TGCF (nové) Kapitola 211: Rozcestí v tunelech; Duchové hlídají podzemí Nebeského hlavního města 1

Ruoye už se odvíjel z jeho zápěstí připravený k útoku, ale když Xie Lian osobu před sebou poznal, sám se uklidnil a stočil zpět.

„Yin Yu?“ zeptal se princ překvapeně.

Kdoví kdy se ve zdi objevila hluboká díra. Yin Yu z ní trčel trupem a v ruce držel ostrou lopatu. Teď vydechl a otřel si pot.

„Vaše Výsosti, jsem to já. Naštěstí jsem se vyhrabal na správném místě. Pojďme odsud!“

Xie Lian málem zapomněl, že Yin Yu stále vlastní posvátné duchovní zařízení – lopatu Vládce země. To, že mu ji nikdo nezabavil, se ukázalo doslova jako požehnání z Nebes. Někdy se hodí neříkat všechno.

Princ se zrovna chystal pomoci mu ven z tunelu, ale vtom jeho tělo mimoděk ucouvlo.

„Vaše Výsosti?“ Yin Yu se po něm zmateně podíval. „Děje se něco?“

Xie Lian byl ale úplně stejně zmatený jako on. Proč couvá? Brzy si však uvědomil, že to neustupuje on, ale Shi Qingxuan ovládající jeho tělo, šokovaný pohledem na nástroj Vládce země. Naštěstí se bývalý Vládce větru dokázal rychle ovládnout a vrátil mu vládu nad tělem. Princ spěšně skočil do díry a spolu s Yin Yuem vstoupili do podzemí Nebeského hlavního města.

Zanedlouho se otvor nad nimi uzavřel. Chvíli se plazili temným tunelem, když Xie Liana napadlo: „Yin Yu, dokáže se lopata Vládce země prokopat skrze bariéru kolem Nebeského hlavního města?“

„To si nemyslím,“ odpověděl Yin Yu po chvíli váhání.

„Co?“ To Shi Qingxuan promluvil princovými ústy: „To ale znamená, že můžeš kopat, jak chceš, ale stále budeš v Nebeském hlavním městě. Není to celé zbytečné?“

Yin Yu si odkašlal. „Úplně zbytečné to není. Před palácem každého bojového úředníka byla vytvořena další bariéra, která zpomaluje zotavování jejich zranění. Pokud zůstanou zavření ve svých palácích, nebudou schopni obnovit svou sílu ještě několik let. Proto použijeme lopatu Vládce země, abychom někde v podzemí vykopali tajnou místnost a všechny bojové bohy tam přesunuli. Až se alespoň částečně zotaví, můžeme se pokusit prorazit společně.“

„Počkej!“ zvolal opět Shi Qingxuan. „Pán Hua Cheng říká, že těm pitom… těm bojovým bohům máš říct, aby se schovali a uzdravili sami. Pokud se pokusíte prorazit bariéru za přítomnosti Jun Wua, nedopadne to dobře.“

Yin Yu překvapeně vykulil oči. „Vaše Výsosti, vy můžete komunikovat s pánem města? Myslel jsem, že je to nemožné?“

„Ne, ne… ten, kdo s tebou před chvílí mluvit, to jsem nebyl já,“ vysvětloval princ, a vzápětí opět promluvil Shi Qingxuan: „Já to byl! Vaše Výsosti Yin Yu, byl jsem to já!“

Problém byl, že všechna slova vycházela jedněmi ústy. Yin Yu byl poněkud zmatený. „Nebyl jste to vy, ale byl jste to vy?“

„Ach, to jsem já, Vládce větru! Vlastně spíš bývalý Vládce větru. Použil jsem Kouzlo přenosu duše. Ach, předávání zpráv je taková otrava a dřina!“

Pořád musel obnovovat kouzlo a přecházet zpět do svého skutečného těla, kde vše sdělil Hua Chengovi a vyslechl si jeho slova, pak znovu do těla prince, a tak pořád dokola. Jen ta představa byla únavná.

