Dalšího rána se císař Xiande osobně ujal velení podzimního lovu. Jeho zdravotní stav mu nedovolil lovit ze sedla koně, a tak připravil několik odměn a vyzval mladé muže ve svém okolí, aby se na loveckých pozemcích utkali o své trofeje.
Li Jianhengovi se podařil neohrabaně se vytáhnout do sedla až na několikátý pokus. Císař na něj ostře pohlédl: „Jianhengu, musíš jít příkladem. Čekáme na ukázku tvých dovedností!“
Princ pevně sevřel otěže. Už předem dal svým strážcům instrukce; i kdyby cíl sám nezasáhl, rozhodně se nehodlal vrátit s prázdnou. Vyrazil v dobré náladě se strážci v těsném závěsu a s Xiao Chiyem po boku.
Na konci rozlehlých travnatých plání, které byly součástí loveckých revírů Nanlin, se rozkládal úsek lesa. Na zažloutlých větvích ulpěla ranní rosa a čerstvě vypuštěná zvěř všech velikostí se rozprchla, vyplašená křikem a duněním kopyt.
Li Jianheng, mávající lukem ze sedla svého koně, s námahou napnul tětivu a vystřelil na zajíce. Šíp se ležérně zabodl do země notný kus od jeho plánovaného cíle. Přesto se kolem prince okamžitě ozval potlesk a jásot, když se strážce, který vyrazil dopředu na průzkum, vrátil s jiným předem připraveným mrtvým zajícem.
Spokojený Li Jianheng se otočil k Xiao Chiyemu. „Moje dovednost s lukem není špatná, co? Můj císařský dědeček mě to kdysi naučil!“
„Nikdy jsem takovou ukázku střeleckého umění neviděl. Dokonce ani v Libei,“ řekl Xiao Chiye upřímně.
Li Jianheng se zasmál. „Jsi v Qudu tak dlouho, nezapomněl jsi náhodou, jak se napíná luk, že ne?“
Xiao Chiye měl s sebou obyčejný luk. Jeho napínací síla se nemohla rovnat ani těm, které byly vydávány Brokátové gardě. „Dovol mi, abych ti ukázal své schopnosti.“
Xiao Chiye napnul tětivu a vystřelil šíp na nedalekou mýtinu. Je ho střelba byla slabší než ta, kterou předvedl princ Chu; šíp se nezapíchl ani do země. Okolo stojící okamžitě spustili další vlnu jásotu a Xiao Chiye se samolibně zazubil.
Qiao Tianya, který za nimi musel čekat, tato scéna pobavila. „Vidíš to? Pokud zanedbáváš svůj trénink, budou s tebou zacházet jako s hlupákem!“
Shen Zechuan, dívaje se na Xiao Chiyeova ramena a paže, si znovu vzpomněl na onen kostěný palcový prsten. Nemohl se ubránit úsměvu.
Prince Chua začaly už po chvíli jízdy bolet nohy, což výrazně zchladilo jeho nadšení. Minulou noc to přehnal s pitím a cítil se dost zle. Nechal svého koně, aby se bezcílně toulal lesem, zatímco trpělivě snášel své nepohodlí, a jakmile nastal čas k návratu, pobídl své muže k odjezdu. Strážci v zadní části jeho doprovodu ani nestačili vyprázdnit šípy z jednoho toulce, a už ho doprovázeli zpět. Nikdy se ani nedostali tak daleko jako k východním lesům.
