TGCF Kapitola 206: Dvě prosté věty; Král duchů povzbuzuje bojového ducha

„A co se stane, když se do té pasti chytí?“ vyptával se Shi Qingxuan.

Xie Lian s Hua Chengem mezitím stanuli ve středu lidského šiku.

„Pak už to bude na nás uvnitř pole, abychom se o ně postarali a ujistili se, že ani jeden z nich neunikne. Jediné, co teď potřebujeme, je čas. Nejdůležitější je zajistit, aby se nerozutekli. Řekl jsem, že by to mohlo být nebezpečné, ale to vše kvůli tomu, že nás není potřebných pět set, takže nedokážu předvídat, jestli kruh vydrží a jestli se ti tvorové nedostanou ven.“

Kdosi ztěžka polkl a zeptal se: „A co by se stalo, kdyby se ven dostali?“

„Pak by to nebylo hezké,“ odpověděl princ. „Nejdřív by vás rozhořčené duše posedly, pak nakazily obličejovým morem…“

„Kdyby, myslím tím jen ‚kdyby‘ náhodou, se někdo pustil a utekl, co by se stalo pak?“

„Pokud se kruh přeruší, pak by opět mohlo dojít k posednutí rozhořčenými dušemi“

„Takže tak či tak hrozí, že nás posednou!“

Chytřejší lidé už to pochopili a řekli: „Není to stejné. Pokud je nezachytíme, je posednutí jisté, zatímco v druhém případě je tam ‚možná‘. To znamená, že pokud se pustíš a utečeš, stále máš šanci na přežití.“

„Přesně tak,“ souhlasil Xie Lian. „Takže, je tu někdo, kdo si přeje odejít? Jakmile to začne, nebude možné vycouvat, ale teď tu stále je ta možnost. Doufám, že těm, kteří se rozhodnou odejít, nebude nikdo nic vyčítat, přece jen jde o nebezpečný úkol.“

Musel ta slova vyřknout, protože potřebovali skutečně odvážné a odhodlané. A opravdu, po chvíli skutečně několik desítek lidí se sklopenou hlavou vycouvalo jeden po druhém a kruh se opět zmenšil.

Xie Lian si s úlevou povzdechl. „To je dobře.“

„Co je dobře?“ vykřikl Shi Qingxuan. „Je nás teď ještě méně!“

„I tak nám zbylo víc lidí, než jsem si představoval,“ usmál se princ.

Původně přemýšlel, co si počne, když odejde třeba polovina, ale počet, který mu zůstal, byl příjemným překvapením.

Vtom se zdálky ozvalo: „Počkejte, víte, kdo jsou ti lidé? Nemůžete jim tak snadno věřit, raději si dávejte pozor! Mohou vás podvést!“

Xie Lian se ohlédl a spatřil Nebeské oko s jeho společníky.

Shi Qingxuan okamžitě zabručel: „A kdo jste sakra vy? Nepřidělávejte nám starosti, když už nechcete pomoci. Slibuji, že nikdo z nich neublíží ani živé duši.“

Samozřejmě, že skupina duchovních mistrů se o slova špinavého a zanedbaného žebráka nezajímala. „A ty jsi kdo? Kolik ti za tvá slova zaplatili?“

Když Shi Qingxuan uslyšel tohle sprosté obvinění, vzedmul se v něm vztek a ukázal na sebe. „He? Přede mnou mluvíš o penězích? Pochybuji, že víte, s kým máte tu čest! Vsadím se, že předtím jste všichni přede mnou prosili, aby…“ zbytek svých slov spolkl, několikrát si odkašlal a stáhl se. Ostatní žebráci se na něj usmáli.

Duchovní mistři si jen pomysleli, že už nedokáže dál blafovat, a přestali se o něj starat.

„Nikdo z vás neví, co mají ti dva v plánu, tak si dejte pozor, abyste pro kus žvance nepřišli o život!“ vyzývali žebráky.

Xie Lian se chystal vysvětlit, že žebráci přišli pomoci kvůli přátelství a spravedlnosti, a ne kvůli jídlu, ale Hua Cheng zareagoval první.

