„O důvod navíc, abys to shodil.“
Xiao Chiye si sundal chrániče paží a položil je spolu se svrchním kabátem a vnějším rouchem na dřevěný stojan umístěný pod římsou. Vojáci ve vnitřní hale budovy se přiblížili, aby mohli pozdravit, ale on zvedl ruku, aby je zastavil. Otočil se a pomalu si Shen Zechuana přeměřil pohledem. „Chci vidět na vlastní oči, v čem se tělo vytrénované v duševních kultivačních technikách Ji liší od toho mého.“
„Vzhledem k tomu, že pocházíme ze stejné bojové linie,“ začal Shen Zechuan a odložil Vlčí zub, „budou naše postoje a pohyby přirozeně stejné.“
„Ne nezbytně,“ odvětil Xiao Chiye. „Můj mistr do toho zahrnul bojové techniky z jiných škol, takže jeho styl se v době, kdy byl předán mně, již značně odchýlil od stylu Ji. Kdyby náš výcvik byl identický, nebyl bys při našem předchozím souboji úplně mimo.“
„Pokud chceš nějaké rady, řekni si.“ Shen Zechuan udělal nohou na zemi oblouk. „Všechny ty řeči o svlékání šatů tě dělají podobným spíše zvířeti“
Na okamžik měl Xiao Chiye pocit, jako by se Shen Zechuan proměnil v úplně jiného člověka. Padající déšť se mísil s mlhou z hor, zdůrazňoval Shen Zechuanovy rysy a jeho vysokou a štíhlou postavu.
„Mým přáním je být zvířetem v lidském oblečení.“ Xiao Chiye sešel po schodech do clony deště. „Před pěti lety jsem tě tím kopancem málem zabil. Nenávidíš mě za to?“
„Kdybych řekl, že ano, neznělo by to, jako bych se v noci převaloval v posteli a myslel na tebe?“ řekl Shen Zechuan. „Ne. Necítím k tobě nenávist.“
Xiao Chiye zaujal bojový postoj. „Škoda. Kdybys mě nenáviděl, dnes bys měl šanci se pomstít.“ Tváří v tvář štiplavému studenému větru pomalu dodal: „Tedy, pokud bys toho byl schopen.“
Dešťové kapky bubnovaly o střechu. Meng poskočil o pár kroků a pak roztáhl křídla. Xiao Chiye vyskočil a zaútočil.
Jeho úder zasáhl prázdný vzduch, protože se Shen Zechuan vyhnul, ale neúprosná síla jeho rány roztříštila kapky vody po Shen Zechuanově tváři. Xiao Chiye švihl pěstí doleva. Shen Zechuan se natáhl, aby mu ránu zablokoval, pak se však bolestí zamračil a ustoupil o několik kroků.
Styl Ji!
Shen Zechuan sevřel rty do tenké linky, ale v příštím okamžiku se hlasitě zasmál. Styl jeho mistra byl stabilní a pevný. Bylo jasné, že Xiao Chiyemu stabilita trochu chybí, ale jeho dravost to bohatě vynahrazovala. Jeho síla byla ohromující. Jeden jediný náraz způsobil, že Shen Zechuanovi znecitlivěla paže od ramene až dolů.
Styl Ji byl určen pro muže, jako byl Xiao Chiye. Jeho vnitřní i vnější tělesná konstituce pro něj byly jedinečně uzpůsobeny. Měl to privilegium disponovat mocnou postavou, která mu dovolovala pohrdat všemi ostatními. Byla to pouhá výhoda daná původem, kterou udělila sama nebesa, skutečným klíčem k vítězství?
Shen Zechuan v nebeské plány věřil ze všeho nejméně.
Jedním kopem vyslal kapky deště směrem k Xiao Chiyemu. Švih jeho nohy byl rychlý a brutální. Kdokoli jiný by zvážil své šance a udělal vše pro to, aby se střetu vyhnul, ale Xiao Chiye čelil výzvě přímo. Zvedl paži, aby zablokoval Shen Zechuanovu nohu, a pak udělal jeden pevný krok vpřed.
Pro Shen Zechuana už bylo příliš pozdě nohu stáhnout. Čelit Xiao Chiyemu bylo jako čelit tygrovi. Tenhle muž čekal na příležitost. Pokud jeho soupeř projevil jakoukoli známku slabosti - kolísající srdce, uhýbavý pohled, vyhýbavý postoj - vrhl se vpřed. Přinutit Xiao Chiyeho k obraně bylo nesrovnatelně vhodnější než ho nechat přejít od útoku.
