Kapitola 45: Státní preceptor s černým srdcem; Zlatá hostina zalitá krví

//omluvte další poznámku na začátku řádku, ale poslední kapitole byla řeč o druhém z démonických kultivátorů, císařském preceptorovi Fang Xin. V originále jde u obou o slovo guoshi, což je jednak řečený preceptor císařský i státní, ale také prostě Učitel státu. Rozhodla jsem se u druhého preceptora změnit termín "císařský" právě na "státní", protože se to jednak bude lépe oddělovat od toho (té) v Ban Yue, jednak hlava Yong'anu je král. Snad to bude ku prospěchu věci. 

Feng Xin, který byl těm dvěma nejblíž, šokovaně pohlédl na Xie Liana. Mu Qingovi naopak zazářily oči a pod výrazem hraného překvapení problesklo vzrušení.

Shi Qingxuan pustil Vládce Země a otočil se k druhému princi: „Qianqiu, nemohl ses splést? Pokud by Jeho Výsost byl Státní preceptor Fang Xin, jak to, že jsi ho až dosud nepoznal?“

Do toho se ozval nový hlas: „Qingxuane, ty nevíš? Legendy říkají, že Státní preceptor byl hrdý, tajemný a chladný. Vždy nosil bílo zlatou masku a nikdy nikomu neukázal pravou tvář. Jeho Výsost Tai Hua nemůže znát jeho skutečnou podobu.“

Ten, kdo promluvil, stál se zkříženýma rukama stranou. Byl to Pei Ming. Jen pohled na jeho tvář Shi Qingxuana rozčílil tak, že se rozmáchl metlou s koňskými žíněmi.

„Jestli je to tak, pak nikdo neví, jak Státní preceptor Fang Xin doopravdy vypadá. Jak si potom můžeš být jistý, že to je zrovna Jeho Výsost Xian Le?“

Když předtím plnili svůj úkol ve Městě duchů, chovali se Shi Qingxuan i Xie Lian uvolněně a vesele. Jakmile se však ocitli na nebeském dvoře, bylo potřeba dbát na dekorum, takže nyní vystupovali klidně a vyrovnaně.

V tom ze zadních komnat pomalu vyšla sněhobílá postava.

V okamžiku zavládlo uctivé ticho. Klevetící úředníci se postavili na svá místa, zmlkli a uklonili se.

„Vaše Veličenstvo.“

Jun Wu pozvedl ruku a všichni se zase narovnali. Zvolna kráčel do síně, a když míjel Xie Liana, poklepal mu na rameno zraněné ruky. Z rukávu okamžitě přestala kapat krev.  

Potom si chvíli prohlížel Ming Yie a promluvil ke shromážděným. „Není to to nic vážného. Postarejte se o Vládce země.“

Přispěchali čtyři slavní léčitelští úředníci, zvedli Ming Yie a odvedli ho pryč. Shi Qingxuan vypadal, jako by ho chtěl následovat, ale vzhledem k náladě v síni se nakonec rozhodl zůstat.

S rukama za zády vystoupal Jun Wu k trůnu a pak znovu promluvil. „Povězte mi co se děje. Proč Tai Hua svírá Xian Le a proč ten klopí hlavu?“

Lang Qianqiu pohlédl na mlčícího Xie Liana. Nakonec ho pustil, protože v obklopení tolika nebeských úředníků se jeho útěku nebylo třeba obávat. Obrátil se k Jun Wuovi a uklonil se.

„Můj pane, před mnoha sty lety si tento muž změnil jméno na Fang Xin, vyvraždil šlechtu Yong‘anu a přinesl zkázu mému království. Žádám o souboj a modlím se, abyste byl naším soudcem!“

V hlavní síni se shromáždili i ti, kteří o jménu Fang Xian nikdy neslyšeli, a teď lovili podrobnosti v komunikačním poli. Zjistili, že jde o ohromující příběh. Ještě že byla přítomna Ling Wen, aby všem odpověděla na jejich otázky.

„Státní preceptor Fang Xin byl zachráncem a učitelem korunního prince Yong’anu, Lang Qianqiua. Později se stal jedním ze dvou démonických mistrů kvůli nechvalně proslulé krvavé lázni, ve které utopil Zlatou hostinu yong’anských šlechticů.

