Kapitola 44: Ráj na popel; Druhé objevení Fang Xina

 Xie Liana nenapadlo, že se k něčemu podobnému chystá, a nestihl ho zastavit. Když ji zapálil, její jasné plameny odhalily siluetu černě oděného muže.

Seděl se zkříženýma nohama na konci chodby. Hlavu měl skloněnou, vlasy rozcuchané a tvář bledou jak stěna. Navzdory svému zbědovanému stavu na ně hleděl s očima planoucíma odhodláním. Na první pohled to nevypadalo, že by byl nějak spoután, ale hustý pach krve ve vzduchu naznačoval, že je těžce zraněný a zřejmě je tu uvězněn. Jeho „nemám vám co říct“ pravděpodobně patřilo domnělým vyšetřovatelům.

Shi Qingxuan při pohledu na jeho tvář vykřikl: „To jsi ty!

Muž byl zaskočen úplně stejně a vypadal, že se chystal říct něco podobného, ale ovládl se. Xie Lian utišil Ruoye, který už se připravoval na útok. „Vy dva se znáte?“

Shi Qingxuanovi se po tolika překážkách konečně ulevilo, že nalezli svůj cíl. Nadechoval se k odpovědi, ale muž mu skočil do řeči.

„Nikdy jsem ho neviděl,“ prohlásil rozhodně.

Vládce větru na něj naštvaně namířil vějíř. „Stydíš se za to, že se známe? Jaká krutá slova! Mingu, bráško![1] Jsem přece tvůj nejlepší přítel!

Muž to rezolutně popřel: „Nemám žádné přátele, kteří by pobíhali v takovém oblečení.“

Shi Qingxuan skýtal ve svém otrhaném fialovém hedvábí skutečně ostudný pohled. Xie Lianovi se chtělo smát při pomyšlení, že na světě opravdu existují lidé, kteří by se identifikovali jako „něčí nejlepší přítel“, nicméně k Vládci větru to rozhodně sedělo. Ale „bráška Ming?“ Pokud si pamatoval dobře, z pěti Vládců živlů se Vládce země jmenoval právě Ming Yi.

„Vy jste Vládce země?“ zeptal se pro jistotu.

„To je on,“ potvrdil Shi Qingxuan. „Už jsi ho potkal.“

Princ si Ming Yie prohlédl. „Opravdu? Nevzpomínám se, že bych se s ním setkal.“

„Ale setkal,“ trval na svém Shi Qingxuan.

„Ne, nesetkal,“ odmítl Ming Yi.

„Ale ano, setkal!“ Vládce větru podrážděně odfrkl. „Naposled v průsmyku Ban Yue! Nemohl jsi tak rychle zapomenout!“

Ming Yaova tvář se změnila z bílé na zachmuřenou a princi to konečně došlo. Tehdy v Ban Yue byla přece vedle Shi Qingxuana jakási černě oděná dáma!

Hua Cheng mu tehdy řekl, že to není Vládce vody, ale jiný z Vládců živlů. Vzhledem k Shi Qingxuanově vášni pro proměny do ženské podoby a jeho stejně nadšené snahy do toho dotlačit i ostatní to dávalo smysl. Nebylo divu, že dáma v černém v tu chvíli vypadala tak naštvaně a znechuceně. Xie Lian si vzpomněl, jak málo chybělo, aby se nechal k téhle „zábavě“ od Shi Qingxuana přesvědčit, a úlevně oddechl.  

„Pane Vládce země, to vy jste vypustil Ohnivého draka osvětlujícího nebesa?“ zeptal se princ.

„Ano.“

Našli správnou osobu. Xie Lian přikývl. „Vzhledem k vašemu zranění bude lepší dát se na útěk, rozhovor necháme na později.“

Shi Qingxuan na nic nečekal a poklekl, aby si zvedl Ming Yie na záda. „Pojďme pryč.“

Vraceli se stejnou cestou a Vládce větru nepřestával mluvit.