Stále se zvednutou nohou se Shen Zechuan opřel do Xiao Chiyeho paže a ta síla mírně zpomalila jeho pohyb vpřed. Během zlomku vteřiny Xiao Chiye vymrštil paži a odhodil Shen Zechuana do vzduchu.
Ten prohnul tělo dozadu, odrazil se oběma rukama od země a pak vyskočil jako vrba v poryvu větru. V momentě, kdy získal zpět rovnováhu, znovu švihl nohou směrem k Xiao Chiyehově hlavě.
Xiao Chiye opět zvedl paži, aby ránu zablokoval. Jeho oči zůstaly klidné. „Mravenec, který se snaží otřást stromem. Mám ti vyčinit, že nevíš, proti komu stojíš, nebo tě pochválit za tvou odvahu?“
Natáhl se a popadl Shen Zechuana za lýtko, přičemž poklesl v ramenou se snaze mrštit ním o zem. Shen Zechuan, který už byl jednou vymrštěn do vzduchu, však využil mrštnosti a zapřel se chodidlem o Xiao Chiyeho rameno. Jeho udivující síla v pase znovu přišla ke slovu, když oběma nohama obemkl Xiao Chiyeho krk a vší silou se s ním vrhl k zemi.
Xiao Chiyeho ruka sklouzla vzhůru po Shen Zechuanově noze a obemkla jeho pas. Kůže pod jeho dlaní byla neuvěřitelně poddajná a hladká.
Byla pravda, že se pokoušel dotknout Shen Zechuanova těla. Ať se snažil, jak chtěl, nedokázal přijít na to proč. Ať už šlo o bojový styl Ji nebo techniku čepelí Ji… Každý, kdo je celoročně trénoval, by měl mít svaly, které by to prozradily. Shen Zechuan však nejenže svou sílu skrýval tak dobře, že vypadal, jako by nikdy v životě netrénoval, ale navíc obelstil Chen Yanga i Qiao Tianyu, kteří uvěřili, že je chorobně slabý kvůli nedostatku qi a chudokrevností.
Shen Zechuan se vymrštil a zasadil Xiao Chiyemu úder loktem do hlavy. Xiao Chiye sklonil krk, aby se vyhnul, pevně sevřel Shen Zechuanův pas a přitáhl si jeho záda těsně ke svému tělu, přičemž prsty přejel od pasu vzhůru k jeho hrudi.
Východní perla byla stále ukrytá v jeho límci. Shen Zechuan narazil zády do Xiao Chiyeho, popadl ho za paži a přehodil si ho přes rameno přímo do deště.
Příval vody okamžitě promáčel Shen Zechuanovy vlasy.
Shen Zechuan se pokusil ustoupit, ale Xiao Chiye po něm švihl dlouhou nohou a způsobil, že Shen Zechuan klopýtl směrem k němu. Ten se už začal kácet, ale v poslední sekundě se zapřel o zem, ustál to a jeho tělo se zakymácelo jako dozvuk strun na nástroji guqin. 1 Vodou nasáklý pramen neochotně vyklouzl z konečků Xiao Chiyeho prstů, zanechávaje je vlhké a brnící, jako by chtěly víc.
„Tady jsme skončili.“ Xiao Chiye náhle sevřel pěst a podíval se na Shen Zechuana. „Déšť začíná sílit.“
Shen Zechuan se ohlédl přes rameno. „Už jsi skončil s osaháváním?“
„Tvé tělo není měkké, ale ani tvrdé,“ odvětil Xiao Chiye bez mrknutí oka.
„Myslel jsem, že mi začneš trhat oblečení z těla,“ pronesl Shen Zechuan posměšně.
„Kdyby mi šlo o tohle,“ řekl Xiao Chiye, „tak si teď rozhodně ukazujeme víc než jen svá srdce.“ Zvedl druhou ruku a mezi prsty sevřel tenkou čepel, tu samou, kterou u sebe neustál nosil Shen Zechuan. „Duševní kultivační techniky Ji je třeba spojit se správnou zbraní. Pokud budeš používat tyhle čepele, nikdy mě neporazíš. A když mě nedokážeš porazit, jak chceš pak dosáhnout své pomsty?“
Shen Zechuan nosil své tenké čepele připevněné k vnější straně stehen. Shlédl na ně a pak pohlédl zpět na Xiao Chiyeho. „Boj a zabíjení přinesou jen neštěstí. Nebylo by zábavnější se mezi sebou škádlit ?“
„Obávám se, že za tím úsměvem skrýváš čepel a čekáš ne nejlepší příležitost mě bodnout,“ namítl Xiao Chiye.
