Yan Zhengming sledoval své mladší bratry, cvičící s dřevěnými meči, a beze spěchu čistil vlastní meč hedvábným kapesníčkem.
Při pohledu na ně se neubránil výsměšnému pobavení.
Krom Li Yunových plynulých pohybů připomínali ostatní jen opice s klacky. Mistr
poskakoval kolem a opravoval jejich postoj a držení.
Jednou to bylo: „Dřevěným mečem to nebolí, ale
skutečným mečem a šavlí ano. Při zacházení se zbraní nesmíš být tak opatrný!
Cheng Qiane, nedávej prsty na čepel a tolik meč nesvírej. Nervy tvých prstů
jsou propojeny se srdcem, copak tu bolest necítíš?“
Pak se obrátil k dalšímu: „Ve Východním moři
používají šavli o váze tři sta jinů,[1] kterou musíš držet oběma
rukama. Ale tohle je meč, malý Yuane. Nesmíš u toho vypadat, jako když kovář
buší do kovadliny!“
Občas si dokonce musel vyhrnout rukávy a hlídat Li Yuna,
aby nedělal potíže. „Nech toho! Dávej pozor na svůj meč! Vypíchneš si oko!“
Kdyby Yan Zhengming to divadlo označil jako „bolestivé
pro oči“, ještě by tím ty spratky pochválil.
Rozhlédl se kolem sebe, spočinul pohledem na Cheng
Qianovi a chvíli si ho prohlížel.
Yan Zhengming o sobě uvažoval jako o člověku
z města a považoval své chování za vhodné. Vždyť neprováděl žádné ukrutnosti
a svým jednáním nikomu neškodil. Proto neznal výčitky svědomí a nikdy ničeho
nelitoval.
Krom toho mladý pán Yan věděl, že je poněkud povrchní.
Dávno pochopil, že mu ve většině oblastí chybí jak schopnosti, tak morální
hodnoty a uznával, že není v pozici vyžadovat stejné vlastnosti od
ostatních. Zbýval mu proto jediný způsob k rozlišení toho, co je podle něj
dobré a co ne. Tím byl vzhled.
Podle tohoto měřítka byli lidé jako Han Yuan
neodpustitelně zkažení.
„Soudit podle vzhledu“ byla Yan Zhengmingova železná
zásada. Udělal dvě výjimky: jednou byl jeho mistr, druhou Li Yun.
I když jeho mistr působil jako sbírka všech neřestí,
byl ochotný ho omluvit. Koneckonců, po jeho boku kultivoval už osm let, byl
svým mistrem vychovávaný a rozmazlovaný a byli si blízcí.
Co se týče Li Yuna… ať byl jakkoliv pohledný, Yan Zhengming
měl jasno – je obtížný a nepříjemný jak veš.
Pokud šlo o Cheng Qiana, měl ho ve skutečnosti docela
rád, jinak by mu při prvním setkání nedal bonbóny. Dělal to zřídka, jako když
kvete cykas.[2]
Naštěstí netušil, jak bylo s jeho laskavostí naloženo.
Zatímco mladší bratři běhali kolem se zbraněmi a
rámusili, Yan Zhengming jen nepřítomně stál se svěšeným mečem. Přemýšlel o
tom, jak jeho šermířské dovednosti stagnují.
Bylo to osm let, co se od svého mistra začal učit
šermovat. Ale zvládl sotva třetí formu.
Přestože pohyby, které mistr předváděl, připomínaly
spíše Cvičení pěti zvířat pro střední a starší věk,[3] v samotném umění meče
žádná absurdita nebyla.
Na rozdíl od malého nevzdělaného žebráka Han Yuana se on
učil šermovat i před svým zasvěcením do sekty Fuyao. Jeho rodiče najali
nejlepšího profesionála. Yan Zhengming možná nebyl zručný, ale rozhodně nebyl
slepý.
