Ve chvíli, kdy se Xaio Chiye vydal na cestu, se zvedl vítr a začalo pršet. Hnal koně přímo k Císařské akademii a dorazil právě včas na to, aby zaslechl jednoho ze studentů promlouvat k davu: „Dokud nebude zrádce popraven, hněv lidu se neutiší!“
Dav studentů se hluboce uklonil a jednohlasně zopakoval: „Dokud nebude zrádce popraven, hněv lidui se neutiší!“
Hustý déšť bubnoval o dlážděnou zem a promáčel studentské róby.
Xiao Chiye přitáhl koni otěže tak prudce, že se zvíře málem vzepjalo na zadních. Chvíli studenty pozoroval, než hlasitě zvolal: „Kde jste byli před pěti lety, když syn toho zrádce vstoupil do hlavního města? Kdybyste tehdy poklekli a přednesli své námitky, nikdy by se nedožil dnešního dne.“
Gao Zhongxiongovi se prudce vzdmula hruď. „Vrchní veliteli, jak se říká, lépe později než nikdy. Potomek klanu Shen je mladý a nezkušený, ještě neroztáhnul křídla. Pokud bude Jeho Veličenstvo ochotno odvolat milost a potrestat ho v plném rozsahu, ztracené duše věrných vojáků v Zhongbo budou utěšeny!“
„Císařské nařízení od Syna nebes nemůže být vydáno za úsvitu a zrušeno za soumraku,“ podotkl Xiao Chiye. „Klečením Jeho Veličenstvo neprosíte, ale vyhrožujete mu. Všichni zde přítomní jste ctnostní a věrní muži říše. Je sto způsobů, jak můžete vyslovit svou prosbu, tak proč trváte na tomto hloupém řešení?“
„Vaše Excelence,“ vzhlédl Gao Zhongxiong, „muži, kteří vládnou meči, umírají v bitvách, zatímco muži, kteří ovládají umění štětce, umírají při vzpourách! Pokud budeme jen bezmocně přihlížet tomu, jak je Jeho Veličenstvo sváděno k takovýmto rozhodnutím, můžeme stejně tak dobře tyto terasy smočit naši prolitou krví. Nechť je naše smrt důkazem naší víry!“
„Takže smrt je odpovědí na všechno,“ hlesl Xiao Chiye. „To je to jediné, čeho jsou úředníci schopni?“
Déšť zhoustl. Studenti se ani nehnuli.
Xiao Chiye sesedl z koně a klekl si před Gao Zhongxiongem. „Kdo tě k tomu navedl?“ zeptal se. Voda se po zemi valila proudem.
Na tváři Gao Zhongxionga se objevil výraz velkého odhodlání. „K činu mě vedla loajalita k mému císaři!“
„To si nemyslím,“ odpověděl s klidem Xiao Chiye. „Samozřejmě, pokud chceš chránit někoho zvenčí, tak klidně. Jenže dnes jsi do toho s sebou zatáhl všech tři tisíce studentů. Jestli se císař rozhněvá a promění noc v krvavou lázeň, nebudeš se ničím lišit od toho posledního potomka klanu Shen. Všichni se stanete odsuzovanými hříšníky. Jenže to není to nejhorší. Horší na tom je, že i kdyby ti usekl hlavu, Jeho Veličenstvo svou milost neodvolá. Dvanáct let jsi zasvětil studiu, jen aby ses nakonec stal nástrojem někoho jiného?“
Gao Zhongxiong zvedl ruku, aby si otřel déšť z tváře. „Dělám to z loajality a spravedlnosti! Tohle se v ničem nepodobá zradě klanu Shen! I kdybychom všichni dnes v noci zemřeli a naše krev zbarvila terasu do ruda, bylo by to jen pro dobro Jeho Veličenstva!“
„Palác neodvolal Shen Zechuana z jeho funkce, ani nevydal žádný edikt, aby studenty uklidnil,“ řekl Xiao Chiye. „Nechápeš záměr Jeho Veličenstva?“
„Dokud Jeho Veličenstvo rozkaz neodvolá,“ trval na svém Gao Zhongxiong, „nebudeme vstávat, jíst ani ustupovat!“
Nad hlavami zuřila bouře. Xiao Chiye se narovnal. Chen Yang přistoupil s deštníkem, avšak Xiao Chiye zvedl ruku, aby ho zastavil. Déšť mu promočil roucho, dokonce i z odznaku visící u opaku odkapávala voda.
