Kapitola 94: Těhotná zlem; poklid narušuje nová krize 2

„Nejspíš ho něco pohltilo,“ odpověděl princ.

Obchodník se zachvěl. „Po…pohltilo?“

Xie Lian přikývl.

„Tak co mám teď dělat, Daozhangu? Mám další ženu, která je těhotná, co když ta příšera znovu zaútočí?“ Obchodník už vysloveně panikařil.

V domácnosti byla další těhotná?

Xie Lian zvedl ruku. „Klid. Dovolte mi ještě jednu otázku: pamatuje si madam, kde se ve svém snu s dítětem setkala?“

Bohatý obchodník kývl. „Říkala, že to bylo nezřetelné, ale prý jí to připomínalo nějaké velké sídlo. Víc si nevybavila. Byl to jen sen, kdo si pamatuje detaily?“ Vzápětí zaťal zuby. „Já… už mi dávno bylo čtyřicet a teprve teď jsem se měl dočkat syna, taková tragédie! Daozhangu! Chytíš a zabiješ tu zrůdu, že? Nemohu dopustit, aby v mé rodině ublížila někomu dalšímu!“

„Hlavně nepanikařte,“ utěšoval ho princ. „Udělám, co bude v mých silách.“

Bohatý obchodník si zamnul ruce. „Dobře, dobře... Daozhangu, mohu ti být něčím nápomocný? Cokoliv si řekneš, není problém.“

Xie Lian zavrtěl hlavou. „Nepotřebuji žádnou odměnu, ale je tu několik věcí, se kterými bych potřeboval pomoci. Zaprvé, najděte mi prosím nějaký neformální dámský oděv. Musí být dostatečně volný, aby ho mohl nosit i muž. Budu vás také muset požádat o pramen vlasů od madam, která je teď v očekávání. Potřebuji ho kvůli kouzlům.“

Bohatý obchodník rázně ukázal na služebnictvo. „Postarejte se o to.“

Princ pokračoval.: „Zadruhé, prosím poraďte nastávající matce, aby spala v jiné komnatě než dosud, a pokud kdykoliv a kdekoliv uslyší hlas cizího dítěte, volajícího na ni ‚mami‘, ať v žádném případě nereaguje. Rozhodně nesmí odpovědět a nejlepší bude, pokud vůbec neotevře ústa. I když si lidé při snění často neuvědomují, že spí, jejich smysly a vědomí jsou otupené. Budeš-li jí to pořád opakovat do ucha, zakoření se to v její mysli a možná to pomůže.“

Bohatý obchodník souhlasně kývl. 

„Třetí věc, mám s sebou dvě malé děti, můžete se o ně prosím postarat a dát jim něco k jídlu?“

„Takové maličkosti, klidně bych pro tebe udělal i sto dalších!“ zvolal obchodník.

Konečně došlo na nejdůležitější věc a Xie Lian řekl: „Za čtvrté.“

Vytáhl z rukávu ochranný talisman požehnaný svatyní Pu Qi, oběma rukama ho podal muži a slavnostně pronesl: „Prosím, vezměte si tento ochranný talisman a proneste: ‚Vaše Výsosti korunní princi, prosím, chraňte mě!‘ Tak bude celá tato záležitost pod ochranou mé svatyně.“

Té noci se Xie Lian opět převlékl do ženských šatů.

Ačkoliv to nebyl jeho první převlek za ženu, poprvé hrál těhotnou. Líčení mu trvalo sotva jako spálení půlky vonné tyčinky. Pod šaty si nacpal polštář a do něj schoval pramen vlasů od nastávající paní. Potom se položil na postel. Byl klidný a vyrovnaný, takže netrvalo dlouho a usnul hlubokým spánkem.

Těžko říct, kolik uplynulo času, než pomalu otevřel oči. Před ním už nebyla ložnice bohaté dámy, ale nádherný pavilon.

Xie Lian se nejdřív ujistil, zda má u sebe stále Fang Xin, a teprve pak se uvolnil. Ta čepel byla koneckonců posvátná, takže s ním byla pevně svázána. Pomalu se posadil. Zdálo se mu, že má dlaně přilepené k povlečení. Když zvedl ruce, aby se podíval, zjistil, že celou jeho postel pokrývá děsivě vyhlížející kaluže čerstvé krve. Pohled na jeho do ruda se barvící půlku těla byl velmi znepokojující. 

