Xie Lian zatínal pěsti a přerývaně oddechoval.
Jedna jediná věta. Znělo to neuvěřitelně, dokonce
směšně, ale on se vůbec nedokázal smát.
Královský preceptor ho chvíli pozoroval. „Ono je toho
víc, Vaše Výsosti. Vzpomínáš si na to dítě, které jsi zachránil po pádu městské
zdi, a na to, jak jsem byl šokován, když jsi ho přivedl do Svatého královského
pavilonu?“
Princ sebou cukl a střelil pohledem po Hua Chengovi.
„Vzpomínám. Co s ním má být? Říkal jsi, že je…“
„Hvězda samoty!“ Královský preceptor zvedl hlas, ale
pak zamračeně dodal: „Tehdy jsem měl pocit, že to malé dítě je příliš silně
pokryto esencí zla, až neuvěřitelně zvláštně. Poté, co jsem se v Peci
potkal s mými třemi přáteli, jsem zjistil, že Pec nejenže dokáže vytvářet
netvory, ale také proklínat. Stejně jako jsi ty mohl rozptýlit své štěstí,
dokázala Pec do okolí rozptýlit neštěstí, které nashromáždila. Po takovém
uvolnění se šířilo všude možně. Už narození toho malého dítěte bylo nesmírným
nebezpečím – pokud by byl jeho osud šťastný, bylo by to to nejlepší štěstí,
kdyby byl zlý, čekala by ho strašlivá budoucnost. V den, kdy se narodilo,
pravděpodobně vstřebalo veškeré Pecí rozptýlené neštěstí a právě proto se stalo
tak děsivým. Ve chvíli, kdy se objevil, jím byla celá hora Taicang málem
spálena na popel!“
Čím déle Xie Lian poslouchal, tím víc byl znepokojený.
Pomalu otočil hlavu a pohlédl na Hua Chenga. Vše zde řečené se ho hluboce
dotýkalo, ale jeho výraz se nezměnil. Místo toho se na prince usmál.
Královský preceptor pokračoval: „Na základě příkladů z minulosti
bylo téměř jisté, že rodiče toho dítěte brzy zemřou, a pokud ne, nejspíš by ho
opustili nebo by se jim hnusilo. To by vedlo k jeho týrání, takže varianta
se smrtí byla ještě tou lepší. Nemělo šanci dožít se osmnácti let a lidé kolem by
byli tím neštěstím ovlivněni. Umírali by, opouštěli jeden druhého, trpěli
nešťastnými náhodami, zkrátka to dítě by bylo esencí katastrof. Proto jsem ti
říkal, ať se ho rychle zbavíš a nepřibližuješ se k němu…“
Xie Lian už toho měl dost. „Mistře! Prosím, už nic
neříkejte!“
Královský preceptor přikývl. „Dobře. Jen jsem ti chtěl
ukázat, jak děsivá Pec je.“
Princ nevěděl, co má na to říct, ale Hua Cheng se
zasmál. „Není to zas až tak děsivé, ale Královský preceptor umí předvídat dost
přesně.“
Když si Xie Lian pomyslel, že Hua Cheng se
pravděpodobně opravdu nedožil osmnácti let, lehce se zachvěl. V tom se
k němu natáhla ruka a překryla mu mrazivý hřbet dlaně. Oba měli ruce
studené, ale poté, co se překryly, se navzájem dokázaly zahřát.
Královský preceptor si toho nejspíš nevšiml. „Vždy ti
připravoval zkoušky, aby si tě otestoval. Obličejový mor v Yong’anu –
pokud by ses ho rozhodl vypustit proti lidem, prošel bys. Nejenže by tě
nevyhnal, ale dokonce by ten skutek pomohl zakrýt a udělal by z tebe svého
důvěryhodného dědice. Byl bys dva kroky za ním, ale jeden krok k dosažení
vrcholu Nebes. Ale ty jsi zvolil špatně. V době, kdy jsi byl vyhnán, ti
myslím dal další zkoušku, ale ani tady jsi nesplnil jeho očekávání, takže ve
chvíli, kdy jsi vystoupal, jsi byl okamžitě znovu sražen dolů.“
V Xie Lianově mysli se objevila bledá usměvavá
maska. Krátce se odmlčel, než řekl: „Bylo to vlastně na moji žádost.“
„Gege, věř mi,“ promluvil tiše Hua Cheng, „i kdybys ho
nepožádal, měl by tisíc způsobů, jak tě poslat dolů.“
„Ale proč mě pak zachránil tím, že ‚porazil‘ Bílou
beztvářnost?“
„Porazil ho, ale nezabil,“ podotkl Hua Cheng.
