Shen Zechuan následoval strážce dovnitř a poklekl před závěsy. Císař Xiande se opíral o čelo postele, zatímco císařovna vdova seděla s rovnými zády vedle něj. Pan Rugui ustoupil stranou, držíc misku s mlékem, aby jim odhalil přítomnost Shen Zechuana.
Císař se s námahou nadzvedl. „Hlídka z Osmi velkých praporů řekla, že
viděla tvého sluhu u jezírka. Tak se tě ptám: co tam dělal?“
„Abych odpověděl Vaší Výsosti,“ začal Shen Zechuan, „strýček Ge čekal na eunucha
Fu z paláce.“
„Na čí rozkaz?“
Shen Zechuan se odmlčel a pak se poklonil. „Na rozkaz tohoto provinilého
poddaného.“
Císař si slabě odkašlal. „Jsi uvězněn v Chrámu pokání, a každý měsíc
dostáváš jídlo a oblečení z paláce. Jaké máš spojení s Xiaofuzim?“
„Díky milosti Vašeho Veličenstva bylo tomuto provinilému poddanému dovoleno
zůstat v Chrámu pokání a přemýšlet o minulých prohřešcích. Vaše Veličenstvo mi
dokonce zachránilo život jídlem. Bohužel tento provinilý poddaný nedávno
onemocněl a spolu s mými dávnými zdravotními potížemi se pro mě každodenní
vstávání stávalo čím dál tím obtížnějším. Shen Zechuan byl obrazem smutku.
„Ačkoli palác posílá jídlo, léky bohužel ne. Strýček Ge je již dlouho přidělen
k chrámu. Slitoval se nad tímto provinilým poddaným, a když se dozvěděl, že je
eunuch Fu na pochůzce, požádal ho o léky. Později tento provinilý poddaný
požádal strýčka Ge, aby eunucha Fu znovu poprosil i o nějaké olejové lampy
požehnání.“
„Nemáš žádnou rodinu,“ řekla císařovna vdova. „K čemu se potřebuješ modlit
u lamp požehnání?“
„Tento hříšný poddaný si je vědom svých ohavných činů. Dny a noci se modlím
u lampy v chrámu za zdraví císaře a císařovny vdovy. Recituji mantry za věrné
hrdiny, kteří položili život v Zhongbo v bitvě u Chashi.“ Shen Zechuan mluvil s
pokorou. „Tento provinilý poddaný zasadil na pozemcích chrámu nějakou zeleninu
a požádal strýčka Ge, aby ji prodal na ranním trhu. Jelikož se moje nemoc
pravděpodobně nezlepší, je mnohem lepší vyměnit mince za požehnané olejové
lampy něž je utratit za léky.“
Císařovna vdova si hluboce povzdechla. „Xiaofuzi je mrtvý. Víš o někom, kdo
by s ním mohl mít spor?“
Shen Zechuan zavrtěl hlavou. Tiše řekl: „Ačkoli tento provinilý poddaný byl
natolik smělý, že prosil eunucha Fu, aby koupil lampy, nikdy jsem se s ním
osobně nesetkal, a ani jsme si nevyměnili dopisy.“
„A co ty?“ císař pokynul Ji Gangovi, aby promluvil. „Pověz nám to. Nezmínil
se ti o tom náhodou?“
Ji Gang se neodvážil podívat císaři přímo do očí. Odpověděl se směsicí úcty
a strachu, jako by to udělal každý obyčejný sluha. „Vaše Veličenstvo, kdykoli
eunuch Fu opouštěl palác, bylo to pouze za účelem nákupu. Měl tak nabitý
program, že obvykle posílal své podřízené, aby se setkali s tímto pokorným
služebníkem.“
Když to císař Xiande zaslechl, vrhl kritický pohled na Pan Ruguiho, který
stál nehybně jako dřevěná socha.
„Ale jednou,“ pokračoval Ji Gang, „tento pokorný služebník pozdravil
eunucha Fu v jeho nosítkách a zaslechl, jak mluví se svým doprovodem o tom, že
Jeho Výsost propadla ponižujícímu hněvu a chce mu způsobit potíže. V té době
byl tento pokorný služebník netrpělivý, aby dal eunuchovi Fu peníze za olejové
lampy, a proto stál blíže něž obvykle. Eunuch Fu měl málo času a proto řekl,
aby dnes přišel do Západních zahrad a zde na něj počkal. Tak se stalo, že
hlídka uviděla tohoto pokorného služebníka, jak se zdržuje u jezírka.“
„Jsi si jistý, že jsi to slyšel správně?“ zeptal se Pan Rugui. „Byla to
‘Jeho Výsost‘ a ne někdo jiný?“
Ji Gang se znovu poklonil. „Jak bych se opovážil oklamat Jeho Veličenstvo?!