„Říkám ti, bráško Mingu, jak tě mohli během několika dní takhle zřídit? Copak nejsi dobrý v boji? V průsmyku Ban Yue jsi byl naprosto v pořádku! Jak jsi naštval Karmínový déšť dotýkající se květu?“

Jeho tón byl škádlivý a Xie Lian si pomyslel, že ti dva musí být opravdu dobří přátelé, protože jiný by už za ty řeči dostal jednu přes ústa.

Ale i Ming Yi vypadal, že toho má dost, a jen odsekl: „Raději mlč!“

Prince také zajímalo, jak k tomu došlo, takže jen změnil formulaci otázky: „Pane Vládce větru, proč vám chtěl Hua Cheng dělat potíže?“

Ming Yi mu už sice neodsekl, ale ani neodpověděl. Xie Lian si ho po straně prohlédl. Po několika dnech věznění, po výsleších a díky těžkému zranění byl Vládce země vyčerpaný, a nyní se konečně mohl uvolnit a polevit v ostražitosti. Díky tomu na zádech Vládce větru usnul. Xie Lian se ho nesnažil probudit, ostatně jeho otázka nebyla nijak naléhavá.

Vyběhli po schodech nahoru a Princ vyndal kostky. Neviděl, jaká čísla ve tmě hodil, ale zeď zaskřípala a objevila se prasklina, naplněná světlem. Strčil do dveří a přemýšlel, zda bude mít čas odsud dostat i Lang Yinga. Zabrán do vlastních myšlenek vykročil, ale došlápl do prázdna.

Ve chvíli, kdy cítil, že padá dopředu, už stihl jen varovně vykřiknout!

Ve vzduchu se ještě otočil a už dopadl na cosi tvrdého. Zrovna si oddechl, že na něj nečekala hora čepelí ani ohnivé moře, než zvedl hlavu a uvědomil si, že meče i ohnivé moře by bylo tou lepší alternativou. Pár centimetrů od něj byla Hua Chengova výjimečně pohledná tvář. Muž na něj hleděl se zvednutým obočím.

Krok do prázdna způsobil, že přistál přímo na Hua Chengovi.

Král duchů seděl na svém trůnu ve zbrojnici a zrovna se zabýval čištěním šavle E-Ming, když mu náhle princ spadl přímo do klína. Bez jakýchkoliv známek překvapení jen odsunul zbraň a klidně hleděl na Xie Liana, jako by čekal na vysvětlení. Princ samozřejmě žádné neměl, tak mu jen odevzdaně ležel na klíně a zíral na něj zpátky. V tom na okraji zorného pole zahlédl další osobu. Byl to Lang Ying.

Obvázaný chlapec seděl na podlaze, držel se za hlavu a vyděšeně na ně zíral. Co tu dělal? Copak ho Hua Cheng vyslýchal? Jenže náhle měl daleko palčivější problém. Když se podíval nahoru, spatřil z otvoru dveří vystupovat půlku Shi Qingxuanovy bílé boty. Nebyl čas na přemýšlení. Xie Lian ve spěchu chytil Hua Chenga za ramena a s výkřikem „Omlouvám se!“ ho odstrčil z trůnu.

Odhodil ho tím dobrých několik kroků od trůnu. Hua Cheng okamžitě vyskočil a získal rovnováhu, ale to už Shi Qingxuan s Ming Yiem na zádech s lehkostí přistáli zrovna tam, kde před chvílí seděl. Xie Lian se také zvedl a přinutil se otočit. Král duchů na něj pořád mlčky hleděl, jen jedno obočí měl zvednuté ještě o něco víc.

Princ ustoupil o několik kroků a nepřestával se omlouvat: „Je mi to líto, omlouvám se!“

Lang Ying se rozběhl k princi, aniž by od Hua Chenga odtrhl zrak, a schoval se za něj. Xie Lian si ho přitáhl. „San Langu, dovol mi to vysvětlit!“

„Čekám,“ odpověděl Hua Cheng.

