Kapitola 124 (1): Rozuzlení pravdy mrtvého; Vládce vody bojuje s démonem Xuanem 1

Zezadu se ozval Ming Yiho hlas. „Co si tu sám pro sebe mumláš?“

Shi Qingxuan opět ztuhl. „Já… já… já…“

Xie Lian by mu rád pomohl s odpovědí, ale zdřevěnělý jazyk Vládce větru mu to neumožňoval. Nebylo divu, vždyť se z jeho nejdůvěrnějšího a nejmilejšího přítele, z muže, který byl stále po jeho boku, vyklubala nejhorší noční můra. Kdo by neměl strach?

Shi Qingxuan vykřikl bolestí. Ming Yi mu totiž nečekaně zaryl prsty do ramene a vzápětí ho srazil k zemi.

Z potoka se vynořila bledá ruka a sevřela vzduch v místech, kde Vládce větru před chvílí stál.

Pod vodou se skrýval ghúl!

Díky včasnému zásahu svou kořist minul. Ming Yi ho hned na to silně udeřil dlaní. Zpod hladiny k nim dolehl tlumený výkřik a ruka zmizela. Tvor musel být raněný, nebo mrtvý.

Shi Qingxuan seděl tam, kam spadl, a Ming Yi k němu natáhl ruku.

„Máš snad něco s mozkem, když si bezstarostně oplachuješ obličej uprostřed doupěte démona Černé vody?“

Shi Qingxuan by byl za jiných okolností znechucený vědomím, že si před chvílí máchal obličej ve vodě plné vodních ghúlů, ale teď si to ani neuvědomoval. Z tváře a vlasů mu kapala voda a roucho měl promočené, takže vypadal jako ztracený a napůl utopený toulavý pes. Bez odporu se nechal „Ming Yim“ vytáhnout na nohy a omámeně ho následoval.

Čím víc nad tím přemýšlel, tím víc mu docházelo, že vše, co se týkalo jeho „bratra Minga“, bylo nějakým způsobem podezřelé.

Byl Vládcem země. Pole pro zkracování vzdálenosti by mělo být jeho specialitou, takže je měl všechna na starosti. Přesto docházelo k častým problémům.

Když odešli ze svatyně Pu Qi, všechny čtyři je to z neznámého důvodu přeneslo do města Fu Gu. Něco se pokazilo i v místnosti panství Spodní vody, když měl přesunout Vládce větru a Vládce vody. Byla snad ta přepravní místnost stará a nefungovala, jak měla? Pokazil ji někdo? Byl viník, stojící za tím vším, skutečně tak všemocný?

Proč vše komplikovat? Nejjednodušší odpověď byla, že to všechno zavinil Ming Yi!

Když byl Vládce větru poprvé odveden „Kazatelem prázdných slov“, byl to právě „Ming Yi“, který ho pustil z dohledu. Byl to také on, kdo objevil Vládce větru poté, co ztratil své duchovní schopnosti. To on zůstával celou tu dobu po jeho boku, znal ho jako on sám sebe a pochopitelně věděl, jaké je jeho slovní heslo. Snadno mohl přikázat „Kazateli prázdných slov“, aby přiměl Shi Qingxuana otevřít dveře do ochranného pole na Terase kaskádového vína.

Vlastníma rukama před nimi rozlomil zakládací desku Chrámu větru a vody. Možná to byla náhoda, ale možná vše plánoval už od začátku, vždyť si našel záminku, kvůli které před očima svého nepřítele zničil zakládající desku jeho chrámu, a nepřítel mu za to ještě byl vděčný. 

Po takových náhodách měl Xie Lian pochopitelně nějaké podezření, ostatně proto položil ony tři otázky. Nikdy by ho však nenapadlo, že skutečná pravda je tak nepředstavitelně troufalá – He Xuan se vydával za nebeského úředníka a skrýval se mezi nimi!

Jak se Černá voda potápějící lodě dokázal takhle maskovat a celé roky vystupovat pod cizí identitou!

