Braennino: Kapitola 111: Boj s Kazatelem; korunní princ zaujímá místo Vládce větru 2

I když mohl nyní rozeznat obrysy okolních stromů a větví, tvář černého stínu před sebou prostě rozeznat nedokázal. Vypadalo to, jako by kolem něj vířil oblak démonické energie.

Vějíř Vládce větru byl prvotřídním duchovním zařízením, které dokázalo odfouknout zlo a vnést do světa řád. Poté, co od Shi Qingxuana obdržel heslo k jeho použití, Xie Lian ho v duchu odrecitoval a vějíř roztočil. Ze země se okamžitě zvedl vítr, svištící a otřásající okolními lesy tak mocně, až vytrhnul několik slabších stromků i s kořeny. Tak neskutečná to byla síla. Bohužel se tento vítr poněkud odchýlil od svého směru a minul zamýšlený cíl.

S duchovními zařízeními nebylo snadné manipulovat. Koneckonců nebyl mistrem v ovládání vějíře a scházela mu Shi Qingxuanova lehkost. Úhel i množství síly bylo obtížné ovládat, takže jeho útok byl příliš silný nebo příliš slabý, minul cíl nebo případně mířil úplně mimo. Jakmile si to princ uvědomil, vzdal svou snahu a změnil taktiku. Vějíř zaklapl a začal ho používat jako útočnou zbraň, kterou zběsile zasahoval protivníkova slabá místa. S mávnutím vytvořil na okraji vějíře lesklou vrstvu duchovní aury, kterou vzápětí proměnil v čepel ostrou jako břitva. S každým úderem prořezával vzduch a z jejího lesku doslova mrazilo.

Shi Qingxuan musel pochopit, co se stalo, protože zoufale vykřikl: „Vaše Výsosti, co to děláš? To je mé duchovní zařízení! Nemůžu uvěřit, že ho používáš tímhle způsobem! Jaké plýtvání božským darem!“

Tohle byl nepříjemný zvyk všech bojových bohů. Navzdory zaneprázdnění si Xie Lian našel chvilku, ve které zareagoval: „Vždyť je to jedno! Úplně jedno.“

Hua Chengův tón byl čím dál tvrdší. „Gege!“

Xie Lian věděl, proč naléhá, a jak se bránil, rychle se rozhlédl po okolí. Viděl hory, řeky, věže a pavilony, vlastně nic, co by bylo jakkoliv neobvyklé, a co by mu pomohlo určit, kde se nachází.

Kazatel prázdných slov si všiml jeho rozhlížení a nejspíš uhodl, o co se snaží, protože najednou pronesl: „Ty nejsi Shi Qingxuan.“

Xie Lian nepolevil v útocích, ale jeho mysl si informaci zpracovala velmi rychle. Nemělo by být tak snadné zjistit, že použil kouzlo na přesun duše. Jak mohl Kazatel tak rychle poznat, že před sebou nemá Shi Qingxuana? Ne, to je jedno. Teď nesmí polevit!

Bojoval tvrdě a bez slitování, až se zdálo, že Kazatel prázdných slov nedokáže výprasku dlouho odolávat.

Pronesl: „Upadneš!“

Jistě, začal na Xie Liana sesílat kletby. Jenže princ ho ignoroval a jen útočil čím dál agresivněji.

Kazatel prázdných slov znovu promluvil: „Budeš poražen v bitvě!“

Xie Lian se zasmál. „Už jsem byl poražen před osmi sty lety. Co jsou pro mě další porážky? Kolikrát že mě ještě mají porazit? Prostě to vzdej! Nic z toho, co mi řekneš, na mě nezabere!“

„Gege,“ zavolal Hua Cheng. „Jestli nedokážeš určit, kde se nacházíš, stačí vějířem Vládce větru rozfoukat na obloze vichřici a já už si tě najdu!“

Náhodou prince zrovna v tu chvíli napadlo to samé.

„Dobře!“

Chystal se zvednout ruku, ale Kazatel prázdných slov se strašlivě zachechtal: „Někdo přijde!“

Xie Liana to z nějakého důvodu znepokojilo, a tak tvor tichým hlasem pokračoval: „Neměj strach, budeš mít tu čest sledovat, jak ta osoba zemře přímo před tvýma očima!“¨

Prince definitivně přešel smích. Srdce mu prudce pokleslo a dech se mu zastavil.

