TGCF Kapitola 207: Hledání náklonnosti; Král duchů předstírá nelibost

Ačkoliv Hua Cheng obrovský kruh lidí sotva přelétl pohledem, Xie Lian z celého srdce věřil, že má pravdu. Svá slova pronesl tiše, takže je kromě prince nemohl nikdo zaslechnout, a Xie Lian si teď kruh také prohlédl.

Všichni se drželi za ruce, takže kdy se mezi ně vmísila další osoba?

Je možné, že by se Shi Qingxuan přepočítal?

Obrátil se k němu: „Jsi si jistý, že máš správná čísla? Nepřehlédl jsi někoho?“

„Ne!“ zapřísahal se Shi Qingxuan. „Sám jsi říkal, jak je důležitý počet lidí v kruhu, tak jsem je předtím opakovaně sečetl a samozřejmě odpočítal ty, kteří odešli. Nás žebráků je přesně sto čtyřicet osm. Co se děje? Něco je špatně?“

Nebyla vhodná chvíle na vysvětlování a ukvapené jednání by mohlo vyvolat paniku. Nebylo ani možné nechat ostatní, aby cizince v jejich středu označili, protože tu bylo příliš mnoho lidí a většina se neznala.

Proto jen zavrtěl hlavou. „Ne, jen jsem si to chtěl ověřit.“

Že by se přepočítali duchovní mistři, to bylo ještě méně pravděpodobné, protože každý z nich nahlásil Nebeskému oku  počet hlav svého domu a ten je na základě toho sečetl.

Teď princ zašeptal k Hua Chengovi: „Kdy se mezi nás přimíchal? Co má v plánu?“

„Buď přišel hned na začátku, nebo s duchovními mistry. Ale určitě je to člověk.“

Alespoň to nebyl duch. Aby magické pole mohlo fungovat, museli všichni v něm být lidé, jinak by rozhořčené duše neudržely.

Ať byla totožnost neznámého jakákoliv, nejspíš chtěl zůstat skryt. Kdyby se v tento okamžik pustil, vznikla by díra a celé lidmi tvořené pole by se zhroutilo. Kruh však zůstával stabilní, takže vzorně plnil svou roli „železné hradby“.

Díky tomu měl princ ještě větší důvod k opatrnosti. Pokud by si ten člověk uvědomil, že byl odhalen, mohl by jednoduše utéct. To však zároveň ztěžovalo jeho odhalení, pokud jej chtějí najít bez porušení kruhu.

Princ však dostal nápad. Obrátil se k Hua Chengovi: „San Langu, můžeš nechat své přízračné motýly, aby duchy pouze pronásledovali, ale nezabíjeli? Myslím, tím, aby je pronásledovali směrem, který určíš.“

Hua Cheng okamžitě pochopil, co má v plánu. „Ano, to mohu.“

Protože se k nim ta osoba připojila z vlastní vůle a bezestrachu čelila rozhořčeným duším, pak za tím muselo být něco víc.

Kdyby Hua Cheng vedl stříbrné motýly a donutil rozhořčené duše letět podél kraje kruhu, určitě by se pokusily najít nějakou skulinu k útěku. Téměř každý smrtelník by před nimi ustrašeně couvl, ale jedna osoba ne – takový člověk, který sem přišel plný vlastního odhodlání.

„Ten nápad je ale dost riskantní,“ pokračoval princ. „Když si nedáme pozor, někdo se může vyděsit a kruh porušit. To bychom si uškodili.“

„Neboj se. Zvládnu ty duchy zavčas zabít.“

Když se oba takto dohodli, princ nahlas zavolal: „Všichni si dávejte pozor! Rozhořčené duše zesílily! Pevně se držte a ničeho se nebojte!“

Nebeské oko vykřikl: „Cože? Proč by najednou zesílily?“

Hua Cheng se nepohnul, ale jeho přízrační motýli začali pronásledovat rozhořčené duše, které před ním chaoticky prchaly. Ostatní lidé nevěděli, co se děje, ale duchovní mistři si všimli, že něco není v pořádku.

