Kapitola 123: Panství Spodní vody; černé roucho, bílé kosti 2

Princ ten nápad vzápětí sám zavrhl. „Ne, to není možné.“ Pohlédl na Hua Chenga: „Zdroj života těch v Říši duchů je jejich popel. Zároveň je i jejich největší slabinou. Jak by někdo mohl takovou věc vystavit všem na očích?“

Mluvil věcně a stručně. Hua Cheng mu tohle všechno řekl, už když se poprvé potkali, ale zároveň s tím si vzpomněl na další věci, které mu tehdy Hua Cheng ohledně popela prozradil. Princ teď na sobě cítil jeho pozorný pohled a na chvíli se ztratil v myšlenkách. Nakonec odvrátil hlavu a trochu si odkašlal.

„Tak… komu ty kosti mohou patřit?“ podivil se Shi Qingxuan.

Všichni tu hrozivou kostru obklopili a začali ji zkoumat.

Xie Lian začal: „Zaprvé, je to člověk.“

„To je jasné,“ odpověděli ostatní.

„Za druhé, za svého života musel mít poměrně obratné ruce a nohy. Nejspíš cvičil nějaké bojové umění, ale nebyl nijak silný. Stavba kostí u bojovníků, trénujících celý svůj život, vypadá jinak.“

Shi Wudu si kostlivce krátce prohlédl a odvrátil se. „Ať je to kdo chce, hlavně ať nám nestojí v cestě. Pane Vládce země, kde si myslíš, že by šlo aktivovat pole pro zkracování vzdále…“

Nedopověděl. Kostlivec z ničeho nic zvedl hlavu a bez varování na něj zaútočil.

„Bratře!“ stihl Shi Qingxuan vykřiknout.

Xie Lian naštěstí reagoval okamžitě, udeřil kostlivce hranou dlaně a proměnil ho v hromádku kostí.

V jejich pětičlenné skupině se náhle Xie Lian coby jediný bojový bůh jevil nesmírně potřebný. Byl tu ještě Hua Cheng, ale ten by nikomu kromě prince nepodal na pomoc ani prst.

Shi Wudu zůstal navzdory nečekanému útoku poměrně klidný a pouze o krok couvl.

„Co je s tím kostlivcem? Ještě v něm zůstala duše?“

Xie Lian si dřepl, otočil několik kostí a chvíli jejich zbytky sledoval. „To je zvláštní.“

„Co je zvláštní?“ zeptal se Shi Wudu.

Princ se zvedl na nohy. „V té kostře nezbyl ani kousek duše, jinak bychom si toho museli předtím všimnout.“

„Tak jak je pak možné, že se zvedla a pokusila se o útok?“

„Myslím, že to byl poslední záblesk vědomí.“¹

Shi Qingxuan vypadal zmateně. „Poslední záblesk vědomí? Nestává se to jen živým? Tedy umírajícím, ti se mezi živé stále počítají.“

„Stává se to i mrtvým. Například sedmý den po smrti, když se duše zemřelých vracejí pozdravit rodinu, to je také forma posledního záblesku vědomí. Myslím, že Vládce vody musel toho mrtvého něčím vyprovokovat, když najednou sebral poslední síly a udělal takovou věc.“

Dávalo to smysl a Shi Wudu si jeho názorů vážil čím dál víc. „Vaše Výsosti, co jsem řekl tak provokativního?“

„Buď za to mohla tvá slova, nebo něco, co máš na sobě,“ zamyslel se Xie Lian.

„Vadilo mu něco z toho, co jsem řekl?“ Podivil se Shi Wudu.

Ming Yi s výdechem pronesl: „‘Ať je to kdo chce, hlavně když nám nestojí v cestě‘.“

Shi Qingxuan se nechápavě poškrábal na hlavě. „Může na tom být něco špatného? Že by měl ten dobrý bratr špatnou náladu?“

Další diskuze by nikam nevedla, tak to Xie Lian ukončil: „Všechny vzpomínky té duše už se rozptýlily, tak to nechme být.“

Zvedl kosti a znovu je položil na oltář, spojil ruce v modlitbě a několikrát se uklonil. Shi Qingxuan přišel k němu a věnoval kostem několik rychlých úklon.