„To není pravda. Nejsou tu kvůli pár soustům, ale aby zachránili svět.“

Xie Lian byl trochu zmatený, proč říkal zrovna tohle, ale duchovní mistři nespokojeně mlaskli.

„Cože, zachránit svět? Co to tu žvaníš? Měli by se starat hlavně o vlastní životy!“

„Ano, o takové věci se prostí žebráci nemusí starat. Jděte pryč a nepřidělávejte si problémy!“

Hua Cheng líně nadzvedl obočí. „Aha? Takže tvrdíte, že žebráci nemohou zachránit svět? Je to proto, že toho nejsou schopni, nebo snad že vám na to nejsou dost dobří?“

Jakmile to zaznělo, žebráci se začali nespokojeně ozývat a bouřit.

„To jsme neřekli,“ zlobil se Nebeské oko.

Shi Qingxuan okamžitě vystrčil hlavu z davu a ukázal na něj: „Hej hej hej, prý to jsem neřekl! Nemyslel jsi svými slovy přesně tohle? A jak opovržlivě jsi mluvil, slyšeli jste to všichni, že?“

„Jasan! Co tím jako myslel, že na to nejsme dost dobří?“

„Dostaneme něco k jídlu, ať už se přidáme nebo ne! To si myslíte, že jsme tu jen kvůli jídlu? Přestaňte se na nás dívat svrchu!“

Xie Lian se otočil k Hua Chengovi a ten na něj mrkl, jako by říkal „snadné jak facka.“

Princ si pomyslel, že má pravdu. Ačkoliv jich v kruhu zbylo hodně, žebráci doteď nebyli nijak zvlášť odhodlaní. Když však Nebeské oko a ostatní neúmyslně projevili své opovržení, Hua Cheng využil jeho věty o prostých žebrácích, a ještě ji zdůraznil, čímž v jejich srdcích podnítil vzdor a myšlenku: „Myslíte si, že to nedokážeme? Pak vám za každou cenu ukážeme, jak moc se pletete!“

Bojový duch se zvedal stále výš, obě strany na sebe křičely a Xie Lian se obrátil k Nebeskému oku:

„Jestli se opravdu bojíš, tak se jen dívej. Kdybychom skutečně udělali něco, co by ostatním ublížilo, stále nás budeš moci zastavit.“

Hua Cheng se na ně falešně usmál a dodal: „Ale nejlepší bude, když se nám prostě nebudete plést do cesty.“

Duchovní mistři sledovali Xie Liana s Hua Chengem celou cestu až sem, a teď, když už se nemohli držet zpět, byli najednou odvážní, alespoň dokud je nevyděsil Hua Chengův děsivý úsměv.

Teď se však Král duchů otočil k princi. „Gege, podívej se na oblohu.“

Xie Lian vzhlédl spolu s ním. Černé stíny pod kulatým měsícem byly stále zřetelnější, jako by se přibližovaly k zemi.

Hledáním pomocníků strávili kdoví jak dlouhou dobu a ty bytosti se už chystaly zaútočit!

Xie Lianovi se sevřelo srdce. Už nemají čas hledat další pomocníky! Nedal to však na sobě znát a okamžitě zavolal: „Všichni na místa! Pevně se chyťte!“

Shi Qingxuan už stál připraven. „Vaše Výsos… Bratře Xie, je nás tak málo, neprorazí ven?“

Byli v říši smrtelníků, takže některá náhodná oslovení by mohla způsobit nedorozumění a zbytečné potíže.

Xie Lian odpověděl: „Budu hlídat a neustále vše kontrolovat, a když se nějaké místo rozbije, půjdu tam a pole okamžitě opravím. Tímto způsobem získáme čas.“

V podstatě tedy bude dokola opravovat všechny objevivší se mezery.

„Uuhm, dobře, takže naše životy jsou ve tvých rukou, včetně mého, Vaše… bratře Xie. Musíš usilovně pracovat, dobře? Pracuj tvrdě, já jsem teď jenom smrtelník!“

„Dobře, bratře Fengu, dám do toho všechno.“

Žebráci měli zpocené dlaně a napjaté obličeje. Jakmile se pevně chytili za ruce, na obloze se tichou nocí rozlehl ječivý výkřik a zněl stále blíž a blíž.

Rozhořčené duše přišly!

