Kapitola 124 (2): Rozuzlení pravdy mrtvého; Vládce vody bojuje s démonem Xuanem 1

Než se Xie Lian probral spolu s vědomím Shi Qingxuana, uplynulo neznámé množství času. Ze všeho nejdřív ucítil, jak se o něj cosi opakovaně otírá.

Když pomalu otevřel oči, spatřil několik špinavých vlasatých hlav. Byli to zase ti šílenci. Obklopovali ho ze všech stran a s chraplavým chichotáním ho osahávali ho rukama po celém těle a fascinovaně si ho prohlíželi. Xie Lian zůstal v klidu, nakonec to nebyla život ohrožující situace, protože ti šílenci byli sice špinaví, ale nikoli nebezpeční. Shi Qingxuan tak klidný nebyl a okamžitě se je pokusil odstrčit. Zaskřípalo to a zařinčela železná pouta. Vládce větru pohlédl vzhůru a zjistil, že byl posazen s rukama vysoko vytaženýma díky tlustým řetězům, které jeho zápěstí poutaly ke zdi.

Z pohledu na podlahu a strop vytušil, že bude zpět v panství Spodní vody. Xie Lian cítil to samé, co Shi Qingxuan, totiž silnou palčivou bolest hlavy. Právě se chystal říct: „Pane Vládce větru, buď klidný, naučím tě, jak se z takových pout vysvobodit…“, když tu si uvědomil, že nemůže vydat ani hlásku.

Po chvilce překvapení přišel na důvod. Velká část jeho duchovní síly byla pryč, a přestože dokázal setrvat v Shi Qingxuanově těle, nemohl s ním již hýbat a dokonce skrze něj ani mluvit. Copak už vyčerpal všechny síly, vypůjčené od Hua Chenga?

Nemožné! Přesně věděl, kolik duchovní síly je potřeba k provedení kouzla Přesunu duší. Hua Cheng mu půjčil obrovské množství duchovní síly, přesto teď cítil, že rychle ubývají. Neubránil se strachu.

Vedle něj se ozval chraplavý hlas:

„Qingxuane!“

Vládce větru se se zamženýma očima zmateně rozhlédl, odkud ten hlas vychází, a spatřil Shi Wudua.

Jeho bratr nebyl spoután žádnými okovy, ale bílé roucho měl špinavé a neupravené. Klečel na zemi, a když viděl, že se Shi Qingxuan probral, úlevně se usmál. Zdálo se, že chce přijít k němu, ale kdosi vedle něj ho okamžitě srazil na zem a donutil ho znovu pokleknout.

Stál tam muž se zaťatými pěstmi. Ve tváři bledé tak, až z toho běhal mráz po zádech, měl chladný a zlověstný výraz. Byl to démon Černé vody Xuan. Nebo spíše – He Xuan.

Na chrámovém oltáři za ním stály vyrovnány čtyři hladké obsidiánově černé urny. Otec, matka, sestra, snoubenka. Na podlaze pod oltářem byly pohozeny dva roztržené vějíře – byl to vějíř Vládce větru a Vládce vody.

„Poklekni,“ poručil He Xuan.

Shi Wudu nespouštěl oči z Shi Qingxuana a ze rtů mu uniklo tiché „Jak si přeješ.“

Pak skutečně před oltářem poklekl, a jeho čelo se víc než desetkrát v úkloně dotklo země.

Když se pokusil mírně nadzvednout, He Xuan mu hlavu dupnutím zatlačil zpět.

„Dovolil jsem ti vstát?“ zeptal se chladně.

Shi Wuduův obličej byl drcen o zem a z nosu a z úst se mu znovu spustila krev.

„Nedovolil…“ vysoukal přes zaťaté zuby.

Starší bratr Vládce větru, kdysi tak pyšný, že se před nikým nesklonil, byl teď nemilosrdně zašlapáván do země. Ačkoliv Shi Qingxuan věděl, že to, co provedl, si zaslouží odplatu desetkrát horší než tohle, krev byla pořád víc než voda. Nedokázal ten pohled snést.

„Bratře…“

He Xuan se při jeho slovech mrazivě zamračil.

