To už si opravdu nepamatuji,“ pokrčil Xie Lian rameny.
I když byl odolnější než šváb, skončit naporcovaný
bylo přece jen i na něj trochu moc. Pamatoval si jen, že ho napadlo, že takhle
to opravdu dál nejde, a tak se okamžitě svalil k zemi a předstíral
mrtvého. Jenže potom po jeho ležícím těle přeběhli tolikrát, že doopravdy
omdlel. K vědomí ho probrala až studená voda a pocit, že se topí, protože
po skončení bitvy naházeli v rámci úklidu všechny mrtvoly do řeky. Xie
Lian se nechal unášet proudem spolu s troskami a dalšími těly, až ho to
nakonec vyplavilo na břeh v zemi Yong’an. Po třech až čtyřech letech
léčení se sbalil, našel si funkční kompas a znovu se vydal na dlouho odkládanou
cestu do svého původního cíle na jihu. Záležitostem národa Ban Yue už nevěnoval
pozornost.
Ban Yue sklopila hlavu. „Omlouvám se,“ zopakovala
tiše.
„Proč se ti pořád omlouvá?“ zamračil se Fu Yao.
San Lang ho přerušil: „Předtím Ke Mo říkal, že
Císařský preceptor odešla jako malá do Yong’anu poté, co vypukla jakási vzpoura.
Souviselo to nějak s tvou smrtí?“
Xie Lian si znovu vybavil text na kamenné stéle.
Zamrkal a zdálo se, že na něco usilovně vzpomíná. „No, myslím…“
„Zemřel proto, aby mě zachránil,“ dořekla za něj Ban
Yue. Ostatní se k ní otočili a dívka sklopila hlavu. „Generál Hua byl
rozdupán,“ řekla tiše,“ protože se mě pokoušel zachránit.“
Zavládlo ticho.
Xie Liana dohnala vzpomínka, ve které ležel drcený a ušlapávaný stovkami dupajících nohou. Mimoděk si sáhl na obličej, ale uvědomil si bedlivý pohled čtveřice očí, takže ruku stáhl. „Takhle jednoduše se to nedá říct, to vůbec ne!“
Fu Yaoa z nějakého důvodu princova odpověď podráždila.
„Samozřejmě, ty musíš být hrdinou za každou cenu, že?“ V hlase měl
zvláštní podtón.
Princ jen mávl rukou. „Lichotíš mi. Kromě toho, pokud
si dobře vzpomínám, na místě bitvy jsem se ocitl náhodou. Chtěl jsem od tam Ban
Yue odvést, ale než jsem se stačil rozhlédnout, už jsem stál uprostřed
znepřátelených stran.“
„Ale jak jsi mohl takové věci zapomenout?“ dožadoval
se Fu Yao odpovědi.
„Musím ti připomínat, že jsem starý několik set let?
Za jediný rok se může stát spousta věcí, po deseti letech můžeš být úplně jiný
člověk. Tahle událost se stala tak dávno, že není možné, abych si pamatoval
každý detail. Nemluvě o tom, že některé věci je lepší zapomenout. Než se trápit
tím, jak mě před sto lety ubodali k smrti, raději si vychutnám vzpomínku
na výbornou masovou housku, kterou jsem měl včera k snídani.“
„Je mi to líto,“ opakovala Ban Yue.
„Zachránit tě bylo moje rozhodnutí, nebyla to ničí
chyba. Když už se musíš omlouvat, možná by se našel někdo jiný…“
Dívka se zatvářila překvapeně, ale pak mlčky sklonila
hlavu.
„Ale jak je možné, že mám z tebe stále stejný
dojem, jako před těmi dvěma sty lety? Nemůžu uvěřit, že ses kvůli pomstě
podílela na intrikách a zradila důvěru těch, kteří na tebe spoléhali. Nechceš
mi říct, co se tehdy skutečně stalo? Proč jsi otevřela městské brány?“
Ban Yue se nad tím krátce zamyslela, ale pak zavrtěla
hlavou a zůstala němá.
„Tak proč jsi posílala hady, aby útočili na lidi?“
Tentokrát se dívka ozvala: „Ale já jsem ty hady
neposlala.“
Xie Lian se překvapeně zarazil: „Cože?“
„Já jsem ty hady opravdu neposlala,“ zopakovala. „Objevují
se sami od sebe. Nevím, co se stalo, ale už mě neposlouchají.
Fu Yao nedůvěřivě sevřel rty.
„Generále Hua, říkám pravdu!“ bránila se Ban Yue. Než
mohl Xie Lian cokoliv říct, Fu Yao jim vstoupil do řeči: „Nech si ty řeči.