Na tři otázky princi bezchybně odpověděl. Pohltil sice Kazatele prázdných slov a ovládl jeho schopnosti, takže mu dokázal velet jako svému přisluhovači, ale jako Nejvyšší král duchů se pochopitelně nemusel omezovat pravidly z nich vyplývajícími. Pokud chtěl mluvit pravdu, pak mluvil, pokud chtěl klamat, potom lhal.

Kostlivec na panství Spodní vody měl velmi obratné ruce i nohy, což odpovídalo identitě Vládce země. Proč ho tam však uctívali? Jednoduše museli. Byly to přece ostatky nebeského úředníka, a kdyby se s nimi nezacházelo se slavnostní úctou nebo nebyly pečlivě pohřbeny, nedokázal by odpočívat v pokoji a dlouho by jim v rakvi nezůstal. Nezbývalo než ho uctít se všemu formalitami ve svých vlastních síních. 

Avšak to, co Xie Lianovi nakonec odhalilo He Xuanovu totožnost, byl kostlivcův útok. Vládce vody se ptal, co v pouhých kostech vyburcovalo poslední záchvěv vědomí. Ming Yi pohotově odpověděl, že za to mohla věta „Ať je to kdo chce, hlavně když nám nestojí v cestě.“ Jenže ve skutečnosti byla spouštěčem slova, která po této větě následovala, totiž když ho Shi Wudu oslovil: „Vládce země!“

To kostlivec byl skutečným Vládcem země. Ten, kdo se za něj vydával, stál přímo před ním a bez uzardění klamal všechny okolo.

V dalších předstíral Ming Yi pravý opak svých cílů a aby unikl podezření, pomáhal je navést na správnou cestu. Například když Hua Chengovi řekl: „Ty máš opravdu na Nebesích špehy.“ Proto Hua Cheng odpověděl tak ironicky: „Jako bys to nevěděl.“ Ve skutečnosti tím myslel „Máme tyto hry zapotřebí?“

Označení za špeha v tomto případě nebylo zcela přesné – pravděpodobněji spolu měli dohodu o výměně informací. Černá voda se vplížil na Nebeský dvůr a zblízka sledoval všechny malé i velké události. Hua Cheng mezitím v říši smrtelníků rozšiřoval počty jejich uctívačů. Pokud spolupracovali i v dalších věcech, princ o tom neměl tušení. Když Jun Wu poslal „Vládce země“ špehovat do Města duchů, bylo to jako poslat lupiče do tábora zlodějů.

Během celé té doby se Černá voda dopustil jen dvou chyb.

Tou první bylo kouzlo Ohnivý drak osvětlující nebesa, přivolávající pomoc. Podvodník by takovou hloupost pochopitelně neudělal, takže se princ přikláněl spíš k tomu, že ten, kdo kouzlo seslal, byl skutečný Ming Yi, kterému se mu krátce podařilo uniknout. 

Aby se člověk mohl vydávat za jinou osobu a vplížit se na Nebeský dvůr, musel druhého skutečně znát. Musel ho udržovat naživu, aby z něj postupně vydoloval všechny drobné detaily – jeho zkušenosti, schopnosti, ovládání duchovních předmětů a tak dále. Bylo téměř jisté, že falešný Ming Yi unesl a uvěznil toho pravého hned poté, co prošel nebeským soužením, a těsně předtím, než došlo k jeho povznesení. Jinak by ten pravý přišel do kontaktu s dalšími nebeskými úředníky, pro které by bylo snadné podvodníka odhalit.

Když se o incidentu s kouzlem dozvěděl Hua Cheng, musel se vrátit, aby svému společníkovi pomohl vypořádat se s následky. Shodou okolností právě v tu chvíli Xie Lian obdržel od Jun Wua úkol zachránit Vládce země z Města duchů.

Tehdy mu to nedocházelo, ale když teď nad tím přemýšlel, uvědomoval si, že celá záchranná výprava proběhla možná až příliš hladce. Ano, zachránil „Vládce země“ z kobky Rajského panství, ale jak ho vlastně našel?

