Kapitola 132: Nebezpečně ukryté devadesáté deváté přízračné roucho

//V celé knize bojuji s tykáním a vykáním. Protože v češtině zní rozhovory s vykáním z dlouhodobého hlediska kostrbatě, hlavně když jde o akční scény, většinou jsem dala tykačku ve chvíli, kdy se dotyční blíž seznámili a/nebo spolu něco prožili. U Ling Wen jsem k tomu sklouzla ani nevím proč, takže pár kapitol už si s princem tykali. Dnešní kapitola mě přesvědčila o tom, že to byla chyba. Zpětně jsem vše změnila na vykání, ale pouze u sebe (a ve verzi, kterou pak pustím). Takže to prosím berte, že si ti dva prostě vykají a nikdy nepřestali. Děkuji!

Xie Lian byl okamžitě na nohou. „Brokátový nesmrtelný?!“

Stín muže na něj nijak nereagoval a ani se nepohnul, pouze dál nehybně stál.

Princ stiskl ramena svých společníků a zašeptal: „Nehýbejte se.“

O chvíli později ucítili kolem sebe závan vánku. Stín jako by si povzdechl a rozplynul se zároveň s větrem. Xie Lian se narovnal, když v tom se ozvalo zaklepání na dveře obchodu. Všichni tři vzhlédli a princ zavolal: „Kdo je to?“

Zpoza dveří se ozval mužský hlas: „Vaše Výsosti, to jsem já.“

Xie Lian šel otevřít. Před obchodem s oděvy stál muž s tváří, která jako by nedokázala lhát. Na jeho vzhledu a oděvu nebylo možno najít jediné smítko nebo nedokonalost. Když vešel se založenýma rukama, princ se zmateně rozhlédl.

„Ling Wen, vy jste přišel sám?“

Ling Wen si urovnal rukávy. „Vaše Výsosti, označil jste tento úkol za těžký, tak jsem usoudil, že pomoc obyčejných nebeských úředníků by zde nestačila. Přišel jsem se přesvědčit na vlastní oči. A, Vaše Výsosti Qi Yingu, zdravím. Proč sedíte na zemi? Co se děje? Na co se díváte?“

Byla to Ling Wen v mužské podobě. Xie Lian přistoupil k splývající látce a odhrnul ji, ale místo za ní bylo prázdné. Poté se ohlédl.

„Ukázal se Brokátový nesmrtelný.“

Ling Wen ohromeně zamrkal: „Cože?“

„Věřím, že šlo o něj, jsem si jistý. Měl podobu mladého muže, velmi vysokého, možná o jeden cun vyšší než já. Soudě podle jeho postavy to musel být někdo zkušený v bojových uměních.“

Ling Wen byl poněkud na pochybách. „Vaše Výsosti, jste si jistý? Za posledních několik set let se Brokátový nesmrtelný nikomu neukázal. Navíc jste přece říkal, že žádné z těch devadesáti osmi rouch není to pravé. Možná si tu s námi jen někdo pohrává?“

„Obávám se, že to nebude ten případ,“ odpověděl Xie Lian. „Poté, co celý ten chaos skončil, jsme zavřeli dveře a okna, abychom zabránili přízračným rouchům vyplížit se ven a obtěžovat smrtelníky. Nic uvnitř nemohlo ven a nic z venku nemohlo dovnitř. V obchodu s látkami jsme byli jenom my tři. Nebyl tu nikdo, kdo by si s námi mohl zahrávat.“

Ling Wen reagoval několika krátkými „hm“ a poté řekl: „Mohli jste vidět siluetu pomstychtivého ducha, který jedno z rouch ovládl. Nebo je možné, že roucho funguje jen za určitých podmínek.“

Lang Ying a Quan Yizhen, dosud skrčení na zemi, se od sebe odtáhli. Xie Lian a Ling Wen nad nimi stáli se založenýma rukama jako dospělí nad dětmi a vážně spolu diskutovali.