„Můj pane,“ zamumlal Cheng Yang, „Jednotka Brokátové gardy je tady!“
Xiao Chiye se otočil a uviděl Qiano Tianyu, přijízdějícího na koni skrze hustý déšť. Sesedl a sepjal ruce na pozdrav. Mezi studenty se ozvalo mumlání, protože poznali Rudou kavalérii.
„Jaký to zapeklitý problém a přitom nic, co by mělo znepokojovat Vaši Excelenci vrchního velitele,“ pronesl posměšne Qiao Tianya s rukou položenou na jílci meče. „Terčem protestu je člen Brokátové gardy, takže je přirozené, že bychom to měli vyřešit my.“
„Vyřešit to…“ Xiao Chiye téměř bezmyšlenkovitě zvedl ruku a položil ji na rameno Qiao Tianya. „Jak to Vaše Excelence plánuje vyřešit? Jsou to jen neozbrojení studenti, nic, co by mělo znepokojovat Brokátovou gardu.“
„Císař je nejvyšší autoritou Qudu.“ Qiao Tianya se na něj podíval. „Každý, kdo má tu drzost se vzepřít Jeho Veličenstvu, stává se nepřítelem Brokátové gardy.“
Xiao Chiye mu pohlédl do očí. Po chvíli se oba muži rozesmáli. „Dobrý muži, ty máš ale kuráž,“ řekl Xiao Chiye.
„Leje a je zima.“ Qiao Tianya pevně sevřel jílec. „Pošlu někoho, aby vás doprovodil zpět do sídla.“
„Zrovna jsem dorazil.“ Xiao Chiye měl ruku pořád položenou na jeho rameni, čímž mu nenápadně bránil ve vytasení meče. Pořád se usmíval: „Není důvod hned odcházet.“
„Je to složitá situace,“ řekl Qiao Tianxa. „Proč se chce Vaše Excelence pouštět do těchto kalných vod?“
„Právě proto, že je to komplikované. Nemůžeme se vypořádat se všemi najednou,“ řekl Xiao Chiye. „Kromě toho jsou tito studenti budoucnost říše. Kdyby se někomu něco stalo, nemůžeme si dovolit za to nést vinu.“
Zpoza skupiny Brokátové gardy sesedl muž v tenkém oděvu s širokými rukávy. Neměl u sebe meč. Mezi vojáky oblečených v uniformách působil jako pěst na oko. Qiao Tianya uvolnil sevření jílce a zakřičel: „Lanzhou, pojď sem na chvíli!“
Shen Zechuan se otočil a vyměnil si pohled s Xiao Chiyem. Qiao Tinya lhostejně setřásl ruku na svém rameni: „Obavy vrchního velitele jsou oprávněné. Nicméně Brokátová garda se při plnění svých úkolů neomezuje pouze na násilí. Už jsem vše zařídil a císařský rozkaz by měl dorazit každou chvíli… Ach, tady je. Vy dva se už znáte dlouho, že ano? Zůstaň s vrchním velitelem, Lanhzou. Tihle studenti ho vyděsili.“
Shen Zechuan si vyhrnul rukávy a pohlédl na studenty, klečící v dešti. Xiao Chiye na něj vrhl zkoumavý pohled. „Opravdu jsi neztrácel čas s vyzvednutím svého odznaku.“
„Druhému mladému pánovi byl odznak také navrácen docela rychle,“ opáčil Shen Zechuan.