„Ale proč se s tím namáhal?“
„Samozřejmě, že tě mohl jako Bílá beztvářnost zabít.
Ale to on nechtěl. Vlastně, jak už jsem řekl, opravdu tě má rád a vůbec si
nepřál tvou smrt. Chtěl z tebe jen udělat někoho, kým ses podle jeho
představ měl stát.“
Hua Cheng dodal: „Zabitím by toho nedosáhl. Kdybys
zemřel v takovém rozpoložení, nikdy by ses nezměnil a to nebyl schopný
přijmout. Ale Bílá beztvářnost tě nemohl nechat jen tak odejít, a jak to lépe
vyřešit než tím, že Nebeský císař sestoupí do říše smrtelníků, rozptýlí zlo a
zachránil tě z nebezpečí? Díky tomu bys k němu choval ještě větší
důvěru a vděčnost. Ale on dvakrát selhal, musel být nesmírně rozčílený.“
„Když tě podruhé vyhnal do říše smrtelníků a
pronásledoval tě,“ navázal Královský preceptor, „měl nespočet příležitostí tě
pomalu formovat a čekat, až si to rozmyslíš. Podle mého pozorování se v té
době uklidnil, ale ten klid byl nedávno narušen. Důvodem byl tvůj třetí
vzestup. Kdybys zůstal jen bezvýznamnou hroudou bahna, bylo by mu to jedno. Ale
ty… i poté, co ses stal takovým, ignoroval jsi všechno, co pro tebe naplánoval,
a stále jsi byl schopen potřetí vystoupat, stále stejný jako předtím,
nezměněný… Nevím, co si myslel, když tě uviděl, ale cítil jsem, že pro tebe
chystá další zkoušky.“
„Je to zřejmé, když si uvědomím, co všechno následovalo,“
řekl Hua Cheng. „Gege, dobře si vzpomeň: co se stalo poté, co jsi potřetí
vystoupal?“
Xie Lian rychle zapřemýšlel: „První incident se stal
na hoře Yunjun, poražení ženského ducha Xuan Ji. Zpočátku jsem ji nemohl najít,
a byl to duch plodu, který mě v polovině cesty navedl dětskou říkankou.
Pochopil jsem, že to bylo na jeho pokyn, ale vypadalo to, že mi s tím
případem pomáhá.“
„Pomáhal ti dokončit úkol, to je vše,“ řekl Hua Cheng.
„Přímým důsledkem bylo zadržení ženského ducha Xuan Ji, ale co nepřímé
důsledky?“
Xie Lian se odvážil hádat: „Píchnout do úlu, který byl
starým vztahovým dramatem generála Peie, a přivodit mu drobné obtíže?“
„Myslím, že by se to dalo považovat za malou hádanku,“
pokrčil Královský preceptor rameny. „Kdybys věděl, že urazíš Pei Minga, řešil
bys případ s Nevěstou ducha jinak? Například, informoval bys Pei Minga,
aby aféru potlačil, nechal Xuan Ji dál působit drobné potíže na omezeném prostoru
a nenechal bys věci vymknout se kontrole nebo něco takového?“
Xie Lian horečnatě přemýšlel: „No, abych byl upřímný…
trvalo mi dlouho, než jsem se dozvěděl, že to má s generálem Peiem něco
společného. V té době ten ženský duch bral rukojmí, a když bylo přítomno
tolik lidí, prostě jsem musel jednat. Nebyl čas přemýšlet o tom, zda někoho
urazím.“
Hua Cheng se usmál. „Gege, už tehdy ses rozhodoval.
Při druhém incidentu pak přišla do svatyně Pu Qi falešná loutka v převleku
za kultivujícího a vylákala tě do průsmyku Banyue. Přeskočme to, kdo tu
skořápku poslal. Jaký byl důsledek tohoto případu?“
„Generál Pei mladší byl vypovězen, čímž generál Pei
přišel o svou pravou ruku,“ odpověděl princ.
