřih roucha a
bez mrknutí na něj zíral očima hlubokýma jako dvě černé studny, jimž není vidět
na dno.
Pak
doprostřed Cheng Qianova čela vnikla nitka duchovního vědomí.
Uslyšel
slova toho druhého přímo ve své hlavě: „Dlouho
bylo Poslechnout jsoucno přestrojené za kousek duchovního nefritu, putujícího
světem. Nikdo ho neměl být schopen poznat a nevím, proč skončil u tebe. Nejspíš
je to vůle Nebes… nuže, hlavně ať nikdo nezjistí, že ho máš. Pamatuj si to.“
Jejich
blízkost byla v tu chvíli velmi nezvyklá a velmi troufalá. Jakoby odnikud
se objevila ruka a stáhla Cheng Qiana dozadu, čímž ho elegantně dostala
z Shang Wan’nianova dosahu.
Yan
Zhengming ruku stáhl, urovnal si rukávy a bezvýrazně pronesl: „Zdravím pana
Shang Wan’niana. Prosím chovejte se důstojně.“
Cheng
Qian svraštil čelo a ztratil se v myšlenkách. To nevysvětlitelné „ucho“ na
jeho dlani tedy bylo Poslechnout jsoucno? Nikomu o tom neřekl, ale jednou se
zmínil Tang Zhenovi. Vzbudil tím jeho podezření?
Neměl
mnoho přátel, ale Tang Zhen mezi ně patřil. Když byl takto donucen spekulovat o
motivech starého přítele, najednou měl pocit, jako by se mu na hrudi usadila
kaluž studeného, lepivého bahna, které mu ztěžovalo dýchání.
„Pane
Shang Wan’niane, počkej…“
Právě
když se chtěl zeptat, co to vlastně je to „Poslechnout jsoucno“, Schang Wan‘
nian ustoupil o několik kroků dozadu a pak si v utišujícím gestu přiložil
prst na rty. Ten starý blázen si následně ukázal na oči, na uši a znovu na
ústa, a třikrát přitom zavrtěl hlavou: nevidět, neslyšet, nemluvit.
Jakmile
byl hotov, sklonil hlavu a na tváři se mu objevil těžko popsatelný úsměv.
S rukama za zády se otočil a vydal se k Han Yuanovi. „Můj malý
příteli, můžeš sestoupit z Mříže deseti. Dnes jsem přišel bez pozvání, a
tak tě požádám, abys mě doprovodil zpět na horu Fuyao. Po dvou dnech se mnou
půjdeš do Shuzhongu a pak se vrátíš do Nanjiangu. Hej, proč ten výraz? Tohle
všechno se stalo kvůli tobě, takže je jen přirozené chtít, abys po sobě
uklidil.“
Yan
Zhengmingovo obočí málem vyskočilo nad jeho čelo. „Nepozvaný host už ani nepotřebuje
můj souhlas?“ zamumlal dotčeně.
Z dálky
se ozval zvuk Shang Wan’nianova smíchu, přesně načasovaného jako odpověď na
jeho otázku.
Yan
Zhengming zvážněl, střelil pohledem po Loužičce, která nepochopila ani slovo, a
Cheng Qianovi, který tam stál s hlavou plnou starostí, a pak svého třetího
bratra chytil za zápěstí. „Jdeme.“
Loužička
je bezstarostně následovala s neobyčejně spokojeným a optimistickým
výrazem. „Nejstarší bratře, vrátí se teď čtvrtý bratr domů?“
Jednoduše
neměl chuť věnovat jí pozornost. „Malý Qiane, co tím Tang Zhen sledoval? Řekl
ti předtím něco?“
Cheng
Qian nakrčil čelo a srdce měl jaksi zauzlované. „Řekl mi, že chce chránit Han
Yuana tím, že ho uvězní na hoře Fuyao.“
„A
to není dobře?“ dotázala se zmatená Loužička.
„Dobře?
Můj ty smutku!“ Yan Zhengming protočil oči. „Máš pocit, že to myslel takhle?
Vždyť jedním dechem naznačoval, že pokud nemá zůstat na hoře Fuyao, pro jistotu
ho zabijte!“
Cheng
Qianovy prsty přejely po pochvě Mrazivého ostří. Dokud nebude mít
nevyvratitelný důkaz a nevyjde najevo pravda, byl ochoten Tang Zhenovi odpustit
všechny jeho zdánlivé úskoky. Nechtěl ho z ničeho podezírat.
Ačkoliv
přátelství mezi kultivujícími nebyla obvykle příliš vřelá, vyžadovala základní
důvěru. Přesto musel uznat, že tentokrát má jejich nejstarší bratr pravdu.
„Půjdou
hledat Lampu pohlcující duše,“ řekl. „Půjdu s nimi.“
„Já
taky!“ vypískla Loužička a mrskla nádhernými křídly.
„Ani
náhodou,“ přerušil je Yan Zhengming a zahleděl se na Cheng Qiana. „Jakmile se
vzdálíš z mého zorného pole, určitě se něco stane. A ty…“ pohlédl na
Loužičku a nešetřil sarkasmem, „ty tu rámusíš proč? Zavři zobák!“
Cheng
Qian měl viditelně na srdci něco dalšího, ale vůdce sekty Yan jen mávl rukou,
aby ho umlčel. „Nemusíš nic říkat. Zítra si promluvím s Shang Wan‘nianem a
zjistím, jak se věci mají. Je ten staroch vážně jeden ze Čtyř svatých? Proč mi
přijde spíš jako šílenec?“
…
Toho
večera nemohl Cheng Qian usnout. S námahou se vyprostil ze spleti Yan
Zhengmingových končetin a odešel meditovat na odlehlé nádvoří svého pavilónu
Qing’an. Ani tam se ale nedokázal uklidnit, stále měl pocit, že se něco chystá.
Najednou
se prudce rozrazily dveře jeho nádvoří. Otevřel oči a spatřil tam stát Li Yuna
s tváří temnou jako bouřkové mraky.
„Je
tady náš nejstarší bratr?“
„Proč?“
„Shang Wan’nian je mrtvý.“
Žádné komentáře:
Okomentovat