Kapitola 103: Ctihodný prázdných slov; truchlení na oslavě 1

„Jak vám chutná?“ vyzvídal Xie Lian.

Zadunělo to a Ming Yi se zhroutila obličejem na desku stolu. Shi Qingxuanovi stékaly po tváři dvě řádky slz.

Princ zaváhal. „Tak jaké to tedy je? Byl bych vděčný za nějaké zhodnocení a rady.“

Shi Qingxuan se s námahou vzpamatoval. Otřel si tvář umazanou od slz, sevřel Xie Lianovy ruce a silou si je přitáhl k sobě. Pak nesrozumitelně zamumlal: „Vaše Výsosti…“

Xie Lian mu také stiskl ruce. „Co říkáš?“

Shi Qingxuan přes zdřevěnělý jazyk nedokázal ani pokračovat. Vzlykl, vyprostil ruce a strčil do Ming Yi.

„Má drahá Ming, přítelkyně Ming, co je s tebou? Vzpamatuj se a prober se!“

Ming Yi ležela na stole a nehýbala se. Shi Qingxuan ze všeho nejvíc nenáviděl, když ho lidé ignorovali, takže se ze strkání stalo žďuchání, a pak už s ní silně třásl.

Xie Lian se na to už nedokázal dívat. Znepokojeně zasáhl: „Můj pane Vládce větru, to není Ming Yi, to je koště. Prosím, odlož ho a promluvíme si, ano?“

Shi Qingxuan znovu zatřásl koštětem, trhl hlavou a hlasitě volal: „Co? Vaše Výsosti, co jsi říkal? Neslyším tě!“

„Můj pane Vládce větru! Ta věc ve tvých rukou není Vládce země! Vládce země je tady! Tady!“

V tu chvíli se Ming Yi probrala a prudce se narovnala. Okamžitě se vrátila do své mužské podoby. Se zarudlou tváří se prosebně obrátil na prince: „Myslím, že mne posedlo zlo. Budu potřebovat vymítače.“

Že by jedna lžíce jeho dušené směsi vyvolala takové účinky? Xie Lian otřeseně zamumlal: „To není možné…“

Shi Qingxuan začal na Vládce země ukazovat prstem a oči měl vykulené jak talíře. „Stůj! Ty! Co jsi za démona, že se opovažuješ ukazovat své triky před Vládcem větru? Kde je má přítelkyně Ming? Vaše Výsosti, rychle, musíme to společně zničit!“

V jedné ruce stále držel koště, druhou mával svým vějířem. Kdyby tady ve svatyni zaútočil, nejspíš by to odneslo celou střechu. Princ ho musel stůj co stůj zastavit:

„Nedělej to, hlavně nic nedělej! Můžete se prosím oba vzpamatovat?“

Venku bouchal Qi Rong v záchvatu smíchu pěstmi o zem: „Tohle vám všem patří! Zasraní úředníci! Chcípněte a mazejte zpět nahoru! Tohle je kurva TAK dobrý! Cítím se teď najednou mnohem líp!“

Zmínění úředníci se v tu chvíli za stálého sténání zhroutili na zem, zatímco Hua Cheng se opřel se zkříženýma rukama o zeď a netečně celé divadlo sledoval. Xie Lian zatěkal pohledem mezi ním a Vládci větru a země, kteří se na podlaze drželi za hlavu.

Zašeptal: „Že bych tam přece jen nepřidal dost vody? Proč je jejich reakce mnohem horší než Qi Rongova?“

Hua Cheng povytáhl obočí. „Řekl bych, že jídlo bylo dobré. Problém bude asi v jejich chuťových pohárcích. To se někdy stává.“

Xie Lian nikdy nepřemýšlel nad tím, jak rozdílný jídelníček měl Qi Ronga a nebeští úředníci. Chutě úředníků byly vytříbenější a citlivější, což byl pravděpodobně důvod jejich silnější reakce. Rozhodně ho ani nenapadlo, že by tam Hua Cheng mohl něco přidat.

Shi Qingxuan a Ming Yi měli skelné pohledy a tváře zelené skoro jako Qi Rong. Xie Lian se zmítal mezi provinilostí a sklíčeností. Musel do nich dostat skoro osm misek vody, a teprve po tom se jim pomalu vrátilo vědomí a řeč. Jediným přetrvávajícím následkem jídla byly slzy, které Shi Qingxuanovi nezadržitelně stékaly po tváři, a fakt, že se během řeči občas omylem kousl do jazyka. Takže vlastně nic vážného.

O dvě hodiny později se po tom všem rozruchu konečně všichni čtyři usadili u oltářního stolu. Ming Yi měl stále tvář položenou na desce a vypadal jako mrtvola.

