Kapitola 125: Rozuzlení pravdy mrtvého; Vládce vody bojuje s démonem Xuanem 2

Když Hua Cheng spatřil, že se Xie Lian probral, pomalu oddálil rty a začal se odtahovat.

Po vší té hrůze, které byl svědkem, už Xie Lianovi ani za mák nezáleželo na jeho pověstí. Zvedl ruce, obtočil je Hua Chengovi kolem krku a divoce ho políbil, aby nasál zpět duchovní síly, které mu vzal.

Hua Chenga obrácení toku duchovních sil zaskočilo. Princ mu sevřel dlaněmi obličej a ve strachu, že se mu vytrhne, ho stáhl na zem a přitiskl si ho k sobě. Do těla se mu vlil chladivý proud duchovní síly, změnil se na příjemně teplý a stékal mu do žaludku.

Vtom zaskřípaly dveře do svatyně Pu Qi. Zevnitř se vysoukal zelený stín, svázaný tak, že připomínal obří housenku.

„Co to má kurva být? Který zkurvysyn se mě odvažuje rušit? Nějakej zlodějskej grázl? Odvažuješ se přijít do MÉHO domu a rušit MŮJ spánek? To zrovna! Já ti ukážu, co…“

Při pohledu na dvojici před svatyní se odmlčel. Na zemi se překrývaly dvě mužské siluety, objímaly se a vášnivě se líbaly. Jeden v rudé, druhý v bílé, kdo to asi mohl být?

Noc prořízlo hlasité a dlouhé zaječení: „Uáááááááááááááááááá!“

Hua Cheng zrovna zvedal ruku, aby ji princi položil na rameno, ale po tom jekotu se trochu napřímil a trhl zápěstím. Qi Rongův výkřik změnil tón, jak byl neviditelnou silou vržen zpět do svatyně. Dveře se za ním s třísknutím zabouchly. Teprve pak se Hua Cheng znovu sklonil a přitiskl se ke Xie Lianovi. Hlavu měl vztyčenou, ztěžka oddechoval a oči se mu temně leskly. „Vaše Výsosti!“

Xie Lian neměl čas na vysvětlování, místo toho znovu objal Hua Chenga kolem krku a přitáhl si jeho rty ke svým.

Když nasál dostatek duchovní síly, odkašlal si a vykřikl: „Kouzlo Přesunu duší!“

Jenže než mohla být jeho duše vymrštěna vzhůru, něco ji ztěžka srazilo zpět do těla, jako by narazila na neviditelnou zeď. Xie Lian šokovaně vydechl. Když otevřel oči, stále nad sebou viděl hvězdnou oblohu a Hua Chengovu tvář s úzkostným výrazem.

Xie Lian se posadil a chytil se za hlavu. „Už se k němu nedokážu dostat.“

Je Shi Qingxuan mrtvý? Nebo snad démon Černé vody posílil ochrannou bariéru? Tak či tak, nedokázal se do těla Vládce větru vrátit. I kdyby si teď pospíšil k Jižnímu moři, nedostal by se k němu včas.

Hua Chengovi jeho zmatek neunikl. „Vaše Výsosti, omlouvám se, ale…“

Xie Lian na něj pohlédl a Hua Cheng pokračoval: „Do téhle záležitosti by se cizí neměli vměšovat.“

Princ mávl rukou. „Není se za co omlouvat. Popravdě řečeno, i kdybych tam byl, nemohl bych nic udělat.“

Pomocí kouzla Přesunu duší dokázal do Shi Qingxuanova těla pouze vstoupit. Nyní však byl Vládce větru smrtelník, takže i kdyby mu pomohl vymanit se z okovů, jak by se mohl s Černou vodou utkat. Nedokázal by mu ani utéct.

Jakmile se Xie Lian vzpamatoval, rychle vstoupil do nebeského komunikačního pole.

„Ling Wen, už jste všichni vyrazili?“

„Vaše Výsosti!“ vykřikla Ling Wen. „Jak to, že jste tak dlouho neodpovídali? Už jsme do Jižního moře vyslali několik nebeských úředníků. Jeho Výsost Qi Ying už je zpět, takže ho tam také pošleme, ale do doupěte démona Černé vody není snadné se dostat. Kdo ví, kdy je najdeme.

