Kapitola 9: Ukrytý horský chrám, les visících mrtvol 1

 Fu Yao si také všiml Malé Ying, skrývající se mezi ostatními. Zamračil se. „Proč je tu ta dívka?“

Jeho tón nebyl agresivní, ale zároveň v sobě neměl sebemenší stopu laskavosti. Malá Ying sklopila hlavu. Xie Lian odpověděl za ni: „Bála se, že nás potká nějaké neštěstí a tak raději přišla.“

Fu Yao se otočil k ostatním. „Přišla s vámi?“

Odpovědi byly váhavé: „Nevzpomínám si.“

„Těžko říct.“

„To není dobré. Když jsme sem přišli, tak s námi nebyla, že?“

„Já jsem ji rozhodně neviděl!“

„Já taky ne.“

„To proto, že jsem vás tajně sledovala!“ ozvala se spěšně Malá Ying.

„A proč jsi nás sledovala tajně?“ vyjel na ni jejich vůdce. „Máš snad špatné svědomí? Možná jsi převlečený přízračný ženich!“

Kolem Malé Ying se v mžiku vytvořil prázdný prostor. Začala rozrušeně mávat rukama. „Ale ne, já jsem já! Jsem Malá Ying, opravdu jsem to já!“ Otočila se ke Xie Lianovi s úpěnlivým výrazem. „Mladý pane, vždyť jsme se potkali. Pomáhala jsem ti s oblékáním, s líčením a úpravou účesu…“

Teď se všechna pozornost obrátila na Xie Liana. Zírali na něj a někteří si dokonce začali šeptat. Korunní princ zaslechl útržky rozhovoru a slova jako „úchyl“, „jiný než normální lidé“ a „nemůžu tomu uvěřit.“

Odkašlal si. „Tohle… tohle bylo nutné kvůli našemu úkolu. Ano, úkolu. Nan Fengu, Fu Yao, tak přece něco…“ Obrátil k nim prosebný pohled.

Poprvé ho uviděli ve světle pochodní bez závoje.

I oni zírali.

Navíc se začali nenápadně odtahovat.

Xie Lianovi pod těmi upřenými pohledy naskočila husí kůže. „Tak přece něco řekněte.“

Jak mohl Xie Lian vědět, že dívčina dovednost v líčení je skutečně legendární? Malá  Ying mu pomohla elegantně obtáhnout obočí, přepudrovat obličej rýžovým pudrem a nanést na rty zářivě rudou rtěnku. Dokud nepromluvil, vypadal jako něžná, krásná mladá dáma.

Při pohledu na něj se těm dvěma zachvělo srdce. Měli pocit, že je šálí zrak, cítili se poněkud zmatení a v duchu začali pochybovat o svých vlastních hodnotách. Xie Lianova tvář měla stále jeho rysy, ale zároveň jako by s nimi mluvil někdo úplně jiný.

„Ty k tomu chceš něco říct?“ zeptal se Fu Yao Nan Fenga.

Nan Feng okamžitě zavrtěl hlavou. „Ani náhodou.“

Xie Lian na ně upřel zamračený pohled. „Od vás by to vysvětlení znělo lépe!“

V tu chvíli se začali ozývat lidé kolem nich.

„Co je to za budovu? To je chrám Ming Guang?“

„Tady v lese je skutečně jeho chrám? To je zvláštní, nikdy předtím jsem ho neviděl.“

Všichni začali probírat ten podivný nález.

„Ano. Je to chrám Ming Guanga!“ Xie Lianův tón zněl podivně naléhavě.

Nan Feng si toho všiml. „Co se děje?“

„Napadlo mne… Sever je přece jeho územím. Rozhodně nemá problém s nedostatkem věřících nebo slabou duchovní mocí. Tak proč je jediný chrám pod horou Yu Jun zasvěcený Nan Yangovi?“

Nebylo těžké pochopit, proč otec nevěsty směřoval své modlitby k Nebeskému císaři. Koneckonců, po celé minulé tisíciletí byl Jung Wu bojovým bohem číslo jedna a jeho postavení daleko předčilo generála Ming Guanga.