Princ zvážněl a zeptal se: „Můj pane Vládce větru, předtím jsi říkal, že chceš pomoci s něčím důležitým. O co přesně jde?“

Shi Qingxuan i přes svou slabost a brunátný obličej seslal na dveře zvukotěsné kouzlo, aby se ujistil, že je nikdo neuslyší. Potom začal skřehotavě vysvětlovat: „Jde totiž o to… Ech, ech. Ehm, ehm. Vaše Výsosti, osm set let ses skrýval a kultivoval v říši smrtelníků. Hodně jsi toho prošel a viděl, a musel jsi narazit na spoustu duchů a démonů, že?“

Xie Lian si založil ruce na hrudi. „Nějaké jsem skutečně potkal.“

„Pak se tě chci zeptat… setkal ses někdy s ‚Ctihodným prázdných slov‘?“

„Ctihodný prázdných slov, to je ten netvor, truchlící na oslavách?“

Shi Qingxuan ztišil hlas a s hrozivým výrazem kývl. „Přesně ten.“

Princi se najednou zdálo, jako by mu kolem páteře zavál studený zlověstný vítr. Jako by se mu někdo vedle ucha zlověstně chichotal a broukal si strašidelnou melodii. Vlasy se mu zježily. Sluneční světlo, které dosud pronikalo okny a zahřívalo svatyni Pu Qi, jako by pohaslo, a celou místnost zahalil temný stín. Xie Lianovy končetiny byly stále chladnější a chladnější, až byly nakonec jako led.

Všichni zmlkli.

Strašidelné pobrukování a zlověstný chichot se tiše nesly svatyní.

Mlčení přetrvávalo.

Princ si pevně sevřel roucho s pocitem, že tuhle věc je potřeba vyjasnit:

„Musím se zeptat. Kde se vzal ten smích? A ten zpěv? A kdo mi fouká za zády studený vzduch? A proč je svatyně tak temná?“

Shi Qingxuan si otřel novou várku slz. „Ach, to já. Je to jen malé kouzlo, ničemu neublíží. Jen pro navození atmosféry.“

Následné ticho a pohledy ostatních bylo víc než výmluvné. Princ si podepřel čelo. „Můj pane Vládce větru… co kdybys ten studený vítr zastavil? Vzhledem k počasí venku není nikdo z nás teple oblečený. Kromě toho, atmosféru už jsme tu měli, ale rozplynula se poté, co jsi přidal vítr a zpěv…“

„Co? Opravdu?“ podivil se Shi Qingxuan. Mávl rukou a studený vzduch se rozptýlil. „Ale stejně si myslím, že by svatyně měla zůstat takhle temná. Zapálím svíčku, to ještě přidá na náladě.“

Během svých slov skutečně svíčku vytáhl a zapálil ji. Mihotavé světlo plamene jim osvětlovalo tváře – dvě sněhobílé a dvě nazelenalé. Nálada v místnosti byla skutečně temná a atmosféra tak strašidelná, že by možná i Qi Rong začal kvílet strachy z duchů.

Shi Qingxuanovi společníci už raději nic neříkali. Hua Cheng se opřel lokty o stůl a Ming Yi stále vypadal jako mrtvola.

Princ si promnul čelo. „Pokračujme… kde jsme to byli?  U Ctihodného prázdných slov? Proč jsi ho prostě nenazval Truchlivým netvorem? Takhle mi chvíli trvalo, než jsem si uvědomil, o kom mluvíš.“

Ctihodný prázdných slov byl tímto honosným titulem nazýván jen na oko. Dodávalo mu to určitou důstojnost, protože lidé se báli, že kdyby ho oslovovali hanlivě a on se to dozvěděl, přivolali by na sebe jeho pozornost. V duchu si však všichni přáli moci ho proklínat nahlas, nadávat mu do odporného zloducha, smolného netvora a kdo ví čeho ještě, zkrátka čím hůře, tím lépe. Byl přímo neuvěřitelně zákeřný.

Proč? Typičtí démoni a netvoři byli nanejvýš děsiví, ale tenhle byl mnohem horší. Objevoval se totiž v těch nejradostnějších chvílích, aby uhasil každou špetku štěstí. Představte si, že by se takový netvor tajně objevil na hostině novomanželů, dobře by se najedl a poté nečekaně pronesl: „Vy dva se zanedlouho rozejdete.“ Nebo kdyby byl starý pán domu konečně povýšen do funkce, a ten netvor by se objevil uprostřed gratulací a truchlivě by pronesl: „Za pár let tě zatknou a ty skončíš ve vězení!“

Když se k někomu přimkl, držel se ho jako klíště a pronásledoval ho jako stín. Kdykoliv se vyskytla nějaká radostná událost, okamžitě nahlas předpovídal věci, které štěstí zakalilo. Ti, kdo se báli zlých znamení, někdy při setkání s ním dokonce zemřeli úzkostí. Nikdo netoužil po tom, aby si ho taková příšera vyhlédla, ale pokud už se to stalo, nezbývalo než se smířit s osudem.