„Zmlkni!“ vykřikl vzápětí.

Zároveň s tím dopadlo na Kazatele prázdných slov víc než padesát tvrdých úderů nohou, každý přímo na jeho hlavu. Pod tím útokem nedokázal mluvit, ale přesto si spokojeně povzdechl. Byl to vzdech plný uspokojení, jako by zrovna ochutnal nějakou posvátnou lahůdku. Hned na to se chladně zasmál.

Princ polevil v ostražitosti a tak ho vlastně nechal, aby z něj načerpal síly.

Xie Lian si toho bohužel nebyl vědom, protože ta předpověď byla, jako by ho do srdce zasáhl blesk. I když věděl, že kletbě navzdory před ním nemůže Hua Cheng jen tak „zemřít“, protože už vlastně mrtvý byl, ale nitro mu sevřela hluboká a nekontrolovatelná panika. Ta představa byla víc, než dokázal snést.

Ačkoliv ostatní v komunikačním poli nezaznamenali nic neobvyklého, Hua Cheng mu snad musel číst myšlenky, protože se znepokojeně zeptal: „Gege, on ti něco říká?“

„Říká nesmysly… ne! Neříká nic!“

Hua Cheng okamžitě pochopil a zaklel. „Říká si o smrt! Hned mi to pověz a já tam budu, než napočítáš do deseti!“

„Není třeba,“ odpověděl spěšně Xie Lian. „Nechoď sem! Rozhodně sem nesmíš přijít!“

„Promiňte, že vám do toho vstupuji,“ ozval se Shi Qingxuan. „Vy dva jste si opravdu tajně vyměnili soukromá hesla, že? Vaše Výsosti, copak sis toho nevšiml? Mluvíš do špatného pole, špatného pole!“

Teprve tehdy Xie Lianovi došlo, že od chvíle, kdy použil kouzlo přesunu duše, mluví Hua Cheng do jejich soukromého komunikačního pole, zatímco on mu v soustředění na boj a se zmateným srdcem odpovídá ve společném. Nevědomky tak jejich soukromou komunikaci odhalil.

Na rozpaky však nebyl čas. „To nic není! Postarám se o tu věc dřív, než byste spálili půlku kadidla!“

Poté si zapečetil uši a jeho útoky se staly ještě zuřivějšími. Soustředil se pouze na boj s Kazatelem. Netušil, že po jeho slovech ve městě Fu Gu zvedl Hua Cheng ruku a udeřil Ming Yiho tak silně, že ho zarazil po pás do země. Pak se okamžitě otočil k Shi Qingxuanovi v princově těle:

„Vrať se zpátky!“

Shi Qingxuan už to měl stejně v plánu, ale pod jeho pohledem rozšířil oči. „Karmínový dešti dotýkající se květu, co to děláš? Hned se přesunu, ale jsem to já, komu Jeho Výsost pomáhá! Chápal bych, kdybys udeřil mě, ale proč bratra Minga?“

Vzápětí mu to došlo. Je přece v princově těle, takže by ho Hua Cheng pochopitelně neuhodil. Jediný kdo zbýval, byl Ming Yi.

Xie Lian už uprostřed zápalu boje uslyšel v komunikačním poli Shi Qingxuanův křik: „Vaše Výsosti, můžete mi zacpat uši a utéct dál od něj? Vracím se zpět!“

„Můj pane Vládce větru, budeš v pořádku?“

„Nemohu s ním bojovat, ale mohu mu utéct!“

A tak dal Xie Lian Kazateli prázdných slov poslední kopanec, čímž ho odmrštil o několik li daleko. Otočil se k útěku, ale vzápětí se zastavil. „Počkej, nemusíš utíkat. Dovol mi, abych pro tebe vytvořil ochranné pole. Pane Vládce větru, máš u sebe nějaké duchovní zařízení? Jestli nemáš, budou stačit i drahé kameny nebo cennosti!“

Shi Qingxuan spěšně odpověděl: „Žádné cennosti nemám! Ale na krku mi můžeš nahmatat medailon dlouhověkosti, bude to stačit?“

Xie Lian si na krku skutečně nahmatal nádherně se lesknoucí zlatý medailon dlouhověkosti.