„Gege, vidíš? Po těch dvou incidentech jsi mu pomohl
značně oslabit Pei Mingovu sílu a zároveň jsi generála pořádně urazil. Vůbec se
nezapletl, veškerá zášť se snesla na tebe a ty jsi mu byl ještě vděčný.“
„Mhm…“
Hua Cheng dodal: „Jestli se nemýlím, za těch osm set
let tě nepřestal sledovat. Gege, pravděpodobně také věděl, že jsi byl
preceptorem v Yong’anu a že jsi učil Lang Qianqiua, a přesto ho za tebou
poslal plnit další úkol. Z mého pohledu jednal z čistě zlého úmyslu.“
Královský preceptor vypadal překvapeně: „Počkejte
chvilku… Vaše Výsosti, ty ses vydal do Yong’anu a zaujal pozici Státního
preceptora? Učil jsi Lang Qianqiua?“
„Ano,“ odpověděl princ.
„Ty jsi byl Státní preceptor Fang Xin?“ ověřoval si
Královský preceptor.
„Mhm… děje se něco?“ princ mu stručně vyložil celou
událost.
Královský preceptor potřásl hlavou. „Jestli o tom
věděl, pak se na tebe musel opravdu hněvat.“
Hua Cheng pokýval. „V případě s Kazatelem
prázdných slov, gege, ses do toho nejdřív nechtěl zapojit, ale nakonec tě to
stejně vtáhlo, i když naštěstí ne přespříliš. Ty stovky rybářů v Jižním
moři, kteří se ocitli ve středu nebeského soužení, to nebyla práce Černé vody
ani Shi Wudua – a kdo kromě nich dvou byl v tomto směru nejschopnější?“
Teprve když byly jednotlivé incidenty odhaleny,
uvědomil si princ, že nejspíš každý krok, který po svém návratu udělal, byl pod
bedlivým dohledem a tlakem Jun Wua.
„Předpokládám,“ založil si Hua Cheng ruce, „že to
dělal na jednu stranu kvůli své zvrácené mentalitě – neustále ti házel
problémy, aby tě vyzkoušel a zjistil, jakou si vybereš cestu. Pochopitelně
doufal, že si zvolíš tu, kterou ti vydláždil. Na druhou stranu tě pravděpodobně
používal jako meč, kterým rozsekával moc nebeských úředníků. Ti
z předchozí dynastie museli v jeho mysli zanechat nesmírně silný
negativní otisk. Je ostražitý, potřebuje mít nad vším absolutní kontrolu,
nikomu nedovolí, aby ohrozil jeho moc a postavení, a nenechá žádného nebeského
úředníka, aby se mu vyrovnal. A myslím, že…“
Xie Lian přemýšlel stejně. „Copak?“
„Myslím, že je nepravděpodobné, aby nevěděl o tom, že
Shi Wudu změnil osud Shi Qingxuana a že Černá voda pronikl na Nebesa, aby tu
událost vyšetřil.“
Princ byl stejného názoru. Nebylo moc pravděpodobné,
že by Jun Wu s jeho mocí nic nevěděl. Všechny ty zprávy a svitky, které
prošly rukama Ling Wen, mohl přímo prozkoumat, tak jak by mu mohly uniknout
nějaké padělky? Možná to věděl od samého začátku, jenže tehdy ho ještě
postavení Vládce vody neohrožovalo, takže nic neodhalil. Kdyby to udělal dřív a
Shi Wudu by byl vyhnán, nastoupil by nový Vládce vody a na toho už by neměl
páku. Shi Wudu spáchal ohavný zločin a téměř oklamal svět, takže po mnoho let
žil v klidu. Ve chvíli, kdy začal ovládat Nebeský dvůr, musel být odhalen,
a skončilo to He Xuanem a useknutou hlavou.
Jun Wu na jeho odstranění nemusel hnout prstem,
stačilo mu jen tiše sledovat, jak se Vládce vody stává stále arogantnějším,
neohroženějším a víc a víc pobuřujícím, a když překročil hranice jeho
tolerance, stačilo prozradit He Xuanovi celou věc s výměnou osudů.
Ten pak samozřejmě šel pomstít sebe i svou zesnulou
rodinu.
Hua Cheng pokýval hlavou. „Když tedy shromáždil
miliony duchů v Peci, aby nechal zrodit nového Nejvyššího, pravděpodobně
se snažil…“
„Vytvořit rovnováhu,“ odpověděl princ.
