Kapitola 133: Očima Krále duchů; prohlédnutí hry Krále duchů 1

Xie Lian měl předtím v plánu si podezřelé přízračné roucho ponechat a důkladně je prozkoumat. Kdo mohl tušit, že díky Ling Wenině náhodné poznámce odhalí celou síť jejích lží? Ve chvíli, kdy mu to došlo, směřoval celý rozhovor tak, aby ji oklamal a proklouzl přes všechny její obrany.

Teď proti němu stála jako opařená.

Princ pokračoval: „Samozřejmě můžete vše popřít. Ale mé tvrzení bude snadné dokázat. Až roucho ukážu ve Velké bojoví síni a nechám před Nebeským císařem změnit jeho podobu, stačí se vás jen zeptat, jestli ho dokážete popsat, a vše bude jasné.“

Když se Brokátový nesmrtelný kdysi potuloval po říši smrtelníků, vysál krev z více než pěti set lidí. Byl to nesmírně zlý předmět. Pokud by se Ling Wen pouze vloupala do Velké bojové síně, ukradla jej, ale nestihla použít, její zločin by nebyl tak závažný a nakonec by došel odpuštění. Jenže pokud byla zároveň i jeho tvůrkyní, pak se muselo vzít v potaz, že první příběhy o Brokátovém nesmrtelném se objevily až poté, co byla pozvednuta na Nebesa, i když tehdy jen v pozici zástupce generála.

Znamenalo to, že Ling Wen vytvořila Brokátového nesmrtelného v době, kdy už byla nebeským úředníkem.

Nebeský úředník, který měl za úkol chránit smrtelníky, namísto toho jednoho svedl a zavraždil. Navíc byl onen svedený a zavražděný smrtelník sám budoucím nebeským úředníkem. Tahle záležitost nepřipouštěla sebemenší shovívavost.

Ling Wen si povzdechla: „Vaše Výsosti, vy jste opravdu…“

Odmlčela se a pokračovala: „Možná mám jen smůlu, že ten úkol připadl právě vám. I když tu dnes stojíme sami a máme mezi sebou staletí… přátelství… tuším, že i kdybych vás prosila, abyste s ohledem na náš dlouholetý vztah mlčel, asi byste nesouhlasil. Místo toho byste naléhal, abych se sama vydala Velké bojové síni, nemám pravdu?“

Xie Lian si také povzdechl. Ačkoliv se s Ling Wen znali už celá staletí, jejich styky byly vždy pracovní a nikdy se skutečně nesblížili. Měli však spolu dobrý vztah. Když se potřetí povznesl a všichni ho s posměchem označovali za boha odpadu, Ling Wen na něj nikdy neshlížela svrchu. Naopak, o to víc mu pomáhala a starala se o něj. Ale tuhle záležitost s Brokátovým nesmrtelným nebylo možné přejít. Jakmile pravda vyšla najevo, bylo těžké ji oznámit, ale zároveň bylo nemožné mlčet.

Xie Lian proto upřímně odpověděl: „I já bych se označil za smolaře.“

Ling Wen zkřížila ruce a zavrtěla hlavou. „Vaše Výsosti, nevím, co říct. Někdy jste tak chytrý, jindy naopak. Někdy máte měkké srdce, ale jindy jste tak chladnokrevný.“ Odmlčela se a pak se zeptala: „Kde je teď to roucho?“

„Mám ho já,“ odpověděl princ. „Až tady skončíme, osobně jej doručím do Velké bojové síně.

Ling Wen přikývla a zdálo se, že už nemá co dodat.

Xie Lian se ještě zeptal: „Prozradíte mi ještě, jak je možné, že na Lang Yinga nefungovala moc Brokátového nesmrtelného?“

„Tuším důvod. Ale pokud chce Vaše Výsost znát odpověď, budete souhlasit s jednou žádostí?“

„S jakou?“ zeptal se princ.

„Ukážete mi jej? Brokátového nesmrtelného?“ Ling Wen se odmlčela. „Potřebuji jen jeden den času. Koneckonců, pokud se mám vydat Velké bojové síni, možná už nebudu mít další příležitost jej vidět. Prosím, nenechte se mýlit, nehodlám nic podniknout. Jenže když jste mi včera řekl, že se ukázal, byla jsem v šoku.“

Zavrtěla hlavou s jakoby nepřítomným pohledem. „Je to už tolik let, ale nepamatuji se, že by se Bai Jing někdy objevil¹

 „Takže ten mladý bojovník se jmenoval Bai Jing?“

Zdálo se, že ta otázka Ling Wen probrala ze zamyšlení. „Ach, ano. Ale lidé mu obvykle říkali Malý Bai.

