- Spolužačka Song Daxi z Madagaskaru. -
Kdyby měl být člověk objektivní, tak pokud by
skutečně hodlal vydělávat na své tváři, mohl by vydělat slušný balík.
Měl světlejší pleť i
odstín vlasů, vysoký nos a tmavé obočí, navíc působil dost arogantně. Zároveň
zde však byly oči tvaru broskvového květu, které se zdály být od přírody veselé.
Když se však líně usmál, i malé znaménko na pravé straně jeho nosu jako by si
říkalo o ránu.
Vypadal jako ten typ,
co dokáže zničit nejednu dívku.
Škoda, že jeho mozek
na tom nejspíš tak dobře nebyl.
Song Yan byl příliš pohodlný
na to, aby se obtěžoval s idioty, a tak zvedl deštník a svižně vyrazil
pryč. Vedle jeho boku se ale vynořil ten idiot a u koutku ucha se ozval jeho
tichý a klidný smích: „Co kdyby mi s tím pomohl tenhle hezký spolužák?“
Jen to dořekl, od
vchodu uličky se k nim přibelhala stará paní s kudrnatými vlasy:
„Malý Ye, slyšela jsem, že ti lidé znovu přišli! Zase ses s nimi pral?“
Vypadala, že pokud by
se Xia Zhiye přiznal, okamžitě dostane infarkt.
Takhle využil
příležitosti, chytil Song Yana za rameno a stáhl ho dozadu. Bezstarostně se
zasmál: „Ne, my jsme tu jen diskutovali o vzájemném působení sil.“
Stará žena
přimhouřila oči. „To se tak rád učíš?“
Xia Zhiye nehnul ani
brvou: „Hm, dělám to pro vzestup budoucích generací Číny.“
Song Yan zíral.
Psycho!
Stará paní si ho
prohlížela. „A kdo je tohle?“
„Můj přítel,
vynikající student. Pokud mi nevěříš, zeptej se ho.“
Stará paní se podívala
na Song Yana.
Song Yan se podíval
na starou paní.
Výsledkem této krátké
konfrontace bylo Song Yanovo bezvýrazné: „Jo.“
Teprve teď si stará
paní s úlevou povzdechla. „To je dobře, to je dobře. Když jsi kamarád
malého Ye, proč si nejdeš sednout dovnitř?“
Song Yan lhostejně
odstrčil Xia Zhiyeho ruku ze svého ramene. „Není třeba.“
„Ale máš úplně mokré
vlasy,“ pokračovala znepokojeně stará paní. „Když si je rychle neutřeš, nejspíš
se nachladíš!“
„Není třeba.“
„Co myslíš tím, že
není třeba, podívej se na své mokré vlasy! Poslouchej babičku a pospěš si!“
„Opravdu to není…“
„Ajajaj, tohle mě
děsí k smrti, najednou mě tak bolí u srdce, achich!“
„…“
Xia Zhiye pohlédl na
babičku předvádějící takové divadlo, zasmál se a znovu chytil Song Yana za
rameno. „ Jen pojď, starou paní, která si o tebe dělá starosti, nikdy
neporazíš.“
Song Yana už po
několikáté napadlo, proč se vůbec pletl do cizích věcí.
…
Dvůr babičky Liu se
nacházel v té nejzapadlejší části uličky.
Song Yan by nikdy
nezašel tak daleko, aby se hádal se starou paní, a tak se s ledovým
výrazem nechal odvést dovnitř s Xia Zhiyeho rukou stále přehozenou přes
rameno.
Jakmile se dveře
otevřely, vyřítilo se k nim cosi připomínající malou lepkavou kuličku rýže
na nožičkách s hlavou plnou trčících vlasů. Děvčátko objalo Xia Zhiyeho
nohy, zvedlo obličej a vysokým a sladkým hláskem pozdravilo: „Bratře Ye!“
Xia Zhiye ji jemně
zvedl a objal. „Pojď, malá Mahjong, dovol mi ti představit hezkého bratříčka.“
Kdo je sakra hezký
bratříček?
„Jmenuji se…“
„Hezký bratříček!“
„Není to hezký
bratříček, je to–„
„Ta holka! Co se tu
motáš? Rychle si jdi učesat vlasy!“
Poté, co byl Song Yan
dvakrát přerušen při představování, se rozhodl to vzdát, vešel do místnosti a
odložil deštník.
