Shen Zechuanův svět ztmavl. Natlačený pod dekou s Xiao Chiyem ho slyšel říkat: „Takže ten zápach jde ode mě. Je vážně silný.“
„Získal jsi střelné zbraně pro Císařskou armádu?“
„Mosazné muškety.“ Xiao Chiye přiložil prst k Shen Zechuanovu nosu, aby si mohl přivonět. „Smíchaný s tvou vůní jsem ho na okamžik nedokázal poznat.“
„Žádnou vůni nemám.“ Špička Shen Zechuanova nosu cukla. „Vykradl jsi zbrojnici Osmi velkých praporů?“
Střelné zbraně byly přísně regulovány císařským dvorem. V posledních letech byla původní verze s bambusovou hlavní nahrazena mosaznými hlavněmi a značně vylepšena. Tenhle nový model se stal zbraní praporu Chuanquan, patřícího k Osmi velkým praporům. Byly to obtížně ovladatelné a smrtící zbraně. Pušky měly omezený dostřel a nabíjení i přebíjení zabíralo čas. Jelikož Osm velkých praporů mělo za úkol střežit hlavní město a jejich bojištěm byly nejčastěji samotné uličky Qudu, byly tyto střelné zbraně v jejich rukou nejen zbytečné, ale staly se dokonce přítěží. Osm velkých praporů je nakonec odložilo stranou a vytahovaly se pouze během každoročních cvičeních..
Ale to, co se možná nehodilo Osmi velkým praporům, bylo perfektní pro libejskou obrněnou jízdu. Touto proslulou bojovou jednotku byla těžká jízda, doplněná o velmi malý počet pěchoty a lehké jízdy. Upřednostňovali přímé útoky, které udeřily jako obří vlny. V raných letech, ještě před Xiao Fangxuem, zřídila říše Zhou v průsmyku Luoxia posádku jezdectva, aby dokázala čelit rychlosti bianshským jezdcům. Nešetřila výdaji na nákup koní ve snaze vybudovat své vlastní stádo. Koně, které kupovali od bianshských kmenů, však často byli jen podřadní hřebci. Praví bianshští koně byli divoká plemena, která jako by byla křížena s divokými vlky na úpatí pohoří Hongyan. Ve spojení s šavlemi a zdatnými válečníky se stali neporazitelnou silou.
Právě s tímto vědomím založil Xiao Fangxu libejskou obrněnou kavalérii jako sílu těžce obrněných mužů a koní. Ti na severozápadě vytvořili živou ocelovou bariéru, bránící zuřivým útokům bianshských jezdců a jejich snahám prolomit tuto obrněnou zeď.
Severozápad byl nekonečným mořem trávy. Kdyby byla obrněná jízda Libei vybavena mušketami, obrovská vzdálenost, kterou by museli bianshští jezdci urazit, aby se s nimi střetli, by se stala velkou výhodou pro libejskou kavalérii, protože by zbývalo dost času na nabití střelných zbraní. Než by se jezdci dostali před ně, byli by již v dosahu střelby. Pro Libei by taková zbraň znamenala totéž jako darovat tygrovy křídla.
„I když byl Xi Gu’an odstraněn, Osm velkých praporů zůstává Osmi velkými prapory.” Xiao Chiye udělal krok vpřed a hrudí postrčil Shen Zechuana směrem k pokoji. „Žádný nájezd na císařskou zbrojnici se nekonal, zbraně jen změnily majitele. Neboj se, jen si s nimi hraju.”
Shen Zechuan vypadal, že je mu to úplně jedno.
Xiao Chyie udělal několik kroků vpřed a řekl: „To si nemůžeš sundat alespoň deku?”
„Pokud nebyly získány oficiální cestou, uděláš nejlépe, když si to necháš pro sebe.” Shen Zechuan nadzvedl deku a vyvlékl se ven. „Procházíš se po Qudu a páchneš po střelném prachu. Máš štěstí, že je hluboká noc.”
