Braennino: Kapitola 122: Panství Spodní vody; černé roucho, bílé kosti 1

Na břehu však za nimi nebyla živá duše!

Xie Lian měl Fang Xin celou dobu u sebe, a jakmile odraz spatřil, okamžitě sekl mečem dozadu. Černý stín beze všech pochybností zasáhl, přesto měl pocit, jako by se čepel zanořila jen do husté zvlněné vody, která se vzápětí rozmělnila a zmizela. Hua Cheng lehce povytáhl obočí, ohlédl se směrem, kde černý stín zmizel, a trochu se zamračil.

Brzy poté se ve vodním odrazu začaly objevovat další a další stínové postavy, jejichž bledé tváře a bílé ruce jasně zářily z tmavé vodní hladiny.

Xie Lian zamával mečem a vykřikl: „Generále Pei, jděte k vodě a podívejte se do odrazu! Jen tak můžete ty tvory odhalit!“

Kdekoliv jinde by se takoví malí duchové nedokázali k nebeskému úředníkovi ani přiblížit. Pei Ming předtím nepřítele neviděl, nicméně teď sledoval jejich odraz skrze vodní hladinu a o zástup duchů kolem sebe se snadno postaral dvěma máchnutími meče.

Podivných odrazů si konečně všiml i Shi Wudu, poklekl u vody a se skloněnou hlavou zakřičel do jezera: „Qingxuane, jsi tam?!“

Voda měla stejně černou barvu jako železné vězení, takže obraz splýval a jen těžko šlo rozeznat detaily. Rozeznatelná byla jen ta bílá ruka. Najednou se mezi železnými mřížemi objevila známá tvář – skutečně to byl Shi Qingxuan!

Vypadalo to, že svého bratra nevidí. S výrazem čiré hrůzy svíral železné mříže a zoufale se snažil prostrčit hlavu. Zdálo se, že volá o pomoc, ale nedolehla k nim ani hláska. Nekřičel příliš dlouho, protože ho náhle za hlavu, krk a ramena popadlo několik scvrklých, jakoby hnijících rukou, a škublo s ním zpět.

Shi Wudu zaklel a chystal se skočit přímo do vody, ale Pei Ming ho strhl zpátky.

„Vládce vody, to nemůžeš! Copak nevidíš, že je to past? Nemohl jsi ovládat ani vody Jižního moře, a když teď jako bůh vody vstoupíš do cizího vodního území, koleduješ si o výprask!

Shi Wudu ho poplácal po rameni. „Prostě hlídej venku,“ řekl mu. Vzápětí ho odstrčil a skočil přímo do jezera Černé vody.

Jakmile se ocitl pod hladinou, zamířil přímo ke dnu. Pei Ming za ním volal, ale nemohl ho následovat, protože tušil, že jezero funguje jako jednostranný průchod. Podobně jako mechanismy ve starověkých hrobech mohli vetřelci otevřít bránu a vniknout dovnitř, ale jakmile tam byli, dveře se samy zavřely. Zevnitř je nebylo možné otevřít a uvěznění vetřelci zahynuli hlady. Nebylo těžké si odvodit, že jezero funguje podobně.

„Generále Pei!“ zavolal Xie Lian. „Nechoď dovnitř! U nohou máš mrtvého ducha, tak se rychle vrať na pláž a postav rakev, abys připravil cestu odtud! Já půjdu dolů.“

„Vaše Výsosti, zvládnete to?“

„Vaše duchovní síly se s příchodem sem snížily, takže jsme si rovni. A já jsem zkušenější v boji beze zbraně.“

Pei Ming pohlédl na Hua Chenga a připomněl si, že on na zdejší vodě dokáže plavat, takže si spolu s princem poradí mnohem lépe, než by to dokázal on. Bez dalších řečí sebral mrtvolu malého ducha a vyrazil do lesa. Xie Lian se otočil k Hua Chengovi.

„San Langu, půjčíš mi znovu trochu tvé duchovní síly? Vážně jenom trochu.“

Hua Cheng na něj pohlédl a beze slova ho jemně poplácal po zádech. Když se princ znovu rozmáchl Fang Xinem, zableskl se sloup silného bílého světla a všichni malí duchové kolem nich padli mrtví. Xie Lian na chvíli oněměl a okamžitě čepel zatasil.