Nebeské oko začal být rozčílený: „Hua Chen… Pane města, co to děláš?“

Ti dva uvnitř kruhu neměli čas se s ním zdržovat a jen pozorně sledovali útočící duše. A opravdu, uprostřed chaosu a vířící temnoty stála jedna osoba, ke které se rozhořčené duše vůbec neobtěžovaly přiblížit, a prostor okolo té osoby byl nápadně prázdný.

Našli ho!

Xie Lian bleskově vyrazil vpřed, vytrhl toho muže z kruhu a zároveň hbitě spojil ruce lidí vedle něj.

Nebeské oko a jeho lidé byli čím dál neklidnější. „Co se to děje?“

„Do toho ti nic není,“ odsekl mu hrubě Hua Cheng.

Už když to říkal, přesouval se ke Xie Lianovi, připraven chránit ho před jakýmikoliv potížemi. Princ chyceného muže otočil k sobě, ale jakmile se ocitl proti němu, násilím polkl otázku ohledně jeho totožnosti, kterou už měl na jazyku.

S očima rozšířenýma překvapením zamumlal: „Královský preceptore, takže jsi to opravdu ty…“

Muž byl stále ohromený a chvíli trvalo, než zamumlal: „Vaše Výsosti…“

Xie Lianovi měla ta tvář připadat blízká, ale místo toho byla neuvěřitelně cizí. Ve vzpomínkách si uchovával královského preceptora jako zralého třicátníka nenápadné tváře s klidnou a vyrovnanou povahou. Takový muž si mohl přehodit přes ramena obyčejné roucho a oklamal by kohokoliv. Muž před ním však vypadal sotva na pětadvacet, šestadvacet let, ne o moc starší než princ sám.

I když Xie Lian slyšel jeho hlas v těle horského ducha na hoře Tong’lu, stále přemítal, zda se nepřeslechl. I když mu Jun Wu řekl, že jeho bývalý učitel není tak jednoduchá osobnost, jak se zdá, myslel si, že se možná mýlí. Ale nebylo pochyb – teď před ním stál jeho mistr Mei Nianqing, poslední královský preceptor z Xian Le!

Všichni tři na sebe zírali v kruhu tvořeném asi třemi stovkami lidí. Vzduch jako by ztuhl. Když se však Mei Nianqing vzpamatoval, udělal něco nečekaného.

Vrhl se na stále omráčeného prince a začal ho škrtit!

Hua Cheng však zareagoval rychle. Stál hned vedle, tak jak by mohl takový čin dovolit! Stačil nepatrný pohyb a Mei Nianqing odletěl o zhang dozadu.

Ten náhlý pohyb vyděsil všechny okolo.

„Proč se hádají?“

„Co se to děje?“

„S kým se to perou?“

Hua Cheng je překřikl: „Gege, jsi v pořádku?“

„Jsem!“

Ve skutečnosti to byl spíš královský preceptor, kdo vypadal, že v pořádku není. Mei Nianqing vykašlal krev, vyškrabal se na nohy a pak se pokusil potácivě vyběhnout z kruhu ven.

Shi Qingxuan spatřil, jak k němu běží, a znepokojeně vykřikl: „O co se snažíš? Varuju tě, nepovažuj se sem přiblížit! Vaše Výsosti! Snaží se prolomit kruh!“

Xie Lian vykřikl: „Zastav ho!“

Ruoye zareagoval a vyletěl, ale než se mohl omotat kolem Mei Nianqinga, z nebe se snesl meč, zabořil se do země před královského preceptora a zahradil mu cestu. Hned nato se zablesklo bílé světlo a meč následovalo několik paprsků, za nimiž se snesl bojový bůh oděný v bílé zbroji a zahradil Mei Nianqingovi poslední ústupovou cestu.

