Kapitola 102: Dušená směs korunního prince na uvítanou nečekaným hostům

Zpočátku měl Xie Lian v plánu předvádět své kulinářské umění celou dobu Hua Chengovy návštěvy, ale po posledním večeru utrpělo jeho sebevědomí hluboké rány.

Hua Cheng mu místo toho navrhl, že večeři připraví sám. Copak to ale mohl přijmout, když už mu opravil dveře a uklidil ve svatyni? Který příčetný člověk by se takhle choval se svému hostu? Je snad vážený Král duchů jeho sluha?

Naštěstí si přivezl z města spoustu zásob. Přestože velká z nich padla za oběť předchozímu vaření, stále ještě tu zbyly nějaké bochánky a koláče, a k nim ovoce a zelenina, takže chroupali, co našli. Ale co dál?

Druhý den se problém vyřešil sám od sebe. Hned ráno se totiž dveře do svatyně Pu Qi otevřely a v nich stála skupinka místních dívek. Přišly jim nabídnout velký hrnec kaše a pečené kuře. Vesnické dívky byly plaché, ale vzrušeně se chichotaly, takže bylo zcela zřejmé, kvůli čemu přišly. Xie Lian si v duchu dlouze povzdechl s myšlenkou, že někomu k zaplnění žaludku skutečně stačí být pohledný.

Pečené kuře rozdělili mezi obě děti. Xie Lian si dal jen trochu kaše, ale Hua Cheng se nedotkl ničeho, jen se usmíval. „Gege, jsi tu opravdu oblíbený.“

Xie Lian se zasmál. „Nestřílej si ze mě, San Langu. Ty dívky byly jako omámené, ale nebylo to vínem.“

Po spořádání celé misky Xie Lianova výtvoru strávil Qi Rong předchozí noc na zemi před svatyní. Vyl, vřískal a vykřikoval věci jako: „Raději se nechám zajmout Lan Qianqiuem, raději se nechám rozřezat na milion kousků, než abych tu trčel, zatímco mě krmí jedem!“ a „Bratranče korunní princi, mýlil jsem se! Prosím tě, dej mi protijed!“.

Místy to dokonce vypadalo, že má halucinace a začíná blouznit. Malý Guzi byl strachy bez sebe. Do rána byl Qi Rong scvrklý a seschlý a obličej měl úplně zelený. Vychlemtal kaši, kterou mu Guzi donesl, a teprve pak se mu síly vrátily. Zničeně zaskuhral:

„Hovno je tu oblíbený! Kdo by za ním sakra přišel! Vypadá jak ošuntělý hadrák. A ty se taky nenaparuj, Hua Chengu, ty hajzle! Můžeš okouzlit nanejvýš tyhle venkovské slepice ze zapadákova! Přišly tě očumovat jen kvůli tvému nezvyklému oblečení! Kdybys měl hadry jako žebrák, ani by o tebe nezavadily pohledem!“

Xie Lian s ním nesouhlasil. Kdyby se Hua Cheng oblékl do hadrů a šel žebrat, vydělal by si nejspíš celou horu zlata. Nahlas však neřekl nic a začal se v klidu věnovat domácím pracím. Po chvíli dveřmi pronikl nezaměnitelný pach a Qi Rong znovu zařval:

„Co to tam děláš? Co tam sakra děláš?“

Xie Lian vlídně vysvětlil: „Dušenou směs masa Nekonečné lásky. Ohřívám ji.

Hua Cheng lehce zatleskal. „To je ale dobrý název.“

Qi Rong jeho názor nesdílel: „Ty jsi té zasrané věci dal i jméno? To snad ne!“

Jen zápach ohřívajícího se pokrmu mu vrátil děsivé vzpomínky. Bál se, že ho tím Xie Lian plánuje znovu nakrmit, a raději na sebe víc neupozorňoval.

Lang Ying mlčky dojedl kuře a posbíral příbory, aby mohl umýt nádobí.

