TGCF Kapitola 231: Hadí oči způsobí strach v srdci 3

Mu Qing, stojící ve stínech, udělal krok dopředu a ukázal se ve světle ohně. Mračil se, ale nic neříkal.

Feng Xin se chytil Xie Liana. „Předtím jsem si v klidu prohledával Nebeské hlavní město, když mě zezadu někdo udeřil. Proč bych jinak byl v bezvědomí!“

 Xie Lian zamrkal. „To on tě udeřil?“

Feng Xin odpověděl s naprostou jistotou: „Rozhodně to byl on!“

„A poté, co tě udeřil, jsi byl okamžitě omráčen?“

„Samozřejmě! Tak či onak, Vaše Výsosti, dávej si na něj pozor; nepřibližuj se k němu nebo ho nejlépe rovnou zajmi!“

Mu Qing se neovládl a zaklel: „Kecy!“

Xie Lian přerušil začínající hádku: „Počkej, Feng Xine, něco tu nesedí. Jestli tě přepadl zezadu a omráčil tě, jak můžeš vědět, že to byl on?“

Feng Xin takový dotaz nečekal a na okamžik se zarazil. Mu Qing toho využil a nahrbil se. „V té době byl v Nebeském hlavním městě chaos, žádný div, že tě někdo omráčil. Ale ty jsi to hned musel hodit na mě. Copak nemůžeš přiznat, že prostě nevíš, kdo to udělal?“

Feng Xin se však prince nepouštěl a jeho tón byl ledový: „Ne, byl jsi to určitě ty.“

„Na základě čeho mě obviňuješ?“ dorážel Mu Qing.

„Právě proto, že Nebeské hlavní město hořelo, bylo všude okolo dost světla. Stín člověka stojícího za mnou jsem viděl právě díky tomu ohni. I když jsem se nestihl ohlédnout, při pádu jsem viděl útok toho stínu a jeho pohyby. Byl jsi to ty!“

Xie Lian pozorně sledoval, jak si vyměňují slovní údery.

Mu Qing odmítal ustoupit. „Tolik řečí, ale stejně jsi nic na vlastní oči neviděl! Je běžné, že stíny rozmazávají realitu, jak bys mohl jen podle stínu určit, co jsi viděl, když jsi prakticky hned omdlel!“

„Dobře víš, že to rozlišit dokážu. A Jeho Výsost také,“ odporoval Feng Xin.

Xie Lian to skutečně věděl. Všichni tři spolu vyrůstali, společně se kultivovali a znali své pohyby a útoky jako nikdo jiný. I kdyby si neviděli do tváře, podle pohybů si mohli být téměř jistí.

„Vaše Výsosti, přišli jste sem oba společně? Udělal cestou něco podezřelého?“

„No…“ začal princ.

Upřímně řečeno, Mu Qing byl podezřelý celou dobu, pořád nervózní a nejistý. Ale v jejich současné situaci bylo pro Xie Liana těžké říct to takhle napřímo.

Feng Xin pokračoval: „Ne! Přemýšlej pozorně, už to, že přišel, je podezřelé! Vzhledem k jeho osobnosti a povaze, proč by podstupoval nebezpečí, aby někoho přišel zachránit? Je to vůbec on?“

Mu Qingova tvář se protáhla. „Hážeš kolem sebe domněnkami, jako by to byla absolutní pravda. U tebe by také nikdo neřekl, že budeš mít syna, a podívejme!“

Princ vycítil, jakým směrem se rozhovor ubírá, a rychle se do toho vložil: „Dobře, už se nehádejte. Jestli se budete dál hádat, budete muset zase trénovat rčení, abyste se uklidnili!“

Mu Qing však pokračoval: „Kromě toho, i kdybych tě omráčil já, proč bych se snažil sem ostatní nalákat, jen aby tě mohli zase najít?“

„Protože sis nemyslel, že poté, co jsi mě zezadu udeřil, tě budu moci odhalit! A kdo ví, na jakém proklatém místě se nacházíme a jestli jsi to opravdu ty! I kdybys sem všechny nalákal, ani pak mě nemuseli najít. Navíc se Karmínový déšť dotýkající se květu oddělil od prince v půli cesty. Proč?“

