Kapitola 15: Co za tvora je třetí bratr?

 V tu chvíli se had pohnul a zamířil k nim.

Dlouhým ocasem smetl z cesty další obrovský strom, těžko říct, zda úmyslně. Kmeny staletých stromů rostly hustě natěsnány jeden vedle druhého, a kudy se had plazil, tam zůstávala zdevastovaná zem.

Yan Zhengming si pomyslel: „Co mám sakra dělat?“ Jednou rukou tiskl Cheng Qianovo rameno a druhou svíral meč. Na předloktí mu visel Li Yun, který bez podepření nedokázal stát.

První starší bratr měl nohy z rosolu, ale hlava mu už vychladla. Věděl, že nemají šanci uniknout, ale při pouhém pomyšlení na to, že budou rozdrceni a skončí v tlamě té bestie, pocítil křečovitou závrať.

Tahle nechutná představa ho přiměla potlačit všechny myšlenky na smrt. Ruka s mečem se mu jako zázrakem přestala třást. Rozhodl se, že bez ohledu na výsledek bude bojovat na život a na smrt. Přinejhorším mu usekne šupinu nebo dvě a až bude nejhůř, zabije sám sebe – lepší než před smrtí snášet muka zápachu z hadí tlamy.

Pohyby meče, které se mu několik posledních let nepodařilo plně pochopit, se mu na hranici mezi životem a smrtí v hlavě rozbouřily a smísily se jako příliv s odlivem. Spojily se tak neuvěřitelným způsobem, až ho uvedly do jakéhosi vytržení. Měl pocit, jako by had před jeho očima zpomaloval.

Yan Zhengming pootočil zápěstím a zamířil mečem na oko obrovského plaza.

Prvním útokem nesmí minout.

Velký hadí yao byl blíž a blíž. Yan Zhengming na vteřinu přestal dýchat…

A pak se had neškodně proplazil kolem nich.

Kroutící se ocas minul Cheng Qianův kotník o méně než dlaň a hadovo tělo s drásavým šustěním zamířilo pryč, jako by byli neviditelní.

Chlapci se ani nepohnuli, dlouhou chvíli bylo slyšet jen hlasitý tlukot srdcí. Právě o vlásek unikli smrti.

Yan Zhengming uvolnil své soustředění a nechal zbraň pomalu klesnout. Ruce se mu zdály těžké, téměř je nemohl zvednout, a záda měl promočená studeným potem. Jedna kapka mu stekla po páteři až k pasu.

Tiše zíral na svůj meč, užaslý prozřením, kterého se mu dostalo.

Kdyby si toho byl vědom Muchun Zhenren, určitě by si povzdechl, že mladého pána Yana dávno neučil podle jeho přirozenosti. Stačilo by při cvičení kouzel položit na stůl bradavičnatou ropuchu, která by mu při každém rozptýlení olízla ruku, a jeho pokroky v kultivaci by skákaly přímo zázračným způsobem.

V tu chvíli tabulka znovu promluvila bezstarostným hlasem: „Říkal jsem, že se nemusíte toho malého yao bát.“

Cheng Qianovi najednou připadal ten hlas povědomý. Vrhl po dřevěné tabulce podezíravý pohled, ale nemohl si vybavit, kde ho předtím slyšel.

Vrazil tabulku do ruky prvního staršího bratra, který se dosud nevzpamatoval z úžasu, vzal svůj obyčejný, dřevěný meč a přešel k mrtvole medvědího yao.

Yan Zhengmingovi ještě neoschl pot na zádech a už mu vyrazil nový, protože to odvážné mládě začalo šplhat po mrtvole. „Co to děláš?“ zavrčel na něj. „Slez dolů!“

Cheng Qian na něj mávl, aniž by se ohlédl, a konečně dosáhl svého cíle. U pasu medvěda visel „meč“, který jeho majitel nestačil ani tasit. Byl vyrobený z ostrého tesáku jakési šelmy. Ten zub byl dlouhý dobré dva chi a na horním konci měl proražený otvor, aby se dal pohodlně uchopit. Byl ostrý jako nůž a matně zářil slabým světlem – snad na něm byl dokonce jed.

Zvířecí zub byl pro malého Cheng Qiana příliš velký, takže ho držel oběma rukama, jako by to byl kyj. Zářící čepel byla stále potřísněná medvědí krví a chladně odrážela chlapcovu vážnou tvář.