Princ byl na podivnosti zvyklý, takže se jen zvedl z postele a popošel pár kroků. Najednou jako by mu cosi upadlo. Pohlédl dolů a zjistil, že se mu zpod šatů uvolnil polštář, takže si ho spěšně nacpal zpět na břicho. Po pár dalších krocích mu však polštář opět sjel, takže si ho nakonec během rozhlížení se musel přidržovat oběma rukama.

Protože vyrůstal v paláci, podvědomě hodnotil a odhadoval výzdobu kolem sebe. Pavilon byl nádherný a provoněný lákavou vůní kadidla, takže pokud by měl hádat, vsadil by si na jídelní nebo zábavní podnik. Ve srovnání se současným architektonickým stylem působil tenhle podnik zastarale. Připomínal mu budovy z doby před stovkami let, ale nedokázal určit provenienci.

Z toho odvodil, že se nejspíš nebude jednat o potracený plod ženiny dcery. Když zlí duchové vytváří iluze, mohou ukázat jen to, co sami znají. Staletí starý podnik mohl vytvořit pouze stejně starý duch.

Princ se krátce prošel po okolí, ale nikoho nenašel, takže se vrátil zpět. Byla to ženská ložnice. U zdi stál prádelník, v jehož zásuvkách objevil dětské oblečení a hračky, jako jsou panenky a chrastivé bubínky. Xie Lian každý předmět pečlivě zkontroloval a zjistil, že jsou všechny úplně nové, což svědčilo o tom, že paní tohoto pokoje ty předměty ochraňovala a pečovala o ně. Musela své dítě skutečně milovat.

Ještě chvíli se v zásuvkách přehraboval a s překvapením zjistil, že se v dětských šatech skrývá ochranný talisman. Jeho vlastní ochranný talisman!

Ohromený Xie Lian si to musel třikrát ověřit, ale nepletl se. Vypadal téměř totožně jako talismany ze svatyně Pu Qi, pro které chodil do hor sbírat byliny a které vlastníma rukama převázal červenou nití. Tohle byl ochranný talisman z doby před osmi sty lety, z doby největší slávy korunního prince Xian Le. Takový amulet tehdy vlastnil téměř každý v zemi. Materiál byl kvalitní a vzory elegantní, bylo na něm napsané, odkud pochází a kde byl požehnán.

Je možné, že majitelka tohoto podniku byla kdysi jeho věřící?

V tu chvíli se do ticha místnosti ozval chrčivý smích.

Dětský hlas jako by zněl z každého koutu místnosti. Xie Lian se ani nepohnul, nijak nereagoval, a v hlavě se mu honila jediná myšlenka: „Ten hlas je mi povědomý. Kde jsem ho už slyšel? Kde jen to bylo?“

Pak mu to došlo. Vybavil se mu dětský zpěv:

„Nová nevěsta, nová nevěsta. Nová nevěsta na červených svatebních nosítkách. Kráčí přes horu, oči zalité slzami, pod závojem se nesmí usmívat…“

Dětský duch z hory Yu Jun, kterého slyšel ve svatebním sedanu!

Princ se vytrhl ze zamyšlení a zároveň s tím ustal i smích. Rychle se otočil, ale nikde se nic ani nepohnulo.

Po vyřešení záležitostí na hoře Yu Jun se v komunikačním poli na toho dětského ducha vyptával. Tehdy mu však řekli, že na hoře žádný takový duch není. Stejně ho tehdy slyšel jen on. Nyní se však před ním objevil podruhé – byla to náhoda nebo záměr?

Dětský hlas se ozval znovu: „Mami!“

Slovo „máma“ přišlo odněkud zblízka, ale Xie Lian stále nedokázal určit přesné místo. Beze slova zadržoval dech a napjatě poslouchal.

Po chvíli dětský hlas znovu promluvil: „Mami, obejmi mě!“

Xie Lian konečně pochopil – ten hlas vycházel z jeho břicha!

Celou dobu si oběma rukama přidržoval falešné břicho a teprve teď si s překvapením uvědomil, že někdy v průběhu toho všeho polštář v jeho rukou ztěžkl. Silně se do něj plácl a z oblečení se vykulilo cosi divného. Vypadalo to jako drobné nepřirozeně bledé dítě. Vyplivlo nějaký předmět a vzápětí se vyškrábalo na nohy a prchlo do tmy. Princ se rychle sehnul a zjistil, že vyvržená věc jsou hrudky bavlny a pramen černých vlasů. Zdálo se, že jeho kouzlo zafungovalo. Malý duch se pokusil pozřít Xie Lianovo ‚dítě‘ stejně, jako to předchozí, ale místo toho polkl výplň jeho polštáře spolu s vloženými vlasy.

