„On?“ Xie Lian hned na to pochopil, kdo má být ten „on“.
Mu Qing pokračoval: „Sice jsem nesouhlasil s tím,
že pomůžu, ale všechno co říkal… byly to věci, které napadaly mě samotného. Vždycky
jsem v hloubi duše věřil, že mě nenávidíš, že mnou pohrdáš, takže jsem…
vždycky jsem… tak či tak, teď vím, že si to ve skutečnosti nemyslíš. A jsem
rád.“
K nebi se vznesl další ohnivý sloup a přinutil
prince o několik kroků couvnout, čímž se od Mu Qinga ještě vzdálil. Tomu zrudla
tvář hněvem a prudce udeřil dlaní do povrchu mostu.
Xie Lianovi se rozšířily oči: „Co to děláš?“
Jak se dalo očekávat, s tak silným úderem se kus
mostu pod Mu Qingovýma nohama propadl a strhl bojového boha s sebou. Mu
Qing stihl ještě ze vzduchu zakřičet: „Pomáhám ti odklízet odpad!“
Rozbitý most dopadl do proudu lávy a vzedmul vysokou
vlnu ohně. Rozhořčení duchové se začali radostně hemžit okolo trosek,
připraveni stáhnout Mu Qinga ke dnu. Nečekali však, že se kolem nich vzápětí
přežene výbuch duchovní síly a rozhází je okolo jako hračky.
Mu Qing stál na plovoucích zbytcích mostu obklopený
jasným duchovním světlem a uprostřed kvílení duchů se jen ušklíbal: „Vy bando
zmetků, krčíte se ve stínech a házíte po druhých ohněm? Přišel jsem dolů, jak
jste chtěli, tak proč utíkáte?“
Jeho útoky konečně mohly najít svůj cíl.
Mu Qing zvedl rudé dlaně plné puchýřů a zběsile vrhal
na rozhořčené duchy vlnu za vlnou duchovních útoků. S plnou vervou je
zabíjel tak divoce, že i ti, kteří zatím všechno jen sledovali zdálky, začali
ze všech sil vřískat a plavat co nejdál od něj.
Mu Qingovy rukávy a lemy roucha začaly hořet. Xie Lian
se naklonil přes okraj mostu a zavolal: „Mu Qingu, jak vysoko dokážeš
vyskočit?“
„Co je to za hloupé otázky, proč bych někam skákal? Já
tu zůstávám!“
„Ale no tak! Poprvé v životě jsi řekl něco
rozumného a pak si jen tak spadneš dolů, copak tě teď můžu nechat odejít?“
„Co myslíš tím ‚poprvé v životě‘?“ zakřičel Mu
Qing naštvaně zpět.
V tu chvíli se kus mostu pod jeho nohama o celou
stopu propadl a princ i Mu Qing naráz zbledli. Skončí opravdu Mu Qing pohřben
na dně lávového jezírka, kde se i jeho kosti roztaví na popel?
Jak byl předtím plný elánu, teď zvedl zaťatou dlaň,
zavřel oči a vypadal, že si chce sám rozbít hlavu, spíš než aby potupně uhořel.
Xie Lian spěšně vykřikl: „Počkej, počkej! Hlavně nebuď
zbrklý! Mám plán!“
„Jaký plán?“ Mu Qing znovu otevřel oči.
Ruoye sice nedosáhl až na dno, ale dokázal se dostat
do poloviny vzdálenosti. Xie Lian ho hodil dolů. „Skoč! Skoč tak vysoko, jak
můžeš, a chyť se! Vytáhnu tě nahoru!“
Mu Qingova tvář už byla jak papír. „Kdybych sám dokázal
vyskočit, musel bych čekat na tvůj plán?“
Znovu zavřel oči a nabíral odvahu, aby důstojně
ukončil svůj život.
„Počkej! Počkej, počkej, opravdu, počkej! Hned přijdu
na způsob, jak tě dostat nahoru!“
„No tak povídej!“
Způsob. Rychle, vymyslet způsob!
Jenže žádný nebyl.
Ti dva byli prakticky na konci svých sil. Mu Qing
znovu zvedl zaťatou pěst.
V tu chvíli se však odněkud zjevila další ruka,
srazila tu jeho a popadla ho kolem pasu.
Mu Qing, šokem bez sebe, byl náhle zvednut a odrazem
vymrštěn vzhůru i s neznámým. Xie Lian ucítil, jak se konec bílého hedvábí
napíná, a když se podíval dolů, naplnilo ho radostné překvapení.