Náhodou spatřil prokleté okovy Hua Chengova podřízeného, toho s maskou démona, plížícího se po Rajském panství.

Prokleté okovy jsou znamením ponížení, a vykázaní nebeští úředníci je obvykle dobře skrývají. Muž v masce je nosil otevřeně, ale před princem je najednou začal schovávat. Možným vysvětlením byla nedbalost, anebo to, že chtěl schválně upoutat Xie Lianovu pozornost. Vlastně ho přiměl jej sledovat a objevit „uvězněného“ falešného Vládce země.

Skutečný Ming Yi, který prosbu o pomoc vyslal, byl pravděpodobně brzy poté zabit. Nemohli zničit jeho mrtvolu, ale nemohli ji ani jen tak nechat ležet, protože by někdo mohl najít stopy jeho pravé identity. Rozpustili tedy tělo na bílé kosti.

Další nehoda se stala poté, co Shi Qingxuana vyděsil Kazatel prázdných slov a on vyhledal Xie Lianovu pomoc.

Bylo zřejmé, že Hua Cheng nechtěl, aby byl Xie Lian do celé záležitosti zatažen. Proto Ming Yi tehdy pronesl: „Přijít sem nebylo moje rozhodnutí.“ Když potom na Terase kaskádového vína Hua Cheng odešel, pravděpodobně se chtěl Ming Yiho v soukromí zeptat, co se to děje.

Xie Lian neměl možnost vše Shi Qingxuanovi vysvětlit, ale Vládce větru si nejspíš všechno domyslel sám. Ruce schované v rukávech se mu totiž třásly.

Kráčeli s Ming Yim vedle sebe a princi se honila hlavou jediná otázka: Kam se poděl Shi Wudu?

Byl první, kdo prošel polem pro zkracování vzdálenosti, a Ming Yi byl poslední, takže neměl kdy se za ním vydat a Vládci vody ublížit. Zbývaly tři možnosti: buď Shi Wudu byl poslán někam jinam, nebo ho v místech, kam přišel, už čekal jiný nepřítel, nebo stihl zmizet „Ming Yimu“ z očí.

První dvě varianty nebyly pravděpodobné, protože to by Ming Yi neztrácel čas klamáním Shi Qingxuana, aby ho přiměl Shi Wudua najít.

Z myšlenek Xie Liana vytrhl „Ming Yiho“ hlas: „Kde máš ten zlatý medailon?“

Shi Qingxuan byl zmatený, ale Xie Liana okamžitě naplnila hrůza. Ming Yi svou otázku několikrát zopakoval, ale Vládce větru se zmohl jen na „Cože?“

„Vládce země“ se ušklíbl. „Neříkal jsi, že ty dva zlaté medailony dlouhověkosti byly vytvořeny ze zlatých jader tebe a tvého bratra? A že když se jednomu z vás něco stane, medailon zareaguje?“

Shi Qingxuan o tom všem „Ming Yimu“ řekl, takže ten velmi dobře věděl, jak duchovní zařízení funguje. Teď měl v plánu medailon použít, aby Shi Wudua našel.

„Ale… ale moje rány už se zahojily,“ namítl Shi Qingxuan.

„To se dá snadno vyřešit,“ utrousil Ming Yi chladně.

Když zvedl ruku, princi zatrnulo. Má snad v plánu Vládce větru pořezat? Napjal se připravený k obraně, ale Ming Yi místo toho stiskl ránu na vlastní ruce. Čerstvě zahojená kůže se znovu roztrhla a začala krvácet.

„Dej mi ten medailon, budu ho nosit.“

Xie Lian se neubránil úžasu.

Kdyby to gesto nevycházelo ze zlého záměru a touhy ublížit, pak by o přátelství takového člověka skutečně stálo za to bojovat!

Shi Qingxuan však stál na místě a váhal. Medailon by zareagoval v okamžiku, kdy by mu ho dal. Shi Wudu by se ho okamžitě vydal hledat.

