Jeden ze svalnatých nosičů omylem šlápl ležícímu tělu na rameno. Vykřikl a v tu chvíli zbytek doprovodu začal podivně pobíhat kolem. Za chvíli už pokřikovali všichni.
Jakýsi přihlížející navíc odkudsi vytáhl zářivě bílý
meč s širokou čepelí. „Co se děje?“ zařval. „Už přišel?!“ Ulice se proměnila
v jeden velký chaos. Xie Lian znovu zaostřil pohled na tělo, vypadlé z nosítek.
Došlo mu, že oddělená hlava nepatří živé osobě. Ve skutečnosti tam ležela část
dřevěné loutky.
Fu Yao ji ohodnotil jedním pohledem a neodpustil si
obvyklý komentář. „Ta je ale ošklivá!“
Zrovna k nim mířil číšník s měděnou
konvičkou. Xie Lian si vzpomněl, jak se muž tvářil na včerejší svatební průvod.
„Pane, naposled dělali na ulici rozruch ti samí lidé, a dnes jsou tady zas. O
co se snaží?“
„Snaží se umřít,“ zabručel číšník a nalil mu čaj.
Xie Lian se jemně usmál. Vše mu došlo, ale chtěl se ještě
ujistit. „Snaží se ducha ženicha přelstít, že?“
„Co také jiného? Otec poslední ztracené nevěsty nabídl
obrovskou částku tomu, komu se podaří ducha ženicha chytit a dceru mu najde. A
tak tu tihle pobudové celý den rámusí a vrhají nepřátelské pohledy na každého,
kdo jde kolem.“
Tím otcem byl pravděpodobně úředník, zmíněný ve
svitku. Xie Lian se znovu podíval na hrubě opracovanou ženskou hlavu na zemi.
Takže tahle panenka, navlečená do ženských šatů, měla představovat falešnou
nevěstu.
„Kdybych já bych duchem ženicha,“ ozval se znechuceně
Fu Yao, „a někdo mi daroval takovou ošklivou věc, na oplátku bych vyhladil celé
město.“
„Fu Yao, tohle by nesmrtelný neměl říkat,“ pokáral ho
Xie Lian. „A můžeš něco udělat s tím hrozným zvykem protáčet u všeho
očima? Zkus na to jít postupně a dej si malé cíle. Třeba nanejvýš pět zakoulení
denně.“
Nan Feng si hned přisadil. „I kdyby měl povoleno
padesát zakoulení očima, stejně by to nestačilo!“
Ze skupiny nosičů se vynořil jakýsi mladík. Třásl se
vzrušením a vypadalo to, že se jedná o jednoho z vůdců. „Poslouchejte mě,
poslouchejte!“ vykřikoval a mával rukama. „Pokračovat v tomhle je úplně
zbytečné! Kolikrát jsme prošli dokola, a podařilo se nám ducha ženicha
vylákat?“
Několik hlasů souhlasně zamumlalo. Mladík hned
pokračoval. „Podle mého názoru musíme dokončit to, co jsme začali. Děj se co děj!
Nejlepší by bylo vydat se rovnou na horu Yu Jun. Prohledáme ji, chytíme a
zabijeme to odporné stvoření! Ať mne následuje každý, komu nechybí odvaha! Až
bude ten ošklivec mrtvý, rozdělíme si odměnu!“
Souhlasné výkřiky se šířily jako požár, až nakonec za mladíkem
stanula celá skupina. Xie Lian se znovu otočil na číšníka. „Pane, co myslí tím
ošklivcem, o kterém mluví?“
„Povídá se, že přízračný ženich z hory Yu Jun je
velice odpudivé stvoření,“ odpověděl číšník. „Prý se narodil tak ošklivý, že ho
žádná žena nechtěla. V srdci se mu zrodila zášť, a proto unáší nevěsty jiných
mužů, aby šťastným párům překazil jejich velkou událost.“
O této verzi nebylo ve svitku ani slovo. „Opravdu to
lidé tvrdí? Nejsou to jen domněnky?“
Číšník pokrčil rameny. „Kdo ví? Povídá se, že toho
ženicha už spatřilo mnoho lidí. Prý má celý obličej omotaný obvazy a vidět jsou
jen jeho kruté oči. Údajně nemůže mluvit a jen řve jako divoká šelma. Poslední
dobou tyhle pověsti kolují snad všude.“
„Že má obličej zakrytý obvazy, přece nemusí znamenat,
že je ošklivý,“ opáčil Fu Yao. „Třeba je tak krásný, že nechce, aby ostatní
spatřili jeho tvář.“
Na to číšník nevěděl, co říct, a tak si odkašlal. „Kdo
ví, že? Já jsem ho nikdy neviděl.“
Zvenku k nim dolehl mladý dívčí hlas. „Chlapci…,
chlapci neposlouchejte ho! Nechoďte tam, hora Yu Jun je příliš nebezpečná!“
Dívka se skrývala na rohu ulice. Byla to Malá Ying, ta
samá dívka, která se včera s dírou na sukni modlila v chrámu Nan
Yanga.