Shi Wudu možná nedokázal zvednout hlavu, ale věděl, že to žalostné oslovení nepřinese nic dobrého. Okamžitě vykřikl: „Buď zticha!“

Černá voda se dlouze zamyslel a potom pomalu sundal botu z hlavy Vláce vody. Shi Wudua naplnila zlá předtucha, ale nedokázal ani vstát, takže jen zasténal: „Qingxuane!“

He Xuan se k Vládci větru pomalu přiblížil. Šílenci z něj byli tak vyděšení, že se s kňučením rozprchli pryč. Stále však nespouštěli z Shi Qingxuana oči, jako by u něj něco hledali. Vládce větru, připoutaný ke zdi, mohl jen bezmocně sledovat, jak se ta tvář – tvář, kterou znal tak dobře, ale která mu teď byla strašlivě cizí – každým krokem přibližuje.

He Xuan si k němu přidřepl, odmlčel se a pak se chladně a lhostejně zeptal: „Zdál se ti Kazatel prázdných slov děsivý?“

Shi Qingxuan měl oči jako talíře, rty se mu chvěly a nebyl schopen slova.

Kazatel prázdných slov byl nesmírně děsivý, už když ho poprvé potkal, ale osoba, která stála předním, člověk, který Kazatele prázdných slov pozřel, ten byl desetkrát, stokrát děsivější než noční můra jeho mládí. Neměl jak té hrůze uniknout.

„He Xuane,“ ozval se Shi Wudu. „Každý se zodpovídá za to, co udělal. Byl to můj nápad využít tě, abych zabránil jeho tragédii. S mým mladším bratrem to nemá nic společného!“

He Xuan se ušklíbl. „Nemá to s ním nic společného?“

Upřeně hleděl na Shi Qingxuana a protahoval jednotlivá slova:

„Tvůj bratříček, obyčejný, prostý smrtelník, získal schopnost se povznést. Veškerá jeho sláva byla uloupena z mého osudu, z mého božství! A ty mi tvrdíš, že s tím nemá nic společného?“

Každé slovo bylo jako čepel a každá ta čepel přesně našla cíl. Mluvil přímo ke Shi Qingxuanovi, a přestože už Vládce větru o všem věděl, stejně sklopil hlavu s pocitem, že ji už nikdy nedokáže zvednout.

Shi Wudu s nuceným klidem odpověděl: „Vždycky jsi byl po jeho boku, takže musíš vědět, že mluvím pravdu. Nedokáže nic skrývat, opravdu o tom nic nevěděl!“

He Xuan ostře vykřikl: „A to je přesně ono! Proto je takový, jaký je, protože o ničem nesměl mít tušení!“

Shi Qingxuan sklonil hlavu ještě o něco níž.

Jakým právem se po cizí krvi a kostech vyšplhal na Nebesa, kde si bezstarostně užíval luxusu bez sebemenšího pocitu viny?

Černá voda pokračoval: „Nevěděl to tehdy, ale je snad nevědomý i teď?“

Shi Qingxuan vzhlédl a promluvil chvějícím se hlasem: „Bratře Mingu, já…“

„Drž hubu!“ zařval He Xuan.

Tvářil se divoce a Shi Qingxuanovi přeběhl po zádech chladný mráz. He Xuan se otočil a začal po sále panství Spodní vody přecházet sem a tam. Tiše vrčel: „Dal jsem ti šanci!“

Shi Qingxuan zavřel oči a zaťal pěsti. Xie Lian si vzpomněl na Ming Yiho přehnaně zuřivé „Dobře. Jak chceš!“¹ ve městě Fu Gu, a na tu scénu, kdy mu zablokoval cestu, když chtěl s Pei Mingem odejít za Shi Wuduem.

Shi Qingxuan si vždy zvolil svého bratra. Teď zašeptal: „Je mi to líto.“

He Xuan se zastavil. „K čemu je mi dobrá tvoje omluva?“

Před Shi Qingxuanovýma očima byla vystavena řada čtyř uren, jako by i ony se vysmívaly jeho nicneříkající omluvě. Zabodávaly se mu do srdce a pálily jeho nitro, jako by prohlédly vše, co může říct.

„Vím, že to nepomůže, ale já…“ Shi Qingxuanův hlas zněl prosebně.