„Jediná čepel je tak, která je namalovaná jako varování nad slovem chtíč.2 Xiao Chiye vložil tenkou zbraň do Shen Zechuanovi dlaně a lehce pronesl: „Právě jsem řekl, že tvůj druhý mladý pán je zvíře v lidských šatech. Proč si myslíš, že jsem spravedlivý muž?“ Shen Zechuan už odtahoval ruku, když ho Xiao Chiye popadl za zápěstí. „Když ses dnes choval tak hezky, vezmu tě někam, kde si budeš moct odpočinout.“
„Vaše Excelence,“ pronesl Shen Zechuan s náhlou vážností, „nejsem na muže. Rozlučme se v dobrém a bez zlé krve. Proč mě pořád obtěžuješ?“
Xiao Chiye na okamžik zíral s otevřenými ústy. Střelil pohledem stranou a uviděl hlouček vojáků Císařské armády shluklých kolem dveří a oken vnitřního dvora, jak sledují celé to představení. Zástupce velitele Císařské armády Tantai Hu, ten samý muž, který předchozí noc vedl své muže k masakru Osmi velkých praporů, se vyklonil z okna a začal s hlasitým posměchem: „Bojuješ jako děvka, co si domlouvá kšeft. Co to, Vaše Excelence? Když poučuješ nás, nikdy se neusmíváš!“
„Obtěžuje!“ Další vojáci si vzájemně prohodili pohledy a vtipkovali: „Jak se můžeme srovnávat s někým, koho chce obtěžovat? Nejvyššímu veliteli je třiadvacet. Doma nemá žádnou manželku, kterou by hýčkal, takže si energii musí vybít na někom jiném. Nemůžeme se srovnávat!“
Když Xiao Chiye vycítil, že se Shen Zechuan chystá utéct, přitáhl si ho blíž a nahodil jemný úsměv. „Přesně tak. Moc rád obtěžuju. Kam utíkáš, Lanzhou? Ještě jsem s tebou neskončil! Na muže nejsi, protože jsi ještě neokusil sladkost toho pravého. Druhý mladý pán tě to naučí.“
Co se týče bezstudného jednání, Xiao Chiye by přiznal porážku snad jen Li Jianhengovi. Vážně si Shen Zechuan myslel, že ho vystraší tímhle divadlem? Ten muž ho se svými lacinými triky podceňoval.
Xiao Chiye odtáhl Shen Zechuana pryč, dříve než mohl způsobit další rozruch.
Za nimi si Tantai Hu promnul jizvu a zeptal se vojáka po svém boku: „Co je to za chlapa? V císařské armádě jsem ho ještě nikdy neviděl.“
„Jmenuje se Shen,“ zamrkal muž vedle něj. „Ten ze Zhongba.“
Tantai Huův úsměv okamžitě zmizel. Zapřel se o parapet, aby zase vystrčil hlavu ven, a pak se ohlédl zpět. „Ten zasranej klan Shen, co přivedl Zhongbo ke zkáze? Co s ním Jeho Excelence vyvádí? Shen Wei zavinil smrt tisíce lidí. Osm jeho hlav by nám ani nestačilo k uspokojení! Panství prince z Jianxingu bylo vypleněno, a přesto si tenhle pozůstatek žije v Qudu v pohodlí a soucitu. Sirotci u řeky Chashi hnijí v blátě! Zatraceně! Proč jsi to neřekl dřív?“
Xiao Chiye vedl Shen Zechuana na vrcholek hory Feng.
Do svahu hory byly vytesány úzké kamenné schody. Voda prosakovala skrz podrážky jejich bot a studila je až na kost, ale Xiao Chiye se neohlédl. Rozhrnul větve javorových listů nasáklých deštěm a opustil schodiště, aby se vydal stranou po vedlejší stezce. Jejich boty se bořily do bláta, zatímco kráčeli mezi stromy po nerovných kamenech.