Jenže pokud šlo o Nan Yanga, byli si oba generálové rovni. Samozřejmě, pokud by někdo lpěl na podrobnostech, pak generál Ming Guang měl chrámů devět tisíc, tedy o jednu tisícovku víc. Proč by se tedy vzdával místa ve městě a vyměnil ho za něco tak vzdáleného, jako byl chrám na hoře Yu Jun?

Xie Lian pokračoval v řeči: „Tento chrám ovládl přízračný ženich a lidé jej proto nemohli najít. Co by udělali za běžných okolností? Stačilo by postavit nový chrám na novém místě. Ale oni to neudělali.“

„Fu Yao pochopil okamžitě. „Musí tu být důvod.“

„Ano, musí existovat důvod, proč lidé z hory Yu Jun přestali stavět chrámy Ming Guanga. Poprosím vás o půjčení trochu duchovní síly. Obávám se, že budu muset jít do komunikačního…“ Nedořekl.

Vyrušil ho překvapený výkřik. „Tolik nevěst!“

Když jim došlo, že hlas přichází z chrámu, Xie Lian se rychle otočil. Řekl těm lidem, aby se drželi na volném prostranství před chrámem, a oni si klidně vběhli dovnitř!

„Běžte odtamtud,“ zavolal na ně Nan Feng. „je to nebezpečné!“

Vůdce skupinky pochopil, že navzdory protestům se je ani jeden z trojice nechystá zadržet násilím. Zvedl hlas, aby Nan Fenga překřičel. „Neposlouchejte je! Neodváží se zaútočit. Všichni jsme tady dobří lidé, copak by si troufli nás pozabíjet? Zvedněte se a pojďte, rychle!“

Nan Feng sevřel pěsti, až mu v nich zapraskalo. Jenže pro žádného boha z paláce Nan Yanga nepřipadalo v úvahu, aby zbil obyčejného smrtelníka jenom pro svůj dobrý pocit. Kdyby se to doneslo dohlížejícímu nebeskému úředníkovi a ten to pověděl dál, následky by nebyly už tak zábavné.

Mladík prohlédl jeho váhání a zle se ušklíbl. „Nemyslete si, že nevíme, oč vám jde! Chcete nás oklamat a přimět trčet tady, abyste mohli sami vyřešit a shrábnout odměnu!“

Po jeho slovech se nejméně polovina z nich zvedla. Rozběhli se do chrámu za svým vůdcem. Fu Yao si bez výrazu vykasal rukávy. „Ať si dělají, co chtějí. Jsou to jen obyčejní darebáci.“ V hlase mu zněla pohrdavá lhostejnost, jako by ho osud těch lidí už dále nezajímal.“

Z chrámu k nim dolehl další výkřik. „Tady je to plné mrtvol!“

„Všechny nevěsty jsou mrtvé?“ ujišťoval se jejich vůdce.

„Úplně všechny.“

„Jaké ďábelské čáry! Vždyť některé z nich musely zemřít před desítkami let. Jak je možné, že jim ještě neshnila kůže?“

Brzy se však vzpamatovali z překvapení. „No tak jsou mrtvé. Odneseme je z hory dolů. Jejich rodiny je určitě rády vykoupí zpět!“

Xie Lian se po těch slovech začal mračit. Většina mužů se mezitím shodla, že to je rozumný nápad. Někteří sice nevypadali úplně šťastně, někteří si něco mumlali pod nosem, ale další viditelně pookřáli.

Princ popošel ke vchodu do chrámu a zavolal na ně: „Bude lepší, když vyjdete ven. Vzduch v chrámu se mnoho let ani nepohnul a vytvořila se zde aura smrti.[1] Pokud ho vdechne obyčejný člověk, nedopadne to dobře.“

Jeho slova dávala smysl a muži začali váhat. Ozvala se Malá Ying: „Prosím, nebuďte takoví. Je to tu nebezpečné, poslechněte přece mladého pána. Pojďte raději ven!“

Když ignorovali Xie Liana a jeho muže, jak by mohli věnovat pozornost jí? Malá Ying se nenechala odradit a svoji prosbu zopakovala ještě několikrát.

