Musí si pospíšit do královského hlavního města!
„O nepořádek, který tu po nás zbyl, se starat
nemusíme. Následky se o sebe postarají samy,“ poznamenal Hua Cheng.
Královský preceptor položil Yin Yuovo tělo na hřbet
jedné z kostěných ryb, a ta ho spolu s lebkou kostěného draka,
v níž stále spočíval Quan Yizhen, odnesla kamsi do dáli. Ostatní kostěné
ryby se mezitím vydaly sbírat další pozůstatky kostěného draka, skládaly je
dohromady a pomalu opravovaly. Zdálo se, že si poradí bez problémů.
Nebylo času nazbyt a Xie Lian beze slova nařídil obří
božské soše, aby vzlétla k nebi. Nebeští úředníci začali volat:
„Vaše Výsosti, kam jdeš?“
„Snad ho nechceš pronásledovat? Vždyť jsme mu právě
utekli…“
„Musíme ho pronásledovat!“ odrazil je Xie Lian. „Míří
do míst, kde je hodně lidí! Už nemáme čas, všichni se prosím držte!“
Hua Chengovi se mezi prsty objevila kostka a tiše
řekl: „Gege, jsi připraven?“
Xie Lian přikývl a tak Hua Cheng vyhodil kostku se
slovy: „Aktivovat pole pro zkracování vzdálenosti!“
Obří božská socha obnovila všechny duchovní síly a
s plným nasazením vyrazila vzhůru.
Po průletu mraky spatřili na obzoru čerň země,
v níž se v zářivě karmínové barvě odrážel ohnivý démon. Spolu s ním
se ocitli nad oblohou královského hlavního města.
Když dav lidí spatřil na obloze náhlé objevení
ohnivého monstra, které se navíc pomalu snášelo k nim, někteří byli
ohromeni, jiní začali křičet, ale našli se i tací, co vyděšením málem utekli.
Shi Qingxuan se také několikrát prudce nadechl, ale
rychle se z šoku oklepal a ze všech sil zakřičel: „To je v pořádku!
Nepanikařte! Nespadne to sem, nahoře jsou bohové, kteří to zastaví! Pomůžou
nám!“
„Je to pravda, starý Fengu? Pokud se na nás vyřítí
taková příšera, nebude to žádná legrace!“
Shi Qingxuan se divoce zasmál. „Je to pravda! Copak tu
nejsem s vámi? Jestli má někdo zemřít, pak já půjdu jako první,
hahahahaha!“
Zase začínal panikařit tak, že téměř šílel. Xie Lian
nasměřoval obří božskou sochu k přeletu, vyhnul se ohnivým stěnám, které
plály kolem obra, a rychle ho pomocí své sochy chytil. Zoufale se ho snažil
táhnout vzhůru, aby se nedostal blíž k zemi.
Během toho opakovaně křičel: „Všichni rychle dolů!“
Nebeští úředníci už byli k smrti vyděšení ze
způsobu, jakým Xie Lian božskou sochu řídil, a nemohli se dočkat, až z ní budou
pryč. Jakmile to bylo možné, spěšně seskočili a popadali jako knedlíky. Jakmile
přistáli a spatřili Shi Qingxuana, zarazili se:
„Vládce větru? Co tu děláš?“
„A proč vypadáš…“
Shi Qingxuan byl z jejich příchodu nadšený.
„Neptejte se tolik, rychle, pojďte! Pojďte se k nám rychle přidat,
přidejte se všichni k lidskému řetězu a pomozte ho udržet, aby se
rozhořčení duchové nedostali ven!“
Většina nebeských úředníků váhala, ale Lang Qianqiu se
prodral dopředu.
„Pomůžu ti!“
Jakmile se někdo ujal vedení, ostatní nebeští úředníci
se přidávali jeden po druhém. Lidský šik se opět rozrostl a posílil, díky čemuž
byl mnohem stabilnější.