Černé oči klouzaly po
místnosti a potlačovaly podráždění.
Celý dvorek byl velký
jako dlaň, zařízení a předměty denní potřeby prozrazovaly finanční potíže, ale
byly zvenku i zevnitř udržovány v čistotě. Osmanthy v atriu slabě
voněly.
Babička Liu rychle
přinesla čistý a suchý ručník a dva hrnky horké vody. „Honem si utřete vlasy.
Pak se napijte horké vody, ta vás zahřeje, abyste se nenachladili.“
Když podávala vodu
Song Yanovi, usmála se a své prohlášení doplnila větou: „Neboj se, i když
vypadá zašle, není to špinavé, je to opravdu velmi čisté.“
Song Yan původně
neměl žízeň, ale po téhle větě se rozhodl hrnek přijmout. „Děkuji.“
Byl zdvořilý, ale
velmi rezervovaný.
Xia Zhiye se stále
choval velmi ležérně, posadil se na stoličku s roztaženýma nohama, přitáhl
si malou Mahjong a začal jí upravovat vlasy.
Zhruba tříletá
holčička měla jemné a hebké vlásky, zatímco Xia Zhiyeho ruce byly dlouhé a
silné. Song Yan cítil, že pokud na česání použije svou sílu, bude muset malá Mahjong
uvažovat o kariéře plešaté mnišky.
Výsledek ji však
nejenom neposlal do kláštera, ale oba zapletené copánky vypadaly docela
úhledně. Nakonec Xia Zhiye dokonce vytáhl novou sponku do vlasů a holčičce ji
připnul. „Není to špatné, vypadá to dobře!“
Holčička okamžitě
vběhla do pokoje, aby se podívala do zrcadla, a vzápětí k nim dolehl
sladký hlásek: „Vypadá to opravdu dobře! Děkuji, bratříčku Ye!“
Song Yan, sedící mezi
nimi, který před chvílí na vlastní oči viděl, jak jí byla na hlavu připnuta
obrovská sponka s růžovým Barbie motýlem: „…“
I estetika se zřejmě
řídí pořekadlem „jablko nepadá daleko od stromu“.
V tomto případě
neměl strom v této věci žádné pochybnosti a líně se opřel o židli: „Tak
příště dá bratr Ye malé Mahjong dvě velké červené, abys je mohla nosit k téhle,
pěkně každou na jedné straně.“
Song Yan si to na
moment představil a cítil se, jako by utrpěl mentální šok.
„Taková hodná holka,
proč jí říkáš malá Mahjong?“
„Aha, tohle.“ Xia
Zhiye se opřel o opěradlo židle a cvakl ovladačem od televize. CCTV6 zrovna
vysílala film Tučňáci z Madagaskaru a zrovna začala scéna, kdy
zachraňovali vejce. „Protože jsem ji našel před mahjongovým sálem.“
Na sdělení něčeho tak
nečekaného a ohromujícího použil tak obyčejný a laxní tón!
Song Yan se právě
chystal omluvit, ale Xia Zhiye otočil hlavu, pohlédl na něj a s vážným
výrazem dodal: „Ale vždycky jsem si myslel, že je to opuštěná princezna
z královské rodiny. Určitě mi v budoucnu pomůže zbohatnout, co
myslíš?“
Song Yan: „…“
S tvým mozkem
musí být něco v nepořádku!
Chladně mu připomněl:
„Naše země je socialistická, vedená lidově demokratickou diktaturou!“
„Ach, to je škoda.
Myslíš, že je nějaká šance, že má thajský původ?“
„Myslím si, že jsi magor!“
„Ty taky nejsi
špatný, vypadáš docela dobře,“ zhodnotil ho objektivně Xia Zhiye a pak se
zeptal: „Jak se jmenuješ?“
„Song Yan.“
„Který znak Yan?“
„Yan jako v znechucení.“
„…“
Nastalo zvláštní
ticho.
Pak Xia Zhiye
zdvořile pochválil: „Velmi unikátní.“
Song Yan se na
oplátku ušklíbl. „Je to na stejné úrovni jako malá Mahjong.“
Jako dítě byl kvůli
svému jménu často napadán. Ostatní vždycky říkali, jak nešťastní asi byli jeho
rodiče, když mu dali takové jméno, a on kvůli tomu často plakával a míval
záchvaty vzteku.