Téměř o hodinu později se Xiao Chiye konečně zastavil. Doškami krytý domek sedící v mlze byl malý a jednoduše postavený, ale nevypadal jako místo, kde by žili lidé. Otočil se k Shen Zechuanovi: „Zachránil jsi mě v loveckých revírech Nanlin. Jako odměnu s tebou budu sdílet polovinu tohoto místa.“
„Odměna, kterou hledám, je zlato a stříbro,“ řekl Shen Zechuan. „Ne společná koupel.“
„Peníze a sláva jsou jen světské věci.“ Xiao Chiye zvedl závěs. Aby vstoupil dovnitř. Zastavil se blízko vchodu, začal se svlékat a zavolal zpět: „Tohle místo nenavštívil ani sám císař.“
Shen Zechuan zvedl závěs a uviděl Xiao Chiyeho obnaženou horní polovinu těla. Linie jeho zad a ramen byla ostrá a hladká, jako by byly vytesané dlátem. Kromě malého stojanu na oblečení byly v chalupě jedinou další věcí jen holé podlahy přecházející v horký pramen, který byl otevřen horskému vzduchu. Xiao Chiyeho oblečení viselo na jedné straně stojanu. Druhá strana byla zjevně vyhrazena pro něj.
Xiao Chiye shodil boty a ohlédl se na Shen Zechuana. „Chceš se ke mně otočit zády a svléknout se, nebo se hodláš svlékat, a přitom mě sledovat?“
Shen Zechuan si zatahal za opasek a otočil se. Východní perla se mu vykoulila do dlaně a on ji vsunul do kapsy v rukávu. Oči na jeho zádech ani na chvíli nezmizely. Shen Zechuan se na okamžik zastavil, pak si svlékl vnější roucho.
Když Xiao Chiye sledoval, jak ten oděv pomalu spadl na podlahu, konečně spatřil, jak bílá pokožka Shen Zechuanova krku pokračuje dolů, jako rýžový papír z hruškových květů pod měsíčním světlem. Jeho záda vypadala neuvěřitelně jemně a hladce.
Xiao Chiye si pomyslel: Samozřejmě.
Bylo to, jako by celou tu dobu zíral Shen Zechuanovi na šíji a čekal na tenhle okamžik. Jak by mohla být zadní část mužského krku, tak dechberoucí? Bylo to nad rámec čehokoliv, co Xiao Chiye v minulosti zažil, což ho ohromovalo a mátlo.
Špičáky libejského vlčího mláděte byly ostré, ale nikdy předtím takový krk neokusily, nikdy takového muže neochutnaly. Jeho pohled sklouzl dolů od šíje Shen Zechuanova krku s intenzitou, která působila jako pohlazení, a postupoval dál a dál po jeho hladké křivce až dolů po zádech.
Hebký.
Xiao Chiye měl v ústech sucho. S trhnutím se probral a odvrátil zrak.
Musí bláznit! Všechny ty kurtyzány na ulici Donglong, každá krásnější než druhá, tak proč pohlíží na mužská záda, jako by ho spalovala žízeň?
Xiao Chiye vždy ohrnoval nos nad muži, kteří sváděli krásné ženy. Muže, které obdivoval, byly muži pevné vůle. Muži spravedliví, kteří by se nenechali svést chtíčem, ani kdyby jim seděl na klíně. Jako jeho otec, bratr a mistr.
Slavní generálové této země přicházeli a odcházeli, ale mezi nimi nikdy neobdivoval Qi Shiyua právě kvůli jeho zvrhlým zvykům. Po bitvě v Zhongbu byl tím, koho nenáviděl nejvíce, právě Shen Weie. Nejenže se tento muž dopustil ohavných zločinů, ale byl také natolik poživačný na to, aby zplodil celé hordy synů.
V tomto okamžiku se mu však točila hlava. Ten instinkt, uchvácený krásou a pohnutý touhou, opět vystrčil růžky.
Xiao Chiye se snažil zkrotit svůj rozvášněný pohled. Živě pociťoval rozpor mezi svým rozumem a svou touhou: k tomu muži necítil žádnou lásku ani náklonnost, ale kvůli jeho kráse v něm už podruhé vyvstala touha obejmout ho, zardousit a rozsápat ho zuby.
„Nevlezeš tam?“ Shen Zechuan byl netečný, když se otočil a klidně přistoupil blíž.
Xiao Chiye zuřivě odvětil: „Jo.“
--Předchozí-- -Kapitoly- - Další -
Žádné komentáře:
Okomentovat