„Feng Xine?“
Rozbitý kus mostu, na kterém Mu Qing ještě před chvílí
stál, se s bubláním propadl do lávy. A nad ním, na konci Ruoye, se za
jednu ruku houpal Feng Xin, zatímco druhou svíral bledého Mu Qinga a křičel nad
sebe: „Vaše Výsosti, rychle, vytáhni nás nahoru!“
Dole plavali noví rozhořčení duchové. Právě na nich
nejspíš připlul Feng Xin z horního toku lávové řeky. Xie Lian neměl čas vyptávat
se na detaily a spěšně našel poněkud širší a pevnější část mostu, odkud je mohl
oba vytáhnout.
Zatímco byli zvedáni, pod nimi se shromažďovali noví
rozhořčení duchové, zlomyslně zírali vzhůru a mačkali se k sobě.
Zanedlouho vystřelil nahoru další ohnivý sloup lávy.
Feng Xin s Mu Qingem viseli ve vzduchu a
nedokázali uhnout, ale princ zvedl Ruoye a popoběhl s ním o několik kroků
dál, aby se útoku vyhnul. Nikde jinde na mostě však nebyl tak široký a pevný
kus, kam by se vešli všichni tři, takže se hned musel vrátit zpět.
Feng Xin, který jen o vlas unikl popálení, vztekle
nadával: „Co je to za bandu psích hoven, útočí na druhé, když jsou na tom
nejhůř? Taková podlost! Ať si celá vaše rodina vleze do mý prdele, vy zmetci!“
Xie Lian odpověděl: „Když jejich rodina vypadá takhle,
opravdu bys je chtěl mít zrovna tam?“
Rozhořčení duchové se nevzdávali a s chichotáním
chystali další útok. Feng Xin byl na pokraji sil, ale přesto zvedl Mu Qinga a
zavrčel: „Chytni se!“
Mu Qing už byl napůl přesvědčen, že umře, a šok
z nečekané změny situace značně zpomalil jeho reakce. Přesto se podvědomě
chytil Ruoye. Když si Feng Xin uvolnil ruku, vytáhl dlouhý luk, který nosil na
zádech, a také několik dřevěných tyček, ke kterým přišel kdoví kde. Nasadil
jeden na tětivu a zuby natáhl tětivu. Se zasyčením vyletěly jeden za druhým
čtyři šípy!
Zabodly se do lávového jezírka a zvedly květy rudého
ohně, které vyšplíchly na rozhořčené duchy. Ti se v hrůze znovu rozprchli
a Feng Xin konečně pocítil zadostiučinění. „Podívejte se na to! Řekl jsem, že
je pošlu do prdele, a jsou zrovna tam! Zasraný psí hovna! Dokážu vás mrňavé zmetky
postřílet i jednou rukou!“
Nakonec všichni tři stanuli společně na mostě. Xie
Lian si několikrát otřel pot a srdce mu nepřestávalo bušit.
„Feng Xine, jak ses sem dostal?“
„Jak? Všichni tři jste skočili, co jsem měl dělat?
Málem jsem se, do prdele, zbláznil! Dokázal jsem najít způsob, jak obejít dno
útesu, a pak jsem se nechal unášet lávou až sem. Vás dva jsem objevil, až když
jsem zaslechl to dunění a hlasy. Co vás to oba napadlo, skákat do lávy? Jste
šílení!“
Mu Qing se konečně vzpamatoval a vykřikl: „Stáhli mě
dolů!“
Xie Lian si představil, jak musel Feng Xin celý
úzkostný během cesty za nimi nadávat jak špaček, a rychle kývl. „Dobře, uklidni
se. Ať se děje co se děje, zjevil ses tu jako dar z nebes, skutečně jsi
nám pomohl! Víš, co se říká, někdy lidé opravdu… opravdu potřebují, aby je
někdo podepřel, aby se dostali nahoru. Doslova nahoru!“
Všichni tři byli k smrti vyděšení a neodvažovali
se zůstat na jednom místě moc dlouho. Feng Xin nesl Mu Qinga na zádech a takto dlouhými
skoky překonávali Nebeský most.
Princ se během toho dozvěděl, že Feng Xin nemá tušení,
kde se teď nachází Hua Cheng, a srdce se mu sevřelo. Nemohl však dělat nic
jiného než pokračovat v cestě po mostě.
