Kapitola 32: Palácová síň Nejvyššího bojového boha, korunní princ potkává korunního prince 1

 Xie Lianovi bylo jasné, že prsten mu tu musel nechat Hua Cheng. Udiveně ho potěžkal. Co je asi zač?

Jako bývalý korunní princ vyrůstal v císařském paláci království Xian Le. Obyvatelé jeho země měli zálibu ve vzácných a krásných věcech a často dováželi poklady ze všech koutů světa. Císařský palác byl až extravagantně bohatý a nádherný; se zlatými sloupy a schodišti vykládanými drahokamy se dal považovat za skutečnou pokladnici. Šlechtické děti si často hrávaly s drahými kameny, jako by to byly obyčejné kuličky. Xie Lian byl proto zvyklý vídat nejrůznější drahocennosti, ale tento prsten mu připomínal vybroušený diamant.

Byl neobyčejně krásný a tvarovaný. Zručnost, vynaložená na jeho výrobu, dalece přesahovala schopnosti jakkoliv nadaného řemeslníka. Čistota jeho lesku a třpytu předčila všechny diamanty, které kdy Xie Lian viděl. Byl oslnivě zářivý a tak úchvatný, že princ nedokázal určit, z čeho je vyroben.

Rozhodně se muselo jednat o něco vzácného a cenného. Navíc mu Hua Cheng ten prsten navlékl na krk, takže muselo jít o úmyslný čin. Prsten měl nejspíš hlubší význam.

Xie Lin byl tím darem trochu překvapen. Lehce se usmál a rozhodl se o šperk dobře starat. Až Hua Chenga příště uvidí, zeptá se ho na jeho význam. Kam však prsten ukrýt? Zatím měl jen tuto malou chatrč, sotva hodnou pojmenování „svatyně“. Nebylo tu žádné vhodné, bezpečné místo. Po chvíli přemýšlení se rozhodl, že nejlepším způsobem, jak prsten uchovat v bezpečí, bude nechat si ho u sebe. A tak si tenký řetízek znovu navlékl na krk.

Po posledních dnech, kdy křížem krážem prochodil horu Yu Jun a průsmyk Ban Yue, strávil Xie Lian další dny ve své svatyni odpočinkem. Nebýt nadšených vesničanů, kteří se se tu a tam zastavili, aby přinesli skromné oběti v podobě nedojedených, v páře vařených bochánků a rýžové kaše, pravděpodobně by se neobtěžoval ani pohnout. Takto uplynulo několik dní, až jednou dostal od Ling Wen naléhavou výzvu k návratu na Nebesa.

Z jejího tónu bylo patrné, že situace není zdaleka dobrá. Xie Lian dokázal odhadnout, o co jde, a v duchu se připravil. „Týká se to průsmyku Ban Yue?“ zeptal se.

„Správně,“ přitakala Ling Wen. „Jakmile se vrátíte do Nesmrtelného města, přijďte prosím rovnou do palácové síně Nejvyššího bojového boha.“

Xie Lian se na chvíli odmlčel. Palácová síň Nejvyššího bojového boha? To znamená, že se vrátil Jun Wu.

Od svého třetího vzestupu se s Nebeským císařem ještě nesetkal. Jako nejvýznamnější bojový bůh byl Jun Wu den za dnem buď uzavřený v ústraní, na inspekčních hlídkách po třech říších, nebo se toulal po horách a mořích. Princi bylo jasné, že tomuto setkání neujde. A tak, aniž by si stačil odpočinout víc než jen pár dní, znovu zamířil na Nebesa.

V Nesmrtelném městě byly shromážděny svatyně bohů ze všech oblastí lidského života. Tisíce a tisíce jich byly rozmístěny vedle sebe jak velkolepá výstava a každý z nich vychvalovala přednosti a ctnosti svého majitele. Všude, kam se podíval, viděl detailně vyřezávané trámy, bohatě malované budovy a nádherné mosty, klenoucí se přes zurčící potoky. Nesmrtelní se kolem nich vznášeli na plovoucích oblacích mlhy.