Dřevěný meč Fuyao měl celkem pět forem: „Dlouhý let
bájného orla“, „Hledej a usiluj“, „Krok zpět“, „Pád z blahobytu“ a „Návrat
k pravdě“. Každá z forem měla pětadvacet postojů a vytvářela nespočet
sestav a variant. S přibývajícími léty získával Yan Zhengming dojem, že umění
meče je zkrátka všeobjímající.
Jeho mistr mu tuto myšlenku nikdy neosvětlil. Pouze
předváděl základní pohyby a veškeré osvícení nechal na Yan Zhengmingově
vlastním úsilí.
Několikrát se pokoušel mistra zeptat, proč tyto
důmyslné pohyby nerozebere a nevysvětlí do všech podrobností. Mistr jej odbyl
svou oblíbenou taktikou – hrou na hlupáka.
Yan Zhengming chvíli přemýšlel. Pak vstal a prošel si
třetí formu „Krok zpět.“
Věděl o sobě, že je líný. Nikdy netoužil sbírat
literární nebo vojenské úspěchy, přesto považoval svůj pokrok za trapný a
ponižující. Na této úrovni byl zaseknutý už dva roky.
Název „Krok zpět“ byl popravdě výstižný. Ať už Zhengming
opravoval své pohyby jakkoliv dlouho, nebyl spokojený. Nemohl se zbavit pocitu,
že každý jeho krok je chybný a zároveň netušil, v čem chyba spočívá.
Přestal cvičit a zamračil se na svůj dřevěný meč.
Vyčkávající sloužící a služebné se okamžitě vrhli
vpřed, aby mu nabídli sladkosti a ochladili jej vějířem.
Tentokrát zvolili špatný čas. Mladý pán právě zkoumal
důležitou překážku při svém postupu v boji s mečem a byl vrtkavý a
náladový. Vyrušení těch idiotů zničilo i tu nejmenší prchavou stopu inspirace.
Rázně máchl rukou: „Zmizte, nepleťte se mi do cesty!“
okřikl je rozzuřeně. „Odteď sem nikdy nechoďte, když budu cvičit s mečem!“
„Mladý pane, to je nové pravidlo?“ zeptala se nesměle
služebná Yu.
Proč ta otázka? Mladý pán Yan byl tak znuděný, že
hledal problémy v každé maličkosti a vytvořil si spoustu malých pravidel,
na jejichž dodržování trval. Například které oblečení má ladit s kterými
botami, kdy se má česat, kolikrát denně se musí utřít stůl v jeho
pracovně, že si ráno před prvním slovem musí dát šálek studeného čaje… bylo
toho opravdu hodně.
Nejspíš ani císař neměl tolik libůstek jako on. Kdyby
byla jeho služebná jen o něco méně chytrá, neměla by naději si vše zapamatovat.
Mladý pán Yan nijak neskrýval hněv. Přes sevřené rty
ucedil nové pravidlo: „Odteď ke mně nikdo nebude chodit, když budu cvičit
s mečem. Děláte ze sebe šašky!“
Cheng Qian, který jeho slova náhodou zaslechl, byl
upřímně překvapen, že jeho první starší bratr skutečná zná výraz „dělat ze sebe
šaška.“
Muchun Zhenren, který zrovna Cheng Qiana instruoval,
se dlouze nadechl: „Učedníku.“
Yan Zhengming se otočil a pohled mu znovu padl na
Cheng Qiana. Chlapec na něj ani nepohlédl, naopak zareagoval jako typické dítě
z chudé rodiny: sklonil hlavu a následoval svého mistra.
První starší bratr neměl tušení, jak se mu při té
„poslušnosti“ v duchu vysmívá.
Muchun ukázal na Cheng Qiana a řekl: „Tvůj druhý
mladší bratr má příliš mnoho práce, než aby se staral o oba nové učedníky.
Vezmi si na starost třetího mladšího bratra.“
To se Cheng Qiana dotklo. Nechápal, proč mu mistr vše
nevysvětluje sám. Copak první starší bratr umí něco jiného než se pozorovat
v zrcadle?
