Kapitola 14: Vstup do údolí yao

Cheng Qian byl ve světě kultivace nováčkem a Yan Zhengming byl nepoužitelný. Proto si vyměnili pochybovačné pohledy, aniž by tušili, kdo má být ten nejvyšší pán Beiming.

Li Yun se konečně probral z omámení, promluvil a jeho hlas byl tichý jako bzučení komára: „Podle legendy je Beiming název bezbřehého a temného moře. Právě k němu bývají přirovnáváni mistři démonické kultivace. Časem se ze slova ‘Beiming'‚ stal titul, o který bojuje každý démonický kultivující.“ Obrátil pohled na Zipeng Zhenren: „Starší, tenhle talisman opravdu vyřezal náš mistr a ne nějaký pán Beiming. Viděli jsme to na vlastní oči.“

„Kdo je to mistr démonické kultivace?“ zeptal se tiše Cheng Qian.

Yan Zhengming mu nejistě odpověděl: „Nejsilnější… největší mezi démonickými kultivujícími… jakýsi arciďábel.“

Z toho, co Cheng Qian dosud viděl, nemohl ani náhodou považovat svého mistra za „arciďábla“. Ale když se nad tím zamyslel, mohla by to být pravda… pohledem slepice na lasičku rozhodně.

Zipeng Zhenren rozzlobeně vykřikla: „Hloupost!“ V příštím okamžiku se obrátila k Cheng Qianovi. Její mlhavá podoba, vznášející se nad podobou yao, na něj ukázala a bez okolků poručila: „Chlapče, pojď sem!“

Cheng Qian se chystal promluvit, ale Yan Zhengming zavrtěl hlavou, vykročil vpřed a oslovil Zipeng Zhenren: „Starší, můj mladší bratr je tu nový. Ještě si ani nezapamatoval pravidla sekty. Obávám se, že by vás mohl urazit. Pokud cokoliv potřebujete, zeptejte se mne.“

Yan Zhengming byl sice vysoký, ale jeho tělo bylo stále slabým tělem dospívajícího. Cheng Qian se zahleděl na jeho útlá záda, sevřel ústa a poprvé cítil, že jeho první starší bratr není takový budižkničemu.

Zipeng se rozčílila: „Chci toho chlapce! Tohle není tvoje věc!“

Yan Zhengming se zamračil, ale Cheng Qian mu spěšně pošeptal: „Starší bratře, to je v pořádku.“

S tím vykročil vpřed a postavil se tváří v tvář zlověstnému yao. Po několika krocích uslyšel její příkaz: „Zvedni ten talisman!“

Cheng Qian se sklonil a zvedl ho. V okamžiku, kdy se dotkl dřevěného nápisu, ucítil nápor zuřivosti a tabulka jako by se znovu rozzářila jasným světlem. Zdálo se mu, že pod znaky je uvězněná rozzuřená bestie, ta šelma však Cheng Qiana nejspíš poznala, protože se pomalu zklidnila a světlo se rozptýlilo.

Jak tabulku svíral, napětí z tváře mu zmizelo a on se jako zázrakem dokázal podívat na panovačnou nestvůru beze strachu. V hlavě se mu vynořila myšlenka: „Kdy dokážu získat takovou sílu, abych mohl létat mezi nebem a zemí a jít kam chci, místo abych se tu třásl před starým yao?“

Zipeng Zhenren zírala na kouzlo a její tvář několikrát změnila výraz. Po chvíli se její tón trochu zmírnil. „Někoho tu hledáš? Pojďme se dohodnout. V Údolí yao je Nebeská plošina. Yao na ni nemohou vstoupit, ale na lidi nepůsobí. Vrátím ti toho, kdo sem zabloudil, pokud mi z toho místa donesete něco, co mi patřilo.“

Její tvrzení bylo děravé jak síto. Osm set let starý yao zřejmě považoval tři chlapce za malé ptáčky, které může snadno oklamat a chytit na lep.

K její smůle tihle tři nebyli ptáci, ale lidé. Všichni se na sebe zamračeně podívali a zároveň si pomysleli, že ta nabídka je nanejvýš podezřelá.

Yan Zhengming učinil konečné rozhodnutí: nejprve se musí dostat do Údolí yao. Pokud jde o to, jak se vypořádají s touhle slepicí… vzhledem k jejímu stavu je možné, že mezitím sama od sebe natáhne brka.

Všichni tři rychle opustili její jeskyni. Yan Zhengming měl hbité ruce a dobré oči, takže stihl ze země zvednout pírko, kterým mu starší Zipeng vyrazila meč.