Při pohledu na ni zvedl Xie Lian podvědomě ruku, aby
si promnul tvář.
Vůdce mladíků po dívčiných slovech zkřivil rty.
Odstrčil ji hrubě z cesty. „Teď mluví muži, tak co se nám do toho plete
taková malá holka jako ty?“
Malá Ying se po tom odstrčení celá přikrčila a začala
couvat. Přesto sebrala všechnu svou odvahu a tichým hlasem to zkusila znovu.
„Neposlouchejte ho! Ať jde o předstírané svatby nebo prohledávání hory, všechno
je to moc nebezpečné! Co když tam zemřete?“
Mladík se povýšeně ušklíbl. „Žena má říkat jenom
příjemné věci. My všichni zde společně nasazujeme životy, abychom pomohli lidem
zbavit se zla. A ty? Jsi jen sobecká holka, která ani nechtěla pomoct a
převléknout se za nevěstu. Neměla jsi dost odvahy posadit se do nosítek a teď
nám tu budeš ještě překážet? O co ti jde?“
S každou větou do dívky znovu strčil. Trojice
v čajovně se začala mračit. Xie Lian sklonil hlavu a soustředěně
odstraňoval obvazy ze svého zápěstí. Během toho jim číšník vysvětlil: „Ten
mladý vůdce chtěl dívku přesvědčit, aby předstírala nevěstu. Napovídal u toho tolik
sladkých slov, jako by měl ústa potřená medem. Ale jakmile odmítla, ukázal svou
pravou tvář.“
To už na ni začali pokřikovat i zbylí mladíci.
„Přestaň tu zavazet a blokovat cestu! Koukej uhnout!“ Plochý obličej Malé Ying
zrudl a oči se jí zalily slzami. „Vy… proč se tak chováte?“
„Neřekl jsem nic než pravdu,“ ozval se zas jejich
vůdce. „Ptal jsem se tě, jestli se převlékneš za falešnou nevěstu a ty jsi za
žádnou cenu nechtěla.“
„Měla jsem strach, ale… ale proto jsi mi přece nemusel
roztrhnout šaty!“
Jak to dořekla, do mladíka jako by píchlo. Okamžitě se
naježil. „Taková ohyzda jako ty by neměla na nikoho ukazovat prstem a falešně
obviňovat! Roztrhl jsem ti šaty? Jsem snad slepý? Možná ses jen chtěla ostatním
ukázat a roztrhla sis je sama! Kdo ví, máš tak ošklivý obličej, že by se na
tebe nikdo nechtěl dívat, ani kdybys chodila nahá! Nezkoušej to svalovat na mě!“
Nan Feng už to nedokázal snášet. Šálek v jeho
ruce s ostrým křach praskl a
rozletěl se na kousky. Chystal se vstát, ale náhle se kolem něj mihl bílý stín.
Mladík, který se tyčil nad nebohou dívkou, vykřikl. Ucukl obličejem, zakryl si
ho rukou a padl na zadek. Z prstů mu kapala krev.
Nikdo ze zbylých svalovců si nevšiml, co se přesně
stalo, a předpokládali, že to zaútočila Malá Ying. Obrátili k ní pohledy,
ale místo ní spatřili taoistu v bílém. Nebo spíše jeho záda, neboť stál
otočený k dívce.
Xie Lian měl obě ruce zastrčené v rukávech.