Nakonec Ling Wen navrhl: „Co kdybych vzal všechna roucha do svého paláce a nechal je prozkoumat? Pokud tam nic nezjistí, můžeme se poptat na příštím setkání ve Velké bojové síni. Jsem si jistý, že někdo na Vyšším dvoře bude povolanější.“

Xie Lian zamyšleně přikývl. „To je pravděpodobně dobrý nápad. Ale přeci jen, byl jsem to já, kdo dostal tenhle úkol na starost. Nechci to vzdát tak snadno. Pokud je mezi rouchy zamíchaný skutečný Brokátový nesmrtelný, znám pár dalších způsobů, jak ho odhalit. Pokud do zítřka neuspěji, předám vám všech devadesát osm přízračných rouch.“

Přece jen, tahle záležitost nespadala do Ling Wenovy jurisdikce.

 „Vaše Výsost je až příliš zdvořilá,“ kývl Ling Wen. „ Ale pokud je zítra pošlete, neměl by to být sto a jeden kus?“

Prince tím zaskočil. „Kde by se tu vzaly další tři?“ Vzápětí mu to došlo. „Podezíráš roucha, která máme právě na sobě?“

„Všechno je možné.“

Xie Lian nadzvedl lem rukávu svého kultivačního roucha, tak opotřebovaného, až z něj trčely nitě. „Tohle roucho nosím už několik let, věřím, že s ním nic není. To, které má Lang Ying na sobě právě teď, je nově zakoupené, ale vůbec mě v něm neposlouchal, takže to také nebude ono.“

Řekl přece Lang Yingovi, aby přestal pracovat, ale ten dál sekal dříví. Řekl mu, aby zůstal doma a byl hodný chlapec, ale on šel místo toho ven.

Ling Wen zavrtěl hlavou. „Tak jsem to nemyslel. Vaše Výsosti, možná si to neuvědomujete, ale esence zla v Brokátovém nesmrtelném je velmi silná, a jako taková by zde dokázala ovlivnit i běžné oblečení. Pro jistotu byste neměli nosit nic z toho, co teď máte na sobě. Raději se všeho nějak zbavte.“

Xie Lian po těch slovech rychle stáhl z Lang Ying a a Quan Yizhena jejich svrchní roucha. „Tohle už nenoste, ano? Rychle to sundejte. Zabalím to a zítra vše donesu do paláce Ling Wen.“

„Mám někoho poslat, aby je vyzvedl?“ zeptal se Ling Wen.

„To není třeba, vážně,“ odmítl princ. „Už tak je dost trapné vás pokaždé obtěžovat. Váš palác je zaneprázdněný, zvládnu to sám.“

Dalšího dne Xie Lian pracně zabalil obří hromadu oblečení a sám tyto velké balíky donesl na Nebeský dvůr.

Ling Wen ho už v paláci vyhlížela. Dnes to zde nevypadalo tak hekticky jako předtím, ale bohové stále běhali sem a tam. Xie Lian rozbalil velké balíky přízračných rouch a barevné šaty se vysypaly kolem něj. Otřel si pot, zatímco Ling Wen zvolna přešlapovala.

„Přišel jste na něco?“

Xie Lian si bezmocně povzdechl. „Je mi to hloupé říct, ale vůbec na nic. Předem se omlouvám za tenhle nepořádek, ale chybí mi pomocné ruce. Včera tam byl takový chaos, že nevím, zda jsem opravdu přinesl všechno. Pořád mám pocit, že mi jedno nebo dvě chybí, ale nejsem si jistý.“

„To nevadí,“ řekla Ling Wen. S pohledem upřeným k zemi je začala odhadem počítat. „Opravdu chybí několik kousků. Vaše Výsosti, zdá se mi to, nebo tu není roucho, které měl na sobě ten váš malý duch?“

Xie Lian sevřel pravou ruku do pěsti a dotkl se levé dlaně. „Ano, máš pravdu! Už si vzpomínám. Lang Ying má ve zvyku si přes sebe to roucho přehazovat, a já mu ho zapomněl znovu vzít. Hned pro něj dojdu.“

Ling Wen se usmála. „Žádný spěch. Hlavně opatrně.“

Princ se však k odchodu neměl. Místo toho zůstal stát na místě a jeho výraz byl stále podivnější. Ling Wen se chystala dát příkaz svým podřízeným, aby přízračná roucha odnesli, ale když se otočila, spatřila, že tam stále stojí. Nikdo další nebyl v dohledu.