Každý říká, že je nevinný, jakmile je chycen. Tyhle výmluvy jsem slyšel už
tisíckrát. Ať to bylo schválně nebo ne, nic to nemění na tom, že tvoji hadi
napadali cestovatele při průchodu průsmykem. Dej ruce před sebe, je čas jít.“
Ban Yue zmlkla a poslušně natáhla ruce. Fu Yao
vytřepal z rukávu provaz Nesmrtelného pouta,[1]
svázal jí ruce a to samé provedl s Ke Moem. „Dobrá, vyřešili jsme, co jsme
měli, případ je uzavřen!“
Ze strany se líně ozval San Lang: „Nemá důvod lhát.“
Také Xie Lian cítil, že to nemůže nechat jen tak být.
Otočil se k Ban Yue. „Ty opravdu nedokážeš hady se štířím ocasem
přivolat?“
„Přivolat je dokážu, ale poslouchají mě jen někdy. Sama nevím proč.“
„Tak co kdybys je teď přivolala, ať se na ně
podíváme,“ navrhl Xie Lian.
Klečící Ban Yue se konečně postavila. Přikývla a
zanedlouho se zpod jedné z mrtvol vysoukal purpurově rudý had se štířím
ocasem. Zvedl hlavu a mrskal jazykem jejich směrem. Xie Lian se opatrně vydal
blíž, aby si hada lépe prohlédl, když vtom si všiml, že se Ban Yue mírně
rozšířily oči. Ve tváři měla zvláštní výraz a princovi se sevřelo srdce, když
si pomyslel: „Ale ne!“
Samozřejmě – poté, co had jazykem ochutnal vzduch, široce
rozevřel čelisti, zaleskly se jedové zuby a had bleskově zaútočil.
I když byl útok náhlý, Xie Lian byl ve střehu, předvídal
hadovy pohyby a natáhl ruku, aby ho chytil. Než však na něj stačil dosáhnout,
had s dutým ponk vybuchl. Princ
nechápavě zíral na plazí tělo, bezvládně roztažené na zemi, kolem něhož se
rozsypaly vnitřnosti, jako by ležel uprostřed rozkvetlé květiny. Nevystříkla
ani kapka jedu.
Xie Lianovi se vybavila chvíle těsně předtím, než
odešli do města Ban Yue. Had, který ho uštkl, zemřel podobným způsobem. Tehdy
nebylo jasné, kdo to udělal, ale tentokrát rovnou přesunul pohled k San
Langovi. Ten natáhl ruku, aby ho oddělil od Ban Yue.
Fu Yao to chladně okomentoval: „Jak se dalo čekat,
snažila se tě obelstít. Opravdu ta hlupačka věřila, že tě její had dokáže v takové
situaci uštknout?“
Tvář Ban Yue se při pohledu na hada tvářila ztuhle,
ale po těch slovech sebou trhla. „To jsem opravdu nebyla já! Říkala jsem, že mě
někteří hadi neposlouchají, a tohle byl jeden z nich!“
Fu Yao si posměšně odfrkl. „A kdo dokáže, že ten had
nejednal na tvůj rozkaz?“
„Já jsem ho ani nepřivolala,“ odvětila dívka dutě.
Xie Lian otevřel ústa, když v tom spatřil dva tmavě
purpurové hady, kteří se s hrozivým syčením vysoukali zpoza mrtvol a
plazili se směrem k nim. Hned na to se objevil třetí had, pak další a další… zpod
mrtvol, z každého koutu a stínu se plazily zástupy štíroocasých hadů!
Oči přítomných padly na krčící se Ban Yue. Z Fu
Yaovy ruky vyšlehly jasné paprsky světla. „Poruč jim, ať se stáhnou, určitě tě
někteří z nich ještě poslouchají!“ vyjel na ni.
Dívka v soustředění svraštila obočí, jako by se
snažila přijít na způsob, jak hady odehnat. Přesto se stále objevovali další a
další, až vytvořili velkou svíjející se masu, která se k nim neustále
přibližovala. Jedno dvě hadí uštknutí by sice nikoho z přítomných nezabilo,
ale kdyby jich bylo sto nebo tisíc, mohlo by se to zkomplikovat. I kdyby
nakonec nezemřeli, byl by na jejich těla opravdu žalostný pohled. Xie Lian
zvedl ruku, připraven vyslat Ruoye do útoku, ale pak si všiml, že hadi
zastavili několik kroků od nich. Jako by se zdráhali přiblížit, vytvořili kolem
nich groteskní syčící kruh.
Xie Liana osvítil záblesk uvědomění a pohlédl na San
Langa. Mladík stál vedle něj s rovnými zády a upíral na hady pohled plný
arogantního pohrdání. Zdálo se, že plazy jeho povýšený pohled odradil, protože
kousek po kousku ustupovali s hlavami skloněnými k zemi, jako by se mu
podřizovali.
Zdálo se však, že je pohání zvláštní síla, která jim
nedovolí útok vzdát a ustoupit. A tak si vybrali nový cíl a zamíří k Fu
Yaovi. Ten k nim s nenuceným mávnutím vyslal plamen, který vybuchl a
proměnil kroužek hadů v uhlíky.