„Ano, hotový poklad. Vynikající!“

„Opravdu? Mám toho víc. Kolem pasu mám nefritový opasek, na prstu achátový prsten, na botách několik perel, rukojeť mé metličky je ze dřeva santalového stromu, staršího než ty, a ach, ano, její chlupy jsou také vzácnost, zřejmě z nějakého duchovního zvířete…“

Jedním dechem ze sebe vysypal dlouhý seznam předmětů a pak pokračoval: „Prostě se podívej, jestli se dá něco z toho použít.“

Samozřejmě, že se to dalo použít. Do jednoho šlo o nesmírně vzácné poklady! Xie Lian byl šokován, ale co jiného mohl čekat od mladšího bratra Vládce vody, boha bohatství!

„Dají se použít všechny. Najdu poblíž nějaký dům, kde vytvořím ochranné pole. Až budeš zpět ve svém těle, nech si špunty v uších a nedívej se z okna. Zůstaň uvnitř a nevycházej ven, jen počkej, než přijdeme!“

Shi Qingxuan roztřeseně vzlykl: „Vaše Výsosti, jsi až příliš starostlivý! Děkuji ti! Ode dneška jsi můj druhý nejlepší přítel! Od této chvíle na tebe moje maličkost nezapomene, kdykoliv se vyskytne cokoliv dobrého!“

Xie Lian nevěděl, zda se má smát nebo plakat, a tak mu alespoň zdvořile mu poděkoval.

Kazatel prázdných slov byl po celou tu dobu daleko od něj. Princ se rozhlédl kolem, našel poblíž malý pavilon a vešel dovnitř. Mávnutím ruky zavřel a zamkl všechny dveře a okna. Potom ovinul zlatý medailon dlouhověkosti kolem zámku dveří a kousl se do prstu, aby nakreslil pečetící kouzlo. Všechny Shi Qingxuanovy poklady rozložil do formace a krví nakreslil magické pole. Všechno to provedl ve velmi krátkém čase, a nakonec se posadil doprostřed místnosti a zavřel oči.

„Raz, dva, tři. Kouzlo přenos duše – návrat!“

Znovu se cítil jako vymrštěný vysoko do nebe a zase sražen zpět. Po vlně víření ucítil, jak se jeho nohy konečně dotýkají země. Málem přepadl, ale to už ho zachytil a podepřel pár rukou. Otevřel oči a uslyšel Hua Chengův hlas, temný a vážný:

„Gege, myslím, že bys mi to měl raději vysvětlit.“

Xie Lian se ho zachytil a našel rovnováhu. Než mu však mohl odpovědět, došlo mu, že tu někdo chybí. „Kde je Vládce země?“

„Kdo ví.“

Xie Liana tím zaskočil. „Kdo ví?“

Pak se rozhlédl. Na zemi byla díra ve tvaru člověka, z níž se zrovna s obtížemi soukal Ming Yi.

Princi došla slova.

Vtom se v komunikačním poli ozval udivený Shi Qingxuanův hlas: „Ech?“

Princ se napjal. „Kazatel se dostal dovnitř?“

Použil k vytvoření ochranného pole tolik Shi Qingxuanových cenností, že dům teď byl téměř nedobytný, takže ani Kazatel prázdných slov by neměl být schopný se tam dostat. A i pokud by tu moc měl, stejně by mu to nějakou dobu zabralo.

Shi Qingxuan ho však uklidnil: „Ne, ne, kdepak. Vaše Výsosti, tvé pole je působivé, stabilní jako hory, ano, opravdu se cítím bezpečně. Myslím, že v příštích třech dnech sem neproklouzne ani myš. Jen… nemůžu uvěřit, že jsem zrovna tady.“

„Kde tady? Poznáváš to tam?“

„Samozřejmě, že poznávám,“ odpověděl Shi Qingxuan. „Tohle je Terasa kaskádového vína. Tady jsem vystoupal na Nebesa.“

„Terasa kaskádového vína?“ zarazil se princ.

Vypadalo to, že Shi Qingxuan obešel celou místnost, a znovu přesvědčeně řekl: „Přesně tak. Vracím se tohle místo zkontrolovat každých několik desetiletí. Nemůžu se plést.“

Nebylo divu, že Kazatel prázdných slov okamžitě zjistil, že před sebou nemá skutečného Shi Qingxuana. Ten by okolí poznal pouhým pohledem a nemusel by se dlouho rozhlížet.

