Kapitola 101: Boj o pochvalu; E-ming soutěží s Ruoyem

Scimitar se třásl čím dál nekontrolovatelněji. Xie Lian netušil, co má dělat, tak ho jemně pohladil po hřbetu čepel.

„Omlouvám se, vážně je mi to líto. Nevěděl jsem, že jsi to ty. Už to neudělám.“

Po několika pohlazeních E-Ming přimhouřil oko a třas konečně ustal.

„Kde máš pána?“ zeptal se ho princ.

 „Nevšímej si ho,“ ozvalo se přímo za ním.

Xie Lian se překvapeně ohlédl a hned na to se potěšeně narovnal. „San Langu? Proč jsi přišel?“

Mladý muž se k němu přibližoval s jakousi hravou arogancí. Opravdu to byl to Hua Cheng. Černé vlasy měl zase svázané do křivého culíku a svrchní červené roucho měl uvázané kolem pasu, takže vynikal jeho spodní bílý šat. Vyhrnuté rukávy odhalovaly bledé, ale pevné paže, včetně tetování na jedné z nich. Na botách mu lehce cinkaly malé stříbrné zvonečky. Vypadal úplně jako bezstarostný vesnický mladík. Usmíval se na Xie Liana a ze rtů mu viselo stéblo trávy.

„Gege.“

Princ měl původně v plánu navštívit Hua Chenga a náležitě mu poděkovat hned poté, co se postará o děti, ale ho předběhl. Teď k němu líně došel a jednou rukou vytáhl stříbrný scimitar ze země. Prohlédl si ho a opřel o rameno.

„Se všemi tvými povinnostmi jsem neměl důvod nutit tě podnikat cestu do Města duchů. A také jsi zapomněl tohle.“

Sundal ze zad bambusový klobouk a podal ho Xie Lianovi. Princ ho zaskočeně převzal – klobouk totiž předtím nechal v sídle bohatého obchodníka.

„Úplně jsem na něj zapomněl. Díky, že sis dal tu práci.“

Jen co to dořekl, vybavilo se mu, co před Hua Chengem blábolil hned po té včerejší události v jezeře: „Hledám svůj bambusový klobouk. Kde je můj klobouk?“ Byl to jen ve zmatku vyřčený nesmysl, ale Hua Cheng pro něj ten klobouk skutečně našel. Xie Liana polila vlna rozpaků, bál se, že si ho kvůli tomu bude dobírat. Hua Cheng se však naštěstí o události ani nezmínil a s úsměvem změnil téma:

„Našel sis druhé dítě, gege?“ zeptal se, když pohladil Guziho po hlavě a rozcuchal mu uzel vlasů na temeni.

Guzi vypadal vystrašeně a rychle se schoval za prince.

„Neměj strach. Je to dobrý člověk,“ napomenul ho Xie Lian.

„Není. Já jsem naopak velmi špatný člověk.“

Navzdory svým slovům máchl rukou a z rukávu mu vyletěl malý stříbrný motýl, zatřepotal křídly a rozletěl se směrem ke Guzimu. Chlapec vykulil své nevinné oči, nehnutě zíral na malého motýlka a nakonec navzdory svému strachu natáhl ruku a pokusil se ho chytit.

Tím jeho ostražitost vůči Hua Chengovi značně poklesla. Ten pomalu přejel očima po Lang Yingovi, ale jeho pohled byl úplně jiný. Oči měl chladné a ostré, nevlídné a téměř až nepřátelské. Lang Ying sklonil hlavu a také se znepokojeně stáhl za prince.

