Braennino: Kapitola 99: Dveře otevřené zlodějem ducha plodu 2

„Má paní?“ zvolal Xie Lian.

Lan Chang byla ve tváři bledá jako stěna a nedokázala ze sebe vypravit jediné slovo. Její dříve ploché břicho se nyní nafouklo do velikosti balónu a téměř roztrhlo švy dlouhých šatů. Mezi povolenými stehy unikaly proužky černého kouře.

Ženské přízraky ji pustily, ale Lan Chang si křečovitě svírala břicho a vyděšeně křičela: „Přestaň zlobit!“

To sebou házel duch plodu v jejím lůně.

„Gege, ustup,“ vybídl ho klidně Hua Cheng.

„Já to zvládnu!“

Lan Chang padla na kolena s obličejem zkřiveným bolestí. „Poslouchej mě! Buď hodný! Prostě buď hodný! Nezlob!“

„Paní Lan Chang, musíš ho vypustit ven.“

„Ne! Ne, ne a ne! Nechám si ho ve svém břiše a dobře ho vychovám, už nikomu neublíží! Můj pane, prosím, prosím tě, neodváděj mi syna! Hledala jsem ho celá staletí! Neber mi mého syna! Nesmíš ho dát těm darebákům na Nebesích!“

Vypadalo to, že duchové a démoni z Města duchů jsou si vědomi Xie Lianova původu. Lan Chang naříkala, válela se po zemi a držela se za břicho, jako by už ani nebylo součástí jejího těla, ale živou bytostí. Chvílemi se smršťovalo, chvílemi bobtnalo a škubalo sebou sem a tam. Černý dým houstl; duch plodu nejspíš po zotavení v matčině lůně nabral trochu sil a byl připravený znovu působit potíže. Ženské přízraky okolo se znovu přiblížily s úmyslem ji sevřít, ale byly bezmocné. Od mužských duchů nalevo se ozvalo zvolání: „Nechte to na nás!“. Vzápětí se vrhli vpřed, aby Lan Chang přitiskli k zemi. Bylo to hotové pandemonium.

Xie Lian zatínal pěsti a volal: „Má paní Lan Chang! Síla plodu ve tvém břiše je větší než tvá, může ti ublížit! Ty mu ublížit nechceš, tak nemáš na výběr! Dřív nebo později z tebe vysaje sílu a dostane se ven i tak, musíš ho hned pustit!“

Pokud by Lan Chang odmítla věc ukrytou v jejím břiše vypustit, dřív nebo později by ji krutý a násilnický duch plodu vysál a roztrhal, takže Xie Lian neměl jinou možnost, než ho vlastníma rukama vyříznout ven. Bylo to určitě lepší než sledovat, jak ji její vlastní syn trhá na kusy, ale také to bylo to poslední, oč by stál. Nechtěl to udělat, a rozhodně by nechtěl, aby to Hua Cheng udělal za něj. Ale Lan Chang byla tvrdohlavá jako mezek, a i když v agónii naříkala, odmítala ducha plodu vypustit. Tohle nemohlo trvat věčně a Xie Lian se rozhodl zasáhnout. Zaťal zuby a vykřikl: „Omlouvám se, ale musím to udělat!“

Když se však natáhl po rukojeti Fang Xina, Hua Cheng ho okamžitě zadržel a vážně řekl: „Není třeba.“

Zároveň s tím ze středu jejího břicha náhle vyšlehl záblesk zlatého světla, jehož paprsky se zabodly do zástupu duchů a démonů okolo. Všichni se od ní okamžitě stáhli tak daleko, jak jen mohli.

„Co to má znamenat?“ Xie Lian do té záře upřeně hleděl. Když zlaté světlo pohaslo, ukázalo se, že zoufale se zmítající duch plodu je spoután opaskem, který měla Lan Chang kolem pasu. Její břicho splasklo do normální velikosti.

Ten opasek vypadal úplně obyčejně, ale když si ho Xie Lian prohlédl pozorněji, ohromeně vydechl.

„Jak je možné, že máš takovou věc?“

I když byla barva látky vybledlá od častého praní, Xie Lian dobře poznal věc nebeského původu.

Na Nebesích existovalo mnoho umných duchovních zařízení, které se často daly od těch běžných poznat jen ve chvílích největšího nebezpečí, kdy ochránily svého majitele. A i když byly vyšívané vzory na opasku zašlé a napůl sedřené, Xie Lian stále dokázal poznat, že se jedná o Zlatý pás – a takový mohou vlastnit jen nebeští úředníci.

Dokonce odhadoval, že musí pocházet od někoho z Vyššího dvora.