„Počkejte na mě, půjdu s vámi,“ odpověděl chraplavě Xie Lian. „Možná si budu ještě pamatovat cestu. Ale budu vás muset obtěžovat, abyste pro mě někoho poslali do svatyně Pu Qi.“

„Dobrá. Dorazili tam.“

Mírně zaskočený Xie Lian otočil hlavu. Hua Cheng byl pryč, ale z vesnice Pu Qi se blížili dva mladší úředníci a za nimi vysoký mladík s černými vlnitými vlasy. Byl to Quan Yizhen.

Xie Lian sklonil hlavu v pozdravu, ale Quan Yizhen formalitám nerozuměl, takže gesto neopětoval. Xie Lianovi to nevadilo. Rozhlédl se kolem sebe, ale po Hua Chengovi stále ani stopy. Pochopil, že mu dává prostor, aby celou záležitost vyřešil.

S Quan Yizhenem a dvěma mladšími úředníky odjeli k Jižnímu moři. Na Xie Lianův návrh nejdřív shromáždili deset mohutných rakví, v nichž dřív leželi mrtví, aby byli připraveni na nečekané situace. Po šesti hodinách plavby lodí narazili na moři na bizarní podívanou, když se kolem lodi objevilo několik obřích rybích koster. Mladší úředníky to znepokojilo.

„Už jsme tady?“

„To není možné,“ zavrtěl Xie Lian hlavou. „Pokud bychom vpluli do doupěte démona Černé vody, loď by se začala potápět a rozhodně by nepokračovala tak rychle.“

Zjevně narazili na pozůstatky včerejší bitvy generála Peie a Vládce vody. Quan Yizhen, v sedě balancující na bočním zábradlí, ukázal rukou. „Před námi je černý ostrov. To je ono?“

Xie Lian zaostřil zrak a skutečně spatřil tmavý ostrov. Čím víc se blížili, tím víc se zdálo, že je to ostrov Černé vody.

„Opravdu to tak vypadá,“ zamračil se princ lehce. „Ale jak je možné, že se dá tak snadno najít a že jsme se ještě nepotopili? Buďte ostražití, může to být past!“

Ale jen to dořekl, uvědomil si, že se o žádnou past nejedná. Na pláži totiž stál pod ostrým sluncem člověk, osekával kmeny stromů posvátným mečem a vyráběl z nich rakve. Tři už měl hotové a právě vyráběl čtvrtou. Xie Lian začal okamžitě mávat.

„Generále Pei! To je generál Pei! Musí to být ten ostrov!“

Loď okamžitě změnila směr a zamířila k němu.

Pei Ming nevypadal příchodem posil nijak zvlášť potěšeně. Místo toho odhodil meč, otřel si nos a zachmuřeně je přivítal:  „Museli jste dorazit, až když už mám všechno hotové, že?“

„Je zázrak, že vůbec někdo dorazil,“ odpověděl Quan Yizhen. „Když se ostatní dozvěděli, že se jedná o tvou záchranu, najednou nikdo neměl čas.“

Pei Ming nasadil výraz, jako když ignoruje otravné dítě, a obrátil se ke Xie Lianovi. „Vaše Výsosti, vrátil ses jako první? Jak se vám podařilo postavit loď, která se na zdejších vodách udrží?“

„Nemyslím si, že je to tou lodí. Spíš se rozptýlila kletba doupěte démona Černé vody.

Zaskočený Pei Ming zkusmo máchl mečem a opravdu, tím jediným pohybem padla k zemi celá řada stromů. Jeho duchovní síly byly zpět. Generál Pei překvapeně vrtěl hlavou.

„Kdybych to věděl, nemusel bych se s těmi rakvemi tak dřít.“

Skutečně pracoval neúnavně celou noc. Vyrobil rakve pro čtyři osoby, ale tři z nich byly nyní zbytečné.

Nebeští úředníci vstoupili na ostrov a zamířili rovnou do nitra lesa. Malí duchové, kteří tam přepadali, při pohledu na takovou sílu zděšeně prchli do všech stran. K jezeru Černé vody se tak dostali, aniž by narazili na jakékoliv neviditelné tvory, a bez rušivých vlivů cizích duchovních bariér se jim po chvíli úsilí podařilo prolomit kouzlo a iluzi rozptýlit. Před očima se jim zanedlouho objevilo železné vězení i panství Spodní vody.

