Neuplynul ani měsíc od chvíle, kdy byl Cheng Qian zasvěcen do sekty Fuyao, a už se dostal do nejpodivnějšího dobrodružství svého života. On sám, coby učedník lasičky, vyrazil se svým narcistickým a slabošským prvním bratrem, po boku svého mazaného a lstivého druhého bratra, zachránit čtvrtého mladšího bratra ze slepičího hnízda, aby nebyl ohlodán až na kost.
Co když je slepice Zipeng Zhenren nebude chtít pustit?
Co když bude jejich čtvrtý mladší bratr naservírován
k obědu dřív, než dorazí?
Cheng Qian přemýšlel o talismanu, který svíral. Jejich
mistr jim ho předal hned poté, co jej vyřezal. Neřekl nic o tom, k čemu
slouží a jak ho používat. První starší bratr ho vzal a bez ptaní odešel. Znal
snad jeho skutečný účel?
Chlapec se zdráhal uvěřit tomu, že by mladý pán Yan
znal něco jiného než jen druhy kadidla. Obrnil se před očekávaným výsměchem a
skromně se zeptal: „Starší bratře, k čemu vlastně ten talisman slouží?“
„Přivolává blesk,“ odpověděl Yan Zhengming bez
přemýšlení.
To ho uklidnilo. První starší bratr vypadal velmi
sebejistě a sebevědomě, takže musel opravdu pečlivě studovat zaklínadla a mít
duchovní cítění.
Cheng Qian naštěstí netušil, jak moc je jeho úleva
předčasná. Pravda byla taková, že Yan Zhengming se na tabulku sotva podíval a
svou odpověď zformuloval kvůli matnému dojmu, že se to přibližně podobá kouzlům
na přivolávání blesku.
První starší bratr měl jen málo trpělivosti
k rutinnímu studiu, nutnému pro učení se zaklínadel. Naučil se nazpaměť
hrubé tvary několika známých kouzel jen proto, aby vyhověl požadavkům svého
mistra. V umění kouzel může malá odchylka vést k velké chybě, ale tím
se netrápil.
Zanedlouho dorazili na zadní stranu hory. Cheng Qian
šel poslední, protože zbylí dva učedníci znali cestu velmi dobře.
Stráz byl strmý, mezi skalami hvízdal zlověstný vítr a
lákal k pohledům do propasti.
Cheng Qian neodolal a podíval se tam. Srdce se mu
rozbušilo jako o život. Bylo to příliš vysoko a příliš hluboko. Zbledl, protože
ještě nikdy nebyl na tak nebezpečném místě. Chvíli popadal dech, ale po chvíli
ho ten velkolepý pohled zase zlákal. Zadržel pocit nevolnosti, natáhl krk a
opatrně se znovu podíval dolů.
Chlapec zjistil, že se mu takové nebezpečné místo
podivně zamlouvá.
Když Yan Zhengming viděl, jak se Cheng Qian nebezpečně
nahýbá, sevřel mu rameno a rázně ho stáhl zpět. „Na co se díváš? Chceš, aby
z tebe byla mastná placka?“
Proč jen mají všichni ti spratci takovou potřebu
zahrávat si se smrtí? Když byl on v jejich věku, nepamatoval si, že by
dělal takové věci. Choval se slušně a nikdy se o nic nepokoušel. Že by noví
učedníci byli jednoduše divní?
Jistě, „křehký“ mladý pán Yan nikdy nedělal
hlouposti, na ranní vyučování se nechal nosit a žádné nedovolené pokušení pro
něj nebylo dost lákavé, aby ho přimělo se zvednout.
V tu chvíli už k nim dolehlo šumení vody.
Yan Zhengming se zatvářil zhnuseně a otřel si o velký kámen zablácené boty, jakoby
se bláto jeho pošpiněním dopustilo svatokrádeže.
„Už jsme skoro tam,“ prohodil k Li Yunovi a
věnoval mu nepříjemný pohled. „Tudy.“
Mladý pán v tom pohledu věnoval bratrovi veškerou
svou zlobu, pohrdání a odpor. „Copak jsi neumíral touhou zjistit tajemství té
jeskyně? Teď se ti tvé přání splní, tak jen se dívej.“
Li Yun zbělel a Cheng Qian uvažoval, čím uhasí
případný spor mezi oběma staršími bratry. Byl tak malý a bezvýznamný!
