Kapitola 130: Třídění barev; obchod s oděvy dokořán 1

Byla to Polotvářná žena.

Polotvářné byly vulgární zrůdy, stvořené žárlivostí starších žen na mladé dívky. Nedokázaly smířit s vlastním stárnutím a uvěřily, že pojídáním masa a krve mladých dívek jim vrátí vlastní mládí. Rády mluvily pištivým vysokým hlasem a předstíraly, že jsou dívky v rozpuku. Jak se však říká: „oči jsou oknem do duše“. Stáří nejde jen tak zakrýt, ať se snažíte sebevíc. Čím víc masa a krve pozřely, tím mladší vypadala jejich spodní polovina obličeje, zatímco ta horní, v níž se nacházely oči, se zdála ještě starší. Byl to hrozivý kontrast. I přesto ty zrůdy tvrdošíjně odmítaly přiznat chybu svého počínání.

Xie Lian se vynořil ze sudu. Celý mokrý si stoupnul nohou na okraj sudu a chystal se tu bytost srazit jediným skokem. V tu chvíli jako by se Quan Yizhen probral z mrtvých – vrhl se k ženě a sám ji prudce porazil.

Polotvářná byla opravdu slabá, takže se se zakvílením svalila na zem: „Měj slitování!“

Xie Lian beze spěchu popadl své bílé roucho a přehodil ho přes sebe. „Takže to jsi ty, kdo ukradl Brokátového nesmrtelného?“

Polotvářná okamžitě vykřikla: „Já ne, já to nebyla! Neodvážila bych se vloupat do Velké bojové síně!“

Vlastně to znělo pravdivě. Duchové nižších hodností obvykle opravdu neměli odvahu zbrkle vniknout do Velké bojové síně, protože by s velkou pravděpodobností skončili rozmetáni na kusy. Kromě toho, tahle Polotvářná by neměla mít s Brokátovým nesmrtelným žádnou společnou minulost. Hrubým odhadem jí mohlo být kolem osmdesáti let, zatímco Brokátový nesmrtelný byl starý přinejmenším několik století.

„Tak kde jsi vzala to brokátové roucho?“ vyptával se Xie Lian.

Polotvářná zvedla šátek, aby si znovu zakryla horní polovinu obličeje, a její hlas zároveň s tím znovu vyskočil do vysokých tónů. „Řeknu ti to, Daozhangu! Já… já ho získala ve Městě duchů…“

Mluvila pravdu? Přišla k němu ve Městě duchů?

Xie Lian chvíli nevěděl, co říct, ale dál ji vyslýchal: „Pak tedy, kdo ti to brokátové roucho prodal?“

Polotvářná se znepokojeně zavrtěla. „Daozhangu! Prosím tě, přestaň mě vyslýchat. Já sama nevím! Ve Městě duchů při nákupu opravdu neprověřujeme osmnáct generací předků.“

To byla také pravda. Kdyby bylo podmínkou podnikání ve Městě duchů prověření rodinného původu a zázemí, dnes rušné ulice by nejspíš zely prázdnotou. V některých místech vzkvétal obchod jen díky existenci „šedé zóny“.

Xie Lian ji ještě chvíli zpovídal, ale bezvýsledně. Poté, co se ujistil, že tahle Polotvářná není nic víc než bezvýznamný poskok, otočil se ke Quan Yizhenovi: „Qi Yingu, ať si pro toho ženského ducha přijde jeden z tvých nebeských úředníků.“

Mladý bůh na něj pohlédl: „Nemám ve svém paláci žádné nebeské úředníky.“

„Ani jednoho?“ podivil se princ. „Nikdy jsi nejmenoval žádného zástupce generála?“

„Žádného,“ potvrdil sebejistě Quan Yizhen.

Bojový bůh západu byl samotářem. Nikdy nejmenoval žádného podřízeného, dokonce ani pomocníka, který by vyřizoval nejnutnější záležitosti. Xie Lian na tom byl obdobně, ale on si to jednoduše nemohl dovolit. Quan Yizhenovu situaci vysvětlovala snad jen jeho výstřední povaha. Princi tedy nezbývalo nic jiného, než vylovit hliněnou nádobu a tu Polotvářnou zapečetit. Pak vzal z rukou Lang Yinga to brokátové roucho, jakmile ho však rozložil, aby si jej prohlédl, nakrčil čelo.

Rozhodně v něm cítil zlo, ale… jak to nejlépe popsat? Zlá podstata toho předmětu byla příliš povrchní, jako by nebyla ničím víc než vrstvou vnějšího laku. Nevyzařovala zevnitř. Věc, kterou držel v ruce, nebyla tak nebezpečná, jak říkaly legendy, ale Xie Lian přesto zůstával obezřetný.