Zraněného ignoroval a jen s úsměvem hleděl na Malou Ying. Mírně se sklonil,
aby měli oči ve stejné úrovni. „Mladá dámo,“ řekl. „Zajímalo by mne, jestli
bych vás mohl pozvat dovnitř na šálek čaje?“
Mladík zatím seděl na zemi s pocitem, že mu celá
tvář bolestí snad upadne. Přišlo mu, jako by ho někdo přes obličej švihl
ocelovým bičem. Taoista před ním však žádné viditelné zbraně neměl. Netušil, jak
ho udeřil a nevšiml si ani žádného pohybu. Tak se ztěžka vyškrábal na nohy a
namířil mečem na jeho záda. „Ten člověk použil démonické umění!“ zakřičel.
Při slově „démonické“ zvedla meče i celá skupinka za
ním a namířila je stejným směrem. Náhle se vynořil Nan Feng a rychlým pohybem udeřil
dlaní. Ozvalo se další křach a jeden
ze sloupků čajovny se rozpadl.
Po této ukázce božské síly tváře svalovců změnily
výraz. Také jejich vůdce se v duchu přikrčil, ale zdráhal se ustoupit jen tak.
Místo toho nakročil vpřed. „Dnes přijmu porážku. Z které taoistické cesty
jste? Řekněte mi své jméno a v budoucnu se můžeme znovu setkat a vyřídit
náš účet!“
Nan Feng se ani neobtěžoval s odpovědí, ale Fu
Yao hned ukázal přímo na něj. „Žádný problém, tenhle je z Ju Ya…“
Víc říct nestihl. Nan Fengovi znovu vyletěla dlaň a
udeřil ho duchovní silou. Křehké příměří obou bohů vzalo za své.
Xie Lian měl v plánu pozvat dívku do čajovny, aby se
vzpamatovala, pomoci jí objednat ovocný čaj a další občerstvení. Ale Malá Ying si jen setřela
slzy a zavrtěla hlavou. Princ s povzdechem sledoval, jak odchází, a pak se
vrátil do čajovny.
Číšník neváhal ani chvilku. „Nezapomeňte zaplatit za
ten sloupek!“
Korunní princ se s úsměvem usadil tváří
k Nan Fengovi. „Nezapomeň zaplatit za ten sloupek.“
Dostalo se mu nic neříkajícího pohledu.
Xie Lian pokračoval. „Nejdřív bychom měli dokončit naši práci. Mohl by mi někdo půjčit trochu duchovní síly? Potřebuji promluvit s Ling Wen a ověřit si jisté informace.“
Nan Feng zvedl ruku. Jejich dlaně tleskly o sebe a tím
byla uzavřena velmi jednoduchá dohoda. Xie Lian mohl konečně vstoupit do
komunikačního pole.
Okamžitě se ozval hlas Ling Wen. „Vaší Výsosti se
konečně podařilo vypůjčit si nějakou duchovní sílu? Pokračuje na severu vše jak
má? Jak si vedou ti dva nižší bohové, kteří nabídli pomoc?“
Xie Lian pohlédl na Nan Fengem zničený sloup, druhý
pohled věnoval Fu Yaovi, který se zavřenýma očima meditoval s okázalou
lhostejností. Teprve potom pomalu odpověděl. „Každý z těch dvou si získal
vlastní zásluhy a oba jsou velice schopní.“
V hlase Ling Wen bylo znát náznak úsměvu. „Pak
opravdu musíme pogratulovat generálu Nan Yangovi a generálu Xuan Zhenovi. Podle
vašich slov mají tito nižší bohové před sebou zářnou budoucnost a jejich
vzestup do Vyššího nebe může nastat co nevidět.“
Jako by slyšel, že o něm mluví, ozval se Mu Qingův
chladný hlas. „Já mu k tomu dobrodružství svolení nedal. Neměl jsem
tušení, že odešel“
Xie Liana zase napadlo, že u komunikačního pole
opravdu tráví celý den.
Ling Wen Mu Qinga ignorovala. „Vaše Výsosti, kde se
právě nacházíte? Generál Pei[1]
je nebeským úředníkem zde na severu a jeho věřící mu pravidelně zapalují kadidlo.
Kdyby bylo třeba, mohl byste se dočasně ubytovat v jednom z chrámu
Ming Guanga.“[2]
„Není třeba ho obtěžovat. V okolí jsme žádný Ming
Guangův chrám nenašli, tak jsme se ubytovali v chrámu Nan Yanga. Mám však
jednu otázku, týkající se ducha ženicha. Máte k tomuto případu nějaké
další informace?“
„Máme,“ odpověděla Ling Wen. „Před chvíli moje
palácová síň zjišťovala jeho zařazení. Měl by být na úrovni Hněvivý.“
„Hněvivý přízrak!“ Xie Lian neovládl překvapení.