Xie Lian ho napomenul: „Nech to být. Jdi si hrát, já se o to postarám.“

Možná neuměl vařit, ale umývání nádobí mu šlo. Hua Cheng se díval, jak Lang Ying odvádí Guziho ven si hrát, a řekl: „Nech mě to umýt.“

„Ale ne. Není nejmenší důvod, abys to dělal. Prostě si sedni.“

Než se mohli dohodnout, znovu zaslechli zvenku Qi Ronga. S žaludkem zaplněným kaší se nudil a teď na kohosi úlisně pokřikoval: 

„Hej holubičko, co si mě tak prohlížíš? Rozechvěl jsem ti tvé něžné srdíčko?“

Pokrytec, který se před chvílí kasal, že ho venkovské holky nezajímají, najednou otočil a začal flirtovat. A jak nevkusně! Xie Lian zavrtěl hlavou s myšlenkou, že by možná bylo lepší Qi Ronga přece jen zatáhnout dovnitř, aby neděsil lidi. Ale ještě než mohl přejít k činu, zaslechl za dveřmi obdivné hlasy vesničanů:

„Páni, to jsou krasavice, jako z pohádky!“

„Proč asi takové dámy přišly k nám do vesnice?“

„Tak nádherný paní jsem v životě neviděl! A jsou rovnou dvě!“

Brzy na to někdo zaklepal na dveře svatyně a Xie Lian zmateně zamrkal.

„Pohádkové krasavice? A rovnou dvě takové?  Proč by mu na dveře klepaly dvě pohádkové krásky? Ale že by možná… že by sem ten bohatý obchodník přivedl své nové ženy, aby mu společně vyjádřili vděčnost?“

S touto nadějnou myšlenkou Xie Lian spěšně popadl ceduli „Zchátralá svatyně, přispějte na opravu“ a chystal se ji vystrčit ven. Vtom však zaslechl mrazivý hlas jedné z žen:

„Co je to u dveří za věc? Pálí mě z toho oči.“

Druhá žena se zmateně zeptala: „Možná to má hlídat dveře? Ale ne, kdo by klesl tak hluboko, aby k tomu používal tak vulgárního ducha?“

Xie Lian v těch ženských hlasech poznal Vládce větru Qingxuan a Vládce země Yi. Už už málem dveře otevřel, ale pak sebou trhl a pohlédl na Hua Chenga, který zrovna vzadu s klidem uklízel oltářní stůl. Xie Lian pustil dveře a místo toho z nich opatrně vykoukl škvírou v prknech.

Stály tam dvě štíhlé a elegantní ženy. Jedna byla oblečená v bílém kultivačním rouchu, rty měla růžové a postavu smyslnou a půvabnou. V ruce držela metličku a oči jí přímo zářily. Druhá žena v černém rouchu měla pleť bílou jako sníh, obočí ostré a dobře tvarované. Tvářila se nepříjemně a s pohledem upřeným do dálky zatínala pěsti. Žena v bílém se oproti tomu široce usmívala a nad komplimenty vesničanů rozhazovala rukama:

„Ach, haha, díky všem, díky! Není třeba nás tolik chválit, nemusíte kolem toho tolik nadělat. Jste milí, ale je mi to trapné… už to stačí, děkuji vám! Haha!“

Xie Lian potřásl hlavou. Dav vesničanů se semknul kolem žen a kochal se jejich krásou. Vzápětí si začali ukazovat na ležícího Qi Ronga a několik z nich ho i udeřilo. Ten jim to oplatil zběsilým křikem:

„Na co se to všichni díváte? Co je vám do toho, když se vážený člověk jako já rozhodne poležet si na zemi! Jděte do hajzlu! Tady není nic k vidění!“

Jeho násilnický a zlomyslný výraz v kombinaci s nazelenalým odstínem pleti způsobil, že se vesničané rozprchli. Shi Qingxuan se na něj obrátila:

„Vy… zelený mladý pane, řekněte mi prosím: je Jeho Výsost korunní princ uvnitř svatyně?“

Jakmile oslovila Xie Liana jako „Jeho Výsost korunní princ“, Qi Rong okamžitě o obě krasavice ztratil zájem. Mlaskl jazykem:

„Ts! Takže vy dvě jste podělaní úředníci z Vyššího dvora? Jako by mé vznešené já bylo nějaký pes, který hlídá jeho dveře! Poslouchejte, já jsem…“

Nebylo mu dáno svůj projev dokončit. Ming Yi se k němu zamračeně přiblížila a vzápětí se ozvalo kvílení a několik mlaskavých zvuků. Xie Lian ze svého místa neviděl, co přesně se stalo, ale Shi Qingxuan se křenila a švihala metličkou.