Před udivenými pohledy Yan Zhengminga a Li Yuna se Cheng Qian s netečným výrazem vzdal svého dřevěného meče a vyměnil ho za nový.

Seskočil z mrtvoly a zkusil se mečem ohánět obouruč, ale zbraň pro něj byla příliš dlouhá a těžká, takže vypadal nešikovně. Přesto vykročil vpřed a bez jakýchkoliv zábran bodl mečem do medvědí mrtvoly. Špička zubu zajela do husté srsti, jako by krájela zeleninu.

Teprve tehdy byl Cheng Qian trochu spokojený – navzdory své těžkopádnosti byl meč dostatečně ostrý.

Li Yun zamumlal: „Ten třetí mladší bratr… co je to za tvora?“

Yan Zhengming se suše zasmál, protože ho nenapadala žádná odpověď.

Hadí yao, který je bez povšimnutí minul, dokázal, že dřevěná tabulka má přece jen nějakou moc, ale Cheng Qian nehodlal vsadit jejich životy pouze na jedinou kartu. Teprve teď, s tímhle těžkým mečem v rukou, měl skutečný pocit bezpečí.

Jeden yao byl mrtvý, druhý odešel, takže zatím žádné nebezpečí nehrozilo.

Li Yun nakapal „kouzelnou vodu“ na kámen, ropucha znovu ožila a se spokojeným kvákáním je skok-sun-skok vedla dál.

Během cesty se Yan Zhengming pokusil na dřevěnou tabulku několikrát promluvit, ale byla najednou němá a nereagovala na žádnou z jeho otázek.

Žába je dovedla na vrchol kopce. Jenže jí stačil jediný pohled do údolí a znovu sehrála svůj starý trik. Převrátila se na záda, předstírala, že je mrtvá a vzápětí se změnila v kámen.

Jakmile ji Li Yun dohonil, pochopil důvod.

Otočil se na patě a chystal se rozběhnout pryč, ale srazil se hlavou s Cheng Qianem, který šel těsně za ním. Oba chlapci se málem skutáleli dolů, mladší bratr se zastavil zády o skálu a meč mu málem vypadl z ruky.

Cheng Qian potlačil výkřik bolesti: „Druhý bratře, jestli chceš jít za tou svou ropuchou, mě do toho netahej!“

Jenže Li Yun sevřel límec jeho šatů. Rty se mu chvěly tak, že nemohl ani mluvit, a Cheng Qianovi došlo, že něco není v pořádku. Pohlédl na Yan Zhengminga, který stál strnule na místě, kde ropucha zkameněla. „Co se to děje?“

Yan Zhengming měl pocit, že se jeho svět obrací vzhůru nohama. V mělkém údolí pod svahem byly stovky a stovky velkých zvířecích démonů a nestvůr a urputně spolu bojovali. Všude byli létající ptáci, divoká zvířata i šelmy s lidskou hlavou. Zem byla zbrocená krví a kolem se válely kusy masa, jako by byli na jatkách.

Oproti nestvůrám dole vypadal obrovský medvědí yao a obří had skutečně jako dva „malí netvoři.“

V tom tabulka pronesla: „Nedívejte se tam. Kdyby to bylo skutečné, cítili byste krvavý zápach a slyšeli zvuky boje už na druhé straně kopce. Přesto jste si dosud ničeho nevšimli.“

Ta slova všechny tři chlapce probrala z šoku. Při pozornějším pohledu zjistili, že ve scenérii skutečně místy dochází k rozostření.

Li Yun si oddechl a s jistou dychtivostí se zeptal: „Starší, to všechno je iluze?“

Dřevěná tabulka se zasmála: „Tohle je Zrcadlové údolí. Odráží scenérie z jiných míst. To všechno je skutečné, ale odehrává se to někde jinde.“

V tom mužském hlase byla určitá lhostejnost, jako by dotyčný takové krveprolití vídal denně, což chlapce přimělo k obezřetnosti.

Pohlédli na sebe, aniž by vydali hlásku. Dřevěná tabulka pokračovala, jako by si jejich nervozity nevšimla: „Nebeskou plošinu najdete za tímto údolím a za horou vepředu. Scéna v Zrcadlovém údolí se odehrává někde poblíž ní. Stačí, když mne na tu plošinu dostanete, a pak můžete jít hledat svého mladšího bratra.“

Yan Zhengming se ušklíbl: „Jsme tady kvůli záchraně toho malého žebráka, ne abychom páchali společnou sebevraždu…. Co to sakra!“

Z tabulky se při jeho slovech vznesl oblak bílého kouře, a když se rozptýlil, objevil se před nimi obraz jejich mistra s dlouhým krkem a malou hlavou, jako by to byl sám Muchun Zhenren.