„Ano. Nejspíš ho potěšilo, když se zrodil zlomyslný
Nejvyšší, který působil v říši smrtelníků zmatek. Dokud tam budou takoví tvorové, lidé se budou stále modlit.“
A dokud se modlí, duchovní síla bohů je stále
silnější.
Královský preceptor si povzdechl. „Pokaždé, když se
Pec otevřela, my čtyři jsme se ji vydali zastavit, ale ne vždy jsme byli
úspěšní. Tentokrát… tentokrát se nám věci vymkly z rukou ještě víc.
Rozhořčení duchové Wuyongu nějaké nestvůry zabili, ale většinu poslal pryč
pomocí pole pro zkracování vzdálenosti, zatímco on sám zůstal, aby zkontroloval a zničil nějaké věci. Počítal s tím, že tě najdu, a tak za tebou spěchal
hned poté, co se postaral o horu Tong’lu. Díky tomu mě zajal jako prvního.
Říkal jsem si, že takhle už to dál nejde. Království Wuyong se znovu dostalo na
světlo a s jeho vysokou mírou opatrnosti nejspíš plánoval znovu změnit
dynastii nebeské říše. Kdybyste i nadále zůstali nevědomí, dříve nebo později
byste skončili pohřbení v základech Nebeského hlavního města. Pak se ale
stalo, že ten malý spratek Feng Xin přinesl meč Hong Jing, tak jsem se rozhodl
to zkusit. Jeho duchovní síly byly obvykle tak silné, že na něj Hong Jing neměl
vliv, ale protože byl po boji s třemi horskými duchy, lidské tváře se
znovu prodraly na povrch. To je v podstatě všechno. Chcete se ještě na
něco zeptat, Vaše Výsosti?“
Xie Lian byl stále zamyšlený, takže promluvil Hua
Cheng: „Já ano. Královský preceptore, pamatuješ si ještě jazyk Wuyongu?“
„To království už je dávno zapomenuto a nikdo už ho
nepoužívá. Já a moji tři přátelé už jsme si dávno zvykli na nový jazyk, jinak
bychom nedokázali pochopit, co Jeho Výsost chystá ani se vypořádat s tou
změtí nestvůr a démonů. Nicméně ten jazyk si stále pamatujeme, jen ho používáme
velmi zřídka.“ Pak dodal: „Popravdě, já ho ve skutečnosti ani nechci používat.“
Xie Lian pochopil, že když tehdy Královský preceptor
řekl duchovi hory, že „Jeho Výsost nelze zachránit“ a „Ať tu skončí“, opravdu
se to netýkalo jeho. Mluvili o Bílé beztvářnosti, který posedl Lang Yinga a
zabíjel, aby nasál sílu a zotavil se.
U mrchožravých krys, chrlících lidská slova, skutečně
trefil dva možné kandidáty, kteří na něj přenesli své vzpomínky – Jun Wu a Bílá
beztvářnost.
V Jeskyni deseti tisíc bohů nebylo pro Bílou
beztvářnost nic těžkého vyrobit falešnou kůži Feng Xina a Mu Qinga, protože je
Jun Wu pochopitelně velmi dobře znal.
„Vypadá to, že se mě vždy snažil přesvědčit, že já sám
jsem korunní princ Wuyongu nebo že jsem součástí jeho duše,“ podotkl Xie Lian.
„Samozřejmě že ano,“ kývl Královský preceptor. „Když
už se existence Wuyongu nedala utajit, každý, kdo by srovnal korunního prince
Xian Le a korunního prince Wuyongu by došel k názoru, že jsou si velmi
podobní. Bylo to dokonalé řešení, jak všechno dovést k tobě. Kromě toho,
jakmile bys pochyboval sám o sobě, o čistotě svého srdce, svých činech a
cílech, snadno by tě navedl směrem, kterým potřeboval. Kdyby sis myslel: ‚Jsem
korunní princ Wuyongu‘, zvýšila by se šance, že zopakuješ jeho osud. Aktivně tě
vedl a doufal, že tě přiměje jít stejnými cestami jako on, takže všechna ta
podobnost není jen náhodná. On prostě nedokázal tolerovat, jak jste si podobní,
a přesto si volíte jiné cesty.“
Po dlouhé době se ozval Hua Cheng: „Už jsem říkal, že
si nejsou vůbec podobní.“
Královský preceptor na něj zkoumavě pohlédl. „Co to
s tebou je, mladíku?“
Princ se trochu polekal. „Co se děje?“
Královský preceptor, jako by už nemohl mlčet, si
vyhrnul rukávy a naklonil se k Hua Chengovi s pochmurným výrazem.