Quan Yizhen věnoval rouchu jen krátký pohled. „Je falešné.“

Princ zaskočeně zamrkal. „Jak to víš?“

„Bez všech pochybností je falešné. Už jsem pravého Brokátového nesmrtelného viděl, a je mnohem mocnější než tohle.“

„Kdy jsi ho viděl?“ zeptal se Xie Lian ohromeně. „Vlastně ho muselo vidět dost lidí, ale protože mění podobu, jak se dá určit, zda je pravé nebo ne?“

Quan Yizhen však neodpověděl.

Shodou okolností se s princem prostřednictvím duchovního komunikačního pole právě v tu chvíli spojila Ling Wen. Její hlas mu zazněl v uchu: „Vaše Výsosti, právě jsme dostali informaci, že se asi třicet li od tvé svatyně Pu Qi objevil malý duch s Brokátovým nesmrtelným v ruce. Budu tě muset obtěžovat, aby ses tam šel podívat.“

„Další? Dobře.“ Xie Lian se podíval na Quan Yizhena a bezhlesně se uvnitř komunikačního pole zeptal: „Mimochodem, ještě jedna věc. Ling Wen, Qi Ying už Brokátového nesmrtelného viděl?“

„Qi Ying?“ zopakovala Ling Wen. „Nejenže viděl. Seznámil se s ním mnohem podrobněji.“

„Jak to myslíš?“

„To je dlouhý příběh,“ odpověděla Ling Wen. „Ale Vaše Výsosti, slyšel jsi někdy o tom, že západu vždy nevládl palác Qi Ying? Předtím to byl to palác bojového boha Yin Yua.“

Xie Lian si vybavil, že mu o tom pověděl Vládce větru, když spolu prohledávali Rajské panství. Srdce se mu nad tou vzpomínkou sevřelo.

„Ano, slyšel jsem o tom. Obě Výsosti prý bývali spolubratři z jedné sekty.“

Předtím, než Yin Yu vystoupal, býval hlavním učedníkem své sekty. Jednoho dne spatřil malého drzého uličníka bez domova, slitoval se nad ním a požádal svého mistra, aby jej přijal. To dítě se jmenovalo Quan Yizhen.

Učedníci stejné generace jako Yin Yu se o Quan Yizhena vždy velmi dobře starali. Yin Yu byl první, kdo vystoupal na Nebesa, a Quan Yizhena dokonce jmenoval zástupcem generála.

Ling Wen pokračovala: „S Qi Yingem už ses několikrát setkal, takže nejspíš víš, že on tak trochu…“

„Ignoruje společenské konvence? Myslím, že to může být dobrá vlastnost.“

Ling Wen se zasmála. „Dobrá nebo špatná, to záleží na člověku a na situaci. Někteří jej považují za sobeckého a nevázaného. Nezná způsoby a neprokazuje úctu ani lidem, kteří si ji zaslouží. Kdyby nebylo ochrany Jeho Výsosti Yin Yua, pravděpodobně by ho během prvních pár let na Nebesích ubili k smrti.“

„Obě Výsosti tedy musely mít velmi dobrý vztah,“ podotkl Xie Lian.

„Zpočátku ano,“ souhlasila Ling Wen. „Problém nastal, když později vystoupal i sám Qi Ying.“

Oba bohové pocházeli ze západu, co tedy dělat? Nakonec se dohodli, že budou vládnout společně.

Dvojice mladšího a staršího spolubratra, dohlížející společně na svou zem… znělo to jako krásná pohádka. Jenže jak se říká, hora nedokáže uživit dva tygry.

Mezi smrtelníky byl Yin Yu jedním z milionu a jeho schopnosti stačily k tomu, aby přivolal nebeské soužení a vystoupal na Nebesa. Quan Yizhenovy schopnosti mu však umožnily projít třemi nebeskými souženími, což byl potenciál vzácný i na Nebesích. Nejdřív to nebylo tak zřejmé, takže to ničemu nevadilo, ale s průběhem času se rozdíl mezi jejich silami prohluboval. Quan Yizhen byl navíc skutečný asociál. Nejenže ignoroval budování vztahů s nebeskými kolegy, ale nesnažil se ani zavděčit svým uctívačům. Popravdě se kromě Yin Yua ani neobtěžoval zapamatovat si jména ostatních úředníků, a dokonce byl natolik drzý, že dokázal zmlátit své vlastní stoupence, a ještě je poslat jíst hovna. Byl tak mimo, jak to jen šlo. Přesto se jeho panství stále zvětšovalo a stoupenců bylo víc a víc.  V porovnání s ním ztrácel palác jeho spolubratra svůj lesk a Yin Yu začal být neklidný.

Ling Wen vysvětlovala: „Na své narozeniny si vždy dávali dárky. Jednoho roku, v den narozenin Quan Yizhena, mu Yin Yu daroval působivou zbroj.“

„Brokátového nesmrtelného?“ odhadl Xie Lian.