„Bylo by to jedno, i kdyby bylo pravé poledne.” Xiao Chiye si zastrčil polštář pod jednu paži, zatímco druhou zvedl vysoko, aby při chůzi necoural deku po zemi. Pohledem přejel po římse střechy a řekl: „Každý ví, že si Xiao Ce’an rád hraje. Budou si myslet, že ty zbraně jsou na sesřelení ptáků ze střech.” Ding Tao a Gu Jin, rozvalení na střeše nad nimi se současně zachvěli.
Jakmile vešel dovnitř, Xiao Chiye hodil deku a polštář na postel, sundal si boty a přešel přes vlněný koberec do koupelny. Byl už napůl svlečený, když se vyklonil zpoza záclon. „Už ses vykoupal?”
Shen Zechuan si vypláchl ústa a kývl: „Ano.”
Xiao Chiye se tedy vykoupal sám. Pohyboval se rychle, ale přesto, když vyšel, aby se usušil, Shen Zechuan už k němu ležel zády. Xiao Chiye letmo pohlédl na Shen Zechuanův krk, který měl pečlivě zakrytý, pak si rychle usušil vlasy a sfoukl svíčku.
Shen Zechuan poslouchal, jak Xiao Chiye sedí na okraji lenošky a otevírá krabičku, aby v ní něco našel.
„Lanzhou.” Xiao Chiye zavřel krabičku. „Spíš?”
Shen Zechuan nezúčastněně odpověděl: „Jo.”
„Soudní dvůr dnes povolal velký počet lékařů, aniž by informoval Císařský lékařský dvůr,” řekl Xiao Chiye. „Co jsi provedl Ji Leiovi?”
„Chceš takhle pozdě v noci poslouchat strašidelné příběhy?” zeptal se Shen Zechuan.
„Zítra ráno budou vyslýchat stráže v Císařské veznici.”
Je to rutina, pomyslel si Shen Zechuan. Nevěděl, zda Hai Liangyi dokáže takový ohavný čin strávit, ale Xue Xiuzhuo rozhodně ano. Získal doznání, které chtěl, takže Ji Lei byl ztrátou, kterou bylo možné odepsat. Tohle byl nepořádek, který způsobil Shen Zechuan, ale nikdy si s tím nedělal starosti. Věděl, že Xue Xiuzhuo a Xi Hongxuan budou nuceni po něm uklidit. „Držel jsem se pravidel. I kdyby to vyšetřovali -”
„Usuš mi vlasy.” Xiao Chiye už ležel, ale teď se rychle posadil.
Shen Zechuan zavřel oči a předstíral spánek.
„Přestaň předstírat a pohni se,” řekl Xiao Chiye, a dodal: „Lanzhou.”
A znovu: „Shen Lanzhou.”
Shen Zechuan náhle ucítil, jak se postel pod novou vahou probořila a šokovaně otevřel oči. Pokrývky byly odhrnuty. Xiao Chiye se k němu vmáčkl a třel promočené vlasy o Shen Zechuanova záda, čímž mu na oblečení okamžitě udělal mokrou skvrnu. Shen Zechuan zatáhl za svou deku a vyhrkl: „Xiao-Er, jsou ti snad tři roky?”
„Víceméně,” odvětil líně Xiao Chiye. „Nespal jsi náhodou? Neruším tě?”
Čím více se Shen Zechuan snažil předstírat spánek, tím více byl promočený. Xiao Chiye se na něj nalepil, a co bylo ještě horší, voněl úplně stejně jako ten kapesník z předchozí noci.
„Moje oblečení je mokré,” řekl Shen Zechuan a otevřel oči. Nikdo neodpověděl.
„Přestaň předstírat, že spíš,” pronesl. „Xiao-Er.”
Shen Zechuan se podepřel: “Xiao Ce’ane, ty hlupáku.”
Hlupák mu ohleduplně podal suchý hadřík a pak se k němu s očekáváním otočil zády.
Na střeše Ding Tao strčil ruce do rukávů. „I ve dnech, kdy sněží, tu tak mrzne. Obávám se, že bude tuhá zima.”