Celá jejich skupina začala prozkoumávat panství Spodní vody. Na nikoho nenarazili, takže legendární démon Černé vody Xuan nejspíš nebyl doma. Půdorys sídla byl složitý, budova měla množství malých postranních pokojů, a jeden byl obzvláště malý a dobře schovaný. Na jeho dveřích byly nakresleny magické znaky, zbytky kresby pole pro Zkracování vzdálenosti.

Zdálo se, že právě našli místo, kde bylo možné zde na ostrově Černé vody toto kouzlo použít.  K tomu, aby se místnost nastavila jako spojovací bod, bylo zapotřebí mnohem méně duchovní síly, než kdyby měli kreslit úplně nové pole. Vzhledem k jejich omezeným schopnostem to bylo ideální.

Ming Yi si zbytky kreseb prohlédl a znalecky prohlásil: „Toto pole umožňuje projít pouze jediným směrem.“

Xie Lian pochopil. „Takže můžeme někoho poslat pryč, ale odjinud se sem nedostaneme, tak?“

Ming Yi kývl. „Na druhou stranu to znamená, že bude potřeba vynaložit jen minimum duchovních sil.“

„Tohle jsme přesně potřebovali.“ zaradoval se Shi Qingxuan. „Jednostranný průchod nám úplně stačí. To je skvělé! Vypadněme odsud, než nás objeví pán Černé vody!“

Popadl Vládce Země za ruku a druhou se chystal rozrazit dveře, když ho zastavilo Ming Yiho ostré varování: „Stůj! Je to past!“

Shi Qingxuan se při těch slovech zapotácel a prudce couvl. „Jaká past?“

Ming Yi byl donucen couvnout spolu s ním a na okamžik ztratil řeč. „Je to past. Znaky nakreslené v tomto poli mohou poslat pryč nanejvýš jednoho člověka.“

„Cože?“ vyjekl Shi Qingxuan. „A co se stane, když projdou dva?“

„Až dorazí na místo určení, to, co z nich zbude, vystačí sotva na složení jednoho těla,“ odpověděl chladně Ming Yi.

On jediný byl mezi nimi na tyhle věci odborník. Zbytek skupiny tvořil jeden bůh vody, jeden bůh větru a jeden bůh bojový, a nikdo z nich v této oblasti nijak zvlášť nevynikal. První Xie Lianovou reakcí bylo podívat se na Hua Chenga, ale ten si pouze prohlížel soustavu polí zamračeným pohledem. Když princ viděl, že nevyjadřuje žádné námitky, bral to jako potvrzení Ming Yiho slov.

Zabručel tedy: „Pokud je to pravda, pak každý neznalý vetřelec, který by se pokusil využít toto pole k útěku, by dopadl… skutečně hrozivě. Opravdu je to past.“

Venku zaduněl hrom. V temných mracích se zaklikatily blesky a osvětlily jejich tváře bílým a modrým světlem, takže vypadali jako pětice hrozivých duchů. Pohlédli na sebe.

Shi Qingxuan vydechl: „Bratře, to je další…“

Shi Wudu se zamračil, ale neodpověděl. Všichni moc dobře věděli, že se blíží další nebeské soužení. Pei Ming nenuceně prohodil: „Vládce vody, tentokrát máš opravdu smůlu…“

„Když už jsme pole pro zkracování vzdálenosti našli, tak odsud vypadněme,“ vyzval je Shi Qingxuan. „Pokud sem udeří blesk a zničí panství Spodní vody, potom…“

Potom to rozhodně bude začátek silného nepřátelství. Zničit chrám nebeského úředníka znamenalo pošpinit jeho pověst a to se jen tak neodpouští. Těžko říct, jestli to platilo i v Říši duchů stejně, ale málokdo by stál o to, aby mu bezdůvodně zbourali dům.

„Můj pane Vládce země, měl bys jít první. Jsi zraněný,“ navrhl princ.