„Co byla Zlatá hostina zač?“ zajímal se Shi Qingxuan.

„Zlatá hostina byla tradice, převzatá od šlechty Xian Le. Nazývá se tak proto, že všechny příbory, misky, talíře i poháry byly nádherné, luxusní a z nejryzejšího zlata,“ odpověděla Ling Wen.

„Když vzniklo království Yong’an, hned na začátku oznámili světu, že nebudou následovat kulturu rozmařilosti starého království, a veškerou pozornost věnovali svému lidu. Po několika desítkách let se však znovu vrátili ke starým zvykům.“ Ling Wen pokračovala: „V noc sedmnáctých narozenin korunního prince Yong’anu uspořádal palác na jeho počest Zlatou hostinu. Státní preceptor Fang Xin na té hostině mečem vyvraždil všechny přítomné členy královské rodiny.“

Zlaté poháry byly převrženy a krev se rozlila jako víno.

„Jen korunní princ z Yong’anu unikl, protože na hostinu dorazil až později. Jinak by byl také zabit.“

Tento státní převrat byl obrovskou ranou pro základy státu a nebýt tvrdé práce Lang Qianqiua a lásky, kterou k němu jeho lid choval, nepochybně by došlo ke vzpouře. Jen s velkými obtížemi se podařilo urovnat chaos a brzy poté byla vypsána odměna na pronásledování uprchlého vraha. Nakonec, když byl dopaden, Lang Qianqiu vlastníma rukama Státního preceptora zabil, mrtvolu zapečetil do tří rakví a pak ho nechal hluboko pohřbít.

Jenže základy monarchie byly vážně poškozeny. Od té doby nevyhnutelně upadala, až ji nakonec převzal jiný rod.

Lang Qianqiu pohlédl na Xie Liana. „Nikdy jsem nepochopil, proč jsi něco takového udělal. Říkal jsi, že nesneseš, vidět nás sedět na trůně, ale já tomu nevěřil a nikdy jsem si nemyslel, že ti jde o svržení monarchie nebo že chceš zaujmout naše místo. Ale teď už tomu konečně rozumím. Byla to pomsta!“

Nebeští úředníci si s vytřeštěnýma očima mezi sebou mumlali:

„Co jiného by to bylo? Království Xian Le padlo, takže musel zničit i Yong’an. Zabili jeho královské rodiče, takže musel zavraždit rodiče korunního prince Yong’anu. Oko za oko… nic než čistá pomsta!“

„Ale ti, kdo vyhladili Xian Le, nepatřili ke stejné generaci jako Lang Qianqiu! Jeho hněv byl nepřiměřený…“

„A to jsem si myslel, že tenhle třemi říšemi vysmívaný princ je blázen, ale on je ve skutečnosti dost nebezpečný! Vetřít se v převleku za Státního preceptora a vyvraždit celý vládnoucí rod? Neuvěřitelné!“

Xie Lian na sobě cítil Jun Wuův pohled a zavřel oči.

Slyšel Nebeského císaře, jak říká: „Tai Hua, pevně věříš, že Xian Le je Fang Xin, ale máš pro to nějaký důkaz?“

„Státní preceptor byl ten, kdo mě učil šermovat, jak bych ho mohl nepoznat v okamžiku, kdy udeří?“

Drby se přelévaly síní jako moře:

„I když pominu celou záležitost, není výuka korunního prince v šermířském umění mimo pravomoc Státního preceptora?“

„Není divu, že jsme ho po třetím povýšení neviděli dotknout se meče! Bál se prozrazení!“

Lang Qianqiu začal vysvětlovat: „Před chvílí jsme se vrátili z Města duchů, kde jsem bojoval s Karmínovým deštěm dotýkajícím se květu…“

Ve chvíli, kdy zmínil Město duchů a vyložil celé střetnutí s Hua Chengem, se mnozí úředníci zděšeně zavrtěli. Lang Qianqiu pokračoval:

