Neuběhly ani dva dny a Xie Lian už musel řešit nepříjemnou krizi – ve svatyni nebylo nic k jídlu.
Kdyby žil
sám, na den by mu stačilo pár napařovaných bochánků a k tomu malý talířek
nakládané zeleniny. Možná by si ještě na poli natrhal pár okurek jako zákusek,
a byl by dokonale spokojený, protože denní obětiny od vesničanů z Pu Qi
byly víc než dostačující. Jenže teď měl ve svatyni další tři hladové krky, o
které se musel postarat. Dva živí chlapci a jeden polomrtvý duch mu zanedlouho
vybílili všechny jeho zásoby.
Alespoň že
s těmi dětmi nebyly starosti. Qi Rong, pevně usazený v těle mladého
muže, kterého posedl a odmítal opustit, Xie Lianovi na jednu stranu nadával, že
ho krmí mizerným jídlem, ale zároveň u toho snědl víc než ostatní dohromady.
Xie Lian se musel přemáhat, aby mu do úst nenacpal zčernalou pánev.
Princ se
nakonec rozhodl vzít obě děti ven a projít se po trzích. Měl v plánu poohlédnout
se po okolí po nějakém harampádí a pak jim všem sehnat dobré jídlo.
Jestliže však
měl obvykle smůlu, dnes se ve smůle doslova topil. Prošli městem křížem krážem
a mezi odpadky nenarazili na jediný použitelný kus. Nakonec se princ zastavil
na rušné křižovatce a rozhodl se, že zkusí štěstí se svou druhou živností.
Postavil
oba chlapce stranou, sám si stoupl doprostřed křižovatky a začal hlasitě
vyvolávat:
„Milí
přátelé a sousedé! Dnes je to poprvé, co jsem já, váš oddaný služebník, přišel
na tak vzácné místo. Předvedu vám trochu ze svého umění. Jsou to jen hloupé
triky, ale doufám, že mi všichni věnujete trochu pozornosti a odvděčíte se
chudákovi něčím k jídlu, drobnými mincemi na cestu…“
Xie Lian
měl auru světce, vzhled kultivujícího a zvučný a energický hlas. Když se
k tomu přidal pohled na jeho jasně bílé rukávy povlávající ve větru, pak
nebylo divu, že se lidé, kteří zrovna neměli nic lepšího na práci, brzy seběhli.
„Co umíš?
Ukaž nám něco zajímavého.“
„Co se
třeba točení talířů?“ nabídl Xie Lian vesele.
Dav mávl
rukou „To není nic těžkého, to je jen dětský trik. Co ještě umíš?“
„Co takhle
rozbíjení balvanů o hruď?“
„To je
staré, to nikoho nezajímá. Ještě něco?“
Teprve
tehdy Xie Lianovi došlo, že i pouliční představení musí jít s dobou.
Všechny jeho nejlepší triky se proměnily v ohranou písničku a nikdo už je
neocenil. Dav se chystal rozejít, a tak neměl jinou možnost, než se vytasit se
svou tajnou zbraní, se svou vrcholnou technikou… a vytáhnout z rukávu sadu
vlastnoručně vyrobených ochranných talismanů.
Začal
znovu vyvolávat:
„Ochranné talismany
zdarma pro každého, kdo shlédne mé představení! Vlastní výroba, kdo odejde
pryč, propásne svou šanci!“
Při
slovech o talismanech zdarma se dav okamžitě vrátil.
„Jaké
ochranné talismany? Který chrám je požehnal? Byl to Nebeský bojový císař?“
„Máte
nějaké na zbohatnutí? Dejte mi prosím amulet, který mi přinese peníze, díky!“
„Chci
jeden od Ju Yanga, prosím, schovejte mi ho!“
„Tak to
není,“ vysvětlil Xie Lian. „Ty, které rozdávám, jsou od korunního prince Xian
Le, požehnané svatyní Pu Qi, zaručeně účinné.“
Samozřejmě
že byly účinné. Jiní nebeští úředníci poslouchali denně nejméně tisícovku
modlících se lidí, takže jim jejich žádosti zněly v uších jako bílý šum.
Pokud se alespoň trochu namáhali, dali vyřizování modliteb na starosti nižším
úředníkům. Zato ke Xie Lianovi se modlilo nanejvýš pár lidí, takže šance na
vyslyšení modliteb byly neporovnatelné.