„Přítelkyně Ming, násilí není cesta!“¹

„Co se ti nezdá? Jasně řekl, že není ničí ochočené duchovní zvíře.“

Pokud měl princ zabránit tomu, aby Qi Ronga ubili k smrti, musel chtě nechtě otevřít dveře.

Zamával rukama: „Má paní, měj slitování! Nebij ho, je to živý člověk!“

Jakmile se dveře otevřely, Ming Yi si pustila sukni roucha a sundala botu z Qi Rongových zad. Shi Qingxuan se vrhla vpřed a sepnula ruce ve zdvořilém pozdravu.

„Vaše Výsosti, přišla jsem o několik dní dříve. Co to má být s tím člověkem? Je tak nasáklý démonskou esencí, že se to nedá přehlédnout, máš nás za slepé? Promluvme si uvnitř. Tentokrát je tu něco opravdu důležitého, s čím potřebuji pomoc…“

Během řeči obešla Qi Ronga, ležícího na zemi, a překročila práh.

„Počkej!“ Xie Lian ji nemohl vpustit dovnitř, dokud tam stále byl Hua Cheng.

Bylo však pozdě. Svatyně Pu Qi byla docela maličká a nebylo tam žádné místo, kde by se dalo schovat. Obě nebeské úřednice proto za Xie Lianem okamžitě spatřily Nejvyššího krále duchů, zaměstnaného umýváním nádobí. Tři páry očí se setkaly a napětí v místnosti se náhle dalo krájet. Hua Cheng jim ukázal zuby ve zlověstném úsměvu. V očích neměl ani stopu po veselí.

Ming Yi se okamžitě stáhly zorničky a o několik kroků couvla. Shi Qingxuan se zatvářila znepokojeně, vymrštila vějíř Vládce větru a zaujala útočný postoj. 

„Karmínový déšť dotýkající se květu!“

Za dveřmi Qi Rong s popelavou řval: „A já jsem Zelené světlo bloudící nocí! Jak to, že mě nikdo z vás nepoznal, když jste mě mlátily! A jeho jste přitom poznaly na první pohled!“

Ming Yi kdysi pronikla do Města duchů a strávila jako špion mnoho let ve službách Hua Chenga. Teprve nedávno ji odhalil a zajal, zbil a zavřel do labyrintu kobek. Když teď proti sobě stáli jak zapřísáhlí nepřátelé, ovzduší malé svatyně Pu Qi bylo zvenčí i zevnitř plné jedovaté atmosféry. Hua Cheng odhodil z ruky hadr a usmál se.

„Vládce země vypadá zdravě.“

„Král duchů také vypadá stejně jako vždycky,“ odpověděl chladně Ming Yi.

Po falešném a povrchním pozdravu byla Hua Chengova další slova ještě chladnější. Dokonce i jeho výraz byl mrazivý: „Odejděte. Nezajímá mě, jaká důležitá záležitost vás sem přivedla. Už se sem ani nepřibližujte!"

I když se Ming Yi Hua Chenga bála, odmítla pokorně ustoupit. Místo toho odpověděla vážným hlasem: „Přijít sem nebylo moje rozhodnutí.“

Jedovaté ovzduší kolem nich začalo hrozit výbuchem a Xie Lian byl čím dál nervóznější.

„C-co, má paní Vládce větru, co budeme dělat?“

Shi Qingxuan si několikrát klepla vějířem na hlavu a řekla: „Nečekala jsem, že tu Karmínový déšť dotýkající se květu bude. Nepoznali jste se teprve nedávno? Jak to, že jste zase tak rychle spolu? Každopádně, pokud se to dá vyřešit bez násilí, bylo by to lepší. Násilí je špatné. Pokud se začnou rvát, budeme je muset zastavit.“

„S tím asi souhlasím.“

Qi Rong venku pozorně poslouchal a doufal přesně v tohle. Navíc zpoza dveří zahulákal: „Aaahaa! Takže ty jsi ta coura Vládce větru!“

Xie Lian a Shi Qingxuan se na něj otočili. Přesně takhle o ní mluvil, když byl ve své jeskyni, ale teď si dovolil urážet ji přímo do očí. Xie Lian netušil, zda za tím byla statečnost nebo nedostatek inteligence.

