Kapitola 112: Dveře otevřené k přivítání netvora; Drawn Earth a Prison (omluvte nedopřeložený název kapitoly)

„Kde může být?“ zeptal se znepokojeně Xie Lian.

Vstoupili dovnitř, ale budova byla prázdná. Duchovní zařízení a cennosti byly rozloženy na původních místech, ale po přerušení kouzla kvůli otevření dveří už byly nepoužitelné.    

 „Pane Vládce větru, kde jsi?“ zavolal princ do komunikačního pole.

Dosud se plně soustředili na svůj rychlý příchod, a protože byl Shi Qingxuan příliš rozrušený, Xie Lian mu navrhl, aby zkusil meditovat. Jen tak mohl zklidnit horečnaté myšlenky, zmírnit své vyděšení a hlavně přestat plácat nesmysly.

Shi Qingxuan s ním souhlasil a postupně přestal reagovat. Proto jim nejdřív nepřišlo jeho mlčení divné. Ale ať to teď zkoušeli, jak chtěli, jejich křik zůstával bez odpovědi. Existovaly jen dvě možnosti – buď Shi Qingxuan schválně mlčel, nebo ztratil vědomí.

Xie Lian vytvořil kolem Vládce větru ochranné pole z víc jak deseti duchovních zařízení, drahokamů a dalších cenností. Nemělo by existovat nic, co by jej dokázalo bez boje prolomit a nezanechat stopy, rozhodně ne dřív než za tři dny a noci. Jenže všechny dveře i okna malého pavilonu byly neporušené, nikde nebyl vidět ani žádný tunel nebo žebřík. Xie Lian se vrátil ke dveřím, zvedl ze země zlatý medailon, kterým byla předtím obtočená klika, a pozorně si jej prohlédl.

 „Musel ty dveře otevřít sám,“ konstatoval.

Ale proč by to dělal, když každou chvíli očekával jejich příchod?

„Možná si myslel, že za těmi dveřmi stojíme my?“ hádal Ming Yi.

V princově mysli se objevila nepříjemná představa, v níž zvenčí malého pavilónu stály tři bytosti s podobou Hua Chenga, Ming Yiho a jeho samotného, a klepaly na dveře. Rozradostněný Shi Qingxuan okamžitě otevřel dveře a ti tři „lidé“ venku ho s odpornými úšklebky obklopili. Zlatý medailon, který Shi Qingxuan držel v ruce, spadl na zem a už nebyl nikdo, kdo by ho zvednul.

Xie Lian tu představu okamžitě zavrhl. „To není možné. Nikdy jsem neslyšel, že by Kazatel prázdných slov uměl vytvářet takové iluze.“

„Možná si zavolal pomocníky?“

Princ po chvíli přemýšlení zavrhl i tuto variantu. „Nic z toho, k čemu došlo, se nedalo předem odhadnout. I ochranné pole byl můj okamžitý nápad, takže ani Kazatel by neměl být schopný najít tak rychle duchy, kteří by mu s ním pomohli. Kromě toho, neřekli jsme snad Vládci větru, že ho budeme v komunikačním poli informovat, jakmile dorazíme? Mohl tak jediným dotazem zjistit, zda jsou ti za dveřmi praví nebo falešní. Nemohl se nechat tak snadno oklamat.“ 

Jakmile ve svých úvahách dospěl až sem, zarazil se a začal si mumlat: „Jedině, že by ho o otevření dveří požádal někdo, koho zná.“

„Někdo, koho zná?“ zeptal se Ming Yi. „Proč myslíš?“

Vtom se ozval Hua Cheng: „Měl zacpané uši. Nic neslyšel.“

Xie Lian ho okamžitě chytil za paži. „Přesně tak, San Langu! Právě proto jsem řekl, že ho musel znát. Protože měl zacpané uši, nemohl zvenčí nic slyšet, ledaže by si špunty vyndal. Ale udělal by to? Byl vyděšený málem k smrti. Takže existuje jediný způsob, jak ho oklamat a přimět dveře otevřít.“

Soukromé komunikační pole!

