Kapitola 115: Průchod tunely; meč pronikající shora

Jak mu Shi Wudu tiskl čelist a násilím ho krmil, Shi Qingxuan se začal dusit. Vyplivl a vykuckal víc než polovinu obsahu misky, čímž si ušpinil celý předek roucha. Hned na to začal řvát a hlavou prudce udeřil dopředu, čímž misku převrhl. Obličej Shi Wudua byl rudý vzteky.

Křičel: „Jen do toho! Rozbij další! Mám toho léku ještě spoustu! Rozbiješ jednu misku, přinesu ti dalších dvacet! Budu ti to lít do krku tak dlouho, dokud to nevypiješ!“

 Shi Qingxuan ze sebe vyrazil dlouhý výkřik. „Nemůžeš mě prostě nechat na pokoji? Nech mě v klidu umřít!“

„Jsem tvůj bratr!“ odpověděl ostře Shi Wudu. „Když se o tebe nepostarám já, tak kdo?“

Shi Qingxuan přestal mluvit a odvrátil hlavu. O chvíli později se Shi Wudu posadil na kraj postele a zmírnil tón: „Nechám ti opravit vějíř.“

„Já už o něj nestojím!“

Vládce větru své vzácné duchovní zařízení miloval, a někdy ho vytahoval jen proto, aby si s ním mohl pohrát. Dokonce i uprostřed zimních sněhových bouří ho nechal třepotat se ve větru. Teď však tvrdil, že o něj nestojí? Xie Lian byl čím dál zvědavější.

„Jestli ho nechceš, v pořádku. Využijeme toho a vytvoříme ti nové duchovní zařízení.“

Shi Qingxuan na něj pohlédl. „Nechci ani nové. Jen mě nech sestoupit.“

„Sestoupit? Sestoupit kam?“

„Sestoupit do říše smrtelníků! Už nechci zůstat na Vyšším dvoře. Už nechci být bohem!“

Shi Wuduovi na bledých spáncích naskočily žíly. „Ty snad žertuješ! Zahodit své božství, abys sestoupil zpět mezi lidi? Přestaň ze sebe dělat blázna! Asi nechápeš, kolik lidí na světě touží vzestoupit a kolik úředníků Středního dvora by zemřelo, jen aby se mohli připojit k Vyššímu dvoru!“

„Přesně tak, nechápu to! Raději budu bezstarostným tulákem, chci toho tak moc?“

„To nedovolím! Bezstarostný tulák? Nech si zdát! Já…“

V tu chvíli se barva Shi Wuduovy tváře změnila, jako by k němu právě dorazila soukromá zpráva, přinášející nějaké novinky. Shi Wudu okamžitě vstal, a s dvěma prsty přitisknutými na spánek pozorně naslouchal. Tvářil se stále vážněji a vzápětí se obrátil na svého bratra.

„Přestaň mi přidělávat starosti. Budu muset něco vyřídit a nemám čas se o tebe starat. Jakmile projdu třetím nebeským soužením, už ti tohle chování nebudu tolerovat!“

Na závěr rozhodil rukama a rychle opustil ložnici.

Xie Lian ještě chvíli počkal, pak se tiše přetočil a zatlačil na okno s cílem proklouznout dovnitř. Ať však tlačil, jak chtěl, okno se ne a ne pohnout. Nejspíš na něm byl nastaven nějaký druh uzamykací pečeti. Neodvažoval se ho otevřít násilím pro případ, že by pečeť byla doplněna nějakým varovným kouzlem.

Tichým hlasem zavolal: „Pane Vládce větru! Vládce větru!“

Shi Qingxuan sebou na posteli trhl a s radostným výrazem otočil hlavu. „Vaše Výsosti?“

„To jsem já,“ kývl Xie Lian. „Co se ti stalo? Nedaří se mi tohle okno otevřít, dá se dovnitř dostat jinudy?“

Pokud se okna nedala otevřít běžnými prostředky, nebylo těžké odhadnout, jakým způsobem by se bůh bojových umění mohl pokusit dostat dovnitř.

Shi Qingxuan spěšně řekl: „Ne, ne, ne! Nic nenič! Všechna okna a dveře jsou zapečetěna kouzly. Pokud se dovnitř dostaneš silou, celý Palác větru a vody se o tom okamžitě dozví. Jen já a můj bratr je můžeme otevřít.“

„Jenže ty jsi svázaný,“ podotkl princ.