„Počkej, nemělo by to být naopak?“ ozval se Shi Qingxuan. „On je ten, kdo ti dluží vysvětlení! To on je zodpovědný za zmizení nebeského úředníka, dávej si na něj pozor!“

To byla přesně ta situace, které se chtěl Xie Lian vyhnout. Pozorně se na Hua Chenga zadíval: „San Langu, nevím, v čem spočívalo nedorozumění mezi tebou a Vládcem země, ale pojďme se všichni uklidnit a vyříkat si to.“

I když byl Vládce větru zraněný, nešlo mu o život, ani mu nechyběly žádné končetiny. Kdyby to tímhle skončilo, nejhorší scénář by se nekonal. Kdyby je teď Hua Cheng nechal odejít a oni se mohli ohlásit zpět na Nebesa, byli by mu zavázáni a Xie Lian by toho mohl využít jako záminku k tomu, aby požádal Jun Wua o zametení celé záležitosti pod koberec.

Jenže Hua Cheng místo toho řekl: „Vládce země? Jaký Vládce země?“ Odmlčel se a pokračoval: „Aha, myslíš ten, kterého nese Vládce větru na zádech? To není nikdo jiný, než můj neschopný podřízený.“

Xie Lian i Shi Qingxuan zůstali zaskočeni.

Hned na to se Vládce větru rozzlobil: „Tohle je jeden z nebeských úředníků, jak se opovažuješ tvrdit opak!“

Hua Cheng se zasmál. „Tak to by mě zajímalo, proč potom váš ctihodný nebeský úředník skrýval svou identitu, zahodil svůj ctěný titul a přišel pracovat jako můj důstojník?“

Vzápětí se zábleskem vytáhl zahnutou šavli E-Ming. „Jestli je to opravdu Vládce země, pak obdivuji jeho trpělivost, se kterou posledních deset let hrál takové divadlo. Čas od času mi přišel podezřelý, ale neměl jsem žádný důkaz. Nebýt toho, že jsem na něj a Vládce větru narazil v Ban Yue, stále bych zůstal v nevědomosti.

V tu chvíli princ všechno pochopil.

Tak takhle se to stalo!

Vládce země se ztratil a byl uvězněn, protože před deseti lety skryl svou pravou identitu a přešel do utajení jako důstojník duchů pod vedením Hua Chenga. Jinými slovy, byl to špión. Králi duchů se jeho počínání zdálo podezřelé, ale bez konkrétních důkazů ho mohl pouze sledovat. A teprve nedávno odhalil jeho pravou totožnost.

Po skončení celého dobrodružství v Ban Yue Hua Cheng pravděpodobně opustil svatyni Pu Qi, aby mohl uzavřít záležitost s Vládcem země. Nejspíš právě během jeho štvanice na Ming Yie došlo k vyslání nouzového signálu, a poté Jun Wu pověřil Xie Liana vedením záchranné akce.

Fakt, že se nebeský úředník po deset let nestaral o své povinnosti a místo toho se skrýval v Říši duchů, to byl docela skandál. Nehledě na politiku, která za tím stála, kdyby dál zůstal mučený a vězněný rukou Hua Chenga, nebo kdyby skutečně zemřel, na světě by zavládl naprostý chaos. Nikdo by nebyl ušetřen. 

Xie Lian si byl toho všeho vědom, a tak mohl říct jen: „Chápu, chyba je na naší straně. Ale San Langu, doufám, že nás tentokrát necháš jít.“

Hua Cheng si ho pozorně prohlížel a po chvíli klidně řekl: „Vaše Výsosti, do některých věcí je lepší se příliš neplést.“

Shi Qingxuan už toho měl dost: „Větře, volám tě!“

Vějíř se s klapnutím rozevřel a v tu chvíli se zbrojnicí prohnaly divoké poryvy větru. Stovky zbraní, zavěšených na stěnách a v policích, začaly chrastit.

