V prvních dnech deštivého desátého měsíce v Qudu se javory na hoře Feng zbarvily do červena. Když Shen Zechuan ráno zaháněl slony ke dvoru, všiml si tenké vrstvy podzimní jinovatky pokrývající zem. Překvapivě se stav císaře Xiande se změnou ročního období zlepšil. Povídalo se, že se vrátil k pravidelné stravě a jeho kašel během ranních audiencí u dvora výrazně ustal.
Podle tradice císař v jedenáctém měsíci pořádal lov v loveckých revírech Nanlin. Ale navzdory zlepšujícímu se zdraví císaře se zdálo, že má obavy, aby pro něj cestování v chladnějším počasí nebylo příliš vysilující. Proto vydal rozkazy, aby se přípravy na podzimní lov zahájily již na začátku desátého měsíce.
Chen Yang čekal na okraji cvičiště a držel Xiao Chiyeho čepel. „Osm velkých praporů a Brokátová garda mají stále na starosti hlídkování. Ale nerozzuřilo se Jeho Veličenstvo, když hlídkovali naposledy během oslav dračích lodí?“
„To bylo minule,“ Xiao Chiye si utřel pot z obličeje. „Minule bylo Jeho Veličenstvo rozzuřené, protože se cítil ohrožen ze všech stran. Teď je to jiné. Xi Gu’an byl Jeho Veličenstvem dva měsíce přehlížen a v tuhle chvíli bude zoufale toužit po tom, aby se vrátil zpět do hry.“
„Věří císař, že takové drobné laskavosti Xi Gu’ana obměkčí?“ Chen Yang se rozhlédl, zda někdo neposlouchá, než pokračoval: „Císařovna vdova shromažďuje moc už dlouhé roky a Jeho Veličenstvo je nemocné. I kdyby byl císař ochoten podat Xi Gu’anovi pomocnou ruku, troufl by si ji Xi Gu’an přijmout?“
„Sám jsi to řekl, jsou to jen drobné laskavosti,“ Xiao Chiye popadl svůj svrchní plíšť a přehodil si ho přes sebe. „Ale co kdyby Jeho Veličenstvo svěřil Xi Gu’anovi obrovskou moc a autoritu? Před pár dny se ptal na věk dcery klanu Xi. Princ Chu si ještě nevybral princeznu manželku. Pokud by jim císař skutečně požehnal sňatkem, i kdyby to Xi Gu’an neměl v úmyslu, Jeho Veličenstvo by to vidělo zcela jinak.“
„Škoda, že u nás v domácnosti nemáme žádnou mladou slečnu,“ povzdechl si Chen Yang.
„Bez toho je nám líp,“ řekl Xiao Chiye. „Kdybych měl sestru, musela by být jako maršálka Qi, jinak by neměla svůj život pod kontrolou. S největší pravděpodobností by také byla nucena vdát se za manžela, kterého nikdy nepotkala.“Xiao Chiye zpomalil. „Klan Hua byl ostatně vždy první volbou pro výběr císařské manželky. Hua Xiangyi, kterou vychovala sama císařovna vdova, se ještě nevdala. Ani Jeho Veličenstvo si netroufá tak učinit a stále s ní jedná jako se svou vlastní sestrou. Co se týče její budoucnosti, trůn se skloní před přání císařovny vdovy.“
„Naštěstí je náš dědic již ženatý,“ řekl Chen Yang. „Ale komu by mohla být třetí dáma Hua zasnoubena? To opravdu nedokážu odhadnout.“
„Klan Qi je nejlepší volbou,“ usmál se Xiao Chiye. „Kdyby se Qi Zhuyin narodila jako muž, císařovna vdova by k ní už dávno vyslala třetí dámu Hua, aby se za ni provdala. Jaká škoda, že Qi Zhuyin je žena a klan Hua nemá syna z právoplatné lože. Mohou po tomhle vystaveném kusu masa jen pokukovat, ale nemohou se ho dotknout. Začínají být nervózní.“
Xiao Chiyeovi přivedli koně a on ho pohladil po čenichu. „Pojď. Vyrazíme na ulici Donglong na Východní trh.“
***
Shen Zechuan právě vstoupil na ulici Donglong společně s Ge Qingqingem.
Protože byl oficiálně propuštěn z vězení, musel pochopitelně opustit Chrám pokání. Zpočátku byla tato záležitost odsunuta stranou, ale v osmém měsíci si toho Qiao Tianya všiml a následoval ho zpět do chrámu. Když spatřil velmistra Qi, celého od bláta a chovajícího se jako šílenec, trval na tom, aby si Shen Zechuan nechal proplatit zálohu na plat od Brokátové gardy a našel si slušné ubytování. Tak se Shen Zechuan koncem devátého měsíce přestěhoval do domu ve staré uličce. Nájem byl levný a místo odpovídalo jeho současnému postavení.