Ming Yi si ve chvíli, kdy se vydrápal z díry, dřepl na zem a kreslil pole pro zkracování vzdálenosti. Po několika tazích však zvedl ruku a své dílo rozmazal. Hua Chengovy oči zchladly jako led a také Xie Lian na něj zaskočeně pohlédl:

„Pane Vládce země, co to děláš?“

Ming Yi se postavil. „Pole zkracující vzdálenosti nefunguje. Budeme muset po svých.“

„Jak to myslíš, že nefunguje?“ vykřikl princ.

„To znamená, že právě teď někdo nebo něco zničilo všechny spojovací body poblíž Terasy kaskádového vína. Co víc, zničil spojovací body po celé oblasti.“

Od Shi Qingxuanovy poslední návštěvy Terasy kaskádového vína nemohlo uplynout moc času, a samozřejmě sem cestoval skrze pole pro zkracování vzdálenosti. Kazatel prázdných slov musel spojovací body zneškodnit chvíli poté, co se Vládce větru ukryl uvnitř pavilonu, čímž je záměrně zpomalil. Bylo to, jako by zničil jediný přechod přes hory – teď si mohli v blízkosti tohoto místa o použití pole pro zkracování vzdálenosti pouze nechat zdát.

„Když teď vyrazíme, za jak dlouho se tam dostaneme?“ zeptal se princ.

Ming Yi už se otáčel k odchodu. „Za hodinu!“

Xie Lian zavolal do komunikačního pole: „Pane Vládce větru, jdeme k tobě. Počkej, než dorazíme. I kdyby kdokoliv klepal, rozhodně ty dveře neotevírej!“

„Dobře, dobře, dobře. Samozřejmě. Ani to nemusíš říkat, je mi to jasné. Nejsem přece tříleté dítě, které komukoliv otevře. Tak tedy, mí pánové, prosím, pospěšte si, ano?“

Město Fu Gu a Terasa kaskádového vína od sebe naštěstí nebyly nijak daleko. Pokud si teď pospíší, měli by to do hodiny stihnout, a tak se všichni tři okamžitě vydali na cestu. Xie Lian si zkusmo ověřil množství své zbylé duchovní síly a zjistil, že kouzlo Proměny duše ji opravdu silně spotřebovalo. Ohromující množství, které do něj Hua Cheng vlil, už bylo z více než poloviny vyčerpané.

Hua Cheng si všiml jeho pohybů. „Gege, potřebuješ další?“

Xie Lian spěšně zavrtěl hlavou. „Ne, kdepak. Ještě jednou ti San Langu děkuji za tvou předchozí štědrost.“

„Nemáš zač. Už jsem řekl, že si můžeš vzít, kolik jen chceš.“ Po odmlce napůl žertem dodal: „Ale až mi ji budeš vracet, můžu si vybrat nějaké úroky?“

Princ si s tichým odkašláním pomyslel, že by se měl spíš ptát, zda mu vůbec dokáže něco vrátit, ale jeho rty byly odvážnější než jeho mysl:

„Ano… samozřejmě.“

I když odhadovali vzdálenost na hodinu cesty, nebyli smrtelníci a šlo o zoufalou situaci, takže na Terasu kaskádového vína dorazili mnohem dřív. Xie Lian se rozhlédl a ujistil se, že jde o stejné místo, jaké předtím viděl. Všude kolem vládl chaotický nepořádek, způsobený nesprávným použitím vějíře Vládce větru. Stromy a keře byly rozfoukané po okolí a princ se kvůli tomu cítil poněkud trapně.

„Vaše Výsosti, ve které budově jsi vztyčil duchovní pole? Vybavíš si ji?“ ptal se Ming Yi.

Xie Lian si ji samozřejmě vybavoval, ale chvíli ji musel po okolí hledat. Oči se mu rozzářily a on ukázal prstem: „Tamhle ten malý pavilon.“

Vydali se k němu, a čím blíže byli, tím víc z nich padal neklid, jako by před sebou viděli paprsek naděje. Ta naděje však brzy vzala za své a Xie Lianovi se okamžitě rozšířily oči.

Dveře malého pavilonu byly otevřené. V mrazivém nočním vzduchu se kývaly sem a tam se strašidelným vrzáním.