„Přesně tak.“

Brokátový nesmrtelný dokázal ze svého nositele vysávat krev a postupně jej zabíjel, ale měl ještě jednu ošklivou schopnost: ten, komu byl darován, musel poslouchat všechny příkazy darujícího.

Protože spolu měli oba spolubratři dobré vztahy, Quan Yizhen si brnění bez rozmýšlení navlékl. Brzy potom, zdánlivě neúmyslně, s ním Yin Yu zažertoval. Pod kontrolou Brokátového nesmrtelného však Quan Yizhen ztratil rozum a udělal vše, co mu bylo řečeno. Nebýt Jun Wua, který si všiml, že něco není v pořádku a včas ho zastavil, by si sám uřízl hlavu a použil ji jako míč. Ten incident tehdy vyvolal obrovský rozruch. Udělat něco takového, cíleně ublížit jinému nebeskému úředníkovi, vedlo k  Yin Yuovu okamžitému vypovězení.“

To byl konec společného vládnutí obou nebeských úředníků. Xie Lian si vzpomněl na tu hloupou hru, kterou uctívači z paláce Qi Ying hráli během banketu v rámci Svátku středu podzimu. Figurka poskakující za zády Quan Yizhena měl být nejspíš Yin Yu. Proto Quan Yizhen reagoval tak vztekle a následně seskočil do říše smrtelníků, aby zbil své vlastní věřící.

„Mám dojem, že Qi Ying má o Jeho Výsosti Yin Yuovi stále vysoké mínění. Nemohlo to být nějaké nedorozumění?“

„Kdo ví,“ odpověděla Ling Wen. „Ať už to bylo jakkoliv, Yin Yu už je tolik let ve vyhnanství, tak koho by to ještě zajímalo?“

Xie Lian přikývl a chystal se rozloučit, když Ling Wen dodala: „Vaše Výsosti, počkej. Ještě něco. Šedesát li od tvé svatyně Pu Qi se nachází další neznámá bytost s Brokátovým nesmrtelným v ruce.“

„Ech, další? Proč je jich tolik?“

„To také není vše,“ pokračovala Ling Wen. „Dobře poslouchej, jsou tu dva další. Dvaačtyřicet li na severozápad, patnáct li na jihovýchod. Jeden je dvaadvacet li na sever…“

Po nahlášení skoro třiceti míst Ling Wen konečně jedním dechem dokončila: „Ano, to by bylo zatím vše.“

Než skončila s hlášením, Xie Lian už polovinu z toho seznamu zapomněl. Připadal si dost žalostně. „Tvůj palác je tentokrát skutečně efektivní, že? Ale co má být to ‚zatím‘? Chceš říct, že by jich mohlo být víc? Copak začalo Město duchů vyrábět Brokátové nesmrtelné ve velkém?“

„To je dost dobře možné. Ve Městě duchů je mnoho podomních obchodníků neznámého původu, kteří na sebe berou různou podobu a prodávají padělky. Jakmile s obchodem skončí, promění svůj vzhled. I když by nikdy neošálili zkušené obchodníky, stále se najde dost duchů, kteří to berou jako nákup starožitností a věří, že takhle jednou narazí na poklad. Zpráva o tom, že byl Brokátový nesmrtelný ukraden, se mohla k drobným prodejcům dostat. Nejspíš využili této příležitosti k oklamání svých zákazníků, když jim o jakémkoliv náhodně nalezeném rouchu tvrdili, že to je Brokátový nesmrtelný. Neuvěřitelné, že se stále najde tolik duchů, kteří jim na to skočí. Nám z toho při zjišťování informací způsobili skutečný bolehlav.“

Zcela to zhatilo princovo pátrání po skutečném Brokátovém nesmrtelném. Jak měl mezi tolika padělky najít toho pravého?

Protože však úkol přijali, museli najít řešení, jak ho dokončit.

„Myslím, že začneme s tím nejbližším rouchem a budeme hledat jednoho po druhém,“ navrhl Xie Lian.

Sám neměl žádné duchovní schopnosti, Quan Yizhen nedokázal ani nakreslit pole pro zkracování vzdálenosti a neměli dohromady ani jediného zástupce. Naštěstí bylo nejbližší místo, na které je Ling Wen upozornila, pouze pět li od svatyně. Jednalo se o opuštěný obchod s oděvy. Bez dalšího zdržování se vydali přímo tam.

Xie Lian chtěl nejdřív nechat Lang Yinga ve svatyni Pu Qi, ale on se k nim přidal a odmítl se nechat odvést zpět. Princ nakonec svolil, koneckonců tenhle výlet by neměl být příliš nebezpečný. Stejně plánoval Lang Yinga učit kultivaci a mladík alespoň mohl získat nějaké zkušenosti.