Xie Lian s bambusovým kloboukem stále v ruce pronesl: „Kdykoliv sem budeš chtít přijít, prostě přijď. Ale proč jsi uklízel svatyni Pu Qi?“

„Nebylo to nic víc než obyčejný úklid. Všiml sis, že je teď na ni mnohem radostnější pohled, když je všechen nepořádek pryč?“

Xie Lian si vybavil chybějícího Qi Rong a pomyslel si: „Taky ho Hua Cheng vyhodil jako nějaký nepořádek?“

Vtom se za svatyní ozvalo hlasité kvílení: „Hua Chengu! Ty hajzle, jdi k čertu! Doufám, že skončíš uvařený v hrnci s olejem! Vražda! Hua Cheng vraždí ducha!“

„Tati!“ vykřikl Guzi a jeho malé nožičky kmitaly směrem ke kvílení. Xie Lian ho spěšně následoval. Za svatyní Pu Qi tekl malý potůček, kde se obvykle pralo prádlo a proplachovala se rýže. V tuhle chvíli byl ve vodě ponořen i Qi Rong, pevně svázaný Ruoyem. Zoufale se držel nad hladinou a ze všech sil řval:

„Nepůjdu! Odmítám vylézt z tohohle těla, zůstanu v něm, dokud nezemře! Nevzdám se!“

Hua Cheng vyplivl stéblo. „Děláš ze sebe hrdinu? Jsi jen zbytečný odpad!“

Xie Lian nešťastně vysvětloval: „Chytil jsem ho před několika dny na jedné hoře. Posedl cizí tělo a nechce vyjít ven. Majitel toho těla je stále naživu, takže když z něj Qi Ronga vyrveme násilím, tělo nepřežije. Popravdě… San Langu, napadá tě, co s tím?“

„Hm? Mám ti poradit, jak mu připravit osud horší než smrt? Možností je spousta.“

Qi Rong při té zjevné výhrůžce zaječel:

„Vy dva jste se hledali! Na rozbitý hrnec křivá poklice! Jedovatá srdce hadů a štírů! Gurgglegurgurgurtg…“ Ani nedomluvil, a už byl zase ponořený pod vodou. Xie Liana se při pohledu na Qi Ronga nemohl zbavit vzpomínky na tělo své matky, které se rozpadlo na popel, což v něm vyvolávalo úzkost. Jenže Qi Rong teď parazitoval v cizím tělo a nebylo možné ho jen tak nechat zemřít. Vylovil ho tedy z potoka a odtáhl ke vchodu do svatyně Pu Qi.

 Qi Rong celý den a noc nic nejedl, takže měl žaludek scvrklý hlady. Po trápení z rukou Hua Chenga byl plný vzteku, ale bez energie. Snědl masové koláče, které Guzi propašoval z domu bohatého obchodníka, a nenechal po sobě ani drobeček. Dařilo se mu vypadat opravdu uboze a žalostně. Princ zavrtěl hlavou. Všiml si, že má Qi Rong ztuhlé končetiny, pravděpodobně kvůli nějakému paralyzujícímu kouzlu, které seslal Hua Cheng.

Zavolal proto Ruoye zpět k sobě.

Ruoye strávil několik dní omotaný kolem Qi Ronga a už se cítil skutečně roztrpčený, takže při zavolání okamžitě přiletěl a omotal se smyčkami kolem celé Xie Lianovy ruky jako bílý had. Princ otevřel dveře do svatyni a zatímco se ho snažil odmotat, utěšoval ho:

„Dobře, dobře. Za chvíli tě vykoupu, nemusíš to tak prožívat. Běž si hrát stranou.“

Ruoye uvolnil své smyčky a sklesle odplul ke zdi. Hua Cheng také nenuceně odhodil E-Minga stejným směrem a scimitar se v důstojné póze opřel o stěnu.

Když si Ruoye všiml třpytivé stříbrné zbraně opřené vedle něj, velmi opatrně se k němu přiblížil. E- Mingovo oko se na jílci zavrtělo a prohlédlo si ho s vypočítavým pohledem. Fang Xin se jako jediný ani nehnul a nedal nijak najevo, že by cokoliv z toho vzal na vědomí.

Xie Lian poslední dny pilně trénoval vaření a zdálo se mu, že se v tom výrazně zlepšil. Plný sebedůvěry se chtěl svými schopnostmi pochlubit a Hua Chenga řádně pohostit, takže ho pozval na jídlo. Hua Cheng samozřejmě s radostí souhlasil. Princ si z města přinesl řadu potravin a teď je všechny naskládal na oltář. Popadl nůž na maso a krájel a porcoval, až hrnky cinkaly a řinčely. Oltář mu příležitostně sloužil jako psací stůl, kuchyňský ostrůvek a také na jídlo. Daly se na něm prostřít příbory, děti mohly sedět okolo… opravdu stůl se stovkou využití.