Mnoho lidí vědělo tohoto pokorného služebníka toho dne na trhu. Stačí se jen
poptat, abyste zjistil, zda tento pokorný služebník lže nebo ne.“
Císař dlouho mlčel. Místností se nesla silná vůně léků. Nakonec se
císařovna vdova přiložila kapesník k nosu a ústům a pronesla: „Vaše
Veličenstvo, nemůžeme se spoléhat pouze na Xiao Chiyeho výpověď, abychom
zjistili motivaci za úmrtím Xiaofuziho. K této události došlo jen pár kroků od
Vaší císařské osoby. Pokud je to tak, jak říká tento muž, a princ Chu byl ten,
kdo chtěl Xiaofuziho mrtvého, proč by Xiao Chiye zašel tak daleko, aby zakryl
skutečnost?“
„Vaše Veličenstvo,“ dodal Pan Rugui tiše, „život Xiaofuziho neměl velký
význam. Pokud ho princ Chu zabil z osobní zášti, není to žádná velká věc. Avšak
se obávám, že věci nemusí být tak jednoduché. Jeho Veličenstvo téměř nevychází
z paláce, zatímco Xiaofuzi ano. Proč si princ Chu nevybral jiný den? Proč právě
teď?“
Císař Xiande se překlonil v záchvatu kašle. Odstrčit Pan Ruguiho ruku
vlastním kapesníkem a otřel si krev ze rtů.
„Jianheng je můj vlastní bratr,“ řekl, aniž by zvedl oči. „Rozumím jeho
povaze lépe než kdokoliv jiný. Když už se tahle záležitost dostala takhle
daleko, Ji Lei ji může dotáhnout do konce. Všechno se to stalo, protože
Xiaofuzi zneužil svého postavení, tyranizoval ostatní a překročil své meze,
čímž vyvolal zášť a závist. A-Ye bude půl měsíce uvězněn ve svém sídle, zatímco
Ji Lei a Xi Gu’an budou mít na tři měsíce pozastaveny platy! Pan Rugui, sděl
jim tuhle zprávu. Jakmile tě vyslechnou, mohou být propuštěni.“
Pan Rugui se obrátil k císařovně vdově. „Ale…“
Císařovna vdova mlčela.
Císař Xiande se také obrátil na císařovnu vdovu, jeho tón byl vážný:
„Císařská matko, žijeme v neklidných časech. Blíží se podzim a situace na
hranicích je nejistá. Obchodní konflikty se tam každým dnem stupňují. Vojáci v
Libei, Qidongu a jeho velitelství v Bianjun musí zůstat pevní; nemůžeme si
dovolit úder. Pokud budeme v této věci pokračovat, a nakonec to bude mít dopad
na určité osoby. Může to vyvolat nespokojenost na hranicích. V takovém případě
budou trpět obyčejní lidé. Ačkoli bolest Zhongba pominula, to ponížení našich
vojáků ještě nebylo pomstěno. Nesmíme tento případ protahovat, císařská matko,
abychom neztratili důvěru lidu.“
Císařovně vdově se na čele zračily vrásky starosti, když císaři upravovala
přikrývku. „Říše může být šťastná, že má takového císaře. Vaše Veličenstvo se i
v tak vážném stavu znepokojuje státními záležitostmi. Běž, Pan Rugui.“
Pan Rugui vzal na vědomí její rozkaz a pomalu vycouval ze dveří.