Xie Lian si úlevně povzdechl a dál táhl ohnivého obra
vzhůru. Vtom zaslechl dunivé praskání – ohnivý démonický obr se znovu
rozpadal na jednotlivé části!
Jedna z jeho nohou se oddělila od těla a padala
dolů. Kdyby se zřítila dolů, mohla i jedna jeho část zabít značný počet lidí.
Nejen lidský řetěz, ale klidně celou ulici!
Nečekaně však noha klesla jen o několik desítek
zhangů, když se náhle rozlomila na několik kusů a vybuchla ve vzduchu.
Miliony třpytivých jisker vzplály jak drobné skvrnky,
než se rozplynuly ve tmě a dopadly k zemi jako jiskřící prach po velikém
ohňostroji.
Princ se podivil: „Proč to samo vybuchlo?“
Vtom se uprostřed dohasínajících jisker objevila
postava, která vzápětí vyletěla vzhůru. Po několika skocích přistála na těle
ohnivého démonického obra.
Xie Lian se podíval lépe a pak nadšeně zvolal: „Generále
Pei! Naštěstí jsi v pořádku!“
Už byl připraven pro Pei Minga vykonat smuteční obřad.
Pei Ming držel v jedné ruce meč a druhou si
uhlazoval zbloudilou kadeř – vlasy měl jinak bezchybné stejně jako svůj šarm.
„Úplně v pořádku ne, ale téměř, téměř.“
Bojový bůh, kterého nezdolalo ani opečení
v ohni, musel mít velmi silnou vůli
k životu.
„Kde je Ban Yue a Pei Su?“ zajímal se princ.
„Jsou v pořádku,“ ozval se Hua Cheng. „Gege,
podívej, támhle je vidím.“
Xie Lian otočil hlavu a pohlédl tím směrem.
V dálce zrovna Ban Yue přistávala s Pei Suem na střeše domu. Zdálo
se, že je zachránilo zapečetění Ming Guangova paláce, díky čemuž dovnitř úplně
nepronikla vřící voda Černého moře, takže všichni přečkali v bezpečí.
„Kde je Xuan Ji a ostatní?“ zeptal se Xie Lian.
Jakýsi hlas hrdě oznámil: „Pochopitelně jsem je
porazil!“
Ten hlas vycházel z Pei Mingovy ruky a díky
tomu si Xie Lian všiml, že meč, který generál
drží v ruce, je samotný Ming Guang.
„Generále Pei, ty ses odvážil ovládat ten meč?“
„Je to trochu složitější,“ vyhnul se Pei Ming odpovdi.
Rong Guang v meči se však zasmál. „Chacha, jak
složitější? Nebylo to náhodou tak, že jsi přede mnou poklekl, omlouval ses, že
ses mýlil, a prosil mě o odpuštění! Chachachacha, tak skvělý a úžasný pocit!“
Xie Lian měl pocit, že už chápe, jak to bylo. Bylo
pravděpodobné, že ještě předtím, než mohli ti tři démoni a duchové Pei Minga
zabít, začali mezi sebou bojovat kvůli nespravedlivému podílu na jeho zabití.
Rong Guang drtivě zvítězil a zbil Xuan Ji a Ke Moa, až dokola létalo kamení a
země se zvedala. Ani pak ale Pei Ming a ostatní nedokázali vyhrát, a situace začala
být zoufalá. Rong Guang donutil Pei Minga, aby přiznal křivdu, které se na něm dopustil, a když to Pei Ming
udělal a omluvil se, byl nadšením bez sebe.
Ohnivý démonický obr nebyl ze ztráty své končetiny
nijak rozzlobený, jen se začal okamžitě přestavovat. Balvany a zlaté paláce se
přesouvaly k trhlině a netrvalo dlouho, než byl zcela obnoven. Stále byl
obrem, pouze o něco menším.
Pei Ming uchopil meč Ming Guang a vyrazil směrem
k Velké bojové síni.