Brzy poté Xie Lian znovu zaslechl ostrý výkřik té věci:

„Mami!“

Ať volalo jakkoliv, ať byly výkřiky jakkoliv hlasité, princ se stále držel zpět a svíral ústa. Usoudil, že duch dítěte je duchem plodu a v této komnatě žil sám nebo se svou matkou. Zlí duchové měli obvykle takovou podobu a věk, jakou měli v době smrti, přesto se někdy ukazovali jako oblak černého kouře nebo rozmazaný bílý stín. Znamenalo to, že duch sám nevěděl, jak by měl vypadat, takže žádná podoba nebyla ta pravá. Navíc dětské oblečení v zásuvkách bylo nenošené a byla tu ona děsivá louže krve na posteli. Xie Lian usoudil, že paní z této komnaty musela potratit, ale její nenarozené dítě už mělo tvar a zachovalo si kousek vlastního vědomí. Poté, co se proměnilo v ducha plodu, se snažilo vrátit do matčina břicha a nakonec našlo cestu do domu onoho bohatého obchodníka.

Když duch dítěte ve snu předchozí ženy zavolal „mami“, bylo největší chybou, že otevřela ústa a na jeho volání reagovala. Je třeba říct, že pouto mezi ‚matkou‘ a ‚dítětem‘ je samo o sobě magické a přijmout oslovení ‚mami‘ se rovná jistému potvrzení dětského nároku. Když žena otevřela ústa, umožnila té zlé věci vstoupit. Dětský duch se vplížil dovnitř a vklouzl do jejího břicha, kde pozřel původní plod. Byl jako kukačkou v hnízdě. Xie Lian byl sice muž, ale nebyl si jistý, zda by se dětský duch nepokusil vplížit i do jeho útrob. Pro všechny případy držel rty dál pevně semknuté.

Se sevřenými ústy a Fang Xinem v ruce pátral po přítomnosti dítěte. Pokud šlo o nebezpečí, měl mimořádně silný instinkt, vytříbený tisíci bitvami. Jakmile vytušil, kde se nepřítel nachází, nepotřeboval se ujišťovat a stačilo mu bodnout. V devíti případech z deseti se trefil. V iluzi vytvořené dětským duchem však byly princovy údery oslabené a po několika útocích cítil, jak mu ubývá sil.

K tomu všemu ucítil ostrou bolest na chodidle, jako by šlápl na něco velice ostrého. Na okamžik se zarazil.

Dětský duch s uspokojením zpozoroval, že chytil svého soupeře do pasti, a s neskrývanou potměšilostí zakdákal smíchy. Měl jemný hlas, ale takový smích by slušel spíš zlomyslnému dospělému. Při tom kontrastu tuhla krev v žilách. Xie Lian však ani nemrkl a pokračoval v kroku, švihl mečem a prudce bodl. Jeho rána přesně zasáhla cíl.

Zasažený a popálený duch vyjekl bolestí a dal se na útěk tak rychle, jak jen mohl. Teprve potom se Xie Lian zastavil a prohlédl si podrážku. Zjistil, že šlápl na malou tenkou jehlu, která musela být vzpřímena mezi prkny podlahy. Dětský duch ji tam zřejmě nastražil schválně s nadějí, že se Xie Lian neudrží a bolestí vykřikne, čímž otevře ústa.

Princ však uměl snášet bolest. Co byla nějaká jehla? I kdyby mu nohu sevřely ocelové zuby nastražených želez, dokázal by vydržet.

Jehla projela botou a vězela hluboko v jeho chodidle. Xie Lian ji chtěl nejdřív vytáhnout, ale protože ten dětský duch utekl hladový, bál se, že využije příležitosti a bude znovu škodit. Navzdory bolavé noze se pustil do jeho pronásledování. Po chvíli si na bolest zvykl a běžel jako vítr. Po dětském duchovi však nebylo v budově ani stopy.

Princ byl zmatený. Že by ho svými útoky opravdu tak vyděsil?

V tu chvíli se nedaleko od něj samo od sebe otevřelo okno.

Princ okamžitě přiběhl blíž a vyhlédl ven. Vzápětí šokovaně ztuhl. Za oknem nebyla žádná ulice, chodci nebo hory, jen hluboké, bezedné jezero.