Uvnitř Nesmrtelného města se nacházela ulice, známá jako Hlavní třída Nejvyššího bojového boha. Podobné ulice se daly najít i v říši smrtelníků, postavené na počest Jun Wua, ale byly to jen slabé napodobeniny – pouhé představy smrtelníků o tom, jak asi vypadá Nebe. Proto byla tato ulice v Nesmrtelném městě skutečnou Hlavní třídou Nejvyššího bojového boha.

Xie Lian zamířil k palácové síni Nejvyššího bojového boha, umístěné na konci širokého pásu ulice. Cestou zahlédl několik pospíchajících nebeských úředníků, ale žádný z nich se ho neodvážil pozdravit.

V minulosti, když se Xie Lian procházel po sálech Nebeského paláce, ho bralo na vědomí jen málo lidí, ale to jednoduše znamenalo, že ho ostatní nebeští úředníci nevyhledávali a nesnažili si s ním promluvit nebo popovídat. Základní zdvořilostní úkony, jako je pokývnutí hlavou nebo prostý pozdrav, však zůstaly zachovány. Jenže nyní všichni usilovně předstírali, že je snad neviditelný, jako by druhý pohled na něj mohl přivolat problémy. Ti před ním přidali do kroku, ti za ním se vlekli, až to vypadalo, jako by se snažili nechat mu co nejširší bublinu osobního prostoru.

Xie Lian byl na podobné věci dávno zvyklý a nevěnoval tomu pozornost. Koneckonců právě strhl dolů čerstvě povýšeného vznešeného nebeského úředníka, kterého ostatní obdivovali. Bylo by divné, kdyby mu to nedávali znát. Jak tak kráčel, zaslechl zavolání: „Vaše královská Výsosti!“

Princ se otočil, překvapený tím, že se k němu ještě někdo hlásí. Jenže nižší nebeský úředník, který volal, kolem něj proběhl a uháněl k docela jiné osobně. „Ale ne, Vaše královská Výsosti!“ vydechl. „Jak můžete jít do palácové síně Nejvyššího bojového boha bez identifikačního štítku?[1] Jak jste se chtěl dostat dovnitř?“

Xie Lian se konečně vzpamatoval. Volání tedy nebylo určeno jemu. Na Vyšším nebeském dvoře bylo vícero bohů, kteří bývali za života korunními princi, takže tento typ záměny nebyl ničím až tak neobvyklým.

Potom si druhého korunního prince prohlédl a na chvíli se zarazil.

Mladík měl obočí, kterému se říká mečové – dlouhé, husté a s mírným zakřivením, připomínajícím čepel. Zpod něj hleděly velké, jasné oči. Mladíkova tvář zářila čistým a bezelstným úsměvem, tak odlišným od těch, které nasazovali ostatní z Vyššího dvora. Dodávalo to jeho pohledné tváři zdání dětinskosti. Kdyby na něj hleděl méně laskavý nebeský úředník, jako třeba Mu Qing, pravděpodobně by ho označil za idiota. 

Druhý korunní princ byl oblečen do vojenského oděvu a vypadal v něm nesmírně elegantně a hrdinně. Přesto mu zbroj nepropůjčovala odstrašující vzhled, který obvykle mívají vojáci a důstojníci, zakalení nespočtem bitev. Místo toho vyzařoval auru královské vznešenosti.