Xie Lian vystihl správný okamžik a vydal pokyn: „Nadechněte se a foukněte vzduch před sebe!“

Lidé sice nechápali proč, ale poslechli. Každý z nich si naplnil tváře a začal ze všech sil vyfukovat vzduch, který jim šel v chladné zimní noci od úst jako bílý obláček páry. Lidský dech sice nedoletí daleko, ale ohřátý vzduch smíšený s jangovou energií byl pro duše velmi matoucí. Hua Cheng navíc tajně seslal maskovací kouzlo, které rozhořčené duše oslepilo, takže neviděli, co se děje. Nejdřív se chtěli rozprchnout a hledat své oběti sami, ale náhle ucítili oblast plnou lidského tepla a živé aury. Zcela přirozeně se domnívali, že našli cíl svého útoku, a vzrušeně se vrhli tím směrem jako černý zuřící sloup.

Xie Lianovo zorné pole se celé zahalilo do tmy.

Zakřičel: „Všichni dávejte pozor, abyste neuvolnili stisk! Vstupují do pasti!“

V tu chvíli se zpoza Hua Chenga rozletěly tisíce stříbrných motýlů.

Strašidelné stříbrné světlo rozzářilo temnotu před princovýma očima a on spatřil, jak Hua Cheng natahuje ruku směrem k němu.

„Gege, pojď ke mně.“

Xie Lian se trochu polekal, ale okamžitě se jeho ruky chytil. Hua Cheng lehce zatáhl a strhl prince k sobě, ovinul mu ruku kolem pasu a klidně se rozhlédl. I když byli rozhořčené duše dva tisíce let zavřené v Peci a dlouhým uvězněním přišly o rozum, stejně se neodvážily přiblížit, takže kolem nich nebyl jediný černý stín.

Jakmile se duchové ocitli v kruhu, uvědomili si, že něco není v pořádku. Oháněli se a útočili kolem sebe, ale nezachytili nikoho živého. Jediní dva, které viděli, byli nedosažitelní, a stříbrní motýli všude kolem pro ně byli jako ostré čepele a dopadající šípy. Motýlí křídla se mihotala a útočila, duchové umírali a jejich výkřiky naplnily oblohu.

Rozhořčené duše si konečně všimly, že se ocitly v pasti. Byly jako divoké šelmy v kleci, zatímco jejich oběti stály mimo klec – nebo spíš sami byly železnými mřížemi té klece.

Zlost a hněv rozhořčených duší se jen stupňovala. Zuřivě a divoce ječely na žebráky, svýma sevřenýma rukama bránily v cestě, toužily pozřít jejich těla tak usilovně, až se jim stínová těla a tváře křivily a deformovaly vztekem. Někteří žebráci hrůzou ucouvli, ale ti vedle nich je zastavili.

„Držte se pevně!“

Xie Lian je také podpořil: „Nehýbejte se, nemohou vám ublížit, dokud je pole neporušené!“

Dav se trochu uklidnil. Našli se žebráci, kteří dokonce divoce plivali na vřískající duchy a přitom křičeli:

„Poplivu tě! Ušpiním tě! Vypadni odsud!“

Nejspíš někde slyšeli, že se duchové bojí špinavých věcí a princ nevěděl, jestli plakat nebo se smát.

„Nemusíte nic takového dělat! Tím jim strach nenaženete!“

Náhle koutkem oka zaregistroval, že jedno místo v lidské hradbě se rozpadá a že tam vzniká mezera. Rychle se tam ohlédl a spatřil vychrtlého žebráka s vypoulenýma očima a roztěkaným pohledem. Muž prudce oddechoval a byl tak nervózní, že se mohl co nevidět zhroutit.

Rozhořčeným duším to také neuniklo a všichni se nahrnuli přímo k němu. Xie Lian se rozběhl a šlehl duchovní silou, až duchové zavyli a několik z nich bylo dokonce roztrháno na kusy. Princ rychle přiměl roztřeseného muže, aby se stáhl, a nechal ty po jeho pravici a levici se spojit. Než si mohl vydechnout úlevou, asi tři zhangy od něj na jihozápadě se objevilo nové slabé místo. Zrovna když se tam chystal vrhnout, zjistil, že o kus dál je další slabina, a to hned vedle Shi Qingxuana!