Xie Lian začal mluvit rychleji: „To znamená, že zatímco jsme se blížili, někdo se s ním tajně spojil a řekl mu něco, co ho přimělo otevřít. Musel mu být blízký, jinak by neznal jeho slovní heslo. Všechna jsou přísně střeženým tajemstvím nebeských úředníků, která nesmí znát nikdo cizí, a už vůbec ne netvoři a démoni, jako je Kazatel prázdných slov. Navíc musel té osobě hluboce důvěřovat, jinak by dveře bez rozmyslu neotevřel.“

Hua Cheng se do toho vložil: „Nebo ho neznal, ale ten člověk znal jeho, a dal mu důvod, po němž nemohl odmítnout. Musel mu otevřít.“

Princ se nad touto možností vážně zamyslel. „Aby někdo poslal Vládci větru zprávu, stačí znát jeho slovní heslo. Ale kdyby v jeho komunikačním poli náhle promluvil cizí hlas, nepovažoval by to za divné? Hned by nám o tom řekl… ledaže by ho ta tajemná osoba ochromila hned první zprávou. Ale co by mu mohla říct?“

„Vyhrožovat mu?“ odhadoval Ming Yi.

„Jaká by to musela být výhrůžka? ‚Jestli nevyjdeš ven, řeknu tvému bratrovi, že jsem tě zase obtěžoval‘?“ Xie Lian tu myšlenku okamžitě zavrhl. „To není pravděpodobné.“

Kazatel prázdných slov by o Shi Qingxuanově starosti o bratra neměl vědět. Kromě toho, Kazatel nebyl nebeský úředník, takže nebylo pravděpodobné, že by Shi Wudua dokázal jen tak kontaktovat. Shi Qingxuan věděl, že záchrana má přijít nejpozději do hodiny, ale nevydržel čekat ani takovou chvilku. Bez ohledu na to, zda by Kazatel dokázal nebo nedokázal Vládce vody porazit, doteď ho nikdy neobtěžoval a vždy se zaměřoval jen na Shi Qingxuana. Nejspíš se jeho bratra bál a nechtěl jej vyprovokovat přímo.

„Dejme tomu ještě hodinu,“ navrhl Ming Yi.

Xie Lian pochopil, co chce říct, a kývl. „Dobře. Pokud ho nenajdeme do hodiny, musíme bez ohledu na jeho nesouhlas informovat Vládce vody. Rozdělíme se. My budeme pátrat tímhle směrem a Vládce země, ty to prosím zkus na druhé straně.“

Ming Yi se beze slova otočil a odešel. Xie Lian pobíhal kolem, hledal a nepřestával Shi Qingxuana volat v komunikačním poli, ale odpovědí mu bylo jen ticho.

Hua Cheng ho tiše následoval. „Nějaké pokroky?“

Xie Lian zavrtěl hlavou. „Vůbec žádná odpověď.“

Měl čím dál větší strach. Pokoj po pokoji už prohledal téměř všechny části pavilonu, ale po Vládci větru nebylo ani památky.

Rozhodl se zkusit jiný, nejvyšší pavilon. Zřejmě šlo o nejdůležitější stavbu v okolí, protože byl okázale působivý, několikrát opravovaný a se stěnami popsanými řádky veršů. Xie Lian zvedl hlavu, aby se podíval na zakládající desku: „Terasa kaskádového vína?“ podivil se nahlas. „Není to z ‚Mladého pána, který naléval víno‘?“

Hua Cheng kývl. „Přesně tak. Tohle je původní domov ‚Mladého pána, který naléval víno‘.“

„Takže to spolu opravdu souvisí?“

„Ano.“

Hua Cheng mu celý příběh stručně převyprávěl.

Podle legendy, když byl Shi Qingxuan ještě smrtelník, chodil často po výcviku na toto místo popíjet. Opilý se šťastně a bezstarostně rozvaloval na balkóně, dokud jednoho dne na ulici pod sebou neuviděl podvodník, který zrovna ubližovat nevinným vesničanům. Když ho Shi Qingxuan spatřil, nonšalantně vylil z poháru jemné víno a pronesl malé kouzlo. Víno dopadlo přímo na hlavu toho lumpa a omráčilo ho.