Shi Qingxuan byla vychovávána ke zdvořilé důstojnosti, takže to bylo asi poprvé, co od někoho slyšela taková slova. Zamrkala a zmateně se obrátila k princi:

„Vaše Výsosti, moment, prosím.“

Pak vyšla ze svatyně a zavřela za sebou dveře. Znovu se ozval Qi Rongův zoufalý nářek a další série mlaskavých zvuků. O chvíli později se dveře otevřely a Shi Qingxuan vplula dovnitř, tentokrát ve své mužské podobě.

„Dobře, kde jsme to skončili? Taky jsem docela hladový, tak co kdybychom si všichni sedli a najedli se? Má záležitost není nic, co by se nedalo vyřešit, a rozhodně nic, co by se nedalo vyřešit u stolu.“

Xie Lian nechtěl, aby uvnitř svatyně Pu Qi vypukla hádka, ale Hua Cheng vypadal kvůli celé té záležitosti s Ming Yinou infiltrací nesmírně rozzlobený. Pokud si to nevyjasní, těžko si můžou jen tak sednout a příjemně povečeřet. Nakonec to byl Hua Cheng, kdo ustoupil. Po mrazivé chvilce se jeho ledový výraz rozplynul a on se otočil zpět, aby pokračoval v mytí nádobí. Když byl hotov, přistoupil k hrnci a nabral plnou misku dušené směsi Nekonečné lásky.

Všichni si úlevně povzdechli. Dalším krokem bylo změnit téma a oživit náladu v místnosti.

Shi Qingxuan se tedy zeptal: „Vaše Výsosti, co je v tom hrnci? Vypadá to čerstvě uvařené.“

„Ano, to jsem vařil já.“

Směs v hrnci se už dlouho dusila a většina vůně už se rozptýlila. Barva sice stále vyvolávala jisté pochybnosti, ale věci uvnitř už se v jídle téměř rozvařily a celkově to vypadalo mnohem lépe než předešlý večer. Shi Qingxuan se proto po princově odpovědi vzrušeně rozzářil.

„Opravdu? Nikdy jsem nejedl nic, co by vzniklo z rukou nebeských úředníků! Pojď, pojď, ochutnáme.“

Popadl dvě sady příborů a naplnil misky. Upřímně řečeno, Xie Lian měl nejdřív v plánu ho zastavit, ale Hua Cheng ho předtím tak podporoval, že v něm zasel semínka důvěry ve vlastní um. Navíc dnes ráno při ohřívání dle Hua Chengových návrhů změnil koření. V hlavě mu svitla naděje: „Možná jsem to jídlo zachránil?“

Chvíli ještě váhal, ale nakonec neřekl nic. S naději nenápadně sledoval, jak Shi Qingxuan podává jednu misku Ming Yi.

„Tady máš, přítelkyně Ming. Tahle je tvoje.“

Ming Yi si prohlédla obsah misky a odvrátila tvář. Nevypadala zrovna ochotně.

Její gesto bylo tak nezdvořilé, že se Shi Qingxuan rozhořčil a misku jí neúprosně vnutil.

„Jez! Neříkala jsi předtím během cesty, že máš hlad?“

Hua Cheng líně zvedl lžíci a foukl na ni. Přiblížil ji ke rtům a polkl. „Dnes je to rozhodně jemnější. Chuť je tak akorát.“

Xie Lian se usmál. „Opravdu? Dnes jsem přidal víc vody.“

Hua Cheng si nabral další sousto a spokojeně se usmál. „Snažil ses, gege.“

Vypadal, jako by si jídlo pravdu užíval a působil nadmíru přesvědčivě. O chvíli později Ming Yi misku přece jen vzala a Shi Qingxuan se usmál.

„Tak je to lepší.“

A pak si oba současně nabrali a lžíce s jídlem zmizela v jejich ústech.

--Předchozí kapitola--       --Seznam kapitol--        --Další kapitola--

---

1 V originále oslovila svou přítelkyni Ming-xiong, což je „bratře Mingu“. Naprosto to hází vidle do mé snahy držet rody podle toho, v jaké podobě se zrovna nachází. A udělá to ještě několikrát, takže to vždy překládám tak nějak... zhruba. ^↩