„Podle mého názoru,“ pokračovala císařovna vdova, „osmý syn klanu Shen si
upřímně přeje kát a napravit své hříchy. Není vůbec jako Shen Wei. Je to dítě,
které můžete využít.“
„Jeho zdraví je špatné,“ odvětil císař. „Obávám se, že není dost zdravý,
aby mohl převzít nějaké povinnosti. Možná by to pro něj bylo lepší, kdyby
pokračoval ve svém zotavování v chrámu.“
Císařovna vdova se od něj pomalu odtáhla. „Vaše Veličenstvo má samozřejmě
pravdu. Ale on už je tady. Pokud ho teď bezdůvodně pošleme zpět, vzbudí to
podezření ohledně podrobností tohoto případu. Není to v rozporu s přáním Vašeho
Veličenstva?“
Císař Xiande se s úsměvem obrátil na Shen Zechuana. „Císařovna vdova si tě
velmi váží. Musíš na to pamatovat; nevydej se na stejnou cestu jako tvůj zrádný
otec. Pošleme tě tedy k Brokátové gardě. Jejich dvanáct úřadů má na starosti
různé úkoly a určitě pro tebe něco najdou.“
Shen Zechuan se poklonil císaři ve znamení vděku za jeho milost.
Když všichni odešli, císař se naklonil přes okraj postele a vyzvracel lék,
který před tím spolkl. Jeho tvář byla pod tlumeným světlem svíček popelavě
bledá. Přikrývka, která mu zakrývala ruce, byla pomačkaná. Jeho zdravotní stav
byl opravdu zoufalý.
Na terase, která se táhla nad jezírkem, kráčela císařovna vdova v doprovodu
Pan Ruguiho, který ji podpíral za loket. Hua Xiangyi, s náručí plnou čerstvě
natrhaných lotosových květů, ji následovala s odstupem spolu se služkami.
„Od poslední nemoci se Jeho Veličenstvo stalo ještě tvrdohlavější,“ řekla
císařovna vdova, zatímco kráčela. „Jak se může, tak vážně nemocný člověk nechat
dál vysilovat s každodenními státními záležitostmi?“
„Jak se říká, nemoc udeří rychle jako řítící se lavina. Zotavování je
pomalé jako vytahování hedvábí z kukly,“ řekl Pan Rugui. „Jeho Veličenstvo je
pouze netrpělivé, aby se znovu postavilo na nohy.“
„Když jsem si tehdy vybrala Jianyuna, bylo to proto, že jsem si cenila jeho
jemného a kultivovaného chování, stejně jako jeho poslušné povahy. V průběhu
let měl často zdravotní potíže, přesto se snažil ze všech sil.“ Císařovna vdova
pohlédla na Pan Ruguiho a pokračovala: „Ale kdo mohl předvídat jeho velký strach
z klanu Xiao? Pokaždé, když musí učinit rozhodnutí, snaží se neurazit žádnou ze
stran. Ale nemůže vyhovět všem.“
„Pokud jde o Qudu, rozhodující jsou slova Vašeho Veličenstva. Jakmile
císařská konkubína, slečna Wei, otěhotní se synem, Vaše Veličenstvo se již
nebude muset obávat.“
Císařovna vdova zvedla ruku a pohladila Pan Ruguiho po paži, která ji
podpírala. Smířlivě prohlásila: „Než konkubína Wei otěhotní, budeme potřebovat,
abys pečlivě dohlížel na zdraví Jeho Veličenstva.“
„Ano, Vaše Veličenstvo,“ odvětil Pan Rugui. „Tento služebník dává pozor.“
***
Dav se rozcházel, když Shen Zechuan vyšel s Ji Gangem. Objevili se právě
včas, aby zahlédli Xiao Chiyeho odjíždět.
„Myslel jsem, že císařská armáda je pro lenochy slepá ulička.“ Shen Zechuan
si prohlédl Xiao Chiyeho pas a nohy a dodal: „Ale podle jeho postavy je jasné,
že pokračuje v tréninku.“
„Odborník na lukostřelbu z koňského hřbetu.“ Ji Gang přimhouřil oči a
pozorně sledoval Xiao Chiyeho, jak se vzdaluje. „Ale bez toho, abych s ním
bojoval, nemohu odhadnout sílu toho mladíku. Pokud už před pěti lety dokázal
napnout mocný luk Libei, obávám se, že teď je ještě silnější. Nebojuj s ním,
Chuane, pokud to nebude naprosto nutné.“
Než Shen Zechuan stačil odpovědět, Xiao Chiye se náhle otočil svého koně a
pohlédl přímo na něj.
Nehybný Shen Zechuan na Xiao Chiyeho upřeně hleděl. Sledoval, jak se kůň
přibližuje blíž a blíž, až ho v poslední chvíli minul jen o vlásek. Široké
rukávy Shen Zechuanovy róby zavlály v poryvu větru, než se zase rychle
uklidnily.