Jen vyšli ven, znovu je čekala vodní cesta. Tentokrát byla velmi krátká, po několika tempech vyšplhali na břeh a ocitli se u svého cíle – v Údolí yao.

Yan Zhengming připevnil mokré pírko Li Yunovi na hruď a řekl: „V dávných dobách se vyprávěl příběh o lišce, která se vydávala za tygra. Dnes tu máme kreténa, který se může vydávat za slepici. Podívej, jak jsem velkorysý a nech si to na posílení odvahy. A začni přemýšlet, jak najdeme toho ubohého žebráka, protože musíme být zpět před západem slunce.

Li Yun se zachvěl a úzkostlivě se zeptal: „První starší bratře, existuje v Údolí yao nějaké tabu, týkající se času po setmění?“

„Jaké tabu, ty idiote? Musím se včas vrátit, abych se vykoupal. V botách mám bláta až po kotníky!“

Vypadalo to, že starší bratr nežertuje. Jeho zhnusený výraz dával tušit, že by si nohy bez mrknutí oka usekl, pokud by existovala sebemenší naděje, že mu narostou nové.

Li Yun pod nátlakem svého prvního staršího bratra chvíli přemýšlel a okusoval si nehty. Vždy měl v rukávu řadu drobných triků a ani teď nezklamal.

Vytáhl z náprsní kapsy malou lahvičku, která připadala Cheng Qianovi povědomá.

„Není to voda z ropuší koupele?“

Li Yun, svírající své mistrovské dílo, na něj vyčítavě pohlédl: „Mladší bratře, tohle je kouzelná Zlatá ropuší voda."

Na malý kámen nakapal tři kapky a proměnil ho ve skákající žábu. Výraz Yan Zhengminga potemněl. Ať už se té věci bál nebo štítil, s odporem na ropuchu zíral a tvářil se ještě ošklivěji, než když mu Zipeng Zhenren vyrazila meč.

Cheng Qian začal chápat důvod studené války, která mezi jeho bratry probíhala.

Li Yun se naklonil nad žábu. „Jdi najít Han Yuana,“ přikázal jí.

Ropucha zakvákala a dlouhými skoky se vydala kupředu.

Li Yun jim pokynul, aby ji následovali, a vysvětloval: „Tahle magická voda je směsicí žabí moči a pěti smrtících jedů.¹ Stačí několik kapek na něco malého, jako je list, kus kovu nebo kámen. Mladší bratr si před týdnem s takovou žábou hrál a ona si pamatuje pach jeho těla a oblečení. Měla by být schopná ho najít."

Cheng Qian po vyslechnutí receptu zbledl. „Druhý bratře, musíš to vysvětlovat tak podrobně?“

Yan Zhengminga zasáhlo něco docela jiného. „Chceš říct, že se nepřevlékl, ani se od té doby nekoupal? Je to vůbec člověk?“

Zlatá ropuší voda měla omezený účinek. Ta malá žába poskakovala jen dva nebo tři zhangy, než se proměnila zpátky v kámen. Li Yun na něj znovu nakapal několik kapek a povzdechl si. „Vydrží opravdu krátce. Koneckonců to není skutečné kouzlo, je to jen pro zábavu. Jestli chceme mladšího bratra najít, budeme muset šetřit."

Po těch slovech se zahleděl na ropuchu něžným a posmutnělým pohledem.

Ropucha po každém skoku chvíli odpočívala a touto rychlostí je vedla do stále hlubšího lesa. Těžko říct, jak dlouho šli, ale najednou žába padla na záda, zaškubala sebou a zůstala nehybně ležet.

Yan Zhengming zvedl dlouhou větev, rukávem si zakryl nos a do ropuchy šťouchl. „Že by konečně zemřela ze studu z vlastní nechutné existence?“

Žába se s vyděšeným zaskřehotáním proměnila v kámen. A neožila ani poté, co na ni Li Yun nakapal další kouzelnou vodu.

Chlapec se poškrábal na hlavě. „No tohle…“

V tom Yan Zhengmingův výraz zostražitěl. „Ticho!“

Vstal, odhodil klacek a tasil. Mečem namířil na skupinu hustě rostoucích stromů napravo od nich.

Nejdřív se ozval zlověstný šelest, pak uslyšeli řev a po chvíli z houští vylezl obrovský medvěd s podivně lidskými rysy.

Byl mnohem vyšší než dva dospělí lidé, hlavu měl velkou jako býk a když otevřel tlamu, zaleskly se ocelové zuby. Na vzdálenost několika li z něj táhl odporný puch krve. Jakmile se vynořil, mávl tlapou a nejbližší strom odletěl pryč.

