Kapitola 10: Ukrytý horský chrám, les visících mrtvol 2

 Xie Lian a Nan Feng utíkali zpět do chrámu. Hlavní sál zel prázdnotou. Po nevěstách zbyla jen nevzhledná změť rudých závojů, pohozených na zemi.

Princ se s obavou ohlédl k vratům a pomyslel si, že to opravdu není dobré. Ti lidé venku mohou všichni zemřít!

Rychle začal sbírat závoje. Sotva sebral poslední, zvenku k nim dolehla vlna poplašených výkřiků. Z okna bylo vidět asi tucet žen v šarlatových svatebních šatech, které se pomalu blížily ke skupině vesničanů.

Tváře měly smrtelně bledé a na rtech jim hrál nepřirozený úsměv. Ruce měly toporně natažené před sebou. [1]

Byly to mrtvé nevěsty z chrámu!

Tváří v tvář blížícímu se nebezpečí ztratili muži o obvázaného chlapce zájem a dali se na útěk. Malá Ying se k němu hned přiskočila a podepřela ho.

„Neutíkejte!“ Xie Lian zněl trochu rezignovaně. Kolikrát za poslední dobu někoho varoval, aby něco nedělal, někam nechodil nebo neutíkal? A vždycky se našli takoví, kteří na jeho rady nedbali. Cítil se tak nějak bezmocně. 

Nakonec mávl rukou a hedvábný Ruoye se vymrštil k nebi. Korunní princ udělal další pohyb zápěstím a Ruoye se začal otáčet ve vzduchu jako hedvábný vír. Chvílemi to vypadalo, jako by nebeská žena roztočila svůj šat v divokém tanci. Byl to poutavý pohled.

Nevěsty vzhlédly a asi polovina z nich zůstala hypnotizovaně zírat na vířící hedvábí. Několik dalších lákal k lesu těžký pach krve ze zavěšených mrtvol a princovi se naskytla bizarní podívaná, protože ženy se kymácely se mezi stromy a poskakovaly v marné snaze na těla dosáhnout.

„Nan Fengu, dožeň ty v lese!“ zavolal na něj Xie Lian. „Nenech je sestoupit z hory!“

Víc nemusel dodávat. Nižší bojový bůh se dal do běhu.

Na Xie Liana se zezadu vrhly další dvě nevěsty. Sápaly se po něm a natahovaly k němu dlouhé nehty ostré jako břitvy.

Xie Lian vytáhl dva ze závojů a rychlým pohybem je vyhodil nad sebe. Závoje vzlétly, roztočily se ve vzduchu a dopadly na hlavy obou nevěst. Efekt byl okamžitý.

Bylo to, jak předpokládal. Jakmile jim silná vrstva látky zakryla oči a nos, jejich hlavní smysly přestaly fungovat. Najednou nedokázaly vnímat lidské stíny a necítily vůni života. A protože nedokázaly ohnout ruce, nebyly schopné si samy závoje sundat. Nezbývalo jim nic jiného než se zuřivě ohánět kolem sebe a chňapat prsty, jako by hrály na slepou bábu.

Ta scéna byla děsivá a zároveň směšná. Xie Lian se postavil blíž k nevěstám a zkusil jim zamávat rukou před zahalenou tváří.

Nevypadalo to, že by si jakkoliv uvědomily jeho přítomnost. Otáčely se a natahovaly ruce opačným směrem.

„Omlouvám se za to, co musím udělat.“ Princ popadl každou z nich za ruku a přitáhl ji ke krku té druhé. Mrtvé ucítily pod prsty cizí tělo, po vteřině překvapení se na sebe vrhly a navzájem se drápaly se zuřivou snahou zahubit protivníka. Xie Lian rychle uskočil z jejich dosahu.

Hedvábný Ruoye ho následoval se zábleskem slabého světla a bez jediného zvuku se na zemi stočil do široké smyčky.