„Ale ty co?“ odsekl chladně He Xuan. „Ty víš, že je to k ničemu, ale přesto se snažíš vyjádřit svou nejhlubší upřímnost v naději, že mě snad dojmeš, já se zbavím zášti a všechno všem odpustím?“

„Ne, ne, tak jsem to nemyslel!“ vrtěl rychle Shi Qingxuan hlavou. „Já jen… Já se jen opravdu velmi omlouvám, že jsem ti ublížil. Opravdu… Mingu… He… mladý pane He, vím, že jsem se já a můj bratr provinili. Už to nejde vzít zpět, takže…“

He Xuan pozorně poslouchal. „Takže?“

Jakákoliv další slova by zněla uboze a prázdně. Shi Qingxuan se zoufale snažil něco vymyslet.

He Xuan se ušklíbl. „Tak povídej. Proč jsi přestal? Jsi snad ochoten za své hříchy zemřít?“

Tím Vládce větru zaskočil. Shi Wudu už to nedokázal snášet: „He Xuane! Můžu za to já a může za to Kazatel prázdných slov! Shi Qingxuan nic neudělal, nezaslouží si zemřít, nemůžeš…“

„A kdo z mé rodiny zhřešil?“ He Xuan ho přerušil a otočil se k němu čelem. „Kdo z nich si zasloužil smrt?“

Shi Wuduovi se zadrhl hlas.

„Pokračuj,“ pobídl He Xuan Vládce větru. „Řekni mi to. Jsi ochotný zemřít?“

„Jsem,“ zašeptal Shi Qingxuan.

He Xuan se jen ušklíbl. Shi Qingxuan měl skloněnou hlavu, takže Xie Lian nemohl vidět, jak se Černá voda tváří, ale i kdyby ano, pravděpodobně by nedokázal odhadnout jeho pocity.

Pak He Xuan odešel s pěstmi zaťatými v bok. Skupina bláznů se okamžitě vrhla zpět ke Shi Qingxuanovi, objali jeho ruce a nohy a odmítali ho pustit. Někteří ho tahali za vlasy, jiní se mu zahákli kolem krku, a všichni do jednoho měli v očích šílený výraz, jako by ho chtěli zaživa sníst. Xie Lian už se mezi blázny dříve pohyboval, ale z toho pohledu mu tuhla krev v žilách. Pomyslel si: „Co je to za lidi? Proč tu démon Xuan shromáždil tolik bláznů?“

Shi Qingxuan nehnutě snášel strkání a objímání těch šílenců a netroufal si vydat hlásku. He Xuan ho chvíli chladně pozoroval a pak promluvil:

„Víš, co jsou ti lidé zač?“

Špinavé prsty připomínající pařáty drápaly Shi Qingxuana po tváři a osahávaly celé jeho tělo, ale on se neodvažoval ani nadechnout. Pochopitelně neměl čas zamyslet se nad tím, co za lidi se na něj věší, takže zavrtěl hlavou.

„Osudy těch nejnižších,“ odpověděl He Xuan. „Odporné osudy lidí, předurčených k bídě. Životy nižší než zvířata. Osudy, které dokážou člověka přivést k šílenství.“

Xie Lianovi se do srdce vkradl mrazivý pocit strachu, protože začínal tušit, co má He Xuan v plánu. Shi Wudu pochopil také a vytřeštil oči.

„To nemůžeš!“

He Xuan se postavil mezi oba bratry a studeně řekl: „Teď vám dám dvě možnosti.“

Nejdřív ukázal na Shi Wudua. „První možnost. Vybereš jednoho z těch lidí a vyměníš s ním osud svého bratra. Ty sám pak zmizíš v říši smrtelníků.“

Shi Wuduovy oči se podlily krví a ramena se mu začala chvět.

„Když tak rád vyměňuješ osudy jiných, musíš s tím mít dost zkušeností,“ pokračoval He Xuan. „Nemusím ti tedy říkat, jak na to.“

Pokud by člověk nebral v úvahu důvody jeho chování, pak by snadno považoval He Xuana za neuvěřitelně zlomyslného. Ačkoliv původní Shi Qingxuanův osud nebyl tak dobrý, aby se mohl povznést, stále to byl život naplněný luxusem a nicneděláním. Při pohledu na ty šílence bylo jasné, že za jejich stavem stojí buď nemoc, kvůli které měli všude po těle tlející boláky, nebo za tím stojí nepřízeň osudu. Ať už to bylo jakkoliv, všichni byli poznamenání bídným a nešťastným osudem.