„Vaše Výsosti, chcete mi ještě něco říct?“

Xie Lian ji pozoroval s těžko čitelným výrazem. „Ani ne. Jen mě tak napadlo… kdybych vám opravdu přinesl pravého Brokátové nesmrtelného a pak odešel, schovala byste si ho?“

Ling Wenin úsměv pomalu hasl, ale stále se tvářila nesmírně zdvořile. „Vaše Výsosti?“

Xie Lian z ní nespouštěl zrak. „Tušil jsem to od samého začátku.“

„A co přesně?“ zeptala se Ling Wen pomalu.

„Obyčejní lidé, duchové a démoni se do Velké bojové síně neodváží vniknout. Pokud existuje někdo, kdo je s ní nakolik obeznámen, aby dokázal ukrást zapečetěné předměty a uniknout dopadení, pak se obávám, že – kromě samotného Jun Wua – jste to pouze vy, Ling Wen ZhenJun.

Palác Ling Wen měl neustálý přístup do paláců ostatních. Dalo by se říct, že je všechny znala téměř dokonale.

Ling Wen se v reakci na to ušklíbla. „Vaše Výsosti, díváte se na to až příliš jednoduše. ‚Osoba s nejsnazším přístupem je nejpodezřelejší‘? S tvými myšlenkovými pochody bys mohl rovnou obvinit Jun Wua, že okradl sám sebe.“

Xie Lian přikývl. „V tom máte pravdu. Ale to, co mě k vám přivedlo, byla Polotvářná.“

„Co má být s Polotvářnou?“

„Měla u sebe falešného Brokátového nesmrtelného a jen tak náhodou s ním přišla k mým dveřím? Navíc se chovala co nejpodezřeleji, jako by se přímo bála, že ji neobviním. Její záměr byl až příliš okatý.“

„Aha? Jaký záměr?“

„Vždyť to sama řekla,“ odpověděl princ. „Vyměňovala staré za nové. To, co chtěla, byly staré šaty v mé svatyni!“

Když se nad tím zamýšlel, Velká bojová síň přišla na krádež Brokátového nesmrtelného velmi rychle, a v reakci na to okamžitě zahájila vyšetřování. Možná se zloděj neodvážil nechat si ho u sebe a nejdříve ho ukryl. Kde by byla nejlepší skrýš?

Listí se nejsnáze skryje v lese.

Kdyby chtěl Brokátového nesmrtelného ukrýt on sám, proměnil by ho ve velmi nenápadné a běžné konopné roucho. Hodil jej do říše smrtelníků, ale stále by jej sledoval. Za běžných okolností by si roucho z tak hrubé látky koupil málokdo. Princův způsob života se však stěží dal označit za běžný, vždyť sám nosil už několik let ten samý obnošený oděv. Pokud už vydělal peníze, mohl si dovolit koupit pouze oblečení v podobné kvalitě. Nakonec, co by měl chtít od oblečení víc, než aby ho zahřálo a bylo čisté? Nebyl vybíravý, a navíc měl tu nešťastnou vlastnost, že z nespočtu věcí ve slevovém koši vždy s jistotou sáhl po té nejnebezpečnější. Ve své samolibosti si s velkou slávou koupil a domů přinesl právého Brokátového nesmrtelného.

„Vaše Výsosti, teď už poněkud spekulujete. Koneckonců jste bojovým bohem a je jasné, že byste Polotvářnou ženu porazil, sotva by se přiblížila k tvým dveřím. Těžko by si od vás odnesla jakékoliv roucha, stará nebo nová.“

„Určitě by si něco neodnesla, ale kdo říká, že by musela? Pokud by se vše vyvíjelo, jak by mělo, co byste udělala potom?“

Pokud by princ věřil, že Polotvářná má v rukou skutečného Brokátového nesmrtelného, určitě by to Ling Wen nahlásil a ona by pak nejspíš sama sestoupila, aby se o něj postarala. Stejně jako předešlého dne by princi řekla, že jí má v rámci bezpečnosti všechny šaty přinést, aby je mohla prozkoumat.

K její smůle tam však zrovna byl i Quan Yizhen. Kdo mohl čekat, že poté, co kdysi Brokátového nesmrtelného oblékl, dokáže okamžitě určit, že je roucho v rukou Polotvářné falešné? Ling Wen náhle přišla o důvod všechny šaty ze svatyně Pu Qi odnést.

