Kapitola 116: Předvečer posledního dne podzimu; bezohledná záměna

Xie Lian ztuhl.

Prožil sice svůj život, jako by byl impotentní, ale předstírat, že tu „věc“ nemá, a skutečně ji ztratit, v tom byl přece jen zásadní rozdíl. Čelo se mu orosilo studeným potem a vykřikl:

„Vedle!“

Jen to dořekl, čepel byla vytažena ze země. Xie Lian okamžitě využil příležitosti, vyrazil vpřed a vrhl se na Shi Qingxuana: „Pozor!“

Čepel se znovu zabodla, tentokrát těsně vedle Shi Qingxuanovy hlavy. Nebýt toho, že ho Xie Lian včas strhl zpět, byl by na místě mrtvý.

„To bylo o fous!“ vydechl Vládce větru vyděšeně. „Jak jsi věděl, že zaútočí zrovna tam?“

„Nevěděl! Prostě jsem to vycítil!“

Byl to čistý instinkt. Pokud šlo o vražedné úmysly, byl vycvičený do té míry, že dokázal reagovat bez přemýšlení. V tu chvíli se však vedle nich zabodla druhá, třetí i čtvrtá lesklá čepel, a společně jim zablokovaly cestu tam i zpět. Následovala obrovská rána a země nad nimi se začala tak silně třást, až na ně padal déšť prachu a hlíny.

„Útočí na nás shora!“

Burácející zvuk byl stále hlasitější a sílící otřesy se zdály čím dál blíž. Ostré čepele jim však blokovaly cestu k ústupu. Jednalo se o silné a nové zbraně, mnohem mladší než princův Fang Xin, takže se nedalo říct, jestli by jim dokázal čelit. Ming Yi vytáhl kdoví odkud svou lopatu ve tvaru půlměsíce a se zarputilým výrazem začal prokopávat tunel do boční stěny.

Shi Qingxuan vedle něj už byl podrážděný na nejvyšší míru:

„Bratře Mingu, dokážeš to vůbec? Bratře Mingu, můžeš si pospíšit? Je to všechno tvoje chyba, když jsi ten svůj duchovní předmět tak dlouho nepoužíval. Musíš se k němu chovat lépe, ano? Podívej, jak je ta lopata ztuhlá a zrezivělá!“

Upřímně řečeno, nějaká ta rez se dala odpustit. Kromě Xie Liana asi neexistoval žádný jiný nebeský úředník, kterému by nevadilo nosit sebou každý den veřejně lopatu, aniž by se propadl hanbou.

Ming Yimu naskočily na čele žíly. „Už… mlč!“

Xie Lian spěšně zasáhl: „Nerozčiluj se, ano? Tunel už je skoro prokopaný!“

A opravdu, jakmile Ming Yi na lopatu přitlačil, otevřela se před nimi velká díra. Šíleným tempem se prokopával vpřed, horečnatě povzbuzovaný Shi Qingxuanem. Xie Lian si jako jediný z nich udržel klid a držel se za nimi. Drahocenná lopata Vládce země byla skutečný poklad, protože pouhými několika údery vykopala tunel přes tři zhangy dlouhý. Když se po chvíli ohlédli, tunel se za nimi sám zavíral, ale nad místem, kde byli zrovna uvězněni, prosvítalo slabé světlo.

Xie Lian je okamžitě varoval: „Provrtává se k nám!“

Ming Yi okamžitě zrychlil a hrabal jako šílený. Náhle se jeho pohyby zastavily a on vzhlédl. Xie Lian zareagoval stejně, protože to oba zaráz vycítili – nad nimi bylo naprosté ticho, bez jakéhokoliv náznaku pohybu. Nahoře musel být prázdný palác.

Když už byl jejich tunel jednou objeven, bylo nejlepší se z něj co nejdřív dostat ven. Ming Yi změnil směr a začal kopat nahoru.

„Jste si vy dva jistí, že je to místo opuštěné? Že nás nikdo nepotká, jen co vylezeme ven?“ zajímal se Shi Qingxuan.

„Nic jsem neslyšel. Ledaže by tam spali,“ odpověděl Ming Yi.

Nebeští úředníci samozřejmě spát nepotřebovali, natož uprostřed dne, takže taková možnost nebyla pravděpodobná. Jenže jako by to přivolali – sotva se Ming Yiova lopata prodrala poslední vrstvou a oni vystrčili hlavy, aby se nadechli čerstvého vzduchu, spatřili před sebou postel a na ní mladíka, který tvrdě spal s roztaženýma rukama a nohama.