Pokud by si Vládce větru s některým z nich vyměnil ten svůj, dostal by se do stejného stavu? Byl to život, který dokázal člověka přivést k šílenství, a změnit jej na nekonečná muka a utrpení.

Bylo jasné, že Shi Wudu tentokrát svým nebeským soužením neprošel. A teď, když vyšel na světlo jeho čin s Kazatelem prázdných slov, bude nepochybně vypovězen z Nebes. Po vykázání do říše smrtelníků by už nemohl Shi Qingxuanův osud změnit. Obyčejný smrtelník bez schopností, a lidská troska, předurčená k šílenství – jaký by asi byl jejich další život?

Shi Wudu zaťal zuby. „A druhá možnost?“

Zatímco mu odpovídal, He Xuan si upřeně prohlížel jeho bratra. „Druhá možnost jsi ty. Nedotknu se jeho osudu. Ale tady a na tomto místě pro mě usekne hlavu svého bratra.“

Se zařinčením dopadla na zem rezavá čepel. Shi Qingxuan na ni zíral s vytřeštěnýma očima.

„Potom mi navždy zmizíš z očí a já budu předstírat, že jsi nikdy neexistoval.“

Nenávist tak hluboká, že se mu stovky let zažírala do kostí, konečně vyplula na povrch. V očích mu jasně plála šílená zuřivost a každému muselo být jasné, jak vážně to myslí.

Po chvíli ticha Shi Wudu zaskřehotal: „Skoncuji se sebou sám. Nech mě to udělat.“

„Nemáš právo se mnou smlouvat,“ odsekl He Xuan.

Shi Wudu se podíval na Shi Qingxuana a nešťastně zamumlal: „Žádáš naše životy…“

Shi Qingxuan však nebyl tak zoufalý jako on a spěšně zvolal: „Bratře! Bratře! Zvolme první možnost. Tu první!“

Chvíli to trvalo, ale nakonec se Shi Wudu uklidnil. „Ne. Vyberu si tu druhou možnost.“

Shi Qingxuan na něj ohromeně zíral. „Proč druhá možnost? Nemůžeme žít oba? Bratře, já to nedokážu udělat, opravdu nedokážu.“

„Ticho!“ zařval vztekle Shi Wudu. „Copak to nechápeš? Necháš mě o všechno přijít a dívat se, jak se z tebe stává mrzká zrůda? Myslíš, že já tohle dokážu? Necháš mě to sledovat a zešílet?“

„Bratře!“ vykřikl znovu Shi Qingxuan. „To nevadí, hlavně když budeme naživu! Kromě toho, opravdu… když se nad tím zamyslíš… my… žili jsme stovky let, je čas… už je čas, abychom…“

Během jeho řeči jako by si vzpomněl, jak dobře si několik posledních století žil, a tak se zastyděl, že se neodvažoval pokračovat.

He Xuan je nepřestával chladně pozorovat. Shi Wudu se konečně vyškrábal na nohy, popadl tu rezavou špinavou čepel a odpotácel se ke zdi.

Chytil mladšího bratra za rameno. „Udělej to!“ Pak naléhavě zašeptal. „Najdi generála Peie. Požádej ho, aby se o tebe postaral.“

Ta čepel byla děsivě těžká a pokrytá rzí. Bylo by těžké s ní zabít slepici, natož člověka. Kdyby někdo takovou čepelí usekl druhému hlavu, bylo by to velmi bolestivé pro kata i jeho oběť. Shi Qingxuan byl tak zděšený, že meč nedokázal udržet a několikrát ho upustil na zem. „Nevadí, že o všechno přijdeme! To nevadí,“ přesvědčoval Shi Wudua. „Vždycky jsi říkal, že každý na světě se stará jen sám o sebe, tak proč by se někdo staral o nás. Vždycky jsme to byli jen my dva, víc není potřeba. Nedávej mi tu věc! Nedávej mi ji!“

