//Žluva v názvu kapitoly, stejně jako Cikáda a Kudlankac v názvech předchozích kapitol, odkazují na přísloví:„Kudlanka nábožná pronásleduje cikádu, aniž by si všiml žluvy za sebou“. Tj. „Toužit a usilovat po zisku, aniž by si člověk všiml většího nebezpečí za svými zády.“
Dalšího dne měl Shen Zechuan nastoupit do služby u Brokátové gardy, aby
přijal svůj nový úřad. Shodou okolností to připadlo na den, kdy Xi Gu’angův
pokrevní bratr, Xi Hongxuan, pořádal hostinu. Všechny nadané učence a nadějné
talenty z Qudu pozval k civilizované diskusi do hostince v Chaodong.
Xi Hongxuan byl muž korpulentní postavy. Když usedl, musel mu být po boku služebník, který jej ovíval vějířem. Sám si rozložil další bambusový vějíř, přičemž poznamenal: „Letos je mé šťastné období. Ačkoli se mi nepodařilo přemluvit Yangqinga„Letos je mé šťastné období. Ačkoli se mi nepodařilo přemluvit Yangqinga, tak samotného Yuanzhua ano!“,class="MsoFootnoteReference">[2]
, tak samotného Yuanzhua ano!“Xue Xiuzhuo měl úřední povinnosti, a tak se nemohl účastnit. Oním
„Yuanzhuem“ nebyl nikdo jiný než Yao Wenyu, milovaný žák samotného náměstka
staršího státního tajemníka Hai Liangyiho. Tihle tři pocházeli z Osmi velkých
klanů Qudu a jejich přátelství sahalo až do dětství.
Právě v tu chvíli někdo odhrnul korálový závěs, který odhalil půvabného
učence, čistého jako nefrit. Byl oblečen v tmavě modrém rouchu se širokými
rukávy a překříženým límcem, a u pasu mu visel výšivkou zdobený váček na
peníze. Když zaslechl Xi Hongxuanovo chvástání, pouze se jemně usmál. Ostatní
učenci, kteří byli přítomni, povstali a sborově ho zdvořile pozdravili.
Yao Wenyu se každému jednotlivě poklonil, a když pozdravil všechny, sám se
úsměvem usadil a řekl: „Scházíme se každý rok, jak jsem si zasloužil titul
vzácné návštěvy?“
Ačkoli se vyjadřoval pokorně, nikdo z přítomných si netroufl jej podceňovat.
Yao Wenyu byl totiž kdysi dětským zázrakem Qudu. Básně dokázal skládat již v
osmi letech, ódy a prózy dokonce už ve dvanácti. Byl tím ‚nefritem‘, kterého
starý pán z rodu Yao držel v dlaních. Aby jeho talent nepřišel nazmar, stal se
žákem přísného a neústupného muže, Hai Liangyiho, který za celý svůj život
přijal jen jednoho žáka, a tím byl právě Yao Wenyu.
Po chvíli společenské konverzaci se začalo debatovat o současné situaci.
Xi Hongxuan pokynul sluhovi, aby přestal ovívat, a pronesl: „Poslední dobou
se v Qudu dějí samé podivnosti. Jsem si jist, že všichni zde přítomní si
pamatují prince Jianxingu, Shen Weie, který se před pěti lety raději upálil,
než aby čelil trestu?“
„Ten zrádce, co se spolčil s nepřítelem a zbaběle utekl z boje?!“ Jeden z
přítomných učenců se nasupeně zvedl ze svého místa. „Zasloužil si veřejnou
popravu. Ani vyhlazení celého jeho rodu by nebylo dostatečným trestem. Je
politováníhodné, že Jeho Veličenstvo bylo tak shovívavé a ušetřil posledního
člena rodu Shen. Dnes ráno jsem slyšel, že ho propustili. Důkazy o Shen
Weiových zločinech jsou nezvratné, tak tak může syn zločince, jehož vojska byla
rozdrcena, vstoupit do úřadu? Jak si pak mají ctnostní úředníci z celé země
zachovat tvář?“
„Přesně tak,“ přikývl Xi Hongxuan. „Takhle to nemůže pokračovat. Nic
podobného se ještě nestalo.“
„Nejspíš za tím stojí Její Veličenstvo,“ ozval se jiný učeň. „Již dlouho se
šeptá, že ten poslední Shen má nějaké vazby na klan Hua. Ale jak by osobní
vztahy mohly stát nad zákonem? Není to jeho přímé porušení?