Zcela nečekaně zůstal Li Yun němý jak ryba. Ochotně přijal,
že je s ním jednáno jako s rohožkou, jako by se díky Yan Zhengmingově
sarkasmu cítil lépe.
Vydržel poslední divoký pohled prvního staršího bratra
a následoval jej k jezírku na vrcholku kopce. Postavil se opodál.
„Umíte plavat?“ zeptal se Yan Zhengming a hned si i
sám odpověděl: „Ono na tom nakonec nezáleží. Zadržte dech a držte se blízko u
mne. Ve vodě sebou neházejte.“
Vzápětí chytil Cheng Qiana za zápěstí a tvářil se
přitom, jako by se snad dotýkal psího lejna.
Oproti tomu Cheng Qian se nikdy nedotkl lépe
opečovávané ruky. Ani služebná, která prvnímu staršímu bratrovi rozčesávala
vlasy, nemohla mít takovou. Tam, kde Yan Zhengming svíral meč nebo štětec, bylo
několik neznatelných mozolů, a nehty byly pečlivě zastřižené. Tahle ruka
rozhodně nepatřila pracovitému člověku.
Ta krásná, nadpozemsky jemná ruka ho surově vtáhla do
vody.
Voda byla nesnesitelně ledová a Cheng Qian se málem utopil,
protože v rozvířeném jezírku bylo obtížné najít směr. Pevně svíral
santalovou desku a nechal se Yan Zhengmingem táhnout vpřed.
Cestu pod vodou jim zahradil obrovitý kámen.
Yan Zhengming si
přitáhl Cheng Qiana, chytil jeho rukáv a použil ho jako hadřík, aby ze skály
setřel řasy. Objevil se obrázek souhvězdí Severního vozu.1
Mladík
nahmatal zadní část vozu a zatlačil palcem.
Pokud byste se
vyznali v horoskopech, poznali byste, že v místě, které Yan Zhengming
stiskl, se nachází Tianshu.2
Kamenná brána se s rachotem otevřela a Cheng Qian byl málem smeten dalším
přívalem vody. Pevně se rukama i nohama zapřel o bránu a vší silou se vrhl
vpřed.
Vzápětí s překvapením zjistil, že se ocitl na pevné
zemi.
Z kamenné brány vycházela úzká ulička, zatímco
vodu něco neviditelného a nehmotného odřízlo a drželo na místě. Kapky vody
klouzaly po Cheng Qianově těle a znovu se spojovaly se zbytkem v průchodu.
Pod nohama měli kamenné schůdky, vinoucí se do
hlubokého údolí a široké tak akorát pro jednu osobu.
Yan Zhengming svíral v ruce svůj honosný meč.
Zřejmě nechtěl nikoho provokovat, takže i když byl ve střehu, zbraň nechal v
pochvě.
Kamenné schodiště se zdálo nekonečné. Čím hlouběji
šli, tím větší byla zima a tma.
Li Yun celou dobu mlčel, ale nakonec se nedokázal
udržet. „On… jak se sem mohl dostat mladší bratr? Nemyslím si, že by měl odvahu
sejít tak hluboko sám.“
Cheng Qian měl stejné pochybnosti. Podle jeho
zkušenosti se ten břídil bál i malých psů a rozhodně neměl udatného ducha
průzkumníka, a to ani kvůli duchovnímu cítění.
První strarší bratr nasadil povýšený výraz. „Nesmysl.
Večer prvního a patnáctého dne uctívají tisíce bytostí měsíc. Kamenná brána se
otevírá dokořán. Údolí rozhodně není takové, jaké ho vidíš teď. Dvakrát si
rozmysli, než začneš říkat hlouposti.“
Jeho slova byla jako facka do tváře obou mladších
bratrů a přiměla je k mlčení.
Yan Zhengming se v půli kroku zastavil, což Cheng
Qiana překvapilo tak, že do něj vrazil.
Chlapec svou výškou sotva dosahoval Yan Zhengmingovi
k hrudi. První starší bratr proto bez větší námahy natáhl ruku, Cheng
Qiana zachytil a přitáhl si ho k sobě.
Vůně orchidejí na jeho šatech byla tak silná, že ji
nedokázala smýt ani studená voda. Cheng Qian se téměř dusil a chtělo se mu
kýchnout. Vzápětí uslyšel zvuk trhání. Podíval se dolů a zjistil, že mu první
starší bratr oderval zašpiněný rukáv.