„Qingxuane!“ vykřikl Shi Wudu. „Nechovej se jak dítě!“

Pak se hořce usmál. „Říká se mi Vodní tyran, to přece víš. Za ta léta jsem vyvolal tolik nenávisti! Seznam mých nepřátel by dosáhl od země až k Nebesům. Bude jednodušší, pokud zemřu, pak se ti nic nestane. Pokud bych však přišel o všechnu svou moc, pokud by mi nic nezbylo, byl by to osud horší než smrt. Nebudu-li bohem vody, nemůžu se o nás dva postarat. Nedokážu ochránit ani sám sebe. Bojím se, že nepřežijeme ani dva dny… Vezmi si to!“

Shi Qingxuan měl na krajíčku. „Ne! Nemůžu, prostě nemůžu! Bratře, já opravdu nemůžu! Nenuť mě! Nedávej mi to! Pomozte mi! Pomozte někdo, pomozte mi!“

Opakovaně volal o pomoc, křičel každým kouskem své bytosti až do ochraptění.

Shi Wudu ho přerušil: „Musí to tak být! Neboj se, Qingxuane, nebude to tak hrozné, jako výměna osudu nebo zbavení duchovní síly!“

He Xuan byl do této chvíle neuvěřitelně trpělivý, ale teď bez varování stranou odkopl Shi Wudua, až vyplil plná ústa krve a svalil se na zem, neschopen vstát.

„Bratře!“ zakvílel od zdi Shi Qingxuan.

He Xuan ho mrazivě přerušil: „Ticho! Už dost těch nechutných projevů bratrské lásky. Otevři oči a podívej se, kde jsi. Nikdo se tu nad tebou nesmiluje.“

Shi Wudu, stále s ústy plnými krve, nečekaně vyskočil na nohy a chytil Shi Qingxuana za krk. Ohromený Xie Lian ucítil, jak se mu zastavuje dech a do hlavy se mu hrne krev.

„Bratře…?“ zasípal Shi Qingxuan.

Shi Wudu cedil slova přes krvavé rty: „Qingxuane! Nemůžu tě nechat samotného! Jestli zemřu, nedokážeš na světě přežít, takže bude lépe, když půjdeme spolu!“

Napnul svaly a sevřel mu krk s ještě větší silou. Shi Qingxuanovu se zatmělo před očima a z hrdla se mu vydraly steny. Xie Lian byl v šoku. Opravdu se Vládce vody chystá svého bratra uškrtit?

Najednou tlak na jeho hrdle zmizel a do plic se mu vlil čerstvý vzduch. Shi Qingxuan se dusivě rozkašlal a konečně popadl dech.

He Xuan stál hned vedle nich. Ruce, které před chvílí škrtily Vládce vody, mu s neuvěřitelnou silou odtrhl u loktů od těla a odhodil je, jako by to byl odpad.

„Nabídl jsem ti snad třetí možnost?“ zeptal se ledově.

Shi Wuduovi z utržených předloktí stříkala krev jako z fontány, přesto se bouřlivě rozesmál.

„Co je ti k smíchu?“

Shi Wudu mávl prázdnými, krví nasáklými rukávy. „Ty jsi mi k smíchu! Směju se ti, když si myslíš, že máš navrch! Věřil jsi, že ses konečně po těch stoletích snažení pomstil? Máš ze sebe dobrý pocit?“

„Vidět tě takhle zlomeného? Ano, cítím se dobře,“ odpověděl He Xuan.

„Ano? Pak ti něco řeknu. Já se cítím mnohem lépe!“ Stále krvácející pahýly rukou opřel He Xuanovi o límec.

„A víš proč? Protože tu stojíš plný vzteku, plný utrpení a nenávisti, a přesto jsi stále bezmocný, protože nedokážeš své blízké vrátit mezi živé! Nejsi nic víc než přízrak ve světě stínů. Můžeš být naštvaný, jak chceš, ale oni už jsou dávno pryč! Ale já a můj bratr, my jsme si žili tak dlouho! Stovky let jsme byli nebeskými úředníky, a i když už to skončilo, stále jsme dopadli lépe! Vyšel jsem z toho vítězně, takže se nediv, že se cítím lépe než ty! Hahahahahahaha…“

S každým dalším slovem He Xuana bledá tvář temněla, jako by v chladné, pusté zemi zahořel oheň duchů. Teplota vzduchu v sále prudce klesla.