Xi Huangxuan si těžce povzdechl. „Obávám se, že tím vznikne nebezpečný
precedens, který umožní dětem zločinných úředníků vyhýbat se spravedlnosti.“
To mezi učni vzbudilo silnou reakci. Vzhledem k vážnosti Shen Weiových činů
nebylo ochotni akceptovat Shen Zechuanovu svobodu.
„A co si o tom myslí Yaunzhuo?“ obrátil se někdo na Yao Wenyua.
Ten upíjel čaj a vlídně odvětil: „V hlavním městě jsem dlouho nebyl,
podrobnosti neznám. Nejsem v pozici, abych cokoliv soudil.“
Xi Hongxuan s porozuměním přikývl: „To je pravda. Většinu času trávíš
studiem mimo město, nemůžeš vědět, co se v Qudu děje.“
Jeden z mužů pronesl: „Všichni jsme vzdělaní lidé, obeznámeni s klasikami i
zákony. Máme smysl pro čest a hanbu. Nemůžeme jen tak nečinně přihlížet!“
„A co navrhuješ?“ zeptal se Xi Hongxuan.
„Všichni jsme studenti Císařské akademie. Pokud veřejnost vyjádří hlasitý
nesouhlas, Jeho Veličenstvo bude nuceno své rozhodnutí přehodnotit. Proč
společně nepoklekneme před síní Mingli a nenaléháme na Jeho Veličenstvo, aby
odvolalo milost a udělilo tomu ničemovi Shen Zechuanovi přísnější trest?“
Hosté nadšeně souhlasili. Xi Hongxuan zatleskal a uznale pronesl: „Skvělé!
Vskutku jste pilíři tohoto impéria. Historie si na vaše dnešní pokleknutí jistě
vzpomene! Tento nehodný muž se stydí! Nejsem studentem Císařské akademie, ale
rád bych se k vám připojil!“
Ten samý učenec však namítl: „To nejde. Starší bratr bratra Hongxuana je
velitelem Osmi velkých praporů. Kdybys byl s tímto spojen, jen bys tím tratil.
Nech to na nás, bratře.“
Hostina se chýlila ke konci. Yao Wenyue zavolal hostinského, aby mu
připravil nějaká jemná a chutná masová jídla, která by si mohl vzít s sebou.
Jak čekal, zaslechl šeptající učence: „Tolik k tomu surovému nefritu. Spíš je
to bezcharakterní zbabělec. Viděl jsi ho předtím? Neřekl ani slovo. Hongxuan je
ve srovnání s ním vzorem dobrosrdečnosti.“
Yao Wenyu si hodil do úst piniový oříšek a lehce se pousmál, aniž by je
vyvedl z omylu. Když o něco později vyšel hostinský s masovými knedlíčky, většina
učenců už se dávno rozprchla.
„Yuanzhuo,“ zvolal Xi Hongxuan. „Mám ti nechat připravit nosítka?“
„Není třeba.“ Odvětil Yao Wenyu a pozvedl balíček v jeho ruce. „Mířím do
sídla mého mistra.“
Oba muži se rozloučili. Xi Hongxuan se chvíli díval za odcházející siluetou
Yao Wenyu a posměšně se ušklíbl, než řekl: „Pojďme.“
***
Na druhé straně už Shen Zechuan dorazil ke dvoru Brokátové gardy. V
okamžiku, kdy přeskočil práh, se na něj upřely pohledy všech přítomných. Celý
dvůr plný spěchajících stráží jako by se na okamžik zastavil. Každý, kdo
procházel kolem, se po něm alespoň jednou ohlédl.
Průvodce mu dělal Ge Qingqing: „Brokátová garda se dělí na čtyři skupiny.
První jsou muži z civilních domácností vedených ve Žlutém registru jako ‚ženské
domy‘, jejichž sestra slouží jako palácová uklízečka. Tito muži jsou osvobozeni
od vojenské služby, ale protože jejich rodiny dostávají od paláce stipendium,
jejich pozice jsou pouze dočasné a nedostávají plat. Takovým příkladem je
Xiaowu. Druhou skupinou jsou ti, kteří dostali doporučení od palácového
eunucha, takzvané ‚jmenování na základě doporučení eunucha‘. Náš hlavní velitel
je jedním z nich. Třetí skupinou jsou synové vojenských rodin, kteří pozici
dědí. Takovým příkladem jsem já. Čtvrtou skupinu vybírá samo Jeho Veličenstvo
bez ohledu na původ. Jsou to muži s impozantními a zvláštními dovednostmi.