Ani Yan Zhengming nebyl spokojený. Ještě nevyřešil
vlastní problémy a měl by pomáhat ostatním? Zamračil se a měl chuť vychrlit na
mistra všechny své stížnosti. Nakonec se v přítomnosti mladšího bratra
přece jen ovládl a projevil náležitou úctu. Spolkl všechny své námitky, ovládl svou
netrpělivost a zeptal se: „Mistře, cítím, že s mou třetí formou je něco
špatně.“
„Co je špatně?“ zeptal se přívětivě Muchun Zhenren.
Všechno bylo špatně! Qi necirkulovala plynule a Yan Zhengming
cítil při pohybech v celém těle jakýsi odpor, jako když řeka teče proti
proudu.
Chápal podstatu problému, ale nedokázal ten podivný a
nejasný pocit popsat. V hrdle mu uvázla spousta slov, ale nějak nedokázaly
najít cestu k ústům. Nakonec vyhrkl: „Je to jako… není to hezké!“
Znovu tím Cheng Qianovi potvrdil, že jeho první starší
bratr je jen do zlata a stříbra navlečený pařez.
Zato mistr se rozzářil: „Více spěchu, méně rychlosti!
Měl bys ještě počkat.“
Dobrácký mistr se dokázal vyhnout přímé odpovědi na
jakoukoliv otázku. Vždy chodil kolem horké kaše a střídal blábolení
s přeháněním.
Yan Zhengming na to byl dávno zvyklý, ale pokusil se
naléhat: „Jak dlouho mám čekat?“
„Třeba dokud nebudeš o pár cunů[4] vyšší,“ odvětil mistr
tiše.
Co na to říct?
Vždy se našly dny, kdy měl chuť svého mistra
zavraždit.
Muchun nechal Cheng Qiana nejcennějšímu pokladu sekty a odkráčel zpět do pavilónu, aby si vychutnal čaj.
Sekta Fuyao se důsledně držela prastaré tradice, že
„mistr učí řemeslu a učedník si dovednosti osvojuje sám.“ Ostatně jejich mistr
nikdy neprojevil sebemenší náznak skutečných schopností, pouze jim poskytl
teoretický rámec… a naplňte si ho, čím chcete.
Yan Zhengming vrhl na svého chladného třetího mladšího
bratra rozčilený pohled. Neměl nejmenší chuť mu cokoliv vysvětlovat.
V záchvatu vzteku se svalil na stoličku a opřel se o kamenný stůl. Ihned
přiběhl taoistický chlapec, oběma rukama mu odebral meč a ten začal pečlivě
čistit bílým kapesníčkem.
Ani k vlastní tváři se nejspíš nechoval tak jemně,
jako k této zbrani.
Mladý pán Yan se náhle toporně vymrštil, jako když
mrtvola vstává z hrobu.
Svraštil úzké obočí a upřel na malou Yu nespokojený
pohled. Dívka zbledla a neměla daleko k slzám, ale Yan Zhengming neřekl
ani slovo, jen na ni hleděl se vzrůstající nelibostí.
Nakonec to byl Xueqing, který se slitoval a připomněl
tichým hlasem: „Kamenná stolička je studená.“
Teprve teď dívce došlo, že nechala posadit zhýčkaného
mladého pána přímo na holý kámen. Právem jí vyčítal nedbalost!
S pláčem doběhla pro tři polštářky a rychle jako
blesk je umístila na stoličku. Tvářila se, jako by za svůj zločin zasloužila
trest deseti tisíc smrtí.[5]
Yan Zhengming po ní vrhl rychlý pohled a neochotně se
posadil. Pak zvedl bradu směrem k Cheng Qianovi: „Pokračuj ve cvičení, já
se dívám. Pokud narazíš na problém, můžeš se mne zeptat.“
Pro Cheng Qiana to bylo, jako by na něj mluvil vzduch.
Ani se neobtěžoval s odpovědí a plně se soustředil na dřevěný meč.
Za léta odposlouchávání na stromě si vytrénoval
mimořádnou paměť, navíc mistr předváděl sestavu hlemýždím tempem, takže si
chlapec dokázal v mysli přesně vybavit jednotlivé pohyby.
