Kapitola 29(III): Vládce bílého větru; vířící písečná bouře

 Ten hlas se ozval nad jejich hlavami a Xie Lian překvapeně vzhlédl. „Který vážený pán nás navštívil?“

Nepřišla žádná odpověď. Místo toho uslyšel podivné hučení, připomínající prudké poryvy větru. Neustále zesilovalo a jak se ozývalo blíž a blíž, princ si uvědomil, že ten zvuk má skutečně na svědomí vítr.

Zasáhl je v silném poryvu, vířil a kvílel na dně Jámy hříšníků, a než stačil Xie Lian mrknout, jeho nohy opustily zem a vítr ho vynesl spolu s ostatními vzhůru.

Princ se okamžitě otočil a zachytil se San Langa, který byl nejblíže. „Buď opatrný!“

Mladík jej bez známky vzrušení objal kolem ramen, a v tom už Xie Lian cítil, jak se s ním svět obrací vzhůru nohama, zatímco je to vynášelo vysoko nad Jámu hříšníků. Poté vítr utichl. Na krátký okamžik zůstali viset ve vzduchu, než gravitace zvítězila.

Xie Lian zatřepal rukou a pobídl Ruoye: „Už tu není nic, čeho by ses měl bát! Buď tak hodný a zachraň nás!“

Dvakrát ho poplácal, a Ruoye se skutečně rozvinul a prodloužil. Obklopoval je však prázdný prostor a pustá krajina, a ani Jáma hříšníků nenabízela žádné místo, kde by se mohl zachytit. Sotva Ruoye vyletěl, udělal otočku a svinul se zpět do svého úkrytu. Princ se snažil ve vzduchu otočit a v duchu se připravoval na nepříjemné přistání.

Dřív by spadl hlavou napřed a zapíchl by se nejméně čtyři chi do země. Tentokrát ho však San Lang bez větší námahy přetočil těsně před dopadem, takže se jim podařilo přistát na nohou. Xie Lian nad tím zázrakem nějakou chvíli žasl, než si všiml postavy v černém, která se k nim potácela.

Chvíli na ni zíral a pak nadšeně vykřikl: „Nan Fengu!“

Skutečně k nim přicházel Nan Feng, ale byl na něj žalostný pohled. Oblečení měl na cáry a od hlavy až k patě ho pokrýval prach, jako by se celou noc válel na zemi, zatímco přes něj přebíhalo stádo koní. Po princově zvolání mlčky zvedl ruku a otřel si tvář. Vypadal, jako by ztratil chuť k životu a tak se Xie Lian natáhl, aby ho podepřel. „Co se ti stalo? To tě tak zřídily ty dvě ženy?“

Hned jak to dořekl, všiml si dvou osob za Nan Fengem, které kráčely směrem k nim. První z nich byla žena v bílém, opírající si metličku s koňskými žíněmi o ohbí paže. Zářivě se na Xie Liana usmívala. „Dobrý den, Vaše Výsosti.“

Přestože se Xie Lian cítil naprosto zmatený, při přátelském pozdravu se v něm probudilo slušném vychování. Netušil, jak ji oslovit, tak jen oplatil úsměv a zamával. „I já tě zdravím, má paní.“

Druhá žena v černém neřekla ani slovo, jen na ně chladně a odměřeně pohlédla. Pro Xie Liana neměla víc než zběžný pohled, ale když spočinula pohledem na San Langovi, na okamžik se zastavila a podezřívavě si ho prohlížela.

Předcházející vítr je předtím jedním silným poryvem vynesl z jámy. Obě ženy prošly kolem Xie Liana a zastavily se před Pei Suem. Ten nevypadal při pohledu na ně ani trochu překvapeně, nakonec je ve své roli A-Zhaoa už ve městě zahlédl. Před ženou v bílém poklekl, sklonil hlavu a zašeptal: „Vládce větru.“[1]

Xie Lian byl ohromen. Takže žena, kterou od začátku považoval za nějakou formu kdo ví odkud vylezlého démona nebo zlého ducha, byla ve skutečnosti nebeským úředníkem? A navíc Vládcem větru? Tím samým Vládcem větru, který v komunikačním poli vyhodil sto tisíc zásluh?!“

Jeho omyl nebyl nijak překvapivý. Tehdy ve městě řekla něco ve smyslu: „Kam ti lidé utekli? Opravdu je musím tahat ven jednoho po druhém, abych je mohla zabít?“ To rozhodně vyvolávalo dojem, že usiluje o smrt jejich skupiny. Ve skutečnosti však těmi „lidmi“ mohla myslet vojáky Ban Yue. Princův první dojem z ní byl příliš silný a tak se mu zdálo, že každý její pohyb v sobě skrývá zlé úmysly.