Vyděšení muži se mezitím zmateně rozprchli. Xie Lian zakřičel tak hlasitě, jak jen byl schopen: „Všichni do kruhu!“

Nikdo neposlouchal, pouze Malá Ying s chlapcem doklopýtali dovnitř. Kousek vedle okraje Ruoye ležel na zemi muž v bezvědomí. Dívka vyběhla ven, chytla jej pod rameny a vtáhla dovnitř.

V tu chvíli přiskočila k okraji bílé smyčky jedna z nevěst. Pokusila se po nich chňapnout, ale jako by narazila na neviditelnou stěnu. Malá Ying pochopila, že nevěsty nedokáží hedvábí překročit, a dala se do křiku: „Pojďte rychle dovnitř! Ony sem nemohou vstoupit!“

Na to konečně muži zareagovali a hrnuli se dovnitř jeden přes druhého. Naštěstí Xie Lian přiměl Ruoye, aby se několikanásobně prodloužil, jinak by se natěsnaní lidé navzájem vytlačili ven.

Nevěsty zanedlouho pochopily, že se přes smyčku nedostanou. Naráz se otočily. Zbýval jediný cíl, stojící mimo ni. Se žraločími úsměvy se pustily za Xie Lianem.

Korunní princ na tuto chvíli čekal. Vytáhl z rukávů několik dalších závojů a roztočil je. Zároveň se dal do pohybu, plynule se přesunoval z místa na místo a uhýbal jim. Kusy rudé látky se mu v rukou jen míhaly. Jakmile některá z nevěst zaútočila, obratně a lehce hodil závojem a s precizní přesností ji zakryl hlavu.  Xie Lian házel jeden za druhým a závoje poletovaly vzduchem jako rudé stíny.

Muži v bílé smyčce se při pohledu na to akrobatické představení neubránili hlasitému jásotu a potlesku.

„Skvělé!“

„Úžasné, vážně úžasné!“

„Tohle už musel někdy trénovat!“

Xie Lian se ani nezastavil, jen z něj vyjelo: „Není to zlé, že! Jestli máte peníze, nebojte se mi přispět, jestli nemáte, podpořte mne svým nadšením… Ah!“

V tu chvíli mu došlo, co vlastně říká. Fráze, které používal při svých vystoupeních před publikem, mu samovolně vyklouzly z úst.

Vrhlo se k němu několik dalších nevěst. Každý jejich skok byl nejméně sedm chi vysoký a tři zhangy dlouhý.[2] V mžiku se ocitly před ním a princ ucítil hnilobný zápach, který z nich vycházel.

Xie Lian se odrazil od země a vymrštil se co nejvýše k nebi. Ve vzduchu rychle třikrát vyřkl heslo komunikačního pole a zavolal Ling Wen:

„Ling Wen, vševědoucí! Mám otázku. Má bůh severu generál Ming Guang nějakou blízkou přítelkyni?“

U ucha se mu ozval její hlas. Zněl trochu váhavě. „Vaše Výsosti, proč vás to zajímá?“

„Promiňte, právě teď je moje situace poněkud vážná. Abych řekl pravdu, zrovna mne pronásleduje asi deset mrtvých nevěst.“

„Aha? Až tak vážná?“

„No, zas tak hrozné to není. V každém případě, má nějakou přítelkyni? Chápu, že jde o osobní otázku a není snadné o tom mluvit, proto se ptám soukromě. Je to však nutné pro mé poslání a pochopitelně se o tom nebudu šířit.“

„Vaše Výsosti, špatně jste mne pochopil,“ odpověděla Ling Wen. „To není proto, že by se mi příčilo o tom mluvit. Ne, on starý Pei měl takových přítelkyň možná až moc. Proto na váš dotaz nelze jednoduše odpovědět.“

Tohle Xie Lian nečekal. „Chápu. Je tedy mezi blízkými přítelkyněmi generála Peie taková, která by se dala označit za velmi majetnickou, extrémně žárlivou a s nějakým tělesným postižením?“

„Pokud to řeknete takto, někdo mě napadá,“ zamyslela se Ling Wen.