Yin Yu souhlasně kývl. „Ano, už to chápu. Skutečně tvrdá práce.“ S novým elánem se vrátil ke kopání. Oba se chvíli plazili vpřed, než Yin Yu znovu promluvil: „Tady by to mělo být dobré. Vaše Výsosti, chvíli tu zůstaňte schovaný, já půjdu vyzvednout dalšího nebeského úředníka.“

Tunel se za nimi postupně uzavíral. „Chceš tam jít sám?“ podivil se Xie Lian. „Půjdu s tebou.“

„Ne, to není potřeba,“ odmítl Yin Yu. „Popravdě řečeno, Vaše Výsosti, čím větší díru lopata Vládce země vykope, tím víc duchovní síly spotřebuje, takže když půjdu sám, bude to pro nás i rychlejší. Nejbližší palác bojového boha je…“ Na chvíli se odmlčel, jako by přemýšlel, a pak pokračoval: „V každém případě jsem za chvíli zpět.“

Shi Qingxuan opakovaně používal kouzlo Přenos duše. Vyčerpání z častého používání obrovského množství duchovních sil už se projevilo i na Xie Lianovi. Unaveně dosedl na zem a kývl s pocitem, že jeho tělo i hlava jsou čím dál tím těžší. Nakonec si hlavu podepřel. „Tak dobře.“

Yin Yu začal kopat nový tunel, zatímco Xie Lian si lehl na zem a zavřel oči.

Nevěděl, kolik uplynulo času, než oči znovu otevřel, ale Yin Yu tu stále nebyl. Shi Qingxuan si to přes jeho zavřené oči také chtěl ověřit: „Vaše Výsosti, ty spíš? Je to namáhavé, že? Yin Yu tu ještě není?“

Princi se po krátkém odpočinku vrátila energie. „Jak dlouho jsem spal? Jak to, že se ještě nevrátil?“

„Byl pryč tak na spálení dvou vonných tyčinek,“ odhadl Shi Qingxuan. „Snad se neztratil…“

Xie Lian však cítil, že něco není v pořádku. „Půjdu se po něm podívat.“

Převrátil se a odplazil k tunelu, kterým Yin Yu odešel. Tunel neuzavřel, protože ho potřeboval použít k návratu, takže se jím opatrně plazil. O chvíli později však uslyšel Shi Qingxuanův hlas:

„Karmínový déšť dotýkající se květu říká: ‚Gege, raději tam nechoď!“

Xie Lian se zastavil. „Něco je v nepořádku, že?“

„Ano. Tón pána Hua Chenga zní dost vážně.“

„Ale právě proto, že se něco děje, ho musím jít hledat,“ řekl princ. „Jinak by se Yin Yu mohl dostat do potíží.“

V tu chvíli mu přeběhl mráz po zádech a Xie Lian polekaně otočil hlavu.

Shi Qingxuan to mrazení ucítil také. „Zatraceně, co to bylo? Úplně jsem se rozklepal!“

„Nejspíš o nic nejde.“ Vzápětí však Shi Qingxuan v jeho těle pevně stiskl ústa a zatajil dech. Neslyšně zaúpěl: „Pššt, něco tam je.“

Nebyli v tunelu sami. Právě teď se za Xie Lianem něco mihlo, ale když se ohlédl, bylo to pryč.

Princův šestý smysl na nebezpečí nikdy neselhal. Nemohl připustit, aby ten „někdo“ zjistil, že si ho všiml, takže nijak nezareagoval. Shi Qingxuan však podobné situace nenesl dobře a princi teď za něj naskočila husí kůže po celých pažích.

„Není to Jeho Výsost Yin Yu?“ zašeptal Shi Qingxuan.

„Kdyby to byl on, nepotřeboval by se plížit,“ šeptl v odpověď Xie Lian.