Všichni jsou opravdu výjimeční. Určitě se s nimi časem setkáš.“
Ge Qingqing zvedl záclonu a pokynul Shen Zechuanovi, aby vešel dovnitř.
„Tady se zaregistruješ do úředních záznamů a obdržíš své místo.“
Jakmile Shen Zechuan vstoupil, hluk v místnosti náhle utichl. Gardisté
různých hodností a s různými odznaky se otočili. V sále zavládlo zvláštní
ticho.
„Shen Zechuan?“ muž za stolem se zkříženými nohama odsunul evidenční knihu
a prohlédl si ho. „Takže jsi to ty, co?“
Shen Zechuan si povšiml, že muž má na sobě oděv s motivem létající ryby,
kterou mohou nosit jen důstojníci od hodnosti zástupce oblastního velitele výš.
Lehce se uklonil a odpověděl: „Ano, jsem to já.“
Muž měl rozcuchané vlasy spadající na čelo a neoholenou tvář. Jeho
vystupování bylo zcela neformální. Poškrábal se na bradě a ušklíbl se. „Jak se
dalo čekat od syna tanečnice a kurtizány, jsi pohledný. Shen Wei tehdy
rozhazoval jako smyslů zbavený jen proto, aby získal úsměv krásky. Je vidět, že
to nebylo nadarmo. Qingqingu, dej mu odznak.“
Při těch slovech hodil na stůl již připravený odznak směrem ke Ge
Qingqingovi. Ten ho zachytil a předal Shen Zechuanovi. „Lanzhou, tohle je
soudce Císařské věznice. Dnes přišel osobně, aby ti odznak osobně předal.“
„Jmenuji se Qiao Tianya,“ řekl a pobídl Shen Zechuana, aby si svůj nový
odznak prohlédl.
Shen Zechuan otočil kovový odznak v ruce a znovu pohlédl na Qiao Tianyu.
„Úřad pro výcvik slonů, že? Tam tedy budeš sloužit. Qingqing te tam později
zavede, nejprve ale musíš znát některá pravidla. V Brokátové gardě jsou odznaky
stejně cenné jako ty Osmi velkých praporů. Když nejsi ve službě, opatruj ho.
Nikdy ho nepůjčuj cizím lidem. I když je každý z nás zařazen do některého z
Dvanácti úřadů, práce tam není tvojí hlavní povinností. Tím je sloužit Jeho
Veličenstvu a poslouchat jeho rozkazy. Kromě služby v úřadech také střídavě
sloužíme jako jeho ‚oči a uši‘. Pokud se stane něco závažného, třeba jako tvé
zatčení před pěti lety, potřebujeme císařský výnos. Jen s tímto dokumentem a
zvláštním zatýkacím odznakem můžeme jednat. O přidělení jakéhokoliv úkolu
nerozhoduji já ani velitel. Rozhodují losy, abychom zajistili, že nikdo nebude
mít předem žádné informace.“
Ji Gang už Shen Zechuana na toto připravil, takže pouze přikývl a mlčel.
„Ještě jedna věc.“ Qiao Tianya vstal a pohledem přejel všechny přítomné v
místnosti. „Brokátová garda je jedna rodina. Jakmile máš náš odznak, jsi náš bratr.
Všechny křivdy z minulosti mizí jako prach ve větru. Žádné tajné podrazy mezi
bratry. Kdo to poruší a bude přistižen, přijde o odznak, bude vyškrtnut ze
záznamů a vržen do císařského vězení.“
Všichni přítomní sklopili pohledy a vrátili se zpět ke své práci. Qiao
Tianya se spokojeně otočil zpět k Shen Zechuanovi: „Můžeš jít.“
Shen Zechuan se rozloučil úklonou a následoval Ge Qingqinga ke dveřím.