Jenže Yan Zhengming při zjevení starého lasičáka neprojevil sebemenší pokoru. Místo toho hodil tabulku na zem, namířil na ni meč a vyštěkl: „Jak se opovažuješ vydávat za mého mistra!“

Po tomhle pokárání se „mistr“ nerozzlobil, naopak se usmál, až se mu u očí objevily vrásky. Jeho postava se zkroutila a najednou tu stál černý stín, tvarem připomínající houbu.

„Nebudu tedy tvým mistrem, i když to byl on, kdo mě vyřezal,“ namítla „houba“ jemně. Můj milý Zhengmingu,[1] i když nevěříš mně, věříš přece svému mistrovi?“

Yan Zhengming váhal a stín pokračoval ve svém úsilí: „Krom toho vás sem zavedla Yunova ropucha, což znamená, že váš mladší bratr je přímo někde před vámi. Takže stejně míříte tím směrem, je to tak?“

Yan Zhengming se podíval do údolí. Odhadl směr, kterým ropucha mířila, než se změnila v kámen a na chvíli se zamyslel. „Když už jsme tady, bylo by směšné couvnout. Co když je vepředu opravdu Han Yuan?“

S naprostou důvěrou ve svého mistra odložil mladík meč i pochybnosti. Sklonil se, aby sebral dřevěnou tabulku. „Pak nás povedeš.“

Zamířili do Zrcadlového údolí. I když si byli vědomi, že vše kolem nich je jen iluze, stejně bylo mučivé procházet pod skutečně věrohodnými drápy yao. Cesta se zdála opravdu dlouhá. Cheng Qian si pomyslel, že po této zkušenosti už ho žádné strašidelné historky o „nočních opuštěných vesnicích“ a „démonech požírajících srdce“, nemohou rozházet.

Přesto neodolal a zeptal se tabulky: „Co se to tady vlastně děje?“

„Na svět přichází Nebeský netvor a chystá se převzít moc Krále yao,“ odpověděla tabulka zvolna. „Kultivující yao neznají věrnost – jakmile ucítili slabost, využili příležitost ke vzpouře. Bojuje se o trůn."

„To není správné,“ pomyslel si Cheng Qian.

Ale pak si vzpomněl na hrubost Zipeng Zhenren a hadího netvora, který bez slitování zabil medvědího yao, jen aby si vzal jeho jádro. Kultivující yao si opravdu zaslouží být nazýváni bestiemi. Neuznávali žádný zákon a neřídili se morálními zásadami. Z tohoto úhlu pohledu se jejich vzpoura zdála ospravedlnitelnou.

„Když je to boj kultivujících yao, proč chcete jít na Nebeskou planinu? Hodláte se na tu zábavu podívat?“

Tentokrát „houba“ v tabulce zvážněla. „Pro Nebeského netvora je zlým znamením, pokud je při zrození obklopen krví. Pokud nebudou tato jatka potlačena, obávám se, že se Nebeský netvor zrodí plný krvežíznivosti a přinese hoře Fuyao zkázu.“

„Co tím myslíš?“

Ale tabulka už změnila téma. „Vepředu pod mostem je nějaký pohyb. Chlapec, kterého hledáte, by měl být právě tam.“

V nejnižším místě Zrcadlového údolí byla bahnitá nížina, která dřív pravděpodobně bývala řekou. I když později vyschla, zbyl po ní most se sochami zvířecích hlav.

Pod mostními oblouky bylo vidět několik pilířů a zbytky mola. V jednom z otvorů zahlédl Cheng Qian skupinku scvrklých, ošklivých yao. Měli špičaté brady, vousy na obou tvářích a dlouhé, štíhlé ocasy. Nebylo třeba se ptát, aby člověk poznal tlupu myších yao.

Zatím si chlapců nevšimli. Jedna z myší se vydala na obhlídku a sledovala vítr, zbytek obklopoval cosi pod mostem. Byl to jejich mladší bratr Han Yuan!