„Malý Bai?“ podivil se Xie Lian. „To zní jako…“

Jako by volali na psa nebo na idiota.²

Ling Wen se zasmála. „Ano, tenhle význam to mělo. Proto jsem mu dala jméno Bai Jing. Nikdo mu tak neříkal, takže to jméno neznalo moc lidí. Ale když jej tak oslovíte, bude šťastný.“

V legendě o Brokátovém nesmrtelném vzbuzovalo dívčino chování k mladému muži dojem hrůzné krutosti, a pokud nejednala z nenávisti, pak v tom byla čirá chladnokrevnost. Ling Wen však o něm mluvila přátelským tónem. Nebyla v tom přehnaná náklonnost, ale ani nenávist.

„Tak jak? Jestli se, Vaše Výsosti, bojíte, že uteču, můžete mě nechat svázat Ruoyem. Nejsem bojový bůh, nedokážu utéct.“

Z nějakého důvodu měl princ pocit, že by jí měl věřit. Po chvíli přemítání pomalu pokýval hlavou. „Udělám, jak říkáte.“

Oba opustili palác Ling Wen, jako by se nic nedělo. Když procházeli Velkou bojovou síní, jako obvykle se zdravili s ostatními úředníky. Ling Wen se tvářila stejně jako vždy a nedala na sobě znát, že má ruce v rukávech pevně svázané Ruoyem. Nedošli daleko, když narazili na Pei Minga, který se právě vracel z obchůzky. Oba se pozdravili, chvíli postávali na kraji cesty a vyměňovali si povrchní fráze a uštěpačné poznámky. Pei Ming se celou tu dobu díval na Xie Liana, kterého to mírně znepokojilo.

„Generále Pei, proč mě tak sleduješ?“

Pei Ming si promnul bradu. „Abych pravdu řekl, Vaše Výsosti, pokaždé když tě teď vidím, cítím jistou úzkost. Jsem celý napjatý, jako by se každému, kdo jde s vámi, mělo něco stát. Takže když jsem tě teď uviděl vedle Ling Wen, zrychlil se mi tep. Ling Wen, v blízké době si raději dávej pozor!“

Ling Wen se zasmála. „Že by? Generále Peii, prosím, přestaň vtipkovat.“

Xie Lian z toho byl poněkud rozpačitý, protože Pei Mingův instinkt byl svým způsobem velmi přesný

Když se vrátili do svatyně Pu Qi, už z dálky spatřili Lang Yinga, opírajícího se o starý strom před budovou. Levou rukou hravě a bezstarostně točil koštětem a vedle nohou se mu vršila hromádka spadaného listí. Xie Lian přimhouřil oči a hodnou chvíli ho pozoroval, načež začal schválně hlasitě došlapovat, aby upozornil na svůj příchod. Lang Ying se neohlédl, ale musel si toho všimnout, protože zcela plynule změnil postoj. Pokračoval v zametání, aby se po chvilce otočil a dělal, jako by si jich všiml teprve teď.

Xie Lian si lehce odkašlal. „Zase zametáš?“

Lang Ying přikývl. Xie Lian se při tom pohledu neudržel, poplácal ho po hlavě a jako starší ho pochválil: „Takové hodné dítě.“

Lang Ying to gesto bez protestů přijal. I Ling Wen to přešla bez komentáře a tak ji Xie Lian zavedl do svatyně.

„Je to tady…“ Jakmile však otevřel dveře, nečekaně za nimi spatřil postavu, krčící se nad schránkou na dary a plnící ji zlatými pruty.

Xie Lian rychle přiběhl a odtáhl provinilce pryč.

„Qi Yingu, přestaň to tam cpát, to už opravdu stačí! Ještě jsem ani nevytáhl ty minulé. Je to přeplněné!“

Ling Wen pokývala. „Zdravím vás, Vaše Výsosti Qi Yingu.“

Qi Ying vzal její přítomnost na vědomí lehkým pozdravem.³

Přímo uprostřed svatyně stál dřevěný věšák, na kterém viselo prosté konopné roucho. Tak ho ovšem viděl jen Xie Lian. Ling Wen k němu přistoupila a chvíli si ho vážně prohlížela. Roucho nijak nereagovalo.