Xie Lian mezitím shora obratně hodil na hlavy nevěst další dva rudé závoje a odměnou mu byla vlna jásotu diváků. Otočil se k nim, sepnul ruce v pozdravu a vrátil pozornost k Ling Wen. „Prosím, povězte mi o ní.“

„Než starý Pei povýšil, byl generálem vojska. Na bitevním poli se střetl s generálkou nepřátelské země. Byla velmi okouzlující a půvabná, ale zároveň velice statečná a s výbušnou povahou. Jmenovala se Xuan Ji.“[3]

„Xuan Ji,“ zopakoval princ.

„Generál Pei je takový… kdykoliv vidí krásnou ženu, pak i kdyby mu držela nůž pod krkem, stejně by ho to k ní táhlo. Xuan Ji vedla vojsko, utkala se s generálem, ale nakonec byla poražena.“

Mluvila dál a korunní princ si postupně udělal o celé věci jasnější představu. Xuan Ji byla zajata a poslána do nepřátelského tábora. Využila nepozornosti svých strážců a pokusila se na místě spáchat sebevraždu. Neúspěšně. Generál Pei jediným úderem rozsekl její meč a ženu zachránil. O něco později elegantní a pohledný generál vystoupil na Nebesa a stal se generálem Ming Guangem, ale nepředbíhejme.

Mezitím bylo o výsledku války rozhodnuto a nebyla šance, aby se nepřátelé znovu vzmohli na odpor. Navíc generál Pei choval k ženám něžné a ochranitelské city, takže Xuan Ji propustil. Není těžké si představit, jak se jejich vztah dál vyvíjel.

„Původně to byl krásný příběh,“ dokončila Ling Wen s úsměvem. „Pak začala být Xian Li majetnická a chtěla být do konce života jeho jedinou ženou.“

V tu chvíli ucítil Xie Lian na kotníku drtivé sevření. Pět prstů jedné z nevěst se mu zarývalo do kůže. V první chvíli ji chtěl nakopnout, ale z tohoto úhlu by trefil pouze obličej. I když šlo o mrtvoly, Xie Lianovi se protivilo jakoukoliv dívku bít do tváře. Posunul se a vší silou ji kopl do ramene. Ve stejné chvíli po ní hodil závoj. „Pořád to zní jako krásný příběh.“

Během rozhovoru se odrazil a dvěma kroky přistál na střeše. Pohlédl dolů na dalších pět nebo šest nevěst, které se k němu snažily dostat. „V první řadě,“ pokračoval, „není chyba, když si žena přeje, aby muž miloval do konce života jen ji.“

„Chyba to není,“ odpověděla Ling Wen. „Jenže obě země byly ve válečném stavu. S válkou přichází bezohlednost. Původně se Xuan Ji a generál Pei dohodli na krátkodobém vztahu. Užívali vzájemnou přítomnost bez následné romantiky, zkrátka po noci žádná společná rána. Navíc pro starého Peie… když budu upřímná, už jen když ženu chvíli nepodvádí, je úspěch.“

Xie Lian to raději nekomentoval.

Ling Wen pokračovala. „Jenže ta Xuan Ji byla urozená žena z rodiny generálů. Měla nesmírně vznětlivou povahu. Neváhala zabíjet pro věci, o které stála.“

„Počkejte chvíli.“ Xie Lian ji přerušil. „Nejdřív mi prosím řekněte, jestli Xuan Ji byla nějak postižená? A jakým způsobem?“

„Ano, ona…“ Hlas Ling Wen byl utnut v půlce slova.

Jak typické! Pokaždé, když se měl dozvědět něco důležitého, vypůjčená duchovní moc se vyčerpala. Příště bude chtít slyšet to podstatné jako první.