Mladší bratr vypadal jako zabahněná opice a zoufale bojoval. Dvě velké myši na něm seděly, další páry krátkých drápů držely hrsti bláta a natíraly je na něj. Vedle byl rozdělaný velký oheň – chystali se z Han Yuana udělat lidskou verzi žebráckého kuřete![2]

Koloběh nebeských zákonů je neúprosný. Malý žebrák za svůj život ukradl a snědl tolik drůbeže, a teď měl sám skončit opečený v blátě. Taková je karma!

Tentokrát je dřevěná tabulka neskryla, takže si jich brzy všiml Han Yuan i myší yao.

Malý žebrák se málem rozplakal radostí a zoufalou úlevou. „Pomoc, bratři, pomozte mi! Vy zatracené myši, pusťte mě! Varuji vás, moji starší bratři umí pohnout nebem i zemí a přivolají hněv nebeského blesku… jen počkejte, vy odporné myši, až vás sežehne blesk!"[3]

Tři legendární bratři, ovládající nebe, zem i blesky, oněměli úžasem.

Yan Zhengming přelétl pohledem všechno to bahno na Han Yuanově těle a zatvářil se bolestně. „Možná bychom jim ho měli nechat.“

Sotva to dořekl, hlídkující myš se na něj vrhla. Yan Zhengming už se stal svědkem boje mezi hadem a medvědem, a poté, co procházel uprostřed vzpoury tisíců yao, ho nějaká přerostlá myš nemohla vystrašit. Vrazil dřevěnou tabulku do náruče Li Yunovi a napřáhl meč. 

Myší duch na něj zaútočil pařáty. Yan Zhengming útok zablokoval a drápy zacvakaly o velký drahokam pod jílcem.

Myš vykřikla, rozzlobeně otevřela tlamu a chňapla po Yan Zhengmingově meči. Mladík pokrčil loket a udeřil jím myš do čumáku. Ta přidušeně vyjekla. Po úderu měla před očima hvězdičky, takže klopýtla a spadla pod nohy čekajícího Cheng Qiana, jako by se mu tam chtěla sama doručit.

Chlapcovy chabé bojové zkušenosti zahrnovaly jedno bodnutí do mrtvého medvěda, takže dosud jen nehybně stál v patřičném postoji a sledoval souboj. Nyní instinktivně zvedl svůj meč oběma rukama a bodl tak, jak si to předtím vyzkoušel. Hrdinná myš byla v ten okamžik odeslána do říše stínů.

Nečekaný úspěch ho samotného překvapil.

Opodál zatím zbylé myši pochopily, že se tahle záležitost protáhne, nechaly být Han Yuana Han Yuanem a vrhly se k nim.

Smrtící boj s těmi, kdo jim přišli zkazit večeři, mohl začít. 

--Předchozí kapitola--          --Zpět na přehled kapitol--             --Další kapitola--

---

[1] Můj malý Zhengmingu - původně tam bylo Xiao Zhengming. Xiao před/za jménem, už to tu bylo, je takové důvěrné oslovení. Po přeložení a vzhledem ke kontextu jsem zvolila tuto podobu.

[2] Žebrácké kuře - možná si vzpomenete na druhou kapitolu, ve které Muchun potkal Han Yuana právě při konzumaci této dobroty. Je to kuře, pečené v krustě hlíny, v tomto případě bláta. Užijte si svůj recept: https://www.youtube.com/watch?v=IbYQCFJEGPI

[3] Pohnou zemí a nebesy, ovládají blesk… v originálním textu je Han Yuanův monolog tvořen útržky všeho možného. Českému čtenáři to asi nic moc neřekne a v překladu by to tak nevyniklo, ale dala jsem si docela dost práce s vyhledáváním, tak si to vychutnejte alespoň tady. Han Yuan říká: „…Mí bratři vyplivnou mraky a porazí krávu z hory pomocí úderu nebeského blesku!“
Vyplivnout mraky – útržek rčení „spolykat mraky a vyfukovat mlhu“. Přesný význam jsem neobjevila, ale asi prostě „všemocnost“.

Porazí krávu z hory – narážka na „Udeřit krávu na druhé straně hory“ je v čínském bojovém umění název jednoho pohybu.

Úder nebeského blesku – Heavenly (thunder) strike se mi vyhledavačem jeví pouze jako název úderu v jedné velmi známé počítačové hře, takže kdo ví? J

Věta překladačem z čínštiny pokračovala nějak ve smyslu „rozdělí si vás na talíř mrtvých myší s vnějším zaměřením a vnitřní něhou najednou“. Některá slovíčka budou asi dost náhodná, ale zrovna na tuhle narážku se mi nepodařilo vystopovat nic.