//byly přidány dvě kapitoly těsně po sobě, toto je první
Vichřice se proháněla trávou loveckých revírů. Cinkání zbraní se rozléhalo nocí, zatímco plameny táborového ohně šlehaly do výšky a praskaly.
Hostina se bleskově zvrhla v chaos. Hai Liangyi se vyškrábal ze země a s nečekaným přívalem energie vrazil hlavou přímo do Pan Ruguiho. „Vykastrovaný zrádce! Pusť mého pána!“
Li Jianheng vyhozený na koně, se celý třásl, zatímco sledoval chladnou ocel míhající se všude kolem. Přitisknul se ke krku koně, zavřel oči a vykřikl: „Ce’ane! Ce’ane, zachraň mě!“
Xiao Chiye poslal Ji Leie jedním kopancem na kolena; ani se neotočil, když probodl svou čepelí příslušníka Brokátové gardy, který se k němu pokoušel přiblížit zezadu. Horká krev mu potřísnila záda. Uvolnil čepel a udělal dva kroky vpřed, aby čelil vojákovi z Osmi velkých praporů, který se na něj hnal a Xiao Chiye. Jedním úderem ho srazil k zemi.
Chen Yang už dávno vyskočil na svého koně, vytáhl Li Jianheng do vzpřímené polohy, vydal pronikavý hvízd a zařval na princovy stráže: „Za mnou! Chraňte Jeho Výsost! Prorazíme obklíčení směrem na východ!“
Jak se koně dali do pohybu, Ji Lei chladně zavelel: „Zastavte je –“
Než stihl domluvit, nad hlavou mu zasvištěla čepel. Zvedl svou vlastní, aby ji vykryl, ale pod ohromující silou Xiao Chiyeova úderu mu paže klesly až k hrudi. Ji Lei zasténal a pod náporem úderu zavrávoral; v úžasu zíral na muže před sebou.
„Bratře Xiao! Dělal jsi z nás hlupáky,“ Ji Lei zaujal široký postoj a třesoucíma se rukama zvedl svůj meč proti tíze úderu. Zuřivě zařval: „Podcenil jsem tě!“
Závan větru po jeho boku varoval Xiao Chiyeho před blížícím se útokem. Otočil hlavu, aby se mu vyhnul, provedl šikmý oblouk čepelí, zanechávaje za sebou lesknoucí pruh krve. Poté se Vlčí zub srazil s Ji Leiovým mečem. Sněžný vrch se vrhl vpřed, převracel stoly a táhl za sebou ubrus, zatímco cválal skrz ohniště.
V jeho stopách se vzpínaly plameny, které zapálily stany a uschlou trávu. Ve zlomku vteřiny, kdy kolem něj Sněžný vrch prosvištěl, se Xiao Chiye vyhoupl na jeho hřbet. Plochou čepelí udeřil do boku koně prince Chu a zavrčel: „Jeď!“
„Chraňte Jeho Veličenstvo!“ Xue Xiuzhuo přispěchal vpřed, aby odtrhl Hai Liangyho od Pana Ruguiho, se kterým se pral. „Starší Hai! Musíme odvést Jeho Veličenstvo do bezpečí!“
Císař Xiande lapal po dechu, rty i tváře měl bledé. Xue Xiuzhuo si císaře přehodil přes rameno a spolu s panikařícími úředníky uprchl před ohněm.
Xi Gu’an se otočil, že se vydá na pronásledování, ale Hua Siqian ukázal směrem, kterým odjel princ Chu. „Osud Jeho Veličnstva je zapečetěn. Je jedno, jestli ho zabijeme hned teď nebo později, ale princ Chu musí dnes v noci zemřít! Pokud nám proklouzne mezi prsty, budeme ty i já označeni za zrádce! Ji Leii, odvolej Brokátovou gardu a shromáždi dva tisíce vojáků z posádky ve městě Chuancheng; obkličte lovecké revíry. Osm velkých praporů bude hlídat Qudu!“
Jakmile vydal ty nejnáléhavější pokyny, vrátil se mu jeho obvyklý klid. „Máme v rukou císařského dědice a císařovna vdova drží otěže. Dokud bude v Qudu klid a princ Chu bude odstraněn, ani Qi Zhuyin s tím nic nenadělá. Co se týče klanu Xiao, ať si utíkají. V budoucnu bude spousta příležitostí, jak se s nimi vypořádat.“
***
Z Xiao Chiye se linul puch krve tak silný, že on sám musel sevřít rty, aby ten zápach nevnímal. Každý, kdo mu stál v cestě, přišel o hlavu, bez ohledu na to, ke komu patřil. Li Jianhengovi se zvedl žaludek, ale neodvážil se zvracet.
