Liu Yao Kapitola 84: Kdo by se sakra obtěžoval s lítostí?

Když se Cheng Qian probral z bezvědomí, obklopovala ho šedivá tma, jako by veškeré světlo na obloze zhaslo.

Jeho prvním pocitem byla bolest. Pak ho přepadl chlad.

Dřív žil padesát let u ledového jezera, které vytvořilo každou jednotlivou kost v jeho těle, takže pocit chladu nezažil už hodně dlouho. Tohle místo ale bylo jiné.

Na rozdíl od obvyklého zimního chladu vyzařovalo jemný, ale vytrvalý pocit čehosi studeného, co pronikalo člověku až do kostí a vysávalo z něj životní energii.

Byla to ta nejjemnější smrtící síla, které neodolalo ani tělo z nefritu.

Když se člověk ocitne na takovém místě, tělo mu ztěžkne, a když ztratí ostražitost, brzy ho přemůže pocit únavy a lhostejnosti.

Cheng Qian se zamračil. Kde se to sakra ocitl?

Trochu se mu ulevilo při zjištění, že Mrazivé ostří má stále u pasu. Kopí se proměnilo zpět do dračí páteře, která se spolu s dračí duší vrátila zpět do praporu v jeho ruce.

S těmito dvěma nejdůležitějšími věcmi se cítil o něco jistější.

Pokusil se podepřít, ale v dlani mu bolestivě zaškubalo. Teprve v tu chvíli si vzpomněl, že holou rukou zachytil oko Pole popravy démonů.

Opatrně si dlaň prohmatal, ale nenašel žádné známky hrůzných popálenin ani jiných ran, které očekával. Nebyl tam jediný škrábanec.

Vážně divné.

Na okamžik nechal svou dlaň osvětlit drobným bílým plamenem. Když se podíval zblízka, spatřil zarudlý obrys něčeho, co vypadalo jako ucho. Na chvíli se objevilo a zase zmizelo. To bylo vše. Kromě pálení dlaně a toho „ucha“ nic zvláštního.

Jakmile se znovu pohnul, rány od čepelí na jeho zádech se znovu otevřely a začaly krvácet. Tiše zasténal a pokusil se posadit. Nejdřív si zahojí záda, pak může myslet na něco jiného.

V tu chvíli uslyšel Yan Zhengmingův hlas.

„Tady bys neměl duchovní sílu používat.“

Nejstarší bratr seděl kdesi stranou od něj a hlas měl ochraptělý. „Jestli jsem to správně pochopil, jsme na dně Propasti srdečních démonů poblíž Věže lhostejnosti. Máš s sebou nějaké léky na vnější zranění?“

„Ne, takové věci u sebe nenosím.“ Cheng Qian se ztěžka postavil. „Co se děje? Jsi v pořádku?“

„Jsem. Sedni si, kde jsi. Přestaň se hýbat. Síla Pole popravy démonů byla příliš velká a my k jejímu zlomení přivolali božskou dračí duši. Pak ten pitomec Han Yuan spálil prokleté broskvové květy. Bylo tam doslova všechno: nebeský drak, pozemský démon, lidská touha – a náhodou to prolomilo pečeť nad Věží lhostejnosti. My dva jsme byli nejblíž a tak jsme skončili tady.“

Cheng Qian mlčel. Co na to také říct? Možná si měli před odchodem z domova pečlivěji zkontrolovat kalendář a zjistit si své smolné dny.

Yan Zhengming se zhluboka nadechl a pak stejně pomalu a ztěžka vydechl. Slabě dodal: „Nemusíš si dělat starosti. Naše sekta střeží Údolí srdečních démonů už po mnoho generací a já mám u sebe pečeť vůdce sekty. Pomocí ní určitě najdu způsob, jak se odsud dostat. Hlavně zbytečně neplýtvej duchovní silou. Budeš se o své zranění muset postarat sám.“

Vzhledem k tomu, že se většina Cheng Qianových ran nacházela na jeho zádech, se to snáze řeklo, než udělalo. Trochu pohnul rameny, a když se ujistil, že má v pořádku kosti, rozhodl se je jednoduše ignorovat.