Xie Lian si nepomohl pomoci, ale pootevřel ústa.

Opravdu existující nebeští úředníci, kteří si uprostřed dne dají šlofíčka?

Mladík probuzený jejich příchodem se překulil a posadil. Svraštil obočí, poškrábal se na kudrnatých vlasech, které mu po spánku trčely jak vrabčí hnízdo, a rozespalýma očima zamžoural na tři hlavy, trčící ze země vedle jeho postele. Viditelně naprosto nechápal, kde se v jeho paláci vzali. Všichni tři se tvářili, jako by to bylo naprosto normální, a spěšně se vydrápali z díry ven. Ale právě když už byl poslední Shi Qingxuan skoro venku, vyděšeně vykřikl. Xie Lian se ohlédl a zjistil, že Vládce větru někdo drží za kotník.

Byl to Pei Ming.

I v téhle situaci si zachovával zdvořilost: „Chtěl jsem jen zjistit, která malá myška se mi hrabe pod palácem. Shi Qingxuane, proč jsi utekl ze svého paláce a co tu děláš? Víš, jaký umí být tvůj bratr, když se rozzlobí, tak si pospěš zpátky, než to zjistí.“

Ruoye vyletěl a odrazil generálovu ruku pryč.

Pei Ming vyskočil z tunelu. „Vaše Výsosti, pane Vládce země, nemáte vy dva nic lepšího na práci, než povzbuzovat Vládce větru, aby bezdůvodně utekl z domova? To je docela absurdní, nemyslíte?“

„Vládce větru je sice mladším bratrem Vládce vody, ale stále je to stovky let starý nebeský úředník. Generále Peii, nejednejte s ním, jako by mu byly tři roky,“ ohradil se Xie Lian. „Pokud mluvíme o rozumu, pak bezdůvodné uvěznění nebeského kolegy tak, jak to udělal Vládce vody, je daleko absurdnější, nemyslíte?“

Pokud se nepletl, pak Vládce větru už nemohl na Vyšším dvoře nadále zůstávat. Quan Yizhen ještě stále seděl na posteli a sledoval je omráčeným výrazem, zřejmě ještě stále zmatený nenadálou situací.

Pei Ming potěžkal meč a temně pronesl: „Qi Yingu, přestaň zírat a pojď mi pomoci. Musíme je zadržet.“¹

Quan Yizhen se krátce zamyslel a skutečně se rozhodl zasáhnout.

Seskočil z postele, zvedl ji a vzápětí s ní mrštil po Pei Mingovi. Postel narazila do nic netušícího generála Peie a ten se zapotácel.

„Qi Yingu! Proč jsi mě udeřil?“

Quan Yizhen rukou naznačil Xie Lianovi, aby si pospíšili a zmizeli. Trojice na něj chvíli ohromeně zírala, ale vzápětí se rozběhli pryč.

Shi Qingxuan byl nejspíš zraněný a neměl dost energie, protože uběhl sotva několik kroků, než celý zbledl. Xie Lian ho obešel a pomohl mu vytáhnout se na nohy, zatímco Ming Yi si ho prostě přitáhl a nadhodil na záda. Xie Lian položil ruku na dveře, vytáhl dvě kostky a otočil se k mladíkovi za nimi.

„Díky moc!“

Quan Yizhen stále divoce mlátil Pei Minga. Nesnažil se o nějaký bojový styl, prostě ho bil hlava nehlava. Kdyby byl na generálově místě někdo slabší, už by dávno ležel v tratolišti krve.

Pei Ming byl bez sebe vzteky. „Stráže! Zastavte je!“

Než však mohl přivolat pomoc, Xie Lian už vyhodil kostky, otevřel dveře a vyběhl ven. Zavřeli je za sebou a opustili Nebesa.

Když se však otočil ode dveří, šokovaně ztuhl. Absolutně netušil, že spatří Hua Chenga opřeného o E’minga, jak si s nohou položenou na nové truhle na obětiny otírá z holé hrudi pot.

Trojice zůstala beze slova zírat.

Jedna malá zchátralá svatyně Pu Qi nedokázala pojmout tolik velkolepých osobností a Xie Lian měl pocit, že se v té atmosféře zadusí.

K dovršení všeho se zvenku ozvalo hlasité vytí:

„Guziii! Pojď tatínkovi trochu namasírovat nohy!“

Chvíli trvalo, než Hua Cheng odhodil šavli, se kterou zrovna osekával boky truhlice, a mírně nadzvedl obočí.