„Když mi bylo dvanáct, jednou mě během výletu unesli. Únosci mě odvlekli na ulici, a když mě dostihli strážní, začal boj. Vtáhli do něj jednoho pouličního umělce, a ten, jakkoliv byl potlučený, zastavil boj jen s pomocí obyčejné větve a několika švihy mě zachránil. Únosci i stráže utrpěli těžká zranění a byl to právě tento pouliční umělec, kdo mě doprovodil až do paláce. Jeho Veličenstvo, můj otec, a královna, moje matka, se ho z nesmírné vděčnosti snažili u nás udržet a využít jeho šermířské schopnosti, takže byl nakonec požádán, aby se stal Státním preceptorem. Pět let mě učil ovládat čepel a jeho styl je mi víc než blízký, jak bych se mohl mýlit?“

„Vaše Výsosti Tai Hua,“ promluvil Mu Qing pomalu, „řekl jsi, že jsi z princova úderu viděl pouhý záblesk, a že není žádný další svědek?“

Mu Qingův argument zněl na první pohled ve prospěch Xie Liana, ale skutečnost byla složitější. Dobře věděl, že to Lang Qianqiu nenechá být, a že čím víc se ho bude vyptávat, tím více věcí vyjde najevo. Ani trochu princově situaci nepomohl.

A přesně podle očekávání se Lang Qianqiu se chytil: „Dobře, přineste mi prosím meč!“

V sále bylo mnoho bojových bohů s touto zbraní, a po výzvě k němu byl okamžitě jeden přinesen. Lang Qianqiu ho strčil před Xie Liana.

„Vezmi si ho. Teď se utkáme v souboji a nikdo se nebude držet zpět. Použijeme všechno, co umíme, a uvidí se, jestli máme stejný styl – jestli jsi mě učil ty!“

Za běžných okolností by souboj v palácové síni Nejvyššího bojového přišel nebeským úředníkům nevhodný, ale vzhledem k tomu, že na Zlaté hostině byla chladnokrevně vyvražděna celá Lang Qianqiuova rodina, chápali jeho rozrušení.

Jen Shi Qingxuan stále myslel na Xie Lianovo zranění: „Qianqiu, Jeho Výsost pro tebe zablokoval Hua Chengův útok a poranil si u toho pravou ruku, jak s tebou může bojovat?“

Po těch slovech Lang Qianqiu bez váhání natáhl levačku a vší silou se udeřil do své pravé paže. Ozvalo se hlasité prasknutí, ruka mu ochable klesla a vyvalila se krev. Na první pohled šlo o těžké zranění. Sál šokovaně ztichl.

I Xie Lian byl zaskočen: „Co to děláš?“

„Vládce větru má pravdu. Zranil sis ruku, když jsi mě zachraňoval, takže ti svůj dluh vracím. Ale ani má záchrana nevymaže nepopiratelnou pravdu – vyvraždil jsi můj rod! Vím, že jsi obratný a dokážeš používat meč oběma rukama, aniž by to snížilo tvé schopnosti. Budeme tedy bojovat levou rukou. Pokud jsi muž, zvedni meč!“

Xie Lian se podíval na meč, pak na něj a nakonec pomalu zavrtěl hlavou. „Před mnoha lety jsem se zapřisáhl, že už nikdy nebudu zabíjet mečem.“

Při těch slovech si Lang Qianqiu vybavil onu noc, kdy dorazil na hostinu: scénu, kdy muž v černém plášti vytahuje dlouhý meč z mrtvých těl jeho rodičů, oči zarudlé šílenstvím. Jeho levá ruka při té vzpomínce sevřela rukojeť meče, až zapraskal.

Shi Qingxuan se znovu rozmáchl metlou a omotal koňské žíně kolem meče, aby ho zadržel. „Myslím, že tady došlo k nějakému nedorozumění. Pokud ten Státní preceptor nosil vždy masku, pak se za něj mohl kdokoliv vydávat a spáchat vraždu. Co si o tom myslí můj pán?“

Všichni obrátili pohled k trůnu.

„Xian Le,“ promluvil Jun Wu.

„Ano, můj pane.“ Xie Lian se uklonil.