V Nebeské říši bylo darování Zlatého pásu galantním gestem a mělo zvláštní význam. Pokud mužský úředník daroval svůj opasek druhé osobě, bylo to vnímáno jako gesto náklonnosti, jehož konkrétní „zvláštní význam“ nebylo třeba vysvětlovat. Takový opasek se nedával jen tak pro nic za nic a rozhodně by ho nikdo jen tak neztratil.

Xie Lian na ženu zíral. „Má paní, je možné, že tvé dítě…“

Odmlčel se, protože mu náhle došlo, že i když se nachází v doupěti zla, vyptávat se ženy veřejně na tak osobní věc je silně nezdvořilé. Okamžitě se zarazil.

Lan Chang už však vykřikla: „Ne!“

Xie Lian se v duchu podivil: „Nic jsem ještě neřekl, tak co popíráš?“

Nahlas však pronesl: „Byla jsi na tom Zlatém pásu závislá celých uplynulých sedm set, osm set let?“

Okolostojící ženské duchy to ohromilo:

„Do prdele, Lan Chang, ty jsi tak stará?“

„Netvrdila jsi vždycky, že je ti jen tři sta let?“

„Ne, předtím dokonce říkala, že jí je dvě stě! Ona lhala o svém věku!“

Duch plodu měl za sebou zhruba sedm nebo osm set let kultivace, takže jeho matka přirozeně musela být stejně stará. Nicméně ženský duch Lan Chang nechovala žádnou těžkou zášť, takže aby vydržela v tělesném světě tak dlouho, musel jí Zlatý pás pomoci svou mocnou duchovní silou. Pokud byl otcem ducha plodu nebeský úředník, pak všechna jeho zášť dávala smysl.

Nebeský úředník, který měl poměr se smrtelnou ženou? Kdo ví, jestli ji nakonec neopustil nebo nezanedbal! Tu ženu nakonec potkal strašný konec, když jí násilím vyňali dítě z lůna. Nyní se matka i syn stali duchy a plod mohl mít na svědomí smrt nespočtu dalších lidí. Ať už to bylo jakkoliv, celý případ nebyl o nic méně závažný než ten s Xuan Ji. Dokonce tu byly jisté podobnosti.

Pokud šlo o to, jak se s celou situací vypořádat, Xie Lian už se rozhodl. Obrátil se na Hua Chenga: „San Langu, tato dáma…“

Víc říkat nemusel. Hua Cheng kývl. „Dělej, co potřebuješ. Nemusíš se mě ptát.“

Xie Lian tiše zabručel na souhlas.

Jakmile dostal svolení, obrátil se k Lan Chang. Duchové kolem se mezitím dožadovali informací:

„Lan Chang, Lan Chang, kdo je otec tvého dítěte?“

To je ale nehoráznost! Zavraždil tě, ale už se nepostaral o pohřeb? Šlo mu jen o vraždu, ale ne o výchovu dítěte?“

Kdo to vlastně je? Musíš se pomstít!“

Lan Chang zaťala zuby a pohlédla na Xie Liana. „…Kdo by to asi mohl být?“

Jméno sice nevyslovila, ale princ přesto pochopil.

„Pojď se mnou na Nebeský dvůr.“

Lan Chang okamžitě vykřikla na protest, ale bylo to zbytečné. Xie Lian ji musel odvést, ať už chtěla nebo ne.

Princ se zatvrdil a vážně pronesl: „Tento duch plodu je nesmírně násilnický. Kdo ví, kolik životů má na svědomí. Případ je příliš složitý, není možné ho chránit. Je třeba se tomu postavit čelem a vše ohlásit Nebeskému císaři. Pokud je onen Nebeský úředník čestný, nebo pokud mezi vámi došlo k nějakému nedorozumění, pak tě může uznat i s tvým dítětem a celá záležitost se vyřídí. Pokud ti však ublížil nebo udělal ještě něco horšího, pak máš o to větší důvod požadovat spravedlnost. Ať se děje cokoliv, tento duch plodu je nejen tvůj syn, ale také jeho. Jak může kdokoliv rozhodovat, když otec dítěte o této záležitosti neví?“

Duchům okolo připadala jeho řeč smysluplná. Navíc pokud nechají Lan Chang a jejího syna přijít na Nebesa, může tam způsobit pěkný zmatek. Ta představa byla velmi vzrušující – nakonec čím větší chaos, tím lépe! Všichni tedy naléhali:

„Jasně, Lan Chang, čeho se bojíš? Běž si s ním vyřídit účty!“

„Jestli tě nepozná, tak mu vypálíme chrámy!“

Xie Lian se obrátil na Hua Chenga: „Okamžitě se vydám na Nebeský dvůr a neprodleně tuto záležitost nahlásím.“

Lan Chang sice stále protestovala, ale bylo jí jasné, že prince nemá jak zastavit. Jen co se vzpamatovala, uklonila se Hua Chengovi se slovy: „Můj pane, děkuji vám za vaši dobrotu a laskavost, a že jste mi poskytl útočiště.“

Prince těmi slovy zaskočila.