V srdci se mu rozhořela bázeň a úcta před touto nebeskou úřednicí, která dokázala mávnutím ruky rozhodit sto tisíc zásluh, jako by to byly konfety. „Nan Fengu, proč jsi mi rovnou neřekl, že to je Vládce větru? Považoval jsem ji za nějakého hadího nebo štířího démona. Bylo to ode mne opravdu nezdvořilé.“

Nan Fengův výraz potemněl: „Jak jsem mohl vědět, že je to Vládce větru? Ještě nikdy jsem tuto podobu neviděl. Vládce větru předtím… ale raději nic.“

Xie Lian chápavě přikývl. Vládce větru měla na sobě pravděpodobně převlek. Nechal to být a znovu se obrátil na Nan Fenga: „Proč je Vládce větru tady v Ban Yue?“

„Aby ti pomohl,“ odsekl Nan Feng. „Předtím tu hledaly jejich vojáky.“

Tak takhle to bylo. Princ si vybavil, jak se v komunikačním poli ptal na události v průsmyku Ban Yue a na ticho, které po jeho dotazu následovalo. Vládce větru v tom okamžiku vyhodila sto tisíc zásluh, což veškerou pozornost stočilo jinam. S největší pravděpodobností to udělala naschvál.

Zatímco přemýšlel, Vládce větru se přikrčila před Pei Sua. „Malý Pei,[2] všechno jsem slyšela.“

Pei Su sklonil hlavu.

„Přiznáváš se, že jsi v posledních dvou stech letech lákal pocestné do města Ban Yue?“

Mladší generál Pei se ani nepokoušel bránit. „Přiznávám,“ řekl tiše.

„Proč?“

Pei Su se odmlčel. „Vládce větru mě podezřívá už dlouho. Nedokážeš to uhodnout?“

Vládce větru zvedla obočí. „Protože tyto zmučené duše jsou živým důkazem tvé krvavé a kruté minulosti smrtelníka, a jednoho dne by ti mohly bránit v cestě vzhůru?“

Pei Su její vyjádření nijak nekomentoval. Xie Lian celou výměnu poslouchal a nedokázal už potlačit zvědavost. „Jedné věci nerozumím, proč jsi je rovnou nezabil? Proč jsi je místo toho uvěznil a krmil živými lidmi? Vždyť je to jako vytloukat klín klínem!“

Ale San Lang zavrtěl hlavou. „Nemohl je zabít.“

Samozřejmě! Na Vyšším nebeské dvoře musel nebeský úředník v postavení jako Pei Su hlídat každý svůj krok. Do mnoha záležitostí se nemohl zapojit přímo, takže jeho božská podoba nemohla sestoupit dolů, aby tyto utýrané duše vyhladil, ani nemohl veřejně poslat vojáky, kteří by je zlikvidovali za něj, protože by to strhlo příliš velkou pozornost. Aby zajistil, že tato záležitost zůstane utajena, nezbývalo mu než poslat tajně dolů loutku v podobě A-Zhaoa.

Používal hady se štířím ocasem, kteří byli proslulí jako mazlíčci císařského preceptora, aby zaútočili na pocestné a přilákali je tak do města, kde byli zajati a svrženi do Jámy hříšníků. Tím celý problém zahladil a svedl veškeré podezření jinam.

Vládce větru pokračovala: „Generál Pei starší z tvé rodiny by něco takového neudělal. Obávám se, že tentokrát jsi překročil všechny meze.“

Nebeský úředník, který poslal do průsmyku Ban Yue loutku, aby téměř dvě stě let lákala četné pocestné z vyšlapané stezky do hladových úst duchů vojáků Ban Yue? Ať už se na to dívalo z jakékoliv strany, nešlo o žádnou maličkost. Pei Su uctivě sklonil hlavu. „Tento mladík rozumí.“

Vládce větru zatočila metličkou s koňskými žíněmi. „Je dobře, že to chápeš. Dobře se na sebe podívej a zamysli se nad svými činy. Promluvíme si znovu, až se vrátíme nahoru.“

Odpovědí jí byl mumlavý souhlas.

Poté, co z něj Vládce větru dostala přiznání, zastrčila metličku s koňskými žíněmi do zadního límce roucha a vstala. Otočila hlavu, sepjala ruce k pozdravu a usmála se na Xie Liana. „Vaše Výsosti, je mi potěšení se s vámi konečně setkat, tolik jsem toho o vás slyšela.“

Nastal tedy čas na řádné formality. Pro Xie Liana neznamenalo „tolik jsem toho o vás slyšela“ nic dobrého, ale protože to bylo proneseno v rámci zdvořilostí, oplatil jí úsměv. „Kdepak, to pro mě je čest, moci se setkat s Vládcem větru.“

„Opravdu mě mrzí ty události předtím,“ řekla nebeská úřednice.

Princ na ni upřel nechápavý pohled. „Předtím? Co máte na mysli?“

„Copak vás nezasáhla písečná bouře?“

Xie Lian si vybavil, všechen písek, který během ní spolykal, a kývl.

„Tu bouři jsem spustila já,“ přiznala omluvně. „Vyvolala jsem ji, abych vás udržela co nejdál od království Ban Yue. Ale nejenže vás neodnesla, místo toho se vám nějak podařilo najít si cestu do města.“

Princi to přišlo podivné. Proč se je snažila držet dál od království Ban Yue? Jaký to mělo účel? Držel se však zpět a čekal, zda mu k tomu ještě něco řekne. „Ohledně celé této záležitosti,“ prohlásila místo toho Vládce větru, „bude nejlepší, když se do toho Vaše Výsost nebude plést.“

Xie Lian vrhl rychlý pohled na stále spoutanou Ban Yue, ležící na zemi, a srdce se mu naplnilo obavami. Má to chápat tak, že jakmile bude tato záležitost předložena Nebeskému dvoru, někteří nebeští úředníci pozmění zaznamenané důkazy, tak, jak budou potřebovat? Vylíčí mladšího generála Peie jako zcela nevinného a udělají z Ban Yue obětního beránka? Když mu Vládce větru říká, aby se do ničeho nepletl, snaží se tím ochránit „Malého Peie“?

Princ nezaváhal a stoupl si před Ban Yue. „Už teď jsem v tom až po krk,“ prohlásil mírně. „Je zbytečné říkat, abych se držel dál.“

Vládce větru se lehce zasmála. „Neměj strach. Císařského preceptora Ban Yue si můžeš odvést s sebou.“

To byl přesný opak toho, co Xie Lian očekával. Chvíli hloupě zíral, a tak Vládce větru dodala: „O této záležitosti jsem už slyšela vše, co jsem potřebovala. I když je ta dívka na pokraji přeměny do stupně Hněvivý, viděla jsem, jak chytila vojáky Ban Yue do soustavy magických polí a propustila smrtelníky, které zajali. Nejenže neubližuje, dokonce se snaží životy zachraňovat. Nemějte obavy, že by ji někdo použil jako obětního beránka.“

Princ si oddechl. „Stydím se. Byl jsem příliš podezřívavý.“

„Tvé obavy jsou pochopitelné. Nepopírám, že na Nebeském dvoře se skutečně děje mnoho nekalých praktik.“

Mladá žena v černém, dosud stojící opodál, ztratila trpělivost. „Už jsi skončila? Můžeme jít?“

„Hej!“ opáčila Vládce větru. „Kam spěcháš? Budu si povídat, jak dlouho budu chtít.“ Navzdory svým slovům ale spěchala ke své společnici. Vytáhla od pasu skládací vějíř a obrátila se na Xie Liana. „Vaše Výsosti, jestli už nemáš nic jiného, sejdeme se znovu na Nebeském dvoře?“

Na princovo přikývnutí Vládce větru s lupnutím rozevřela vějíř. Na přední straně byl tučnými tahy vyveden znak pro vítr a na zadní byly tři plynulé čáry, znázorňující větrné pohyby. Pravděpodobně se jednalo o její božskou zbraň. Třikrát mávla vějířem směrem vzhůru, pak ho otočila a znovu pohyb třikrát zopakovala.

Na ten pokyn se pláněmi prohnal závan větru, bičující jemný písek a štěrk. Xie Lian si zvedl rukávy, aby se před ním chránil, a když vítr po chvíli utichl, obě ženy, Pei Su a Ke Mo byli pryč. Zůstal tam jen Xie Lian, San Lang, Nan Feng a Ban Yue, bezvládně ležící na zemi.

--Předchozí kapitola--        --Zpět na přehled kapitol--        --Další kapitola--

---

[1] Vládce větru… inu. Oslovuje ji cíleně titulem v mužském rodě, ačkoliv Xie Lian by jí říkal Vládkyně. Má to svůj důvod, v angličtině se to pěkně setře, ale v češtině…  tak jsem se rozhodla držet mužské varianty, která zazněla už i ve scéně rozhazování zásluh na Nebesích. Tak to berte, že ten titul je Vládce větru, ať ho má on nebo ona. Pak se to vyjasní…

[2] Malý Pei – generál je ve skutečnosti mladší generál Pei, ale zde je osloven Xiao Pei, tedy skutečně zdrobněle „malý“. Kdykoliv se v textu dále vyskytne tato verze oslovení, jedná se o úmyslnou familiárnost.