Po chvíli ticha se prince neslyšně zeptal: „Řekl San Lang něco?“

„Hmm, hm, ten tvůj San Lang teď vypadá opravdu děsivě… říká: ‚Gege, pokud to bude třeba, použij kouzlo Přesunu duše a přejdi do těla Vládce větru‘.“

Kromě toho, že v tuhle chvíli neměl dost duchovní síly na to, aby mohl kouzlo Přenosu duše provést, neměl v úmyslu se jen tak oprášit a odejít, zanechávajíc za sebou všechen ten nepořádek.

Proto odpověděl: „Nedělej si s tím starosti, San Langu.“

Ještě ani nedořekl, s čím si nemá dělat starosti, když prudce vztyčil hlavu. Bylo to před ním!

Pocit nebezpečí se předtím ozýval zezadu, ale teď přicházel i z opačné strany. Okolo však stále vládla tma a nebylo nic vidět.

Shi Qingxuan se zamračil. „Vaše Výsosti, všiml sis něčeho nového? Co máme udělat? Musíme jít dopředu nebo dozadu?“

Po chvíli pozorného sledování Xie Lian odvětil: „Oba směry jsou stejně nebezpečné, takže je to jedno!“

Začal se plazit dopředu, ale zanedlouho se zaraženě zastavil.

„Jak je to možné?“ podivil se Shi Qingxuan.

Před „nimi“ se nacházelo rozcestí dvou tunelů.

„Hm… nemohl Yin Yu kopat cestu, potom zjistit, že jde opačným směrem, a vykopat jinou?“ přemýšlel Shi Qingxuan.

Princ si v duchu pomyslel: „Yin Yu musí být s cestami v Nebeském hlavním městě velmi dobře obeznámen, takovou chybu by neměl udělat. Tohle bude něco horšího.“

Nahlas to však neřekl. „Qingxuane, můžeš mi pomoci požádat San Langa, aby vybral cestu? Nalevo nebo napravo?“

O chvíli později dostal odpověď: „Karmínový déšť dotýkající se květu říká… říká, že nedoporučuje ani jednu. Nemáš si vybírat žádnou z nich!“

Co si měl princ s tímhle počít? I když si uvědomoval, že na konci obou tunelů nejspíš čeká něco špatného, zůstat na místě nemohl.

Po chvíli přemýšlení navrhl: „Tak si Qingxuane vyber ty.“

„Cože? Já?“

„Ano. Když to uděláš ty, pořád bude poloviční šance, že si vybereš tu lepší, zatímco já…“

„Dobře, chápu.“ Po dlouhém mlčení otočil hlavu doleva a princ se začal plazit tím směrem.

Čím hlouběji se dostával, tím byl tunel užší a dusivější, ale stále průchozí. Poté, co se chodba dlouho točila a klikatila, po nekonečné době plazení, se Xie Lian konečně zaradoval, protože vstoupil do většího prostoru.

Ještě že tak. Celou dobu byli napjatí a opatrní, ale dosud se nesetkali s žádným skutečným nebezpečím.

Xie Lian si chvíli prohlížel okolí. „Co je to za místo?“

„Nevím, moc toho nevidím,“ odpověděl nejistě Shi Qingxuan. „Ale přijde mi to tu trochu povědo… ech?“

Zároveň s ním si toho všiml i Xie Lian.

Opravdu to tu bylo povědomé! Nebyla to ona tajná místnost, kde předtím Xie Lian odpočíval, aby vyčkal návratu Yin Yua? Teď si tím byl naprosto jistý. Dokonce viděl i tunel, kterým předtím odešel za Yin Yuem.

„Jak jsme se mohli vrátit?“ vyděsil se Shi Qingxuan. „Připlazili jsme se stejnou cestou?“

Samozřejmě, že ne! Když předtím odcházeli, ven vedl jen jeden tunel. Cesta, která teď přišel, se objevila odnikud. Tunel z rozcestí je velkým obloukem přivedl zase zpátky.