Civilní bohové z Ling Wenina paláce rozdělovali
démony a duchy, kteří pustošili říše smrtelníků, do čtyř úrovní podle jejich
síly. Tyto hodnosti byly „Divoký“, „Silný“, „Hněvivý“ a „Zhoubný“.
Přízraky první úrovně byly schopny zabíjet jednotlivce.
Netvoři úrovně Silný dokázali vyhladit celou domácnost, zatímco Hněvivé
přízraky zvládly zmasakrovat celé město. Ale nejděsivější z nich byli ti poslední.
Kdykoliv se zrodil Zhoubný netvor, dokázal zpustošit celou zemi, způsobit
utrpení tisícům lidí a proměnit říši smrtelníků v chaos.
Pokud byl přízračný ženich z hory Yu Jun na
úrovni Hněvivého, pak nikdo, kdo ho jen zahlédl, nemohl vyváznout bez úhony.
Xie Lian vystoupil z komunikačního pole a
informoval zbylé dva bojové bohy o tom, co se dozvěděl. Nan Feng poznamenal: „
Pokud je to pravda, pak zprávy o ošklivci a obvázaném muži jsou jen fámy. Buď
to, anebo tam je ještě něco dalšího.
„Je tu ještě jedna možnost.“ Xie Lian měl svou vlastní
teorii. „Možná by přízračný ženich za určitých okolností lidem neublížil, nebo nemohl
ublížit.“
Fu Yao se zmohl jenom na další kritiku. „Síň paláce
Ling Wen je opravdu pomalá! Trvalo jim tak dlouho, než dokázali zjistit úroveň
přízračného ženicha. K čemu je nám to teď platné?“
„Přinejmenším známe sílu našeho nepřítele. Protože
máme co do činění s třetí úrovní síly, bude jeho duchovní moc opravdu
velká. Pokud má naše lest vyjít, nebude falešná loutka stačit. Nevěstou musí
být živá osoba.“ Navíc nikdo ze svatebního průvodu nesmí mít zbraně.
Fu Yao byl se vším rychle hotov. „Můžeme se prostě
vydat do ulic, najít nějakou ženu a udělat z ní návnadu.“
„To v žádném případě nemůžeme!“ Nan Feng se při
té představě zamračil.
„Proč ne? Když nebude ochotná, dáme jí nějaké peníze a
hned to půjde.“
Xie Lian honem přerušil jejich začínající hádku. „Fu
Yao, i kdyby se taková ochotná žena našla, není to dobrý nápad. Nezapomeň, že přízračný
ženich je na úrovni Hněvivý. Když to zkazíme my, nic nám nehrozí, ale kdyby pak
skutečně unesl nějakou křehkou smrtelnici, jak by se ubránila? Čekala by ji
jistá smrt.“
„Pokud nemůžeme použít ženu,“ trval na svém Fu Yao.
„Pak použijeme muže.“
Nan Feng nakrčil čelo. „A kde najdeme muže, který se
dobrovolně převlékne za…“
Ještě ani nedomluvil a zraky obou nižších bohů se
stočily ke stejnému cíli.
V Xie Lianově jemném úsměvu problikl náznak
zmatku.
„Hm?“
Večer v chrámu Nan Yanga.
Xie Lian vyšel
z chrámu v šatech a s rozpuštěnými vlasy. Oba nižší bojoví bohové
hlídali u vstupu. Nan Feng při pohledu na něj vychrlil několik rychlých nadávek.
S posledním „Do prdele!“ utekl.
Xie Lian na okamžik
ztratil řeč. „Co to do něj vjelo?“
Kdybyste se někoho
zeptali na princův převlek, na první pohled by uhodl, že před ním stojí mladík
s jemnou a pohlednou tváří. Ale to nebyl důvod Nan Fengova výbuchu. Aby si
řádný mladý muž oblékl ženské svatební šaty a veřejně se v nich producíroval,
to neskousl každý. I pro Nan Fenga to bylo nemyslitelné a proto byla jeho
reakce tak silná.
Fu Yao si na rozdíl
od něj prohlížel korunního prince se zvláštním výrazem.
„Chceš mi něco říct,
že?“ usoudil Xie Lian.