Ming Yi svraštil obočí. „Ty hlupáku, máš snad strach?“

„Ne!“ vykřikl Shi Qingxuan. „Totiž, ten medailon, já ti to neřekl? Funguje jen tehdy, když ho nosím já.“

Ming Yi se zatvářil pochybovačně. „Opravdu?“

Shi Qingxuan pevně sevřel medailonek a kývl. „Přesně tak.“

Ming Yi ho chvíli sledoval, ale vypadalo to, že od svého nápadu ustoupil. Pohlédl na rány na své paži, ale neřekl nic. V tu chvíli však zlatý medailon dlouhověkosti na Shi Qingxuanově krku začal vibrovat.

Shi Qingxuan zbledl, ale Ming Yi zareagoval okamžitě a bez váhání zamířil směrem, který mu medailon ukazoval.

Pohyb medailonu byl jasným znamením, že byl Shi Wudu zraněn. Do pole pro zkracování vzdálenosti vcházel bez zranění, tak co se stalo?

Xie Lian vycítil Shi Qingxuanovo váhání. Toužil jít, ale zároveň nechtěl. Byli uvězněni v iluzi uvnitř Černého jezera. Pei Ming kdesi stavěl rakve na lodě a čekal na jejich návrat. Shi Qingxuan byl smrtelný, a pokud by se jeho bratr zranil, nebyl nikdo, kdo by jim mohl pomoci. Jak by se odsud mohli dostat?

Proto se Shi Qingxuan po chvíli ozval. „Bratře…Mingu. Myslím, že je to past. Asi bude lepší tam nechodit.“

„Jaká past?“ zeptal se „Ming Yi.“

Shi Qingxuan našel ve svém lhaní větší jistotu. „Jak by se mému bratrovi mohlo něco stát? To se mu nepodobá.“

„Ming Yiho“ argumenty byly silnější. „Jsme na území Nejvyššího krále démonů. Moc Vládce vody nemusí být dost silná, aby ho ochránila. Ať je to jak chce, pojďme se tam nejdřív podívat.“

Vládce větru nedokázal přijít na další výmluvu, a ani prince nic nenapadalo. Nezbývalo jim než mlčky pokračovat a připravit se na pozdější zásah.

Sledovali vibrace medailonu a pomalu se blížili k cíli. Brzy spatřili Shi Wudua, ležícího na zemi. Držel se za břicho a vypadal, že trpí obrovskými bolestmi.

„Bratře!“ vykřikl zděšeně Shi Qingxuan a vrhl se k němu s Ming Yim v patách. Když se však k Shi Wuduovi přiblížili, ten náhle vyskočil na nohy, objal svého bratra a propukl v šílený smích. Zmatený Shi Qingxuan stál uvězněný v jeho náručí a teprve po chvíli mu došlo, že s obličejem toho jeho bratra je něco špatně – nebyl to Shi Wudu! Byl to jen šílenec oblečený v jeho rouchu a se jeho zlatým medailonem na krku!

Šílenec nestihl ani otevřít ústa, když se Ming Yi, stojící vedle něj, zhroutil. V hrudi se mu zela malá černá díra o velikosti palce, ze které se valila krev.

Ze stromu skočila postava v bílém a popadla Shi Qingxuana s výkřikem: „Běž!“

Xie Lianovi došlo, že to je skutečný Shi Wudu.

„Bratře?“ vykřikl Shi Qingxuan za běhu.

„Nemluv a běž!“ vyštěkl tiše Shi Wudu. „Ten člověk není tvůj přítel!“

Xie Lian v mžiku pochopil. Ani Shi Wudu nebyl někdo, koho by bylo možné podceňovat. Jakmile vyšel z pole pro zkracování vzdálenosti a zjistil, že je stále v panství Spodní vody, došlo mu, že je něco špatně. Nepřemýšlel o věcech tak složitě jako Xie Lian a byl mnohem bystřejší. První, koho podezříval, byl Ming Yi, a tak se skryl, jako by byl neviditelný, a ze stínu sledoval, co má Vládce země za lubem. Sám byl nejspíš poslán na jiné místo než Shi Qingxuan, jinak by ukryl i svého bratra. Poté, co našel Shi Qingxuana a „Ming Yiho“ pohromadě, přitáhl toho šílence, oblékl mu své svrchní roucho a na krk mu nasadil svůj medailon, čímž upoutal „Ming Yiho“ pozornost. Byl to dost bezohledný plán, protože Shi Wudu neměl žádný důkaz, kdo za tím vším stojí, a stejně na Ming Yiho zaútočil.