„Generále Pei!“ zavolal za ním Xie Lian. „Buď opatrný!“
S mečem Ming Guangem však Pei Mingova útočná síla
doslova vybuchla. Ačkoliv měl Rong Guang otřesný charakter a pochybnou morálku,
rozhodně byl hoden titulu jeho pobočníka. Ti dva věděli, jak nejlépe
spolupracovat. Quan Yizhen byl předtím sražen ještě předtím, než se vůbec mohl přiblížit
k Velké bojové síni, ale Pei Ming pronikl mnohem dál a vpadl přímo
dovnitř.
Během boje Rong Guang uvnitř meče nadával: „Vidíš to!
Říkal jsem ti, že kdybychom se dali dohromady, byli bychom neporazitelní! Nic
se nám nemůže postavit! Kdybys mě poslechl, nebyl bys po tolika staletích stále
jen pouhým generálem!“
Pei Mingovi na čele vystoupily žíly. „Můžeš přestat
žvanit?“
U Velké bojové síně se celou dobu skrýval Qi Rong,
který teď arogantně zavřeštěl: „Zatracený člověče, jdeš si sem pro smrt! Radím
ti utéct!“
Meč Ming Guang se napřáhl k úderu a zavolal: „Proč
mi sakra v cestě brání tahle zelená věc?“
Qi Rong se při následujícím úderu málem otočil kolem
dokola, až ho Guzi musel chytit za nohu, aby mu pomohl neupadnout. Ustrašeně se
ho zeptal: „Tati, jsi v pořádku?“
Qi Ronga rozčílilo, že před Guzim ztratil tvář, ale
když viděl, že Pei Ming překypuje vražednými úmysly, neodvážil se postavit mu
čelem. Přesto si neodpustil:
„Zase používáš podrazy!“
Guzi však jeho prohlášení pro jednou nijak
neokomentoval – místo toho se sesunul na zem. Qi Rong pohlédl dolů, ale Guzi se
ani nehnul. Zíral na něj ještě chvíli, pak ho zvedl a divoce s ním začal
třást.
„Co to hraješ, synku?“
Vypadalo to, jako by Guzi spal, oči měl zavřené a čelo
rozpálené. Xie Lian sice usilovně táhl ohnivého démonického obra nahoru, ale
situace dole mu neunikla.
„Qi Rongu!“ vykřikl. „Proč jsi neodešel, to místo
pořád hoří, poletuje po obloze sem a tam, noří se do vody… to dítě je příliš
malé, zemře!“
Qi Rong vzhlédl a zaklel: „Neopovažuj se mě poučovat; koho
se snažíš oklamat! Tenhle spratek je tak mizerně vychovaný, takoví jen tak
snadno neumírají! Je mi jasné, že mě chceš lstí přimět k odchodu, abys mě
mohl zabít, jen co odtud vytáhnu paty!“
I kdyby ho Xie Lian nechal být, Lang Qianqiu byl stále
poblíž.
O něco dál už vypukl souboj Pei Minga s Jun Wuem.
Válečné plameny znovu vzplály plnou silou a sežehly okolí Qi Ronga, který
křičel a skákal na všechny strany, aby se jim vyhnul.
Xie Lian rozzlobeně zvýšil hlas: „Jsi duch a ani ty
ten oheň nedokážeš snášet, jak to může vydržet dítě?“
Guzi, schovaný pod Qi Rongovou paží, žhnul
v obličeji jasně rudou barvou. Qi Rong však tvrdohlavě stál na svém. „Já
nikam nepůjdu! Nepůjdu! Nikam!“
Další plamen mu vyrazil přímo do obličeje. Qi Rong
chvíli klopýtal v kruhu a hned na to se dokonce plazil, než vykřikl,
neschopen zadržet proud stížností: „Um, Jun Wu, ty… ty, pane! Nemůžeš svůj oheň
pouštět tak neuváženě! Spálil jsi mou m… um, spálil jsi mě!“
Xie Lian vycítil, že chtěl říct „Jun Wu, ty hajzle,
spálil jsi mou maličkost!“, ale cenil si svého života dost na to, aby to
nevyslovil nahlas. Jako by zrovna tohle Jun Wuovi vadilo – stále bojoval
s Pei Mingem a na tváři mu visel děsivý úsměv. Ohně kolem Qi Ronga byly
stále větší a větší, prakticky už nebylo kam se před nimi ukrýt. I když byl
duchem a nemohl umřít, bolest cítil velmi dobře. Po chvíli vydal Guzi pod jeho
paží mučivý výkřik. Qi Rong ho zvedl a zkontroloval – a opravdu, čelo měl zkrvavené
a v jeho rouchu zela velká díra, odhalující popálené rameno.
