Braennino: TGCF Kapitola 229: Hadí oči způsobí strach v srdci 1

Xie Lian Hua Chengovi pošeptal: „Nevím, co je s Mu Qingem, ale Feng Xin hledá Jian Lan a Ducha plodu. Nemohlo se stát, že…“

Nemohlo se stát, že zůstali v Nebeském hlavním městě, že nestihli odejít s ostatními a během té šílené cesty nahoru a dolů po Nebesích i po zemi skončili utopení a potom spálení?

Nebo ještě hůř, co když se dostali do rukou Jun Wua!

Ze strany k nim dorazil Královský preceptor: „Vaše Výsosti, už nemusíme pokračovat v hledání. Pokud by tu Jun Wu byl, neměl by důvod se skrývat. Je tu sice mnoho lidí, ale jen málo z nich by se mu mohlo postavit. A pokud tu není, pak je jen jediné místo, na které by chtěl, abys ho následoval.“

Xie Lian porozuměl. „Hora Tong’lu, že?“

Královský preceptor přikývl. „Nejspíš aktivoval pole pro zkracování vzdálenosti. Kromě Nebeského hlavního je právě tam nejsilnější.“

Přerušil je Shi Qingxuanův výkřik: „Cože? Vy chcete jít na horu Tong´lu? Na tak děsivé místo?“

„Jednou už jsme tam byli,“ podotkl Xie Lian. „Není to tak hrozné. Možná tam bude i Feng Xin a Mu Qing.“

Královský preceptor ho však varoval: „Buď velmi ostražitý. Tentokrát to tam nebude takové, jako když jsi tam byl naposledy.“ Krátce se odmlčel a dodal: „Myslím, že půjdu s vámi. Nejlepší by bylo, kdyby nám pomohlo i několik spolehlivých bojových bohů. Ale nikdo zraněný! Takoví by nás zdržovali, místo aby nám pomohli.“

To byla skutečná výzva.

„Spolehlivý bojový bůh?“ zarazil se princ.

Dřív by možná jmenoval několik spolehlivých bojových bohů, ale už jich mnoho nezbylo. Skončili padlí, ohořelí, nezvěstní a v jednom případě s kvílejícím dítětem objímajícím nohy.

Hua Cheng potřásl hlavou. „Není potřeba hledat pomocníky, beztak jsou k ničemu. Gege a já na to stačíme.“

„Rozhodně nestačíte,“ nesouhlasil Královský preceptor.

„Karmínový dešti dotýkající se květu,“ ozval se Pei Ming. „Nemohl bys prosím to své ‚beztak jsou k ničemu‘ říkat méně sebevědomým a přesvědčeným tonem?“

Shi Qingxuan se zasmál. „Generále Pei, jsi popálený až běda a nezvládl jsi ani posekat tolik krys jako Vládce deště. Nevím, proč se ozýváš!“

Pei Minga viděl po dlouhé době, ale stále nacházel potěšení v jeho popichování. Pei Ming, bodnutý do místa, kde to nejvíc bolelo, se propadal do větší a větší deprese.

V tom se ozval hlas: „Počkejte, já půjdu také.“

Dav se rozestoupil a teprve pak bylo vidět, že ten, kdo promluvil, byl Mu Qing. Nejspíš stál úplně vzadu v davu.

Xie Lian si úlevně oddechl: „Mu Qingu, kdy jsi přišel? Kde jsi byl? Myslel jsem, že ses také ztratil!“

„Byl jsem tu celou dobu.“

Hua Cheng si založil ruce na hrudi. „Byl jsi tu celou dobu, ale nemluvil jsi ani nepomáhal, co?“

Mu Qing suše odsekl: „Ano, celou dobu. A neozval jsem se a nikdo z vás si mě asi nevšiml, to je vše.“

Několikrát se stalo, že potřebovali pomoc, ale nikdo se nenabídl. I když Mu Qinga volali, nikdy se neozval, proto si všichni mysleli, že generál Xuan Zhen zmizel. Xie Lian zadoufal, že v davu najde i Feng Xina, ale ani po dalším pátrání neuspěl. Prostě tu nebyl.

Nezbývalo mu tedy než souhlasit: „Dobře. Pokud nám pomůžeš, bude to skvělé, konečně někdo užitečný.“

Mu Qing tedy přišel blíž. Královský preceptor a Hua Cheng měli pro jednou na tváři podobně překvapený výraz. Oba neměli Mu Qinga rádi už dlouho. U Hua Chenga netřeba mluvit o důvodu, ale Královský preceptor ho nechtěl jako svého žáka od začátku. Teď měli oba výraz, který jasně napovídal, že než takového pomocníka, raději žádného.

Mu Qingovi to pochopitelně neuniklo, ale když k nim přistoupil, uklonil se a tiše řekl: „Mistře.“

Královský preceptor jen mlčky přikývl. Koneckonců nemohl říct, že by Mu Qing udělal něco ohavného nebo zločinného, a protože jim chtěl pomoci, nebyl důvod mu v tom bránit. Místo toho se obrátil na Shi Qingxuana: „Toto místo bude střežit božská socha Jeho Výsosti. Na očištění od rozhořčených duchů bude potřeba ještě několik dní, ale je vás tu dost, takže si lidský řetěz musíte ohlídat sami.“

Shi Qingxuan přikývl. „Samozřejmě! Ale starší, počkej, už jsem se tě na to ptal mnohokrát, ale teď mi prosím odpověz. Kdo vlastně jsi?“

Královský preceptor se však beze slova otočil. Celá skupina následovala Hua Chenga až před jakýsi bohatý dům v boční uličce. Hua Cheng hodil kostkou a chystal se otevřít dveře, když v tom se na kostky podíval a obočí mu vyletělo nahoru.

