//byly přidány dvě kapitoly těsně po sobě, toto je druhá
Blesk rozzářil oblohu a ozvalo se zahřmění. Déšť se spustil jako opona.
Qiao Tianya se narovnal a podal tenkou čepel muži za sebou. „Pán Xiao byl zasažen šípem. Daleko se nedostane.“
Dole pod svahem leželi Xiao Chiye a Shen Zechuan rozpláclí v blátě a popadali dech.
V tuhle chvíli nebyla Brokátová garda jen všude kolem nich, ale v lese se skrývali i neznámí zabijáci. Skrývat se před nimi by bylo těžší než vystoupat na nebesa, ale prorazit obklíčení bylo ještě těžší. Jejich největším problémem byl sám Xiao Chiye, jeho poškrábaná levá paže už znecitlivěla. Během další hodiny se uklidňující sérum rozšíří po celém těle a paralyzuje ho.
Qiao Tianya odsunul špičkou boty rozdupanou trávu a spatřil spleť stop. Beze slova zvedl ruku a ukázal ze svahu dolů.
Brokátová garda se seřadila kolem něj a pomalu se při krčení přibližovali a obkličovali příkop.
Xiao Chiyeo tělo ztuhlo, jak naslouchal zvukům čvachtajících kroků, které se blížily čím dál víc. Sevřel jílec zbraně. Pokud někdo seskočí dolů, zabije ho jednou ranou.
Čepel Xiuchun se objevila přes hranu svahu. Xiao Chiye se chystal vyskočit a bojovat, když ho Shen Zechuan chytil za promáčený rukáv. Xiao Chiye se podíval dolů a setkal se s klidnýma očima Shen Zechuana. V ten moment seskočilo ze stromů několik postav a napadlo Brokátovou gardu.
Qiao Tianya tasil svou šavli už ve chvíli, kdy zahlédl záblesk cizí čepele. To už několik strážných leželo na zemi. Stínové postavy využily své výhody a vrhly se vpřed. Zatímco nad nimi vypukl chaos, Shen Zechuan schoval své zbývající čepele. Nemusel nic víc říkat; Xiao Chiye byl již na nohou. Vyšplhal na druhou stranu blátivého svahu a skutálel se do husté trávy.
„Chyťte je!“ zařval Qiao Tianya.
Brokátová garda se za nimi řítila. Xiao Chiye natáhl ruku, chytil se větve stromu a vyhoupl se nahoru. Pod ním právě Shen Zechuan dorazil ke kmeni, když ho stráže dohnali. Jako tygr skákající z hory se Xiao Chiye ohnal Vlčím zubem a prudce sekl dolů, čímž zahnal stráže zpět, poté dopadl v podřepu na zem.
Qiao Tianya vyrazil zezadu a švihl svou šavlí směrem k Xiao Chiyemu dřív, než stihl vytáhnout Vlčí zub. Xiao Chiye včas sklonil hlavu a s kovovým cinknutím se ostří Qiao Tianyovi šavle srazilo s pochvou.
Shen Zechuan přitiskl pochvu Vlčího zubu proti Qiao Tianyově čepeli. Jednou nohou šlápl Xiao Chiyeovi na záda; jeho váha vynesla celé Shen Zechuanovo tělo vzhůru, aby se přiblížil k Qiao Tianyovi. Tenká čepel v dlani jeho druhé ruky vystřelila směrem k Qiao Tianyovým očím.
Qiao Tianya se ani nepokusil uhnout; gardisté po obou jeho stranách okamžitě spustili své čepele, aby útok zablokovali. Xiao Chiye poslal Qiao Tianyu zpět kopancem přímo do hrudi, až se zapotácel, a obě strany ustoupili zároveň. Qiao Tianya setřásl kapky krve ze své čepele. Shen Zechuan soudci na čele usekl pramen vlasů.
Xiao Chiye a Shen Zechuan udělali dva kroky zpět, pak se beze slova otočili a dali se na útěk.
Qiao Tianya hleděl na jejich záda. „Za nimi!“
„Na východ!“ Xiao Chiye natáhl ruku a táhl Shen Zechuana za sebou.