Zpátky v táboře Li Jianheng sesedl z koně a poklekl před císařem. Pan Rugui, stojící vedle trůnu, kontroloval jeho úlovky, zatímco císař čekal. Čím déle Li Jianheng poslouchal, tím více byl spokojený. „Je tam dokonce červená liška, císařský bratře! Má vynikající kožešinu, z níž pro tebe bude dokonalý límec.“
Císař byl potěšen. „Vypadáš určitě víc při síle než v hlavním městě! Pan Rugui, odměň prince Chu.“
Li Jianheng s radostí nadzvedl hedvábnou látku překrývající podnos, jen aby pod ním uviděl velký železný luk. Žádný obyčejný člověk by takovou věc nedokázal napnout. Okamžitě ztratil zájem, ačkoliv povinně řekl: „Děkuji za odměnu, Vaše Veličenstvo!“
Císař se rozesmál, až se rozkašlal. „Nelíbí se ti? Neboj, nemá být používán. Tento luk tu zanechal náš velký císař zakladatel v ranných letech našeho klanu. Legenda praví, že byl ukut z černého železa a dračích šlach; váží skoro dvacet jinů. Ani mezi současnými čtyřmi velkými generály není nikdo, kdo by ho dokázal napnout. Uděluji ti ho nyní jako připomínku: buď vždy pilný. Až uvidíš tento luk, vzpomeň na těžkosti, jimž čelil velký zakládající císař, a na jeho velkolepý úkol založit naši Dazhou.“
Li Jianheng s vážností přijal jeho slova a nařídil svým mužům, aby luk odnesli.
Během večeře císař vyzval Li Jianhenga, aby usedl po jeho boku. Znamení přízně nemohlo být jasnější. Každý přítomný úředník to rozpoznal, ale dělal, že nic nevidí. Koneckonců, tajemník Hua Siqian byl stále na stejné pozici jako princ Chu. Později v noci, když se všichni dosyta najedli a napili vína, se společnost shromáždila kolem táborového ohně.
Císař Xiande se ještě neodebral na odpočinek, tudíž nikdo jiný nemohl odejít. Li Jianheng už byl sezením dávno unavený, ale císař nejevil žádné známky únavy.
Co se to děje? Li Jianheng vrhl tázavý pohled na Xiao Chiyeho, který předstíral, že si ničeho nevšiml.
Večerní zábava už dávno skončila, zpěváci a tanečníci byli pryč a oheň vesele plápolal. Císař si nečekaně ovinul roucho kolem sebe a zvolal: „Drahý mistře Hai.“
Hai Liangyi si uhladil roucho a uctivě před císařem poklekl. „Tento starý služebník je zde!“
„Na co ses nás dneska chtěl zeptat?“
Hai Liangyi se uklonil až k zemi a odpověděl: „Tento stařec by rád doporučil, aby bylo hlavnímu dozorčímu tajemníkovi Úřadu pro kontrolu příjmu, Xue Xiuzhuovi, dovoleno dnes večer přímo předstoupit před Vaše Veličenstvo s prosbou!“
Hua Siqian, který vycítil, že se něco chystá, si pohladil bradku a řekl: „Proč o to žádáš, Renhsi? Hlavní dozorčí tajemník má již povoleno podávat zprávy přímo Jeho Veličenstvu!“
„To je sice pravda,“ řekl Hai Liangyi, „ale Xue Xiuzhuoivi pamětní listy opakovaně nedosáhly trůnu. Co jiného může dělat, než zažádat o přímé slyšení?“
„Jak je možné, že se pamětní spis nedostal k Jeho Veličenstvu?“ zeptal se Hua Siqian.
„To nás také zajímá,“ řekl císař Xiande. „Můj drahý ministře Hai, přiveď ho, ať zjistíme, co má na srdci.“
Pan Rugui si s Hua Siqianem vyměnil pohled. Vykročil a zvolal: „Předstupte, hlavní dozorčí tajemníku Úřadu pro kontrolu příjmu, Xue Xiuzhuo, k audienci u Jeho Veličenstva!“
Když se Xue Xiuzhuo objevil, neměl na sobě své úřednické roucho. Vypadal unaveně, jako by právě sesedl z koně. Když kráčel vpřed, hleděl pouze před sebe na zem, než poklekl a poklonil se císaři.
„Co máš k hlášení?“ zeptal se císař přes hukot větru.
„Tento poddaný je dozorčím tajemníkem pro kontrolu,“ začal Xue Xiuzhuo. „Mým hlavním úkolem je důkladně prověřovat finance Ministerstva financí. Ve třetím měsíci pátého roku éry Xiande jsem kontroloval účetní knihy výdajů za čtvrtý rok éry Xiande a objevil jsem dotaci ve výši dvou miliónů taelů1. Ministerstvo příjmů tuto částku zaevidovalo jako dotaci pro třináct měst Juexi.