Dav se mu
však začal vysmívat: „Co to má být, o takovém chrámu jsme ještě neslyšeli!“
Xie Lian
pokrčil rameny: „To vůbec nevadí! Svatyně se nachází jen sedm mil od vesnice Pu
Qi. Každý je vítán na návštěvu, ani nemusíte přinést obětiny…“
Ještě ani nedomluvil
a dav už se zase rozešel. Lidé do jednoho talismany odhodili na zem a Xie Lian
se musel hodně rychle otáčet, aby je posbíral a nacpal zpět do rukávů. Netvářil
se ani trochu znepokojeně. Zatímco se pro ně ohýbal, zastavil se před ním pár
látkových bot. Princ vzhlédl a spatřil Lang Yingovu tvář, z níž na něj zpoza
obvazů upřeně hleděly černočerné oči.
„Co se děje?“ zeptal se Xie Lian jemně. „Vrať
se zpět, sedni si ke Guzimu a chvíli na mě počkej.“
Lang Ying
mlčel. V tu chvíli se na konci ulice rozrazily dřevěné veřeje brány do přepychového
sídla a z domu se vyřítil muž, pronásledovaný rozzlobeným křikem:
„Ty
šarlatáne!“
Lidé se v předtuše
dobré podívané okamžitě seběhli. Dupající nohy pošlapaly ochranné talismany,
které princ ještě nestihl sebrat, a okamžitě je proměnily v hromádku
špinavých roztrhaných a rozdrcených cárů.
Xie Lian
to mlčky sledoval a ani se nepokusil o záchranu. Poslal Lang Yinga hlídat
Guziho a sám se vydal zkontrolovat situaci. Když se blížil ke vchodu do sídla, pronásledovaný
muž v oděvu doktora se zrovna hádal s člověkem, který vypadal jako
bohatý obchodník.
Obchodník
zuřivě křičel: „Co jste mi tvrdil, když jste včera přišel? Že se není čeho bát?
Jak mi pak vysvětlíte, co se stalo dnes? Moje žena nespadla, ani nesnědla nic
špatného! Tak jak se to mohlo stát!“
Doktor
s výrazem ukřivděné nevinnosti na oplátku hulákal: „Když jsem včera
prohlížel vaši ženu, byla naprosto v pořádku! Na kletby a podobné věci
potřebujete kultivujícího, ne lékaře!“
Bohatý
obchodník stál s jednou rukou v bok, druhou rozčíleně ukazoval na
doktora a pokračoval v hlasitém obviňování: „Jak se opovažuješ mluvit o nadpřirozených
záležitostech! Děláš, jako by byl můj syn už ztracený! Ty falešný mastičkáři,
dávej si pozor, můžu tě zažalovat o veškerý tvůj majetek!“
Doktor
před sebe zvedl svůj lékařský vak: „I kdybyste mě zažaloval, já s tím nic
nezmůžu! Z takového pulzu prostě nedokážu číst! Něco takového jsem v životě
neviděl!“
Dav se
rozesmál. „Najdi si nového doktora!“ volali jedni, zatímco druzí radili: „Možná
opravdu raději nějakého kultivujícího!“
Xie
Lianovi přišla ta záležitost podezřelá, takže se v moři lidí objevila jeho
zvednutá ruka:
„Prosím,
tady! Je tu kultivující! Já jsem kultivující!“
Lidé se
zmateně ohlédli: „Nebyl jsi před chvílí pouliční umělec?“
Princ se
zdvořile usmál. „To byl jen vedlejší přivýdělek. S dovolením…“ Prodral se k obchodníkovi.
„Ukážete mi váženou paní?“
Uvnitř
sídla někdo pronikavě křičel, nejspíš panikařící služebné. Nový lékař, pro
kterého už bohatý obchodník poslal, ještě nedorazil, a protože zoufalí muži
dělají zoufalé činy, okamžitě vtáhl Xie Liana dovnitř, aby si mohl jeho ženu prohlédnout.
Princ cestou popadl i toho neúspěšného doktora.
Když
vstoupili do ložnice, našli podlahu celou ušpiněnou od krve. Na velkém lůžku
s květinovými závěsy ležela mladá žena s tváří bledou bolestí. Její
agónie byla patrná na první pohled, a kdyby ji její služebné netlačily k
posteli, nejspíš by se zmítala v křečích.