Shi Qingxuan sebou začal kroutit a vzpírat se provazům. „Vaše Výsosti, chvíli počkej. Nech mě zkusit se uvolnit…“

Xie Lian sledoval, jak se Vládce větru celý kroutí a převaluje po posteli, střídavě se napíná jak ocelová pružina a vzápětí se stáčí do polohy krevety. Xie Lian ho jemně povzbuzoval:

„Jen tak dál, můj pane!“

Letmým pohledem poznal, že provaz, který Vládce větru poutá, není žádné duchovní zařízení. S jeho schopnostmi by ho měl dokázat přetrhnout pouhým pokrčením prstu, tak proč mu to tak trvá? Že by byl Shi Qingxuan vážně tak moc zraněný, že se nedokáže vyprostit ani z tak jednoduchých pout?

Vtom se pod jeho lůžkem cosi mihlo a vzápětí se objevila ruka. Xie Lian leknutím málem spadl z parapetu.

„Pane Vládce větru, pozor! Někdo je pod tvou postelí!“

Shi Qingxuan vytřeštil oči. „Co?“

Ale jen ta slova opustila rty, zpod postele se hbitě vyplazila černá silueta a stanula nad ním.

Ten muž byl oblečen do černého roucha a tvář mu zakrývala maska ducha. Těžko říct, proč se schoval pod postel a co měl v plánu. Shi Qingxuan byl pevně přivázaný k posteli, celý se svíjel a zoufale se snažil vyprostit, zatímco princ byl venku zablokovaný pečetí na okně a nemohl vstoupit. Hrozná situace! Xie Lian poprvé v životě přemýšlel, že rozbije okno, když si ten muž najednou masku ducha sundal a tiše promluvil: „Sklapni už!“

Shi Qingxuanovi se rozšířily oči. „Bratře Mingu? Bratře Mingu! U bohů, můj nejdražší Mingu, můj dobrý příteli, pospěš si! Pomoz mi rozvázat ta pouta!“

Ming Yi snadno přetrhl provaz jednou rukou. Shi Qingxuan si procvičil klouby, vyškrábal se z postele a spěchal otevřít okno. Sevřel Xie Lianovi ruce a zatřásl s nimi.

„Vaše Výsosti, děkuji! Děkuji ti, že jsi na mě nezapomněl!“

Xie Lian ho poplácal po ramenou a obratně seskočil do ložnice.

„Nebyla na místnosti poutací pečeť? Vládce země, jak ses sem dostal?“

„Nic, co bych se ve své profesi nenaučil.“

Zvedl provaz ze země a prohlédl si ho, načež vzhlédl ke Shi Qingxuanovi: „Jak to, že ses z toho nedokázal vyprostit sám?“

Xie Lian upřel na provaz oči. Nejenže to nebylo duchovní zařízení, dokonce se jednalo o obyčejné konopné lano. Přesto s ním Vládce větru tak namáhavě bojoval?

Shi Qingxuanovi ztuhla tvář. Ming Yi ho náhle chytil za levé zápěstí a vzápětí zbledl.

„Co se děje?“ Princ Shi Qingxuanovi rychle sevřel pravé zápěstí, nahmatal mu tep – a také oněměl.

„Pane Vládce větru, jak se to stalo?“

V Shi Qingxuanově těle nebyla ani stopa po duchovní síle!

„To ta miska s léky?“

Když si vzpomněl na černou tekutinu, kterou se Shi Wudu tolik snažil vpravit svému bratrovi do krku, hned si přidřepl a vylitou tekutinu zkontroloval.

„Ne, to není ono,“ odpověděl Shi Qingxuan.

Lékem to nebylo. Xie Lian se v medicíně trochu vyznal a podle vůně nebyl ten léčivý vývar ničím jiným, než uklidňujícím anestetikem, který mohl způsobit nanejvýš ospalost. Když si vzpomněl na výraz, který měl Shi Wudu na Terase kaskádového vína poté, co svého mladšího bratra chytil za zápěstí, muselo mu už tehdy dojít, v jakém stavu jeho bratr je.

Nakrmit Shi Qingxuana takovým vývarem bylo pro jeho vlastní dobro, tak proč jej tak urputně odmítal?

Není divu, že Vládce větru neodpovídal na jejich soukromou komunikaci. Veškerá jeho duchovní síla byla pryč. Nijak se teď nelišil od smrtelníka.

Xie Lian vyhrkl: „Pane Vládce větru, ty jsi byl vypovězen?“

Jak jinak by se najednou mohl stát takovým? Jenže na jeho těle nebylo ani stopy po prokletých okovech, a kdyby byl vyhnán, už by to kolovalo celým Vyšším i Středním dvorem.