Pokračovala: „Zapálila jsem Rajské panství ze zoufalství a porušila tím pravidla Města duchů. Velmi toho lituji a modlím se, abyste mi to neměl za zlé.“

Vždycky se chovala jako frivolní husa, ale když teď otevřela ústa, jako by promluvil jiný člověk. Duchové a démoni, kteří ji znali, šokovaně přihlíželi. Hua Cheng nijak nereagoval, pouze se obrátil na Xie Liana:

„Gege, tentokrát proběhla tvá návštěva ve spěchu. Budu čekat, až sem znovu zavítáš, a pořádně tě pohostím.“

Xie Lian přikývl, vzal Lan Cheng a spěchal přímo na Nebesa.

Zatímco kráčel hlavní třídou Nebeského dvora, oznámil v duchovním komunikačním poli:

„Všichni se prosím vydejte do Velké bojové síně. Je tu naléhavá záležitost, kterou musíme projednat.“

Jakmile skončil, bez meškání Lan Chang odvedl do Velké bojové síně. Jako duch nemohla do zlatého pavilonu vejít bez svolení, takže s ní chvíli počkal venku, dokud nepřišel sám Jun Wu a nedal jí povolení.

Zanedlouho se všichni nebeští úředníci přítomní na Nebeském dvoře shromažďovali v sále. Jakmile zde spatřili vedle Xie Liana stát tohoto nevkusně vyhlížejícího ženského ducha se silným nánosem líčidel, vypadali zmatení. Do sálu vešel černě oděný Mu Qing a na chvíli se zarazil. Lan Chang při pohledu na něj okamžitě sklonila hlavu a rty se jí zachvěly.

Mu Qing však nedal najevo žádnou reakci a jen se otevřeně zeptal: „Vaše Výsosti, kdo je ta žena?“

Po zaslechnutí princova titulu se obličej Lan Chang stáhl. Pohlédla na Xie Liana s výrazem, jako by si na něco vzpomínala, ale zároveň neměla úplnou jistotu.

Po chvíli dorazili také Vládce větru a vody, dvojice navzájem si podobných bratrů, každý s vlastním vějířem, kterým se lehce ovívali. Byl na ně překrásný pohled.

Shi Qingxuan při řeči zamával vějířem: „Á, Mistr chrámu. Proč jsi sem přivedl ženského ducha?“

Xie Lian na něj zmateně pohlédl. „Mistr chrámu? Jaký mistr chrámu? Mluvíš o svatyni Puqi? Proč to náhlé oslovení?“

Pak mu došlo, že tím Shi Qingxuan pravděpodobně myslel chrám Tisíce světel.

Netušil, jak na ten titul reagovat, a tak prostě předstíral, že to neslyšel. Pobavený Shi Qingxuan pozdravil všechny kolem sebe a pak se obrátil k duchovi.

„Ech, tahle mrtvá sestřička má něco v břiše? Zdá se mi to, nebo je to…“ přiblížil se k ní a vypadalo to, že si chce sáhnout.

Shi Wudu zaklapl vějíř a okřikl ho: „Qingxuan!“

Shi Qingxuan okamžitě stáhl ruku zpět a snažil se bránit: „Jen jsem měl pocit, že cítím zlou auru, a chtěl jsem se podívat, jestli to není něco nebezpečného…“

Shi Wudu ho napomenul: „Jsi muž a nebeský úředník. Tohle je Velká bojová síň, tak jak můžeš udělat něco tak nestoudného? A opovaž se proměnit v ženu! I v ženské podobě jsi stejně hanebný, tak ať tě to ani nenapadne!“

Ling Wen ve své mužské podobě zavrtěl hlavou, složil pod paží štos dokumentů a hlášení a přistoupil k Lan Chang. Položil jí ruku na břicho. Po chvíli odmlky ruku pustil a zamumlal: „To je ale zlomyslný duch plodu! Kolik stovek let je starý?“

„Asi sedm až osm set let,“ odpověděl Xie Lian a vyprávěl, jak se s duchem plodu dvakrát setkal, jak ublížil těhotné ženě a jak poté nalezl jeho matku. Podrobnosti o Hua Chengovi a Městě ducha nevytahoval a Lan Chang o tom pochopitelně mlčela.

Uzavřel to slovy: „Tak takhle se to stalo. Nevím, jestli je dotyčný nebeský úředník stále na tomto světě, ani zda stále pracuje, nevím ani, jestli je to celé nějaké nedorozumění nebo zda o všem věděl. Proto jsem tuto dámu přivedl.“

Feng Xin se zamračil. „Pokud nedošlo k žádnému nedorozumění a on o dítěti i matce věděl, potom od něj bylo velmi nezodpovědné, že s nimi přerušil kontakt.“

Pei Ming zkřížil ruce a zvolna poznamenal: „Naprosto s generálem Nan Yangem souhlasím. Je to opravdu nezodpovědné. Nevím, kterému nebeskému kolegovi to odloženém dítě patří, ale pokud je zde, měl by se přihlásit sám.“

Jen co to dořekl, ucítil na sobě nespočet očí. Uvnitř Velké bojové síně se rozhostilo ticho.

