Kapitola 147: Rozporuplné pocity lítosti; Generál Ming zlomil krutou čepel 2

Xie Lian potřeboval pro Hua Chenga udržovat ochranné pole a nemohl si dovolit rozptylování.  Nejhorší bylo, že teď Pei Ming nemohl nijak pomoci, protože pro svou vlastní zbraň nepředstavoval žádnou hrozbu.

Princovy myšlenky přerušilo Ming Guangovo zaklení: „Ty zatracený barbare! Nemůžeš do toho mlátit, když tam zrovna mám ruku! Vždyť jsi mě praštil!“

Ke Mo ho ignoroval, ale princi jejich třenice neunikla. Rychle chytil Pei Minga za rameno.

„Generále Pei! Ke Mo věří, že jsi tu kvůli němu, takže to jen tak nevzdá. Rychle stiskni prsty obou rukou k sobě a zkřiž zápěstí nad hlavou, takto dej ruce dolů a teprve pak je rozevři. To u nich vyjadřuje žádost o příměří. Ukaž mu dobrou vůli a třeba s tím na chvíli přestane!“

Pei Ming na něj zmateně pohlédl. „Cože? Dobře víš, že mezi mnou a Ke Moem nejde o žádné malé nedorozumění, jak bych ho mohl uklidnit pouhým gestem?“

Xie Lian si nevšímal jeho protestů a postrčil ho za paži směrem k barbarovi. „Pojď, uděláme to spolu, může to fungovat!“

Pei Ming měl ruku zraněnou a při tom postrčení mu v koutcích zacukalo bolestí, přesto se chystal poslechnout princovy pokyny.

Ming Guang však všechno slyšel a předběhl ho. Rychle se na rukou posunul před Ke Moa, zkřížil ruce nad hlavou, sklonil je dolů a pak rozevřel. Potom věnoval těm dvěma v kruhu úšklebek. „To byl dobrý pokus.“

Jenže jakmile Ke Mo to gesto spatřil, vytřeštil oči a na jeho železitě tmavé kůži se objevily tepající žilky. Rozevřel dlaň, máchl s ní jako s bojovým vějířem a jedinou fackou zvedl Ming Guangovu horní polovinu do vzduchu.

Chvíli trvalo, než to Pei Mingovi i Ming Guangovi došlo. Teprve po chvíli se generál k princi otočil: „Vaše Výsosti, myslel jsem si, že je Ming Guang mazaný, ale nenapadlo by mě, že ho snadno strčíš do kapsy. Jsem ohromen.“

Princ si otřel studený pot. „To nic není, popravdě se za tohle spíš stydím.“

Své předchozí pokyny zdánlivě adresoval Pei Mingovi, ale ve skutečnosti chtěl, aby reagoval Ming Guang. Ten neměl v plánu připustit žádné sbližování a chtěl být první, kdo Ke Movi projeví dobrou vůli. Jenže gesto, které  Xie Lian popsal, nebylo určeno k usmíření, ale jako čirá provokace. A to ještě ten nejurážlivější druh, který v jazyce Ban Yue znamenal něco podobného jako „useknu ti tvou zasranou hlavu“, „ošukám tvou ženu“, „zabiju celou tvou rodinu“ a „srovnám se zemí hroby tvých předků“. A to vše dohromady. Jak by po tomhle mohl Ke Mo zůstat klidný? Za jiných okolností by možná Ming Guang pojal nějaké podezření, ale situace byla zoufalá a Pei Ming už zvedal ruce, takže o tom nepřemýšlel a skočil princi na lep.

Ming Guang se po úderu rychle vzpamatoval a chtěl situaci napravit, jenže nemluvili stejným jazykem a tak se to snažil napravit zvýšenou hlasitostí. Ke Mo z toho získal dojem, že mu Ming Guang ještě nadává. Jeho další gesta, například zdvižený palec, tak vnímal jako čistou provokaci od někoho, kdo nejdřív vypustí ty nejzlomyslnější a nejsprostší nadávky a pak otočí, aby projevil dobrou vůli. Nepůsobilo to ani trochu upřímně a za svou snahu dostal Ming Guang ještě několik dalších ran. Ke Mo navíc znal nějaké sprosté nadávky v jazyce Středových plání a doprovázel jimi své rány, což Ming Guanga vytáčelo. Oba dva se do sebe pustili a Pei Ming vypadal připravený začít jim fandit.