Vlastní zranění ho tak netrápila, víc starostí mu dělalo Yan Zhengmingovo podivné chování. Když byli ještě mladí, na Ostrově Azurového draka bojoval s několika potulnými kultivujícími a dostal do zad silnou ránu magickou holí. Tehdy ho jeho nejstarší bratr starostlivě obskakoval a snažil se ho ošetřit, a teď, když byl málem rozsekán na kaši, mu řekne jen „postarej se o sebe sám“?

Cheng Qian k němu přistoupil blíž. „Nejstarší bratře, co se děje?“

„Nechoď sem!“ zavrčel na něj Yan Zhengming, až mu zlostí přeskakoval hlas. Cheng Qian zaváhal, ale pak se rozhodl jeho příkaz ignorovat a vykročil vpřed.

Našel svého nejstaršího bratra, jak se choulí v nejtemnějším koutě v okolí. Nebýt bystrých smyslů kultivujícího, Cheng Qian by nejspíš neměl šanci jej objevit. Temnota skrývala jeho rysy jako závoj, ale na čele se mu znovu objevilo zářící znamení srdečního démona. Díky ostře rudé barvě vypadalo jako nějaká podivná jizva.

Cheng Qian udiveně zvedl ruku, aby se znamení dotkl. „Ta věc… To tě takhle ovlivnilo Údolí srdečních démonů?“

Yan Zhengming se neměl kam schovat, a tak mu nezbylo než zavřít oči a mlčet, až se podobal mnichovi ponořenému do meditace. Nebýt vyzařující agresivní aury, která jako by se chystala Cheng Qiana zakousnout, člověk by mu jeho přetvářku skoro uvěřil.

Když se Cheng Qian přiblížil, Yan Zhengming bolestně nakrčil čelo. Nakonec to nevydržel a popadl svého třetího bratra za zápěstí.

Yan Zhengmingův stisk byl jako ocelový svěrák a dlaň mu doslova hořela. Znak srdečního démona zaplál krvavě rudou barvou.

Aniž by pustil Cheng Qianovu ruku, bolestivě se schoulil do sebe. Hlas měl nezřetelný, připomínalo to mumlání ze spánku. „Ne… Cheng Qiane…Prosím tě…!“

Cheng Qian samozřejmě věděl, co je srdeční démon, ale poprvé pochopil, že může člověka trápit až takovým způsobem.

Co se to u všech ďáblů skrývá v Yan Zhengmingově srdci?

Chvíli svého nejstaršího bratra mlčky sledoval. Věděl, že není hezké slídit v něčí mysli, ale teď na takové zdvořilosti nebyl čas.

V duchu zamumlal tichou omluvu a spojil své duchovní vědomí s kouskem prvotní duše uvnitř dřevěného meče nejstaršího bratra. Znovu se dostavil onen zvláštní pocit, kdy viděl dvě místa naráz, a vzápětí už Cheng Qian stál v Yan Zhengmingově zpustošené mysli. Duchovní síla v ní vířila tak chaoticky, že to ovlivňovalo i samotný dřevěný meč. Nebýt jeho ochranných bariér, těžko říct, co by se stalo. Samotná Yan Zhengmingova prvotní duše seděla se zavřenýma očima v meditační póze, zatímco srdeční démon k ní byl přimknutý jako černý mrak a zlomyslně se jí vysmíval.

V tu chvíli, kdy Cheng Qian spatřil, co se uvnitř černého mraku ukrývá, zmrzl na místě. Díval se na svou vlastní tvář.

O jeden úder srdce později na sebe srdeční démon vzal lidskou podobu. Jako by něco vycítil, ta osoba pohlédla na dřevěný meč se sarkastickým výrazem, tak povědomým, ale přitom tak zvláštním, a pak pomalu došla k Yan Zhengmingově prvotní duši, kde poklekla a složila mu hlavu do klína.

Cheng Qian dokázal jen zírat. Tohle bylo poprvé, co viděl sám sebe chovat se takhle koketně, a naprosto netušil jak reagovat.