„Myslel jsem, že tě přiřadí třeba k úřadu vějířů,“ zamumlal Ge Qingqing,
když vyšli ven. „Úřad pro výcvik slonů, to taky není špatné.“
„Měl jsem spoustu teorií,“ pousmál se Shen Zechuan „ale že skončím u
výcviku slonů, to mě nenapadlo.“
„Úřad pro výcvik koní je teď dobré místo. Koně se zlatými sedly jsou chováni
pro nejvyšší šlechtu. Nabízí spoustu příležitostí se s nimi setkat a získat tak
jejich přízeň. Je snadné se dostat na seznam doporučených pro povýšení. Ale
úřad pro výcvik slonů…“ Ge Qingqing měl na tváři podivný výraz. „Není to
jednoduchá práce, jelikož zahrnuje účast na ranních zasedáních dvora. Navíc je
obsluha těch vznešených slonů velmi náročná. Na druhou stranu, vrchní velitel
tam chodí jen zřídka, takže ti nebude dělat potíže.“
Úřad pro výcvik slonů sídlil blízko veřejné cesty Mingli v císařském městě
Qudu, která vedla přímo k řece Kailing. V horkém počasí se museli sloni hnát k
řece, aby se napájeli a ochladili. Navíc během ranních audiencí museli přivést
šest slonů, kteří stáli po obou stranách schodů. Při slavnostních shromážděních
nebo loveckých přehlídkách byl jejich počet ještě vyšší. Tito sloni se tak
účastnili audience stejně jako úředníci a stejně tak byli i z nich
‚propouštěni‘. Ale zatímco úředníci měli potíže si vzít volno na zotavení, když
onemocněli, sloni takový problém neměli. Stejně jako Brokátová garda pracovali
na směny.
Shen Zechuan nikdy nechoval psa, a teď mu přidělili nemožný úkol chovat
slony. K tomu se snad dalo říct jen to, že život je prostě nevyzpytatelný.
On a Ge Qingqingbyli stále na cestě k Shen Zechuanově novému působišti,
když zaslechli blížící se kroky.
Ge Qingqing se otočil a zavolal: „Co se děje?“
Brokátový gardista, který k nim přiběhl, se na Shen Zechuana podíval a
vážně řekl: „Odznak byl pozastaven. Nemůže dnes nastoupit do funkce, musí
okamžitě zpět do evidenční místnosti!“
„Přišel nový rozkaz z paláce?“ zeptal se Shen Zechuan.
„Ne, nic nepřišlo. Ale tři tisíce studentů z Císařské akademie drží
hladovku a klečí v protestu před palácem. Žádají Jeho Veličenstvo, aby rozkaz
odvolal a tvrdě potrestal klan Shen!“
Ge Qingqing se podíval na Shen Zechuana a zbledl.
***
Xiao Chiye, který si za trest odpykával domácí vězení, se válel na pohovce
a listoval divadelní hrou. Ani když Chen Yang oznámil příchod prince Chu se
nanmáhal vstát.
„Mám domácí vězení,“ sdělil Xiao Chiye, zatímco ukusoval ovoce. „Tak proč
sem takhle okázale lezeš?“
Li Jianheng po něm rozčileně hodil odznak nejvyššího velitele. „Ce’an,
stalo se něco velkého!“
Xaio Chiyemu cuklo ve víčku.
Li Jianheng pokračoval: „Tři tisíce studentů klečí a žádá Jeho Veličenstvo,
aby Shen Zechuana tvrdě potrestal! Klečí celý den a drží hladovku. Chtějí tím
přinutit císaře, aby svůj rozkaz vzal zpět. Když se to Jeho Veličenstvo
dozvědělo u večeře, tak se rozčílil, že znovu upadl na lůžko!“
Xaio Chiye pohlédl na odznak. „Odnes to pryč.“
„Osm velkých praporů je odmítá rozehnat, tak mi řekli, ať ti odznak
přinesu. Jestli císařská armáda ty studenty dnes večer rozežene, budeš mít
čistý štít!“
Xiao Chiye si zakryl obličej knihou. Po chvíli ticha sykl skrz zaťaté zuby:
„No to je teda kurva skvělá příležitost.“
Studenti akademie byli nejen budoucími úředníky, ale také měli velký vliv
mezi místními učenci po celé zemi. Xu Gu’an věděl, že tohle jsou horké
brambory, na které se nesmí sáhnout. A kdyby dnes Xiao Chiye opravdu pohnul s těmi
třemi tisíci studenty, byl by první, koho jejich štětce zadupou do země.
„Kde je Shen Zechuan?“ Xaio Chiye se najednou posadil a opřel se rukama o
kolena.
„Slyšel jsem, že ráno šel k evidenci Brokátové gardy,“ sdělil mu Li
Jianheng, ktdyž sledoval, jak se Xiao Chiye obléká. „Kam jdeš? Jdeme hledat
Shen Zechuana?“
Xiao Chiye seběhl po schodech, kde už měl Chen Yang připraveného koně.
Vyhoupl se do sedla a pobídl ho k trysku.
--Předchozí-- -Kapitoly- - Další -
Žádné komentáře:
Okomentovat