Protože neměl kam utéct, Mei Nianqing se rozběhl naslepo, ale narazil na Ruoye. Bílé hedvábí jako by tančilo šílenou radostí, že ho může pevně spoutat a povalit na zem.

Xie Lian vykročil vpřed. „Můj pane? Jak to, že jste se sem dostavil osobně?“

Jun Wu na něj vážně pohlédl. „Hora Tong’lu byla dočasně stabilizována, tak jsem se přišel podívat, jak si vedete.“

„Jak se vám podařilo ji stabilizovat?“

„Vytvořil jsem novou bariéru,“ odpověděl Jun Wu. „Dočasně jsem v ní uvěznil ty tři horské duchy i další nelidské bytosti.“

Xie Lian se ani tak nestaral o horské duchy nebo malé přisluhovače, šlo mu o někoho jiného. „Takže… Bílá beztvářnost?“

Jun Wu zvolna zavrtěl hlavou. „Na hoře Tong’lu jsem ho nenašel. Obávám se, že už dávno utekl jinam.“

Xie Lian se rozhlédl. Byli obklopeni oslepujícím světlem, které je od tří set lidí venku oddělovalo, takže smrtelníci mimo světelnou clonu nemohli v tuto chvíli vidět, co se děje uvnitř. Pak princ pohlédl na zem. Královský preceptor se převalil a s výrazem šoku a hněvu hleděl na Jun Wua, patrně ve vzpomínce na krutý boj, který spolu v minulosti svedli. Moudře však mlčel.

Jun Wu naklonil hlavu a chvíli ho shora blahosklonně pozoroval. „Královský preceptore z Xian Le, dlouho jsme se neviděli.“

Hua Cheng se líně přiblížil a krátce na svázaného muže pohlédl. „Tenhle Královský preceptor vypadá docela slabě, jak se mu tehdy podařilo utéct?“

„Neunikl vlastní silou,“ řekl Jun Wu. „V té době měl po boku tři pomocníky, své zástupce z Xian Le.“

Princ už nevydržel mlčet. „Královský preceptore… kdo přesně jsi?“

Mei Nianqing temně pozoroval Jun Wua, ruce zaťaté v pěst, až mu na hřbetech vystupovaly žíly. Nedalo se říct, zda je víc rozzuřený tím, že mu Jun Wu zhatil plány, nebo tím, že ho princ odhalil.

Chvíli trvalo, než zamumlal: „Copak už jsi to neuhodl, Vaše Výsosti?“

Jeden ze čtyř strážců korunního prince Wuyongu!

„A korunní princ z Wuyongu?“ pokračoval princ. „Je to Bílá beztvářnost?“

Jun Wu překvapeně zvedl hlavu. „Korunní princ z Wuyongu?“

Teprve teď Xie Lianovi došlo, že ještě neměl čas podat Jun Wuovi o těchto záležitostech zprávu. Poté, co konečně zajal Královského preceptora, měl spoustu věcí, které mu chtěl oznámit, spoustu otázek, na které se ho chtěl zeptat, ale na nic z toho nebyl čas tady. Proto odpověděl:

„Můj pane, promluvíme si po návratu na Nebeský dvůr.“

„To bude nejspíš lepší,“ kývl Jun Wu. Po chvilce zamyšleně dodal: „Jenže většina rozhořčených duší z hory Tong’lu byla poslána sem, do královského hlavního města, a nebude snadné je tak rychle potlačit. I kdybych je vymýtal já sám, bude to trvat nejméně sedm dní a sedm nocí.“

Budou muset čekat sedm dní, než Královského preceptora vyslechnou? To by už mohlo být pozdě. Bílá beztvárnost byl stále na svobodě! Xie Lian se ponořil do přemýšlení o tom, co dělat, když promluvil Hua Cheng:

„Já se tu o ten nepořádek postarám. Ty, gege, můžeš jít bez obav nahoru.“

Xie Lian otočil hlavu a pohlédl na něj, ale Hua Cheng už tušil, co se chystá říct.