„Co má tenhle případ společného s tebou?“ Xiao Chiyeův kůň obkroužil Shen
Zechuana.
„Se mnou to nemá nic společného.“ Shen Zechuan se na něj znovu usmál. „Ale
s tebou hodně, Druhý mladý pane.“
„Pan Rugui přišel o svého poslušného psíka a já jsem upadl v nemilost. Jsi
jediný, kdo dnes něco získal.“ Xiao Chiye se naklonil přes sedlo a podíval se
mu do očí. „Nezůstal jsi dlouho na dně, to se ti musí uznat. Ale jak to, že máš
takové štěstí?“
Shen Zechuan se na něj podíval a pokorně odpověděl. „To je vše díky
ušlechtilé auře Druhého mladého pána. Kdyby nebylo tvých činů, copak bych
dostal příležitost?“
Xiao Chiye se na něj chladně zadíval: „Jsi opravdu dobře informovaný.“
„Je to jen laciný trik,“ odvětil Shen Zachuan.
Xiao Chiye pohlédl k nebi. Sokol s vrabcem v pařátech se vznášel ve
vzduchu, čekajíc na odměnu. „Takže tě pustili ven,“ Zapískal, sokol přistál na
střeše a roztrhal malého ptáka ve svých spárech. Xiao Chiye se otočil se zpět k
Shen Zechuanovi a pokračoval: „Qudu je velké, člověk si musí najít nějakou
zábavu.“
„Šlechtici jsou opravdu vzácné bytosti,“ podotkl Shen Zechuan. „Zábava,
kterou vyhládávají, se liší od zábavy obyčejných lidí. Jídlo, pití, prostitutky
a hazard je pod jejich úroveň. Raději si hrají s životy. Ale hrát si sám není
taková zábava jako hrát si společně. Nebylo by moc zábavné mít za společnost
jen mě.“
Xiao Chiye se usmál a v ruce sevřel jezdecký bičík. „Jsi docela zajímavý,
proč bych měl chtít, aby se do mé hry s tebou někdo vměšoval?“
„To je pro mě až příliš velká čest,“ odvětil Shen Zechuan. „Pro Druého
mladého pána jsem už našel několik přátel…“
„Měl by ses víc starat o sebe, něž o mě.“ Xiao Chiye odvrátil pohled. „V
Brokátové gardě jsou dobré vyhlídky a Ji Lei si tě velmi váží. Jsem si jistý,
že se bude těšit na tvoji váženou přítomnost.“
Shen Zechuan se zasmál. Podíval se na Xiao Chiyeho, oči přivřené v úsměvu.
„Ty i já jsme jen ptáci uvěznění v kleci. Možná mám dobré vyhlídky, ale nejsi
ty sám svázán svým pohodlím? Já jsem sám, bez pout, bez starostí a obav, ale
ty, Druhý mladý pane?“
Za Shen Zechuanem visely lucerny a jejich světlo obklopovalo jeho
nefritovou krásu jako svatozář. Sokol dokončil svou hostinu a přistál na Xiao
Chiyeově rameni.
„Pokud jsme všichni jako ptáci v kleci,“ hlesl Xiao Chiye a setřásl prach z
peří svého sokola, „proč potom předstírat, že jsme svobodní?“
***
Shen Zechuan se vrátil do chrámu, vzal si léky a posadil se na nádvoří
naproti velmistru Qi sedícím u malého stolku. Ji Gang uklidil dvoranu Chrámu
viny a na žádost velmistra zasadil bambus a zeleninovou zahradu. Nádvoří se
stalo docela osvěžujícím místem k posezení za letní noci.