Zbývajících čtyřicet mužů, kteří byli s nimi, tvořila Xiao Chiyeho osobní stráž. Jeho kůň cválal rychle vedle oře prince Chu. Za nimi jim byla v patách Brokátová garda.
Ve chvíli, kdy jejich skupina dorazila k okraji lesa, Xiao Chiye vyštěkl: „Rozprchnout!“
Strážci strhli své uniformy, čímž odhalili čtyřicet jezdeckých uniforem identických s tou, kterou měl na sobě Li Jianheng. Jednomyslně otočili své koně a vyrazili do lesa všemi směry. Temné mraky zahalily měsíc a nikdo tak nedokázal rozeznat pravého prince Chu. Zvláště ne na dálku.
Ji Lei zastavil svého koně na okraji lesa a odplivl si. „Obkličte území! Prohledejte každý kousek lesa! Pokud narazíte na mladého pána Xiao, nepouštějte se s ním do přímého boje. Vytvořte skupinu nejméně o čtyřech mužích a zaútočte na něj ze všech stran!“
***
Větvě šlehaly Li Jianhenga do tváře, až ho bolest přiměla zvednout paži a krýt se. Strážci se již rozprchli a zanechali ho pouze s Xiao Chiyem a Chen Yangem.
„Slez dolů.“ Xiao Chiye vyzvedl Li Jianhenga ze sedla a mrštil jím na zem. Nastal čas, aby převzal velení Cheng Yng.
Li Jianheng se ksutálel obličejem přímo do hlíny. „Ci’ane, Ci’ane,“ zakňučel, „co to děláš?“
„Prosím, následuj mě, Vaše Výsosti korunní princi.“ Cheng Yang vytáhl Li Jianhenga na nohy. „Cestovat lesem na koni je příliš nápadné. Brokátová garda jsou mistři na přepadení a atentáty. Na koni jste živý terč a my si nemůžeme dovolit riskovat!“
„Nikam nejdu!“ Li Jianheng škubl paží zpět a žadonil: „Ce’ane, ty jsi jediný, kdo mě může ochránit!“
„Uhoď ho, hlavně ho dostaň odsud!“ zavelel Xiao Chie.
Aniž by čekla na Li Jianhengovu odpověď, otočil se a tryskem vyrazil hlouběji do lesa.
***
Zablýsklo se a ostré světlo prohloubilo nekonečné vrstvy přízračných stínů mezi stromy. Zvuky kopy, tasených čepelí a spěšných kroků se rozeznívaly loveckým revírem. Chyběl pouze zvuk lidských hlasů.
Vánkem se nesl lehký zápach blížící se bouřky. Xiao Chiye nevěděl, jako dlouho už jede, když Sněžný vrch postupně zpomaloval, až zastavil. Všechno kolem něj náhle utichlo.
Mraky se konečně protrhly a dešťové kapky začaly Xiao Chiyeho padat před očima. Uprostřed lijáku se z temnoty začalo pomalu plížit cosi jako nestvůrná bytost. Nespočet strážných Brokátové gardy postupovalo mezi stromy směrem k Xiao Chiyeovi jako síť hustě vetkaných stínů.
Nikdo nevydal žádný rozkaz. Déšť bubnoval do země.
Ostré, zahnuté ostří šavle Xiuchun prořízlo vodu a během mrknutí oka dosáhlo Xiao Chiexova krku. Jediným pohybem sklonil Xiao Chiye hlavu a Vlčí zub opustil pochvu. Hřbet jeho čepel s kovovým třeskem narazil na šavli Xiuchun. S pronikavým skřípěním šavle praskla. Xiao Chiye zasunul Vlčí zub zpět a vykopl, čímž poslal zlomenou čepel i jeho pána k deštěm promoklé zemi.
Další šermíři se vrhli vpřed a obklíčili jeho koně.
Xiao Chiye plácl dlaní do boku Sněžného vrchu a vyskočil ze sedla. Vlčí zub znovu vyskočil z pochvy. Tentokrát záblesk čepel opsal plochý oblouk a rozsekl kůži a maso v kruhu kolem něj. Krev mu stříkala na obličej a stékala po bradě, zatímco naslouchal zvuku těl hroutících se k zemi.