Barva jeho pleti a křivky holého hrudníku byly nesmírně půvabné a tak přitažlivé na pohled, až Xie Lianovi málem vypadly oči z důlků. I když vlastně neviděl nic nevhodného, stejně se mu do hlavy nahrnula krev. Před očima se mu zatmělo. Princ se zapotácel, široce rozevřel paže a zakryl tím Ming Yimu a Shi Qingxuanovi výhled.

„Zavřete oči! Rychle, zavřete oči!“

Výrazy těch dvou ztuhly a na prince se obrátily dva podezíravé pohledy.

Hua Cheng položil ruku Xie Lianovi na rameno a zasmál se. „Gege, proč jsi tak nervózní?“

Teprve tehdy se Xie Lian vzpamatoval. Pravda. Proč byl tak nervózní? Hua Cheng byl přece muž, tak co na tom, že pracoval polonahý?

Přesto ruce nespustil a dělal, co mohl, aby Hua Chenga zakryl. „Jen… jen se prostě trochu obleč.“

Hua Cheng pokrčil rameny. „Hm. Jak si, gege, přeješ.“

Pak klidně sáhl po košili a beze spěchu si ji oblékl.

Shi Qingxuan začal s navenek nenuceným a lhostejným výrazem rozpačitě blábolit: „Um, omlouvám se za vyrušení. Netušil jsem, že vy dva… hahaha, tedy, vy dva jste opravdu… hahaha… Každopádně, hahaha, prostě….“

Xie Lian na něj pohlédl.

„Můj pane, pokud chceš něco říct, tak to prostě řekni, ať můžu případné nedorozumění vysvětlit. Nepoužívej místo toho ‚hahaha‘ za každým slovem.“

Tlačil je čas. Hrozilo, že by je Pei Ming mohl pronásledovat až sem, takže ve svatyni Pu Qi nemohli zůstat. Ming Yi odložil Shi Qingxuana na zem a začal kreslit pole pro zkracování vzdálenosti. Xie Lian se právě chystal zeptat, kam vede, když za sebou uslyšel Hua Chengův povzdech.

Princ si vzpomněl na jeho radu, aby se k Vládci větru a jeho společníkovi nepřibližoval, a navzdory sobě samému se otočil. „Omlouvám se za to všechno, San Langu.“

Hua Cheng dokončil oblékání. „Bylo mi jasné, že nevydržíš jen tak stát a dívat se.“ Odmlčel se a usmál se. „Ale proč by ses mi měl omlouvat? Pamatuješ si, co jsem ti před pár dny řekl, ale na to, co jsem ti řekl předtím, jsi zapomněl?“

„Cože?“ podivil se Xie Lian.

Najednou mu to došlo.

Tu noc v doupěti Zeleného ducha mu Hua Cheng jasně řekl: „Prostě si dělej, co chceš.“

Xie Lian při té vzpomínce zamrkal a nevěděl, co říct, jen cítil hlubokou potřebu všechno Hua Chengovi nějak splatit. Ale v tuto chvíli opravdu nebylo jak.

Cítil se trochu sklíčeně, když si najednou všiml límce jeho rudého roucha.

„Počkej!“

Hned přispěchal, aby mu špatně ohnutý límec pomohl upravit. Narovnal ho a uhladil, chvíli si své dílo prohlížel a pak se usmál. „Tak.“

Hua Cheng mu úsměv oplatil. „Díky.“

„To já bych měl děkovat tobě,“ ozval se uvnitř Xie Liana tichý hlásek.

Druhá dvojice mužů oproti tomu vypadala, že nevědí kam s očima. Dokonce i Ming Yiův kruh nebyl tak dokonale kulatý jako obvykle.

Jakmile dokončil kresbu pole, dveře svatyně se opět otevřely. Xie Lian napůl čekal, že uvidí nějakou ponurou jeskyni nebo velkolepý palác, ale místo toho se za dveřmi rozprostíraly široké lány obilí. Daleko v dálce bylo vidět svěže zelené bambusové háje a na polích byli roztroušeni pracující zemědělci. Mezi nimi nápadně vynikal velký vůl s lesklou srstí, který pole oral.

Podle této scenérie si Xie Lian chvíli myslel, že jsou stále ve vesnici Pu Qi, a na okamžik ho to ohromilo. Ming Yi už ale mířil ven i s Shi Qingxuanem na zádech. Hua Cheng vyšel také.