Ming Yi však zavrtěl hlavou. „Pole bude potřeba po každém použití překreslit. Jsem jediný z vás, kdo to umí, takže zde musím zůstat.“

„Bratře Mingu, počkám s tebou a půjdu jako předposlední.“

„O čem to mluvíš?“ zarazil se Shi Wudu. „K čemu bude, když zůstaneš? Okamžitě se vrať do Východního moře!“

Shi Qingxuan se však nedal. „Všichni jsme tu stejně neužiteční, takže co na tom? Celá tahle věc nemá s bratrem Mingem nic společného, a on teď musí kvůli nám trpět. A já…“ povzdechl si. „Já se kvůli tomu cítím špatně.“

„Stejně nás pošle na stejné místo hned po sobě, tak z čeho máš strach?“

Dřív by stačilo, aby Shi Wudu pronesl pár slov, a Shi Qingxuan poslechl. Teď to bylo jiné, a Shi Qingxuan si dál trval na svém. „Když odejdeme první, pak co generál Pei? Necháme ho za sebou?“

Shi Wuduovi ta malá revolta neušla a zamračil se o něco víc. „No a? Generál Pei je velmi schopný a odhodlaný. Vydržel by, dokud nepřijdou posily z Nebes.“

Xie Lian nevěděl, zda se smát nebo plakat. I když podvědomě uznával, že má Vládce vody pravdu a nechce generálovi ublížit, přesto pocítil nad Pei Mingem slabou lítost.

Odmlčel se a řekl: „Počkejte.“

Ostatní se po něm podívali. „Pane Vládce země, jsi si jistý, že v téhle místnosti opravdu dokážeme otevřít pole pro zkracování vzdálenosti? Nezkomplikuje se to nějak? Mám obavu, že není moudré ji použít tak bezstarostně. Proč ji nejdřív nevyzkoušíme?

Ming Yi na okamžik přestal kreslit. „Jak? I na vyzkoušení potřebujeme dobrovolníka.“

„Já se hlásím,“ zvedl ruku Shi Qingxuan.

Dosud mlčící Hua Cheng si založil ruce a promluvil: „Omluvte mě, že se do toho vměšuji, ale zdá se, že vám uniká jedna maličkost.“

„A co má být ta maličkost zač?“ zeptal se Ming Yi.

„Jak budete vědět, že dobrovolník dorazil na předem určené místo?“

Xie Lian zamrkal. „Má pravdu. Vládce země sám řekl, že je to jednosměrné pole.“

Všichni na tuhle skutečnost zapomněli. Vyslaná osoba se nebude moci vrátit a dát ostatním vědět, zda bezpečně dosáhla cíle. A protože místo, v němž se nyní nacházeli, bylo od okolního světa zcela odříznuté, nemohli použít ani komunikační pole. Vypadalo to, že se dostali do slepé uličky.

Hua Cheng to uzavřel: „Je úplně zbytečné o tom dál diskutovat. Jsou jen dvě možnosti – jít, nebo zůstat. Rozhodněte se rychle. Máte strach? Tak tu zůstaňte.

Navzdory jeho úsměvu Xie Lian vnímal, že je lehce nervózní, jako by toužil tohle místo co nejdřív opustit. Ten neklid se u něj objevil už ve chvíli, kdy je zpět přitáhl Shi Wuduův vodní drak. Od té doby to bylo jen horší.

Ani Shi Wudu nechtěl otálet. Hromy už rachotily všude kolem něj, a pokud odsud urychleně nezmizí, dříve nebo později vypukne nebeské soužení a dopadne to zle. Vkročil tedy do malé místnosti a zabouchl dveře. Ming Yi dokončil pole, a když dveře znovu otevřel, zbyl uvnitř jen slabý proužek kouře.

„Hotovo. Další,“ pobídl je Ming Yi.

„Tak tedy, Vaše Výsosti,“ začal Shi Qingxuan.

Než mohl pokračovat, Ming Yi ho popadl, nacpal dovnitř a zabouchl za ním, čímž soustavu pole aktivoval. Když se dveře otevřely podruhé, Ming Yi pohlédl na zbylou dvojici.

„San Langu, jdi první.“

Hua Cheng si ho místo toho přitáhl k sobě. „Půjdeme spolu, gege.“

„Ale to přece pole neumožňuje…“ odporoval zaskočeně Xie Lian.

„Neměj strach, nejsem přece živý.“

Xie Lian se z nějakého důvodu cítil poněkud znepokojený, ale nedokázal najít důvod. Hua Cheng ho provedl dveřmi a řekl Ming Yimu: „Svatyně Puqi.“

Ming Yi mlčky přikývl a dveře se začaly pomalu zavírat. Přes zmenšující se škvíru princ zahlédl Ming Yiův temný výraz.