„Kdo je přesně ta osoba, kterou chce, abych našel?“ Shen Zechuan vzal do ruky smlouvu o závazku a přečetl si jméno: Songyue. Na místě, kde mělo být zapsáno místo původu, byla smlouva prázdná.
Ge Qingqing se rozhlédl po davu. „Ani mně to neřekl. Jen mi sdělil, že Xiansheng navrhl, abys nechal tuto osobu, aby se odteď starala o tvé každodenní potřeby.“
Od té doby, co se odstěhoval z chrámu, se stala komunikace s velmistrem Qi obtížnou. Shen Zechuan nechtěl chovat holuby. Zaprvé, bylo příliš snadné je odchytit, a zadruhé vidět, jak Xiao Chiyeův sokol rozdrápal vrabce, vněm zanechal hluboký dojem. Prozatím byli nuceni spoléhat se na Ji Ganga jako na prostředníka a scházet se, kdykoliv vyrazil jako poskok nakupovat. Bylo to přinejmenším nepohodlné, ale v současnosti měli jen málo lepších možností.
„Tenhle Songyue by měl být na Východním trhu,“ řekl Shen Zechuan. „Pojďme se tam podívat.“
Ulice Donglong se táhla podél řeky Kailing. Celá oblast byla čtvrtí radovánek a na východní straně se nacházel trh, kde se obchodovalo převážně s lidmi. Mladí lidé, jejichž rodiče zemřeli a nezanechali žádné peníze, zde klečeli a prodávali se do otroctví, aby zaplatili výdaje na pohřeb; a běžné domácnosti sem chodily vybírat své sluhy a služebné.
Xiao Chiye, se seznamem v jedné ruce, přišel na trh, aby prověřil původ některých zaměstnanců panství prince Chu. Vyšel z makléřské kanceláře a zahlédl známá záda.
„Není to…?“ Chen Yang nedokončil větu.
Xiao Chiye zvedl ruku a Chen Yang zmlkl.
Shen Zechuan si právě zastrčil smlouvu o závazku do rukávu, když ucítil chlad v zátylku. Ohlédl se přes rameno a za sebou uviděl Xiao Chiyeho.
„Ale, jaká to čest,“ řekl Shen Zechuan. „Co to děláš, že se tu tak plížíš?“
„Dívám se na tebe, samozřejmě.“ Xiao Chiye ležérně schoval seznam jmen a došel k boku Shen Zechuana. „Jsi tu, aby sis koupil služebnictvo?“
„Prodávám sám sebe,“ odvětil Shen Zechuan suše. „Jak bych si mohl dovolit koupit někoho jiného?“
„To už jsi klesl až tak hluboko?“Xiao Chiye si ho přeměřil pohledem. „Mám dojem, že jsem někde zaslechl, jak tě spousta lidí hledá a nabízí za tebe vysoké částky.“
„V takových případech jde o city,“ pokračoval Shen Zechuan v chůzi. „Musí mě zaujmout, než se rozhodnu, zda nabídku přijmu, nebo ne.“
Xiao Chiye měl určité tušení, o jaké muže a nabídky jde.
„Musí být těžké vybírat mezi popraskanými datlemi a pokřivenými hruškami.“
„Jsem si jistý, že Druhý mladý pán s tím zkušenost nemá,“ podíval se na něj Shen Zechuan úkosem. „Po boku prince Chu se musíš mít dobře.“
„Závidíš? Pojď se mnou.“
Shen Zechuan se usmál. „Tak zoufalý ještě nejsem.“
Když došli na konec ulice, Shen Zechuan zahnul stranou. „Nebudu Druhého mladého pána nadále obtěžovat, takže půjdu.“
„Žádný spěch.“ Xiao Chiye zůstal stát na místě. „Při letošním podzimní lovu na sebe stejně budeme muset dávat pozor.“
„Jak bych na tebe mohl dávat pozor?“ Shen Zechuan se mu podíval do očí. „Brokátová garda a císařská armáda nemají žádné společné zájmy.“
„Držíš si mě tak daleko od těla,“ postěžoval si Xiao Chiye. „Kdybych tě navštěvoval častěji, třeba jen protáhl nohy, možná bychom nějaké našli.“
Shen Zechuan neodpověděl.
