Kapitola 92: Chrám Tisíce světel; temná noc osvětlená jako ve dne 2

Tři tisíce lampionů!

Nejdřív bylo ticho, ale vzápětí ho jako přílivová vlna spláchla neskutečná vřava.

Nikdo – dokonce ani palác Nejvyššího bojového boha, jehož čelní místo bylo pevné jako skála – nikdy nezískal během jediné noci na Svátek středu podzimu tři tisíce lampiónů. Takové číslo si vlastně nikdo nedokázal ani představit. I pouhý tisíc byl těžko překonatelný, ale tři tisíce? To bylo opravdu neslýchané číslo, které nemělo v historii obdoby. Vždyť tolik dokonce nezískalo ani všech předchozích deset nejlepších nebeských úředníků dohromady!

Není těžké si domyslet, jak byli nebeští úředníci šokovaní. Někdo vyhrkl:

„To musí být omyl!“

A další: „Museli se přepočítat!“

Přesto nikdo z nich doopravdy nevěřil, že by se vyvolávač mohl splést, vždyť počítal výsledky Bitvy lampionů už tolik let. Navíc už jen při pohledu na ten nekonečný proud stoupajících světel bylo jasné, že ani po tisíci dalších přepočtech by výsledek nebyl odlišný. A pokud by se přece jen spletl, tak leda tím, že skutečné číslo podhodnotil.

I proto jakýsi nebeský úředník nadhodil jinou teorii: „Je možné, že to nejsou skutečné Lampiony požehnání? Mohly by to být jen ty obyčejné?“

Tím v podstatě naznačoval, že může jít o podvod, a našlo se několik dalších, kteří s tím souhlasili. Shi Qingxuan však namítla:

„Obyčejné lampiony? Ani náhodou! Vyrábí se odlišným způsobem než Lampiony požehnání a proto nedokážou k Nebesům dolétnout. Tak jak by mohly být falešné?“

Kdyby se s bohy dohadoval Xie Lian, pochybnosti by pravděpodobně přetrvávaly, ale protože ho bránila Shi Qingxuan, navíc za přítomnosti svého bratra, nikdo se neodvážil její slova vyvracet. Když vzdali i tuto variantu, zkusili to jinak:

„Víte vlastně někdo, kde je ten ‚Chrám tisíce světel?‘ Kdy byl postaven? Kdo ho postavil? Ví to někdo z nebeských kolegů?“

Vyvolávač zavrtěl hlavou. „Ne, ale na lucernách bylo toto jméno jasně napsáno.“

„Ale já jsem o žádném takovém chrámu nikdy neslyšel!“

„Ano, ani já ne!“

Xie Lian se konečně probral z omámení plného zmatených myšlenek a do všech těch stížnostech zcela vážně pronesl: „Popravdě, nejenže jste o něm neslyšeli vy, ale neslyšel jsem o něm dokonce ani já!“

Mohlo snad takové místo vzniknout samovolně?

Úředníci jako by zešíleli, tahle nečekaná informace byla poslední kapkou, která naplnila jejich mysl nedůvěrou a pochybnostmi. Jejich jazyky se při všech těch teoriích div nezamotaly.

Xie Lian by jim moc rád připomněl, že je to jen hra, a že není důvod brát ji tak vážně. Jenže za prvé tuhle ‚hru‘ bral jako skutečnou hru jen málokdo, a zadruhé, byl to on, kdo ji právě vyhrál, takže by si mohl podobnou poznámkou vykoledovat leda problémy. Ta slova nemohl říct ani nikdo jiný z nebeských úředníků, protože by to z pozice poražených mohlo vyznít, jako že jeho úspěch bagatelizují. To by bylo nesmírně trapné.

Vtom se ozval Pei Mingův smích: „Říkal jsem vám, že Karmínový déšť dotýkající se květu neunesl Jeho Výsost ze zlé vůle, ale nikdo mi nevěřil. Zdá se vám to teď pravděpodobnější?“

Po jeho poznámce jako by se všem v okamžiku rozjasnilo.

Vždyť pro Hua Chenga, byl-li za tím skutečně on, by bylo rozžehnutí tří tisíc Lampionů požehnání jako nic!

Dělo se snad něco mezi Xie Lianem a Hua Chengem? Jaký vztah mezi sebou ti dva měli, to byla opravdová záhada. Zatím byla většina lidí stále nakloněná myšlence, že to Hua Cheng udělal ze zlé vůle. Neviděli důvod, proč by se k nebesům vždy tak nepřátelský král duchů tváří v tvář Xie Lianovi najednou změnil. Na druhou stranu, Hua Cheng byl natolik nepředvídatelný, že by se mohl zčistajasna rozhodnout chovat se k princi mile, i kdyby k tomu neměl žádný skutečný důvod. Po této hostině bylo těžké hádat, jaké byly jeho skutečné úmysly. Vždyť to byly tři tisíce Lampionů požehnání! Dokonce ani pro Vládce vody, patrona bohatství a peněz, nebylo takové číslo dosažitelné jen tím, že by o to stál.