Srdeční démon v přestrojení za Cheng Qiana zvedne Yan Zhengmingovu bradu a chvíli ho mlčky sleduje. Když vidí, že jeho oběť stále odmítá otevřít oči, tiše se zasměje a bledým prstem mu přejede po rtech. „Nejstarší bratře, proč se na mě odmítáš podívat?“

Ve vnějším světě se Yan Zhengmingovy prsty držící Cheng Qianovo zápěstí sevřou tak silně, až to zapraská.

Cheng Qian s přemáháním stáhl své vědomí pryč z Yan Zhengmingovy mysli. Takže to on je jeho srdeční démon? To není možné!

Zůstal nehybně klečet tak, jak byl, s jednou nohou pokrčenou, zatímco omámeně přemítal o všech náznacích, kterých byl dřív svědkem. Vybavila se mu ta podivně prudká reakce v malé knihovně, když se svého nejstaršího bratra tak hloupě zeptal, jestli někdy někoho skutečně miloval. Neuvěřitelné.

Yan Zhengming se mezitím sesunul a z koutku úst mu vyteklo trochu krve.

To Cheng Qiana probudilo. Takhle to nechat nemůže.

„Nejstarší bratře!“ Cheng Qian mu stiskl rameno a snažil se ho uklidnit: „Tohle je Údolí srdečních démonů, nesmíš jim dát šanci ti ublížit!“

Yan Zhengming po těch slovech otevřel oči a věnoval mu nepřítomně zasněný pohled.

Cheng Qianovi se prudce rozbušilo srdce, neovládl se a tiše se zeptal: „Nejstarší bratře, oč jde s tvým srdečním démonem?“

Na prchavý okamžik se zdálo, že se Yan Zhengmingovy rty pohnuly v odpovědi, kterou se už už chystal vyslovit.

Cheng Qianovi vyrazil na zádech studený pot, rány ho bolely a svědily zároveň, ale on se jen nedočkavě naklonil kupředu. Ještě nikdy v životě nezažil takové napětí.

Jenže vzápětí Yan Zhengmingův pohled opět vystřízlivěl, pustil Cheng Qianovu ruku a pokusil se ho od sebe odstrčit. Ruce se mu však třásly a on je nedokázal zcela ovládat, ne poté, co svedl boj se srdečním démonem. Prsty po Cheng Qianově rameni jen sklouzly a otřely se o rány. Yan Zhengming prudce stáhl zpět ruku potřísněnou krví. „Ty…!“

Cheng Qian si krve nevšímal, naopak, bolest jako by ho povzbuzovala. Oči měl temnější než inkoust a ačkoli věděl, že se chová naprosto nevhodně, nedokázal odolávat rostoucí vášni.

Přitiskl se blíž k Yan Zhengmingovi. „Víš, že čím víc se snažíš srdečního démona potlačit, tím silnější je? Proč mi o tom neřekneš? Co skrýváš?“

„Pusť…“

„Nejstarší bratře!“

Yan Zhengming na něj upřel krví podlité oči a zavrčel: „Cheng Qiane, snažíš se… vzpíráš se proti…“

Svou větu už nedokončil. Cheng Qian ho přišpendlil ke skále a pak ho políbil na dosud pootevřené rty, jako by na tom záležel jeho život.

Ten čin zastavil vše, co se Yan Zhengming chystal říct.

Cheng Qian se nikdy nevyznal v záležitostech srdce, natož v touhách těla. Svědomitě se držel stranou od všech nepřístojností, takže se neodvážil ani k detailnímu průzkumu falešného Písma o čistotě a klidu. Jeho takzvaný polibek ani nebyl skutečným polibkem, spíše slabým dotykem, jako když vážka klouže po hladině rybníka. V hlavě Yan Zhengminga to však bylo jako výbuch, otřásající celou duší.

Zalapal po dechu a podvědomě sevřel Cheng Qianovo roucho.

„Odpusť mi mou drzost, nejstarší bratře.“ Cheng Qian vypadal klidně, ale uvnitř byl napnutý jak tětiva luku. S bezstarostným tónem odsouzence na smrt, kterého už nic horšího nepotká, nadhodil: „Co s tím hodláš udělat? Zavřít mě, abych se kál? Popravit mě podle pravidel sekty? Nebudu se bránit, slibuji.“

Yan Zhengmingův šok byl tak velký, že otřásl i srdečním démonem.