Zdálo se, že Shi Qingxuan má z toho netvora docela strach, ale princ to neviděl tak tragicky:

„Neměj strach. Není to zas tak hrozná věc.“

V případě prince se ten netvor bál spíš jeho. Shi Qingxuana Xie Lianova sebejistota naplnila nadějí.

„Takže ty ses s ním setkal? Existuje nějaký způsob, jak se té věci úplně zbavit?“

Xie Lian souhlasně kývl a vysvětloval: „Před mnoha lety jsem na dva takové narazil, ale pak už nikdy. Nevím, zda byli zcela vyhubeni, ale podle mých zkušeností není nijak těžké se s nimi vypořádat.“

Shi Qingxuan se doslova rozzářil. „Dva? Ty jsi dokázal porazit dva? To jsem přišel k tomu pravému! Všechno mi o tom pověz!“

Xie Lian začal vyprávět.

První setkání proběhlo takto: před mnoha lety projížděl malým městečkem a jeden bohatý obchodník tam posílal svou dceru do hlavního města. Protože jeho dcera byla skutečně výjimečná, udělal z té radostné události doslova veřejnou oslavu, aby se všem pochlubil. Kdo mohl tušit, že se z radosti stane tragédie? Při hostině na rozloučenou se náhle ozval hlas:

„Kočár tvé dcery se na cestě převrátí a ona zahyne v rokli.“

Bohatý obchodník vztekle vyskočil na nohy a chtěl toho, kdo to řekl, chytit. Ten člověk však vklouzl pod stůl a následně se rozplynul.“

Všichni se vyděsili. Naštěstí do toho domu ještě téhož dne přišel Xie Lian, protože měl v plánu vyprosit tam nějaké harampádí. Posbíral pár drobností a chystal se vrátit, když se o celé věci doslechl. Věděl, co je to stvoření zač, a obchodníka uklidnil, aby si nedělal starosti. Požádal ho, aby najal asi dvacet strážců, a ti, včetně samotného Xie Liana, bezpečně doprovodili mladou dámu do hlavního města a chvíli ji chránili. O měsíc později byla dívka zvolena tou nejkrásnější a dostalo se jí skvělých příležitostí.

Ten večer se v hostinci v hlavním městě konala na její počest hostina. A z davu se opět ozval hlas: „Budeš…“

Xie Lian netvora po zaslechnutí prvního slova okamžitě popadl, přiškrtil ho a zabránil mu vyslovit byť jen jediné další slovo. Pak okamžitě použil kouzlo, zapečetil jeho tělo a do krve ho zbil. Pak si objednal kočár, dovezl ho na sráz nad údolí a tam koně prudce pobídl. V klikaté zatáčce průsmyku otěže praskly a kočár se roztříštil o skály, čímž se kletba naplnila.

Tři jeho společníci napjatě poslouchali. „A to je vše?“

„Ano, to je,“ kývl princ. „Vypořádat se se Ctihodným prázdných slov, na to existují tři způsoby. Za prvé, nenechte ho otevřít ústa a zastavte ho dřív, než začne mluvit. To pomůže na chvíli, ale ne na celý život, protože musíte být neustále ve střehu.“

„Za druhé,“ pokračoval, „pokud už promluví, nedovolte, aby ho cíl jeho kletby slyšel. Každý se vyděsí, když o sobě slyší tragické předpovědi, obzvláště ve chvíli, kdy je na vrcholu štěstí. Ten tvor se strachem živí, přímo se v něm vyžívá. Čím víc se bojíte, tím je šťastnější. Pokud se z hrůzy zblázníte a tu předpověď mu vlastně pomůžete naplnit, jeho moc výrazně vzroste. Ale pokud nejste hluší, jednou ho stejně uslyšíte mluvit. Popravdě, ani hluchota není řešení. Našli se i tací, kteří si ve snaze uniknout zašívali uši, ale nakonec jim to stejně nebylo platné. Zároveň platí, že když si nebudeš všímat jeho nadávek a hrozeb, nemůže ti nic udělat. Třetí metoda je tedy nejúčinnější: obklopit se šťastnými myšlenkami a zcela ignorovat vše, co říká. Obrňte se a kráčejte po své cestě podle vlastní vůle, ne podle tragédie, kterou předpověděl. Takto z vás nedostane žádné zoufalství a nakonec odejde sám. Samozřejmě stále hrozí, že se bude jen skrývat a čekat na další příležitost k útoku.“

Třetí metoda byla sice nejúčinnější, ale bylo opravdu těžké to dokázat. Vždyť kdo na světě by dokázal zatvrdit své srdce natolik, aby nepocítil jedinou vlnku strachu? Shi Qingxuan se při princově vyprávění čím dál víc mračil.

„A co tvé druhé setkání s ním? Postaral ses o něj stejným způsobem?“

„Podruhé… nevím, zda by tohle někomu pomohlo. Šlo o dost jedinečnou situaci.“

„Jedinečnou v čem?“

„Ten, koho si vyhlédl, jsem byl já.“

--Předchozí kapitola--       --Seznam kapitol--        --Další kapitola--