V duchu si přehrával mistrovu roztřesenou sestavu
i s jeho říkankou a zároveň s tím cvičil, takže se dokázal vyhnout
chybám ještě předtím, než je udělal.
Jeho schopnost napodobovat by zastínila i opice. Yan Zhengming
byl nejdřív lhostejný, ale představení jej upoutalo. Ten spratek Cheng Qian si
troufl opakovat pohyby první formy jen na základě mistrových pomocných slov!
Jednotlivé pohyby nejdřív procházel v pomalém tempu.
Jakmile si je osvojil, oči mu zbystřily a pohyby se staly mnohem plynulejší.
V tu chvíli Yan Zhengming strnul s rukou nataženou k šálku čaje.
Ráznost hrotu meče mu připadala podivně známá. Ten chlapec si vzal za vzor Li
Yuna!
Sice stále jen napodoboval, a vzhledem k nízkému
věku a nedostatku síly ani zdaleka nemohl vzbudit takový impozantní dojem, jako
Li Yun, ale přesto se jeho dřevěný meč změnil. Jako by kus papíru nabobtnal v tvrdé
jádro.
Ponechme stranou skutečnost, že Cheng Qianovy
schopnosti se nedaly ani náznakem srovnávat s Li Yunem, ani že jeho
základní pohyby nebyly zcela správné… přesto ten pohled umožnil Yan Zhengmingovi
prozřít. Zdálo se mu, že nejspíš spatřil vůli a podstatu dřevěného meče Fuyao.
Vůle meče nebyla broskví na stromě ani rybou ve vodě.
Nebylo možné ji vytvořit bez desítek let neutuchajícího úsilí a bez spojení
těla a meče v jeden celek. Ani Cheng Qian jí nedosáhl pouhými jednoduchými
pohyby – v jeho případě byl úspěch, že si meč nepustil na nohu.
Jenže chlapec zrovna vstoupil do sekty nesmrtelných a svým
rozpoložením ladil s první formou „Dlouhého letu bájného orla.“ Yan Zhengming
si vzpomněl na den, kdy poprvé uviděl talismany, rozmístěné po hoře Fuyao. Byl
to svěží pocit, zvědavost plná nezkrotných nadějí do budoucna…
Možná to nebyla pravá vůle meče, ale dřevěný meč Fuyao
se shodoval se stavem mysli jeho nositele a automaticky ho vedl.
Yan Zhengming vyskočil. Sledování Cheng Qianova
cvičení mu náhodou umožnilo dotknout se podstaty problému, který mu tak dlouho
vrtal hlavou – drobounké, měnící se detaily umění boje s mečem a proč mu
je mistr nikdy nevysvětlil – to samo umění meče bylo živé a vysvětlovalo svou
podstatu!
Důvod, proč Yan Zhengming cítil, že jeho schopnosti od
druhé formy „Hledej a usiluj“ neodpovídají jeho snaze, proč pro něj bylo stále
obtížnější pokračovat poté, co dosáhl třetí formy, ten důvod nyní vyšel najevo.
Neznal chuť hledání ani úsilí, nepoznal ani význam „Kroku zpět.“
[1] Jin,
čteme Ťin, zhruba půl kilogramu.
[2] Cykas, původně japonská rostlina, jeden z nejstarších a nejpomaleji rostoucích druhů na zemi, známá i jako sago. Za rok se rozroste o jeden až dva listy. Poprvé kvete po 10 – 15 letech, potom pouze v ideálních podmínkách jednou za 3 roky.
[3] Cvičení pěti zvířat Qigong ((Čchi-kung), léčebné taoistické cvičení pomalými pohyby napodobováním pohybu pěti zvířat:
[4] Cun,
čteme cchun. 3, 33 cm.
[5] Trest
deseti tisíc smrtí. Jeden z těch opravdu hnusných, krvavých a
dlouhotrvajících trestů za nejtěžší zločiny, obvykle velezradu. Pokud nemáte
slabý žaludek, zadejte do wiki heslo Lingchi. Pozor, jsou tam i fotky.
Žádné komentáře:
Okomentovat