Do morku kostí vyděšený Shi Qingxuan na bratra nevěřícně zíral a chraplavě zaskuhral: „Bratře… už nic neříkej! Můžeš prosím přestat? Bratře, u všech bohů, co to říkáš? Co to plácáš za nesmysly…“

He Xuan švihl rukou a sevřel Shi Wuduův krk. „Tak ty nemáš výčitky svědomí?“

Vládce vody se divoce rozesmál. „Výčitky svědomí? Nebuď směšný! To mi říkáš ty, Nejvyšší král duchů, Černá voda potápějící lodě? Chceš se mnou mluvit o výčitkách svědomí? Něco ti řeknu: nic takového neexistuje!“

Shi Qingxuan se rozvzlykal, zatímco Shi Wudu se vztyčenou hlavou pokračoval: „Všechno, co mám, jsem získal vlastní snahou. A získal jsem i to, co předurčeno nebylo. Osud je v mých rukou, ne v rukou Nebes!“

Takový výklad rčení „Osud je v mých rukou, ne v rukou Nebes“ slyšel Xie Lian poprvé a byl z toho dost konsternovaný.² He Xuan vyprskl smíchy, jako by mu Shi Wuduova neochvějná houževnatost a odmítání přiznat spáchanou křivdu otevřelo oči. Jeho výraz byl čím dál děsivější.

Shi Qingxuan byl na pokraji zhroucení.

„Bratře… prosím tě, prosím tě, přestaň prosím mluvit, prosím, zmlkni! Pomozte mi….“

Shi Wuduovou samolibou arogancí však nemohlo nic otřást. „Tvůj bratr půjde první, Qingxuane. Počkám na tebe dole. Hahahahaha…“

Větu nedokončil, protože He Xuan ho jednou rukou chytil pod bradou a druhou mu sevřel vlasy. Shi Qingxuanova duše málem opustila tělo. Železné řetězy zběsile řinčely o zeď.

„Bratře Mingu, Bratře Mingu! Omlouvám se, omlouvám se ti, omlouvám se, omlouvám! S bratrem jsme zhřešili! To my jsme se na tobě provinili! Je to moje vina! Můj bratr to všechno udělal jen kvůli mně! On se zbláznil, můj bratr je blázen, copak to nevidíš? Já… ty… ty…“

Chtěl prosit, modlit se o pomoc, ale prosby mu nedokázaly přejít přes rty. Jeho oči však vyjadřovaly všechny úklony za něj. He Xuan ho sledoval a na krátký okamžik se zdálo, že si něco vybavil. Jeho výraz se uvolnil.

V Shi Qingxuanovi se objevil plamínek naděje. S úlevou si oddechl a do očí se mu vyhrnuly slzy. Než však mohl promluvit, uslyšel krutý He Xuanův hlas:

 „Dovoláváš se špatné osoby.“

Pak prudce trhl vzhůru a vyrval Shi Wuduovi hlavu z krku.

Z krku Vládce vody vytryskla krev tak prudce, že zkropila celé Shi Qingxuanovo tělo. Vládce větru už to nevydržel a začal kvílet jako pominutý.

Vidět stojící bezhlavou mrtvolu připadalo bláznům kolem něj neuvěřitelně zajímavé. Doslova šíleli nadšením, točili se kolem dokola a jejich bosé nohy rozmazávaly krvavé stopy všude kolem. Jásali a tleskali:

„Ano, ano, ano! Je mrtvý, je mrtvý!“

„Mrtvý, mrtvý! Hehehe!“

Shi Qingxuan stále křičel. Kvílel tak dlouho, až měl pocit, že všechny jeho duše opustily tělo. Nepamatoval si, kdy vlastně přestal, ale když se vzpamatoval, z jeho bratra zbyla jen bezvládná hromádka na podlaze nasáklé krví.