Mladý vůdce ji zcela ignoroval a oslovil svou skupinu: „Vybírejte jen ty nejčerstvější mrtvoly. Kdo ví, jestli jsou rodiny těch starých ještě na světě. Zbytečně bychom plýtvali silami na snášení těl.“ Široce se usmál.

Několik lidí začalo chválit jeho chytrost a vynalézavost. Xie Lian nevěděl, jestli se smát nebo brečet. Když se však dali do pohybu, aby slova přeměnili v činy, okamžitě zasáhl. „Nesundávejte jim ty závoje! Mohou jim blokovat auru smrti a auru yang![2] Ve vašich tělech je aura yang příliš silná, pokud ji mrtvoly vstřebají, nikdo neví, co se může stát.

Jenomže oni už při hledání těch nejnovějších mrtvol sundali už téměř všechny. Xie Lian si vyměnil pohled s Nan Fengem, který mezitím přišel, a zavrtěl hlavou. Bylo mu jasné, že názor těch lidí neovlivní. Těžko je mohl poručit zbít do bezvědomí. Ne že by byl nějak útlocitný, jenže pokud by došlo k útoku přízračného ženicha, bál se, že jim případná zranění znemožní utéct. Cítil se bezmocně.

V tu chvíli jakýsi svalnatý chlapík sundal poslední ze závojů. „Do prdele!“ jeho výkřik se rozlehl chrámem. „Tahle dáma je tak krásná, že by mohla klidně vystoupat na Nebesa!“

Ostatní se kolem něj shlukli a dávali najevo své názory.

„Nejspíš ani nevstoupila do domu svého manžela, že? Taková smrt je opravdu tragédie.“

„Má sice trochu obnošené šaty, ale je z nich nejkrásnější!“

Dívka musela zemřít teprve nedávno, protože tvář měla docela hladkou a pružnou.

„Odváží se někdo dotknout jejího obličeje?“ zeptal se kdosi provokativně.

„Proč bych se neodvážil?“ odpověděl hned jejich vůdce.

Sotva to dořekl, dvakrát štípl mrtvou do tváře. Pod rukou cítil, že její kůže je hladká a jemná, až to pohladilo u srdce. Měl chuť to udělat znovu.

Xie Lian toho měl dost a chystal se toho muže zastavit. Malá Ying však zareagovala první. Úpěnlivě se na muže obrátila. „Prosím, nebuď takový!“

Jen ji odstrčil. „Jsi žena, nemáš nám co nařizovat.“

Dívka znovu přikročila blíž. „Když děláte takové věci, přivoláváte si na sebe hněv Nebes!“

To vůdce skupiny ještě víc rozzlobilo. „Do háje s tebou, ohyzdo! Nejenže jsi ošklivá, ale navíc ještě otravná!“ Mrštil s ní o zem a chystal se do ní kopnout. Xie Lian rychlým pohybem sevřel límec dívčiných šatů a přitáhl si Malou Ying do bezpečí. Co nečekal, byl zvuk úderu a následný mužův bolestivý výkřik.

„Kdo mě uhodil?“

Xie Lian se rozhlédl. Mladý vůdce měl hlavu silně pohmožděnou, pod vlasy byla vidět rozšklebená rána. Vedle něj ležel kámen pokrytý krví.  Malá Ying chvíli nechápavě zírala. Vzápětí se začala nepřesvědčivě omlouvat. „Promiňte, promiňte! Já… já jsem se lekla a omylem hodila ten kámen…“

Navzdory jejím slovům jí nikdo ani na okamžik nevěřil. Ten kámen přiletěl ze zcela opačného směru, z okna za jejími zády. A tam také směřovaly pohledy všech v chrámu. Podařilo se jim zahlédnout stín postavy, která se mihla kolem okna.

Vůdce vyjekl a ukázal rukou. „To byl on! To ošklivé stvoření s obvazy kolem obličeje!“

Xie Lian vrazil Malou Ying Nan Fengovi do náruče a vyrazil k oknu. Pravou rukou se zachytil rámu, opřel se a vyskočil z místnosti. Rozběhl se za tím tvorem do lesa a několik odvážlivců včetně raněného vůdce ho s vidinou odměny následovalo.