Teprve když trochu
povyrostl, uvědomil si, že Song Minghai ho tak pojmenoval v době, kdy byl skutečně
velmi nešťastný. Když však povyrostl, zjistil, že toto jméno naprosto sedí,
protože zcela shrnovalo city, které k němu jeho otec od narození choval.
Jednoduše splnilo svůj účel.
Bylo vidět, že se to
Xia Zhiyemu úplně nelíbí, protože konečky prstů poklepával na opotřebovanou
dřevěnou loketní opěrku a poté, co na ni ještě dvakrát klepl, tichým a líným
hlasem řekl: „Tvoje jméno se opravdu těžko vyslovuje. Navíc se na sebe podívej,
vypadáš dobře, máš i dobrou povahu, jsi velmi okouzlující, takže…“
„…?“
„Takže bych ti měl říkat Song Daxi?“ 1
Daxi jako velká radost?
Song kurva Daxi!
Jak si mohl myslet,
že někdo, kdo se chce prodávat za peníze, může říct cokoliv slušného?“
Už nedokázal
potlačovat chladnou netrpělivost v očích, a tak odložil šálek. „Neboj se,
žádné příště nebude.“
Vzal z rohu
deštník a připravil se k odchodu.
„Kam odcházíš?
Nezůstaneš na oběd?“
Song Yan cítil, že přímé vyjádření ve
stylu „Mám pocit, že váš vnuk je padlý na hlavu“ by bylo poněkud nezdvořilé, a
tak to změnil na: „Hm, snažím se stihnout let a bojím se, že přijdu pozdě.“
„Už skoro začíná škola, kam letíš?“
Touha staré paní po vědomostech byla docela obdivuhodná.
Song Yan nebyl zvyklý lhát a lehce
zakašlal.
Xia Zhiye mu vlídně připomněl:
„Madagaskar.“
„Ano, Mada…“
Poté, co byl v polovině slova, jeho
mozku došlo, co opakuje.
„Babička Liu už ale vyšetřovala: „Mada
co?“
Song Yan se psychicky připravil:
„Madagaskar.“
„Daga co?“
„Madagaskar.“
„Mada co?“
„…“
Xia Zhiye, který opodál sledoval pořad
stejného jména, se konečně neudržel a zasmál se: „Dobře, babi, když tomu
nerozumíš, tak se dál neptej. Pokud zmešká let, přijde o deset tisíc jüanů.“
„Ajaj! Pak už tě nesmíme zdržovat,
pospěš si a jdi. Až dorazíš do Mada-jak se tomu říká, nezapomeň napsat malému
Ye, že jsi v pořádku.“
Tvář staré paní byla absolutně vážná,
ale místnost se naplnila tichým Xia Zhiyeho smíchem.
Song Yan nic neřekl, otevřel deštník,
skryl svůj pohřební výraz před cizími zraky a vyšel přímo ze vchodu.
Bál se, že pokud by zůstal jen o vteřinu
déle, dojde ke krveprolití.
Z domu k němu dolehl hlas, který
nedokázal rozlišit dobro od zla: „Aha, jasně, pokud jedeš na Madagaskar, pak
pravděpodobně musíš projít branou koleje Třetí střední školy. Nezapomeň, když
v první uličce odbočíš doleva, nesmíš jít až na konec, jinak se ztratíš.
Na viděnou.“
Song Yan cítil, že nejlepší bude ho už
nikdy nepotkat, jinak by to jeden z nich nepřežil.
I když netušil, jak Xia Zhiye uhodl, že
chce jít na koleje Třetí střední školy, využil jeho rady a tentokrát místo
našel rychle.
Po dokončení procedur a převzetí klíče
teta z koleje s vlasy připomínajícími květák radostně dodala: „Musím
ti říct, že tentokrát jsi měl vážně štěstí. V pokoji na koleji, který jsi
dostal, bydlí jen jeden další člověk, a ten kluk je obzvláště čistotný!“
Song Yan šel podle čísla pokoje na klíči
a našel ho v nejvnitřnější chodbě šestého patra. Po otevření dveří uviděl
místnost mnohem uklizenější, než jak by očekával od chlapeckého pokoje na
kolejích.