I nějakou dobu poté, co odešli, zůstal Xiao Chiye stát jako přikovaný. „Koho tu vlastně hledá?“ Xiao Chiye přejel palcem po jílci své čepele. „Zase Ge Qingqinga, samozřejmě, že Ge Qingqinga. Chen Yangu!“
„Pane!“
„Prověř ho,“ přikázal Xiao Chiye. „Chci, abys důkladně prověřil minulost Ge Qingqinga.“
***
Shen Zechuanovo pátrání po Songyueovi bylo přerušeno Xiao Chiyem a od té chvíle byl neustále nasazován na po sobě jdoucí hlídky. V důsledku toho se mu nepodařilo najít žádný další volný čas, aby pokračoval v pátrání po záhadném kontaktu Qi Huiliana. V podvečer podzimního lovu na něj konečně přišla řada, aby dostal zvláštní úkol. Jak se dalo čekat, měl doprovodit císaře do loveckých revírů Nanlin.
Tu noc, když se Shen Zechuan vrátil ze směny, vycítil v domě přítomnost někoho dalšího.
Zevnitř domu se ozval Fengquanův hlas: „Ty nejdeš dovnitř?“
Shen Zechuan otevřel dveře. V domě nebylo žádné světlo, a s pláštěm přehozeným přes ramena, a s tváří ponořenou ve tmě vypadal Fengquan jako bloudící duch. Naposledy usrkl čaje, přičemž měl malíček elegantně vztyčený, a pak šálek odložil. „Přišel jsem předat vzkaz od Jeho Veličenstva.“
Shen Zechuan odhodil svůj špinavý svrchní plášť na malý věšák na šaty. „Omlouvám se za obtíže.“
„Ano,“ Fengquan se na Shen Zechuana zlomyslně podíval. „Je to docela důležité, jinak bych nepřišel osobně. Dostalo se ti od císařovny vdovy tolika laskavostí, takže nastal čas, abys splatil dluhy.“ Hodil po něm jakýsi předmět. „Pokud to na podzimním lovu nepůjde hladce, nebudeš to mít hladké ani ty.“
Shen Zechuan předmět zachytil. Byl jím východní perla zabalená v proužku látky. Přejetí konečkem prstu po proužku látky odhalilo stopy poloviny znaku – Lin.
Byl to ten samý znak, který tvořil horní polovinu znaku Chu.
Shen Zechuanův pohled se vrátil k Fengquanově tváři.
Fengquan vstal a přistoupil k němu. „Pokud uspěješ, císařovna vdova se k tobě bude dál chovat jako ke svému poslušnému psovi. Pokud selžeš, nemá smysl si tě dál držet.“
„Je tu spousta mocných mistrů“ řekl Shen Zechuan. „Pokusím se ze všech sil.“
Fengquan na něj okamžitě vrhl vražedný pohled a pak se ušklíbl. Vykročil ze dveří, zvedl si kápi a splynul s černou nocí.
Shen Zechuan se postavil ke stolu a zapálil svíčku. Zatímco pálil proužek látky. Plamen v jeho ruce olízl látku a proměnil onen znak Lin v popel.
***
Lovecké revíry Nanlin ležely jihovýchodně od Qudu a zaujímaly rozlehlou oblast. Polovina zvěřiny dodávané Úřadu pro říšskou zábavu byla ulovena právě zde. V den lovu zmobilizovalo Osm velkých praporů celou polovinu svých sil, aby doprovodili císaře ve velkolepém průvodu.
Shen Zechuan cestoval se slony. Když za sebou uslyšel dunění kopyt, nemusel se ani otáčet, aby se podíval, kdo se blíží. V dalším okamžiku se skutečně nad jeho hlavou snesl sokol, popadl z trávy divokou krysu a vznesl se opět k obloze.
Xiao Chiye a Li Jianheng, obklopeni skupinou bohatých mladých pánů z Qudu, prosvištěli kolem v divokém trysku dál dopředu a černého koně se sněhobílou skvrnou na hrudi nešlo přehlédnout.
Xiao-Wu závistivě vzhlédl k obloze. „Sokol i kůň vrchního velitele Xiao jsou poklady, které nemají obdoby!“
„Divoká zvířata,“ podotkl Shen Zechuan.