„Ano. Kdybych byl přízračný
ženich a někdo mi chtěl dát takovou ženu…“
Xie Lian větu
dokončil za něj. „Tak tohle město vyhladíš?“
„Ne.“ Fu Yao měl
chladný hlas. „Tak tu ženu okamžitě zabiju.“
„Pak mám štěstí, že
nejsem opravdová dívka,“ usmál se Xie Lian.
„Myslím, že bys měl
zkusit vstoupit do komunikačního pole a zjistit, zda tam nejsou nebeští
úředníci, ochotní naučit tě kouzlo přeměny těla. To by bylo jednodušší.“
Na Nebesích skutečně
existovali bohové, kteří kvůli svým povinnostem ovládali kouzla na proměnu podoby.
Xie Lian se však obával, že vzhledem k nedostatku času je příliš pozdě na jakékoliv
učení.
Mezitím se do chrámu
vrátil Nan Feng. Tvář měl ještě trochu nazelenalou, ale protože se už dostatečně
vynadával, vychladl. Tenhle zvyk měl společný s generálem, pod kterým
sloužil.
Hvězdy vyšly už před
drahnou chvílí a tak si Xie Lian jen zavrtěl hlavou. „To už je jedno. Budu mít
hlavu zakrytou závojem, takže nikdo nic nepozná.“ S tím si ho začal nasazovat.
Fu Yao zvedl ruku,
aby ho zastavil. „Pokud ti přízračný ženich sundá závoj a uvědomí si, že byl
podveden, rozzuří se. Kdo ví, co v hněvu udělá. Mohlo by se to
zkomplikovat.“
To znělo docela
rozumně. Xie Lian udělal krok a v té chvíli se ozval se zvuk trhané látky.
Červené svatební šaty, které pro něj Fu Yao bůh ví kde obstaral, mu byly
skutečně malé.
Původně byly určeny
pro drobnou dívku. Když si je Xie Lian oblékl, sice mu překvapivě dobře seděly
v pase, ale zvedání rukou a nohou se ukázalo jako problém. Navíc se při
rychlejším pohybu trhaly. Zrovna když se Xie Lian začal prohlížet a hledal, kde
došlo k poškození, od dveří chrámu dolehl ostýchavý hlas.
„Promiňte, mohu se
zeptat…?“
Všichni tři se otočili.
U vstupu stála Malá Ying, v ruce držela složený bílý oděv a se strachem na
ně hleděla.
„Vzpomněla jsem si na
naše včerejší setkání a tak jsem se přišla podívat, zda tu ještě nejste. Ty
šaty jsem vyprala. Položím je sem… Chtěla jsem vám poděkovat za dnešek i
včerejšek.“
Xie Lian se jí
chystal věnovat jeden ze svých úsměvů, ale uvědomil si, jak momentálně vypadá.
Raději se stáhl.
K jeho
překvapení se ho Malá Ying nejenže nebála, ale dokonce přistoupila blíž. „Tohle
je… můžu vám pomoct, jestli chcete dělat takové věci.“
Xie Lianovi se
rozšířily oči. „Ne, mladá dámo, prosím nechápejte to špatně. Tohle opravdu není
můj koníček.“
„Já vím, já vím!
Myslela jsem… vy chcete chytit přízračného ženicha, že? Můžu vám s tím
oblečením pomoci.“
„No…“
Malá Ying pokračovala.
„Vím, jak zašít oblečení a jak ho upravit, aby sedělo. Vždycky u sebe nosím
jehlu a nit. A také se umím nalíčit. Pomůžu vám s tím!“
„No…“
Nakonec oba zmizeli
v chrámu. Než by shořely dvě vonné tyčinky, Xie Lian znovu vyšel
s hlavou skromně skloněnou. Tvář mu zakrýval svatební závoj. Nan Feng i Fu
Yao by se rádi podíval blíž, ale usoudili, že bude lepší neničit si tím
pohledem zrak.
Křeslo se svatebními
nosítky, které obstarali, stálo v přední části chrámu a pečlivě vybraní
nosiči u něj už nějakou dobu čekali.
Měsíc stál vysoko na
obloze, když Jeho královská Výsost korunní princ, oděný do svatebních šatů,
nastoupil do nosítek a usedl na velkolepé červené křeslo.
[1] Generál Pei, čteme Generál Pchej
[2] Ming Guang čteme Ming Kuang
Žádné komentáře:
Okomentovat