To však nemohlo vydržet věčně. „Pojďme nejdřív
z téhle jámy pryč,“ navrhl Xie Lian. Na ten nevyslovený pokyn se Ruoye
vymotal z jeho rukávu a se svištěním vyletěl vzhůru. Jenže vzápětí se se
stejným zasvištěním vrátil. „Co to děláš? Kouzelné pole bylo odstraněno, nic ti
v cestě nebrání.“
Ruoye však zůstával omotaný kolem jeho paže a chvěl
se, jako by se nahoře setkal s něčím strašlivým. Zatímco se se ho Xie Lian
snažil přemluvit, shora cosi spadlo přímo na Fu Yaovo rameno. Ten se po té věci
natáhl a přitáhl si ji před obličej, aby se podíval. Ve vteřině se jeho výraz
změnil – držel hada se štířím ocasem!
Zaskočený a nepřipravený Fu Yao byl v tu chvíli
uštknut. Prudce mrskl hadem po Ban Yue, která reflexivně natáhla spoutané ruce
a plaza chytila. Purpurově rudý had se jí obtočil kolem bledých zápěstí, ale
k útoku se neodhodlal. V tu chvíli se ozvalo další tupé plesknutí,
jak na zem dopadl další had.
Xie Lian už pochopil, proč Ruoye odmítal vyletět
nahoru. Zvedl hlavu a slabé paprsky měsíčního světla ukázaly stovky malých,
purpurově rudých skvrn, které se řítily z vrcholku Jámy hříšníků.
Doslova pršeli hadi!
S vědomím, že se purpurové skvrny rychle
přibližují, Xie Lian zavolal: „Fu Yao! Oheň! Rychle vystřel nahoru oheň a zbav
se jich, dokud jsou ještě ve vzduchu!“
Fu Yao skutečně poslechl. Zakousl se do dlaně a zuby
porušil kůži, potom mávl rukou a poslal vzhůru jeden korálek krve, který
vzápětí proměnil v planoucí ochranný štít. Ohnivá bariéra se zastavila ve
výšce deseti chi[2] a hadi,
kteří na ni narazili, rychle shořeli na popel. Déšť hadů byl úspěšně odražen.
Xie Lian si trochu oddechl. „Výborně, Fu Yao!
Po této chvilkové úlevě si Xie Lian trochu oddechl.
"Skvělé! Díky moc, Fu Yao!"
Magie takové úrovně nevyhnutelně odčerpala obrovský
kus jeho duchovní energie. Na Fu Yaově tváři už byly znát první známky napětí.
Otočil se a další kruh plamenů nakreslil kolem nich. „Stále trváš na tom, že tě
neposlouchají?“ zavrčel na Ban Yue. „Pokud to nejsi ty, kdo hady ovládá, tak
proč na tebe neútočí?“
San Lang se ušklíbl. „Na nás taky neútočí. Možná máš
jen smůlu?“
Fu Yao se otočil k nim, pohledem přejel
z jednoho na druhého a zatvářil se dost zachmuřeně. Xie Lian měl jisté
obavy a zároveň s tím se v něm začalo formovat tušení o jejich
současné situaci. Na utřídění myšlenek však nebyl čas a poslední, co
potřeboval, byla další rvačka. „Měli bychom odsud odejít,“ naléhal, „ale
nejdřív musíme zjistit, co se to s těmi hady děje.“
Fu Yao protáhl ústa v úšklebku. „Co se to
s nimi děje? Jestli preceptor státu Ban Yue nelže, pak ty problémy
způsobuje ta věc vedle tebe!“
Xie Lian přelétl pohledem z Ban Yue na San Langa.
„Nemyslím si, že by to byl kdokoliv z nich,“ konstatoval mírným tónem,
který ale nepřipouštěl žádné argumenty.
Dospěl ke svému závěru po dlouhém přemýšlení, ale Fu
Yao byl stejně přesvědčený, že jen San Langa a Ban Yue chrání. Ohnivá bariéra
ozařovala jeho pokřivený výraz, jako by Fu Yao nevěděl, zda se má smát nebo
vybuchnout vzteky. „Vaše královská Výsosti, můžete přestat předstírat svou
nevědomost? Pamatuješ se ještě, kdo jsi? Už dávno ti muselo dojít, co je ta věc
vedle tebe zač!“
[1] Provaz Nesmrtelného pouta – magický provaz (niť, síť, co se z toho udělá), který
se vyskytuje v mnoha kultivačních románech. Jestli to chápu dobře, dokáže
u živého člověka (kultivujícího) uzavřít qi kolující v meridiánech, u
ostatních utne veškeré nadpřirozené síly, ať jde o démony, duchy, netvory či
cokoliv jiného.
[2]
Chi – už to tu bylo mnohokrát, ale přeci jen. Chi, čteme čchi, je ekvivalent
jedné stopy, tzn. něco přes třicet centimetrů.
Žádné komentáře:
Okomentovat