„Jeho Veličenstvo nemá zájem tuto záležitost nadále řešit,“ řekl Shen
Zechuan. „Dovolil mi odejít, abych ochránil prince Chu. Xiangshengova
prozíravost je opravdu neuvěřitelná.“
„Je příliš brzo soudit, jestli je neuvěřitelná nebo ne.“ Velmistr Qi
poklepal figurkami weiqi na šachovnici a zamlaskal. „Říká se, že Jeho
Veličenstvo je od začátku roku v tak špatném zdravotním stavu, že je upoután na
lůžko. Ten muž je v nejlepších letech svého života, má k dispozici celý dvůr
lékařů, ale přesto je nyní slabší, než když pobýval v pirinském sídle. Pan
Rugui si zaslouží velkou zásluhu.“
Ji Gang dřepěl u vchodu a brousil kámen. „Většina hněvu Jeho Veličenstva
byla namířena proti nim. Ani Ji Lei neunikl trestu. Myslím, že si už velmi
dlouho pěstoval zášť.“
„Když člověk cítí, že mu dochází čas, stává se odvážnějším,“ řekl velmistr
Qi. „Jako císař strávil celý život tím, že dělal ústupky.“
Shen Zechuan dopil lék a zkřivil nos nad hořkou pachutí, kterou zanechal v
ústech. „Císařovna vdova prince Chu nemiluje, ale on je jediný, kdo může
nastoupit na trůn. Ji Lei dnes několikrát prince slovně napadl. Kdybyste mi
řekl, že ho k tomu navedl Pan Rugui, věřil bych vám. Pokud je Pan Rugui
odhodlán poslán prince Chu do záhuby, bude to proto, že se již nezajímá o
následky. Někde v paláci musí být další dědic, někdo, s kým lze manipulovat
snadněji než s princem Chu.“
„Zesnulý císař byl muž, který ovládal své touhy.“ Ji Gang odfoukl prach ze
svého kamene. „Takže o tom pochybuji. Každopádně, kdyby takový dědic existoval,
jak by ho mohli všechny ty roky skrýávat?“
„Dokud v něm koluje krev Li, je císařským dědicem.“ Velmistr Qi držel mezi
prsty figurku weiqi. „Zesnulý císař možná neměl dalšího syna, ale nemůže ho mít
současný císař? Jakmile se v paláci narodí budoucí císař, poté, co tento
vydechne naposledy, bude císařovna vdova volná vládnout s dítětem v náručí.
Může shodit masku a jmenovat tak Hua Siqiana regentem. Až nastane čas, naše
Dazhou bude skutečně patřit klanu Hua.“
„Ale Xiao Chiye je blízký princi Chu. Klan Xiao nemá co ztratit a může jen
získat, pokud princ Chu nastoupí na trůn.“ Shen Zechuan si pohrával se svou
figurkou weiqi mezi prsty. „V žádném případě by Libei jen tak nestála a
nedívala se. Dokud princ Chu žije, Xiao Jiming a Lu Guangbai z velitelství
Bianjun mohou nařídit svým vojskům, aby v jeho jménu zaútočili na Qudu. Osm
velkých praporů nemá šanci.“
Velmistr Qi se opřel lokty o stůl a poškrábal se na rozcuchaných vlasech.
„Přemýšlej, Lanzhou1 Myslíš, že to císařovna
vdova to nezvážila? Proč si myslíš, že tu Xiao Chiyeho drží pět let? S ním v
rukou neudělá Xiao Jiming žádný unáhlený krok. Osm velkých praporů Qudu nemá
proti obrněné kavalérii Libei šanci, ale co posádkové jednotky Qidong? Klan Qi
na tomto boji nemá žádný zájem. Qi Zhuyin a její jednotky by byly povinny
zastavit Xiao Jiminga, už jen z toho důvodu, aby prokázaly věrnost trůnu.“
Zatímco Shen Zechuan mlčky přemýšlel, Ji Gang se zeptal: „Není náš císař
stále naživu? Jaký má smysl se tím teď trápit? Zítra se Chuan připojí k
Brokátové gardě přímo pod velením Ji Lei. To je to, co mě trápí.“
„Proto jsem řekl, že žádnou neuvěřitelnou prozíravost nemám!“ odsekl
podrážděně velmistr Qi. Poslat Lanzhoua k Borkátové gardě je způsob, jak ho
osvobodit, a to se shoduje s přáním císařovny vdovy. Opravdu ale císař
zapomněl, kdo Lanzhoua vyslýchal v císařské věznici? Proč si myslíš, že takhle
sbližuje nepřátele?! Ji Gnagu, chtěl jsem se zeptat: když jsi našel Xiaofuziho,
opravdu ještě dýchal?“
Ji Gantg prstem setřel prach z kamene. Po chvíli odpověděl: „Těžko říct,
nebyl čas se na něj podívat zblízka.“
„A jsem u toho.“ Velmistr Qi se otočil zpět k Shen Zechuanovi. „Přemýšlej
pečlivě. Pokud byl Xiaofuzi mrtvý ještě předtím, než jsme ho našli my, kdo ho
tedy zabil?“
--Předchozí-- -Kapitoly- - Další -
Žádné komentáře:
Okomentovat