Čtveřice kráčela po hřebeni pole a tak nějak se jim zdálo, že na ně ten černý vůl celou cestu upřeně zírá. Po chvíli chůze dorazili k malé chalupě, a když vstoupili dovnitř a posadili se, Shi Qingxuan si dlouze oddechl.

„Už neutíkáme?“ zeptal se Xie Lian. „Co když nás bude generál Pei pronásledovat i sem?“

Hua Cheng chvíli hleděl ze dveří a zaměřil se především na toho černého vola, než za sebou zavřel. Líně pronesl: „Neměj strach. S pánem této země by si nikdo neodvážil zahrávat. Nic by nezískal. I Vodní tyran si rozmyslí zkusit tu cokoliv neuváženého.“

Xie Lian zaváhal. „San Langu, celá tahle záležitost je pěkně zamotaná a pravděpodobně do ní bude zapleteno příliš mnoho lidí z Nebeského dvora. Možná by pro tebe bylo lepší se tu s námi nezdržovat.“

Hua Cheng se jen ušklíbl. „Záležitosti Nebeského dvora se mě netýkají. Zůstávám tady s tebou jen proto, že si chci prohlédnout zdejší zajímavosti.“

Nečekaně se do toho vložil Shi Qingxuan: „Vlastně by se tu neměl zdržovat nikdo z vás.“

Všichni tři na něj pohlédli a Shi Qingxuan vysvětlil: „Jeho Výsost má pravdu. Celá tahle věc je zamotaná a je do toho zapleteno až moc lidí. Zůstanu tady schovaný. Přátelé, už mi není třeba dál pomáhat. Ukončíme to tady.“

Xie Lian pomalu zavrtěl hlavou. „Pane Vládce větru, jestli to tady skončí, to nezáleží na tobě. Záleží to na Vládci vody a také na Kazateli prázdných slov.“

Shi Qingxuanova tvář ztuhla.

Princ pokračoval: „Pane Vládce větru, mám otázku. Doufám, že se neurazíš.“

„Jakou otázku?“

„Kazatel prázdných slov o tobě a tvém bratrovi něco ví, že?“

Shi Qingxuan zbledl.

Té noci na Terase kaskádového vína vybudoval Xie Lian mimořádně bezpečné obranné pole. Dokud by Vládce větru neotevřel dveře, nic se mu nemohlo stát. Jenže on je otevřel. Proč?

Jediným vysvětlením bylo, že se někdo připojil k jeho soukromému komunikačnímu poli, a první věc, kterou uslyšel, byla výhrůžka, což by Shi Qingxuanovi nedalo žádný prostor k obraně nebo vyvolání poplachu. Mohl jen poslechnout pokyny.

Xie Lian se posadil ke stolu. „Spíš se přikláním k tomu, že jde o vydírání Vládce vody, protože věřím, že ty jsi původně neměl o ničem ani tušení.“

Proto byla jeho reakce tak silná, proto vyvolala tak ostrý odpor vůči Vyššímu dvoru, a to dokonce takový, že by raději sestoupil do říše smrtelníků, aby se stal tulákem, než aby zůstal jako bůh na Nebesích.

Ming Yi se zamračil. „Jaké vydírání?“

Shi Qingxuan nebyl důvěřivý hlupák, takže pokud by se stal něčí obětí a přišel o své schopností, normální reakcí by byl vztek, snaha zjistit pravdu nebo touha si to s viníkem vyřídit. Nic z toho se však nestalo. Byl v něm vztek, to ano, ale nebyl namířený proti Kazateli prázdných slov, nýbrž proti vlastnímu bratrovi. A ostatním řekl jen „tady to ukončíme.“

Nic z toho nebylo normální chování, kromě jednoho zvláštního případu – totiž, že samotný vzestup Shi Qingxuana neproběhl „normálně“.

Jít proti Nebesům a změnit osud, vyzdvihnout na božský piedestal někoho, kdo vystoupat neměl, to bylo nehorázně troufalé, zrádné a rouhačské. Xie Lian o ničem takovém nikdy neslyšel. Kdyby k tomu skutečně došlo a kdyby se to dostalo ven, vyvolalo by to hotové pozdvižení. Stačí si to představit – každý si přál povznést se, ale pokud by šlo použít takovou metodu, zákony vesmíru by ztratily svou platnost a staly se zcela bezcennými.