Uprostřed toho všeho zmatku se náhle z čela hodovních stolů ozvalo hlasité tleskání.

Úředníci pohlédli tím směrem a naskytl se jim pohled na pomalu tleskajícího Jun Wua, který se na prince usmíval.

„Gratuluji, Xian Le.“

Xie Lian pochopil, že se mu Jun Wu snaží pomoct odvést pozornost, a vděčně sklonil hlavu.

Vzápětí si Jun Wu obdivně povzdechl. „Vždycky dokážeš tvořit zázraky.“

Po této slovní výměně se hostina utišila. Nebeští úředníci ještě chvíli váhali, ale nakonec všichni následovali Jun Wuova příkladu a začali princi tleskat a blahopřát.

Tímto činem museli navzdory všemu tomu šoku uznat, že Jeho Výsost korunní princ je opravdu mužem zázraků. Platilo to kdysi a zcela jistě tomu tak bylo i teď.

Hostina Svátku středu podzimu skončila a nakonec z ní odešel i neúnavně hřímající Vládce hromu.¹ Během slavnosti byla nejvíc slyšet Shi Qingxuan, protože ať už byly zveřejněny číkoliv výsledky, ona byla první, kdo tleskal. Všem s výjimkou Pei Minga.

Xie Lian si nejdřív říkal, jestli nevyvolal hněv Vládce vody, když ho sesadil z druhého místa na třetí, ale Shi Wudu nevypadal nespokojeně. Pei Ming i Ling Wen mu ještě stihli pogratulovat a poté začali všichni tři plánovat, ke kterému horkému horskému prameni zamíří, aby si u něj dopřáli tradiční masáž.

Shi Qingxuan je slyšela, nedalo jí to: „Bratře, vy tři se zase jdete bavit?“

Shi Wudu složil vějíř a kývl. „Mhm.“

Ling Wen zkřížil ruce a usmál se. „Vládce větru, nechceš jít s námi?“

„Ne, už mám plány s někým jiným.“

Shi Wudu se zamračil. „Doufám, že se nejedná o někoho nepříjemného.“

„Je snad někdo nepříjemnější než generál Pei?“ ušklíbl se Ling Wen.

„Vznešená Jie, už mlč!“ varoval ho Pei Ming.

Xie Lian počkal, až oba sourozenci dokončí rozhovor, a pak se i s Shi Qingxuan připravili na odchod. Cestou však narazili na Mu Qinga. Těžko říct, jestli Xie Liana sledoval, ale jeho předchozí spokojenost byla pryč. Feng Xin se tvářil přesně naopak. Než hostinu opustil, zavolal na Xie Liana:

„Gratuluji.“

Xie Lian mu s kývnutím poděkoval.

 

Lang Ying se usadil v paláci Pána větru. Chlapec vypadal čistě a upraveně, ale byl stále poněkud plachý. Když ho Xie Lian doprovázel dolů na zem, moc toho cestou nenamluvili. Xie Lian nejdřív zašel do města, aby mu koupil nějaké čerstvé ovoce, a cestou zpět zamířil do nedalekého lesa.

V tom odlehlém kousku lesa bylo ve skutečnosti docela živo. Za bílou hedvábnou stuhu tam hlavou dolů visel zavěšený mladý muž. Roucho na hrudi měl rozhalené a zuřivě nadával tím nejvulgárnějším způsobem. Pod jeho hlavou dřepěl malý chlapec a odháněl komáry. Xie Lian nechal Lang Yinga čekat opodál a sám zamířil blíž. Jakmile ho muž spatřil, rozzuřil se ještě víc:

„Xie Liane, ty hajzle, koukej mě okamžitě pustit na zem! Já tu umřu! Umřu tady, umřu, kurva, umřu!“

Xie Lian se vlídně usmál. „Už je to určitě mnoho let, co tě naposledy poštípali komáři. Je tak špatné dát ti znovu ochutnat život?“

Tím mladým mužem byl pochopitelně Qi Rong. Xie Lian předpokládal, že bude dělat potíže, a že určitě přemluví Guziho, aby mu pomohl přeříznout pouta. Proto Ruoye instruoval, že pokud se Qi Rong o cokoliv pokusí, má ho odtáhnout do lesa a tam se o něj postarat. Kvůli cizímu tělu, které Qi Rong používal, nebylo možné z něj vymlátit duši, ale princ neměl nic proti tomu, způsobit mu drobnou újmu. V tom lese už dřív sbíral dřevo na topení a komáři ho nepěkně potrápili. I Qi Rong teď vypadal celý poštípaný, nicméně i přes jeho hlasité nářky nevypadal, že by umíral – a když, tak jedině z naštvání.