Hua Cheng se opřel o zeď a chvíli ho pozoroval. Nakonec to nevydržel: „Nepotřebuješ pomoct?“

Xie Lian ho v zápalu práce odmítl. „Není třeba. Stačí, když mi pomůže Ruoye.“

Vyhodil do vzduchu několik polen ještě nenaštípaného dříví. Jako útočící zmije šlehl ten bílý hedvábný obvaz po polenech. Se zvukem podobným prásknutí biče se kusy dřeva tlusté jako stehno okamžitě proměnily v krátká dřívka.

Po demonstrativní ukázce svých schopností se Ruoye před E-Mingem a Fang Xinem stočil do složitého tvaru, jako by se snažil předvádět svou sílu a krásu. Jeho předvádění netrvalo dlouho, protože Xie Lian položil na zem talíř, načež na něj hodil velkou hlávku zelí. Ruoye se chystal udeřit, když se náhle E-Mingovi zablesklo v oku. Odlepil se od stěny, zavířil v záblescích stříbrného světla a vzduch se naplnil listy zelí. Na talíř dopadly tenké a úhledné nudličky. Xie Lian si dřepl, aby talíř zvedl, a při pohledu na výsledek ho pochválil.

„Úžasné. Krájíš lépe než Ruoye!“

Ruoye se okamžitě přitiskl ke zdi. Snažil se dál couvat, jako by se ocitl v úzkých. Naproti tomu E- Ming se tvářil samolibě a spokojeně, jako by byl právě povýšen na Nebesa. Fang Xin stál mezi nimi a ani se nepohnul.

Xie Lian si toho malého souboje mezi duchovními zařízeními vůbec nevšiml a soustředil se na házení všemožných druhů zeleniny a koření do hrnce.

Krátce se ohlédl. „Mimochodem, San Langu, jak dlouho se vlastně zdržíš tentokrát?“

Hua Cheng celou dobu sledoval jeho počínání. Zpočátku se tvářil, jako by mu chtěl něco poradit, ale nakonec neřekl nic a jen se usmál.

„To záleží na tom, co se mezitím stane v Městě duchů. Pokud bude vše v pořádku, zůstanu tady a budu se pár dní bavit. Jen se modlím, gege, aby ti moje poflakování se tady nevadilo.“

„Proč by mělo?“ ujistil ho Xie Lian rychle. „Pokud ti nevadí, že je u mě trochu plno.“

Dál povídal a brebentil a vyprávěl Hua Chengovi o tom, jak Lan Chang házela otcovství na všechny okolo a působila potíže od chvíle, kdy přišla do Velké bojové síně. Samozřejmě se zdržel zmínky o tom, že byl obviněn i on sám, a zamlčel celou tou záležitostí ohledně krve kapající na čepel Okouzlující ctnosti. Jenže pak si vybavil Jun Wuova slova o tom, že Hua Cheng nastrčil na Nebesa špeha. Je možné, že už o všem věděl? Tak nebo tak, naštěstí nedal nic najevo a jen se tvářil zamyšleně.

„San Langu, kdo si myslíš, že je otcem toho ducha plodu?“ zeptal se nakonec.

Hua Cheng vzhlédl a slabě se usmál. „Těžko říct. Lan Chang možná ten Zlatý pás opravdu jen sebrala ze země.“

Taková neurčitá odpověď se vůbec nepodobala jeho obvyklému stylu. Princ se zarazil, ale brzy jeho pozornost přitáhl bublající hrnec.

Po době spálení dvou vonných tyčinek nadzvedl poklici.

Qi Rong byl během svého uvěznění ve svatyni zvyklý jíst obětiny od vesničanů. Nebylo to sice nic víc než napařované bochánky a okurky, nudle, vejce, divoké ovoce a podobné věci, ale stále to bylo lidské jídlo. Ve chvíli, kdy se poklice zvedla a vůně z hrnce zavanula svatyní, začal ohlušujícím způsobem nadávat. 