„Snažíš se mě obvinit, že já nejsem já, a že jsem vlákal Jeho Výsost s ostatními do nebezpečné pasti? No promiň, Jeho Výsost a Karmínový déšť dotýkající se květu byli celou dobu se mnou, nebylo možné, aby si ničeho nevšimli!“

„To je pravda, ano…“ pokusil se princ. To vše však platilo pouze pro jejich cestu. Jakmile vstoupili do paláce Wuyong, kdo mohl potvrdit, že nebyl vyměněn? Nic nebylo jisté.

Mu Qing znovu pohlédl na Feng Xina: „Vaše Výsosti, myslím, že by ses měl držet dál spíš od něj. Koneckonců, leží tam od našeho příchodu. Karmínový déšť dotýkající se květu také zmizel a on se nás teď snaží rozdělit. Nemyslíš si, že to spíš on je podvodník?“

Bílá beztvářnost už se do podoby těchto dvou převlékl dříve, takže by nebylo tak překvapivé, kdyby se to stalo znovu.

Xie Lian si promnul čelo. „Co kdybyste oba řekli něco, co víme jen my tři, abychom si mohli ověřit svou totožnost?“

„Jako co?“ zeptal se Mu Qing.

Princ se zamyslel a nenuceně navrhl: „Co jste na sebe křičeli na vrcholku zasněžené hory?“

Tváře jeho společníků ztuhly a Xie Lian si zastrčil ruce do rukávů.

„Pokud se vaše slova neshodnou, znamená to, že někdo mezi námi není ten pravý. Takto si nejlépe ověříme vaši totožnost.

Ti dva na sebe jen zírali, a nikdo dlouho nepronesl ani slovo. Xie Lian nejdřív nebyl příliš zvědavý, ale teď si nemohl pomoci.

Feng Xin se pokusil otázce vyhnout jako první. „Oběma vám uniká pointa. U mě není důvod k podezření, že to nejsem já.“

„Co se tím snažíš říct?“ Mu Qing zúžil oči.

Feng Xin na rovinu odpověděl: „Od začátku věřím, že ty jsi ten pravý Mu Qing. Nemůžeš nás oba vystát, takže by nebylo ani divu, kdybys nám něco provedl sám za sebe.“

Mu Qing sevřel ruce v pěst a klouby mu zapraskaly. Napřáhl ruku a rozmáchl se přímo proti Feng Xinovi.

Ten se díky svým zraněním ráně jen tak tak vyhnul. Vzápětí se oba začali rvát.

Ačkoliv to princ vlastně očekával, hlava mu začala třeštit.

„Uklidněte se… co kdybychom si raději procvičili nějaká pořekadla?“

S každým jejich dalším úderem Xie Lian cítil, že vražedná aura kolem sílí. Koule světla zrovna prolétly kolem a princ si všiml, že kolem stěn jsou vysoko naskládané police s různými šavlemi, kopími, meči a podobnými zbraněmi.

Byli ve zbrojnici, což vysvětlovalo tu mrazivou vražednou auru.

On sám byl kdysi majitelem podobné zbrojnice, velmi mu na ní záleželo a kdykoli ji navštívil, dokázal tam trávit celé hodiny. Tady se však cítil nesvůj a nechtěl se tu zdržovat déle, než bylo nutné. Nevěděl, komu z těch dvou má věřit, takže netušil, které straně pomoci – popravdě řečeno, oba se chovali velmi podezřele.

Nakonec se zmohl jen na zvolání: „Ruoye!“

Rozhodl se, že je nejdřív oba sváže a pak si v klidu promluví.

Ruoye čekající na svou příležitost a možnost se předvést, okamžitě vyletěl. Nečekaně však zrovna v tu chvíli princ ucítil další ledový závan vzduchu za svými zády.

Směr jeho útoku se okamžitě změnil, sevřel pevněji Ruoye a švihl s ním za sebe. V okamžiku, kdy ucítil, že se hedvábná páska o něco zachytila, Xie Lian jím silně trhl. Ať už to však bylo cokoliv, ani se to nehlo.