Xie Lian chvíli jen stál a mladíka si důkladně prohlížel. Dvojice před ním musela ten pohled vycítit, protože se zastavili a otočili se na něj. Když nižší nebeský úředník Xie Liana poznal, jeho výraz se okamžitě změnil na rozpačitý. Princ lehce pokýval hlavou, věnoval druhému korunnímu princi drobný úsměv a řekl: „Vaše královská Výsosti, jak se máte.“

Mladý princ před ním byl zjevně člověk, který se příliš nezajímal o každodenní záležitosti a novinky, protože mu Xie Lianova tvář nic neříkala. Po zdvořilém pozdravu se široce usmál a energicky odpověděl: „Těší mě!“

Nižší nebeský úředník po jeho boku do něj kradmo šťouchl. „Pojďme, pojďme, Vaše Výsosti. V palácové síni Nejvyššího bojového boha jsou úřední záležitosti, které musíte vyřídit.“

Mladík v naprosté nevědomosti nepochopil, co to do jeho podřízeného vjelo. Úkosem na něj pohlédl. „Proč do mě strkáš?“

Xie Lianovi unikl ze rtů tichý smích, ale rychle ho potlačil. Nižší nebeský úředník strkal do svého pána ještě usilovněji. „Císař možná dorazil dřív a už na vás čeká, Vaše Výsosti. Pojďme!“ Mladší korunní princ se pochybovačně ohlédl po Xie Lianovi, ale nakonec se podvolil naléhání a pokračoval vpřed.

Když odešli, Xie Lian zůstal stát na místě. Pak k jeho uším dolehl tichý, potutelný šepot několika nebeských úředníků nižšího stupně, kteří kráčeli opodál.

„Jak strašlivě trapné, svět je opravdu malý.“

Odpověděl mu druhý hlas: „Všichni jsou to úředníci Vyššího dvora, jednou se to muselo stát. Osobně si myslím, že mnohem zábavnější by bylo, kdyby narazil na generály Nan Yanga a Xuan Zhena.“[2]

„Haha, no, tohle přání se ti brzy splní. Už se brzy setkají, vždyť na něj všichni čekají v palácové síni Nejvyššího boha.“

Najednou je kdosi přerušil: „Ať je svět malý nebo velký, srovnání se nevyhnou. Když se na ně podíváte, oba jsou korunními princi. Ale Jeho královská Výsost Tai Hua působí dojmem skutečné královské krve. Kdyby takové věci potkaly jeho, neudělal by nic trapného, ať by byl v jakkoliv bezvýchodné a zoufalé situaci.“

„Na druhou stranu, království Yong’an bylo silnější než království Xian Le. Je logické, že jejich korunní princ je mocnější. Všechno se odvíjí od kořenů, víte?“

Bojovým bohem severu byl Pei Ming z palácové síně Ming Guang, bojovým bohem západu byl Quan Yizhen z palácové síně Qi Ying. Bojovým bohem jihovýchodu byl Feng Xin z palácové síně Nan Yang. Bojovým bohem jihozápadu byl Mu Qing ze síně Xuan Zhen, a východ nepatřil nikomu jinému, než korunnímu princi Lang Qian Qiuovi[3]  z palácové síně Tai Hua.

Lang Qian Qiu, jak bylo řečeno, byl stejně jako Xie Lian. korunním princem Navíc byl princem národa Yong’anu, který povstal právě po pádu Xian Le. Zakladatel jejich národa byl přímo vůdce povstalců, proniklých do císařského města Xian Le.

Během svých toulek po říši smrtelníků byl Xie Lian i na východě. Přirozeně věděl o tom, že korunní princ Yong’anu vystoupal na Nebesa. Jako nebeský úředník už dlouho očekával, že na sebe nakonec narazí, takže se tím příliš nezabýval.