Z důvodu nejvyšší obezřetnosti jsem se osobně vypravil do Juexi, abych si účty ověřil. Společně s provinčním správním komisařem Juexi, Jiang Qingshanem, jsem provedl křížovou kontrolu účtů a objevil jsem něco velmi zvláštního. Z dotace přidělené ve čtvrtém roce éry Xiande skutečně do Juexi dorazilo pouze milión pět set třicet tisíc taelů. Zbývajících čtyři sta třicet tisíc taelů se vypařilo beze stopy.
Neshody s tím ale neskončily. V osmém měsíci téhož roku vyplatilo Ministerstvo války platy a příděly vojskům na našich hranicích. Ministerstvo financí na tento účel vyčlenilo dva milióny osm set tisíc taelů. Z této částky bylo milión osm set tisíc určeno pro posádkové jednotky pěti velitelství Qidongu a jeden milion byl určen Libei. Ale než se mi podařilo onen milion vysledovat až k průsmyku Luoxia, zbylo už jen osm set třicet tisíc taelů!
Vaše Veličenstvo, takhle to pokračuje. Incident za incidentem. Ve státní pokladně zeje obrovská díra. Kam se všechny ty peníze poděly? Kdo je vzal? I když tajemník Hua setrvává ve své nevědomosti, tento poddaný má záznamy, které může předložit Vašemu Veličenstvu!“
„Nesmysl!“ vyštěkl Hua Siqian. „Ministerstvo financí provádí každoročně účetní uzávěrku přímo v paláci! Pokud dochází k tak drastickým ztrátám, jak je možné, že ministr financí, velký sekretariát a ředitel písemností Úřadu pro slavnostní události o ničem nevědí, zatímco ty ano!“
Hai Liangyi zvedl hlavu a poklidně řekl: „Tento stařec odpoví. Od druhého roku éry Xiande jsou účetní knihy, které Ministerstvo financí předkládá, rozděleny na pravé a falešné kopie. Pokud jde o rozhodování o tom, co se každý rok předloží, nerozhoduje o tom ministr financí, ale Hua Siqian!“
Praskání táborového ohně znělo jako hromový úder, který celé shromáždění uvrhl do naprostého ticha.
„Dobrá,“ zasmál se Hua Siqian vztekle, vstal ze sedadla a dlaněmi udeřil do stolu. „Takže teď si vymýšlíš šílená obvinění? Vy lidé mluvíte o ‚frakci Hua‘, ale nic takového neexistuje! Vše pod nebem patří císaři. Já, Hua Siqian, jsem byl ve všem, co jsem dělal, otevřený a čestný. Celou dobu jsem kladl Jeho Veličenstvo na první místo! Pokud existují nějaké pochybné účty, ukažte je teď! Zheng Guoshi, porovnej je!“
Ministr financí Zheng Guoshi v panice poklekl: „Vaše Veličenstvo, tento poddaní prosí, aby mohl položit hlavnímu dozorčímu tajemníkovi Xue otázku. Pokud jsou účty sporné už od čtvrtého roku éry Xiande, proč čekal až do dneška, než na to upozornil? Pokud je v tom skutečně problém, skrýval tuto záležitost celé roky!“
Xue Xiuzhuo okamžitě oplatil úder. „V dnešní době místní úředníci, kteří vstoupí do hlavního města, nepotkávají své nadřízené ani nevzdávají úctu Jeho Veličenstvu. Místo toho posílají navštívenky a jdou nejprve do sídla Hua a do vedlejšího sídla eunucha Pan, aby lichotili a podlézali. S tak velkou mocí a vlivem v rukách klanu Hua, kdo se odváží vzdorovat tajemníkovi Hua Siqiaonovi!“