Rozhodně ho nemohl vykopat Yin Yu, nevynakládal by tolik síly na tak bezvýznamný čin. Nejspíš také narazil na nebezpečí. Xie Lian zalitoval, že na něj předtím víc nezatlačil, aby šli spolu. Bezeslova zalezl do stejného tunelu, kterým poprvé odešel. Tentokrát si na rozcestí vybral druhou cestu.

Shi Qingxuan to okomentoval: „Vypadá to, že ani já jsem neměl moc štěstí. Vybral jsem si špatnou cestu.“

„Ne, naopak, měl jsi štěstí víc než dost.“

„Co tím myslíš?“ nechápal Shi Qingxuan.

Xie Lian se snažil zformulovat své myšlenky: „No, jak to mám říct… protože ta druhá cesta mohla být mnohem děsivější?“

Pak to oba uslyšeli. Za nimi se ozvalo zaškrábání, jako by se k nim cosi rychle plazilo, a ten zvuk se přibližoval.

Xie Lian odvinul Ruoye a hodil ho za sebe: „Ruoye, zkus na chvíli přehradit cestu!“

Sám se začal zběsile plazit vpřed, téměř stejnou rychlostí, jako by kráčel, a Shi Qingxuan plný hrůzy a fascinace volal: „Hahaha, to je tak vzrušující, opravdu vzrušující!“

Xie Lian ho přerušil: „Myslím, že to bude ještě napínavější, pospěš si a podívej se!“

„Na co?“ vykřikl Shi Qingxuan.

Xie Lian se na okamžik zastavil a vydechl, protože se ocitl na dalším rozcestí, a Shi Qingxuan bez zaváhání vykřikl: „Doprava!“

Princ odhodlaně zahnul pravou chodbou, ale za chvíli narazil na další rozdvojení.

Shi Qingxuan už málem brečel, a jen střídavě křičel: „Doleva! Doprava! Doleva! Doprava!“

Už si ani neuvědomoval, co vybírá. Situace se měnila tak rychle, že už nedokázal opustit Xie Liana a zeptat se Hua Chenga na radu, protože bylo víc než pravděpodobné, že za další zatáčkou se situace opět změní. Ruoye tu věc na chvíli zdržel, ale stále slyšeli, jak se blíží. Tunely se navíc stále zužovaly a netrvalo dlouho, než v úzké chodbě neměli dost prostoru ani na pohyb paží.

Princ zůstal vězet se zaseklými rameny. „Dál už to nejde!“

„Co budeme dělat?“ vyjekl Shi Qingxuan. „Máme se vrátit?“

To, co je pronásledovalo, už nebylo daleko.

„Žádný strach!“ vykřikl princ. „Pokud nemůžeme dopředu, pak uděláme krok zpět! Člověk přece může útočit i ustupovat zaráz. Musí li to být, pak budiž. Jdeme!“

Vycouval a uvolnil si jednu ruku. Právě se chystal popadnout rukojeť Fang Xinu a té věci se s nasazením života postavit, když mu náhle ztěžkla hlava. Zároveň s tím se do mlhy propadla i jeho mysl. Jako poslední zaslechl tichý chechot a čísi ruku poleženou na svém rameni. Princi se rozšířily oči a v příští chvíli ztratil vědomí.

Netušil, kolik uběhlo času, než se pomalu probral a zjistil, že sedí pevně spoutaný na židli. Pokusil se vzepřít a s překvapením zjistil, že je svázán Ruoyem.

„Ruoye, co to děláš?“ zeptal se nechápavě.

Hedvábná páska se k němu utrápeně přitiskl a princ pochopil, že je utažený do nerozvazatelného uzlu.

Dřív, než Ruoye získal rozum, se rád při hře bezmyšlenkovitě omotával, a často skončil zašmodrchaný do změti uzlů. Podrážděný princ ho pak musel pokaždé rozvazovat. Později už si dával pozor a takové nehody se mu nestávaly.