Sám sobě navzdory se podivil: „Možná to Vládce země příliš vyčerpává?“

Hua Cheng vlastní rukou dveře dovřel, chvíli počkal a pak je znovu otevřel. Před nimi se objevil interiér svatyně Puqi.

Bylo uprostřed noci. Qi Rong spal rozvalený jako mrtvola, zabíral všechny přikrývky a chrápal, až se strop otřásal. Guzi spával úhledně, ale možná díky špatnému vlivu jeho mizerného „otce“ se teď sám rozvaloval na Qi Rongově břiše jako mrtvá ryba. Lang Ying se choulil v rohu postele a místo deky se zavrtal pod několik košil. Xie Lian zvedl deku přikrývající Qi Ronga, potlačil nutkání přitlačit ji na jeho obličej a obě malé děti přikryl.

„Takže… jsme zpět?“ zašeptal.

Hua Cheng zavřel dveře. „Mhm. Je po všem.“

„Myslím, že ne tak docela,“ namítl Xie Lian. „Nevíme, jestli už se Vládce větru a ostatní vrátili.“

Lehce strčil do dveří a teprve když vyšel ven ze svatyně, zvýšil hlas a vstoupil do komunikačního pole, dočasně zřízeného ještě z dřívějška.

„Můj pane Vládce větru, jste všichni zpět?“

Nedočkal se žádné odpovědi. V domnění, že se od tam Ming Yi nedostal tak rychle, přešel Xie Lian do komunikačního pole Nebeského dvora. Nemohl tušit, co tam na něj čeká. Překvapeně vykřikl, protože uvnitř vládl naprostý chaos. Nebeští úředníci křičeli jeden přes druhého, a dokonce i Ling Wen se rozčilovala.

„Nezatěžujte mě s každou zbytečností, máte tušení, co všechno musím denně prověřit? Copak nedokážete sami použít mozek, než se mě začnete na něco vyptávat?“

„Ling Wen!“ zavolal spěšně princ. „Vládce vody a ostatní se ještě nevrátili?“

Ling Wen se jako mávnutím kouzelného zklidnila. „Vaše Výsosti, tvůj hlas zní nezvykle silně, už jste se vrátili z Východního moře? A kam se poděl Vládce vody a generál Pei? Jak to, že s vámi nikdo nekomunikuje?“

„Vrátili jsme se z Jižního moře,“ opravil ji Xie Lian.“

„Z Jižního moře?“

„Jižní moře, doupě démona Černé vody.“

V Ling Wenině hlase zaznělo překvapení. „Ale… jak jste se tam dostali? Tomu místu se přece vyhýbáme. Je tam i starý Pei a ostatní?“

„To je dlouhý příběh. Vládce vody bojoval s nebeským soužením a omylem se dostal až do doupěte démona Černé vody. Nakonec se nám podařilo uniknout. S Vládcem větru se vrátili dřív než já, takže už by měli být zpět ve Východním moři. Neviděl jsi je?“

„Ne!“ odpověděla Ling Wen. „Východní moře už se dávno uklidnilo a všech dvě stě sedmdesát rybářů bylo zachráněno, ale na břehu ani na moři po nich není ani stopy.“

„Jak je to možné?“ vykřikl Xie Lian. „Ledaže…“

Ledaže co?

Stejnou otázku měla i Ling Wen. „Ledaže co? Vaše Výsosti? Vaše Výsosti? Je tu ještě něco, co bych měla vědět? Mám hned poslat do Jižního moře nějaké nebeské úředníky?“

„Je příliš pozdě,“ zamumlal Xie Lian.

Opustil komunikační pole a otočil se. „San Langu.“

Hua Cheng už zřejmě tušil, na co se ho chce zeptat. Mlčel a s rukama podél boků ho vážně pozoroval.

„Je to dlouho, co ses s tím čolkem dohodl?“ zeptal se Xie Lian.

Hua Cheng chvíli mlčel, a když pootevřel rty k vysvětlení, Xie Lian ho rychle přerušil: „Ne, ne, nic mi neříkej. Nemusíš mi odpovídat. Jestli ses s někým spojil, rozhodně nechci, aby se z tebe stal někdo, kdo kvůli mně poruší své slovo. Je to moje chyba, že jsem se takhle zeptal, nechtěl jsem tě dostat do nepříjemné situace.“

„Omlouvám se, Vaše Výsosti,“ řekl Hua Cheng.