Shi Qingxuan zbledl a zapotácel se.

Xie Lian ho podepřel. „Proč tě Vládce vody svázal?“

Teprve tehdy se Shi Qingxuan vzpamatoval. „Správně. Můj bratr. Pospěšme si a vypadněme odsud, dokud je ještě pryč. Promluvíme si, až utečeme!“

Klekl si a zalezl pod postel. Xie Lian se sklonil.

„Pane Vládce větru!“

Pod postelí zela díra, vedoucí kdo ví kam. Shi Qingxuan v ní už zmizel a Ming Yi se spouštěl dolů, připravený jít za ním. Xie Lian se krátce zamyslel a nakonec se rozhodl je následovat. Ming Yi se však vynořil a zablokoval mu cestu: „Vaše Výsosti, už se do toho nepleť.“

Prince tím zaskočil. „Vládce větru mi už mnohokrát pomohl. Teď, když je v nesnázích, nemohu jen tak přihlížet!“

„Vždycky je plný velkorysých slov a činů, ale když jde o skutečné problémy, většinou se drží stranou.“

„To, jak se chovají ostatní, nemá se mnou nic společného,“ namítl princ. „Jakmile zjistíme, o co jde, a pokud bude moje pomoc zbytečná, samozřejmě se stáhnu.“

Zpod postele k nim dolehl hlas Shi Qingxuana: „Vy dva nejdete? Díra se uzavírá!“

Jistě, otvor pod postelí se postupně zmenšoval. Ming Yi rychle skočil dovnitř a Xie Lian ho následoval. Všichni tři se plazili tunelem, a když se Xie Lian ohlédl, vchod do tunelu už byl zasypaný. Vskutku neuvěřitelné!

Xie Lian se tiše zeptal: „Pane Vládce země, jak jsi ten tunel vyhloubil? Nikdy jsem neslyšel, že by bylo možné kopat pod Nebeským hlavním městem?“

„Nic, co bych neznal ze své profese.“

Je třeba vzít v potaz, že základy Nebeského hlavního města nestály na hlíně a blátě jako v říši smrtelníků.

Teprve teď se od Ming Yiho dozvěděl, že Vládce země býval v běžném životě zkušeným stavebním inženýrem. Opravoval mosty a cesty, otevíral horské stezky, stavěl domy a obdařil blahobytem nespočet lidí, což mu umožnilo vystoupat na Nebesa. Pokud se nyní chtěli smrtelníci pustit do jakékoliv větší stavby, museli se před vyhloubením základů nejdřív pomodlit k Vládci země a přát si pro svou práci požehnání.

Poté, co Vládce země vystoupal, vykoval si duchovní zařízení, totiž lopatu ve tvaru půlměsíce. Legendy vyprávějí, že neexistuje hora, kterou by tato posvátná lopata nedokázala srovnat se zemí, tunel, který by nevykopala a stavba, do níž by se nedokázala dostat. Pro infiltraci do Města duchů se tato jeho schopnost nesmírně hodila. Kdyby se vyskytly nějaké tajné komnaty, do kterých by chtěl jako špión vstoupit, stačilo by mu se prokopat a otvor by se vzápětí sám uzavřel. Nebýt toho, že ho Hua Cheng zmlátil na kaši a značně poškodil jeho duchovní sílu, možná by se mu podařilo pomocí té drahocenné lopaty uniknout.

V minulosti ještě nikdy Vládce země nepoužil lopatu k tomu, aby se prokopal do sídla jiného nebeského úředníka, ani neměl zvláštní zájem své duchovní zařízení předvádět, takže ho nechával skryté. Nejspíš to bylo dobře, protože duchovní zařízení ostatních úředníků z Vyššího dvora byla všechna elegantní a krásná. Jednalo se o štětce, knihy, meče, vějíře, citery guqin, flétny… Kdyby měl nějaký nebeský úředník chodit celý den s lopatou, nejspíš by to navždy poškodilo půvab celé scenérie Nebeského dvora i úředníkovu pověst.

Jakmile si Xie Lian vyslechl vysvětlení, nemohl se ubránit myšlence, že pokud by v budoucnu potřeboval pomoci s renovací svatyně Pu Qi, možná by se také mohl k Vládci země pomodlit.