„Můj pane, Vládce větru! Ještě jsme nic nevyřešili!“ polekal se princ.

„Ani jeden z vás nechce udělat první krok! Takže tentokrát budu ten zlý já. VĚTŘE!“ zakřičel znovu. „VĚĚĚTŘEEE! VOLÁM TĚ!“

Shora se ozvalo hlasité zapraskání a Xie Lian ucítil, jak mu na hlavu dopadají vrstvy prachu. Vzhlédl a spatřil poryvy větru, nadzvedávající střechu, jejíž švy se teď trhaly v jedné velké prasklině.

Zbrojnice neměla žádná okna ani jiné viditelné východy a Shi Qingxuan neměl v úmyslu bojovat. Chtěl uniknout otvorem ve střeše!

V šílené vichřici divoce poletovaly Hua Chengovy havraní vlasy a javorově rudé šaty, ale on sám se ani nepohnul. Jen se usmíval.

„Ty máš vějíř, a já shodou okolností taky.“

Z jedné u mnoha polic vytáhl malý nádherně zdobený vějíř s hřbetem a listy vykládanými zlatem. Hua Cheng jím zatočil v ruce a rozevřel ho. Beze slova se usmál, elegantní uprostřed šířící se vražedné aury, a pak jím mávl. S oslepujícím stříbrným zábleskem k nim vyrazil silný poryv čehosi lesklého. Všichni tři uskočili a uslyšeli zvuk, vzdáleně připomínající kroupy, rozbíjející se o zem. Když se otočili, uviděli ve zdi zabodnuté dlouhé řady zlatých fólií. Každá byla tenká, ale zaražená hluboko ve dřevě – byly zákeřně ostré a smrtící.  

Každá zbraň v této zbrojnici byla skutečným pokladem a vražedným nástrojem, dokonce i vějíř, který náhodně uchopil!

Hua Cheng znovu mávl rukou a zavál další poryv zlata. Vítr přivolaný Shi Qingxuanem byl silný, ale čím víc sílil, tím byla situace nebezpečnější. Zbrojnice byla pouhá komora s omezeným prostorem. Část poryvů Vládce větru se odrážela od stěn a vytrhávala z nich zlaté fólie, které v celém šílenství jako by tančily vzduchem.

Xie Lian se bál, že někomu ublíží, a snažil se chránit Lang Yinga. „Vládce větru, prosím, na chvíli s tím přestaňte!“

Zlaté fólie proletovaly těsně kolem Shi Qingxuana a Ming Yie, takže chtěl Vládce větru opravdu svoji sílu ztlumit, nicméně vítr už střechu nadzvedl a odhalil dostatečný prostor. Kdyby toho teď nechal, přišlo by všechno jeho úsilí vniveč. V tu chvíli zlaté fólie, poletující okolo nich, náhle vyletěly vzhůru. Ozvala se kakofonie praskání. Skrze trhlinu ve střeše proskočil člověk a smetl sebou dolů prach a úlomky dřeva.

Jakmile byl na zemi, vykřikl: „Pane Vládce větru, omlouvám se, ale už jsem nemohl zůstat sedět!“

Shi Qingxuan byl radostí bez sebe. „Qianqiu, přišel jsi právě včas!“

Mladík nesl dlouhý meč, jehož čepel byla široká jako dlaň dospělého muže. Byl to skutečně Lang Qianqiu. Jeho meč se třpytil zlatem, ale při bližším pohledu to nebylo proto, že by tak byl vyroben – jeho čepel přitáhla a nasála všechny zlaté fólie, takže teď sama vypadala jako ze zlata.

Ten meč byl ukovaný z podivného kovu, nalezeného v kamenné hoře, a měl schopnost přitáhnout jiné kovy. Dokud daný kov nepřesáhl určitou úroveň duchovní síly, mohl Lang Qianqiu uvolnit jeho schopnosti, zmagnetizovat všechny okolní kovy a přetavit je do své čepele. Díky tomu byly brzy všechny zlaté fólie nasáty do meče a rozpuštěny v jeho ostří. Hua Cheng se hlasitě zasmál, zavřel vějíř a odhodil ho za sebe.