Mírně pootočila hlavu. „Pánové, chtěla bych se podívat v soukromí, nevadí?“

„Nevadí,“ kývl Xie Lian.

Ruoye jí stále svazoval ruce, a protože byla civilním bohem, neměla šanci se o cokoliv pokusit. Xie Lian si proto nedělal starosti a položil Quan Yizhenovi ruku na rameno.

„Pojďme ven.“

Alespoň tento případ se dal považovat za uzavřený, díky čemuž si mohl oddechnout. Shodou okolností mu sousedé darovali spoustu ovoce a zeleniny, tak je Xie Lian odnesl do kuchyně a připravil se je uvařit. Rozhodně nebyl z těch, kteří se dají odradit neúspěchem.

Quan Yizhen zde bydlel už pár dní a vypadalo to, že bral svatyni Pu Qi jako jakousi svou šťastnou venkovní hernu. Poskakoval nahoru a dolů, jednou lezl po stromech, jindy kradl dýně, jednou chytal ryby, jindy žáby. Ve chvíli princovy neopatrnosti se vplížil do kuchyně a ukradl batát. Když Xie Lian ucítil na pracovní desce prázdné místo, otočil hlavu a spatřil, jak se Quan Yizhen s batátem trčícím z úst plíží z kuchyně a spěchá pryč jak ryba, která uniká ze sítě.

Xie Lian za ním zavolal: „Nejez to, ještě se to musí uvařit!“

Jako by to nebyl hlavní důvod, proč musel být batát snězen o to rychleji. Po Xie Lianovu vaření by se stal nepoživatelným.

Princ zavrtěl hlavou a pak si všiml přicházejícího Lang Yinga. Oči se mu v úsměvu stočily do tvaru půlměsíce.

„Lang Yingu, máš čas? Pojď mi pomoc nakrájet zeleninu.“

Lang Ying se právě chystal vytrhnout Quan Yizhenovi pracně ukořistěný batát, ale po princově zvolání se bez rozmýšlení otočil. Zvedl řeznický nůž a začal krájet zelí na drobné kousky. Svůj úkol bral velmi vážně. Xie Lian ho chvíli sledoval, než se otočil, aby umyl rýži. Přitom se začal vyptávat:

„Lang Yingu, už jsi tu ve svatyni viděl spoustu bohů a duchů, že?“

A jeden byl bizarnější než druhý. Lang Ying za jeho zády souhlasně zamručel.

„Tak se tě zeptám: kdyby sis měl vybrat, kdo z těch bohů a duchů je nejcharismatičtější?“

Lang Ying dál mlčky krájel zeleninu a zdálo se, že usilovně přemýšlí. Xie Lian mírně povytáhl obočí.

„Pověz. Prostě mi řekni, co si myslíš, ať je to cokoliv.“

„Ty,“ odpověděl Lang Ying.

Xie Lian se zasmál. „Kromě mě.“

„Ten v červeném.“

Princ se musel hodně ovládat, aby se nerozesmál ještě víc. Vážným tónem odpověděl. „Mhm, já to vidím stejně.“

Pak se na chvíli odmlčel. „A kdo je podle tebe nejsilnější?“

„Ten v červeném,“ odpověděl znovu Lang Ying.

Xie Lian rychle pokračoval ve vyptávání, aniž by mu dal možnost se zamyslet. „Kdo je nejbohatší?“

„Ten v červeném.“

„Koho nejvíc obdivuješ?“

„Toho v červeném.“

„Kdo je nejhloupější?“

„Ten v zeleném.“⁴

 Otázky přicházely jedna za druhou bez jediné přestávky, ale Lang Ying dokázal včas změnit odpověď, což svědčilo o rychlosti jeho reakcí i myšlení.

Xie Lian poznamenal: „Zdá se, že se ti ten červeně oděný starší bratr docela líbí. Jmenuje se Hua Cheng, zapamatuj si ho. Chápu to tak, že ho považuješ za velmi dobrého člověka?“

Údery nože v Lang Yingově ruce se trochu zrychlily. „Přesně tak.“

„Myslíš, že bychom ho měli znovu pozvat k nám, až budeme mít čas?“ zeptal se Xie Lian.