Pei Ming po chvíli škrobeně pronesl: „Máte snad všichni ohledně mně nějaké pochybnosti?“

Shi Qingxuan se ušklíbl a přestal si hrát s vějířem: „Ani tak pochybnosti, jako spíš to, že tě známe až příliš dobře.“

Pei Ming to okamžitě odmítl: „Já jsem to nebyl!“

Všichni se suše zasmáli. Dokonce ani Shi Wudu a Ling Wen nevypadali přesvědčeně.

Čím dál frustrovanější Pei Ming si dal ruce v bok a vážně vysvětloval: „Hm… měl jsem sice nějaké pletky s ženami z Říše duchů, ale tuhle opravdu nepoznávám.“

Pokud mluvil pravdu, byla situace ještě složitější. Vždyť jak by mohl nějaký muž nevědět, s kým měl společnou minulost? Pei Mingova promiskuita byla možná cílem kritiky, ale on sám nikdy žádné pletky nepopíral a nikdy se je nesnažil tajit. Svým způsobem neměl co skrývat. Ženy, se kterými měl poměr, snad s výjimkou Xuan Ji, která ho začala nenávidět, měly všechny přinejmenším zaručený život v bohatství a luxusu. Pokud by měl tento ženský duch za svého života skutečně krátký poměr s Pei Mingem, neměla dopadnout tak, že by jí rozpárali lůno, ukradli syna a vytvořili z ní pomstychtivého ducha.

Navíc měl Pei Ming na ženy vysoké nároky. Ty, se kterými flirtoval, byly výjimečné krásky, a obvykle dával přednost ženám s přirozeným vzhledem. Lan Chang však měla na sobě takovou vrstvu líčidel, že byla její skutečná tvář k nerozeznání, a její celkový vzhled, úroveň i chování se od obvyklých Pei Mingových milenek dost lišilo. Pokud tedy tvrdil, že to nebyl on, byli ostatní celkem nakloněni mu věřit. Jenže pořád to bylo jen „celkem“ a „nakloněni“. Nikdo si nechtěl nechat ujít příležitost vidět generála Peie se vykrucovat. Taková zábava! A tak nebeští úředníci mlčeli a jen s pobaveným úsměvem sledovali, jak se brání.

I Xie Lian zpočátku považoval Pei Mingovo otcovství za pravděpodobné, přece jen už s ním měl své zkušenosti. Ale Pei Ming nevypadal, že by lhal, takže už si nebyl tak jistý.

Vzpomněl si na Hua Chengova slova, že Pei Ming není záludný člověk, a tak po chvíli přemýšlení pronesl: „Předtím paní Lan Chang dvojsmyslně odpověděla větou „kdo by to asi mohl být“, takže jsem také předpokládal otcovství generála Pei Minga. Ale protože on to popírá, možná jde jen o velké nedorozumění. Koneckonců nemůže být viníkem pořád jen on, tak by bylo nejlepší se poptat okolo…“

„On to nebyl,“ ozvala se nečekaně Lan Chang.

Xie Lian se zarazil a otočil se k ní.

„On to nebyl,“ zopakovala.

Ling Wen bez výrazu poznamenal: „Opravdu ne?“

Shi Wudu se zdvořilým výrazem zvedl obočí: „Že by to skutečně nebyl on?“

Pei Ming se na ty dva otočil. „Už jsem říkal, že jsem to nebyl! Vy dva jen vršíte urážku na urážku. Jen počkejte.“

Přihlížející nebeští úředníci byli nejdřív zklamaní, ale za okamžik je naplnilo ještě větší vzrušení. Koneckonců Pei Ming přicházel s ostudnými skandály poměrně pravidelně, takže na nich vlastně nebylo nic tak zajímavého. Ale pokud to on nebyl, pak musel tuhle pikantnost způsobit jiný z bohů, ať už byl zrovna přítomný nebo ne. A to bylo ještě lepší!

Xie Lianovi se na tom všem něco nezdálo. Předtím ve Městě duchů přece Lan Chang jasně naznačila Pei Mingovo otcovství, ale teď to popírá?

Zeptal se proto: „Hm, tak kdo je otcem?“

Lan Chang na něj bez mrknutí zírala. „Ty.“

Princ čekal, že bude pokračovat, a tak se naivně zeptal: „Co já?“

„Říkám, že otcem jsi ty!“