Na hranici lesa se ostražitě zarazil. Chřípí se mu zaplnilo pachem krve. Okamžitě vycítil, že něco není v pořádku. „Nechoďte tam!“ varoval muže, běžící za ním. Nezastavili se, naopak zrychlili s radostnou vírou, že když to Xie Lian vzdal, mají větší šanci na úspěch. Vběhli přímo do lesa.

Z chrámu se vyhrnul i zbytek skupiny. Ti méně odvážní se zastavili u Xie Liana a sledovali, co se bude dít.

Zanedlouho se dočkali.

Les se rozezněl zděšenými výkřiky, při kterých tuhla krev v žilách. Ustaly stejně rychle, jako začaly, a bylo slyšet jen pomalé kroky. Z lesního šera se začaly vynořovat kymácející se černé stíny.

Podle siluet šlo poznat, že se vracejí první z mužů, kteří do lesa tak ochotně vběhli. Jakmile vyšli zpoza stromů, měsíční světlo jasně osvětlilo jejich postavy. Byli celí od krve!

Měli jí pokryté tváře, tělo i oděv, jako by z nich přímo vytryskla. Žádný člověk by takovou ztrátu krve nemohl přežít.

Krok za krokem se blížili víc a víc. Muži kolem Xie Liana začali rychle couvat, dokud se neschovali za jeho záda.

„Jen klid. Ta krev není jejich.“ Princ na to hleděl s vážným výrazem.

„Není naše,“ zaúpěl jeden z přicházejících mužů. „Ona je… je…“

Ani tváře pokryté krví nedokázaly skrýt jejich výrazy, vyděšené k smrti. Ostatní přesunuli pohledy k lesu. Ve tmě bylo těžké cokoliv rozeznat, takže Xie Lian popadl pochodeň a udělal pár kroků mezi stromy. Louč držel zvednutou a osvětloval s ní kraj lesa. Cosi na ni káplo a zasyčelo to. A znovu.

Xie Lian si pochodeň prohlédl a pak vzhlédl. Chvíli tak setrval, pak ji bez přemýšlení vyhodil vysoko nad hlavu.

Ačkoliv stačila osvětlit koruny stromů jen na krátkou chvíli, všichni uviděli, co se na jejich vrcholcích nachází. 

Dlouhé, černé vlasy, smrtelně bledá tvář a potrhaný vojenský oděv. A také ruka, která se ve vzduchu volně kývala sem a tam.

Na stromech viselo víc než čtyřicet mrtvol vojáků, zavěšených v různé výšce hlavou dolů.  Xie Lian netušil, před jakou dobou krev začala téct, ale stále ještě nezaschla.

Kap, kap. Kap, kap. Byla to děsivá scéna lesa plného mrtvol a krve padající z výšky v podobě hrůzného deště.

Všichni ti muži s nimi byli silní a považovali se za statečné, ale za celý svůj život se nesetkali s něčím tak děsivým. Nedokázali se strachem ani pohnou. Nebyl slyšet jediný hlas.

Dva nižší bohové se přiblížili a chvíli hleděli do korun stromů.

„Zelený duch,“ konstatoval po chvilce Nan Feng.

„Jeho oblíbený trik,“ souhlasil Fu Yao.

Nan Feng se obrátil na prince. „Nechoď tam. Jestli je to opravdu on, bude to trochu nepříjemné.“

„O kom to mluvíte?“

„O Téměř zhoubném“, odpověděl mu Nan Feng.

Xie Lian vypadal zmateně. „Co je Téměř zhoubný? Něco blízko stupni Zhoubný?

„To je celkem přesné,“ konstatoval Fu Yao. „Téměř zhoubný Zelený duch. Je to přesněji řečeno Hněvivý duch, kterého palácová síň Ling Wen vyhodnotila jako velmi blízkého hodnosti Zhoubný. Velmi rád nabodává své oběti na stromy a vytváří les mrtvol, je to takový jeho zvyk. Dalo by se říct, že je tím přímo proslavený.“

Xie Lianovi takové řazení přišlo zbytečné. Pokud byl Zhoubný, pak byl Zhoubný, a pokud ne, proč vymýšlet nové hodnosti? Když se mluvilo o povýšení na Nebesa, existovaly pouze dvě možnosti: „povznesl se“ a „nepovznesl se“. Nikdo nepoužíval výrazy jako „skoro povznesený“, nebo „úplně blízko povznesení“. Takové věci uváděly ostatní pouze do zmatku.