„Mhm. Samozřejmě. Je to nutnost.“

„Já si to také myslím,“ pokračoval princ. „Ale jeho podřízený říkal, že je v poslední době velmi zaneprázdněný, takže má nejspíš hodně práce s důležitými věcmi. Myslím, že bude nejlepší, když ho nebudeme rušit.“

Po této poznámce následovalo hlasité křupnutí zelí a ještě hlasitější úder nože o dřevo. Xie Lian se musel přidržovat kamen, jak potlačoval smích. Náhle se v okně objevila Quan Yizhenova tvář. Ukousl si batátu, přejel celou kuchyň pohledem a zastavil se na Lang Yingovi: „Rozsekal jsi to na kousíčky. Už to nebude dobré.“

„Hm? Něco se ti nezdá?“ Lang Ying ho provrtal pohledem.

Xie Lian si zelí prohlédl. Nebylo jen na kousíčky, bylo přímo na maděru. Tiše si odkašlal.

„No tedy, tvé schopnosti s nožem jsou opravdu špatné.“

Poté naházel do hrnce nejrůznější koření, spokojeně tleskl rukama a rozhodl se nechat všechno dvě hodiny vařit. Odešel z kuchyně zkontrolovat Ling Wen. Byla stále ve svatyni, a tak se šel dál věnovat svým povinnostem. Z hromady polen vyhrabal větší kus prkna, z domu předáka vesnice si vypůjčil štětec a tuš a posadil se před dveře. Chvíli tam seděl ztracený v myšlenkách, v jedné ruce štětec, v druhé dřevěnou desku. Vzhlédl teprve, když k němu přistoupil Lang Ying.

Vlídně se ho zeptal: „Lang Yingu, umíš číst a psát?“

„Umím.“

„Jak dobře píšeš?“

„Průměrně,“ odpověděl Lang Ying.

„To bude stačit, hlavně když to půjde přečíst.“ Xie Lian mu věnoval zářivý úsměv a podal mu desku a štětec. „Budu potřebovat ještě jednou pomoct. Naše svatyně nemá zakládací desku. Co kdybys mi nějakou napsal?“

Lang Ying na Xie Lianovo naléhání zvedl štětec. Zdálo se, jako by ta malá věc v jeho ruce vážila tisíc cunů a on s ní nedokázal téměř pohnout.

Nakonec přece jen přiznal porážku a desku i štětec odložil. Zpoza obvazů se ozval bezmocný hlas: „Gege, chyboval jsem.“

Ten hlas vůbec nepatřil Lang Yingovi, byl beze vší pochybnosti Hua Chengův. Zněl jen trochu výše posazený, zkrátka víc chlapecky. Xie Lian sledoval celé to jeho utrpení opřený o zeď se zkříženýma rukama, a když nakonec přiznal porážku, už to nevydržel a se smíchem se svalil na bok.

„San Langu, ty a ta tvoje zaneprázdněnost!“

autorkou obrázku je Ensi

-Předchozí kapitola--      --Seznam kapitol--        --Další kapitola--

---

1 Zvládáte už čínskou výslovnost? Tak schválně. Bai Jing – Paj Ťing. ^↩

2 Aj překlad uvádí: Jméno Bai Jing znamená Bílý brokát. Slovo „bílý“ může mít i význam „prázdný“. No a Xiao Bai je tedy buď Malý bílý, což zní jako jméno pro domácího mazlíčka (asi jako byste někomu říkali Bělka nebo Mourek. A aby toho nebylo dost, výraz pro idiota je Bai Chi, „ten, kdo má prázdnou mysl. Zbytek si domyslíte. ^↩

3 Někde jsem narazila na komentář čtenářů, že Quan Yizhen se chová jako autista. A vlastně… vlastně je to opravdu tak! Když se na něj díváte touto optikou, dává všechno smysl a jeho jednání je takové… míň vtipné a víc pochopitelné. ^↩

4 Jsem hrozná, hrozná ostuda. První myšlenka na toho hloupého zeleného byla „proč  Shi Qingxuan? Nebyl na tom tak zle“. Teprve pak mi došlo, že… hanba mi!^↩