Xiao Chiye dopadl zpět do sedla, čepel stále napůl tasenou.
Zvuk dechu, bubnování deště.
V této černočerné noci byl člověk jako se zavázanýma očima, a Xiao Chiye musel napnout sluch. Ani jeden z příslušníků Brokátové gardy, kteří byli předtím zraněni, nevydal ani hlásku. Kolem něj se ozývaly sladěné kroky, příliš blízko, a vytvářeli neprolomitelný kruh s ním uprostřed.
Kdo zaváhá jako první, fatálně odhalí svou slabinu.
Xiao Chiye mlčky čekal. V ten moment si Qiao Tianya, který byl mezi těmi, kdo se skrývali ve tmě, si skutečně uvědomil, co znamená být nazývám osamělým vlkem. Xiao Chiye byl nadpřirozeně klidný, jako by se stával o to chladnokrevnějším a nepředvídatelnějším, oč většímu nebezpečí čelil. Čepel, kterou třímal, byla jako právě vyceněné tesáky.
Qiao Tianya pocítil vzácný neklid. Dostali rozkaz zajmout Xiao Chiyeho živého, ale když šlo o tak nebezpečného dravce, bylo mnohem těžší ho polapit a zneškodnit než ho zabít. Pravděpodobně budou mít jen jednu šanci se k němu přiblížit. Pokud ho nedokážou rychle zneškodnit, tento muž je všechny zabije. Zavřel oči. Když je znovu otevřel, jeho pohled byl pronikavý a nemilosrdný.
Vytáhl svou vlastní šavli Xiuchun a vykročil. V následujícím okamžiku se vrhl vpřed a seknul směrem k Xiao Chiyeho zádům jako blesk.
Xiao Chiye švihl čepelí dozadu, aby ránu vykryl, a poté se otočil a kopl Qiao Tianyua do břicha. Muži na zbývajících třech stranách se na něj vrhli jako jeden. Zastavil jejich ruce se zbraněmi jednou paží, čímž odkryl svůj levý bok; někdo této příležitosti využil a sekl směrem k jeho obličeji. Xiao Chiye udeřil loktem do čepele a odrazil ji stranou. Tím samým loktem pak vrazil do obličeje muže za sebou a jediným prudkým úderem ho poslal k zemi.
Qiao Tianya mu byl v patách.
Déšť bičoval všude kolem. Nebyl slyšet žádný křik, je zvuk čepelí. Voda stékala po Xiao Chiyeových rysech, až vypadaly ještě dravěji. Uvězněn v tomto nekonečném kruhu oceli si udržoval bystrost, která byla jedinečná jen jemu. V temnotě znovu a znovu odrážel útoky vedené Qiao Tianyou, jako by kráčel po tenkém jarním ledu.
Qiao Tianya stupňoval svůj útok. Tito muži byli skutečnými mistry na zdlouhavé obléhání. Byl osamělý vlky děsivý? Stačilo ho jen obklíčit a unavit. Jakmile se vyčerpá, jeho trpělivost a klid přejdou v únavu. Tak jako tak bude muset nevyhnutelně odhalit slabinu.
A skutečně, Xiao Chiyeův dech se pod intenzivní smrští čepelí postupně stával namáhavějším.
Průtrž mračen mu zakrývala výhled na nejbližší okolí. Nevšiml si kuše, která byla pod rouškou tmy vytažena.
Čím déle Xiao Chiye bojoval, tím byl dravější. Krev proudila pod kopyty jeho koně.
Náhle však Qiao Tianya mávl rukou. Stíny, které ho obklopovaly, se rozplynuly zpět do noci, čímž Xiao Chiyeho pět uvrhly do ticha a prudce zastavily tempo, které nabral.
Déšť mu stékal po hřbetech rukou. Xiao Chiye už neslyšel žádné kroky. Jediným zvukem bylo bubnování kapek, které ho skrápěl. Sněžný vrch pod ním úzkostlivě hrabal kopyty.
Klik.