Najednou si vzpomněl na svého průvodce, který ho za ruku dovedl až sem. Na mysli mu vytanula chvíle, kdy zvuk deště udeřil do deštníku teprve poté, co ho ten mladík otevřel. Věděl snad o těch mrtvolách a chtěl zabránit krvi, aby ho promáčela? „Ach!“

Oba nižší bohové se na něj okamžitě otočili.

Xie Lian jim stručně vysvětlil, s kým se u nosítek setkal a jak ho dotyčný dovedl k chrámu Ming Guanga. Když domluvil, Fu Yao se skepticky zamračil. „Když jsme sem šli, cítil jsem to ochranné pole. Bylo nesmírně zrádné. A ty říkáš, že ten kluk ho zničil bez jakýchkoliv potíží?“

Princ si v duchu pomyslel, že mluvit o tom jako o „zničení bez potíží“ není úplně přesné. Vždyť on na lebku šlápl náhodou a o její zničení se vůbec nesnažil!

Vysvětlovat jim to mu přišlo příliš komplikovaném, a tak jen kývl. „Takže si myslíte, že tenhle Téměř zhoubný Zelený duch je on?“

„No…“ Nan Feng se na chvíli zamyslel. „Zeleného ducha jsem ještě neviděl,“ řekl nakonec. „Takže těžko říct. Měl ten mladík nějaké zvláštní vlastnosti?“

„Stříbrné motýly.“

Když před chvílí Nan Feng a Fu Yao spatřili les mrtvol, nehnuli ani brvou. Ale jakmile Xie Lian vyslovil tyto dvě slova, jejich výraz se změnil.

Fu Yao na něj nedůvěřivě pohlédl. „Co jsi to řekl? Stříbrné motýly? Jaké stříbrné motýly?“

Xie Lian vycítil, že nejspíš řekl něco důležitého. „Byli stříbrní, ale zároveň jako by byli vytvořeni z křišťálu. Nezdáli se živí, ale přesto vypadali nesmírně krásně.“

Oba nižší bohové při jeho slovech čím dál víc bledli a tváře se jim zkřivily odporem.

Fu Yao promluvil první, nezvykle hlubokým hlasem. „Pojďme pryč. Okamžitě pojďme odsud.“

„Případ ženicha ještě není vyřešený, jak můžeme jen tak odejít?“

„Vyřešený?“ Feng Yao se na něj zachmuřeně usmál. „Opravdu jsi byl příliš dlouho v říši smrtelníků. Ten duchovní ženich má být na hodnosti Hněvivý. Pokud je za les zodpovědný Zelený duch, je to nanejvýš Téměř zhoubný. Nic z toho nám nezpůsobí víc než trochu bolení hlavy.

Odmlčel se a náhle hovořil ještě přísněji. „Nicméně… víš, kdo je pánem těch stříbrných motýlů?“

Princ upřímně nevěděl.

Fu Yao pootevřel ústa, ale pak ztuhle zavrtěl hlavou. „Ne, i když to nevíš, teď není čas to vysvětlovat. Zkrátka je to někdo, proti komu nemůžeme bojovat. Měli bychom si pospíšit zpět na Nebesa a poslat sem nějaké vojáky ze záchranného oddílu.“

„Pak se vrať jako první.“

„Ty…“ Fu Yao zkřivil tvář ještě o něco víc.

„Podívej, majitel těch motýlů neprojevil vůči mně žádnou nenávist. Pokud má zlé úmysly a je tak děsivý, jak ho líčíš, bude pro nás těžké mu uniknout, i když budeme mimo horu Yu Jun. Proto bude nejlepší, když někdo z nás zde zůstane a bude hlídat. Ty se mezitím vrátíš na Nebesa a pošleš mi na pomoc záchranný oddíl.“

Na Fu Yovi bylo vidět, že zde opravdu nechce zůstávat a Xie Lian ho neměl v úmyslu nutit. A protože byl Fu Yao opravdu přímým typem člověka, po těch slovech se otočil a odešel.