Nemělo to však dlouhého trvání. Ming Guang je přelétl neuvěřitelně podrážděným pohledem, pak natáhl ruku a zamával s ní před Ke Moem, ukázal na prince a Pei Minga a znovu doširoka rozpřáhl ruce.

Ke Mo se zarazil a zamručel: „Takže jsi nadával jim, nebo mně?“

Xie Lian dostal strach, ale neodvážil se do toho vstoupit, protože se bál, že na sebe Ke Moa upozorní. Když Ming Guang viděl, že se situace uklidňuje, vynaložil ještě větší úsilí, obrátil se k Pei Mingovi a zopakoval směrem k němu všechna sprostá gesta. Pak se otočil zpět ke Ke Moovi a schválně působil uvolněně. Ke Mo konečně pochopil, co říká – tam v kruhu jsou jejich skuteční nepřátelé.

Jakmile se shodli, Ke Mo začal znovu útočit na ochranné pole. Xie Lianovi se zamotala hlava. Zhluboka se nadechl a z plných plic zařval v jazyce Ban Yue:

„Generále Pei mladší! Ban Yue!“

Když Ke Mo zaslechl ta dvě jména, prudce se zastavil v půlce nápřahu a ostře se zeptal: „Oni jsou tu také?“

Xie Lian mu neodpověděl, soustředil se jen na své volání: „Generále Pei mladší!  Ban Yue! Ke Mo je tady, nechoďte sem! Rychle utíkejte pryč! Sem se nevracejte!“

Ke Mo skutečně uvěřil, že ti dva jsou někde poblíž a princ je nabádá, aby utekli. Okamžitě se rozzuřil:  „Tohle nedopustím!“

Vzápětí se rozběhl pryč.

Ming Guang vytřeštil oči. „Ale ne, obře! Proč utíkáš pryč? Ať řekl cokoliv, lhal ti! Vrať se!“

Jenže Ke Mo už byl dávno pryč. Ming Guang naštvaně dupl.

„Pitomec!“

Princ si podruhé otřel studený pot z čela a srdce mu konečně přestalo zběsile bušit. „Učit se jazyky je pro život neuvěřitelně prospěšné!“

Když však spatřil, že se Ming Guang chystá pokračovat v útoku na jeho meč, zvedl ruku.

„To by stačilo! Jestli toho nenecháš, přestaneme brát jakékoliv ohledy!“

„A jaké ohledy jste dosud brali?“ ohradil se Ming Guang.

„Tak se mi zdá, že jsi na něco zapomněl,“ upozornil ho princ.

„Na co jako?“

Pei Ming se chystal něco říct, ale nakonec před sebe přitáhl jakýsi předmět. „Copak ti uniklo něco tak důležitého?“

To, co  přitáhl, byla spodní polovina Ming Guangova těla. Ten po jejím spatření ztuhl.

„Cože? Moje nohy?“

Protože byl předtím přeseknutý, stál tu před kruhem bez nohou a pohyboval se pomocí rukou. Tak si na to zvykl, že úplně zapomněl na svou zbývající část. Zatímco s Ke Moem bojovali, Pei Ming využil příležitosti, opustil kruh a odtáhl tu nehybnou spodní polovinu k nim.

Teď mu pohrozil: „Raději nedělej žádné hlouposti.“

Jenže jeho hrozba neměla žádnou sílu. Kdyby držel jako rukojmí celého člověka, mohl by mu pro větší efektivitu zabořit prsty do krku, do lebky či do očí, a působilo by to mnohem hrozivěji. Jenže jak chytit něčí spodní polovinu těla, aby to nebylo trapné, ale zároveň to vyvolalo strach?

Pei Ming na nic nepřišel, takže mu s kamennou tváří dupl na nohu.

„To jako vážně?“ zvedl Ming Guang obočí.

Xie Lianovi připadla ta výhrůžka poněkud nicotná, takže zdvořile navrhl: „Generále Pei, šlapání na nohu nepůsobí zrovna přesvědčivě, mohl bys zkusit něco tvrdšího?“

„Vaše Výsosti, tobě se to řekne. Jako čestný muž se vyhýbám všem nečestnostem, tak mi řekni, kde ho zmáčknout? Tak sem pojď ty a chytni ho tam, kde to nejvíc bolí?“

Chvíli mlčeli, protože ani jeden z nich nebyl ochotný přistoupit k takovým praktikám.

„To je jedno,“ ustoupil nakonec princ. „Uděláme něco jiného.“

Chvíli si šeptali, pak se každý chopil jedné Ming Guangovy nohy a rozestoupili se. Konečně to vypadalo trochu hrozivěji.