Vzápětí se spravedlivým rozhořčením prohodil: „Proč to
pořád nosíš? Není to už tak dost lajdácké?“
Jako by to nebyl on, kdo Cheng Qianovi rukáv ušpinil!
S tím, jak se chlapec náhle stal „ustřiženým
rukávem“,3 přišlo prozření, že první
starší bratr vůbec není jako mladá dívka – a kdyby na světě náhodou existovala
podobná, v žádném případě by neměla šanci se vdát.
Podařilo se jim dostat na konec schodiště. Přímo před
nimi se nacházelo ústí velké jeskyně se stropem vyšším než dva dospělí lidé.
Dveře do jeskyně byly dokořán a odhalovaly temná a ponurá zákoutí.
„Zvláštní.“ Yan Zhengming se nadechl. „Copak Zipeng
Zhenren nezavřela dveře?“
Lidé a zvířecí yao se od sebe lišili. Yan Zhengming
osobně nenáviděl chlupaté šelmy i opeřené ptáky a měl-li se vžít do role
podobného netvora, nemyslel si, že by byl člověk bez peří v jeho domově vítán.
Jeskyně nikdy nebyla příjemným místem a dnešní atmosféra znepokojila i jinak
nepozorného Yan Zhengminga.
Po vteřině zaváhání vstoupil mladík dovnitř. Jeho
vycvičený nos ucítil slabý zápach krve.
Na kamenné stěně byl vyryt obraz slepičího pírka,
symbolizující majitele jeskyně. Na rozdíl od jeho poslední návštěvy byl obraz
velmi rozmazaný, blednul a jeho špička už byla téměř neviditelná. Yan Zhengming
i se svými chabými znalostmi odvodil, že tvůrkyně toho obrazu na tom nejspíš nebude
nejlépe. Otázka zněla… blíží se ke konci svého předurčeného života, nebo ji jen
někdo těžkce zranil?
Zipeng Zhenren byla neskutečně silný yao s obrovskými magickými schopnostmi a více než osmi sty lety kultivace. Za
běžných okolností neměli naději vplížit se dovnitř, aniž by vzbudili její
pozornost. Yan Zhengming pro jistotu zadržel dech.
Otočil se a gestem naznačil svým otravným mladším
bratrům „ticho“. Pak se připlížil k vnitřním kamenným dveřím,
přehrazujícím jeskyni, a opatrně otočil kruhem na jejich povrchu.
V půlce pohybu se zastavil, jako by mu něco
došlo. Zlostně zasyčel na Li Yuna a Cheng Qiana: „Držte se zpátky! Copak
nevidíte, co dělám? Chcete se stát živým terčem?“
Oba mladší bratři okamžitě ustoupili stranou.
Yan Zhengming kruhem otáčel, dokud dveře nepovolily.
Ozvalo se skřípnutí.
Kamenná brána zasténala tak strašidelně, až Cheng
Qianovi naskočila husí kůže. Pach krve zesílil, naplnil jim nosy a vzápětí
uslyšeli zlověstné kvílení větru.
To Yan Zhengming tasil meč, skutečný ostrý meč,
lesknoucí se tak silně, jako by snad hořel. Silou meče rozvířil proud surového
vzduchu v jeskyni.
Bohužel, mladíkova zanedbatelná síla byla v očích yao naprosto směšná, jako když se mravenec snaží otřást obrovským stromem.
Než mohl Yan Zhengming znovu máchnout, ucítil na rukou obrovský tlak. Jílec se mu
mezi prsty začal silně chvět. V pěstěné ruce cítil bolest, jako by se mu
ji někdo pokoušel rozdrtit. Chvíli odolával, až nakonec proti své vůli uvolnil
sevření.
Meč se zařinčením dopadl na zem.
Yan Zhengming uskočil o několik kroků. Ruku měl úplně
znecitlivělou.
Chlapci se udiveně podívali na zem a spatřili, že
vedle meče leží drobné pírko. Právě to mu zbraň vyrazilo z ruky.
Jeskyni vyplnilo ticho. Cheng Qian si všiml, že se
první starší bratr tváří zlověstně.
Pěkný příběh xDD O rukávu :D
OdpovědětVymazatA už se to rozjíždí :D Jsem napjatá D: