Odpovědí zvířecího yao v jeskyni byl hromový řev, dunící v uších. Cheng Qianovi se sevřela hruď a pocítil jakési zhnusení, které ho málem donutilo zvracet.
Přes doznívající řev se snažil zaslechnout, co ta
bytost říká.
Jeskyní rezonovalo stručné a hněvivé: „Táhni!“
Byl to hlas staré ženy, chraplavý a prodchnutý zlobou.
Nebylo těžké si představit obraz staré čarodějnice z lidových pověstí,
která se živí lidským masem a schovává si srdce obětí.
Cheng Qian si zakryl uši. Nebyl si jistý, která slova yao rozzuřila víc – zmínka o sektě Fuyao, nebo o jejich mistrovi? Netvrdil snad první starší bratr, že ji navštívil na Nový rok? Ukláněl se jí snad tehdy ze vzdálenosti tří li?1>
Zmatený Cheng Qian se přes rameno podíval na Yan Zhengminga.
Upřímně řečeno, Cheng Qian a Li Yun, první namyšlený a
druhý s nekonečnou zásobou špatných nápadů, měli jednu věc společnou – ani
jeden z nich nebral svého prvního staršího bratra vážně.
Jenže soudě podle současné situace to vypadalo, že
dojde-li na boj, budou se na něj muset spolehnout.
Byl nejstarší, nejvyšší, nejdéle se učil šermovat a
jako jediný z nich měl duchovní cítění.
Škoda, že sotva stihl vytasit meč, už mu ho pouhé
pírko starého yao vyrazilo z rukou.
Mladý pán Yan vypadal rozzuřeně. Na spáncích mu
vyrazily krůpěje studeného potu a stékaly mu po tvářích. V zájmu zachování
tváře, či kdo ví proč, neustoupil ani o krok a na tváři vytlačil povýšený úsměv.
Cheng Qian by dal přednost tomu, kdyby se neusmíval. V něm samém ten úsměv vždycky vyvolal chuť hodit po prvním starším bratrovi botu. Jestli s ním podobné pocity sdílí i ten yao, jsou jednoduše v háji.
Yan Zhengming se mezitím nadechl k proslovu:
„Protože Zipeng Zhenren není ochotna přijímat hosty, neměli jsme ji jako mladší
navštěvovat. Ale včera v noci se do údolí dostal jeden nerozvážný učedník
a už je celý den nezvěstný.“ Po krátké odmlce, aby svým slovům dodal důraz, mladík
pokračoval: „Podle mého mistra, starší zde v jeskyni sousedí s naší
sektou již od jejího založení, a celé ty roky mezi námi vládne klid. Starší, vy
jako významnější osoba, přeci nechcete poškodit harmonii mezi oběma stranami
jen kvůli malému dítěti, není to tak?“
Ta dlouhá a rozumná řeč nebyla zcela plynulá, přesto
v Cheng Qianovi vzbudila údiv. Slepici v jeskyni nicméně
nepřesvědčila a odpověď Zipeng Zhenren zůstala stejná. Jediné slovo: „Táhni!“
V Yan Zhengmingovi se vzedmul hněv – cítil se trapně a
potlačil vzrůstající rozčílení. Byl sice tvrdohlavý, ale nerad si říkal o
potíže – jen úplný hlupák by nedokázal rozlišit, koho si může dovolit
provokovat, a koho ne.
Pozabíjet je by bylo pro Zipeng Zhenren stejně obtížné,
jako zašlápnout mravence. Yan Zhengming zaťal zuby. Byl popuzený a zároveň zmatený,
vždyť s tou starou slepicí už dříve jednal jménem svého pána. Neměla úplně
dobrou povahu, ale dosud se nesnížila k tomu, aby se obtěžovala několika
smrtelnými chlapci.
Vždy se chovala velmi vlažně, ale nikdy takhle
nevybuchla.
Hlavou mu bleskl jediný závěr: uvnitř jeskyně se stalo
něco strašného.
Li Yun zezadu zašeptal: „Starší bratře, když nás
nechce pustit dovnitř… co kdybychom se vrátili a přivedli mistra?“
Tváří v tvář Zipeng Zhenren se Yan Zhengming
neodvážil jednat ukvapeně, ale se svým mladším bratrem neměl žádné slitování:
„Trvalo nám skoro hodinu sem přijít, a teď chceš, abychom se vrátili pro
mistra? Plánuješ ho přivést, aby mohl identifikovat Han Yuanovo tělo?“
Li Yun se otřásl nejen kvůli studenému větru. Stáli
před skutečným, nepřátelským yao, a on se opět se ocitl jednou nohou
v pasti zbabělosti.
Ale byl tu Han Yuan…
Svědomím Li Yuna se šířila trhlina. Dlouho váhal, než
ze sebe bolestivě vysoukal: „Vždyť se nemůžeme dostat ani přes ni, jak potom
budeme bojovat s dalšími yao? Já… chtěl jsem jen říct, že čtvrtý
mladší bratr sem vstoupil už včera večer, mistr říkal, že je stále
v bezpečí… možná nemusíme spěchat, můžeme…“
Yan Zhengming také skrýval strach a zároveň byl
rozzuřený kvůli neomalenosti Zipeng Zhenren. Zmítaly jím protichůdné pocity a
Li Yunova slova byla poslední kapkou, která přesunula váhy na stranu vzteku.
Zle se ušklíbl. „Li Yune, co mám k tomu říct? Ty
jsi vážně něco!“
Cheng Qian pochopil, že je načase zvolit si stranu.