„Prosím, jdi od mého meče,“ požádal  Xie Lian Ming Guanga. „Jinak by mohlo dojít k poškození tvého pravého těla.“

Ming Guang se jen ušklíbl. „Opravdu věříš, že je mé tělo tak bezmocné?“

Jen co to dořekl, prince obklopila rychle sílící aura plná vražedného úmyslu. Okamžitě pustil nohu, kterou držel. „Generále Pei, pozor!“

Zdánlivě mrtvá polovina těla se náhle vymrštila na obě nohy a bez varování kopla. Pei Ming ji včas pustil a vyhnul se úderům nohou, kmitajících se jako lopatky větrného mlýna. Ve vzduchu se otočily a dopadly na jedno koleno na zem. Pak se pomalu narovnaly a postavily se zpříma.

Pohyby nohou byly působivé a bezchybné, a Xie Lian se neudržel a vyhrkl: „Moc hezké!“

Pak ale změnil tón: „To není moc hezké!“

A opravdu nebylo. Ochranný kruh, který tak pracně vytvořil, měl udržet Ming Guanga venku, jenže teď se situace zkomplikovala. Přestože měl venku horní polovinu, tu dolní si sami přivlekli dovnitř.

Pei Mingovi to také došlo. „Dostal nás.“

Duchové a démoni se mohli hýbat i poté, co je někdo přepůlil – někteří zvládli ovládat pouze jednu svou polovinu, jiné obě dvě. Neměli tušení, ke kterému druhu Ming Guang patří, ale protože předtím ležely jeho nohy bez pohybu i potom, co na ně šlápli, Pei Ming si ho zařadil k těm prvním. Teď však pochopil svůj omyl.

Ming Guang za ochranným polem vesele tleskal.

„Výborně! Tomuhle se říká ‚pozvat si vlka do vlastního domu‘, nebo také ‚nalákat želvy do hrnce‘.“

Co se týče těch uvnitř kruhu, Hua Cheng měl oči stále zavřené a své kritické chvíli čelil meditací. Pei Mingův meč již byl dávno zlomen Ming Guangem a Xie Lianův Fang Xin fungoval jako zámek. Neměli se čím bránit.

Xie Lian neměl na výběr a zavolal: „E-Mingu!“

Scimitar E-Ming, dosud ležící na zemi jako kus šrotu, se okamžitě vztyčil a vletěl princi do ruky. Xie Lian ho uchopil a sekl. Ming Guangova spodní polovina těla zvedla nohu a kopla, ale její úder byl zablokován, dokonce byl scimitarem odstrčen o několik kroků zpět a málem vypadl z ochranného pole. Ming Guang to sledoval zvenčí, jeho výraz potemněl a vypadal teď poněkud ostražitě. Tleskl rukama a jeho spodní polovina těla se vrátila do své pravé podoby – do tvaru zlomené čepele, zvaného Zelenající se vrchol, dlouhého meče visícího ve vzduchu. Vzduch okolo nich se naplnil vražednou aurou.

Xie Lian se scimitary moc často nebojoval, ale E-Ming mu v ruce seděl dobře. Chystal se vrhnout do boje, když se ozval Pei Ming:

„Vaše Výsosti, nechci tě v takové chvíli rozptylovat, ale vypadá to, že tvůj Hua Cheng má menší potíže.“

Princ se zděšeně ohlédl. Hua Chengovo obočí bylo bolestivě stažené a ruce, spočívající mu na stehnech, se třásly. Chvíle nepozornosti využil zlomený meč Zelenajícího se vrcholu a okamžitě zaútočil. Jenže ve stejnou chvíli se E-Ming vytrhl z princova sevření a sám ten úder vykryl.

Princ vykřikl: „E-Mingu! Chvíli ho zaměstnej!“ Potom se přikrčil před Hua Chengem. „Proč je na tom takhle? Co se děje?“

„Mně se neptej,“ odpověděl Pei Ming. „Neznám Krále duchů tak dobře jako ty.“

„San Langu, slyšíš mě? Musíš se probudit!“

Zpoza kruhu se ozval Ming Guangův výkřik: „Odvažuješ se mi postavit?“

E-Ming a Ming Guangův meč si vyměnili desítky rychlých úderů, až kolem nich létaly jiskry. Kdyby byl E-Ming ve své obvyklé velikosti, nejspíš by rychle získal převahu, ale teď před tím dlouhým mečem vypadal jako dítě, které se snaží bojovat s dospělým.  Nevyhýbal se sice zákeřným útokům, ale díky své velikosti měl omezený dosah a několikrát se už dostal do úzkých. Xie Lian se soustředil na Hua Chenga, ale stihl věnovat bojujícím mečům několik rychlých pohledů.

„Pozor!“ vykřikl najednou. E-Ming se po tom zvolání prudce otočil, se zablesknutím se proměnil ve stříbrný vír a úspěšně zlomenou čepel zasáhl. Ming Guang vně kruhu bolestně vydechl, takže to musela být pořádná rána.

„Šikovný E-Ming,“ pochválil ho princ.

„Počkat, vaše Výsosti!“ Pei Ming udělal krok směrem k němu. „Zdá se mi, že se po té pochvale zvětšil!“

„Opravdu?“ Xie Lian si scimitar prohlédl.

„Vypadá to tak. Zkus to znovu!“

Byla to jen obyčejná pochvala, nic velkého, takže Xie Lian souhlasil. „Dobrá. E-Mingu, pozorně poslouchej: jsi krásný, roztomilý, chytrý, milý a moudrý, jemný a odhodlaný, nejlepší meč na světě…“

Odmlčel se. Pei Ming začal hlasitě tleskat, zatímco Ming Guang se za kruhem tvářil nevěřícně a zuřivě zároveň.

„Co je to za nepřirozené kouzlo? Jak to, že jsem o ničem takovém nikdy neslyšel?“

Vskutku, s každou vyřčenou pochvalou se E-Mingovo tělo o něco prodloužilo. Jestliže dříve připomínal meč desetiletého dítěte, nyní by ho mohl držet i patnáctiletý mladík.

Zlomený meč, stojící proti téměř dospělému E-Mingovi, se dostal do úzkých. Mohl se jen neohrabaně pohybovat doprava a doleva, zatímco E-Ming byl stále rychlejší a nepředvídatelnější. Když začal být vítěz jasný, Ming Guang udělal zpoza kruhu pomocí rukou jakousi pečeť.

Pei Ming okamžitě vykřikl: „To není dobré, přenáší všechnu svou sílu do spodní poloviny těla!“

A skutečně, temná aura obklopující zlomenou čepel prakticky vybuchla. Když ho E-Ming udeřil, odrazil se od ní a šikmo se zabodl do země. Xie Lian ho okamžitě vytáhl.

„Jsi v pořádku?“

„Neboj se o něj. Raději sleduj tohle.“ Pei Ming mu vzal čepel z rukou.

Princ na něj poněkud zmateně pohlédl, když najednou ucítil na kůži chlad a rty mu zabrněly. Pei Ming mu čepelí několikrát poklepal na obličej a její rukojeť skončila shodou okolností na princových rtech.

Xie Lian čepel odstrčil. Rty měl od těch drobných úderů trochu znecitlivělé a nechápavě si je promnul. „Generále Pei, nějak nechápu, proč jsi to udělal?“

„Pochopíš, až se podíváš dolů,“ usmál se Pei Ming.

Xie Lian pohlédl na čepel a v tom okamžiku mu došla řeč. E-Ming se ještě prodloužil.

Ming Guanga to rozzuřilo na nejvyšší možnou míru. „Co to je kurva za podvody? Kolik špinavých triků máš ještě v rukávu?“

„Abych pravdu řekl, sám to nechápu,“ zamumlal Xie Lian.

E-Ming byl opět plný síly, vztyčil se a vrhl se na Ming Guangův zlomený meč. Dvě čepele, jeden scimitar a jeden meč, se ve vzduchu vrhly do neúnavného boje. Xie Lian se vrátil zkontrolovat Hua Chenga a Pei Ming nespouštěl oči z Ming Guanga, skloněného za kruhem. V tuto chvíli přenesl všechnu svou duchovní sílu do spodní poloviny, takže byl značně oslaben. Pei Ming se chystal proti němu zaútočit, ale v tom se ozval dupot těžkých nohou.

Vrátil se Ke Mo.

Vztekle řval: „Ty odporný cizácký kultivující! Zase jsi mi lhal! Doufám, že budeš sbírat odpadky do konce života! Ti dva tu nikdy nebyli!“

Xie Lian věděl, že Ke Moa jeho lež nezdrží na dlouho, ale přesto doufal v ještě chvíli času. Teď se to vůbec nehodilo.