Shi Qingxuan zde trávil čas popíjením i poté, co byl jmenován zástupcem generála Shi Wudua, a popíjel tu dokonce i v den, kdy se povznesl.

Povýšení během popíjení vína znělo absurdně, ale nebylo to zas tak zvláštní. Někdy příležitosti zaklepou na dveře v tu nejzvláštnější chvíli. Například sám Xie Lian v době svého povznesení spal. Možná se v budoucnu najdou nebeští úředníci, které nanebevstoupení potká třeba během koupele, což jim rozhodně zajistí proslulost.

V historii byly příběhy o učencích škádlících hosty velmi populární, a místa, kde se odehrávaly, přitahovala intelektuály a inspirovala je k tvorbě, v níž vyjadřovali svou touhu po životě nebeských úředníků. Xie Lian pochopil, že tohle místo je jedním z takových živoucích památek. Teď v noci tu nebyli žádní návštěvníci, ale ráno se tu jistě vyrojí. Jakmile s údivem zjistí, že některé stromy i menší domy skončily odfouknuté, jistě budou vykřikovat, že se zde objevil sám Vládce větru.

Mladý pán, který naléval víno, byl však ve skutečnosti trochu jiný, než jak si ho Xie Lian původně představoval.

V tu chvíli zaslechl Hua Chengův hluboký hlas: „Gege, musím se jít postarat o jednu maličkost. Prosím, buď na sebe opatrný. Nebudu pryč dlouho.“

Xie Lian se v duchu podivil, oč asi může jít. Když si vybavil Hua Chengův hněvivý tón v jejich soukromém komunikačním poli a nyní jeho nepřátelské chování, zeptal se: „Chceš najít Kazatele prázdných slov?“

Hua Cheng se na chvíli odmlčel. „Ne.“

Pokud šlo o něco jiného, nebyl důvod vyzvídat. Xie Lian přikývl.

„Stejně jsi tu byl jen kvůli zábavě. Pokud se něco přihodilo, tak prostě jdi. A také na sebe dávej pozor.“

Hua Cheng souhlasně zamručel, ale po chvíli ještě dodal: „Až se vrátím, chtěl bych ti něco říct.“

Princ se zarazil a vzápětí vyhrkl: „A co?“

Ale Hua Cheng už byl pryč.

Shi Qingxuana se mu nepodařilo najít ani po hodině, a tak promluvil do komunikačního pole: „Pane Vládce země, jak to vypadá u tebe? Já jsem ho nenašel, tak se vracím.“

„Tady nic!“ odpověděl Ming Yi.

„Takhle už to dál nejde. Nemůžeme to odkládat. Sejdeme se v hlavní budově Terasy kaskádového vína. Já se mezitím ohlásím u Vládce vody.“

Okamžitě vyřkl heslo do soukromého komunikačního pole Ling Wen.

„Paní Ling Wen, jsi tam? Můžeš mi, prosím, najít Vládce vody? Vzkaž mu, aby co nejrychleji přišel na Terasu kaskádového vína.“

Vedle jeho uší zazněl jasný mužský hlas, takže Ling Wen musel být v tu chvíli ve své mužské podobě.

„Vaše Výsosti? Vládce vody je zrovna se mnou. Jen velmi nerad opouští Nebesa, takže šance, že by za tebou sestoupil, není velká. O co se jedná? Mohu mu předat zprávu.“

V tu chvíli už Xie Lian téměř dorazil k hlavní budově. Už z dálky si všiml, že na terase jako by bylo něco zavěšeno. Vypadalo to jako bílá látka, povlávající v nočním vánku.

Xie Lian se zarazil. „Bylo to tam i předtím?“ pomyslel si.

Přišel blíž, aby si mohl tu věc prohlédnout. Vypadalo to jako svrchní roucho Shi Qingxuana!

V tu chvíli se komunikačním polem rozlehlo Ming Yiho volání: „Vaše Výsosti, pospěšte si! Okamžitě přijď do nejvyššího pavilonu na Terase kaskádového vína! Rychle!“

Princ sebou trhl a uslyšel Ling Wenův hlas: „Vaše Výsosti, jsi tam ještě?“

„Ať Vládce vody co nejdřív sestoupí na zem! Vládci větru se něco stalo!“

Poté, co vykřikl poslední vzkaz, vyrazil do pavilonu. Ze soukromého komunikačního pole už se neozývaly žádné zvuky, protože Ling Wen byl nejspíš jeho zprávou šokován a šel ji předat Shi Wuduovi.