Xie Lian zavrtěl hlavou. „Neomlouvej se. Měl jsem na to přijít už dávno. Musela v tom být nějaká dohoda, kvůli které jsi nemohl zasahovat a nemohl jsi mi prozradit pravdu.“

Nemohl říct, že by se ho Hua Cheng nepokusil zastavit, ale zároveň nebránil jeho snažení. Pouze ho celou cestu doprovázel, chránil ho a dokonce měl připravený plán na útěk. Jenže vždy se našlo něco, co prince vtáhlo hlouběji do celé záležitosti.

„Měl bych ti spíš poděkovat,“ povzdechl si Xie Lian.

„Ty už jsi na vše přišel?“ zeptal se Hua Cheng.

Xie Lian přikývl. „V podstatě ano. Vlastně jsem na to mohl přijít už dávno, ale on je opravdu neuvěřitelný. Moc jsem přemýšlel, zavrhoval vlastní podezření a nakonec jsem vždy přehlédl ty nejjednodušší možnosti.“

Odmlčel se a pokračoval. „Ten člověk se kvůli tobě opravdu snažil. Aby mě mohl poslat pryč, vynaložil značné úsilí a ztratil mnoho času různými oklikami.“

„Vaše Výsosti,“ řekl pomalu Hua Cheng. „Tady celá věc končí. Je to hotové.“

Xie Lian si povzdechl. „Také bych si přál, aby tomu tak bylo. Ale myslím, že překročil hranici.“

Po chvíli ticha Hua Cheng jemně poznamenal: „Ale ty jsi zpět a nemáš se do doupěte démona Černé vody jak vrátit. Nech je, ať se postarají o své vlastní záležitosti.“

„Nebuď si tak jistý,“ pohlédl na něj Xie Lian.

Hua Cheng ztuhl.

„Něco mě napadlo. Mám způsob, jak se s Vládcem větru spojit.“ Zvedl ruce a začal tvořit pečeť. „Omlouvám se, San Langu… ale musím se na chvíli vrátit.“

Hua Cheng při pohledu na pečeť okamžitě pochopil a oči se mu rozšířily. Zjevně něco takového nečekal.

„Gege…?“

„Kouzlo pro výměnu duší!“ vyslovil Xie Lian zřetelně.

Zavřel oči a přepadl ho ten známý pocit beztíže, který jako by vytáhl jeho duši a mrštil s ní do vzduchu, než ji znovu stáhl zpět. Když oči znovu otevřel, neměl před sebou Hua Chengovu tvář, ale nekonečnou černou noc a horské lesy, míhající se kolem něj. Xie Lian slyšel drsný dech, vycházející z jeho vlastních úst, a cítil prudký tlukot srdce.

Podařilo se!

Kouzlo na výměnu duší se nepoužívalo často a spalovalo velké množství duchovní síly. Bylo silnější než komunikační pole, a také nebezpečnější a vzácnější, takže ho obvyklé ochranné bariéry neblokovaly.

Od doby, kdy on a Shi Qingxuan použili kouzlo výměny duší, neměl Vládce větru čas své duchovní vědomí zapečetit. Potom o své schopnosti přišel a proměnil se ve smrtelníka. Bylo to, jako by si vyměnili klíče od domů a umožnili si navzájem je využívat. Po výměně zpět mohl Shi Qingxuan okamžitě vyměnit zámky na dveřích a znemožnit princi vstoupit, ale neudělal to. Princ tak mohl používat staré klíče a Shi Qingxuanovy dveře otevřít. Jen Shi Qingxuan už nedokázal otevřít ty jeho, takže teď spolu sdíleli jedno tělo. Pravé tělo prince teď nejspíš ochablo a zhroutilo se. Možná ho Hua Cheng chytil?

Shi Qingxuan vyděšeně utíkal a byl notně zadýchaný, jako by jej něco pronásledovalo. Xie Lian pozorně naslouchal, a skrz vítr zezadu zaslechl sérii vytí a kvílení – byla to ta banda šílenců z železného vězení. Zdálo se, že si Shi Qingxuana opravdu oblíbili, nebo spíš že po něm „touží“. Neúnavně ho pronásledovali s vypoulenýma očima a vyplazenými jazyky. Shi Qingxuana pálily plíce a v žebrech ho píchalo. Chtěl plakat, ale neměl slzy, chtěl křičet, ale neměl hlas. Xie Lian vycítil, že tenhle bezhlavý útěk dlouho nevydrží, a převzal za něj kontrolu nad tělem.

„Můj pane Vládce větru!“

K řeči používal Shi Qingxuanova ústa, a tak ho tím překvapil, že se Vládce vody málem kousl do jazyka. „Kdo? Kdo je to v mém těle!“

„Můj pane, uklidni se. Vrátil jsem se pomocí výměny duše, abych tě našel. Dej mi své tělo a já ti pomohu utéct.“

Xie Lian cítil, jak koutky Shi Qingxuanových očí protékají dvě řádky horkých slz. „Vaše Výsosti! Co mám říct! Tak moc mi pomáháš! Děkuji ti!“

„Není třeba děkovat,“ řekl Xie Lian jeho ústy. „Poslouchej mě, můj pane, utečeme…

„Copak teď neutíkám?“ Vládce větru málem křičel.

„Nemyslím to takhle. Chtěl jsem říct, že musíš utéct…“

Jen to dořekl, vyskočilo z lesa vedle nich několik šílených, špinavých bláznů a vrhli se na Shi Qingxuana všichni najednou. Xie Lian jim ve skoku ušetřil dobrých třicet ran silnými kopy a srazil je na zem tak, že se nedokázali zvednout. Shi Qingxuan byl v šoku a sledoval to s očima vytřeštěnýma.

„To jsem udělal já? To je úžasné! Bohové boje jsou tak úžasní! Teď chci také být bůh boje!“

Xie Lian jeho radost zchladil: „Můj pane, to nepůjde. Tvé tělo není uzpůsobeno k tomu, aby ses stal bojovým bohem…“

Hovořili spolu skrze jedna ústa, jako by byli jednou osobou, která se ptá a sama si na své otázky odpovídá. Z pohledu někoho druhého to muselo vypadat skutečně bizarně.

„Vládce větru, kde je Vládce vody?“ zeptal se Xie Lian.

Shi Qingxuan se rozhlédl. „Nevím, kam se on nebo bratr Ming poděli. Když jsem předtím otevřel dveře, zjistil jsem, že jsem stále na panství Spodní vody, jen v jiné komnatě. Nevím, kde se stala chyba.“

Najednou Xie Lian přešlápl, vyskočil a vyletěl do koruny stromů. Shi Qingxuan nechápal proč, ale pocit volného vznášení se a zvedání byl pro něj tak nezvyklý, že Xie Lianovi dovolil, aby s jeho tělem nakládal podle své vůle, takže brzy lehce a obratně vyšplhal do větví.

„Vaše Výsosti, proč jsi tak náhle…“

Xie Lian mu rychle zakryl ústa. Vlastně to byla i jeho ústa. Vylezl na nejvyšší větev a posadil se tam, schovaný v hustém listí. Brzy se na konci cesty objevil potácející se štíhlý stín. Byl to Ming Yi.

Stále vypadal bledý, což mu dodávalo náznak sklíčenosti, ale dokázal chodit. Shi Qingxuan byl radostí bez sebe a spustil ruku, připravený na něj zavolat, když tu mu Xie Lian ruku opět zvedl a ústa zacpal. Tentokrát použil obě a tiskl tak pevně, že se sotva mohl nadechnout. Shi Qingxuan nebyl zbrklý a věděl, že princ musí mít ke svému jednání nějaký důvod, takže se přestal bránit. Sledoval, jak kolem nich Ming Yi prochází po malé temné pěšince, a teprve pak Xie Lian uvolnil své sevření. Nenápadně sklouzl ze stromu a plížil se hustým lesem.

Po chvíli se Shi Qingxuan ohlédl a zašeptal. „Vaše Výsosti, proč jsem nemohl na bratříčka Minga zavolat?“

Xie Lian neodpověděl. Místo toho ztuhl. Shi Qingxuan se znovu otočil a zočničky se mu prudce rozšířily.