Nemohl stihnout oboje, takže vykřikl: „San Langu!“

Hua Cheng se však ani nehnul. „Gege, neboj se.“

Princ odmítal uvěřit, že by si toho nevšiml, a také nevěřil, že by byl schopný takové nebezpečí ignorovat. Nicméně rozhořčené duše se chystaly využít obě slabá místa.

V rozhodující chvíli však přiletěl žlutý talisman a vybuchl těsně vedle Shi Qingxuana.

Neublížil žádným duchům, ale přiměl je ustoupit. Ukázalo se, že zasáhli duchovní mistři, kteří je celou tu dobu bedlivě hlídali.

Teď s křikem přiběhli:

„Říkali jsme vám, že se do toho nemáte plést, ale když už si nemůžete pomoct, tak stůjte pevně až do konce! Jestli to nedokážete, dostanete se do pořádných problémů!“

Hua Cheng se obrátil na Xie Liana. „Vidíš, říkal jsem ti, že se nemusíš bát.“

Byl vždy ta klidný, takže princ mohl jen souhlasně kývnout.

Nebeské oko a jeho skupina už nevydrželi jen nečině přihlížet a sami vyrazili k nim. Byli to skvělí mistři bojových umění, a tak hbitě a rychle popadli každý dvě lidské ruce, chytli se jich a zaujali místo mezi nimi. Desítky a desítky nově příchozích se staly součástí kruhu a rozšířily tak lidskou hradbu.

Nebeské oko zavolal: „Kolegové kultivující! Rychle, rychle, kdokoliv má tady v hlavním městě žáky nebo školu, rychle jim řekněte, ať přijdou!“

„Běžte, běžte!“

„Zavolám sem i svého učedníka!“

Brzy poté se ulicí prohnalo dalších sto lidí.

Nešlo o žádné obyčejné civilisty, všichni to byli pružní mniši, mocní kultivující a hrdinní bojovníci. Každý z nich byl v plné výstroji, každý krok byl dlouhý jako dva, doslova radost pohledět. Xie Lian v duchu zajásal, zatímco žebráci zírali s doširoka otevřenými ústy. Když tato nová vlna lidí spatřila běsnící černý sloup plný zlé aury, byli nejdřív ohromeni, ale hned na to se k nim přidali. Lidská hradba se znovu rozšířila a na prostorné královské hlavní cestě už téměř nebylo k hnutí. Kromě nepopiratelné odvahy s sebou nově příchozí přinesli nejrůznější duchovní nástroje, s nimiž mohli značně prodloužit dobu, po kterou se jim podaří pole udržet.

Xie Lian už si byl téměř jistý, že to zvládnou. S klidnou sebejistotou zvolal: „Nemějte strach, karty se obrátily. Na naší straně je teď mnohem víc lidí, takže stačí, když se budeme pevně držet a zničení duchů je jen otázkou času!“

Všichni si už všimli, že situace se teď vyvíjí v jejich prospěch. Teď, když se jim do žil vlila nová naděje, se vše zdálo snazší a všichni byli plní sebedůvěry. Ozývaly se výkřiky:

„Zničte je!“

Nebeské oko na druhé straně kruhu promluvil: „Máme na své straně sto šedesát osm lidí. Kolik je vás? Jak dlouho myslíte, že vydržíme?“

Vůdce žebráků Shi Qingxuan si vše v hlavě několikrát přepočítal a hlasitě odpověděl: „Zbývá nám jich tady v šiku sto čtyřicet osm!“

„Celkem tři sta šestnáct lidí,“ doplnil Xie Lian. „Musíme jen najít…“

Hua Cheng však zavrtěl hlavou. „To není správně.“

„Co není správně?“ otočil se k němu princ.

Hua Cheng na něj vážně pohlédl. „Pletete se. Právě teď tu je tři sta sedmnáct osob.“

--Předchozí--   -Seznam kapitol-     --Další--

Poznámka překladatele: Ještě jednou poprosím o trpělivost s další pauzou, ve středu mám (tento semestr už poslední) zkoušku, takže další kapitolka nejspíš zase až ob týden...

Pokud se vám překlady líbí, kupte mi kafe :)