„To jsou nebeští úředníci tak ubozí, že nedokážou odolat ani maličkému kousku zlata?“

Xie Lian by taková slova snadno ignoroval, ale tahle mířila přímo na Lang Qianqiua, šlechtice z královského rodu. Ten se celý život nemusel starat o peníze, a přestože věděl, že se ho nepřítel úmyslně provokuje, popadl ho vztek. Zvedl meč a oběma rukama udeřil směrem k Hua Chengovi. Ten tasil šavli, kolem níž se objevilo množství stříbrných záblesků, a vypadal připraven útok přivítat.

Lang Qianqiu do toho úderu dal veškerou sílu. Byl jako čerstvě narozený býček, který se ještě nebojí tygrů,[2] ale Xie Lian jasně vnímal rozdíl mezi jejich silami. Pokud úder dopadne, mladý bůh určitě zemře!

Shi Qingxuan to sledoval se stejným znepokojením. Ačkoliv nebyl šermíř, vykřikl: „Qianqiu, nedělej to!“

Ale jak by mohl zastavit šíp, když už opustil luk?

Právě když se čepel meče a šavle chystaly srazit, ve zbrojnici vybuchlo oslepující světlo. Bylo tak silné, že zaplnilo každou skulinu místnosti, a všichni dočasně oslepli. Vše viděli bíle. Jen Xie Lian byl připraven a v pravé ruce shromáždil veškerou sílu, vypůjčenou od Qingxuana. Vytvořil obrovský plamen a náhodně s ním mrštil do zbrojnice.

Roh místnosti okamžitě vzplál. Hned nato vypustil Ruoye, zachytil do něj sebe, Shi Qingxuana, Ming Yie, Lang Qianqiu i Lang Yinga, a vykřikl: „Pane Vládce větru, zvedni nás nahoru!“

I když Shi Qingxuan nemohl otevřít oči, poslechl. Zvedl vějíř, mávl směrem dolů a z rovné země se zformoval prudký závan větru, který zamířil ke stropu a prorazil zbytek chatrné střechy.

Ruoye svíral celou pětici a letěl k nebi. Teprve ve vzduchu se jim konečně vrátil zrak a spatřili pod sebou obrovské plameny, doprovázené hustým černým dýmem. Zbrojnice hořela. Vládce větru znovu mávl vějířem s obavou, že je Hua Cheng bude pronásledovat. Doslovně i přeneseně tím rozdmýchal plameny, protože oheň okamžitě zesílil, zvedl se a přeskočil na okolní budovy. Nyní hořela víc než polovina Rajského panství.

S velkými obtížemi Xie Lian konečně zachytil Shi Qingxuanovu ruku. „Vládce větru, přestaňte s tím! Celé to tu shoří!“

Zaskočený Shi Qingxuan poslechl. „Dobře, dobře, přestávám! Vaše Výsosti, pusť mě, tvé sevření je příliš silné!“

Princ ho pustil, teprve když Vládce větru přestal mávat vějířem. Pohlédl dolů a uprostřed rudých plamenů spatřil karmínovou siluetu. Byli příliš vysoko na obloze, takže nepoznal, jak se tváří, ale instinkt mu napovídal, že ho Hua Cheng pozoruje.

Nepronásledoval je a ani nehasil plameny. Jen tam stál a nechal požár řádit,

Z Města duchů před Rajským panstvím se ozývaly výkřiky a vytí. Zástupy duchů se rozutekly do všech stran. Xie Lianovi se sevřelo hrdlo, hlas se mu zlomil a mumlal si pro sebe: „Chtěl jsem jen založit malý oheň, odvést pozornost… jak to mohlo dopadnout takhle?“

Když se předtím Hua Cheng opíral o dveře zbrojnice a napůl žertem mu řekl, že mu chce darovat celou zbrojnici i se vším uvnitř… a teď to všechno pohltil oceán ohně. Ačkoli tam jistě bylo mnoho zbraní, které odolaly intenzivnímu žáru, rozhodně nešlo o všechny. Po takovém požáru se mnohé poklady promění v popel. Xie Lian nečekal, že se plameny rozrostou tak prudce a pohltí celé Rajské panství!