Gu Jin mu podal měch s vínem a sám si promnul si ruce. „Držíme stráž už dvě noci. Zítra ráno by měla být výměna směn.”
Ding Tao si usrkl doušek vína, který ho alespoň trochu zahřál. Zasunul si ruce ještě hlouběji do rukávů, lehl si vedle Gu Jina a zahleděl se na noční oblohu. „Ani dnes v noci se nic neděje.”
„Úkol je náročný a cesta je dlouhá.” Gu Jin zazátkoval měch s vínem. Najednou sebou škubl a přetočil se na břicho, přičemž mu oči těkaly temnotou sem a tam.
Měkké křupání našlapování sněhu se neslo větrem. Gu Jin neváhal ani vteřinu a švihem ruky vytáhl čepel. „V severozápadním rohu!” sykl.
Ding Tao vyskočil, vznesl se nad střechu a jednou rukou udeřil do tmy.
Postava v temně černém rouchu jeho úderu jednoduše uhla. Pohybovala se jako přízrak a skrývala se ve stínech, zatímco se pokoušela uprchnout. Ding Tao se rázem spustil dolů a visel hlavou přes římsu, jen aby viděl, jak mu letí do obličeje tři ocelové jehly. Pomocí rukojeti štětce, který držel v ruce, je odrazil stranou. Než se stačil znovu podívat, neznámý muž byl pryč.
Ding Tao se odrazil a na zem dopadl zcela tiše. Díky tvému umění lehkosti nezanechal jedinou stopu ani na křehké krustě sněhu.
Gu Jin si ze střechy prohlížel nádvoří. „Ten chlap nebyl žádný amatér, když dokázal uniknout mému zraku. Tao-zi, poznal jsi, kdo to byl?”
Ding Tao sebral ocelové jehly a prohlédl si je mezi prsty. „Tenké jako vlas a namočené v hadím jedu. Není to výrobek z Qudu, ale dovezený přes přístav Yongquan ve třinácti městech Juexi. Jeho technika lehkosti byla dobrá a jeho schopnost maskovat dýchání byla výjimečná. Ačkoli nenosil žádnou šavli, vsadil bych se, že je z Brokátové gardy.”
Opatrně schoval ocelové jehly do své bambusové trubičky a vyšvihl se zpět na střechu.
„Z Brokátové gardy bylo odvoláno mnoho úředníků. Zručných mistrů čtvrté hodnosti a výše je jako šafránu,” řekl Gu Jin. „Kdo by přišel slídit kolem sídla v tuto noční hodinu?”
„Těžko říct.” Ding Tao se s obavami dotkl rukou své kapsy. „Skoro mi probodl zápisník.”
Gu Jin se zamyšleně napil vína.
Ding Tao si sedl se zkříženýma nohama a zašeptal: „Víš, tenhle zápisník nosím už roky. Byl to dar od samotné manželky korunního prince! Ani když jsem šel bojovat s těmi bianshskými holohlavci, nikdy předtím nebyl poškozen. Bylo to těsné, až moc těsné. Zapsal jsem do něj prakticky všechno. Řekl jsem ti o tom někdy? Kniha mého otce byla ukradena, když mu někdo podřízl hrdlo. Ty věci, co tam byly napsané! Skoro jsem přišel o život, když jsem se za tou knihou honil. Bratře Jine, řeknu ti, že každý by si měl vést deník. Až zestárneš, budeš zapomnětlivý. Podívej se na sebe! Piješ víno celý den. Pravděpodobně zapomeneš, kolik peněz máš schovaných, ještě než ti bude čtyřicet. Proč mi to tedy neřekneš, abych si to mohl zapsat…”
Gu Jin si nacpal bavlnu do uší a začal meditovat.
Následující ráno se Shen Zechuan probudil jako první.
Ve skutečnosti toho moc nenaspal. S Xiao Chiyem, který se na něj tlačil zezadu, se oba celou noc přetahovali o deku. Nedokázal se uvolnit, když měl za zády schouleného takového obrovského člověka.