„Jdeme na to!“

Oba zároveň skočili do vody. Na dně jezera Černé vody však kromě abnormálně studené vody nebylo nic zvláštního. Nebyla jako zdejší moře, protože v ní dokázali normálně plavat. Xie Lian zamířil přímo ke dnu, ale nenašel zde žádný zvláštní mechanismus, ani Vládce vody nebo Vládce větru. Svraštil obočí a chvíli přemýšlel, potom se vynořil zpět na hladinu, několikrát se nadechl a otřel si mokrý obličej. Teprve tehdy si všiml, že se okolní krajina změnila.

Vedle jezera Černé vody stálo železné vězení, právě to, které se předtím zrcadlilo na hladině. Jinak bylo vše stejné. Vládlo zde nepřirozené ticho, které ještě umocňovalo strašidelnost tohoto místa. Shi Wudu už byl na břehu a snažil se rozbít obrovský zámek na vězení velkým kamenem. Byl nebeským úředníkem ovládajícím vodu, a teď, když se ocitl na území někoho jiného se stejnými schopnostmi a on o ty své přišel, byl jako šelma s vyceněnými tesáky. Xie Lian s Hua Chengem vylezli na břeh a Shi Wudu se při pohledu na ně rozzářil.

Zvedl ruku. „Výborně! Jsi bojový bůh, rychle, použij své schopnosti a postarej se o to!“

Xie Lian chvíli nevěděl, co říct. Copak Shi Wu teprve teď docenil přítomnosti bojového boha? Přistoupil k zámku, vší silou do něj kopl nohou a zámek se rozlomil. Dalším kopnutím rozrazil bránu.

Shi Wudu vtrhl dovnitř a začal volat: „Qing…“

Jenže než to dokončil, vyřítil se na něj kvílící a funící dav lidí.

Všichni ti lidé byli rozcuchaní a zanedbaní, vyhublí a vychrtlí. Oči měly prázdné a jejich otrhaný oděv nezakrýval téměř nic, takže byly zřetelně vidět vystupující žebra. Vypadali, jako by se dobrých deset let nekoupali. Některým se ruce bez síly pohupovaly u těla, jiní se chytali za hruď a bušili do ní, a co chvíli se zastavovali. Děsivě vyli, nesrozumitelně křičeli a proudili ven z brány jako proudy znečištěné vody. Shi Wudu tam jen stál zkamenělý šokem.

Naštěstí si jich ti lidé nijak nevšímali, ani je neobtěžovali, prostě se jen snažili dostat pryč. Shi Wudu se brzy vzpamatoval a pokračoval ve svém vpádu.

„Qing…“ Ani teď své zvolání nedokončil. Zapotácel se a málem upadl – zem pod jeho nohama totiž byla neuvěřitelně kluzká. Z železného vězení se navíc linul těžko popsatelný hnilobný zápach, takže i Xie Lian, stojící venku, zadržel dech. Shi Wudu si zakryl ústa a nos rukávem a pokračoval dovnitř. Konečně dokázal vykřiknout celé bratrovo jméno:

„Qingxuane!“

Ve vězení byla tma jako v pytli. Všude kolem se ozývaly tlumené vzlyky a podivní mumlání, ale o chvíli později k nim dolehl slabý hlas: „Bratře…“

A skutečně. Zlomeného Shi Qingxuana našli sedět v nejhlubší části železného vězení. Opíral se o zeď s jediným úzkým oknem, kterým teď pronikalo měsíční světlo a osvětlovalo jeho postavu, takže vypadal bílý jak stěna. Kolem něj se krčila řada zanedbaných stvoření. Někteří měli shnilé boláky, pokrývající celé jejich tělo, další vyráželi zvuky podobné prasečím nebo klovali do země jako kuřata pojídající zrní, zatímco jiní Shi Qingxuana objímali, naříkali a oslovovali ho „děťátko“. Všichni do jednoho museli být šílení.

Shi Qingxuan, kdysi vážený nebeský úředník, nebyl nikdy předtím v takovém stavu. Shi Wudu okamžitě vběhl dovnitř. „Táhněte od něj? Co je to za podivné duchy?“

Oba bratři si byli podobní, ale jejich aury nemohly být odlišnější. Přestože měl Shi Wudu omezené duchovní síly, síla jeho osobnosti přiměla šílence k vyděšenému úprku.