Xie Lian vyběhl do nejvyššího patra a uprostřed podlahy našel ležet Shi Qingxuana.

Měl obě oči pevně zavřené, ale nebyla na něm vidět žádná zranění ani stopy krve. Ming Yi ho zvedal do sedu, a v té chvíli mu z roucha vypadla jakási věc. Princ se podíval a srdce se mu sevřelo – byl to vějíř Vládce větru, rozpůlený na dvě části. Takové duchovní zařízení šlo získat pouze díky štěstí, nikoliv silou, a taková vzácnost mohla vzniknout jen jednou za několik set let.

Bylo to Shi Qingxuanovo nejsilnější duchovní zařízení a přesto bylo jen tak zničeno!

„Když jsme tu byli předtím, rozhodně tu nikdo nebyl!“ prohlásil princ.

Ale jen co to dořekl, uvědomil si, že to není jediná věc, která se zde změnila. Když tu byli s Hua Chengem, na stěně bylo množství veršů, zanechaných literárně vzdělanými hosty – některé okouzlující, jiné arogantní, další plné elegance. Teď však byly všechny pryč, jako by je někdo setřel, a místo nich zanechal jedinou větu, napsanou karmínovým písmem.

Z řady těch slov kapala krev, a věta hlásala: „Bídný začátek, bídný konec.“

To byla kletba, kterou Kazatel prázdných slov seslal na Shi Qingxuana v den jeho narození!

V tu chvíli se Ming Yi ledově zeptal: „Vaše Výsosti, kde máš svůj doprovod?“

Xie Lian se zarazil a pomyslel si: „Ale ne! San Lang odešel v tu nejméně vhodnou chvíli!“

Shi Qingxuan byl napaden právě ve chvíli, kdy se od sebe oddělili. To by se opravdu těžko vysvětlovalo. Princ však navenek na sobě nedal nic znát a klidně zalhal: „Požádal jsem ho, aby šel hledat Kazatele prázdných slov.“

„Kdy odešel?“ zeptal se Ming Yi.

„Před chviličkou,“ odpověděl princ, aniž hnul brvou. „Není to ani na spálení půl kadidla.“

Popravdě to bylo výrazně déle. Sám Xie Lian však o Hua Chengovi ani na okamžik nezapochyboval, takže přirozeně nechtěl dát šanci k pochybám ani nikomu jinému. Jen by vznikly další problémy.

Z oblohy k nim najednou dolehla vlna hromobití. Mraky prorazil impozantně vyhlížející zlatý vůz s osmi koly a řítil se přímo k nim.

Shi Wudu se nemohl dostat na Terasu kaskádovitého vína pomocí pole pro zkracování vzdálenosti, takže místo toho využil zlatý kočár. Příjezd takového vozu byla obrovská událost, a pokud někde zrovna smrtelníci pozorovali hvězdy a spatřili ho, určitě to v říši smrtelníků vyvolá pořádný rozruch. Vodní tyran se opravdu ničeho nebál.

Xie Lian sledoval dramatický příjezd kočáru. Obrátil se na Ming Yiho. „Pane Vládce země, pokud by se tě později nějací nebeští úředníci vyptávali, neříkej prosím o Hua Chengovi ani slovo. Na Nebeském dvoře je mnoho takových, kteří rádi přehánějí a vymýšlejí si. Tato záležitost s ním nemá nic společného a není třeba ji komplikovat.“

Ming Yi na něj krátce pohlédl a kývl. „Dobrá tedy.“

Vzápětí začal znovu kontrolovat Shi Qingxuanův stav. Xie Lian si po jeho souhlasu oddechl, ale když pohlédl na nehybného Vládce větru, srdce se mu srdce opět sevřelo.