Jeho myšlenky rozptýlil Feng Xin, který pootočil hlavu
k Mu Qingovi na svých zádech: „Mimochodem, to, co jsi předtím křičel na
Jeho Výsost, něco z toho jsem slyšel. První část byla tak vzteklá, že jsem
měl chuť tě zmlátit, ale to další… nenapadlo že, ty bastarde, že máš
v myšlenkách takový bordel!“
Mu Qingova tvář dostala temně rudý odstín a Feng Xin
se obrátil na Xie Liana: „Neříkal jsem ti to? Ten chlapík má myšlení
zvrácenější než uražená konkubína z harému. Prostě ho nepochopíš!“
Xie Lian viděl, že Mu Qingovi už jde málem z uší
pára, a rychle mával rukou. Feng Xin si toho vůbec nevšímal a znovu se otočil
na Mu Qinga: „Pokud jsi chtěl být přítelem jeho Výsosti, tak jsi to měl říct!
Chodit okolo a dělat druhým zle vším tím sarkasmem jen proto, že sis myslel, že
tebou Jeho Výsost pohrdá a proto nemůžete být přátelé? Opravdu nechápu, co ti
v té hlavě běželo!“
Xie Lian to vzdal a odmítavě mávl rukou. „Nebyl takový
už od mládí? Tak mu nenadávej, podívej, jaký je celý rudý!“
To byla pro Mu Qinga poslední kapka: „Co to kurva! Co
to kurva je? Můžete vy dva prostě držet hubu?“
Princ potřásl hlavou. „Zdá se, že jsi přebral Feng
Xinův slovník. A to není moc hezké, takhle nadávat.“
Feng Xina se to však nijak nedotklo: „Sám jsi říkal,
že ses chtěl s Jeho Výsostí p-přátelit!“ Zvládl napodobit Mu Qingovo
koktání tak dokonale, že bojový bůh na jeho zádech divoce vycenil zuby a rukou
začal šátrat po šavli.
„Dobrá, teď je všechno venku,“ pokračoval nevzrušeně
Feng Xin. „Jednoduše si pamatuj tohle: Jeho Výsost tebou nikdy nepohrdala.
Kromě chvil, kdy jsi překročil hranice a on se naštval, o tobě přede mnou nikdy
neřekl jediné špatné slovo. Od teď se chovej jako normální člověk, mluv
normálně, vyjadřuj se normálně, a jestli budeš ještě jednou v životě
sarkastický, budu na tebe muset zařvat!“
Mu Qing poslouchal zbytek jeho výlevu se svěšenou
hlavou a sevřenými rty, ale na konci protočil oči: „Vždyť na mě řveš už stovky
let!“
Xie Lian mu připomněl: „Mu Qingu, jsi nebeský úředník,
musíš si dávat pozor, jaký děláš dojem, ano? Nemůžeš tak snadno koulet očima,
tvoji věřící by si o tom mohli myslet svoje!“
„Prosím tě!“ nedal se Mu Qing. „Vždyť on mi celé dny
na Vyšším dvoře jen dokola nadával!“
Feng Xin se nahrbil: „Protože sis to zasloužil!“
„Přestaň už na mě vytahovat staré křivdy! Jako by ses
ty nevykašlal na Jeho Výsost, abys mohl mít syna!“
Feng Xin si začal vyhrnovat rukávy. „Chceš se prát?“
„Mu Qing se ušklíbl. „Bojuj si sám. Kdybys to nebyl
ty, kdo celé dny mluvil s Jeho Výsostí, myslíš si, že bych uvěřil, že se
na mě dívá svrchu, a začal se chovat divně?“
Schylovalo se k zapovězeným tématům, a tak se do
toho princ rychle vložil:
„Přece na sebe v takovou chvíli nebudete
vytahovat špínu? Jaký má smysl jeden druhému ubližovat?“
Mu Qing k Feng Xinovi znovu protočil oči.
„Podívej se na sebe a vzpomeň si, jak jsi tenkrát vyšiloval kvůli té krádeži!
Co na tom, že někoho okradl? Kdybych byl na jeho místě, vykradl bych osm, ne,
klidně osmnáct bohatých domů a ani bych nemrkl! A když ty jsi jen dokázal
naléhat a dožadovat se, aby ti řekl, co se stalo…“
Xie Lianovi na čele vyrazil pot. „Počkejte, nemusíte
vytahovat špínu ani na mě! Teď mi musíte pomoct najít San Langa, ehm, hahaha….“
Žádné komentáře:
Okomentovat