Shen Zechuan cestou odsunoval zatoulané větve. „Každých pět kroků je muž a každých deset četa. Nehledě na to, že na východě jsou ještě jednotky posádky Chuancheng!“
Xiao Chiye pomalu stáhl ruku, ale tvrdohlavě trval na svém: „Východ je naše jediná cesta ven.“
„Je to náš konec.“ Shen Zechuan švihem ruky hodil jednu ze svých čepelí a příslušník Brokátové gardy číhající na blízkém stromě se zřítil hlavou dolů k zemi. Shen Zechuan při míjení vytáhl z pochvy onoho muže jeho šavli Xiuchun.
Xiao Chiye sevřel jílec vlastní zbraně. V příštím okamžiku prořízl černou noc a v dešti zablokoval útok muže, který třímal dva ocelové meče. Ztratil veškerý cit v levé paži. Dokonce i prsty na pravé ruce začínaly tuhnout.
Nebude to nic snadného.
Shen Zechuan usekl útočníkovi hlavu vypůjčenou čepelí a pak bezvládné tělo odhodil stranou.
Při dalším kroku Xiao Chiye zavrávoral, narazil hrudí do Shen Zechuanových zad a oba se zřítili vpřed do vlnící se trávy, odkud se skutáleli do potoka. Déšť stále padal a ledová voda se přes ně přelévala. Xiao Chiyeův těžký dech dopadal na zátylek Shen Zechuana, zatímco ležel obličejem ve vodě, což vytvářelo bizardní rozpor mezi spalujícím žárem a pronikavým chladem.
„Zabít mě ti bude k ničemu.“ Xiao Chiye se trochu nadzvedl s pomocí Vlčího zubu a řekl: „Takže spoléhám na tebe, že nás odtud dostaneš živý.“
Shen Zechuan si opláchl říční vodou z obličejem hlínu smíchanou s krví. „Zachránit tě taky nemá žádný smysl.“
Xiao Chiye ho znovu přitiskl k zemi. „Hledáš prince Chu. Co teď budeš dělat? Brokátová garda ho nikdy nenajde a jen já vím, kde je. Svou příležitost jsi promarnil. Císařovna vdova dnes v noci neuspěje! Chovej se ke mně dobře a já bych mohl být tvou vstupenkou odsud.“
Shen Zechuan pohlédl přes rameno; tváře měli tak blízko sebe, že se špičky jejich nosů sotva dotýkaly. „Rozsekám tě na kusy,“ řekl chladně. „Potom zemřeme spolu.“
„Vynaložil jsi tolik úsilí, aby ses osvobodil z toho chrámu, jen abys se mnou zemřel ve jménu lásky?“
„Proč nepoužiješ tu svou chytrou pusu k povídání s Qiao Tianyou.“
Shen Zechuan uchopil Xiao Chiyeovu ruku, ve které držel zbraň, ledovými prsty. V příštím okamžiku Vlčí zub opsal oblouk a na chvíli zahnal jejich pronásledovatele. Shen Zechuan využil příležitosti, odsunul Xiao Chiyeho kolenem stranou. V jedné ruce držel šavli Xiuchun a v druhé Vlčí zub, přičemž zhluboka a uklidňujícím způsobem oddechoval. „Ten svůj život si připiš na svůj účet,“ řekl.
Shen Zechuan sledoval, jak k nim běží Qiao Tianya, a pevněji sevřel oba jílce. „Po dnešním večeru mi patříš.“
Sněhobílý záblesk prořízl temnou noc. Shen Zechuan nedal Qiao Tianyovi šanci promluvit a sekl po něm čepelí. S každým krokem rozstřikoval vodu. Každý se Shen Zechuanových úderů byl smrtící. Když se čepele srazily, na ostří jeho vypůjčené šavle Xiuchun se objevily odštěpky. Nakonec Qiao Tianya úder odrazil prudkým výpadem a vyrazil mu šavli z ruky.
Oba muži od sebe odskočili. Shen Zechuan ponořil prázdnou levou ruku do potoka a smyl z ní krev, která po ní stékala.