Minh Yi, který už je dávno minul, stál najednou přímo před ním. Nebo spíš před nimi.

Opíral se rukou o strom a mračil se. „Proč jsi tu i ty?“

Shi Qingxuan vyhrkl: „Já…“

Xie Lian neřekl nic, jen posunul ruku za jejich záda a mával s ní, aby rozhodně neprozradil, že tu je s ním. Shi Qingxuan pochopil, ale Ming Yi svraštil obočí.

„Proč máš ruku za zády? Skrýváš něco?“

Shi Qingxuan mu okamžitě ukázal prázdné dlaně. „Ne!“

Xie Lian cítil, jak jeho tělu tuhne krev v žilách, a podlamují se kolena. Ačkoli Vládce větru Ming Yimu skutečně věřil, jeho náhlé zjevení ho přeci jen vyděsilo.

V reakci na Shi Qingxuanovo chování si Ming Yi odfrkl: „Nechtěl jsem, abys mi skutečně ruce ukázal.“

Sice se tvářil znechuceně, ale to u něj nebylo nic zvláštního. Shi Qingxuan si při tom povědomém chování úlevně povzdechl a husí kůže, která mu naskočila, pomalu zmizela. Xie Lian byl stále znepokojený, ale neodvažoval se jednak unáhleně.

„Kde je Vládce vody?“ zeptal se Ming Yi.

„Ty také nic nevíš o mém bratrovi? Hledal jsem ho všude. Neříkal jsi, že nás pošleš pryč z ostrova Černé vody? Jak to, že se Jeho Výsost vrátil zpět, ale my jsme pořád tady?“

Xie Lian se při těch slovech ještě víc vyděsil. Ačkoliv se ze všech sil snažil potlačit obvyklé „hahaha, hahaha,“ které se Shi Qingxuanovi dralo na rty, kdykoliv byl příliš nervózní, takhle klidná řeč se Vládci vody rozhodně nepodobala. Divoce se zatahal za vlasy, ukázal na Ming Yiho a vykřikl: „Bratře Mingu, neříkal jsem ti, abys víc cvičil, kdykoliv budeš mít čas? Nakreslil jsi to špatně, protože jsi netrénoval!“

I když to trochu přeháněl, splnilo to účel. Ming Yi si nevšiml ničeho špatného a jen se zamračil.

„Jdi mi z očí! Nakresli si to sám, jestli to dokážeš!“

V rozporu se svými slovy k němu přešel blíž. Shi Qingxuan stál na místě jak přikovaný, a tak se Xie Lian rychle otočil a chytil Ming Yiho za ramena.

„Bratře Mingu, co tvoje zranění? Ten jed už nepůsobí, že ne?“

Ming Yi zavrtěl hlavou. „Už je to dobré. Pojďme nejdřív najít Vládce vody.“

Shi Qingxuan přikývl a oba se vydali na cestu. Xie Lian nenašel žádnou příležitost, jak ho varovat, a s každým krokem byl utrápenější a napjatějším. Najednou cítil, jak se mu lehce pootevřela ústa. To Shi Qingxuan bezhlučně pohyboval rty.

Řekl: „Co se tu vlastně děje?“

Xie Lian se bál, že si toho Ming Yi všimne, takže mírně sklonil hlavu a odpověděl stejným způsobem: „Je falešný.“

Ve chvíli, kdy to vyslovil, ucítil, jak mu na pažích naskakuje slabá husí kůže.

Shi Qingxuan vytřeštil oči a němě vyslovil: „Falešný? Tak kdo to je?“

Xie Lian beze slov odpověděl: „Kazatel prázdných slov.“

Shi Qingxuan se nadechl a vedle něj zazněl Ming Yiův hlas: „Co se děje?“

Vládce vody se nadechl ještě jednou, pak vydechl a hlas se mu zachvěl: „Bojím se.“

Po chvíli ticha Ming Yi odpověděl: „Teď je ještě příliš brzo na to se bát.“

Dříve by se jeho slova dala vyložit jako poněkud nevkusná forma útěch, jenže teď z nich zavanulo podivné mrazení, jako by šlo o hrozivou předpověď.