Xiao Chiye se usmál, ale jeho oči byly chladné: „Na první pohled se zdá, že tenhle protest je mířen proti tobě, ale skutečným cílem je palác. Musel jsi hned po vypuštění z klece rozpoutat bouři?“
Shen Zechuan naklonil hlavu a pohlédl na něj nevinnýma očima: „Druhý mladý pán mě přeceňuje. Kde bych vzal sílu rozpoutat takové nepokoje? Když je cílem palác, pak by přece právě Druhý mladý pán měl vědět, kdo má větší zájem na tom, aby se Jeho Veličenstvo pohádalo s klanem Hua.“
„Kdepak bych to věděl,“ řekl Xiao Chiye. „Všechny ty složité věci jsou nad mé chápání.“
Shen Zechuan se usmál. „Jsme staří známí, nemusíš se přede mnou přetvařovat.“
Xiao Chyie neodpověděl. Místo toho zvedl prst a prstem poklepal na odznak u Shen Zechuanova pasu. „Úřad pro výcvik slonů je dobré místo. Musíš být spokojený.“
„To jsem,“ řekl Shen Zechuan. „Náhodou mám nějaké zkušenosti s krocením divoké zvěře.“
„To bych nenazýval zkušenostmi,“ odvětil Xiao Chiye. „Spíš konverzací mezi dvěma podobnými tvory.“
„Na takovou diskuzi si netroufám.“ Shen Zechuan tiše zakašlal. „Kdyby vyjednávání selhalo a já dostal další kopanec, nepřišla by veškerá má předchozí snaha nazmar?“
„Tak použij svoje tesáky.“ Xiao Chiye převzal deštník od Chen Yanga a podržel ho nad sebou a Shen Zechuanem. „Copak nemáš ostré zuby a ještě ostřejší jazyk? Čeho se bojíš?“
„Vážím si svého života.“ Shen Zechuan si povzdechl. „Jak se říká: kapku pomoci v nouzi by měl člověk splatit proudem vody. Je toho tolik, co musím Druhému mladému pánovi vrátit.“
Xiao Chiye se ušklíbl. „Musel sis mě splést s někým jiným.“
„To těžko.“ Shen Zechuan pohlédl na Xiao Chiyeho a klidně odvětil: „Poznal jsem tě.“
„Tak dobře.“ Xiao Chiye na něj nedůvěřivě pohlédl zpátky. „Tak bych rád vědět, kolik ti dlužím.“
Zvuky mimo deštník utichly. Oba muži stáli bok po boku, což jen zdůrazňovalo jejich výškový rozdíl. „Bohužel se z této záležitosti nemůžeš tak jednoduše vyvléknout.“ Xiao Chiye pohlédl na studenty. „Pokud dnes v noci zemře byť jen jeden z nich, vinu za jejich smrt poneseš ty.“
„Třicet tisíc nevinných duší a jejich počet stále roste,“ řekl Shen Zechuan lhostejně. „Pokud se bojí smrti, neměli se stát zbraní někoho jiného. I kdyby se někdo pokusil svalit vinu za mě, kdo říká, že ji musím přijmout?“
Oba znovu zamkli.
Qiao Tianya seděl pod přístřeškem a jedl melounová semínka. Když zahlédl, jak se blíží očekávaný sedan, nenuceně setřásl slupky ze svého roucha, vstal a sledoval, jak se jeho silueta prodírá nocí a blíží se k nim.
Záclona sedanu se nadzvedla a odhalila Pan Ruguiho. Podpíral ho mladší eunuch, zatímco Ji Lei kráčel po jeho boku a držel deštník. Pan Rugui měl na sobě roucho s mandarínským tygrem, květem pelyňku a pěti jedy a červený klobouk se širokým okrajem. Nechal Qiao Tianyua, aby ho zavedl ke studentům.
„Taková průtrž mračen,“ řekl Qiao Tianya s chladnou tváří. „Kdo by řekl, že v tomhle počasí přijede sám ředitel osobně.“
Pan Rugui pohlédl na Gao Zhongxionga a zeptal se Qiao Tianyia: „Neustoupí?“
„Studenti jsou tvrdohlaví,“ odvětil Qiao Tianya. „Nezkrotí je cukr ani bič.“
„Pak se obávám, že bič není dost pevný.“ Pan Rugui ztratil svého nejbližšího pomocného eunucha teprve včera a neměl kde si vybít svůj vztek. S podporou mladšího eunucha se postavil před Gao Zhongxionga. „Jsi dobře obeznámen s klasickými díly, a přesto nechápeš význam slov ‚překročení mezí‘? Záležitosti císařského dvora se projednávají na císařském dvoře. Spratci zelení jako tráva do toho nemají co strkat nos!“
Když Gao Zhongyiong spatřil známého přisluhovače klanu Hua, narovnal a zvolal: „Každý muž má povinnost vůči své zemi. Jelikož studenti Císařské akademie pobírají císařské stipendium, musíme sloužit trůnu! V těchto dnech se v každém koutě paláce se hemží zrádci. Pokud ne…“
„Zrádní pokrytci!“ ušklíbl se Pan Rugui. „Jak hezky řečeno! Kdo ti nařídil pomlouvat císařský dvůr a hanobit Jeho Veličenstvo?“
„Bylo to loajální-“
„Dost,“ přerušil ho Pan Rugui. „Jednáš na popud zlomyslných zrádců a veřejně se vzpíráte císařskému dekretu. Burcuješ ostatní k hanobení dvora i lidu. Pokud tohle projde bez trestu, k čemu pak jsou zákony? Muži, chopte se ho!“
Gao Zhongxiong nečekal, že si Pan Rugui troufne a bezdůvodně ho zatkne. „Opovažte se na mě vztáhnout ruku! Byl jsem vybrán samotným Jeho Veličenstvem, abych studoval na Císařské akademii! Zločinci stojí před námi a eunuchové ohrožují říši! Císařovna vdova ovlivňuje státní záležitosti a odmítá předat vládu právoplatnému vládci. Pokud má být někdo zatčen, pak jsou to nevěrní ministři a zrádci jako vy!“
„Odveďte ho!“ vyštěkl Ji Lei, když viděl, jak se Pan Rugui rozčiluje.