„Taková porcelánová kráska jako jsi ty, by měla sedět v bezpečí za závěsem na vysokém pódiu pavilonu.“ Qiao Tianya vypadal, jako by ve větru ucítil pach mědi. „Nošení čepele ti poraní ruce. Co když si je zlomíš?“
Shen Zechuan potěžkal Vlčí zub ve své ruce. „Bez rukou a nohou budu možná poddajnější.“
„Na světě existuje jeden typ lidí, které by člověk neměl nikdy provokovat,“ řekl Qiao Tianya. „Jsou to ti, kteří jsou nelítostní i sami k sobě. Lidé, jako jsi ty.“
Shen Zechuan vyrazil vpřed.
Vlčí zub v jeho ruce byl tak těžký, až byl neohrabaný, ale jeho váha měla i výhodu: díky ní síla jeho meče ve stylu Ji zabavila Qiao Tianyu natolik, že nedokázal jeho údery vykrývat.
Síla jeho útoku donutila Qiao Tianyu, se při ústupu zaklonit dozadu. Jak se přiblížil k potoku, přepadl ho děsivý pocit předtuchy. A skutečně, Shen Zechuanova zraněná levá ruka náhle vystřelila z vody. Blátlo vletělo Qiao Tianyovi do očí; v tomto kritickém okamžiku slabosti zasadil Shen Zechuan další těžký úder: kopl do protivníka a poslal ho s žuchnutím přímo do vody.
Každou sekundou se měli objevit další strážní. Shen Zechuan ustoupil o několik kroků zpět, dychtivý boj ukončit. Bohužel, Xiao Chiye byl tak vysoký a měl tak dlouhé nohy, že ho Shen Zechuan stěží uzvedl. Místo toho ho napůl vlekl pryč.
***
Pátrání zesílilo, přesto se zdálo, že se čas vleče.
Vše, co se gardě v lese podařilo najít, byly Xiao Chiyeovy návnady. Každý z nich byl dobře vycvičený sebevražedný zabiják; jakmile padli do rukou Brokátové gardy, vzali si život ukousnutím jazyka, čímž Ji Leie připravili o jakoukoliv možnost výslechu.
Kde přesně byl princ Chu? To věděl jen Xiao Chiye.
„Ten malej parchant!“ Ji Lei, šílený frustrací, se postavil, aby prozkoumal své okolí. „Ať jednotky posádky Chuancheng prohledají okraj loveckého revíru!“
Shen Zechuan mezitím vylezl z vody a vytáhl Xiao Chiyeho za sebou. Koryto potoka však bylo příliš příkré; nakonec se zakousl do zadní části Xiao Chiyeova límce a vší silou zabral, aby dotáhl muže posledních pár stop.
Rána na Shen Zechuanově levé ruce neustále krvácela. Odtrhl pruh ze svého roucha, vymáchal ho v potoce a neohrabaně si ránu zavázal.
„V klopách mám kapesník,“ řekl Xiao Chiye a opřel se o skálu pokrytou mechem.
Shen Zechuan sáhl dovnitř, vylovil promáčený kapesník zpod Xiao Chiyeova roucha a vyždímal blátivou vodu na Xiao Chiyeovu hruď.
„Kdy přestanou účinky té drogy?“ zeptal se Xiao Chiye.
„Asi tak za dvě hodiny. Brzy.“
„Lepší je schovat se na stromě než ležet v potoce.“
Shen Zechuan byl promočený až na kost. Xiao Chiye pocítil, jak se mu vzadu na límci vytvořila mezera, skrz kterou byly na jeho bledém krku vidět skvrny tmavého bláta. Ten kontrast byl…
„Brokátová garda má Úřad pro výcvik šelem. Zvířata cítí pach krve.“ Shen Zechuan mluvil, sklonil hlavu a lehce přičichl ke konečkům prstů, které byly potřísněné rudou barvou.
Velice svůdný.
Xiao Chiye ho sledoval.
Jaké to bylo kouzlo? Ještě před chvílí tento muž zabíjel lidi mečem a ani teď nebylo na jeho činech nic ženského. Tak proč si Xiao Chiye něco takového pomyslel?
Muselo to být Li Jianhengový vlivem. Den, co den princ básnil o Shen Zechuanově kráse, až i Xiao Chiye sám začal toho muže vnímat a vidět tímto způsobem, stejně jako ti starci z Qudu se svými neobvyklými zálibami.