Pokoj byl
ztěžklý esencí zla a ta energie vycházela z jediného místa – z břicha
té ženy.
Xie Lian
okamžitě zastavil všechny za sebou a vykřikl: „ Nehýbejte se! V jejím
břiše je něco skutečně zlého!“
Bohatého
obchodníka to vyděsilo: „Moje žena se chystá rodit?“
Doktor a
starší dámy byly jeho nevědomostí šokováni: „Je teprve v pátém měsíci, jak
by mohla rodit!“
Obchodník
se na doktora znovu rozzuřil: „Jestli nebude rodit a vy pořád netušíte, co jí
je, tak jste opravdu jen šarlatán! Vždyť ani neumíte číst puls!“
Žena na
posteli vypadala jako na pokraji mdlob, takže princ vykřikl: „Buďte všichni
zticha!“
Vzápětí
tasil Fang Xin. Přítomní při pohledu na tu dlouhou černou čepel překvapeně
nadskočili a bohatý obchodník znejistěl:
„Co chcete
dělat?“
Pak však
spatřili, jak Xie Lian spustil ruku a meč zůstal viset ve vzduchu.
Rozhostilo
se ohromené ticho.
Fang Xin
visel kolmo a hrot čepele směřoval dolů přímo na zduřelé břicho té ženy.
Vražedná energie meče byla téměř hmatatelná. Nafouklé břicho ženy se pohnulo,
nadzvedlo se a trhlo sebou ze strany na stranu. Pak sebou začalo škubat tak
prudce, až žena nakonec zaúpěla a prudce zakašlala, načež jí z úst vytryskl
proud černého kouře.
Fang Xin
byl připraven a ten černý kouř okamžitě proťal. Žena dlouze zanaříkala: „Můj
syn!“ a na místě omdlela. Xie Lian přivolal meč zpět a znovu ho zatasil do
pochvy na zádech. Pak se otočil k doktorovi:
„Už je
v pořádku.“
Doktor
zíral s doširoka vytřeštěnýma očima a otevřenými ústy. Xie Lian mu
několikrát zamával dlaní před obličejem, než se muž konečně probral a popošel
k ženě. Bohatý obchodník vypadal potěšeně:
„Je můj
syn v pořádku?“
Lékař ženě
nahmatal puls a poté s hlasem plným obavy řekl: „Dítě zmizelo…“
Bohatý
obchodník na chvíli oněměl. Pak se rozkřičel: „Zmizelo? Copak právě potratila?“
Xie Lian
se k němu otočil: „Paní nepotratila, dítě zmizelo. Zmizelo, rozumíš?“
„Jaký je
v tom rozdíl?“ vztekal se dál obchodník.
„Velký.
Potrat je potrat. Že ‚zmizelo‘ znamená toto: v břiše vaší ženy bylo
skutečné dítě, ale teď zmizelo.“
Jistě,
břicho té ženy bylo předtím oteklé, ale ačkoliv na něm nebyly vidět žádné
známky vnějšího zranění, výrazně se scvrklo a nyní vypadalo podivně
nepřirozeně. Obchodník byl v šoku.
„Vždyť
v jejím břiše byl ještě před chvílí můj syn!“
„To, co
bylo uvnitř, nebylo vaše dítě,“ vysvětlil Xie Lian. „Břicho madam bylo nafouklé
díky oblaku toho černého kouře.“
Poté, co
se lékař ujistil, že je žena pouze v bezvědomí a nejeví žádné známky
ohrožení života, opustili pokoj.
Bohatý
obchodník se zeptal: „Vážený kultivující, jak vás mám oslovovat? Ze kterého
chrámu pocházíte? Které božstvo uctíváte?“
„Není
třeba mi říkat ‚vážený‘, mé jméno je Xie.“ Chtěl dodat, že je ze svatyně Pu Qi,
ale když se mu ta slova drala na jazyk, kdoví proč je změnil na ‚Chrám Tisíce
světel.‘ Když však to jméno vyslovil, neubránil se ruměnci.