Xie Lian pohlédl na Nan Fenga a chystal se ho na záhadného mladíka důkladně vyptat, ale opět byl přerušen. Skupina mužů u lesa začala jásat. „Chytili jsme ho, chytili!“ vykřikoval někdo z nich.

„Koho jste chytili?“

Z lesa zrovna vycházely dvě zakrváceném postavy. První byl zraněný vůdce, jeden z těch, kteří běželi první. Jako jediný se nenechal vyděsit krvavým deštěm a pronásledoval svou kořist. Musel být skutečně odvážný a nebojácný.

Za sebou táhl mladého, sotva odrostlého chlapce a pevně jej svíral. Ten chlapec měl kolem hlavy a obličeje chaoticky omotané obvazy.

Xie Lianovi vytanula na mysli slova číšníka z čajovny Náhodné setkání: „Prý se narodil tak ošklivý, že ho žádná žena nechtěla. V srdci se mu zrodila zášť, a proto unáší nevěsty jiných muž, aby šťastným párům překazil jejich velkou událost.“

Tehdy si mysleli, že jde jen o fámu, a přitom někdo takový skutečně existoval!

Ale pouhý jeho existence ještě neznamenala, že je skutečně přízračným ženichem. Xie Lian měl v plánu si jej opatrně prohlédnout, ale v tu chvíli dorazila Malá Ying.

„Mýlíte se! Tohle není přízračný ženich, není to on!““

„Jak není? Chytili jsme ho přímo na místě činu, a ty ho budeš pořád bránit?“

Vůdce zmlkl, jako by mu něco došlo. „Aha! Teď to dává smysl! Proč za námi pořád lezeš, proč se nám pořád pleteš do cesty a dokola opakuješ to své „není, není!“ Jsi s ním spolčená!“

Malou Ying to obvinění zaskočilo a začala zděšeně mávat rukama. „Ne, ne! Nemáme s tím nic společného. Nic zlého neudělal! Je to jen obyčejný… obyčejný…“

„Obyčejný co? Obyčejný ošklivec?“ vyjel na ni mladý vůdce agresivně.

Surově chytil ovázaného chlapce za temeno. „Tak se pojďme podívat, jak vypadá ten obyčejný přízračný ženich, co tak rád krade mužům jejich nevěsty.“

Několikrát trhl rukou a část obvazů povolila. Chlapec se snažil s výkřikem zakrýt. Hlas mu překypoval strachem, zněl truchlivě a nesmírně žalostně. Xie Lian chytil muže za loket.

„Dost!“

Malé Ying se při chlapcově žalostném křiku začaly po tváři kutálet slzy. Jakmile Xie Lian vystoupil na jeho obranu, jako by spatřila světýlko naděje. Chytila jej za rukáv. „Mladý pane, mladý pane prosím, pomozte mi! Pomozte mu!“

Xie Lian na ni pohlédl a dívka rozpačitě stáhla ruce z jeho rukávu. Nejspíš měla strach, že její troufalý dotek prince odradí.

Ten se na ni jen chlácholivě usmál. „To je v pořádku.“

Pak se znovu zadíval na obvázaného chlapce. Mezi obvazy mu oplácel pohled pár krví podlitých očí. Chlapec se na něj krátce podíval a okamžitě sklonil hlavu, aby obvazy upravil.

Přestože měl většinu obličeje zakrytou, bylo vidět trochu odhalené kůže. Byla rudá a zvrásněná jizvami, jako by ji spálil prudký oheň. Vypadalo to nesmírně odpudivě. Nebylo těžko si domyslet, jak hrůzný by musel být pohled na zbytek jeho tváře. Muži okolo se hlasitě nadechli a jejich reakce způsobila, že se chlapec ještě víc schoulil do sebe.

Krčili se s Malou Ying ve světle pochodní. Vypadali jako lidé, kteří v životě neviděli světlo a kteří se neodvažují na nic kolem sebe pohlédnout. Xie Lian si povzdechl a mladý vůdce okamžitě zpozorněl.