Zlatý kočár se s hukotem přiblížil a hned poté přistál v záplavě přízračných mraků. Před kočár se postavilo několik nižších nebeských úředníků a vzápětí už z vozu vystoupily tři postavy. Byl to Shi Wudu, Pei Ming a Ling Wen. Naráz sem dorazili tři z deseti nejmocnějších z hostiny Svátku středu podzimu. Že Xie Lian sám byl v čele té desítky, to už samozřejmě zapomněl.

Shi Wudu měl hluboce svraštělé obočí a když vystupoval z kočáru, zamračeně si vyhrnul rukávy. Vstoupil do pavilonu s vějířem Vládce vody v ruce, a Pei Ming a Ling Wen šli hned za ním. Jakmile spatřil svého mladšího bratra ležícího na zemi jak bez života, tvář se mu okamžitě stáhla starostí. Vrhl se k němu: „Qingxuane? Qingxuane? Co se stalo?“

„Vládce větru narazil na Kazatele prázdných slov,“ vysvětlil princ stručně.

Shi Wudu na něj nevěřícně pohlédl. „Co jsi to říkal? Na Kazatele prázdných slov?“

Při zaslechnutí toho jména potemněl výraz nejen Shi Wuduovi, ale také Pei Mingovi a Ling Wenovi. Zdálo se, že o té záležitosti vědí. Xie Lian nedokázal říct, zda své obavy jen hrají, nebo zda nemají ve skutečnosti tajnou radost. Všichni se chovali přirozeně, obzvláště Shi Wudu. Ten rozhodně nic nepředstíral.

Ling Wen vytáhl z rukávu několik lahviček. „Zkus to do něj dostat.“

Pei Ming oproti tomu pohlédl přímo na prince. „To jste zase vy, Vaše Výsosti.“

„Co naplat,“ pokýval princ. „Nás nebeských úředníků, kteří cestujeme mezi Nebesy a zemí, zase tolik není.“

„Kdykoli jsem měl s vámi tu čest, byl někde poblíž i ten druhý. Zajímalo by mě, jestli je to teď stejné?“

„Není,“ odpověděl princ nevinně. „Kdepak. Samozřejmě, že ne.“

Pochopitelně lhal jak o život. Naštěstí Ming Yi dodržel svůj slib a nic neprozradil, takže se o něj Pei Ming přestal zajímat, mávl rukou a poslal úředníky pod svým velením prohledat dům. Vzhledem k situaci bylo vlastně lepší, že Hua Cheng odešel dřív, protože ho alespoň nenašli na místě činu. Shi Wudu nedokázal Shi Qingxuana probudit a jeho oči se bezděčně stočily k obrovským krvavým slovům na sněhobílé zdi. Tvář se mu okamžitě zkřivila a zbělel víc než samotná zeď.

Vzápětí se roztřásl se vzteky a začal křičet: „Kdo to napsal? Kdo to sem napsal?“

Třásl se mu dokonce i hlas.

V tu chvíli Ling Wen zvolal: „Vládce větru se probral!“

Xie Lian k němu okamžitě přidřepl: „Pane Vládce větru?“

Skutečně, Shi Qingxuanova víčka sebou cukala. Shi Wudu ho však odstrčil stranou. „Qingxuane? Jsi v pořádku? Bolí tě něco? Kdo ti ublížil?“

Shi Qingxuan byl hodnou chvíli omráčený, a když nabyl vědomí, první, co spatřil, byla tvář jeho bratra. Vzápětí se stalo něco, co nikdo nečekal.

Odstrčil Shi Wudua, chytil se za hlavu a vydal ze sebe dlouhý, pronikavý výkřik.

Poznámka překladatele: Drazí čtenáři, vyhlašuji soutěž o nejlepší překlad názvu druhé části této kapitoly, který zní Drawn Earth a Prison. A já, přiznám se, absolutně netuším, co to má být, totiž přeložit si to samozřejmě umím, ale nedává mi to vzhledem ke kapitole a jejímu obsahu žádný smysl. Neumím tomu dát vhodnou českou podobu. Napadá vás něco? Je možné, že by šlo o nepřesný překlad už z čínštiny? Prosím, napište mi do komentářů, jak byste to přeložili a pochopili vy!

--Předchozí kapitola--      --Seznam kapitol--        --Další kapitola--