Bohatý
obchodník řekl jen „och“ a dodal: „O tom chrámu jsem ještě nikdy neslyšel. Musí
být daleko.“
Xie Lian
sám neměl tušení, jak daleko, tak jen tiše přikývl. „Mhm.“
Po
několika dalších zdvořilostních frázích přešel konečně obchodník k věci a
v hlase mu zazněly obavy:
„Daozhangu,1 co to bylo za příšeru? To,
co měla moje žena v břiše… to byla od začátku ta věc? Ten černý oblak?“
Se změnou
tématu zvážněl i Xie Lian. „Možná ne od začátku. Neříkal jste, že když ji
přišel lékař včera vyšetřit, byla madam v naprostém pořádku? Tehdy byl
puls správný, ale dnes už se nedal přečíst. Obávám se, že se s dítětem něco
stalo teprve během včerejší noci. Prosím vás, přemýšlejte, udělala madam včera
v noci něco neobvyklého? Nebo nestalo se něco divného?“
„Nevím o
ničem takovém,“ zavrtěl ten bohatý obchodník hlavou. „Moje žena vůbec neodešla
z domu! Od té doby, co se byla poklonit v paláci Ju Yang a
otěhotněla, neopustila komnatu, natož dům. Doma jsme Ju Yangovi postavili malou
svatyni a ona jen zpívala a pálila kadidlo. Je nesmírně zbožná.“
Xie Lian
si pomyslel, že kdyby Feng Xin tušil, že ho někdo uctívá takovým způsobem, byl
by z toho pořádný poprask. Po chvíli přemýšlení se zeptal: „A co nějaké zvláštní
sny?“
Obchodník povzbuzený
princovým odhadem obdivně zamrkal. „Ano! Daozhangu, ty máš božskou předtuchu!
Moje žena měla opravdu včera v noci podivný sen. Zdálo se jí o malém
dítěti, které si s ní hrálo a říkalo jí ‚mami‘. V polovině snu
ucítila, jak jí něco kope do břicha, a potom se probudila. Přišla za mnou celá
šťastná a řekla mi, že se dítě v jejím břiše nemohlo dočkat, až uvidí
tváře matky a otce, a tak ji chvátalo přivítat. V tu chvíli mi to přišlo
tak hezké a humorné!“
Xie Lian
v mžiku pochopil a pronesl: „Problém bude to dítě.“ Po krátké odmlce se
zeptal: „Jak bylo staré? Řekla madam, jak vypadal?“
„Obávám
se, že si to asi nebude pamatovat. Už ráno mi řekla, že si není jistá, jak
staré to dítě bylo, jen že vypadalo malé. Prý ji prosilo, aby si ho pochovala,
a během držení se jí zdálo lehké.“
Princ si
pro sebe zabručel a pohlédl na muže. „Položím vám ještě několik otázek. Prosím,
odpovězte na ně upřímně, jen tak se budu moci dobrat pravdy. Za prvé, existují
nějaké rozepře mezi vašimi manželkami? Nebojují o vaši přízeň? Za druhé,
potratila paní někdy předtím dítě?“
Dotazem na
konflikty mezi jeho ženami se snažil zjistit, zda se nejedná o prokletí
vycházející ze žárlivosti. Ženy uzavřené v harému někdy žárlivostí přímo
šílely a byly schopné doslova všeho. Druhou věcí byl potrat. Pokud k němu nedošlo
přirozeně, mohla v těle matky zůstat zášť, kterou pak trpělo nové dítě.
Pod Xie
Lianovým výslechem obchodník vše popravdě vypověděl. V jeho vyprávění bylo
vše. Nejenže měl ve své domácnosti několik manželek, které se každý den hádaly,
ale měl také milenku, která už čekala, až si ji přivede domů. Služebná madam
ještě ke všemu prozradila, že i její paní byla původně jen milenka, která
otěhotněla. Uvěřila vyšetření pochybných pouličních homeopatů, kteří jí
sdělili, že čeká holčičku, a úmyslně potratila, protože chtěla své postavení
posílit skrze syna. Princ měl pocit, že ho z těch informací začíná bolet
hlava.
Bohatý
obchodník byl znepokojený. „Daozhangu, mohla by to být pomsta té nenarozené
holčičky?“
„I to je
možné,“ kývl princ. „ale ne jisté. Koneckonců madam nevěděla, jak staré to dítě
ve snu bylo a jestli to byl chlapec nebo děvče.“
Ďakujem za kapitolu
OdpovědětVymazatRádo se stalo. Příští bude končit překvapením... :)
Vymazatděkuji za další kapitolu :)
OdpovědětVymazat