„Co chceš dělat? Přízračného ženicha jsme chytili my!“

Princ pustil jeho loket. „Obávám se, že tak jednoduché to není. Můj přítel jej hledal v okolí a nenašel. Ten chlapec nejspíše přišel až později. Skutečný přízračný duch se tady ještě někde skrývá.“

Malá Ying se slabě ozvala. „Jde vám jen o odměnu, ale proto nemůžete náhodně chytat nevinné lidi!“

Vůdce se po ní zase napřáhl.

Od chvíle, kdy celá záležitost začala, působil tenhle chlapík Xie Lianovi jenom potíže. Došla mu trpělivost. Mávl rukou. Hedvábný Ruoye prudce vystřelil a vrazil mladíkovi takovou ránu, až se zapotácel. Nan Feng si také přišel na své, ušetřil mladíkovi ještě rychlý kopanec a poslal ho do bezvědomí.

Bezvládný muž byl skutečný specialista na vyvolávání problémů. Jakmile se přestal hýbat, zbytek skupiny ztratil s vůdcem i většinu odhodlání. Po několika nepřesvědčivých výkřicích přestali dělat rozruch.

Xie Lian si pomyslel, že může konečně začít řešit jiné záležitosti. Pohlédl na chlapce. „To ty jsi hodil ten kámen?“

Ačkoliv na něj mluvil mírně, chlapec se třásl jako osika.[3] Věnoval Xie Lianovi jeden opatrný pohled a kývl. Malá Ying se ozvala místo něj. „Nechtěl nikomu ublížit. Jen mi chtěl pomoct…“

Xie Lian ji přerušil. „Ty mrtvoly na stromech, víš, co jsou zač?“

Malý Ying zase promluvila místo chlapce. „Nevím přesně, co se tady děje, ale určitě je tam nepověsil on!“

Chlapec se třásl, ale kýval hlavou.

Nan Feng na něj upřeně pohlédl. „Víš, kdo je Zelený duch Qi Rong?“

Xie Lian sebou při tom jménu trochu trhl. Na druhou stranu chlapec nijak nereagoval a ani se neodvážil Nan Fengovi odpovědět.

Opět promluvila Malá Ying. „On je tak vyděšený, že se neodvažuje promluvit…“

Stále se snažila toho podivného mladíka za každou cenu chránit. Xie Lian dal do hlasu co nejvíce vřelosti. „Mladá paní Malá Ying, ty o tom dítěti něco víš? Ať je to cokoliv prosím, řekni mi to.“

Díky princovu chování se jí podařilo sebrat trochu odvahy. Přestala se krčit před světlem loučí. „Opravdu neudělal nic zlého. Ten chlapec žije tady na hoře Yu Jun. Když má hlad, sejde z hory a ukradne si něco k jídlu. Jednou skončil v mém domě… všimla jsem si, že neumí mluvit a že má na tváři ošklivé rány. Tak jsem našla nějaké látkové obvazy a ovázala mu obličej. Občas jsem mu poslala něco k jídlu…“

Xie Lian měl původně pozření, jestli ti dva nejsou podivným způsobem pár. Teď to vypadalo, že péče Malé Ying o toho chlapce je spíše ochrannou starší sestry vůči mladšímu bratrovi.

Dívka pokračovala. „Pak se objevilo hodně lidí, kteří věřili, že je to přízračný ženich. Nemohla jsem nic dělat, ale doufala jsem, že někdo rychle chytí toho pravého zloducha.

Mladý pane, vy i vaši společníci jste tak mocní! Myslela jsem, si, že když se převléknete za nevěstu, tak i kdybyste přízračného ducha nepolapili, přinejmenším nechytíte špatnou osobu. On by rozhodně nepřepadl vaše svatební nosítka, rozhodně ne! Jak jsem mohla vědět, že po vás se na horu vyjdou i tihle? Bála jsem se, vážně jsem se bála a tak jsem je tajně následovala.“

Postavila se před chlapce, jako by se bála, že ho někdo znovu uhodí. „On opravdu není přízračný ženich! Podívejte se na něj, stačilo pár lidí a tak příšerně ho stloukli. Jak by byl schopen porazit všechny ty vojáky, kteří doprovázeli nevěstu?“

Xie Lian a Nan Feng si vyměnili pohledy. Měli z toho všeho hlavu jak balón. Pokud Malá Ying nelhala, pak tenhle chlapec neměl s jejich úkolem nic společného.