„Chtěl jsem to říct už dřív. Víš, že tvůj úsměv je velmi neupřímný? Nemysli si,
že jen proto, že jsi Nejvyšší král duchů, můžeš být ke mně nezdvořilý. Jistě,
takoví jako ty jsou výjimeční, ale víš, kolik mi je let? Někdo jako já, starší
člověk takového věku, to je ještě výjimečnější.“
Hua Cheng povytáhl obočí a princ si promnul čelo. „Ach
mistře, nejde o to, že by byl San Lang nezdvořilý, on jen…“
Zkrátka byl jen příliš zvyklý se na ostatní usmívat falešně.
Královský preceptor gestem ruky Hua Chengovi naznačil,
že za ním nemá chodit, a pak si odtáhl prince stranou.
Vážně řekl: „Vaše Výsosti, já to viděl.“
„Co jsi viděl?“
„Na vrcholu té božské sochy.“
Obří božská socha? Co se stalo na jejím vrcholu? Xie
Lian chvíli přemýšlel, než mu v mozku zahučelo.
Půjčoval si duchovní sílu!
Rozkašlal se. „Ne… to jsme… jen mi půjčoval duchovní
síly. No, vlastně, nebylo to jen to…. v každém případě, to jen…“
Královský preceptor zněl ještě ponuřeji. „Vaše
Výsosti, co se to děje? Je možné, že po tak dlouhé kultivaci a vyhýbání se
ženám jste…. no, změnil své preference?“
Xie Lian zamával rukama. „Nic takového se nestalo!“
Královský preceptor byl na pochybách. „Takže… to bylo
od narození? No, nikdy jsem si toho nevšiml. Dobře, tahle část tebe mu rozhodně
podobná není.“
„Počkat? To taky není ono!“
„Nebojte se, Výsosti,“ nadechl se Královský preceptor.
„Nechtěl jsem vás kárat. Nebudu vás vést k něčemu, v čem nejsem sám
odborník. Ostatně, už jsi prožil tolik let, čeho se ještě obávat? Muži nebo
ženy, na tom nezáleží, hlavně když jsi šťastný.“
„Mhm,“ zamumlal princ, zatímco si zuřivě mnul čelo
tak, až zrudlo rozpaky. „Jsem velmi šťastný.“
Královský preceptor však vzápětí zmateně dodal: „Ale proč
sis po osmi stech letech hledání vybral zrovna Nejvyššího krále duchů?“
Prince to viditelně zaskočilo, a tak Královský
preceptor rychle pokračoval: „Neříkám, že máš špatný vkus, není špatný, to
vůbec ne. Tenhle typ se obvykle líbí zralým ženám i mladým dívkám, ale Nejvyšší
král duchů bude velmi agresivní, to ti říkám. Vaše Výsosti, musíš to pořádně
promyslet. Jakmile se na tebe takový člověk nalepí, můžeš zapomenout na to, že
by ses ho jen tak zbavil.“
„Mistře, počkej…“
„V tomhle mi zkrátka věř. Říkám ti, že podle toho, jak
tenhle Karmínový déšť dotýkající se květu vypadá, můžu říct, že jeho osud musel
být zvráceně, neuvěřitelně krutý, jedna překážka větší než druhá. Je na něm
esence zla tak dusivá, skoro jako…“
Hua Cheng, stojící kousek od nich, líně prohodil:
„Skoro jako u Hvězdy samoty, že?“
Xie Lian se celou dobu zoufale snažil zastavit proud
řeči Královského preceptora, ale stále marně, tak si nakonec jen zakryl tvář a
tiše se odšoural zpět za Hua Chenga.
Ten se usmál, objal ho kolem ramen a povytáhl obočí.
„Můj úsměv je možná dost falešný, ale říct člověku do očí, že je Hvězda samoty,
znovuzrozená katastrofa, nejhorší neštěstí, že oba rodiče zemřou, nedožije se
osmnácti let… to není moc hezké, že?“
Královskému preceptorovi se pomalu rozšířily oči. „Ty… jsi…?“