Hua Siqian byl rozlícený. „Každý rok říkám vyšetřujícím kontrolorům, aby mluvili otevřeně, pokud se objeví nějaký problém! Čeho bych se měl bát? Účetní knihy klanu Hua byly předloženy Jeho Veličenstvu; nemáme co skrývat!“ upřeně se zadíval na Xue Xiuzhuo: „Xue Yanqingu, zapomněl jsi? Kdo ti kdysi, v letech éry Yongyi, pomohl se získáním příležitosti vstoupit do Qudu jako úředník? Měl bys mě respektovat jako svého polovičního učitele, ale místo toho mě obviňuješ před celým dvorem!“
Xue Xiuzhuo zvedl hlavu a střetl se s Hua Siqianovým pohledem. „U dvora není místo pro učitele a žáka, pouze pro pracovníka a ministry.“
Hua Siqian se obrátil k císaři. „Věří Vaše Veličenstvo této pomluvě?“
Císař sklopil pohled a řekl: „Věříme účtům.“
Hua Siqian zaklonil hlavu, nahlas se rozesmál a tleskl rukama. „Výborně! Tehdy, když bylo celé Qudu v nepokojích, si tě na smrtelné posteli vybral zesnulý císař. Kdo tě tehdy podporoval, chránil a provázel tím obdobím převratů? A přesto bys dnes večer raději věřil slovům tohoto neloajálního a nevděčného odpadu?!“
Císař sklopil oči a pozvedl šálek čaje ke rtům. Když se konečně podíval na Hua Siqiana, v očích mu kypěla nenávist. „Byla to ochrana, nebo nátlak? Kdo by to mohl vědět lépe než ty?“
„Ji Lei!“ zavolal Hua Siqian a odstrčil stůl stranou.
Ocel zazpívala, jak Brokátová garda jednotně tasili své čepele.
„Ty by ses odvážil?!“ vykřikl Hai Liangyi.
„Neodvážil,“ řekl Hua Sidian, „ale přiložil jsi mi železo ke krku. Jistě nečekáš, že se nechám jen tak podříznout?“
„Co to má znamenat?“ zeptal se císař chladně. „Xi Gu’ane!“
Vojáci z Osmi velkých praporů rychle vystoupili vpřed, aby stanuli před císařem. „Zatkněte Hua Siqiana!“ rozkázal císař.
„Ani hnout!“ zařval Hua Siqian. „Xi Gu’ane, tvá žena a dítě právě teď pijí čaj s císařovnou vdovou. Ještě jeden krok a bude to konec celého rodu Xi! Císařovna vdova se k tobě vždy chovala dobře. Opakovaně jsi se nechal ostatními svést na scestí, ale není pozdě se vrátit.“
Xi Gu’an byl do této pozice od počátku dotlačen jen velmi neochotně. Teď udělal malý krok zpět, zachvácen strachem.
„Není pozdě?“ císařův hlas byl jedovatý. „Xi Gu’ane, bylo snad pozdě pro bývalého korunního prince? Bylo snad pozdě pro Shen Weie? Kdo z nich byl méně loajální než ty? Ustoupili, ale nechala je snad císařovna vdova na pokoji? Už jsme vypracovali císařský edikt. Pokud princ Chu nastoupí na trůn, dcera klanu Xi bude císařovnou!“
„Jeho Veličenstvo má ošklivý zvyk porušovat své slovo. Odvažuješ v sobě živit takové nehorázné ambice?“ Hua Siqian hodil rukávy. „Mysl Jeho Veličenstva je pomatená nemocí! Císařská konkubína Wei je již v půlce pátého měsíce těhotenství, jak by pak mohl princ Chu vůbec nastoupit na trůn?“
Xi Gu’an pevně sevřel svůj meč a čelo se mu orosilo.
Temná mračna zahalily hvězdy. Vítr, který se dříve proháněl loveckým revírem s příslibem deště také ustal. Vlajky a bannery v tom tichu bezvládně svěsily svá těla.
Nikdo se nepohnul.