Xie Lianovi jich bylo jaksi líto, a i Shi Qingxuan se ohradil: „Ge, nebojuj s nimi, nejsou to duchové. Všechno to jsou živí lidé.“

I když každá z těch osob vypadala strašlivěji než většina duchů, při bližším pohledu to vážně byli lidé. Xie Lian se neubránil překvapení. „Proč by je sem démon Černé vody Xuan zavíral?“ podivil se.

Shi Wuduovi na ničem z toho nezáleželo. V jedné ruce držel amulet dlouhověkosti a druhou chytil Shi Qingxuana za paži. „Jak ses sem dostal? Kde tě zranili?“

Shi Qingxuan byl celý špinavý, ale kromě mělkého škrábance na noze, který trochu krvácel, nevypadal nijak zraněný. „Nevím, jak jsem se sem dostal. Vymrštila nás vlna a srazila zpět, a když jsem se probral, už jsme byli tady. Tohle je jen malé škrábnutí, nic vážného. Zranění bratra Minga jsou vážnější.“

Teprve pak si všimli Ming Yiho, ležícího opodál se zkřivenou tváří. Nebylo to hněvem. Obličej mu pokrývaly fialové a modré skvrny.

„Co se Vládci země stalo?“ zeptal se Xie Lian.

„Nejspíš ho pokousaly ty potvory v moři,“ odpověděl Shi Qingxuan. „Kostlivé ryby měly na zubech a kostech podivný zelený mech. Musely být jedovaté. Dal jsem mu všechny léky, které jsem u sebe našel, ale…“ povzdechl si.

Xie Lian si dřepl a chystal se ho pečlivě prohlédnout, ale málem omdlel z odporného zápachu, který tu vládl. Když se rozhlédl, zjistil, že po cele je rozmístěno několik dřevěných vědrech, naplněných bahnem, vydávajícím zatuchlý smrad. Byl zde cítit hnilobný zápach vředů, krve a měsíce nevynesených nočníků.

Shi Wudu už to nedokázal snášet. „Takové nechutnosti. Vypadá to, že Černá voda potápějící lodě nemá žádnou úroveň. Qingxuane, jdeme!“

Vytáhl svého bratra na nohy a snažil se ho vystrčit z místnosti, ale Shi Qingxuan se ozval: „Jsem v pořádku. Nepotřebuji pomoc.“

Pak podepřel Ming Yiho a všichni se pomalu vydali z železného vězení.

Ukázalo se, že bylo snazší dostat se dovnitř než ven. Průchod Černým jezerem se uzavřel. Několikrát se ponořili a znovu vynořili, ale scenérie na břehu se nezměnila, což dokazovalo, že zůstali uvěznění uvnitř Černého jezera a nemohou se dostat pryč.

„Kde je generál Pei?“ zeptal se Shi Qingxuana.

„Přiměl jsem bratra Peie, aby zůstal venku. Měl by být schopen najít k nám cestu,“ odpověděl Shi Wudu.

„Já jsem ho poslal postavit rakve, abychom mohli odplout hned, jak se odsud dostaneme.

„Bylo by dobré, i kdyby sám odjel vše nahlásit a teprve pak se vrátil,“ pronesl Shi Wudu.

Jenže tu bylo Ming Yiho zranění. Nebyli si sice jistí, jak silný je jed, ale i tak se odsud potřebovali dostat co nejdříve.

Po chvíli přemýšlení Xie Lian řekl: „Tenhle démon Černé vody Xuan možná žije v ústraní, ale není možné, aby odsud nikdy neodešel. Určitě by nemusel procházet přes celé své doupě pokaždé, když chtěl ven?“

„Máš naprostou pravdu,“ souhlasil Shi Wudu. „Na tomhle ostrově musí být místo, kde je možné aktivovat pole pro zkracování vzdálenosti.“

Shi Wudu neměl zpočátku o Xie Lianovi nijak velké mínění, ale teď, když společně prožili útrapy a Xie Lian znovu a znovu zachraňoval jeho bratra, na něj pochopitelně změnil názor, takže bez reptání souhlasil.