Shi Qingxuan se chtě nechtě ohlédl. Ming Yi ležel na zemi s prostřeleným srdcem, ale po chvíli se pomalu posadil. Lhostejně se sklonil, aby si mohl prohlédnout krvavou díru ve své hrudi, a pak se zvedl na nohy. Xie Lian cítil, jak Shi Qingxuanovi tuhne krev v žilách. Ani nebeský úředník by se nedokázal po takové ráně tak brzo vzpamatovat. Muselo za tím být něco nelidského!

Oba bratři běželi dál, když tu náhle Xie Liana přepadla zlá předtucha.

„Pozor!“ Vykřikl.

Strčil do Vládce vody a v tu samou chvíli se vedle nich ozvalo zasvištění. Nebýt Xie Lianova zásahu, Vládce vody by přišel o hlavu.

Byli to neviditelné bytosti z odrazu vody!

Shi Wudu zaklel. Roztáhl svůj vějíř a rozmáchl se s ním. Z vln nakreslených na něm vystřelilo několik dlouhých a tenkých úponků vody, obklopily je a vytvořily ochranný kruh. Neviditelné bytosti už jim nemohly nic udělat.

Pokračovali v útěku a Shi Qingxuan se znovu ohlédl. Po zádech mu přeběhl mráz.

„On… dohání nás!“

Skutečně. Ming Yi byl asi dva zhangy za nimi a pomalu kráčel jejich směrem. Opravdu to vypadalo, jako se k nim blížil vycházkovým tempem, ale s každým jeho krokem se vzdálenost mezi nimi zkracovala. Ještě několik takových a bude se jich moci dotknout.

Shi Wudu se ohlížením nezatěžoval. Znovu máchl vějířem, z něhož vystřelilo množství vodních šípů ostrých jako břitva. Připomínaly letící draky, a přestože byli z vody, prorážely vzduch jako ocelové čepele. Další máchnutí vějíře jejich počet zdvojnásobilo. Pohyb několikrát opakoval a z vějíře vylétaly stovky vodních šípů a všechny mířily na Ming Yiho. Ze všech stran na něj dotíraly, a pokud by udělal jen jediný špatný pohyb, skončil by prošpikovaný skrz na skrz. Přesto jeden šíp zachytil holou rukou a trhl s ním, jako by to byl provaz, a Shi Wuduovi vylétl vějíř Vládce vody z rukou!

V tu samou chvíli se všechny zbylé vodní šípy, točící se kolem Ming Yiho, rozplynuly v drobné kapky, které vzápětí dopadly na zem jako mrholení. Shi Wudu se zastavil v půlce kroku a nevěřícně pohlédl na svou ruku. Byl nebeským úředníkem už stovky a stovky let, a tohle bylo poprvé, co mu někdo z ruky vyrazil zbraň.

Pochopil, že nemá jak uniknout, a poprvé se ohlédl. Ming Yi odhodlaně kráčel jejich směrem.

S každým pohybem a každým krokem procházelo jeho tělo proměnou. Jeho už tak bledá tvář ještě více zesinala, až získala stejnou bezkrevnou průsvitnost, jako měl Hua Cheng. Díky ostřeji zkosenému čelu a hustšímu obočí vypadal zachmuřeněji než předtím. Na lemech jeho obyčejného čistě černého roucha tiše a nenápadně vykvetly vzory vln protkané tenkými nitkami, třpytícími se tajemnou stříbrnou září.