Na pravé straně místnosti byla řada
skříní a psací stůl.
Na levé straně byla palanda.
U jedné z nich byla úhledná hromada
zavazadel, basketbalové boty a dřevěná kytara. Na spodní posteli pak bylo
úhledně rozložené prostěradlo a podobně pečlivě složená deka. Horní postel byla
prázdná.
Song Yan nechtěl stěhovat cizí věci a
tak si vystačil s horní.
Poté, co nedbale vybalil, vyfotil svůj
pokoj a poslal to Tan Qing, aby ji informoval, že se má dobře.
Rychle se mu dostalo odpovědi:
[Teta Tan]: Jestli jsi hotový
s vybalováním, honem se najez. Nezapomeň, že musíš jít ve dvě hodiny do
školy. Všechny procedury jsou hotové, jen se musíš nahlásit třídnímu učiteli.
[Teta Tan]: Ředitel Liu říkal, že máš
tentokrát mladou třídní učitelku. Je hezká a má dobrou povahu. Hlavně nikoho
neprovokuj.
Song Yan si vždycky myslel, že je ten
typ, co nikoho neprovokuje, pokud není obtěžován první, tak proč by s tím
měl začínat teď?
Může za to jeho jméno?
Každopádně, Liu Deqing mluvil pravdu.
Nová třídní učitelka byla tentokrát
opravdu mladá, hezká a s dobrou povahou. Měla obličej jako panenka, velké oči,
a při smíchu se jí dokonce objevovaly dva důlky. „Jmenuji se Ruan Tian,2 jsem
učitelkou angličtiny pro druháky ve
třídě číslo jedna a zároveň vaší třídní učitelkou. Slyšela jsem, že jsi
přestoupil z Pekingu?“
„Hm.“ Song Yan stál u dveří do učebny
s batohem v ruce a s přivřenýma očima.
Nejde o to, že by byl nezdvořilý, jenže
on měřil trochu přes sto osmdesát centimetrů a Ruan Tian necelých sto šedesát, takže
na ni musel shlížet jedině shora.
Ruan Tian zaklonila hlavu. „Vím, že na
tvé předchozí škole jsi měl docházku asi 98% a docela dobré známky, ale zdá se,
že v posledním semestru jsi tam nějakou dobu nechodil?“
„Byl jsem nemocný.“
„Aha, takhle to bylo…“ Ruan Tian vypadal
trochu ustaraně.
Song Yan bez jakéhokoliv zaváhání dodal:
„Zvládnu to.“
Ruan Tianin znepokojivý výraz vmžiku
zmizel a ona se zářivě usmála. „Mhm, věřím, že to dokážeš, takže si můžeš jít
sednout.“
Ukázala na poslední řadu židlí u okna ve
třídě. „Shodou okolností je možné vytvořit si s tvým spolusedícím studijní
dvojici, abyste si navzájem pomohli se zlepšit.“
Na rozdíl od jeho předchozí školy, kde
měl každý člověk svou vlastní lavici, na Třetí střední škole seděli studenti
v lavicích po dvou.
Song Yan nejenže neměl rád tento druh
blízkého kontaktu, ale také nesnášel hloupý vztah dvou spolužáků, kteří si měli
„navzájem pomáhat se zlepšovat.“ Jenže tváří v tvář Ruan Tianině
obchodnímu úsměvu a nesmlouvavému přístupu, který připomínal hrdinku
televizního seriálu, nemohl než tiše kývnout a donést si batoh ke stolu.
Předstíral, že nevidí rozruch a šeptání
ve třídě, a nacpal si batoh do úložného prostoru svého stolu u okna. Nasadil si
sluchátka a opřel se o stůl, aby si zdříml.
Ale jeho mobil začal donekonečna
opakovat: „Ding-ding-ding-ding“
Song Yan se podrážděně posadil, vytáhl
mobil a spatřil na obrazovce opakovaně blikající jméno toho idiota Shen
Jiayana, jako by sledoval diskotéku na pohřební mohyle.
[Nejsladší jahůdka na světě]: Jsi
tam?
[Nejsladší jahůdka na světě]:
Zapomeň na to, koho zajímá, jestli tam jsi.