Cheng Qianovi se ulevilo, jakmile ty nehorázné a vzpurné myšlenky vyslovil nahlas. Už neměl důvod držet se zpět a chytil Yan Zhengmingovy ruce, držící jeho roucho. „V Poli popravy démonů ses zajímal o mé romantické city. Nejstarší bratře, teď ti o nich říkám. Odvážíš se to slyšet?“

V tu chvíli se v Yan Zhengmingově mysli znovu objevil srdeční démon a vzal na sebe Cheng Qianovu podobu. Objal zezadu jeho duši a zašeptal: „Nejstarší bratře, splním ti, co jen budeš chtít. Odvážíš se požádat?“

Yan Zhengming byl napaden ze svou stran a už ani nedokáže říct, která z nich je ta pravá.

Srdeční démon jemně pohladí jeho prvotní duši a znovu zašeptá: „Nejstarší bratře, sto let jsem se soustředil na svou kultivaci, nezaváhal jsem ani při nebeském soužení. A teď jsi to všechno zničil vlastníma rukama. Jsi šťastný?“

Ta slova byla jako kbelík ledu vylitý přímo na jeho hlavu. Spolu s neúprosným chladem v údolí se mu vsákla do každé části těla.

Yan Zhengming, s tváří bledou jako stěna, nedokázal najít odpověď.

Srdeční démon zkoušel každou jeho emoci. Jednou se jemně usmál a pronesl: „Nejstarší bratře, už dlouho po mě toužíš. Proč teď předstíráš opak?“ Jindy mu chladně vynadal: „Vůdce sekty Yane, jak nemorální musíš být, abys porušil posvátnost toho, na co máš dohlížet?“ Dokonce se proměnil v dospívajícího Cheng Qiana s dírou v hrudi a truchlivě na něj upíral pohled: „Nejstarší bratře, neříkal jsi mi, že si nemám s ničím dělat starosti? Že se o všechno postaráš?“

„Nejstarší bratře…!“

Yan Zhengmingova teplota kolísala mezi extrémním horkem a ledovým chladem. Čelo měl zalité potem a oči rudé krví.

Cheng Qian na něj v rozpacích zíral. Nikdy nečekal, že jeho slova budou mít na Vůdce sekty a nejstaršího bratra takový vliv. Pak si všiml znamení srdečního démona na jeho čele. Bylo už tak vystouplé, jako by měl Yan Zhengming každou chvíli začít krvácet.

Cheng Qian se zamračil, znovu využil kousek své prvotní duše v dřevěném meči a vyslal své vědomí zpět do Yan Zhengmingovy mysli.

Tam zůstal otřeseně stát. Spatřil nekonečné množství srdečních démonů s jeho podobou, ale každého s jiným výrazem. Dusivý černý mrak v Yan Zhengmingově mysli stále houstl, jak hladově nasával jeho sílu a vytvářel další a další iluze.

Cheng Qian byl nejdřív zděšený. Jak by také ne, při pohledu na takové množství svých kopií na jednom místě. Pak zaslechl slova, která srdeční démoni říkali.

Pohled mu ochladl a v srdci se mu vzedmul hněv.

S mávnutím ruky vyvolal Yan Zhengmingův dřevěný meč. Ten se vznesl, pokryl se námrazou a vzápětí zaútočil na srdeční démony s takovou silou, až se okamžitě rozprchli. Ne na dlouho, znovu se shromáždili v koutku Yan Zhengmingovy mysli, proměnili se zpět v černý mrak a tvrdošíjně se drželi na místě.

Duchovní síla vůdce sekty chaoticky vířila a do hrdla mu stoupala krev.

S myslí na okamžik vyjasněnou rezignovaně pohlédl na Cheng Qiana. „Přestaň dělat problémy.“

„Nedělám problémy.“ Cheng Qian mu oplatil planoucí pohled. „Nejstarší bratře, dokud budu žít, nikdy se tě nevzdám.“

Yan Zhengming se zamračil a hledal slova.