Ve chvíli, kdy k nim došel, si byl stále podobný, ale stal se z něj úplně jiný člověk.

Vládce země nebyl bojovým bohem, takže nevynikal v bojovém umění a jeho duchovní síly byly průměrné. Nic z toho však neplatilo pro muže, který stál nyní před nimi.

„Kdo vlastně jsi?“ zeptal se opatrně Shi Wudu.

Ming Yi zřejmě považoval tu otázku za směšnou, protože přimhouřil oči. „Stojíš na mém území, a přesto se musíš ptát, kdo jsem?“

„Démon Černé vody Xuan?“ odvážil se Shi Wudu.

Ming Yi pohlédl na Shi Qingxuana, ale ten nereagoval.

Shi Wudu pokračoval: „Byl jsi vždy Vládcem země, nebo…“ odmlčel se, protože mu to došlo. „Chápu.“

Nicméně to, co si uvědomil, byl pouze fakt, že démon Xuan pronikl na Nebesa.

„My dva jsme si vždy hleděli svého, tak jako se voda ze studny nemíchá s říční. Vládneme svým vlastním doménám. Nebylo mým záměrem vniknout na tvé území, tak proč se oba nestáhneme?“

„Vodní tyrane,“ oslovil ho Ming Yi sarkasticky. „Takže přece jen jsou chvíle, kdy se ani ty neodvažuješ jednat tyransky?“

Od přírody hrdému Shi Wuduovi se ve tváři mihla nelibost. Věděl, že se nachází na cizím území, že má po boku bezbranného mladšího bratra a že se tedy musí krotit. Přesto si neodpustil poznámku: „Na jiném místě a v jinou dobu bych si to nenechal líbit.“

Ming Yi udělal další krok vpřed a mrazivě odpověděl: „Shi Wudu, pohlédni mi do tváře. Víš, kdo jsem?“

Shi Wudu si ho zamračeně prohlížel. Tvář Vládce země znal, takže nechápal, co se démon Xuan tím sleduje.

„Mám ti říct, kdo jsi?“ zeptal se. Po odmlce usoudil, že jeho totožnost nedokáže odhalit, takže řekl: „Nezáleží na tom, kdo jsi. Přísahám na svou čest Vládce vody, že dokud neublížíš mně nebo mému bratrovi, nebudu se starat o nic z toho, co uděláš…“

Nedokončil větu, protože ho Ming Yi chladně přerušil:

„Urození lidé mají tak krátkou paměť. Vodní tyrane, kolik stránek smrtelných jmen a dat narození jsi musel prolistovat, abys mě s takovou námahou našel? Uplynulo sotva pár set let, a ty už jsi zapomněl, jak vypadám?“

Shi Wuduovi zacukalo ve tváři a řečeno slovy smrtelníků, zatvářil se, jako když vidí ducha. Zorničky se mu rozšířily na nejvyšší možnou míru a vyhrkl: „Ty ještě žiješ?“

„Ne, já jsem mrtvý!“ odpověděl He Xuan ledově.

Pak zvedl ruku, stiskl prsty k sobě a máchl dlaní vzhůru. Xie Lian ucítil náhlou bolest, zarývající se mu do hlavy. Shi Qingxuan omdlel, zasažen He Xuanovou duchovní silou.

autorem úžasného obrázku je solar-sea

--Předchozí kapitola--      --Seznam kapitol--        --Další kapitola--

Poznámka překladatele: Přiznám se, že v této kapitole mi úplně nesedí počty. Pokud byl falešný Vládce země v převleku hned od svého nanebevstoupení, pak by do doby seslání ohnivého kouzla musel chudáka pravého Vládce země věznit několik set let, po nichž mu dotyčný utekl, seslal kouzlo a byl konečně zabit. Což by postrádalo smysl - po pár letech předstírání musel nový Ming Yi do své role vplout jak ryba do vody a starého už nepotřeboval. Vždyť už staletí nežil nikdo, kdo by si původního pamatoval. Co si o tom myslíte?
P.S. Ale stejně je to... uf!