I když ho Hua Cheng nepovažoval za „domov“, stále to bylo jeho sídlo.

Shi Qingxuan se při pohledu na Xie Lianovu tvář sám cítil špatně. „Hm… je mi to opravdu líto, Vaše Výsosti! Nepromyslel jsem to a chtěl jsem jen co nejrychleji utéct. Je to všechno moje vina. Zpočátku to byl jen maličký plamínek…. Kdyby Karmínový déšť dotýkající se květu zaklepal na tvoje dveře a žádal odplatu, řekni mu, ať přijde za mnou! Neměj strach, já můžu zaplatit jakoukoliv částku. O peníze se nemusíš bát…“

Jenže o peníze tu nešlo. Xie Lian zavřel oči a nedokázal promluvit. Shi Qingxuan ho útěšně poplácal po rameni, ale najednou v dlani ucítil vlhkost a zvláštní, ostrý pach krve.

Otočil se k princi a jeho tvář ztratila barvu.

„Vaše Výsosti, co se ti stalo s rukou?“

Xie Lianova pravá paže byla celá od krve a nepatrně se třásla. Přesto se pevně držel bílé hedvábné pásky, aby je od sebe nerozfoukal divoký vítr.

„Co se ti stalo?“ vykřikl znovu Shi Qingxuan.

Xie Lian zamrkal a s námahou se uklidnil. „To nic není. Jen malé zranění. Až se vrátíme, bude to lepší.“

„To bílé světlo jsi byl ty?“ vzpomněl si Vládce větru. „Vaše Výsosti, to ty jsi ty dva zablokoval?“

„Jsem přece šermíř,“ odpověděl princ.

Shi Qingxuan měl pravdu. Právě ve chvíli, kdy se čepel Hua Chenga a Lang Qianqiua chystala střetnout, mihl se mezi nimi Xie Lian. Zvedl z police jeden z mečů a dvakrát udeřil mezi mečem a šavlí.

Prvním pohybem odrazil Qianqiuovu dlouhou čepel a druhým zablokoval šavli E-Ming.

Síla těch pohybů byla nejen mocná, ale mimořádně precizní. I když Xie Lian obě čepele odklonil, síla úderů protivníka nezranila. Princ použil meč a vlastní paži, aby útok pohltil.

Namátkou sebral jednu z výjimečných zbraní z Hua Chengovy sbírky, takže dokázal zvládnout Lang Qianův dlouhý meč, i když to jeho čepel odnesla prasklinou. Ale šavle E-ming byla zbraní, kterou nebylo radno podceňovat, a oslepující bílé světlo měl na svědomí právě střet s ní. Xie Lianův meč se po té ráně roztříštil na kusy.

To vše se odehrálo během zlomku vteřiny, rychleji než mrknutí oka. Shi Qingxuan se podíval na žalostný stav Xie Lianovy zkrvavené ruky.

„Vaše Výsosti, to bylo impozantní. Nemůžu uvěřit, že jsi něco takového dokázal!“

Bojový bůh s korunou květů, v jedné ruce meč, v druhé květinu. Shi Qingxuan si vzpomněl jen na to druhé a zcela zapomněl, že Xie Lian se povznesl právě díky svému meči.

Shi Qingxuanovi stále bušilo srdce při vědomí, jak těsný byl princův zásah. „Ještě že jsi dokázal zasáhnout, jinak kdo ví, na kolik kousků by Hua Cheng Lang Qianqiua rozsekal!“

Zvláštní však bylo, že sám Lang Qianqiu stál vedle nich nezraněný, ale se strnulým výrazem, jako by jeho duše opustila tělo.