Xie Liana naplnila hrůza. V příštím okamžiku ho Ruoye strhl za sebou a princ pevně narazil do číhosi náručí. Do pasu se mu zarylo něco chladného a tvrdého.

Ačkoliv tělo za ním nebylo nijak tvrdé, fyzická síla, kterou cítil, byla docela impozantní. Pokud za ním nestála nějaká obrovská stvůra, jak si mohla tak lehce přitáhnout?

Xie Lian se právě chystal začít bránit, když ucítil, jak se mu kolem pasu obtočila čísi ruka a hlas nad jeho hlavou vyslovil: „Gege, to jsem já.“

„San Langu?“ ujistil se princ.

Když se podíval dolů, zjistil, že ruka kolem jeho pasu má na sobě stříbrný náramek s javorovými listy, motýly a dalšími zvířaty. A skutečně, za ním stál vysoký štíhlý muž v rudém rouchu, klidný a vyrovnaný a se  stříbrnou šavlí zavěšenou u pasu. To, co ho předtím tvrdě udeřilo do pasu, byl právě jílec E‘Minga.

Hua Cheng!

Xie Lian okamžitě pochopil. To, co ho přitáhlo k Hua Chengovi, byl sám Ruoye, takže vlastně stál proti dvěma silám. Pochopitelně, že tak snadno podlehl.

Uklidnil se, beze slova zvedl Ruoye a zamumlal: „Ty malý zrádce!“

Ruoye moudře dělal mrtvého brouka a ani se nehnul. Xie Lian mu neměl co říct a odhodil ho na stranu.

„San Langu, co se to tam stalo? Najednou jsi za mnou nebyl. Kde je mistr?“

„Tohle místo je zvláštní,“ odpověděl Hua Cheng. „V půlce cesty byla najednou cesta vpřed zapečetěna. Narazili jsme na komplikace a chvíli trvalo se o to postarat.“

Pokud sám Hua Cheng označil něco za komplikované, muselo to být opravdu vážné.

„A jsi v pořádku?“ staral se princ.

„Samozřejmě. Ale netuším, kde se teď nachází Královský preceptor, takže možná budeme muset jít ještě hlouběji. Mimochodem, proč se ti dva hádají? Dělají takový hluk.“

„Aha, no, oni…“ Xie Lian se rozhlédl.

Feng Xin s Mu Qingem si konečně všimli, že už tu nejsou sami, a Mu Qing okamžitě na prince křikl: „Dávej si pozor! Nepřibližuj se k lidem, kteří se vynoří jen tak odnikud!“

Ti dva nejspíš dočasně uzavřeli příměří, protože Feng Xin se k němu hned přišel: „Vaše Výsosti, nemusíš se na něj vrhat, jen ho uvidíš!“

„Cože?“ Princ se okamžitě zakuckal. „Co tím chceš říct? Já se na nikoho nevrhám, za to může Ruoye!“

Odmlčel se, protože mu náhle došlo, proč jsou oba dva tak nervózní. Feng Xin i Mu Qing byly podezřívaví ohledně podvodníků, a měli k tomu důvod.

Byl ten, kdo stál před ním, skutečný Hua Cheng?

Král duchů jen povytáhl obočí. „Takže teď všichni pohybujete o tom, zda jsem ten pravý, že?“

Xie Lian si podepřel rukou loket a dlaní druhé ruky so poklepal na bradu. Pozorně si Hua  Chenga prohlížel. Tomu to samozřejmě neuniklo a upřený pohled mu oplatil.