„Kde je tvé laskavé srdce, čisté jak sněhobílý lotos? Proč dál nepředstíráš, jaký jsi nechutný dobroser?“

Guzi s nářkem objal Xie Lianovu nohu. „Bratříčku, prosím tě, sundej mého tátu! Už tu visí tak dlouho!“

Xie Lian mu prohrábl vlasy a vzápětí se ozval Qi Rongův výkřik, protože sletěl po hlavě dolů jak zralá hruška.

 

Při cestě zpět do vesnice Pu Qi museli projít javorovým hájem. Xie Lian vlekl nadávajícího muže s odhalenou hrudí a za nimi cupitali dva mladí chlapci, jeden plačící a vzlykající, druhý zachmuřený a tichý.

„Jsme to ale podivná skupinka,“ pomyslel si princ.

Jak stoupali do kopce, upozornil ty dva malé za sebou: „Dívejte se pod nohy. Tady se dá snadno zakopnout.“

Byla to pravda. Xie Lian, který se tudy už několikrát v noci vracel z města po sběru odpadu, tady vždycky zakopl nebo se rovnou zřítil. Ale možná za to mohla jen jeho smůla.

Qi Rong v reakci na to okamžitě zakvílel: „Nebesa! Prosím, ať ten člověk, co mě táhne, hned teď a tady sletí!

Princi to přišlo legrační. „Jsi duch, tak proč prosíš Nebesa?“

Náhle jako by se noc mírně rozjasnila. Z dálky se slabě vynořila vlídná záře a osvětlila nepřehlednou cestu. Xie Lian vzhlédl a opravdu se nejednalo o jeho představivost. Obzor byl skutečně ozářený světlem.

Bylo to světlo z oněch tří tisíc Lampionů požehnání.

Vznášející se světla působivě stoupala noční oblohou, oživila a rozjasnila noc tak, že zastínila dokonce i záři měsíce a hvězd. Xie Lian na to hleděl jako omráčený a nakonec tiše zašeptal:

„Děkuji.“

Qi Rong netušil, za co je vděčný, a jen se ušklíbl. „Nač ta zasraná děkovačka? Lidé se baví a ty děláš, jako by svítili jen pro tebe. Dost si věříš!“

Xie Lian se ušklíbl, ale nijak mu to nevyvracel. Řekl jen: „Už jen to, že na světě existuje krása, je důvodem k vděčnosti.“

Jeho srdce bylo tou krásou naplněné tak, že se v tu chvíli nebál žádných příkoří. Využil světla lampionů v dálce a pokračoval v cestě.

--Předchozí kapitola--       --Seznam kapitol--        --Další kapitola--

Poznámka překladatele: Tímto bych chtěla hrozně, hrozně hrozně moc poděkovat čtenářce Olině, která mi poslala zpět celý první díl TGFC plný opravených chyb  A že tam těch chyb a překlepů bylo! Dokonce ani tři hlavy na první přečtení nenajdou všechno, a já jsem opravdu vděčná, když se najde kdokoliv, kdo na další chybku upozorní. Tady na blogu už to opravovat asi nebudu, to by bylo na šíleně dlouho, ale  díky ní je teď nové TGCF book 1 zbavené spousty mušek. Až budu zveřejňovat druhý díl, můžu ho spojit s opravenou jedničkou a poslat... pokud máte zájem? Nebo raději zvlášť dvojku a na opravenou jedničku si počkáte až v komplet celém TGCF? Každopádně, milí čtenáři, opravdu ocením každou chybu, na kterou mě i v komentářích upozorníte... nebo klidně v mailu, to je fuk. Neberu to jako kritiku, naopak... 

---

1 Vládce hromu, říkáte si? Kdo to je? Strávila jsem dobrou půl hodinu prolézáním všech možných verzí TGCF v jazycích, které jsou k objevení, jen abych pochopila, co ta bezděčná zmínka o tomto dosud nejmenovaném vládci značí, jestli jsem něco nevynechala a jestli to nepřekládám špatně. A víte co? Je to prý postava, kterou MXTX v TGCF občas zmíní, aniž by dotyčného nechala vyjít na scénu. Sakra už! ^↩