He Xuan stál nedaleko od něj a z ruky mu za vlasy visela Shi Wuduova hlava. Oči měla stále doširoka otevřené. Černá voda na Shi Qingxuana dlouho hleděl, než se po chvíli bezvýrazně zeptal: „Máš ještě co říct?“

Shi Qingxuan se skelným pohledem nepřítomně zíral na řadu uren na oltáři a dva roztrhané vějíře na zemi.

Trvalo dlouho, než zamumlal: „Chci zemřít.“

„Sni dál,“ odpověděl ledově He Xuan.

Pak k němu natáhl ruku a Shi Qingxuan zavřel oči.

Současně s tím byla Xie Lianova duše prudce vytržena a vymrštěna vzhůru!

Když dopadla zpět na zem a on znovu otevřel oči, zjistil, že bezvládně leží v objetí rudě oděného muže. Hua Cheng ho jednou rukou jemně držel za bradu a hluboce jej líbal. Nebylo divu, že Xie Lian cítil, jak duchovní síla podporující kouzlo Výměny duší tak rychle mizí. Hua Cheng použil nejrychlejší a nejúčinnější způsob, jak dostat zpět všechny síly, které princi půjčil, a úspěšně vrátil jeho duši zpět do vlastního těla.

Tento nádherný obrázek, který mám chuť si pověsit nad postel (hned vedle WWX a LWJ), nakreslila Naomi Mevil.

--Předchozí kapitola--      --Seznam kapitol--        --Další kapitola--

Poznámka překladatele: Uf, uf, uf. Nevím, koho litovat víc. Dobře, Shi Wudu to není, i když na poslední chvíli udělal co mohl a ušetřil bratra největší bolesti. Chudák He Xuan. Chudák Shi Qingxuan...  V příští kapitole se tak trochu vyřeší spousta "proč" kolem He Xuana. Ale víte, co nechápu? Že se najdou lidi tvořící fanouškovskou tvorbu, kteří spojují SWD a HX jako pár! SQX a HX naprosto chápu, tam je silné přátelství a city, ale jeho bratr? No to ani náhodou, to nebyla nenávist s odstíny touhy, to bylo čiré zhnusení. Shi Wudu je nepříjemná a odpuzující postava, asi nejvíc ze všech bohů, u kterých jsme zatím poznali jejich minulost. Dobře, měl skutečně rád bratra, ale sobeckou a tyranizující láskou, která se neštítila ničeho. Zasloužil si všechno, co dostal. 

---

1 Pro připomenutí šlo o scénu, kdy princ navrhoval ohlásit Kazatelův únos Shi Qingxuana na Nebesa:
Shi Qingxuan ho však zarazil: „Počkej! Vaše Výsosti, slíbil jsi mi, že to udržíš v tajnosti! Mého bratra brzy čeká třetí nebeské soužení. Třetí bývá velmi silné, nesmí ho nic rozptylovat!“

Ming Yi chladně odpověděl: „Pokračuj tímhle stylem a já udělám nebeské soužení ze života tobě.“

„Říkám ne, a myslím to vážně!“ zuřil Shi Qingxuan. „Víte, kolik očí mého bratra sleduje? Ten netvor si to určitě načasoval schválně.  Nenechám ho vyhrát! Nikdy! I kdybych měl zemřít, i kdyby moje kosti měly shnít pod zemí, můj bratr nejdřív dokončí svou zkoušku a teprve potom mu dovolím mě vyhrabat!“

O chvíli později Ming Yi rezignovaně ustoupil. „Dobře. Jak chceš.“

Xie Lian zbystřil, protože v jeho tónu rozpoznal vlnu potlačovaného vzteku. Byla to velmi intenzivní emoce, kterou u něj nikdy předtím nezaznamenal, což prince poněkud zneklidnilo. ^↩ 

2 Aj překladatel uvádí: V taoismu jde o to, snažit se v rámci rovnováhy vesmíru dělat to dobré (dosáhnout štěstí) a vyhýbat se špatnému, což je vlastně význam přísloví „Osud je v mých rukou, ne v rukou nebes“ (neupraveno „Můj osud závisí na mně a ne na nebesích“) Jenže SWD narušil rovnováhu a řád, aby změnil osudy SQX a HX, a obhájil si to tím příslovím v naprosto pokřiveném kontextu. Proto princ reagoval tak šokovaně.  ^↩