V tu chvíli Ming Yi lehce zvedl ruku. Shi Qingxuan se k němu sklonil. „Bratře Mingu? Co mi chceš říct?“

Ming Yi vypadal, že šetří síly, takže nepromluvil a jenom zvedl ruku výš. Ostatní pohlédli směrem, kterým ukazoval, a všimli si, že v hloubi lesa stojí velká ponurá budova.

Ming Yi ruku spustil. „Ta budova… nevíte, co je to zač?“

„Ne,“ zavrtěl princ hlavou. „Cestou sem jsme si ho nevšimli.“

Shi Wudu přimhouřil oči. „To musí být sídlo toho vodního démona Xuana.“

Podle pověstí se sídlu démona Černé vody říkalo panství Spodní vody. Shi Wudu se rychle rozhodl. „Jdeme.“

Bez ohledu na možné riziko se vydali k budově. Vpadnout do cizího domova bylo nezdvořilé a neslušné, ale co jim za těchto okolností zbývalo?

Pokud se dalo předtím říct, že se motali po cizím dvorku, teď se chystali vejít do cizích vchodových dveří.

Xie Lian pošeptal Hua Chengovi: „San Langu, jestli je ti to nepříjemné, nemusíš s námi chodit.“

Hua Cheng se mračil. „Pospěš si, gege. Musíš se odsud co nejdřív dostat.“

Xie Lian přikývl a zmlkl. Nejasně tušil, že je Hua Cheng nesvůj. Nešlo o pána zdejší země, šlo o něco jiného. Už dlouho měl pocit, že tu něco nehraje. Vzpomněl si všechny ty drobné nesrovnalosti a otázky, které se v něm hromadily a vyvolávaly úzkost.

Zanedlouho prošli lesem, ignorujíc bandu šílených malých duchů, pobíhajících kolem, a zastavili se před tou strašidelnou černou budovu.

Teprve teď uviděli, že panství Spodní vody je ve skutečnosti velkým palácem. Stavba byla precizně provedena a velmi se podobala nádherným palácům Vládce větru a vody. Po nespočtu schodů vystoupali k zavřeným vstupním dveřím.

Xie Lian na ně zaklepal a vesele zavolal: „Omluvte naše vniknutí! Nedopatřením jsme sem zabloudili a hluboce se omlouváme!“

Nikdo neodpověděl. Xie Lian se uklidnil a pomalu dveře otevřel.

Měl letité zkušenosti s tím, že ať už se uvnitř nachází cokoliv, určitě to nevyjde ven je přivítat, jakmile otevřou dveře. Počká si to na lepší příležitost. Tentokrát se však pletl – to nejděsivější čekalo hned u vstupu.

Ve velkém, prostorném středu vstupní haly seděla osoba v černém, a ze tmy chodby zářil bílý ovál její tváře. Jenže to nebyla tvář – byla to lebka. Před nimi seděl kostlivec.

Xie Lian dveře okamžitě zabouchl.

Pomyslel si: „Neotevřel jsem špatný vchod? Něco tak hrozného by se mělo nějakou dobu skrývat a teprve potom vyjít na světlo, nebo ne?“

Chtěl zopakovat znovu celý postup s pozdravem, ale Shi Wudu prošel kolem něj a dveře rázně otevřel.

„Už jsme přišli, tak co záleží na tom, že nás nevítá?“

Zvolna vešli do paláce a nenápadně se k té černé mrtvole přiblížili.

Byl to muž a Xie Lian si ho důkladně prohlédl. „Komu ta mrtvola patří? To ji zde uctívají?“

Ming Yi svraštil obočí. „Není to generál Pei? Co když se sem dostal před námi?“

To bylo možné. Mírně zaražený Shi Wudu kostlivce několikrát obešel, než mohl tuto teorii vyvrátit. „Ne, to nebude on. Ty kosti patřily štíhlejšímu muži, než je generál.“

„Moment!“ ozval se Shi Qingxuan.

Všichni se na něj otočili a Vládce větru pokračoval: „Není to jasné? Tohle je panství Spodní vody. Jediný, koho zde mohou uctívat, je samozřejmě…“

„Démon černé vody Xuan?“