Xiao Chiye stále tvrdě spal a v náručí svíral polštář.
Zatímco Shen Zechuan čekal, až se probudí, ucítil, jak se místo toho probouzí něco úplně jiného. Xiao Chiyeho erekce se na něj začala zezadu tlačit. Horká, tvrdá a zcela nepřehlédnutelná.
Teplota lůžka rychle stoupala, a Xiao Chiye se brzy probudil. Ať už to bylo horkem nebo tvrdostí, člověk mohl jen hádat. Chraplavě zaklel a posadil se. Odhodil polštář stranou a vrhl pohled na Shen Zechuana, jen aby zjistil, že se mu vytrvale dívá do očí. Prohrábl si vlasy a následně Shen Zechuanovi přehodil deku přes hlavu, aby zakryl ten spalující pohled. Pak vylezl z postele a namířil si to rovnou do pramene, aniž by se vůbec zdržoval obouváním.
Chen Yang čekal venku a poslouchal známky aktivity, když uviděl Shen Zechuana vycházet ven. Jakmile se ocitli tváří v tvář, netušil, co říct. Shen Zechuan klidně ukázal směrem k lázní a volným krokem odešel.
Když Xiao Chiye vylezl z vody, už měl čistou hlavu. Lehce posnídal a vyslechl si Chen Yangovo hlášení o předchozí noci.
„Brokátová garda?” Xiao Chiye se na vteřinu zamyslel. „Nepřišel si pro mě. Musel tady být, aby dohlížel na Shen Lanzhoua.”
„Takže to byl člověk císařovny vdovy,” konstatoval Chen Yang. „Ale garda má v tuto chvíli vážný nedostatek lidí. Kde by se tam vzal tak schopný člověk, kterého by mohli poslat?”
„Brokátová garda má stále dost tajemství.” Xiao Chiye se postavil. „Jdu na ranní jednání. Promluvíme si, až se vrátím.”
Po oficiálním ukončení ranního zasedání dvora zůstal Li Jianheng sedět na dračím trůnu, v rukou svíral ohřívač dlaní a sledoval, jak se jednotliví úředníci rozcházejí na obě strany sálu.
„Takže byl vynesen rozsudek?”
Xue Xiuzhuo poklekl, aby odpověděl. „Ano, Vaše Veličenstvo. Ji Lei se plně přiznal k záměru spáchat vlastizradu v loveckých revírech Nanlin. Důkazy proti němu jsou přesvědčivé. Nejvyšší soudní dvůr pracoval celou noc, aby přiznání prošel, a vrchní sekretář Hai je předložil Vašemu Veličenstvu. Během těch dvou týdnů od případu frakce Hua provedly Tři soudní úřady řadu společných procesů. Kromě jejich velitele, Ji Leie, byli další dva zástupci velitele a čtyři zástupci velitelů z Brokátové gardy odsouzení k okmažité popravě stětím, zatímco soudce a velitelé přidružených praporů, kteří byli přítomni na loveckých revírech Nanlin, byli odsouzeni k trestu odnětí svobody a čekají na popravu do doby, než bude rozhodnuto o přezkoumání rozsudku.”
„Pokud bylo dosaženo rozsudku, pak je to dobře,” odvětil Li Jianheng. „Náměstku, pracoval jsi tvrdě. Vstaň, není dobré klečet příliš dlouho. Přineste mu židli.”
Když si Hai Liangyi sedl, Li Jianheng pokračoval: „Klan Hua se spolčil s eunuchy a Brokátovou gardou, aby zinscenovali vzpouru. Jak ohavné! Pan Rugui zneužil své postavení správce písemností na Ředitelství pro slavnostní události. Prahnul po moci a bohatství a ukázal se být nenapravitelně zlým. Tento muž nesmí být držen ve vazbě a čekat na popravu. Měl by být okamžitě sťat! Po předchozích napomenutích od staršího státního tajemníka jsme se převalovali a probděli mnoho nocí. Po dlouhém přemýšlení jsme odteď odhodláni pilně pracovat na prosperitě říše.”