Po chvíli plazení zaslechl Ming Yiho, jak se ptá Shi Qingxuana: „Udělal ti to Kazatel prázdných slov?“

Prince také zajímalo, jak k tomu došlo. Pokud to byl skutečně Kazatel prázdných slov, kdo Shi Qingxuana takto zranil, určitě by to v Nebeské říši vyvolalo rozruch a mimořádnou hrůzu. Netvor, který umí způsobit ztrátu schopností a udělá z nebeského úředníka smrtelníka? Jen při pomyšlení na to by vznikl neuvěřitelný chaos.

Shi Qingxuan po chvíli mlčení odpověděl: „Ať to udělal kdokoliv, takhle věc je vyřízená a není třeba se k tomu vracet.“

Tahle odpověď byla rozhodně zvláštní.

Pokud by šlo o spiknutí, jeho reakce by rozhodně neměla být taková. Shi Qingxuan se obvykle nedal umlčet, pokud narazil na nespravedlnost.

Xie Liana okamžitě napadla strašlivá myšlenka, která mohla všechno vysvětlit…

V tu chvíli se však ozval Ming Yi: „Ticho!“

Trojice svorně zatajila dech. Ming Yi vytvořil z dlaně oheň a osvětlil chodbu kolem nich. Zbylí dva se po něm po podívali.

Nejspíš plánoval komunikovat prostřednictvím duchovního pole, ale Shi Qingxuan po ztrátě svých schopností nebyl schopen používat ke komunikaci svou mysl, takže Ming Yi místo toho začal psát prstem do vzduchu. V místě, kudy jeho prst prošel, zůstala stopa hustého inkoustu. Mohli tak zřetelně vidět, co napsal:

„Nemluvte a nehýbejte se. Počkejte.“

Počkal, dokud si nebyl jistý, že to všichni přečetli, a potom tiše foukl a slova se rozptýlila ve vzduchu. Xie Lianovi ještě zbývalo trochu nespotřebované duchovní síly, takže zvedl ruku a napsal vlastní řetězec slov:

„Na co máme čekat? Jak dlouho?“

Ming Yi odpověděl: „Čekáme, dokud ten nahoře neodejde.“

Xie Lian a Shi Qingxuan současně vzhlédli. Tunel, který Ming Yi vykopal svou drahocennou lopatou, nejspíš procházel pod sídlem nebo pavilonem nějakého nebeského úředníka, který se teď zrovna nacházel nad jejich hlavami.

Pozorně naslouchali a opravdu, brzy zaslechli těžké kroky, pomalu přecházející sem a tam. Když se Xie Lian do těch kroků zaposlouchal, odhadoval, že musí patřit některému z bojových bohů. Znamenalo to, že osoba má velmi ostré smysly a pokud vydají nějaký podezřelý zvuk, mohl by je odhalit.

Shi Qingxuan nemohl používat duchovní pole ani psát do vzduchu, takže dokázal své rozhořčení vyjádřit pouze pohybem rtů. Xie Lian teprve napodruhé pochopil, co se snaží říct:

„Bratře Mingu, to ses nemohl vyhnout chrámům a palácům? Proč jsi nevykopal tunel pod Hlavní bojovou třídou?“

Ming Yi s chladným výrazem napsal: „Ten palác byl předtím prázdný. A Hlavní bojová třída je teď plná děr.“

Xie Lian ho podpořil: „Je to pravda. Viděl jsem to cestou sem. Samé díry a krátery, některé i půl zhangu hluboké. Hrozilo by, že na někoho narazíme.“

A tak zůstali tak, jak byli, nehybní jako sochy, a trpělivě vyčkávali, až ten nebeský úředník odejde. Po chvíli čekání Shi Qingxuan opět pohnul rty:

„Už je pryč?“

Ming Yi zavrtěl hlavou. Shi Qingxuanovi naskočily na spánku žíly a vypadal téměř stejně rozčíleně, jako když se předtím hádal s bratrem. Bezhlesně vyslovil:

„Co tam sakra dělá? Vždyť není čas na spaní! A navíc, který nebeský úředník potřebuje spát? To máme snad nad hlavou jeho záchod?“

Popravdě řečeno, nebeský úředník nepotřeboval chodit ani na záchod. Zrovna Když Shi Qingxuanovy rty tvořily ono poslední slovo, Xie Lian ucítil, jak se mu zježily vlasy na zátylku. Silně strčil do těch dvou před sebou a zároveň tvrdě došlápl nohou, aby se mohl odrazit dozadu.

Sotva dopadl na záda, tunelem shora pronikla ostrá čepel, naplněná vražednou energií, a zabodla se do země přesně mezi jeho nohama. 

autor obrázku Ravna-Resta

--Předchozí kapitola--     --Seznam kapitol--        --Další kapitola--