„Přiznáváš obvinění Tai Hua?“

„Přiznávám.“

Pronesl to slovo ledovým tónem, tak odlišným od Xie Lianovy obvyklé mluvy. Tváře Feng Xina, Mu Qinga a Shi Qingxuana poklesly.

Jun Wu přikývl a zeptal se: „Státní preceptor Fang Xin, který prolil krev na Zlaté hostině, byl jsi to ty?“

Po chvíli ticha Xie Lian odhodlaně zvedl hlavu. „Přesně tak. Byl jsem to já.“

Tvrdá slova, která nešla odvolat.

„Takže se přiznáváš. Velmi dobře,“ řekl chladně Lang Qianqiu.

Jak už bylo řečeno, na Vyšším dvoře byl nespočet nebeských úředníků s krví na rukou. Ale nebylo mnoho těch, u nichž by se krvavý dluh vyšplhal až na takovou hranici. Možná to bylo proto, že jejich oběti neměli v rodině někoho jako Lang Qianqiu, který se povznesl a mohl požadovat od Nebes spravedlnost.

Pei Su měl generála Peie jako ochránce a štít, ale nakonec se ani tak nevyhnul vyhnanství. Za Xie Lianem nikdo nestál, takže teď bude záležet jen na tom, zda je mu Jun Wu stále nakloněn a zda ho bude chtít chránit.

Mnozí však stále nemohli pochopit, jaký postoj Jun Wu ke Xie Lianovi zaujímá. Při prvním nanebevzetí se k němu Xian Le samozřejmě choval s maximální přízní, při druhém se velmi pohádali a Xie Lian dokonce několikrát Jun Wua bodl, než byl poražen. Při třetím povýšení se ti dva mezi sebou usmířili, jako by minulé konflikty byly zapomenuty. Jun Wu dokonce postavil pro Xie Liana palác v nejhezčí oblasti nebeského hlavního města. Bylo opravdu těžké to pochopit. Proto měli nyní všichni nastražené uši a netrpělivě čekali, jak ho Nebeský císař odsoudí.

Než však Jun Wu stačil vynést rozsudek, princ promluvil jako první: „Xian Le má troufalou žádost.“

„Jakou?“ zeptal se Jun Wu.

„Pokorně žádám mého pána, aby mě zbavil božství a vykázal do říše smrtelníků.“

Někteří z nebeských úředníků se podivili a zároveň užasli. Nikdo samozřejmě nechtěl být vykázán. Cítili se nepříjemně už jen při myšlence na to, že veškerá tvrdá práce, spojená s vystoupáním na nebesa, přijde vniveč tak jednoduše. Odvážit se požádat Jun Wua o vykázání tak přímočaře – to by z nich dokázal jen málokdo. Našli se však i tací, podle kterých byl ústup lepší než boj na život a na smrt. Xie Lian už byl koneckonců vykázán dvakrát, potřetí to pro něj nejspíš nebude nic hrozného. Možná, že už si na to dokonce zvykl.

Lang Qianqiu naopak namítal: „Nepotřebuji, abys byl vyhnán! Na Nebesa jsi vystoupal díky svým schopnostem. Já chci jen souboj.“

„Nechci s tebou bojovat,“ odpověděl Xie Lian.

To už Lang Qianqiu nevydržel a vykřikl: „Proč? Vždyť už jsme spolu bojovali! Nezáleží na výsledku, nezáleží na životě a smrti, prostě to ukončíme!“

Xie Lian zavrtěl hlavou. „Není důvod. Bojuj se mnou a určitě zemřeš.“

--Předchozí kapitola--        --Zpět na přehled kapitol--        --Další kapitola--

Slovo překladatele: Pro zdroj tohoto nádherného ztvárnění Fang Xina můžete (jako vždy) rozkliknout obrázek, nebo si vyhledejte Violante Paleologa @VPaleologa. 

P.S. Čtete danmei v angličtině, nebo používáte automatický překladač? Já spíš to druhé. Dlouho jsem byla nešťastná, že spousta románů je v aj nedokončená nebo nedostupných, než jsem objevila Wattpad plný překladů kompletních čínských románů do jazyků, které má člověk obvykle problém i vyslovit. Ale nic, s čím by si automatický překlad neporadil, a většinou je to překlad celkem kvalitní!:)