Hai Liangyi se ihned zvedl, aby se znovu poklonil.
Li Jianheng pozdvihl ruce a řekl: „Náměstku staršího tajemníka, prosím, seďte. Je zde tolik záležitostí, které vyžadují vaši radu. Nebyla by nadsázka, kdybychom náměstka oslovovali ,xiangsheng’.1 . Doufáme, že v budoucnu budeme všichni spolupracovat a pomáhat si. Pokud máte něco na srdci, můžete se bez obav svobodně vyjádřit.”
Xue Xiuzhuo překvapeně vzhlédl, i když jeho výraz zůstal neutrální. Poklekl společně s úředníky po své levici i pravici, vychvalujíce císaře.
Li Jianheng vzrušeně pokynul všem, aby vstali. Po několika slovech je propustil a pozval samotného náměstka Haie, aby zůstal a pojedl s ním.
Xiao Chiye se ocitl na odchodu vedle Xue Xiuzhua.
„Přemýšlím, co Vaše Excelence řekla Jeho Veličenstvu,” zajímal se Xue Xiuzhuo, „že Jeho Veličenstvo je nyní ochoten prosazovat takovou úctu svým nejmoudřejším poddaným.”
„Jeho Veličenstvo je mladé a silné. Je pravý čas, aby ukázal svou kuráž a naplnil svůj potenciál. I kdybych nic neřekl, dospěl by ke stejnému závěru sám,” odvětil Xiao Chiye. „Nejvyšší soudní dvůr měl v těchto dnech napilno. Děkuji za vaši tvrdou práci, pane Yanqingu.”
„Je zcela přirozené starat se o všechny záležitosti týkající se mé funkce. Plnil jsem pouze svou povinnost.” Jak Xue Xiuzhuo mluvil, s úsměvem se podíval na Xiao Chiyeho. „Slyšel jsem, že Vaše Excelence v posledních několika dnech často cestoval na horu Feng. Dá se tam zažít nějaká zábava?”
Xiao Chiye mu úsměv opětoval. „První sníh na hoře Feng je úchvatná podívaná. Nedávno tam také zahlédli několik jelenů. Přemýšlel jsem, že by bylo zábavné jich pár ulovit. Pokud máte čas, nechtěl byste se tam jít podívat se mnou?”
Xue Xiuzhuo ležérně mávl rukou. „Jsem jen slabý úředník. Co já vím o lovu? Nechtěl bych vám zkazit náladu.”
Oba se rozloučili u palácových bran. Xiao Chiye sledoval, jak se vzdaluje a úsměv mu začal mizet z tváře.
Chen Yang stál vedle kočáru. Vyčkal, až Xiao Chiye dorazí, než mu nadzvedl závěs.„Vaše Excelence, mistr vyrazil do Qudu,” řekl.
Xiao Chiye přikývl.
Po chvilce zaváhání Chen Yang pokračoval: „Náš člověk z Nejvyššího soudního dvora přinesl zprávu, že Ji Lei je mrtev.”
„Jak zemřel?” zeptal se Xiao Chiye.
Chen Yang prudce mávl rukou, ale zůstal potichu. „Stáhli ho z kůže. Když ho našli, nevypadal ani jako člověk, ani jako duch. Měl zemřít už včera v noci, ale Xue Xiuzhuo ho udržoval při životě, dokud nebylo přiznání předloženo Jeho Veličenstvu. Teprve potom ho nechal naposledy vydechnout.”
Xiao Chiye se mlčky posadil.
„Před pěti lety Ji Lei během výslechu mučil Shen Zechuana v Císařské věznici. Později Ji Lei poslal Fengquana, aby ho veřejně ponížil opékáním osla,” řekl Chen Yang. „Teď Shen Zechuan tuto službu oplatil v plné míře a proměnil Ji Leie v… Vaše Excelence, tenhle muž je vypočítavý. Už tak je mezi ním a námi zlá krev. Mít ho po vašem boku je příliš nebezpečné.”
Xiao Chiye pootočil kostěným prstenem na palci a nic neříkal.