Zvedl meč prvního staršího bratra, přistoupil k jeho boku a otočil se na
Li Yuna. „Druhý starší bratře, můžeš se vrátit sám.“
Yan Zhengmingův úšklebek se po takové podpoře stal
ještě odpornějším. Cynické úsměvy mu šly opravdu dobře. Stačilo mu zvednout
obočí, přimhouřit oči a nemusel ani zvedat hlas – lidé i na
vzdálenost tří zhangů vnímali jeho pohrdání.
„Ten malý kluk má víc charakteru než ty.“ Obrátil se
k Cheng Qianovi, jehož jméno mezitím úspěšně zapomněl. „Mladší… hm, Ton…
Tong Qiane,2
pojď se mnou.
Yan Zhengming myslel na to, že Zipeng Zhenren se zatím
zmohla jen na opakování „táhni“. Třeba nakonec byla jen beránkem ve vlčím
rouše? Možná byla nějak uvězněná, nebo strašlivě zraněná, třeba se nemohla
hýbat – proč by jim jinak bránila projít dveřmi?
V zájmu nejmladšího bratra, kterému hrozilo stát
se nádivkou do knedlíků na večeři nějakého obřího yao, se Yan Zhengming
rozhodl vstoupit.
Cheng Qian ho následoval s rezignovaným
povzdechem: „Starší bratře, já jsem Cheng Qien, a ne Tong Qian. Mé jméno
opravdu neznamená Měděná mince.“
První starší bratr se ušklíbl, nejspíš aby dal
najevo, že pro něj mezi „Tong Qian“ a „Cheng Qian“ není žádný rozdíl. Vzal si
zpět meč a zvedl bradu. „Náš mistr tu není, ale ty máš v ruce jeho tabulku
na přivolávání vody. Nevěřím, že bychom s ní nedokázali tuhle zanedbanou
jeskyni zaplavit!“
Po těch slovech Cheng Qian málem zakopl. Nemělo to být
kouzlo přivolávající blesky? Kdy se změnilo na záplavu?
Že by měly talismany sekty Fuyao zvláštní moc a mohly libovolně měnit své účinky mezi pěti hlavními prvky?3
Pak mu zrak padl na ruku, kterou Yan Zhengming svíral
meč. Nepřestávala se chvět. Zoufale si pomyslel, že i když je první starší
bratr vyděšený k smrti, viditelně nezapomněl, jak blafovat.
Oba chlapci na sebe pohlédli. Sice se tvářili jako
hrdinové, ale ve skutečnosti je polil studený pot.
Právě v tu chvíli se znova rozfoukal vítr a
kamenná brána se se zaskřípěním pomalu otevřela.
Neuvěřitelné!
Ta stará slepice chvástání prvního staršího bratra uvěřila!
Cheng Qian byl zvyklý předstírat, takže pro něj nebylo
obtížné zachovat netečnost. Yan Zhengming oproti tomu musel vynaložit veškeré
úsilí, aby žoviálně zkřivil ústa. Předstíral, že se oprašuje a ladným pohybem
si otřel pot. „Děkuji, starší.“
Li Yun netušil, co se stalo, ale odvaha jeho bratrů ho
ohromila.
Vstoupili dovnitř, nechali ho tu stát a on netušil, co
si počít. Měl velký strach, ale utéct nedokázal. Po chvíli váhání sebral odvahu
a vběhl za nimi.
Na druhé straně kamenné brány se nacházelo prosté
obydlí. Nenašli v něm lidožravou stařenu, ale obrovského ptáka, ležícího
bez pohybu v rohu.
Ve skutečnosti měl ten zvířecí yao ke „staré
slepici“ daleko. Připomínal fénixe i přesto, že nyní ležel se zmatnělým peřím
neuspořádaně rozhozeným po zemi. Nad hlavou toho obrovského ptáka se vznášel
rozmazaný obraz ženy. I přes chraplavý hlas byla podle vzhledu v rozpuku
mládí.
Žena hleděla na tabulku v Cheng Qianově ruce. „Čí
jsou to kouzla? Ukaž mi to!“
Yan Zhengming se chystal k dalším lžím, ale
Zipeng Zhenren ho rozzlobeně přerušila: „Drž hubu, ty malý bastarde! Vážně si
myslíš, že mě oklameš svými lacinými triky? Přines to sem!“
V tu chvíli Cheng Qian ucítil, jak ho cosi
přitahuje, a než stačil zareagovat, už nedobrovolně kráčel k obřímu
ptákovi. Yan Zhengming natáhl ruku s úmyslem ho zastavit a chlapcova hruď
narazila do jeho lokte. Cheng Qian se nedokázal ovládnout a tabulku pustil.
S ní mu vypadl i bílý kapesník a pomalu se snášel na zem, zatímco tabulka
odletěla k Zipeng Zhenren.
Jak říká přísloví: „I vyhladovělý velbloud je pořád silnější
než kůň.“ Yan Zhengmingovi došlo, že i když správně odhadl, že je Zipeng
Zhenren těžce raněna, pořád neměla problém každého z nich zabít.
Natáhla ruku, aby zachytila tabulku. V jeskyni se
v tu chvíli rozzářilo silné světlo. Podvědomě zavřeli oči a neviděli tak,
co se stalo. Jen zaslechli výkřik, a když oči opět otevřeli, tabulka ležela na
zemi.
Zipeng Zhenren vypadala v šoku. Obraz ženy zeslábl
a ustrašeně zamumlal: „Ne, to není od tvého mistra! To je… to vytvořil nejvyšší
pán Beiming!“
Žádné komentáře:
Okomentovat