Jakmile vstoupili do sídla, Xie Lian posbíral pozůstatky kostlivce v černém plášti. Zabalil je do uzlíku a držel v ruce, zatímco prohledával palác. Velký sál našli prázdný, jenom na špinavé stěně zůstaly dva prázdné zakrvácené okovy. Uprostřed místnosti ležela v kaluži zaschlé krve bezhlavá mrtvola, po které několik šílenců házelo náhodné předměty. Ve chvíli, kdy nebeští úředníci vstoupili, se ti blázni ještě víc rozvášnili.

Pei Ming ohromeně ztuhl a teprve po chvíli se odvážil prozkoumat, komu ta mrtvola patří.

„Vládce vody…“ vykřikl otřeseně.

Xie Lian už o tom věděl, takže jen navrhl: „Prosím, všichni prohledáme sídlo i celý ostrov, jestli tu není Vládce větru, nebo alespoň jeho… mrtvola.“

Ať však hledali, jak chtěli, na ostrově nebylo po Shi Qingxuanovi ani stopy.

Odnesl ho snad démon Černé vody? Nebo byl Vládce větru zavražděn a jeho mrtvé tělo vhozeno do moře, kde jeho maso sežraly ryby?

Shi Wuduovi podařilo na samém konci He Xuana vyprovokovat k tomu, aby jej zabil vlastní rukou. Tím, že vraždu neprovedl Shi Qingxuan, nenaplnil jeho podmínku. Vyměnil snad He Xuan nakonec jeho osud s některým z šílenců?

Pei Ming odehnal ty otravné blázny a napůl se zhroutil na podlahu. Dlouho seděl ztracený v myšlenkách a nakonec si povzdechl.

„Vládce vody, můj bratře. Celý život jsi byl hrdý, a přesto jsi skončil takhle. Netuším, zda jsi po smrti našel klid. Skutečně platí, že čím výš vystoupáš, tím tvrdší je pád. Život je plný překvapení a člověk nemůže uniknout všemu, co se chystá. Ani když se smrtelníci stanou bohy, nestačí to k tomu, abychom se vyhnuli osudu.“

Quan Yizhen k Vládci vody nechoval žádné hluboké city, takže dosud zvědavě procházel panstvím Spodní vody. Když přišel k nim, tázavě pohlédl na mrtvé tělo a nakrčil čelo. „Kde je hlava?“

„Odnesl ji démon Černé vody Xuan,“ odpověděl princ.

„Copak ho tak nenáviděl? A kde je Qingxuan? A Vládce země? To tu zemřeli všichni úředníci vody, větru a země?

„Cítil k němu skutečně velkou zášť,“ odpověděl Xie Lian. „A co se týče Vládce země, záleží, po kterém se ptáš. Ten pravý je v mých rukou, ten falešný byl tím, kdo připravil Vládce vody o hlavu.“

„Cože?“ vykřikl Pei Ming šokovaně.

Xie Lian na něj pohlédl. „Generále, ty jsi to nevěděl, že? Skutečné příjmení démona Černé vody bylo He. Xuan je jeho zdvořilostní jméno.“

Pei Mingův výraz se změnil. Zdálo se, že on a Ling Wen nebyli ohledně celé věci tak úplně nevinní. Těžko říct, nakolik v tom byli skutečně zapleteni.

Vše, co bylo třeba oznámit, bylo oznámeno, vše, co bylo třeba vyřešit, bylo vyřešeno.

Když se Xie Lian vrátil do vesnice Pu Qi, uplynul už celý den. Kráčel ztěžka, vyčerpaný na samou hranici svých sil.

Sotva otevřel dveře, přivítalo ho Qi Rongovo ječení:

„Hua Chengu, ty prašivý pse! Copak vy dva nemáte ani trochu studu! Kurva! Co jste to sakra uprostřed noci dělali! Já jsem se kurva úplně zděsil! Vypálil jsi moje zasraný oči! Máš to u mě, kurva, spočítaný!“

Z úst se mu valil neutuchající proud vulgarit a nadávek. Xie Lian si okamžitě vybavil zahanbující vzpomínku na to, jak s Hua Chengem leželi na zemi a střídavě si vysávali síly. Tehdy mu to trapné nepřipadalo, ale teď se před tím neměl kam skrýt. Okamžitě se otočil ke dveřím s úmyslem zmizet.