„Není třeba nic dodávat. Počkám na tebe dole. Nejvíc mi poděkuješ tím, že se za mnou rychle vrátíš.“

„Bude to v pořádku?“ zeptal se Jun Wu.

Xie Lian se uvolněně usmál. „Mhm. Ano.“

Vtom se za světelnou clonou mihla silueta a zvenčí se k nim s kulháním protlačil člověk. Poskakoval a křičel: „Vaše Výsosti! Vaše Výsosti! Co tady děláte? Je všechno v pořádku?“

Byl to Shi Qingxuan. Ukázalo se, že když Jun Wu sestoupil a vztyčil světelnou clonu, nikdo netušil, co se uvnitř děje, a všechny to k smrti vyděsilo. Shi Qingxuan se tedy statečně nabídl a rozhodl se zjistit, co se děje. Kdyby to byl někdo jiný, světelná clona by ho nejspíš zastavila, ale protože v minulosti býval nebeským úředníkem, poznala ho a pustila dovnitř.

V okamžiku, kdy vstoupil, omráčeně ztuhl. „M-m-m-m-m-můj pane? Jak to, že… přišel jste osobně?“

Jun Wu se na něj lehce usmál. „Vládce větru, jak se ti daří?“

Shi Qingxuan váhal, vypadal plaše a poněkud rozpačitě. Koneckonců nebylo možné, aby dosud nevěděl o celé záležitosti, v níž Shi Wudu změnil osud svého mladšího bratra a poslal ho na Nebesa. Historka se už musela rozšířit a určitě vzbudila rozruch. Tváří v tvář svému vlastnímu bývalému nadřízenému ho naplnil pocit studu a provinění a nedokázal myslet na nic jiného. Jun Wu však v té věci nic neřekl, stále se choval zdvořile a projevoval mu veškerou úctu.

Xie Lian stáhl Ruoye a Mei Nianqing se pomalu postavil.

Když se Shi Qingxuan vzpamatoval, zmateně se zeptal: „Kdo je to? Co se tu teď děje?“

Mei Nianqing se na něj podíval. „Ty jsi Shi Qingxuan, že?“

„Eh… a kdo jsi ty? Odkud znáš mé jméno?“

Ale nejdůležitější otázka – jak to, že ho i přes jeho současný vzhled poznal?

Mei Nianqing nahrbil záda. „Máš příšerné jméno.“

„Cože?“ vykřikl nechápavě Shi Qingxuan.

Mei Nianqing však už nepromluvil a o vlastní vůli následoval Jun Wua s docela pokorným výrazem. Nejspíš tušil, že bez pomocníků po svém boku nemá žádnou šanci uniknout.

„Xian Le, vezmu ho nahoru první. Dorazíš za námi?“

„Ano.“

Jun Wu se s ním kývnutím rozloučil a zmizel i se svým vězněm.

Princ se obrátil k Hua Chengovi, ale než mohl cokoliv říct, Ha Cheng ho předešel:

„Gege, nemusíš se obávat. Stačí, když tenhle kruh ohlídáme a zajistíme, aby duchové nic nevyvedli. Nic těžkého.“

Shi Qingxuan pokyvoval: „Vaše Výsosti, míříš nahoru? Jen běž, běž, já tady na to dohlédnu, neměj strach!“

Xie Lian přikývl. „Děkuji vám oběma za vaši tvrdou práci.“

Kdyby to bylo v minulosti, Hua Cheng by nejspíš prohodil něco jako „to nic není“, ale tentokrát se nečekaně objal rukama a vzdychl. „Je to vážně celkem těžký úkol.“