To ona poskytla Polotvářné všechny informace o princi. Když pak byla Polotvářná odhalena, Ling Wen mu okamžitě poslala nové sdělení a oznámila mu, že Město duchů vyprodukovalo množství padělků, které je třeba shromáždit. Zadala mu nové úkoly, aby neměl čas nad ničím přemýšlet.

„Nevím, jestli jste stála za rozšířením padělků, ale stále jste to byla vy, kdo mi ty informace podal. Nejspíš jste se mě snažila odlákat ze svatyně Pu Qi, abyste si mohla dojít pro Lang Yinga.“

Ten se však nečekaně vydal na cestu spolu s princem.

„Možná jste nečekala, že se Brokátový nesmrtelný ukáže tak rychle, ale nikdy jste neměla problém rychle vymyslet nové řešení a změnit směr jednání.“

Mezi tolika přízračnými rouchy, u nichž nebylo možno rozeznat, zda jsou pravá nebo falešná, by jistě našla dost příležitostí, jak dát pravému Brokátovému nesmrtelnému uprostřed zmatku možnost uniknout. A jakmile by se objevil, měla by náhle Ling Wen záminku k zabavení všech oděvů.  Pak už by záleženo jen na ní, jak by se vše vyřešilo, jak by vysvětlila onu siluetu, a jak by našla ‚skutečného‘ Brokátového nesmrtelného.

Po vyslechnutí toho všeho jej Ling Wen gestem přerušila. „Vaše Výsosti, prosím, tady vás zastavím. Takže vy věříte, že… Lang Ying? Tak se jmenuje? Zkrátka, myslíte si, že to roucho, které měl na sobě, je Brokátový nesmrtelný? Vzpomínám si, že jste sám říkal, že v něm neposlouchal tvé rozkazy. Musíš vědět, že Brokátový nesmrtelný je neuvěřitelně silný. Nedokázal by mu vzdorovat ani samotný Král duchů.“

Xie Lian kývl. „Také jste však řekla, že ‚může fungovat pouze za určitých podmínek‘ a já jsem si jistý, že jste v tomto ohledu dobře informovaná. Máte odpověď i na toto?“

Ling Wen se mírně zamračila a zaťala pěsti. Tiše řekla: „Znamená to, Vaše Výsosti, že mě považujete za zloděje? Prosím, máte na tohle odpověď pro změnu vy? Promiňte mi mou upřímnost, ale jsem z toho poněkud… rozladěná.“

Xie Lian mírně naklonil hlavu. „To mne mrzí.“

„Omluva se přijímá. Nicméně, Vaše Výsosti, chápu, pokud si chcete stát za svým, ale musíte mít nějaké důkazy. Tohle všechno jsou zatím spekulace.“

„Ještě včera jsem žádné důkazy neměl. Vlastně jsem je neměl, než jsem vstoupil do vašeho paláce. Ale získal jsem je ve chvíli, kdy jsme začali tento rozhovor.“

Ling Wen mu pokynula rukou. „Prosím.“

„Důkazem je, že jste se neobtěžovala spočítat přesný počet přízračných rouch.“

Výraz Ling Wen se téměř nezměnil, jen jí lehce ztuhlo čelo.

Xie Lian pokračoval: „Počet kusů oděvu, které jsem přinesl, skutečně neodpovídal. Nechyběl však jen jeden. Ve skutečnosti jsem jich přinesl jen osmdesát osm – chybí jich celkem deset! Nechal jsem si každý kus oblečení, který jsem považoval za podezřelý. Nikdy by vás nenapadlo, že jsem to nepočítal, přesto jste jediným pohledem zjistila, že chybí roucho, které měl na sobě Lang Ying. Tak mi prosím řekněte, jak jste věděla, že chybí právě tohle?“

Ling Wen znovu zvedla ruku. „Počkejte, prosím.“

Beze spěchu znovu spočítala všechna přízračná roucha na zemi a zjistila, že tam skutečně leží pouze osmdesát osm kusů.

„Mohu jen říct, že nikdo není dokonalý a vždy se najde něco, co lze přehlédnout.“ Ling Wen zachovávala obvyklý lhostejný tón.

„To je pravda,“ souhlasil princ. Když už jste tentokrát všechno tak pečlivě přepočítala a prohlédla si každý kousek, zeptám se vás ještě na něco. Nevšimla jste sis? Roucho, které měl včera Lang Ying na sobě, leží mezi těmi osmdesáti osmi ostatními.“

„Vaše Výsosti, co se mi snažíte říct?“

Xie Lian se přikrčil, vytáhl z hromady oděvů jeden kus a zatřepal s ním. Bylo to prosté bílé konopné roucho.