Ming Guang se rozzářil a ukázal na Fang Xina: „Obře, rychle! Vyraž ten meč! Jakmile rozbijeme soustavu, ti uvnitř budou bezmocní!“

Nemusel to ani říkat, Ke Mo se už rozmachoval proti Fang Xinovi a vyrazil ho o další kousek ze země. Další rána, další kousek, další rána – a Fang Xin spadl na zem.

Ochranné pole bylo prolomeno.

Zlomená čepel přestala bojovat, vyletěla z kruhu a vrátila se k Ming Guangovi. Proměnila se v nohy, které se spojily se zbytkem v kompletní tělo. Ming Guang vyskočil a poplácal Ke Moa pochvalně po paži. Pak ukázal na Pei Minga a na sebe, poté na Xie Liana a na Ke Moa. Ke Mo pochopil – rozdělili si kořist. Přikývl, stiskl obrovské pěsti, až to zapraštělo, a zamířil ke Xie Lianovi, který svým tělem chránil Hua Chenga.

Ming Guang si s divokým úsměvem protáhl nohy. „Pei Mingu, chceš mě zase přeseknout napůl? Pojď to zkusit.“

Pei Ming neodpověděl.

Ming Guang se ušklíbl. „Generál, který zlomil meč. Generál, který zlomil vlastní meč – heh! Takový krásný příběh. Jak se z odporné pravdy mohla stát krásná pohádka? Je vidět, že svět je slepý.“

„Nikdy jsem to nepovažoval za krásnou pohádku,“ odtušil Pei Ming.

„Kecy!“ Ming Guang si odplivl. „Dobře víš, kolik jsi jich zabil. Bratrů, podřízených, těch, kteří tě tolik let následovali!“

Ke Mo se mezitím přiblížil ke Xie Lainovi, pevně svírajícímu E-Ming. Princ se Ke Moa nebál, ale obával se, že by mohl k úhoně přijít Hua Cheng.

Ke Mo viděl jeho poněkud nepřítomný pohled. „Nesnaž se vymýšlet žádné další podlé triky, už se od tebe nenechám oklamat!“

„Nelhal jsem ti,“ zkusil to princ. „Ban Yue a generál Pei mladší tu skutečně byli, jenže poté, co jsem jim o tobě řekl, utekli. Počkat, Ban Yue? Co tu děláš?“

Ke Mo se rozzuřil. „Máš mě za blázna? Takový hloupý pokus...“

Než však domluvil, ozval se za ním hlas: „Ke Mo!“

Známý hlas promluvil jazykem Ban Yue. Ke Mo okamžitě vzhlédl, a v tu chvíli na něj shora dopadlo cosi krvavě rudého. Jeho výraz se okamžitě změnil a on si s řevem objal hlavu. „Dej to pryč!“

To, co na něj dopadlo, byl jedovatý had z království Ban Yue – štíroocasý had. Ten, kdo jej shodil, byla Císařský preceptor království Ban Yue.

Dívka seskočila ze stromu a přistála vedle Xie Liana. „Generále Hua...“

Xie Lian se obrátil ke Ke Moovi. „Říkal jsem ti, že je tady.“

Ke Mo vůbec neposlouchal, místo toho na Ban Yue zařval: „Tys to na mě hodila! Hodila jsi na mě toho odporného štířího hada! Víš, že štíry nesnáším, ale stejně jsi ho na mě hodila!“

Ban Yue se přikrčila. „Omlouvám se, ale... já nic jiného než házet štíroocasé hady neumím...“

Ming Guangovi si všiml ještě něčeho a ohlédl se: „Kdo tam  je?“

Ze stromu skočila černá postava a zastoupila mu cestu. „Bývalý zástupce bojového boha, úředník paláce Ming Guang. Pei Su!“

Nově příchozí se objevili zdánlivě odnikud. Pei Ming ohromeně zavolal: „Malý Pei? Co tady děláš i ty?“

Xie Lian se naopak zeptal: „Ban Yue, neměla jsi být s Vládcem deště?“

Při zaslechnutí toho jména svraštil Pei Ming obočí.

Ban Yue odpověděla: „Ano. Vlastně jsme sem s ním přišli.“

Aautorem je November0Night

-Předchozí kapitola--      --Seznam kapitol--        --Další kapitola-

Poznámka překladatele: nejsem si úplně jistá významem Ban Yueina prohlášení v závěru. Pokud se význam ukáže jiný, prostě to opravím. Edit: upraveno, doladěno.