Princ vycítil, že mu nejspíš něco naznačuje, ale Shi Qingxuan nevycítil vůbec nic. Nadšeně se zasmál: „Ano, nezapomeň nás potom odměnit, ano? Co takhle uspořádat hostinu v nejlepším hostinci královského hlavního města? Hahaha…“

Myšlenka na nejlepší podnik ve městě mu nedala spát, ale princ si pomyslel: „Můj pane Vládce větru, prosím, už to nerozebírej, on rozhodně neměl na mysli tohle…“

Hua Cheng zavrtěl hlavou a nenuceně zatočil červeným korálkem. „Kdybys mi s tou prací gege pomáhal, bylo by to jiné, ale když si pomyslím, že jdeš nahoru a necháš mě tady dole úplně samotného, hm, tak mi ten úkol připadá skoro nesnesitelný.“

Shi Qingxuan si konečně uvědomil, že je tu něco divného, ale stále nechápal, co. S širokým úsměvem potřásl hlavou. „Karmínový dešti dotýkající se květu, tvá slova jsou tak legrační. Skoro to zní, jako bys říkal, že tu budeš osamělý, když se Jeho Výsost vrátí na Nebesa. Skoro jako novomanželka, hahahaha…“

„Nemýlíš se,“ pomyslel si princ. „Měl na mysli přesně tohle.“

Shi Qingxuan se ještě chvíli rozpačitě smál, až to Xie Lian nevydržel a odkašlal si: „Hm, můj pane Vládce větru, necháš nás na chvilku o samotě?“

Shi Qingxuan vykulil oči. „Proč?“

„Protože… prostě jdi. Chceme se rozloučit.“

Teprve pak zmateně se tvářící Shi Qingxuan odešel. Uvnitř světelné clony zůstali jen oni dva, a Xie Lian se otočil k Hua Chengovi. Ten ho stále pozoroval se zvednutým obočím a zdálo se, že na něco čeká.

Princ sebral odvahu, roztřeseně zvedl ruce na jeho ramena a chvíli nabíral odvahu, než se rychle naklonil a líbl ho na tvář.

Okamžitě se kolem sebe rozhlédl jako provinilý zloděj, a uklidnil se, až když viděl, že jsou stále sami. V příští chvíli se však ocitl v pevném sevření, jak ho Hua Cheng objal kolem pasu.

„Gege, snažíš se mě odbýt?“

Jeho nešťastný tón byl napůl vážný, napůl falešný, což prince zaskočilo.

„Nesnažím!“ vykřikl rychle.

„Opravdu? Ale když sis ode mne půjčoval duchovní síly, vůbec ses nestyděl. Copak se takhle nemůžeme rozloučit i teď, i když ti žádné síly nepředávám?“

Když o tom tak přemýšlel, jeho jednání vážně působilo trochu neupřímně, takže později vykoktal: „Omlouvám se… takhle jsem to nemyslel.“

Jenže jak o tom přemýšlel dál, došlo mu, že to tak vlastně myslel, a cítil se provinile. Než mohl Hua Cheng odpovědět, vyskočil, objal ho kolem krku a tentokrát se k němu pevně přitiskl a políbil právě to místo, které mělo být políbeno.

Kdo by tušil, že zrovna v tu chvíli k nim znovu dolehl Shi Qingxuanův hlas: „Vaše Výsosti, pořád o tom přemýšlím, a zdá se mi to čím dál divnější. Pokud se vy dva chcete jen rozloučit, proč jste mě museli vyhazovat? Vždyť jsem jen… Vaše Výsosti? Proč odcházíš tak rychle?“

Xie Lian během chvatného úprku klopýtl.

Autorkou obrázku je Lana

--Předchozí--    -Seznam kapitol-    --Další--

Poznámka překladatele: Zkouška hotova, tak ještě jeden semestr a mám do konce života pokoj. Jaká bude aktivita o dovolené se uvidí, ale pokusím se udělat něco do zásoby. :)

Pokud se vám překlady líbí, kupte mi kafe :)