[Nejsladší jahůdka na světě]: Jako
tvůj nejbližší bratr ti chci něco říct. Máš opravdu hroznou povahu, celý den
děláš mrtvého, a i když ti někdo zavolá, jen tak mu zavěsíš. Vždycky druhé
provokuješ, ignoruješ a venku tě pak zmlátí.
[Nejsladší jahůdka na světě]: Proto
jsem vzal tvých osm znaků a našel skvělého mistra, který ti vypočítal
budoucnost.3
Zjistil jsem, že v Nan Wu skutečně urazíš nejmocnějšího člověka
v okolí a utrpíš mírně řečeno fyzické i psychické ponížení. Řečeno
narovinu, bude to peklo.
[Nejsladší jahůdka na světě]:
Abych zajistil tvou bezpečnost, já, tvůj nejlepší brácha, jsem využil všechny
informace dostupné na internetu a shromáždil seznam tří nejnebezpečnějších lidí
v Nan Wu. Žádám tě, aby ses od nich držel dál a zůstal naživu, než se vrátíš
do našeho velkolepého hlavního města.
[Nejsladší jahůdka na světě]: Nebezpecneosoby.doc
„…“
Proč se vždycky našel idiot, který
zkoušel prolomit jeho horní hranici tolerance?
Chtěl přesně vědět, jaký druh
pokřiveného myšlení Shen Jiayan má, a tak dokument otevřel.
[Nebezpečná osoba č. 1]: Liu Yue, údajně
člen sportovního výboru. Je to svalnatý a dravý kluk, co miluje rvačky. Veřejné
mínění o něm je špatné.
[Nebezpečná osoba č. 2]: Lin Yiling,
údajně krásná dívka, jejímž koníčkem je kouření, pití, barvení vlasů,
vynechávání hodin a dokonce i zahrávání si s city dospívajících kluků.
[Nebezpečná osoba č. 3]: …
Než mohl dočíst, přišla od Shen Jiayana
nová zpráva.
[Nejsladší jahůdka na světě]:
Dočetl jsi ten dokument?
[Nejsladší jahůdka na světě]:
Nevadí, pokud jsi to nedočetl, nejlepší bude, když se dozvíš o tom posledním, o
delikventovi, co je zapletený s mafií.
[Nejsladší jahůdka na světě]: Je
to skoro dvoumetrový problémový kluk a v předchozím souboji jeden proti
šesti dosáhl úspěchu a slávy, protože dostal všechny do nemocnice. Má přezdívku
Malý despota z Třetí střední a prý je dokonce bezkonkurenční playboy.
Nejméně čtyřicet holek tvrdí, že jsou jeho přítelkyně, to je prostě otravné!
[Nejsladší jahůdka na světě]: Ale
počkej, jak se jmenuje… počkej chvíli, najdu to.
Než mohl Shen Jiayan jméno poslat, Song
Yan zjistil, že se ocitl v čímsi stínu.
Zvedl hlavu, aby se podíval.
Uviděl Ruan Tian, stojící bok po boku
s osobou, kterou si přál vidět ze všeho nejméně.
„Song Yane, tohle je tvůj nový soused a
zároveň osoba ve tvém programu ‚Jeden na jednoho‘. Musíte spolu dobře vycházet
a společně se zlepšovat.“
Jakmile domluvila, otočila se na
vysokých podpatcích a odklapala pryč.
Nový soused, který tam zůstal, stál
s bílými zuby vyceněnými v úsměvu a se zdviženým obočím. Zvonivě se
zasmál: „Spolužáku Song Daxi z Madagaskaru, dlouho jsme se neviděli.“
Spolužák Song Daxi z Madagaskaru se
na něj podíval a pak otupěle shlédl na novou zprávu od Shen Jiayana.
[Nejsladší jahůdka na světě]: Vyhledal
jsem si to, je to Malý Ye. Ten dvoumetrový playboy se jmenuje Xia Zhiye.
Raději si to jméno zapamatuj a drž se od něj co nejdál! Slyšel jsi mě?“
4 Asi se
od něj nemůžu držet dál.
[Nejsladší jahůdka na světě]:?
[YAN]: Jeden z nás dvou musí zemřít.
[Nejsladší jahůdka na světě]:???