„Tohle měl včera Lang Ying na sobě. Jak jste si ho mohla nevšimnout, když jste teď vše přepočítávala?“

„Vaše Výsosti, musíte si uvědomit, že držíte to nejobyčejnější oblečení. Nemůžete mi vyčítat, že jsem ho nepoznala pouhým pohledem.“

„Opravdu není ničím zvláštní,“ souhlasil princ. „Tak proč jste vy, Ling Wen ZhenJun, tak schopná a spolehlivá, pracovitá a opatrná, proč jste tak zbrkle prohlásila, že chybí jedna nenápadná róba, pokud jste s tím nepočítala už předem?“

Ani teď její úsměv nezmizel. „Je tu příliš mnoho oděvů. Mám z těch kup vršících se svitků unavené oči; navíc nebudu lhát, jsem poněkud přetažená.“

„Vaše oči nejsou unavené, naopak. Jsou až příliš ostré. Prozradím vám ještě jednu věc: ve skutečnosti jsem roucho, které měl včera Lang Ying na sobě, nepřinesl. To, které teď držím v rukou, je jiné, které jsem vyrobil podle toho původního, a to do posledního detailu. Jak jste tedy mohla zjistit jediným pohledem, že to pravé tu není?“

Ling Wen teď vypadala mírně zmateně. „Ať už je falešné nebo ne, prostě jsem si ho nevšimla. Vaše Výsosti, vždycky pracujete na svých úkolech s takovou urputností? Zdá se mi, že v tomto případě se snažíte až moc. Proč jste vynaložil tolik úsilí na vytvoření totožného oděvu?“

Xie Lian pozvedl bílé konopné roucho a tiše odpověděl: „Nevynaložil. Tohle konopné roucho jsem teď náhodně vytáhl z hromady. Všechno o ‚totožném oděvu‘ a ‚detailech‘ byly jen nesmysly, které jsem si vymyslel. Jak jste řekla, proč bych vynakládal tolik úsilí? Byla jste podvedena. Tohle roucho nemá dokonce ani stejnou barvu jako to, které měl Lang Ying včera na sobě. Vyptával jsem se vás a držel to roucho před vámi, ale ani jednou vám to nepřišlo divné?“

Ling Wen na něj mlčky hleděla. Princ jí upřený pohled oplatil. „Ling Wen, teď potřebuji, abyste mi odpověděla na jednoduchou otázku: jakou barvu mělo roucho, které měl včera Lang Ying na sobě?“

Ling Wen nic neřekla, jen pomalu zvedla řasy.

Bílé konopné roucho dopadlo na zem.

 Xie Lian řekl: „Jako váženému civilnímu úředníkovi prochází pod vašima rukama tisíce svitků s podrobnostmi o záležitostech Vyššího dvora. Nemůžete mít tak špatnou paměť. Jak to, že si nevybavíte barvu šatů, které měl Lang Ying včera na sobě? Nemůžete odpovědět, protože se bráníte případné lsti. Neodvážíte se hádat, protože vůbec netušíte, jak vypadalo. To, co jste na něm včera viděla, byl jen otrhaný brokátový pytel bez otvoru na hlavu a ruce!“

Důrazně vyslovoval každé slovo: „Brokátový nesmrtelný na sebe bere tisíce podob, ale není to nic jiného než iluze. Ať už je tato iluze jakkoliv mocná, na jednoho člověka nikdy neúčinkuje: na toho, kdo jej vytvořil! Ať už má jakoukoliv podobu, v očích svého stvořitele vypadá vždy tak, jako doopravdy. Předtím jste prohlédla těch osmdesát osm přízračných rouch a žádný pytel bez hlavy a rukávů jste neviděla, takže jste samozřejmě dokázala poznat, že Brokátový nesmrtelný v té hromadě není!“

Autorkou obrázku je Lamelikaku

-Předchozí kapitola--      --Seznam kapitol--        --Další kapitola--

Poznámka překladatele: Ling Wen! Jedna z mála, vlastně jediná (dosud) kladná postava schopné ženy a bum! MXTX, co máš proti holkám?