„Tvé šermířské umění není špatné.“ Xiao Chiyeův pohled byl tak intenzivní, že by mohl odhrnout Shen Zechuanův límec. „Musel jsi v chrámu tvrdě trénovat. A přesto to podle tvé postavy není poznat. Použil jsi nějaký druh léku?“
Shen Zechuan se na něj podíval a zvedl obočí. Všiml si, kam Xiao Chiye pohlíží a zvedl ruku k zátylku. „Kolikrát denně se na to musíš dívat? Jsi posedlý?“
Xiao Chiye si vychutnal zbytkovou krev na špičce jazyka. „Když to podáš takhle, zní to dost dvojmyslně. Vypadá to jako bych byl nějaký úchyl.“
Shen Zechuan natáhl ruku a zakryl Xiao Chiyeovi obličej špinavým kapesníkem. „Myslel jsem, že se vyžíváš v pudrech a parfémech. Nečekal jsem, že máš zálibu v mužích i v ženách zároveň.“
„Co je to za flirtování?“ řekl Xiao Chiye. „Druhý mladý pán chce jen, abys otřel to bláto ze svého krku!“
„Chces, abych si ho utřel?“ s kapesníkem mezi prsty se Shen Zechuan zastavil mezi Xiao Chiyeovým obočím. „Nebo ho chceš utřít ty?“
Ledový déšť stékal po jeho prstu a dopadal mezi Xiao Chiyeovo obočí. Jako by plně vstřebaly Shen Zechuanův půvab. Kapky, které prosákly do Xiao Chiyeova límce, rozkvetly v něm ozvěny pokušení a přinesly mu pocit neklidného svědění.
Xiao Chiye měl velkou chuť se napít vody. Zároveň chtěl, aby se Shen Zechuan držel trochu od něj dál. Po chvíli ticha se zasmál. „Ty jsi opravdu něco.“
„Až moc přemýšlíš.“ Shen Zechuan si pevně přitáhl límec, objal Xiao Chiyeovu zbraň na své hrudi a víc už nepromluvil.
Déšť postupně ustal.
Odněkud z hloubi lesa se ozvalo štěkání ohařů. Ani jeden z mužů se nepohnul. Skála, o kterou se opírali, vyčnívala nad břeh strmého potoka a shora přečnívaly keře. Byl to malý a úzký úkryt, akorát tak pro jednoho muže, a Xiao Chiye už v něm byl.
Xiao Chiye v tichosti naslouchal strážnému, který vedl ohaře a blížil se k nim. Shen Zechuan vklínil Vlčí zub do trhliny nad nimi a doplazil se po břehu nahoru, aby se nasoukal do malého prostoru pod skálou. Xiao Chiye pocítil na svém těle váhu, jak se ten muž posouval po jeho nohou až k hrudi. Tiskl se k němu, až se oba muži dokázali vměstnat do úzkého prostoru. Xiao Chiye cítil žár jejich stehen, otírajících se o sebe, když na něj Shen Zechuan obkročmo nasedl. Cítil Shen Zechuanův dech u svého spánku, jak se k němu naklonil.
S očima zakrytýma kapesníkem měl Xiao Chiye volnost si Shen Zechuanovu současnou polohu živě představit. Nemohl se zbavit představy toho lotosově bílého krku.
„Prosím tě,“ povzdechl si Xiao Chiye. „Sedni si mi na břicho. Neseď tam dole.“
Shen Zechuan se nepohnul; šustění shora se blížilo.
Xiao Chiye se snažil uklidnit svůj dech, protože kdyby zvedl hlavu o palec, dotkl by se Shen Zechuanovy brady, a kdyby ji sklonil, špička jeho nosu by zavadila o křivku onoho krku.
Shen Zechuan naslouchal pohybům nad nimi, ale náhle mu odhrnul kapesník z obličeje a beze slova na něj upřeně zíral.
Xiao Chiye mu pohled oplatil. Nevěděl, jestli se mu dnes v noci pach krve vryl do hlavy, nebo co to bylo jen šílenství, v každém případě se na Shen Zechuana tlačilo něco horkého a tvrdého, což oběma působilo nepohodlí. Jejich šaty, promáčené deštěm, přilnuly k jejich kůži tak těsně, že to bylo téměř, jako by mezi nimi vůbec žádná látka nebyla. Jako by ten sebemenší pohyb byl tou jiskrou, která zažehne oheň, zatímco nad nimi lovili ohaři.