„No proboha, zasraný Xie Liane! Ty jsi fakt jak sněžný lotos s černým srdcem! To mě rovnou můžeš zabít tím svým mečem! Nejdřív seš tak laskavej, že mě vytáhneš z vody, a teď mě tu chceš mučit? Mám tě přečtenýho!“

Do té doby byl Xie Lian plný sebevědomí, nyní se však pochybnosti vrátily. Snažil se ze všech sil a vaření věnoval tolik úsilí, jen aby se mu dostalo podobné reakce? Hua Cheng na něj stále hleděl a on netušil, co dělat. Opravdu ho chtěl donutit sníst něco takového? Qi Rong nadával jak zběsilý a princ byl čím dál tím víc skleslý. Hua Cheng mezitím zkřížil ruce a princi došlo, že se chystá odejít. Rychle zvedl ruku, aby ho zastavil.

„Nevšímej si toho.“

Povzdechl si, naplnil misku uvařenou hmotou a dodal: „Z toho hrnce nic nejez. Jen na mě chvíli počkej.“

Pak vyšel ven. Pokynul Guzimu a Lang Yingovi, aby šli pro vodu, a poslal je pryč z místnosti. Dřepl si s tou miskou ke Qi Rongovi a tvářil se mile a nevinně.

„Bratránku, je čas jíst.“

 Qi Rong na něj vyděšeně a zároveň nevěřícně pohlédl: „Co? O co se snažíš? Co máš v plánu? Xie Liane, varuji tě, mám život tohoto těla ve svých rukou! Raději si to promysli! Do prdele, ten, kdo sežere tohle svinstvo, se vymaní z pout tří říší, vytrhne se z cyklu reinkarnace, tohle nikdo…“

Slova mu došla, protože spatřil, jak si Hua Cheng uvnitř svatyně nabírá plnou misku. Když se s ní posadil vedle oltářního stolu a dal si první lžíci do úst, ve tváři mu necukl ani sval. Qi Rong se zachvěl do morku kostí. Hlavou mu bleskla myšlenka, kterou nikdy předtím neměl:

„Opravdu výkon hodný Nejvyššího!“

Xie Lian mu mezitím přitiskl misku k ústům. „Jestli to nechceš jíst, nevadí. Stačí, když vyjdeš ven.“

K tomuhle nikdy nemělo dojít. Qi Rong pevně zaťal zuby, ale Xie Lian mu stiskl tváře a donutil ho ústa otevřít. Obsah misky mu vzápětí putoval přímo do krku.

Svatyní Pu Qi se rozlehlo hlasité kvílení.

Miska v Xie Lianově ruce byla prázdná. Qi Rong se svíjel na zemi se zkřiveným a strhaným obličejem, dokonce i jeho hlas zněl ochraptěle, jako by se před očima proměnil ve starce. Sténal: „Já… tě… nenávidím…!“

Princ ho sledoval se smíšenými pocity. Ani celý obsah misky v krku ho nedonutil k opuštění těla. Skutečně si přál uspět, zároveň si však tajně přál, aby jeho neúspěch byl důkazem toho, v co doufal ještě víc – že to jídlo přece jen není zas tak špatné. Svým způsobem to byl důvod k radosti.

A pak se o otočil a spatřil Hua Chenga s miskou v ruce. Poklidně jedl, díval se přitom jeho směrem a misku už měl téměř prázdnou. Princi se rozzářily oči a stoupnul si:

„San Langu, už jsi dojedl?“

Původně věřil, že jídlo zkazil, a styděl se mu ho nabídnout, ale on si nabral sám?

Hua Cheng se v odpověď slabě ušklíbl. „Dojedl.“

„A… jak ti chutnalo?“ zeptal se Xie Lian velmi opatrně.

V Hua Chengovi zmizel zbytek nevábné tekutiny. „Nebylo to špatné. Trochu husté. Zkus to příště udělat méně výrazné.“

Princ s úlevným povzdechem kývl. „Dobře, budu si to pamatovat. Děkuji za tvou radu.“

Qi Rongův výraz se jednoduše nedal popsat slovy.

--Předchozí kapitola--       --Seznam kapitol--        --Další kapitola--