Shi Qingxuan sklonil hlavu a němě ucedil: „Ani náhodou. Kazatel prázdných slov neumí měnit podobu!“

Popravdě řečeno Xie Lian věděl, že mluvit o Kazateli prázdných slov nebylo zcela přesné. Spíš neuctivé, možná až drzé. Ten Kazatel, na kterého před pár dny Shi Qingxuan narazil, nebyl Kazatel prázdných slov spíš poskok, ubohý klon a nepovedená loutka.

Proto dal druhou odpověď: „Démon Čené vody Xuan.“

Shi Qingxuan klopýtl.

„Co s tebou zase je?“ zeptal se Ming Yi.

Shi Qingxuanovy zuby o sebe drkotaly. „Chce se mi umřít.“

„Sni dál,“ odpověděl chladně Ming Yi. A znovu tu byl stejný ledový tón hlasu a stejně studená, krutá slova. Neříkal nic neobvyklého, ale teď v tom zazníval úplně jiný význam. To však nebylo vše.

Xie Lian bezhlučně vyslovil třetí jméno: „He Xuan.“

Shi Qingxuan vypadal na pokraji infarktu. Srdce mu tlouklo jako buben a Xie Lianovi to pochopitelně neuniklo.

Shodou okolností právě překračovali malý potok. Okamžitě se rozhodl a řekl: „Bratře Mingu, myslím, že bude nejlepší si trochu odpočinout, než budeme pokračovat.“

„Kolik je hodin, že chceš odpočívat?“

„Otrávili tě. Čím víc se budeš hýbat, tím víc se ti jed dostane do krve,“ řekl za Shi Qingxuana Xie Lian. „A pokud ty odpočívat nechceš, smrtelník jako já musí. Posaď se, přinesu ti vodu.“

Násilím ovládl své ruce a nohy, aby nebylo vidět, jak se třese, a přiměl Ming Yiho, aby si sedl na trávu. Sám se vydal k potoku. Shi Qingxuan si nabral plné dlaně vody, stříkl si ji na obličej a trochu se uklidnil. Protože kolem nich hučel proud, mohl šeptem promluvit: „Vaše Výsosti, je to pravda? Kdo je tedy ta osoba se mnou? Proměnil se snad jeden z těch tří v bratra Minga? Nebo ho všichni tři posedli?“

„Můj pane Vládce větru, uklidni se. To nejsou ‚oni‘, to je on! Ten, kdo je teď s tebou, je jen jediný člověk. Od samého počátku to vždycky byl jen jeden člověk. Nikdo se neproměnil a nikdo nebyl posednutý!“

„Ale, ale, bratr Ming, on…“ mumlal Shi Qingxuan.

„Už mu neříkej bratr Ming. Ten skutečný už je mrtvý!“

„Jak to víš? Viděl jsi ho?“

„A nebyl jsem jediný,“ pronesl Xie Lian. „I ty jsi ho viděl. Skutečný Vládce země byl ten kostlivec, uctívaný uvnitř panství Spodní vody. Proč si myslíš, že ten druhý nedokázal dobře ovládat Půlměsíční lopatu Vládce země? Protože mu vůbec nepatřila! Ten s námi se před několika sty lety jmenoval He Xuan. Vykultivoval se v Nejvyššího a změnil si jméno na démon Černé vody. Pohltil Kazatele prázdných slov a poslal tu bytost, aby tě našla. Uvěznil a zavraždil skutečného Vládce země, převzal jeho jméno a zaujal na Nebesích jeho postavení!“

Jen co to dořekl, celé jeho tělo náhle ztuhlo.

Kdosi mu bez varování položil ruku na rameno.

--Předchozí kapitola--      --Seznam kapitol--        --Další kapitola--

Poznámka překladatele: Tak co, věděli jste či tušili, kdo byl celou dobu na vině? Příští kapitola bude bolet, to mi věřte. :(

---

1 Záblesk vědomí – předpokládám, že většině z vás by původní výraz „terminální lucidita“ nic neřek: I já to slyšela poprvé. Je to výraz pro zvláštní jev, při němž se pacientům s těžkými psychickými nemocemi (vč. demence atd.) vrátí chvíli před smrtí (týden, den či hodiny) paměť a vzpomínky. Mám z toho trochu husí kůži, protože moje babička také trpí čím dál silnější demencí… Uf. ^↩