Brokátová garda vystoupila vpřed. Gao Zhongxiong se snažil postavit, ale marně. Zvedl ruce směrem k paláci a zvolal: „Má smrt se dneškem stane symbolem protestu proti státu! Pokud mě chce eunuch zabít, tak ať to udělá! Vaše Veličenstvo…“
Qiao Tianya chytil Gao Zhongxonga kolem krku. Učenec zalapal po dechu, ale přesto ze sebe dokázal dostat: „Vaše Veličenstvo! Když zrádci ovládají dvůr, je v něm ještě místo pro věrné a čestné?“
Xiao Chiyemu hlavou vířila jediná slova: “A sakra”.
To, co následovalo, bylo přesně to, čeho se báll. Mezi třemi tisíci studenty se rozlila vlna smutku a rozhořčení. Ve svém zármutku neměli čas zajímat se o vlastní bezpečí nebo životy..
Zatímco nad nimi zuřila bouře, studenti se zvedl na nohy a rozzuřeně se vrhli na Brokátovou gardu.
„Eunuchové ohrožují říši!“ mladí učni odtrhli váčky ze svých opasků se vrhli jimi přímo na Pan Ruguiho. „Dvůr ovládají zrádci!“ ozvaly se rozhořčené výkřiky.
Ji Lei okamžitě Pan Ruguiho vlastním tělem a couval s ním do bezpečí.
„Zbláznili jste se?! Bouříte se proti říši?“ štěklzlostně.
„Tohle je pravý zrádce země!“ studenti se vrhali na Brokátovou gardu, kteří se je snažili udržet na místě. Prsty už téměř sahali Ji Leimu na tvář. Zatímco jim od úst odlétaly sliny, křičeli: „Zrádce! Zrádce!“
Xiao Chiye rychle předal deštník Shen Zechuanovi a rozběhl se ze schodů.
Shen Zechuan zůstal stát vysoko nad vším tím chaosem jako klidný a chladný pozorovatel. Pan Rugui seděl zpět v sedanu, a Ji Lei v tom zmatku přišel o botu.
„Pod povrchem vře neklid,“ poznamenal Shen Zechuan pro sebe směrem k prchajícímu Ji Leimu, „opravdu působivé představení, Vaše Excelence.“ Pod deštníkem se tiše zasmál, pomalu otáčel jeho rukojetí a sledoval vzdalující se postavu Xiao Chiyeho.
***
Velmistr Qi a Ji Gang seděli pod římsou a popíjeli víno a čaj.
Ji Gang usrkával čaj a zeptal se: „Zabití Xiaofuziho… byl to trik, jak dostat Chuan-era ven?“
Velmistr si vychutnával víno po malých doušcích, jako by ho bolelo každé polknutí. „Kdo ví? Hádej sám.“
Ji Gang se otočil a řekl: „Ať je to jakkoli, jeho bezpečnost je nejdůležitější.“
Velmistr Qi zatřásl s tykvovou lahví a odpověděl: „Jen riskantním tahem lze přeplavit nepřítele. Učil jsi ho bojovému umění právě proto, aby v takových chvílích zachoval chladnou hlavu. Někdy se musí bezpečnost odsunout stranou. Teprve když člověk nemá kam ustoupit, začne bojovat o život a může vítězně vzejít z boje.“
Ji Gang zamračeně sledoval, jak déšť houstne. „Úkol, co jsi mi svěřil, už jsem vyřídil.“
„Vrháme dlouhou síť.“ Velmistr Qi si poškrábal nohu. „Když ji na pár let neponoříš do hlubokých vod, chytíš jen podřadné ryby a garnáty. Až přijde den, kdy ty i já padneme uprostřed téhle šachové partie, právě dnešní tah bude tím, co mu zachrání život.“
--Předchozí-- -Kapitoly- - Další -