Na to se Cheng Qian trochu odvrátil a na tváři mu vykvetl lehký úsměv. „Jestli mě vykopneš ze sekty, jenom mi to usnadníš.“

Co na to říct? Yan Zhengming sám měl podobné myšlenky o tom, že kdyby nebyl vůdce sekty, mohl by to místo přenechat Cheng Qianovi a směle čelit nevhodným myšlenkám bez pocitů viny. A kdyby ho ze sekty rovnou vyloučili, bylo by to ještě lepší, protože všechna tabu by padla.

A teď Cheng Qian nahlas vyslovil stejné myšlenky?

Nevěděl, jestli má nad tím „souzněním myslí“ plakat nebo se smát.

Po počátečním ohromení si však Yan Zhengming uvědomil, co se mu na tom všem nezdá. Cheng Qian se takto napřímo choval jen v boji, jinak to byl spíš tajnůstkářský typ, který si své emoce a myšlenky nechával pro sebe. To, co zdánlivě prozradil, bylo většinou jen ironií nebo přehnanou fraškou. Jistě, byl upřímný, ale většinou jen ve svém srdci. Nikdy by své pocity neřekl takto na rovinu.

Zvláště ne teď, když byli uvěznění v Údolí srdečních démonů a nevěděli, jak ven.

 Yan Zhengmingova mysl se plně probrala a vůdce sekty se vrátil do své obvyklé nálady. Vybavil si podivný mráz na svém dřevěném meči během boje v Poli popravy démonů, okamžitě odsunul stranou všechno ostatní a přísně se zeptal: „Cheng Qiane, co víš? Ptám se tě naposled, co je uvnitř toho dřevěného meče!“

Cheng Qian dokázal jen zírat. Kdyby na vlastní oči neviděl, jakou podobu mají srdeční démoni v mysli jeho nejstaršího bratra, věřil by, že to všechno jen předstíral.

Yan Zhengming se znovu zeptal: „Jak přesně jsi vložil vůli meče Fuyao do té dřevěné čepele?“

Obvykle výmluvný Cheng Qian nepřišel na nic, co by odpověděl.

Oba dva na sebe zírali v němém souboji vůlí. Yan Zhengming, na pokraji svých sil, nakonec Cheng Qiana odstrčil a roztřeseně se postavil.

„Tak si to své tajemství nech. Je mi jedno, jak jsi na to přišel. Je to jen srdeční démon. Jakmile kultivující meče vstoupí na božskou úroveň, srdeční démoni ho pronásledují na každém kroku. No a co? Dostal jsem se tak daleko a všechno mám pod kontrolou. Já… nepotřebuji tvou lítost.“

Cheng Qian oněměl. Najednou měl obrovskou chuť rozbít krásnou, ale nepoužitelnou hlavu nejstaršího bratra, aby se přesvědčil, jestli mu srdeční démon nesežral mozek.

Yan Zhengming na něj krátce pohlédl a pak z roucha vytáhl jako palec velkou pečeť vůdce. Když kolem ní zavřel ruku, začala vydávat měkké bílé světlo, které propast uvnitř Údolí srdečních démonů rozjasnilo. Otočil se k Cheng Qianovi zády a nasadil žoviální tón: „Dnes se s tebou hádat nebudu. Pojďme najít cestu ven…“

Náhle ho Cheng Qian zezadu objal. Yan Zhengmingovi ztuhla záda, a když se mu chystal vynadat, uslyšel, jak jeho třetí mladší bratr skrze zaťaté zuby ucedil: „Jsi rozmazlený spratek, marnotratník a narcis. Kdo by se sakra obtěžoval s lítostí? Mám tě rád! Toužím po tobě! Jak ještě chceš, abych to řekl?“

    Poznámka překladatele: Pusaaaaa! Konečně. A teď něco méně radostného. Tady bohužel končí můj původně kvalitní aj zdroj a nastává "boj s překlady méně kvalitními, někdy doslova mizernými. Dělám co mohu, ale některé kultivační jemnosti, které nakonec mohou být pro zápletku důležité, tahám doslova ze vzduchu srovnáním tří čtyř MTL verzí. Čtenář proto omluví možné zhoršení kvality - a hlavně to, že někdy po deseti kapitolách zjistím, že něco bylo úplně jinak než jsem to pochopila. :((       

              

-Předchozí kapitola-       -Kapitoly -      -Další kapitola-

 Pokud se vám překlady líbí, kupte mi kafe :)