„Qianqiu?“ zavolal Shi Qingxuan. „Jsi v pořádku? Vzpamatuj se, co je s tebou? To se ti ještě nevrátil zrak?“

S větrem v zádech konečně celá skupina dorazila do nebeského hlavního města. Klopýtali a navzájem se podpírali, zatímco spěchali Branou vzestupu přímo k palácové síni Nejvyššího bojového boha. Lang Ying vstoupit nemohl, tak ho princ usadil v malé postranní místnosti. Zdálo se, že nikdo není na stráži, tak zavolal do komunikačního pole:

„Je tu nějaký ctihodný úředník? Prosím všechny, aby rychle přišli do hlavní palácové síně! Je to naléhavé, máme zraněného úředníka!“

Během jeho volání Shi Qingxuan luskl prsty, čímž vyměnil svůj oděv zpět za bílé roucho kultivujícího, a uvolnil sto tisíc zásluh. „Jsou tu dva zranění úředníci!“

Xie Lian na něj pohlédl. „Pane Vládce větru, je to nutné? Stačilo to oznámit, není potřeba rozhazovat zásluhy. Všichni samozřejmě přijdou.“

„Ne, Vaše Výsosti. Musíš vědět, že šíření zásluh funguje stokrát rychleji, než mluvení.“

Zanedlouho se z dálky skutečně ozval hlas: „Kdo je tu zraněný?“

Při slově „kdo“ byl hlas ještě daleko, ale při dokončení věty už byl u nich. Byl to Feng Xin. Vešel do sálu, podíval se na Xie Liana a poté na Lang Qianqiu a jeho tvář se zachvěla.

„Já jsem v pořádku,“ upřesnil Xie Lian, „ale Vládce země se zdá být těžce raněný.“

Feng Xin chvíli mlčel. „Co se ti stalo s pravou rukou?“

„Co se ti na tom nezdá?“ ozval se další hlas. „Tolik nebeských úředníků se vydává na obchůzky, kolik z nich se vrátilo nezraněných?“

Ten hlas byl navzdory ostrosti slov mírný a tichý. Do palácové síně vešel Mu Qing vešel a také pohlédl nejdřív na prince a potom na Lang Qianqiua. Jeho výraz byl opačný než Feng Xina, vypadal spíš připravený užít si zajímavou podívanou. Protože Feng Xin už mířil zkontrolovat Xie Liana, sehnul se k Ming Yiovi.

„Tak tohle je Vládce země?“ zeptal se.

Mezitím se do síně nahrnuli další nebeští úředníci. Vládce země Yi byl vždy nenápadný a držel se stranou, takže pro mnohé to bylo poprvé, co se s ním setkali. Shlukli se kolem a zvědavě zírali. Většina z davu byla zmatená a netušila, z jakého důvodu byli povolání, ale sto tisíc zásluh Vládce větru stálo za osobní ověření.

„Díky, ale jsem v pořádku. Za chvíli se to zlepší samo,“ řekl Xie Lian Feng Xinovi.

Ten si jen odfrkl. „Dávej na sebe raději pozor.“

Xie Lian tiše poděkoval, ale když se otočil, setkal se s Lang Qianqiuovým strnulým pohledem.

„Vaše Výsosti Tai Hua, co se děje?“ zeptal se.

Ani Feng Xinovi ten zvláštní výraz neušel. „Byla jeho Výsost Tai Hua také někde zraněná?“

„To si nemyslím. Podívám se,“ řekl Xie Lian, natáhl ruku a sáhl Lang Qianqiuovi na čelo. Ten ho však vmžiku chytil za zápěstí.

Ve tváři mladého boha se objevilo zaváhání, jako by na něco přišel, ale stále si tím nebyl jistý. V očích mu plálo a Xie Lian z jeho třesoucí se ruky cítil napětí.