Na druhé straně jezera stál dům a v něm seděly dvě malé děti. Byl to Lang Ying a Guzi, usazení u stolu a zabraní do jídla. Vůbec si nevšimli, že se přímo nad jejich hlavami vznáší černý vír kouře, který se kdákavě směje a zároveň plačtivě vykřikuje: „Mami! Mami!“

Xie Lian pevně sevřel parapet. Chtěl na chlapce zavolat a varovat je, ale pak mu došlo, že nesmí otevřít ústa.

Možná to celé byla jen iluze dětského ducha, ale princ netušil, zda do ní Lang Yinga a Guziho skutečně vtáhl. Pokud ano, pak jakákoliv újma, která by se jim zde stala, ovlivní i jejich skutečná těla. Chtěl najít vázu nebo cokoliv podobného, co by mohl hodit a děti varovat, ale nikde nic nebylo. Stoly a židle by se skrze okno nevešly a navíc obě budovy oddělovalo jezero. Má ho snad přeplavat?

Vtom Guzi unaveně zívl. Černý kouř se okamžitě shromáždil u něj a vypadalo to, že se pokusí do něj vlétnout

Dětské tělo by se nedokázalo ubránit a ta věc by možná dokázala vniknout dovnitř i bez odpovědi na své volání.

Na nějaké plavání nezbýval čas. Okamžitě se rozhodl a vykřikl: „Zavři ústa! Uteč!“

Guzi a Lang Ying sebou překvapeně trhli, zavřeli ústa a vyskočili na nohy. Dětský duch si jich však už nevšímal a v příští vteřině se rozletěl přímo do Xie Lianova obličeje. Přestože princ zavřel ústa okamžitě poté, co je varoval, ucítil, jak mu krkem proudí studený vzduch. Černý kouř mu vnikal do žaludku a jeho vnitřnosti znecitlivěly, jako by měl v příští chvíli zmrznout. Zatnul zuby a spěšně roztrhl několik ochranných kouzel. Vytáhl z nich byliny a papírky s talismany, násilně je požvýkal a spolkl. V reakci na ho začal celý krk uvnitř svrbět a vzápětí z něj oblak černého kouře vylétl ven.

Za chvíli ho začalo v krku svrbět a on ten oblak černého kouře znovu vydechl.

Zakryl si ústa rukávem, dusivě kašlal a z očí mu stékaly slzy. Zároveň se snažil rychle přijít na to, jak se černému oblaku postavit, protože černý oblak mu stále vířil nad hlavou. Xie Lian se nakonec přitiskl k parapetu, vyšvihl se na něj a skočil přímo do jezera.

Jeho tělo narazilo na hladinu a princ se ponořil hluboko pod vodu. Zadržel dech, zkřížil nohy a zaujal meditační polohu, a takto nechal své tělo pomalu klesat až na dno. Jakmile se mu tep zklidnil, vzhlédl. Matně viděl, že nad ním stále víří černá mlha, pokrývající povrch jezera. Jakmile by se vynořil, musel by se zhluboka nadechnout, a při tom nádechu by dětského ducha bezpochyby znovu nasál. Na dospělého muže s nafouklým břichem by nebyl zrovna hezký pohled.

Skok do vody mu dopřál čas na rozmyšlenou. Netrvalo dlouho a dostal nápad. „Co když to spolknu? Můžu pak přece spolknout i Fang Xin!“

Tenhle trik se naučil během svých vystoupení na ulici. Sice to bolelo, ale co na tom – hlavně že by se mu podařilo uvěznit dětského ducha.

Posílen tímhle vědomím Xie Lian uvolnil meditační polohu a začal plavat do strany. Shora se však ozvalo hlasité šplouchnutí a vzápětí mu zorné pole zaplnila zářivě rudá barva.

Všude kolem vířily vzduchové bubliny, proudící voda a jakési inkoustově černé prameny. Pořádně nic neviděl, snažil se mrkat a rozehnat ty tisíce a miliony bílých bublin, když v tom ho kolem pasu sevřela čísi ruka. Druhá ho chytila za bradu a v příští vteřině mu něco chladného a měkkého zakrylo rty.

Poznámka překladatele: Není ten obrázek moc velký spoiler? Ale není, že ne! My všichni víme, kdo si jako jediný nárokuje právo líbat prince! V příští kapitole, už jsem to párkrát psala, budete potřebovat kapesníčky. Tentokrát nikoli na slzy, milí čtenáři, ale na utření slin, které vám budou kapat ze vší té sladkosti a roztomilosti. Takže si vlastně... připravte bryndáčky! :)

--Předchozí kapitola--       --Seznam kapitol--        --Další kapitola--