Bolest chlapce probudila a on začal křičet a objímat
Qi Ronga: „Tati, to bolí! Mám strach!“
Qi Rongovi se po čele valil studený pot, kousal si rty
a nevěděl, co odpovědět.
„Tati, uhoříme tady?“ Guzi si zakryl ránu rukou,
pokrytou slzami a soplem.
„Ehhm, ehm, no…“ koktal Qi Rong-
Guzi zafňukal. „I když je tvé panství tady velmi
krásné, nezdá se mi moc dobré. Lidé se k nám tu nechovají zrovna hezky.
Proč si nenajdeme jiné místo k životu?“
Qi Rong už to nevydržel. Vtrhl do sálu a chtěl si
získat Jun Wuovu pozornost. Neodvážil se však moc blízko, a tak z dálky
zařval: „Pojďme si promluvit, Jun… pane! Jestli chceš zakládat ohně, je to
v pořádku, stejně ti to tu patří, ale, eh, hehe….“
Xie Liana takový hloupý čin tak rozčílil, že málem
vzteky spadl z hlavy své sochy: „Nechoď tam, zabije tě! Prostě slez dolů,
slibuju, že se tě ani nedotknu!“
Qi Rong ho vůbec neposlouchal. Když viděl, že ho Jun
Wu stále ignoruje a vůbec nebere v potaz jeho přítomnost, nejspíš měl
pocit, že před svým „mizerně vychovaným synem“ opět ztrácí tvář. Proto už na
Jun Wua zvýšil hlas: „Jak se to chováš, říkal jsem ti, abys kolem sebe přestal
házet těmi plameny! Neslyšel jsi mě?“
„Qi Rongu!“ vykřikl princ varovně.
Ještě než se Qi Rong mohl dostat k Jun Wuovi
blíž, ten zvedl ruku a Qi Ronga obklopila ohnivá koule.
Začal ječivě vřeštět.
Také Xie Lian vykřikl: „Guzi!“
I kdyby v takovém žáru neshořel Qi Rong na popel, byl by vážně zraněn. A co
teprve Guzi!
Pei Ming si všiml, že Qi Rong má pod paží malé dítě, a
chtěl ho zachránit, ale Jun Wu už získával převahu, takže neměl příležitost.
Když si v hlavě spočítal, jak dlouho by mu trvalo se tam dostat, poznal,
že už nemá naději ho zachránit.
„Můj pane, bylo to jen dítě!“ vykřikl. „Nemusel jsi být
tak krutý!
Ale Xie Lian i Pei Ming věděli, že v očích Jun
Wua nic jako dítě neexistuje. Viděl jen nepřátele a ty, kteří mu stáli
v cestě. Mávl rukou a proti Pei Mingovi vyletěla ohnivá koule, která ho
smetla z démonického obra dolů.
Někteří nebeští úředníci na zemi začali volat:
„Generál Pei hoří!“
V tu chvíli se však spustil prudký liják, který
sice neuhasil válečné plameny na těle obra, ale stačil na ty, obklopující Pei
Minga. Z davu vyskočil vzhůru černý stín a padajícího generála zachytil.
Děkuji za kapitolu :-) , je to napínavý souboj, který určitě ještě nějakou dobu potrvá.
OdpovědětVymazatĎakujem 😍
OdpovědětVymazatDěkuji moc za překlady 😊. Takové drama jsem nečekala 🫨😂.
OdpovědětVymazat