Po chvíli přemýšlení princ došel k závěru a obrátil se k ostatním dvěma: „Myslím, že tenhle je skutečný.“

Mu Qinga to rozhodně neuklidnilo. „Že si to myslíš, neznamená, že je to pravda! Nezapomeň, kde se nacházíme! Tohle je staré doupě Bílé beztvářnosti, tady je možné všechno! Raději vymysli způsob, jak ho vyzkoušet!“

Hua Cheng se jen zasmál. „No, to je snadné. Gege, pojď sem, řeknu ti o způsobu, který ti pomůže se rozhodnout.“

Princ poslechl, přistoupil blíž k němu a trochu provinile se zeptal: „Jaký způsob?“

Okamžitě ho přerušil Mu Qingův hlas „Můžeš prosím nedělat všechno, co ti řekne? To on je teď podezřelý, rozumíš?“

Hua Cheng ho ignoroval a dál mluvil na prince: „Řekni první polovinu hesla mého komunikačního pole a já ti řeknu tu druhou. Pak to poznáš spolehlivě.“

Chvíli si něco šeptali do ucha, načež se princ otočil, lehce si odkašlal a řekl těm dvěma: „Tak… je ten pravý.“

Feng Xin už nevypadal tak napjatě, ale Mu Qing stále nebyl přesvědčený. „Jsi si jistý? Kdykoli se díváš na jeho tvář, jako bys přišel o rozum!“

„Už jsem ti řekl, že je ten pravý, proč se oba musíte chovat, jako bych byl nějaký…“ princ se zarazil.

Nakonec to utnul Hua Cheng: „Dobře, tohle je prostě vyřešeno. Zpátky k tématu – proč se ti dva hádali?“

Xie Lian mu vše stručně vyložil a pak si promnul čelo. „A to je asi tak všechno. Upřímně řečeno, nevím, kdo z nich je podezřelejší.“

„Musíš se vůbec ptát? Samozřejmě že nejpodezřelejší je on!“

Jeho ruka ukazovala přímo Mu Qingovým směrem.

Dotyčný se naježil. „Když už mě chceš pro nic za nic obvinit, můžeš alespoň uvést nějaký důvod? Kdykoliv se něco stane, házíš to na mě“

„Dobře. Tak se tě na něco zeptám – co to máš na zápěstí?“

Mu Qingova tvář okamžitě změnila barvu. O pár kroků ucouvl, ale Feng Xin byl rychlejší a okamžitě ho sevřel.

Na zápěstí měl prokleté okovy.

Mu Qing okamžitě Feng Xinovo ruku odstrčil, na čele mu naběhly žíly a vztekle na něj pohlédl.

Xie Lian na něj nechápavě hleděl. „Jemu Qingu, tvoje ruka?“

Mu Qing mlčel, tvář měl temnou.

Hua Cheng naklonil hlavu. „Navrhuji, abys upřímně odpověděl na následující otázky: Proč tě Jun Wu povolal do Velké bojové síně? Co ti řekl? Proč se ti dostalo lepšího zacházení než ostatním nebeským úředníkům? Proč ses mohl vrátit bez újmy? A proč se chováš tak nezvykle a vydáváš se zachra ň ovat  ostatní navzdory nebezpečí, které tu na hoře Tong’lu hrozí? Proč to máš na ruce a proč jsi nás sem vylákal?“

Mu Qing viděl, že situace se stále horší, a znovu couvl o krok. „Počkej! Nech mě to vysvětlit!“

„Prosím,“ mávl Hua Cheng shovívavě rukou. „Pokračuj.“

Feng Xin mu do toho vskočil. „Nejdřív mi řekni, jestli jsi to byl ty, kdo mě omráčil!“

Po krátké odmlce Mu Qing procedil mezi zuby: „Technicky vzato ano. Ale není to tak, jak si myslíte!“

Feng Xin už zase začínal pěnit, ale Xie Lian ho zastavil: „Nech ho pokračovat!“

Poznámka překladatele: Tak mám definitivně dostudováno. Spadlo to ze mne jako kámen... snad to bude znamenat rychlejší aktualizace, ale jak to v životě bývá, je to teď zase náročnější v práci - vyfásla jsem prvňáčky a to je docela hukot. Takže je možné, že to bude stále trošku nepravidelné... ale snažím se! Liu Yao už je skoro u konce a než začnu nový projekt, ráda bych dodělala tento. Mimochodem, hodila by se nám jedna nová korektorka... Kdyby nááhodou... :) Díky za trpělivost!

--Předchozí--    -Kapitoly-     --Další--

Pokud se vám překlady líbí, kupte mi kafe :)