Xiao-Wu byl mladý a společenský, takže měl vždy chuť na krátkou konverzaci se Shen Zechuanem. Seděl obkročmo na koni, žvýkal sušené batáty a s huizhouským přízvukem řekl: „Víš, jak se ten kůň a sokol jmenují, bratře Chuan?“
Shen Zechuan se usmál. „Jsou to jen divoká stvoření, takže jim lze říkat všelijak.“
Xiao-Wu nadšeně rozhodil rukama a po tváři se mu rozlilo nadšení. „Ten sokol se jmenuje Meng! Znamená to dravý. Nehodí se to k němu dokonale? Ale jméno toho koně dravé není, ten se jmenuje Sněžný vrch.“
Každou slabiku si vychutnával na jazyku a jeho úžas byl tak dětský upřímný, až se muži kolem něj smáli.
***
Li Jianheng se zastavil, aby popadl dech, a podíval se zpět na Xiao Chiyeho. „Přísahám, že pokaždé, když ho vidím, si říkám: proč se nenarodil jako žena?“
Xiao Chiye otočil koně, aby se podíval na Li Jianhenga.
„Já vím, já vím,“ řekl Li Jianheng spěšně. „Nejsem tak pomatený!“
„Až dorazíme,“ varoval ho Xiao Chiye, „dej mi vědět, než se vydáš ven. Nikam nechoď bez svých strážců a žádné ženy, které jsi s sebou přivedl, nesmí do stanu.“
„Žádné ženy jsem nepřivezl,“ prohlásil Li Jianheng odvážně.
Xiao Chiye se uchechtl a ve tváři měl zlomyslný výraz.
Chen Yang je zezadu dojel. „Vrchní veliteli, zařídil jsem, aby všechny ty ženy byly poslány zpět.“
Li Jianheng, jehož plány byly zmařeny, se kousl do špičky jazyka. „Ce’ane, upřímně, když nemůžu spát ani s pěknou dívkou, co mám na podzimním lovu dělat?“
„Spousty věcí,“ odvětil Xiao Chiye. „I pozorování oblohy je zajímavější než se nechat zavřít ve stanu.“
Li Jianheng si znovu povzdechl a dál jel malátný a skleslý. Veškerá jeho dřívější dobrá nálada se na slunci vypařila.
***
Když dorazili na místo, bylo šero.
Shen Zechuan neměl první den službu, a tak zůstal s karavanou, aby pomohl s pomocnými pracemi. Qiao Tianya přijel se skupinou také, a když skončili, svolal své kolegy z gardy k jídlu.
„Ty ale umíš pít, co?“ řekl, když zahlédl misku v Shen Zechuanově ruce.
„Ne víc než misku,“ odvětil Shen Zechuan.
Qiao Tianya ho neprokoukl. Tento muž nevypadal jako příslušník Brokátové gardy, spíše jako svobodný duch, který cestuje z místa na místo, jak se mu zachce. Qiao Tianya vytasil dýku, aby nakrájel čerstvě upečenou zvěřinu, a řekl: „Jez, jsi v loveckém revíru! Tohle se děje jen jednou za rok. To, co teď jíš, jsou věci, které se obvykle posílají do paláce. Tak využij příležitosti, dokud můžeš.“
Žvýkal maso a pokračoval: „Ve službě musíš být ozbrojený. Během zítřejší noční směny můžeš použít Qingqingovu čepel. Proč sis žádnou nepřinesl? To tě v Úřadu pro výcvik slonů nenaučili žádné chvaty?“
„Zbraně jsou příliš těžké,“ odvětil Shen Zechuan a vypadal, že by neuzvedl ani stéblo. „Je příliš namáhavé je pořád nosit s sebou.“
„To tvoje tělo…“ řekl Qiao Tianya, „nemohlo se tak poškodit tím kopancem od pána Xiaa, nebo snad ano? To je škoda. To je ten největší výtržník, jakého si lze jen představit, a ani od něj nemůžeme vymáhat žádné peníze. Jinak bych ho jako tvůj dobrý bratr oškubal o celé rodinné jmění jako pomstu za ten kopanec.“
Příslušníci Brokátové gardy se kolem nich rozesmáli.
Shen Zechuanovi rty se zkroutily do úsměvu. Mezi doušky vína nenápadně se nenápadně podíval přes okraj misky. Všichni tito muži byli neoddělitelní od svých čepelí. Kdo jiný byl kromě něj tady, aby zabil prince Chu?
Kromě přítomných byli nepochybně ve stínech skryti i další vrahové. Kolik jich tiše číhalo v záloze? I kdyby byl Xiao Chiye zázračným talentem, mohl skutečně udržet prince Chu naživu v takovém obklíčení?
Na druhém konci tábora pili Xiao Chiye a Li Jianheng víno a házeli kostkami, nevšímaví k tomu, co na ně čekalo ve tmě.
--Předchozí-- -Kapitoly- - Další -