Xie Lianovi to neuniklo: „Co se děje, San Langu? Pole pro zkracování vzdálenosti se neaktivovalo?“

Hua Cheng se ovládl a usmál se. „Ale ano, jen že takový výsledek hodím málokdy.“

Otevřel dlaň a ukázal překvapenému Xie Lianovi bílou kostku s jednou tečkou nahoře.

Když Hua Cheng házel, nejčastěji mu padalo šest jasně červených teček. Hadí oči byli opravdu vzácné. Princi se zachvělo srdce. „Co ten hod znamená? Udělal jsi chybu?“

„Podle minulých zkušeností to nejspíš znamená to, že nás čeká něco extrémně nebezpečného.“

Xie Lianovo srdce se teď rozbušilo.

Královský preceptor se do toho s povzdechem vložil: „Neříkal jsem vám mladým už tolikrát, že hazardní hry jsou špatné a máte se toho zlozvyku zbavit? Vaše Výsosti, tady to vidíš sám!“

Bylo to špatné znamení, ale Hua Cheng s neohroženým úsměvem kostky schoval. „Je to spíš náhoda, stejně nezáleží na tom, co hodím. Jestli to bude nebezpečné nebo ne, záleží jen na mém rozhodnutí.“ S těmi slovy dveře otevřel a řekl: „Gege, pojďme.“

Otočil se s úmyslem překročit práh, ale Xie Lian podvědomě natáhl ruku a stáhl ho zpět. Málem vyhrkl: „Nechoď“, ale věděl, že by to bylo zbytečné. Místo toho jen tiše řekl: „Pojďme spolu. Drž se u mě prosím. Kdyby se něco stalo, ochráním tě.“

Hua Cheng ohromeně strnul a chvíli trvalo, než se mu koutky úst stočily do širokého úsměvu. „Dobře, gege, Pak mě, prosím, ochraňuj.“

Mu Qing se díval stranou a těžko říct, jestli byl jeho pohled spíš rozrušený nebo znechucený. Ve chvíli, kdy Hua Cheng otevřel dveře, se mu totiž do tváře opřela vlna spalujícího žáru, která ten zvláštní výraz bezpečně skryla.

Sopka vybuchla teprve před nedávnem a částečky prachu pokrývající oblohu se ještě nerozptýlily. Tam, kde bývaly lesy a pláně, nyní hořely požáry a karmínové plameny pohlcovaly vše živé. Hora Tong’lu v tom ohnivém pekle ztratila všechnu svou dřívější podobu.

Xie Lian s ostatními vyšli ze skalní jeskyně na nejvyšším kopci, a v tu chvíli se málem udusili popelem poletujícím ve vzduchu.

„Jsme opravdu tady?“

„Nejspíš budeme někde poblíž Pece,“ konstatoval Mu Qing.

„Po výbuchu sopky už v blízkosti Pece asi nebude žádné místo, kde by Jun Wu mohl zůstat.“

Královský preceptor však zavrtěl hlavou. „Vím, kde je. Následujte mě a uvidíme, zda to místo zůstalo nebo ne.“

Skupina sestupovala z vysokého kopce a Hua Cheng šel celou dobu před princem. Tam, kde byla suť či plevel znesnadňující chůzi, šel napřed a cestu srovnal, pak se vrátil a pomohl Xie Lianovi dolů. Nebýt jej, byl by Xie Lianův sestup mnohem rychlejší – nejspíš by sklouzl z vrcholku hory a kutálel se až dolů.

Nečekaně to však nebyl princ, kdo uklouzl jako první. Mu Qing, držící se vzadu, ztratil rovnováhu a nebezpečně se zakymácel. Xie Lian mu byl nejblíž, tak ho rychle zachytil.

„Dávej pozor!“

Mu Qing sebou mírně trhl a vzpamatoval se. „Já vím.“

Princ ho pustil a pomyslel si, že se Mu Qing rozhodně chová divně. Najednou si na něco vzpomněl a rychlým krokem došel k Hua Chengovi. „Mimochodem, San Langu, co jsi tehdy na vrcholku zasněžené hory slyšel říkat Feng Xin a Mu Qinga, když se hádali? Proč jsi byl najednou tak rozzlobený?“

Hua Chengova tvář trochu potemněla, ale hned se ovládl. „Aha, tohle. Jen si hloupě povídali a řekli o tobě pár neuctivých slov. To je všechno.“

„Co? Jaká slova?“

„Gege, to nemusíš vědět. Zašpiní ti to uši. Pojď, už jsme dole.“

Čtveřice sešla na planinu a po další chvíli chůze jim cestu přehradila řeka. To, co v ní ovšem nyní teklo, nebyla voda, ale karmínově rudá bublající tekutina – žhavá láva.

Díky jejímu spalujícímu žáru by do ní normální člověk ani nemusel spadnout, stačilo se jen přiblížit, aby ho zahubilo samotné horko. Naštěstí nikdo z nich nebyl smrtelný, takže to dokázali v této do ruda rozpálené zemi vydržet.

Královský preceptor si dokola otíral pot z tváře. „Mělo by to být přímo naproti nám. Dřív tu byl příkop, ale teď, když se stalo tohle, se přes něj asi nedostaneme.“

„Nejspíš budeme potřebovat něco, co nám pomůže řeku přejít,“ řekl princ.