Xie Lian se pokoušel s židlí hýbat a pomoci mu uzel rozvázat, ale nepohnul s ní ani o píď. Zdálo se, že je zpevněná duchovní silou.

Protože se nemohl hýbat, nezbývalo mu než se porozhlédnout po okolí. Vypadalo to, že se nachází uvnitř nějakého paláce, poměrně nového a bohatě zdobeného, ale nepoznal, o který se jedná. Rozhodně to však nebyla Velká bojová síň.

Než o tom mohl víc přemýšlet, ucítil na rameni ruku a nad hlavou uslyšel jemný hlas:

„Xian Le, můj drahý Xian Le, ty jsi opravdu příliš divoký.“

Princ ztuhl. Majitel hlasu ho pomalu obcházel s rukou stále na jeho rameni. „Za posledního půl roku, co ses vrátil, se v Nebeském hlavním městě spoustu věcí rozbilo, několik dokonce zničilo. Já bych řekl, že slovo ‚divoký‘ docela sedí.“

Byl to skutečně Jun Wu a nyní k němu stanul tváří v tvář s druhou rukou založenou za zády. S úsměvem pokračoval: „Copak jsi malá myška, že máš potřebu hrabat se v podzemí a plížit se jak zloděj? Bavil ses dobře?“

Vlídný tón hlasu zněl, jako když starší člověk laskavě napomíná milované dítě motající se kolem. Xie Lianovi z toho běhal mráz po zádech, nervózně se potil a netušil, jak reagovat. U nohou ucítil ledový chlad, a když pohlédl dolů, spatřil bílý uzlíček, držící se jeho bot. Byl to duch plodu, upírající na něj zlomyslný pohled.

Xie Lian zvedl oči a konečně vše pochopil. Yin Yu kopal tunel lopatou Vládce země, ale byl zajat. Jun Wu pak poslal Ducha plodu a další, aby ho v podzemí chytili, což byl celý důvod toho hrůzyplného zážitku.

Princ dlouho vážil slova. „Máš takový opovrženíhodný koníček.“

Ta honička v tunelech mu připomněla, jak ho kdysi pronásledovala Bílá beztvářnost, a dny paniky a úzkosti, které díky tomu prožíval. Pokud ho chtěl Jun Wu chytit, proč to neudělal přímo? Proč ho nechal třást se hrůzou a zvyšoval jeho strach?

Jun Wu se zdál být v dobré náladě, takže mu oplatil úsměvem. „Zato ty jsi, Xian Le, mnohem statečnější než dřív.“

Princ se odmítal zaplést do takového rozhovoru a tak se zeptal: „Kde je Yin Yu?“

Jun Wu přesunul ruce na opěradlo židle a celou ji i s Xie Lianem otočil. „Žádný spěch, uvidíš ho. A nejen jeho.“

Spoutaný Xie Lian se nyní ocitl proti zrcadlu. Neodrážel se v něm však jen on, ale také výjev bledého Yin Yu, vedle jehož nohou ležel kdosi další. Dotyčný měl vlasy slepené krví a v oteklém obličeji se střídala modrá a černá. Podle hlavy plné kudrlin princ neomylně poznal Qian Yizhena.

„Co máš v plánu?“ zeptal se znepokojeně Jun Wua.

Autorkou obrázku je Yaroslava Murashko

Poznámka překladatele: Zítra se dočkáte první kapitoly nového románu, který překládá EYERIN. Poprosila mne o možnost využít prostorů mého blogu, k čemuž jsem moc ráda svolila. Kniha, kterou překládá, je vážně skvělý - dlouhý, pozvolný a propracovaný příběh plný intrik a nenávisti, ale také věrné lásky. A sem tam i peprné detaily! Kapitoly budou zveřejňovány zde.

--Předchozí--     -Kapitoly-     --Další--

Pokud se vám překlady líbí, kupte mi kafe :)