Xie Lian přeskočil na vedlejší střechu a snažil si utřídit myšlenky. Pokud ten obvázaný chlapec nebyl přízračným ženichem, a pokud se ženich neskrývá mezi vesničany, pak zbývá jediné místo. Vmísil se mezi nevěsty.

Když se mezi nimi ukryl Xie Lian, přízračný ženich si toho nevšiml. A sám se později skryl stejným způsobem. Jedno tělo navíc nebylo nikomu podezřelé.

Došlo mu, že když tehdy Ruoye přízračného ženicha zasáhl, objevil se jen oblak černé mlhy, který se zamířil do lesa. Bylo možné, že zatímco on za ním běžel, přízračný ženich se za jeho zády vrátil do chrámu a zaujal místo mezi nevěstami.

To by znamenalo, že přízračný ženich nebyl žádným ženichem. Celou dobu šlo o přízračnou nevěstu!

Vysvětlovalo to mnoho nejasností. Například, proč v oblasti kolem hory Yu Jun nebyly žádné další chrámy Ming Guanga. Jak řekla Malá Ying, kdykoliv se pokusili nějaký postavit, před dokončením vzplál.

Protože se to opakovalo vícekrát, nemohlo jít o náhodu. Někdo je musel zapalovat úmyslně. Proč by někdo dělal takovou věc? Nejčastěji z nenávisti.

A přesto se zde, pod ochranným polem, skrytý před zraky smrtelníků, nacházel Ming Guangův chrám. Nikdo do něj po dlouhé roky nevstoupil, přesto byla socha božstva dokonale ztvárněná a hlavně velmi dobře zachovalá. Proč?

Dále, přízračná nevěsta sama nosila svatební šaty, ale zároveň nesnesla pohled na usmívající se nevěsty kolem hory Yu Jun. Znovu, proč?

Byla jen jedna možnost! Za vším stála obrovská žárlivost a majetnické sklony. Touha mít druhého jen pro sebe.

Zatímco přemýšlel, podařilo se mu umístit závoje na hlavy posledních nevěst. Doskočil na zem a lehce si oddechl. Pak začal počítat:

Jedna, dvě, tři, čtyři… deset.

Sedm nevěst bylo v lese, kde je pronásledoval Nan Feng. Pokud k tomu přičetl svých deset, měl všechny. Tím pádem se tu ještě někde musela skrývat jedna nevěsta.

Jako by ji přivolal, právě v tu chvíli se za ním ozvaly ony dobře známé šoupavé kroky a podivné rány. Pomalu se otočil. V zorném poli se mu objevila drobná postava. Byla celá v červeném a na tváři se jí zračil truchlivý výraz.

Zlehka se nadechl. „Samozřejmě. Tak takhle to bylo!“

Nebyla malá od narození. Musela mít nějak zraněné nohy, protože klečela na zemi a pohybovala se jen pomocí kolen.

Ty dunivé zvuky způsobovaly chodidla a lýtka, která při pohybu a poskocích táhla za sebou.

--Předchozí kapitola--        --Zpět na přehled kapitol--        --Další kapitola--

---

[1] Co se týče nemrtvých nevěst a jejich natažených rukou, stejně jako na západě máme zažitou představu o zombiích a upírech, zde se jedná o jiangshi (čteme ťiang-š'), topornou bezduchou mrtvolu a druh čínského nemrtvého. Typické je strnulé tělo a nemožnost ohýbat kolen a lokty (což sebou nese poskakování místo chůze a ruce při útoku natažené kolmo od těla), dlouhé ostré nehty a snaha vysát z člověka jeho duševní energii. Na internetu naleznete víc, včetně návodu na přežití zombie jiangshi apokalypsy!

[2] Jeden zhang má zhruba 3,3 metru a jeden chi je něco přes třicet centimetrů. Abych to usnadnila, skákaly přes dva metry do výšky a deset do dálky.

[3] Xuen Ji, čteme Süan Ťi