Zvuk vystřelení kuše byl tichý, a přesto pro Xiao Chiyeho uši ohlušující. Pobídl svého koně a vrazil vpřed. Avšak místo toho, aby odjel do bezpečí, Xiao Chiye se skoulel z jeho hřbetu. Ozvala se řada tlumených ran, jak se mnoho krátkých šípů zabodlo do bláta za jeho zády. Xiao Chiye si otřel déšť z obličeje, jen aby uslyšel napnutí tětiv ze všech stran. Okamžitě vyskočil na nohy a dal se do běhu.
Kroky ho neúprosně následovaly.
Šíp škrtl o Xiao Chieyovu paži. Ucítil znecitlivující svědění, jak z rány začala vytékat krev.
Uklidňující sérum. Zahnali ho do pasti jako divokou zvěř.
Před ním se objevila úzká proláklina. Xiao Chiye vyskočil vší silou a mezeru přeskočil. Sotva dopadl na špičky, ucítil náhlý chlad.
S využitím setrvačnosti svého skoku se Xiao Chiye převalil vpřed, aby se vyhnul čepeli, která se zasekla do místa, kde předtím stál. Ten úder měl zabit. Než mohl tento nový protivník vysvobodit svou zbraň z hlíny, Xiao Chiye se za něj smýkl, srazil ho do bláta a rukou mu rozdrtil krk.
Shluk šípů se zabodl do kmene stromu vedle něj. Než se Xiao Chiye stihl zvednout, dostal kopanec do zad. Zaskočený se skutálel do podrostu. Ale po zlomku sekundy, kdy se zorientoval, se zapřel rukou o zem a připravil se čelit svému novému útočníkovi.
Když Xiao Chiye jasně uviděl muže před sebou, olízl si krev ze zubů a oslovil ho, jako by to byl milenec. „Ach, Lanzhou.“
Shen Zechuan měl také jednu ruku na zemi; v dlani držel tenkou čepel. Hleděl na Xiao Chiyeho skrz déšť a pak vyrazil vpřed.
Xiao Chiyeova dlaň byla již na jílci jeho zbraně, ale Shen Zechuan byl rychlejší; jednou rukou odrazil Vlčí zub pryč a druhou chytil Xiao Chiyeho za límec a mrštil jím o zem.
Bláto stříkalo všude kolem. Xiao Chiye obmotal paži kolem zátylku Shen Zechuana, chvíli šmátral po Vlčím zubu a sekl směrem k němu.
Shen Zechuan okamžitě klesl dolů a ocitl se tváří v tvář Xiao Chiyeovi. V tu chvíli, kdy se jejich oči střetly, odrazil Vlčí zub hranou dlaně. Kapky krve kapaly z ostří čepele na Shen Zechuanovu tvář, kde stékaly dál podél čelisti a mísily se s deštěm, než nakonec dopadly mezi Xiao Chiyeovo obočí. Brokátová garda se k nim zezadu přibližovala.
Shen Zechuan se chtěl zvednout, ale Xiao Chiye posunul dlaň po jeho krku a přitiskl ho dolů, dokud nebyli tak blízko, že mohli slyšet svůj dech.
Xiao Chiye lehce oddechoval. „Tak moc se snažíš zemřít po mém boku?“ zašeptal.
Shen Zechuan však sklonil hlavu a zamumlal: „Ani vlk neuteče, když ho zasáhne šíp. Zpomalil jsi, jak dlouho ještě vydržíš?“
Xiao Chiyeovi prsty škádlivě pohladily šíji Shen Zechuana. Palec mu sklouzl do jamky v hrdle a pěvně stiskl. „Pořád dokážu bez problému zlomit vaz. Přesně takhle.“
Z podrostu se vyřítila postava. Aniž by se otočil, Shen Zechuan zvedl ruku a vymrštil tenkou čepel. Vražedný úmysl v Shen Zechuanových očích ještě nevyprchal, ale odstrčil Xiao Chiyeovi toulavou ruku a táhl ho s sebou, zatímco sjížděli po dalším svahu dolů.
Qiao Tianya přišel pozdě. V době, kdy dorazil, narazil jen na mrtvoly dvou cizinců. Otočil je, aby se na ně podíval, a vytáhl tenkou čepel z hrdla jednoho z mrtvých mužů. „Tohle nepatří panu Xiao.“
Přimhouřil oči. „Druhý mladý pán je řetěz, které drží Libei na uzdě. Nesmí zemřít. Nezněla tak snad ta zasraná dohoda? Tak kdo poslal nájemné vrahy?“
Díky za překlad. Už se těším na další
OdpovědětVymazat