Yan Zhengming strčil do strnulého Li Yuna. „Na co čekáš? Utíkej!“

Jenže Li Yun se strachem nedokázal ani pohnout. V tu chvíli se tabulka v Cheng Qianově náručí rozpálila a chlapci uslyšeli mužský hlas: „Nehýbejte se.“

Yan Zhengming se otočil. „Kdo to je?“

Hlas znovu promluvil. „Nemějte strach a pojďte všichni blíž.“

Tentokrát to slyšeli jasně. Mluvčího neviděli, ale hlas vycházel od Cheng Qiana. Tomu jako by něco došlo a pomalu sklopil zrak k dřevěné tabulce.

Li Yun vykulil oči: „To je mluvící kouzlo?“

Zdálo se, že ho ta skutečnost okouzlila. Hlas pokračoval měkčím tónem: „Je to jen několik malých zvířecích netvorů. Neublíží vám, věřte mi.“

Ještě ani nedomluvil, a netvor s podobou horského medvěda se k nim vrhl. Zem pod každým skokem toho „malého yao“ zaduněla. Není divu, že si ropucha raději hrála na mrtvou!

Chlapci nepředstavovali pro velké zvíře žádného soupeře a na útěk už bylo příliš pozdě. Navíc se ukázalo, že neštěstí nikdy nechodí samo.

Nedaleko nich se ozval další, pronikavý řev.

Vzápětí byli svědky nového výjevu: obří barevný had se omotal kolem medvědího pasu. Ten tlak medvěda vymrštil vzhůru a poté, co dopadl na zem, vytvořilo jeho tělo v zemi hlubokou brázdu. Prastaré stromy kolem něj se vyvrátily z kořenů.

Všechno se stalo tak rychle, že ani Yan Zhengming se nestihl starat o bláto, které mu potřísnilo bílý oděv.

Několik malých yao? Mluvící kouzlo bylo možná mocné, ale chlapci měli pocit, že jeho zhodnocení situace ovlivňuje fakt, že jemu, na rozdíl od nich, nehrozí smrt.

Hadí yao se jim ukázal v plné kráse. Horní část hlavy byla podobná člověku se svislými zorničkami, zatímco spodní byla pokryta šupinami. Když se pohnul, zavanul k nim ještě silnější pach krve. Had vyrazil skrze vyvrácené stromy k ležícímu medvědovi. Plazil se zpustošeným lesem tak rychle, že z něj viděli jen míhající se přízračné obrazy. Cheng Qian slyšel jen syčivý zvuk šupin, otírajících se o zem, ale netušil, kde má zvíře hlavu – dokud se medvědovi nezakousla do krku. Horká krev vystříkla k obloze. S téměř lidským výrazem smrtelné hrůzy medvědí yao zařval. Had se kolem něj znovu pevně ovinul a medvěd sebou zběsile zmítal, škubal a zápasil o život.

Had nepovolil a medvědí yao po žalostném zakvičení prohrál svůj boj.

Cheng Qian se mrtvému medvědovi zadíval do šedých očí s rozšířenými zorničkami. Hruď se mu sevřela.

Vtom had uvolnil své sevření a stáhl se. Cheng Qian si nejdřív myslel, že si chce ověřit, zda je jeho kořist skutečně mrtvá, ale hadí hlava se jako ostrá čepel zanořila do medvědova břicha. Plaz se vzápětí vynořil se soupeřovým zlatým jádrem v tlamě a vztyčil se do výšky jednoho a půl zhangu.

Li Yun začal zvracet. Nemohl uvěřit tomu, že žije víc než rok v sousedství takových tvorů a že se několikrát málem vydal na průzkum právě prvního a patnáctého!

Také Yan Zhengming se chvěl a cítil, jak mu srdce do celého těla zběsile pumpuje krev. Udělalo se mu mdlo a nebýt meče, o který se opíral, pravděpodobně by se zřítil na krvavou zem.

I Cheng Qian s bušícím srdcem sledoval, jak had žvýká pozůstatky medvěda. Opět ho naplnil těžko popsatelný pocit.

Kdybych měl takovou obrovskou moc, mohl bych díky ní rozhodovat o životech ostatních?

--Předchozí kapitola--          --Zpět na přehled kapitol--             --Další kapitola--

Slovo překladatele: Výlet do Údolí yao, domova yao, je skoro jako výlet do ZOO. A členové sekty Fuyao by tam mohli mít vlastní výběh. :)

---

1 Pět smrtících jedů, těch samých, používaných pro výrobu jedu Gu. (Viz TGCF, nebo wiki). Jed hada, stonožky, štíra, žáby a ještěrky. ^↩