To už si té podivné situace všimli i přihlížející úředníci a začali si mezi sebou šeptat. Shi Qingxuan i Mu Qing se začali zvedat, ale Feng Xin promluvil první: „Vaše Výsosti Tai Hua, co to děláte?“

„Lang Qianqiu konečně pohnul rty. Řekl dvě slova: „…Státní preceptore?“

Xie Lianovi v ten okamžik kleslo srdce na samé dno a zorničky se mu rozšířily.

Přihlížející úředníci napůl zmateně, napůl zamyšleně zamumlali: „Jaký Státní preceptor? Kdo to má být?“

Těm bystřejším to však došlo.

Lang Qianqiu byl korunním princem Yong’anu a Státní preceptor z Yong’anu byl za jeho časů druhý ze dvou démonických kultivátorů: Státní učitel Fang Xin.[3] Nikdo nevěděl o jeho původu ani skutečné identitě. Přesto teď Lang Qianqiu držel Xie Liana a nazýval ho tímto jménem, znamenalo to snad…? Byl Xie Lian zlem, které přineslo Yong’anu zkázu – byl Státní preceptor Fang Xin?

Princ Tai Hua byl proslulý svým optimismem a veselou povahou, nikdy si s nikým nepohrával ani nikomu neškodil, a ještě nikdy neměl takový výraz: napůl zoufalství, napůl vztek, napůl nenávist.

Lang Qianqiu křečovitě svíral Xie Liana, jeho dech byl stále prudší a nakonec sevřeným hlasem pronesl: „Ty…!  Zabil jsem tě vlastníma rukama! Zapečetil jsem tě do rakve! Státní preceptore, ty jsi… neskutečně lstivý!“

Nebesa. Vypadalo to, že se dnes chystá velká podívaná.

--Předchozí kapitola--        --Zpět na přehled kapitol--        --Další kapitola--

Slovo překladatele: Po téhle kapitole by měla být v encyklopedii u slova "nevděčnost" podoba Xie Liana. Vážně! Vím, že to tak Hua Cheng nebere, ale daroval mu vše, udělal by vše, ale princ se mu plíží po sídle, krade mu vězně a ještě mu celé sídlo zapálí! Co na tom, že to poslední bylo omylem. :)

---

[1] V originálu bylo použito Xiong, což je dle překladatele z čínštiny formálnější verze, jak říct „starší bratr“ (podobně jako gege, ale bez onoho druhého významu. Zároveň se používá mezi mužskými přáteli, a znamená brácha. To mi z úst Shi Qingxuana nešlo, tak jsem zvolila jemnější, ale stejně všeříkající „bráško“.

[2] Čerstvě narozený býček, který se nebojí tygrů – čínské rčení, označující člověka, který nerozezná opravdové nebezpečí, a jen proto se mu postaví.

[3] Fang Xin, čteme Fang Sin. Neplést s Feng Xinem. Už jste to jméno slyšeli? Tak to si pamatujete dobře! Kapitola 19 – když se mluvilo o preceptorovi Ban Yue, padlo tam i toto jméno jako jeden ze dvou démonických kultivátorů. Aha, aha! V překladu by to mělo znamenat Květinové srdce, případně Srdce květinové vůně. Nebo tak něco. A ano, také je to název Xie Lianova meče, ale o tom si budeme povídat v druhé knize. J A jako obvykle to s sebou přináší dilema – Fangxin (jeden překlad) nebo Fang Xin? Zatím ho řešit nebudu, dost možná pak v budoucnosti dojde k velkému korektuře názvů podle čínského přepisu, u které budu moc, ale moc plakat.

P.S. pokud sledujete TGCF manhuu, tak jsou venku nějaké nové kapitoly, konkrétně po tu, kde Jun Wu posílá prince do Města duchů. A pokud neznáte, inu, užijte si ji třeba zde:

https://www.mangatoro.com/manga/heaven-officials-blessing/chapter-65-1/1115897