Ovázaný chlapec, Hněvivý přízračný ženich, Téměř zhoubný Zelený duch… Nemluvě o mocném mistru stříbrných motýlů, jehož pouhé jméno stačilo na to, aby se na tvářích nebeských úředníků na okamžik objevil strach.

Na hoře Yu Jun se skutečně dveře netrhly. Jak by se s něčím takovým mohli vypořádat obyčejní lidé? Kdo byl kdo? Kdo byl s kým? Xie Lianovi z toho šla hlava kolem.

Začal si třít kořen nosu. Prozatím odložil stranou otázku, nakolik jsou slova Malé Ying pravdivá. Místo toho se vrátil k věci, která jej víc trápila. „Mladá dámo Malá Ying, žijete v okolí hory Yu Jun odmalička?“

„Ano. Žiji zde celý život, takže mohu zaručit, že ten chlapec nikdy neprovedl nic špatného.“

„O to mi nejde. Byly v oblasti hory Yu Jun, kromě chrámu zde, postaveny ještě nějaké další svatyně Ming Guanga?“

Malá Ying na něj nechápavě zírala. „Proč…“

Nakonec se nad tím zamyslela a odpověděla. „Ano, měly tu být postaveny.“

Xie Lian měl pocit, že narazil na něco důležitého.

„Tak proč pak pod horou postavili jen chrám Nan Yanga?“

Dívka se poškrábala na hlavě. „Opravdu je chtěli postavit. Ale slyšela jsem, že kdykoliv se o to pokusili, chrám před dokončením sám od sebe vzplál. Někdo pak přišel s názorem, že generál Ming Guang má nějaký důvod, proč není schopný toto místo ochránit. A tak se rozhodli místo toho postavit chrám Nan Yanga.

Nan Feng si všiml, že se princovi rozšířili oči poznáním. „Co se děje?“

Všechno to bylo až příliš jednoduché!

Nevěsty, které se neměly usmívat, rozestavěný chrám, který bezdůvodně shořel, starý chrám Ming Guanga uzavřený ochranným polem, impozantní božská socha generála Peie, přízračný duch, který zmizel po úderu hedvábným Ruoye…

Až příliš jednoduché!

Neustále ho něco rozptylovalo, takže si tyto do sebe zapadající skutečnosti nedokázal hned na začátku spojit.

Popadl Nan Fenga. „Půjč mi trochu duchovní energie!“

Ten na něj zíral vyvedený z míry, ale pak spěšně udeřil Xie Liana do dlaně. Znovu se zeptal: „Co se děje?“

Xie Lian se rozběhl a táhl ho za sebou. „Vysvětlím ti to později! Zatím vymysli, jak se vypořádat s osmnácti mrtvými nevěstami.“

„O čem to mluvíš? Nevěst je sedmnáct, tedy pokud k nim nepočítáme i tebe.“

„Ne, ne, ne! Předtím jich bylo sedmnáct, ale teď je tu o jednu víc! Mezi těmi mrtvolami je jedna falešná. Přimíchal se k nim přízračný ženich!“

--Předchozí kapitola--        --Zpět na přehled kapitol--        --Další kapitola--

---

[1] Qi, čteme čchi. Překládá se jako "vitální životní síla", ale význam je mnohem složitější. Podle klasické čínské filozofie je qi síla, která tvoří a spojuje všechny věci ve vesmíru. Je to paradoxně všechno a zároveň nic. V češtině se užívá termínu či nebo chi, ale česká transkripce by takto jednorázově udělal jen zmatek. 

[2]  Qi yang, tedy qi mužského principu.

[3] V originále se třásl jako bambusové síto. Nesmírně půvabné přirovnání, ale pro lepší čtivost jsem zůstala u naší osiky.