Hua Cheng ho poslouchal a houpal se na židli s nohama opřenýma o stůl. Jakmile zaslechl vrznutí dveří, praštil Qi Ronga zezadu do hlavy, až ho omráčil, a postavil se.

„Gege.“

Xie Lian mu kývl a dveře zase zavřel. Překročil svázaného Qi Ronga, který na zemi vypadal jako přerostlý zelený červ, a posadil se.

„Guzi a Lang Ying si šli ven hrát?“

„Ano, pustil jsem je. Tvrdě jsi pracoval,“ podotkl Hua Cheng.

„I ty.“

Hua Cheng se krátce usmál. „Bál jsem se, gege, že mi to budeš vyčítat.“

Xie Lian zavrtěl hlavou. „San Langu, moc přemýšlíš. Já takový nejsem. Ve skutečnosti jsi měl v celé věci pravdu. Lidé zvenčí by se do toho opravdu… opravdu neměli vměšovat.“

Chvíli o tom přemýšlel, ale nakonec mu to stejně nedalo. „San Langu, co si myslíš, že démon Černé vody udělal s Vládcem větru?“

Hua Cheng chvíli mlčel. „Ani já nevím. Černá voda byl vždy poněkud výstřední. Byl sám příliš mnoho let, nikdo nemůže vědět, jak přemýšlí.“

„Ne, to nemůže.“ Xie Lian si náhle vybavil, že podobnou poznámku proneslo mnoho nebeských úředníků i na adresu Karmínového deště dotýkajícího se květu.

Z hory Tong’li se Černá voda potápějící lodě vynořil poté, co zmasakroval miliony duchů. Karmínový déšť dotýkající se květu byl stejný. He Xuan v hoře vydržel sám celé roky a Hua Cheng na tom byl nejspíš podobně.

To, co zformovalo Černou vodu potápějící lodě, byla nenávist. Ale co zformovalo Karmínový déšť dotýkající se květu?

Co dělalo Hua Chenga Hua Chengem?

Xie Lian měl plnou hlavu otázek. Potřásl hlavou, potlačil myšlenky na onu“ vznešenou, laskavou a jemnou osobu“ a donutil se vzpamatovat.

„San Langu, pořád něčemu nerozumím. Celá ta záležitost s tím, že se Vládce vody dopustil podvodu, měla být tajná. Jeho podvod zůstal tak dlouho utajen, tak jak se Černá voda dozvěděl pravdu? Ale pokud mi nechceš odpovídat, nemusíš.“

„He Xuan utekl, přestěhoval své panství a zbavil se své falešné identity nebeského úředníka, tak proč bych neměl odpovědět. Je to vlastně jednoduché. Tu noc, kdy Černá voda umíral, se šel Shi Wudu o jeho smrti přesvědčit.“

„Teprve když je kořist mrtvá, může si Kazatel prázdných slov najít další cíl,“ doplnil Xie Lian.

„Ano. Černá voda netušil, kdo za ním přišel, ale zapamatoval si jeho tvář. Teprve když se stal duchem a dozvěděl se víc o záležitostech Nebes a země, zjistil, že tou osobou byl Vládce vody.“

Nebylo divu. Ale přesto to bylo zvláštní. Proč chtěl mocný Vládce vody osobně sledovat umírajícího smrtelníka?

„A jak ho to přivedlo k myšlence o změně osudu?“ zeptal se Xie Lian.

Hua Cheng odpověděl: „Proto se vydával za Vládce země a pronikl na Nebesa, aby mohl vše vyšetřit. Docela odvážné a chytré, pokud mohu říct.“

„Možná bych to nazval odvážným a chytrým, nebýt toho, že nakonec zabil skutečného Vládce země, a že do všeho zatáhl přes dvě stě smrtelných rybářů.“

Hua Cheng však zavrtěl hlavou. „Gege, nevím, zda skutečného Vládce země zabil on. Ale obávám se, že za těmi rybáři ve Východním moři stojí někdo jiný.“

autorkou obrázku je TryToKiss

--Předchozí kapitola--      --Seznam kapitol--        --Další kapitola--