Možná to byla absurdní domněnka, ale čím víc o tom přemýšlel, tím větší mu to dávalo smysl. Od chvíle, kdy se Shi Qingxuan narodil, na něm ulpívala pozornost Kazatele prázdných slov. Povznesení bylo jediným způsobem, jak tomu uniknout, a to se jako zázrakem podařilo. Za pouhých pár let vzestoupila dvojice bratrů jeden po druhém.

Jaký krásný příběh. A jaká zvláštní náhoda.

Xie Lian neměl v úmyslu zpochybňovat oprávněnost Shi Qingxuanova vzestupu, ale pokud by to proběhlo přirozenou cestou, nebylo by možné jej tak snadno okrást o sílu! Kdyby bylo pro toho netvora tak snadné proměnit boha zpátky v člověka, těžko říct, kolik nebeských úředníků už by mu padlo za oběť.

Ledaže by byl Shi Qingxuan víc smrtelníkem než bohem. Ledaže by se povznesl nějakým podloudným způsobem.

Bezohledné využívání drahocenných pokladů a magických zařízení jako pomoc na cestě kultivace, to bylo v pořádku. Vzestup skrze masakr a boj v době změny moci mezi říšemi smrtelníků, to bylo také v pořádku. Koneckonců osud světa byl takový – i cesta cti bývá skrápěna krví a vzestup vymaže minulé hříchy. Ale některé věci přesto v pořádku nebyly. Kdyby smrtelník nebo nebeský úředník kvůli vzestupu prováděl zlé rituály, které by poškodily život druhého člověka, to už by se přejít nedalo.

Xie Lian se tiše zeptal. „Pane Vládce větru, tu noc, kdy jsi povýšil, byl to předvečer posledního dne podzimu, že?“

O chvíli později se Shi Qingxuan zhluboka nadechl. „Ano.“ Odmlčel se a pokračoval. „Vzpomněl jsem si na ten den, když jsme se ocitli ve městě Fu Gu. ‚Předvečer posledního dne podzimu, nebyl to den mého vzestoupení?‘ Nejdřív jsem se vás na to chtěl zeptat, zjistit, jestli to nemůže mít nějakou spojitost nebo poskytnout nějaké vodítko, ale přišlo mi to nedůležité, tak jsem to nechal být. Ale teď už víš, nakolik to s tím souvisí.“

Souvisí to. Samozřejmě, dokonce to spolu velmi souvisí.

Proč by si Kazatel prázdných slov vybral právě tento den, aby nejdřív poslal Shi Qingxuana do města Fu Gu, aby viděl průvod Spolku krvavého ohně, a pak ho přivedl na Terasu Kaskádového vína, kde ho zbavil sil? Samozřejmě že ho netrápil bezdůvodně. Xie Lian si spojil načasování i obě místa dohromady: před mnoha lety, v předvečer posledního dne podzimu, se ve městě Fu Gu zhroutil učenec He a zavraždil nespočet lidí. V tu stejnou dobu také na Terase kaskádového vína Shi Qingxuan vzestoupil.

Díky tomu bylo víc než zřejmé, co tím zamýšlel Kazatel sdělit: „Shi Qingxuane, tvůj vzestup má co do činění se smrtí hrdiny průvodu Spolku krvavého ohně!“

Strašlivá, ale logická domněnka, kterou si Xie Lian poskládal, zněla takto:

Poté, co se Shi Wudu povznesl, tajně našel smrtelníka, který splňoval všechny požadavky, a provedl zlý rituál, díky kterému měl ten člověk na sebe vzít všechno Shi Qingxuanovo neštěstí a zbavit ho pozornosti Kazatele prázdných slov. Tím mužem byl bezpochyby zchudlý, výjimečně chytrý učenec He, jehož neštěstí přivedlo do záhuby i celou jeho rodinu.

Učenec He přijal jméno Shi Qingxuan a Kazatel prázdných slov byl oklamán. To znamenalo, že původní osud učence He převzal pravý Shi Qingxuan. Ještě téže noci, před posledním dnem podzimu, jeden z nich zakusil chuť pekla na zemi a druhý pod nesmírně mocnou ochranou vystoupal na Nebesa.

Prožili osudy přesně opačné než ty, které jim byly určeny.

--Předchozí kapitola--      --Seznam kapitol--        --Další kapitola--

---

1 Ne, nejsou tam dva. Qi Ying, resp. generál Qi Ying, je Quan Yizhenův titul. Proč to dělat jednodušší, že? ^↩