Všichni tři se ještě v noci vydali na cestu.

Neušli ani jeden li, když se před nimi na cestě ozvaly strašidelné hlasy, prozpěvující pochodovou píseň:

„Ji ju ši! Ji ju ši!“

Po zaslechnutí toho povědomého rytmického popěvku princ ztuhl v půlce kroku. Před nimi se v mlze postupně vynořil obrovský stín a čtyři přízračné ohně, vznášející se kolem. Quan Yizhen vykročil, připraven nejdřív bojovat a pak až se vyptávat, ale Xie Lian ho stáhl zpět.

„Neboj se. Znám je.“

A opravdu, za chvíli z mlhy vystoupili čtyři zlatí kostlivci nesoucí palankýn. Quan Yizhen nikdy předtím neviděl nic tak okouzlujícího a doširoka rozevřené oči se mu jasně třpytily.

„Je to Vaše Výsost korunní princ Xian Le?“ zeptala se kostlivcova hlava zpěvavě.

„To jsem já. Jak mohu pomoci?“ zeptal se princ na oplátku.

Zlatý kostlivec stejně zpěvavě odpověděl: „Nijak, vůbec nijak. My bratři máme čas a chtěli jsme se jen zeptat Jeho Výsosti korunního prince, zda náhodou nespěchá. Možná bychom tě mohli svézt?“

Neměli dlouhou cestu a Xie Lian chtěl odmítnout, ale to už se do toho vložil Quan Yizhen. S nadšeným výkřikem „Ano!“ už šplhal nahoru a vypadal, že si opravdu touží tenhle zvláštní, ale okouzlující palankýn vyzkoušet. Xie Lian nevěděl, jestli má brečet nebo se smát, a vyhoupl se za ním, aby jej mohl sundat. Vtom se jedno stupátko naklonilo a Quan Yizhena shodilo dolů. Princ chtěl také seskočit, ale kdosi ho podepřel.

„San…“ vyhrkl, ale když se ohlédl, spatřil Lang Yinga, který se dostal nahoru, aniž by si toho někdo všiml. Pevně se držel Xie Lianovy paže a mlčky na něj hleděl párem inkoustově černých očí.

Kostlivci spěšně zvedli stupátko a s prozpěvováním se rozběhli. Osm nohou se dalo do pohybu jako čtyři páry ohnivých kol.

„Pohyb, pohyb! Neblokujte cestu, neblokujte cestu!“

Bezcitně sražený Quan Yizhen vyskočil na nohy, přesto se odmítl vzdát. Chtěl na palankýn vyskočit, ale kostlivci byli příliš rychlí a on zůstal vždy o krok pozadu. Skončilo to zběsilým pronásledováním. Vypadal, jako by se v palankýnu opravdu, ale opravdu toužil projet. Xie Lian, který se v něm vezl a mohl jen sledovat jeho upřímnou snahu, si připadal trochu podle, asi jako by šikanoval dítě.

I když věděl, že tento kočár patří Hua Chengovi, kterému by se nelíbilo, že v něm jezdí jiní nebeští úředníci, stejně se zeptal: „Ehm, nemohl by tenhle palankýn vézt tři osoby?“

Kostlivci zazpívali: „To nejde, to nejde! Mohou tu sedět jen dva lidé!“

Celou cestu běželi jak splašení a Quan Yizhen je nepřestával pronásledovat. Jakmile dorazili na místo určení, zlatí kostlivci vysadili své pasažéry, sebrali palankýn a zmizeli z dohledu. Quan Yizhen se nakonec dovnitř nedostal a když sledoval, jak palankýn mizí, vypadal nesmírně zklamaně.

Xie Lian při sestupování držel Lang Yinga za ruku. Před sebou slyšel hlasité výkřiky a nářek, vycházející z opuštěného obchodu s oděvy. Trochu ho to zmátlo. Neříkali snad, že je prázdný?

Šli blíž a naříkající hlasy byly stále zřetelnější:

„Už nikdy, už nikdy se neodvážím prodávat padělky na území dobrého pána Hua Chenga!“

„Už si nikdy netroufneme! Ale prosím, řekni starému dobrému pánovi Chengovi, že jsem ty falešné Brokátové nesmrtelné také získal od jiných duchů! Já sám jsem oběť!“

Před obchodem s oděvy narazili na černě oděného muže v přízračné masce, který právě vycházel zevnitř. Vypadal, jako by tu na ně už nějakou dobu čekal.

Lehce sklonil hlavu na pozdrav. „Vaše Výsosti.“

Hlas patřil stejnému muži, který kdysi pomohl Xie Lianovi chytit Lang Yinga a přivést ho do Rajského panství. A tehdy Xie Lian viděl na jeho zápěstí prokleté okovy.

--Předchozí kapitola--      --Seznam kapitol--        --Další kapitola--