Xi Gu’an zaťal zuby, vytasil meč a otočil se k císaři. S velkými obtížemi pronesl: „Nemoc Jeho Veličenstva je… je nevyléčitelná.“
Císař se podíval na Xi Gu’ana a začal se hlasitě smát. „Dali jsme vám šanci,“ řekl. Čím déle se smál, tím byl smích hlasitější. A čím byl hlasitější, tím víc kašlal. Nakonec se opřel o stůl a chladně řekl: „Kdybychom neměli naprostou důvěru v naše přípravy, jak bychom mohli odhalit prohnané mistry a zrádce jako jsi ty! Qi Zhuyin je již na cestě se svými vojsky. Bude tu do čtyř hodin! Koho tedy zabijete? Hm? Kdo se odváží?“
Ji Lei se ozval: „Maršálka Qi je daleko v komandérii Cangjun v Qidongu. Brokátová garda má na starosti veškerou příchozí a odchozí korespondenci s posádkami. Vaše Veličenstvo, je čas, abyste se probudil!“
Císař na něj zuřivě vytřeštil oči. „Qi –“
Pan Rugui urychleně přitiskl ruku na císařova ústa a donutil ho si sednout. Usmál se na přítomné. „Jeho Veličenstvo zažívá relaps své nemoci.“
Civilní úředníci se na svých místech třásli strachem. Hua Siqian se na Li Jianhenga podíval se zlomyslným úsměvem. „Princ Chu plánuje v těchto loveckých revírech vzpouru. Důkazy proti němu jsou nevyvratitelné. Dokonce třímá luk! Na co čekáte? Zabijte ho!“
S výjimkou strážců, kteří stáli po boku prince, se najednou na celé mýtině zaleskla ocel, když muži vytasili své meče.
Li Jianheng šokem upustil hůlky. Ustoupil, ve spěchu zakopl a spadl na zem. Stolička, na které seděl mu spadla na záda. „T-Tajemníku! Nemám žádné ambice na trůn!“
„Vaše Výsosti,“ řekl Hua Siqian, „dokážete pochopit význam slov ‚mimo vaši kontrolu‘?
Oblohou otřásl hrom.
Li Jianheng slyšel, jak se k němuze všech stran přibližují kroky, zatímco se krčil mezi svými osobními strážci. Se slzami v očích, sotva schopný stát bez opory, řekl: „Jsem jen líný princ! Proč zacházet tak daleko!“
Před očima mu prosvištěla čepel. Li Jianheng vykřikl a v hrůze si zakryl hlavu. Těsně předtím, než ho zasáhla, zaslechl, jak se s obrovským rachotem převrátil nedaleký stůl. Kdosi ho popadl za límec a zvedl ho ze země.
„Jeho Veličenstvo ti předalo luk Dobyvatele, takže jsi teď korunním princem Dazhou,“ řekl Xiao Chiye s ponurým úsměvem. „Stojíte před vrchním velitelem císařské armády. Kdo je tak nedočkavý, aby se pod mým mečem vydal na onen svět? Chen Yangu, pomoz korunnímu princi nasednout na koně!“
„Bratře Xiao,“ Ji Lei pomalu tasil svou vlastní zbraň. „Vždy jsme spolu vycházeli v dobrém. Proč se do toho dnes večer pleteš?“
„Příliš dlouho jsem se jen flákal.“ Xiao Chiye mrštil Li Jianhengem směrem k Chen Yangovi. „Už mě svrbí ruce po pořádné bitce.“
„Zajměte Druhého mladého pána,“ rozkázal Ji Lei. „Ušetřete jeho život. Pokud budete muset, klidně mu zlámejte ruce a nohy.“
Xiao Chiye odhodil svůj těžký svrchní plášť. Pod ním měl jen upnutý oděv navržený pro snadný pohyb.
Rozhlédl se kolem sebe. „Pokud se někomu podaří zlomit mi ruku nebo nohu, nejenže mu daruji sto taelů zlata, ale pokleknu a budu mu říkat mistře.“
Vlčí zub, obávaná čepel v Qudu, která téměř nikdy neopustila svou pochvu, pomalu vyklouzla ven a její mrazivý lesk byl oslepující a zlověstný.
„Ale pokud selže,“ dodal, „vezmu si jeho život.“
--Předchozí-- -Kapitoly- - Další -
Žádné komentáře:
Okomentovat