Ačkoliv ti klevetící bohové vypadali, jako by si šeptali, doopravdy se nijak nesnažili ztišit hlas. Kdyby tam místo prince stál někdo jiný, možná by si dávali pozor, ale takhle se s tím příliš netrápili. Dokonce to vypadalo, že ho záměrně provokují, aby jim neunikla jeho reakce. Xie Lian předstíral hluchotu a pokračoval v cestě. V tu chvíli za ním někdo znovu zavolal: „Vaše královská Výsosti!“

Princ v duchu zaúpěl. Opravdu? Už zase? Když se však otočil, spatřil rázně kráčející Ling Wen. Pod očima měla tmavé kruhy a v náručí balancovala s několika svitky. Jakmile se k němu přiblížila, ztišila hlas: „Všichni, kdo se vrátili, už zamířili do palácové síně Nejvyššího bojového boha. Až tam dorazíte, buďte prosím opatrný!“

Xie Lian samozřejmě věděl, na co naráží. „Tušíte, jaký bude trest pro mladšího generála Peie?“

„Pravděpodobně vyhnanství,“ odpověděla stručně Ling Wen.

Princ si pomyslel, že to vlastně není ani zlé, ani nijak kruté.

Vyhnanství bylo považováno za formu „dočasného ponížení“. Znamenalo, že se Nebeský úředník dopustil přestupku, ale nebyl považován za nenapravitelného a stále existovala šance, že bude znovu dosazen. Pokud si vedl dobře, mohl být docela snadno znovu vybrán k vzestupu. Někdy to trvalo třicet, někdy padesát, nebo dokonce dvě stě let.

Jenže hodnocení, že vyhnanství „není tak zlé“, pochopitelně vycházelo z jeho vlastních měřítek. Generál Pei by s ním pravděpodobně dost silně nesouhlasil.

Xie Lian si vzpomněl na další věc. „Ach ano, Lig Wen. O tom mladém chlapci z hory Yu Jun, který trpěl obličejovým morem… ten, o kterém jsem vám říkal, jsou o něm nějaké zprávy? Podařilo se vám při vyšetřování něco zjistit?“

„Je mi líto, Vaše Výsosti. Zatím nemáme žádné zprávy. Zesílíme naše úsilí.“

Najít v moři lidí jedinou osobu nebylo snadné ani pro nebeské úředníky. Bylo to samozřejmě rychlejší, než zaměstnat smrtelníky, ale stále to znamenalo, že pokud by nalezení chlapce ve smrtelné říši trvalo deset let, pak na Nebesích by na stejnou věc potřebovali nejméně rok. „Děkuji,“ povzdechl Xie Lian.

V tu chvíli došli na konec ulice a stanuli před velkolepou a majestátní palácovou síní. 

Nebeský palác se leskl jako sklo. Byl zdůrazněním vybroušené architektonické krásy, bez sebemenších známek skutečného stáří budovy a působení zubu času. Vrstvy a vrstvy glazovaných zlatých střešních tašek oslňovaly pozorovatele svým leskem. Xie Lian zvedl hlavu a krátce si budovu prohlédl. Pod zlatými oblouky se mocnými tahy rýsovala slova: „Palácová síň Nejvyššího bojového boha“. Vypadalo to tu stejně, jako před stovkami let, bez sebemenší změny. Princ sklonil hlavu, překročil práh a vstoupil dovnitř.

V hlavním sále se shromáždilo mnoho nebeských úředníků, postávajících ve skupinkách po dvou, třech, nebo i každý sám za sebe. Všichni mlčeli.

Ti, kteří mohli stanout v těchto palácových sálech, byli všichni nebeští úředníci, kteří nanebevstoupili přímo do Vyššího nebeského dvora. Všichni byli obklopení zlatou aureolou božského světla a s vědomím vlastní moci se rozhlíželi povýšeným pohledem. Xie Lian byl pohledem na přítomné uchvácen. V tuto chvíli byli potichu, stáli s napjatou pozorností a zatím se neodvažovali vydat ani hlásku. Na trůnu na opačném konci palácové haly seděl bůh oděný v čistě bílé zbroji.

Nebeský císař měl jasně řezané a pohledné rysy. S klidně zavřenýma očima vypadal důstojně a slavnostně. Za ním se rozprostírala velkolepá palácová síň Nejvyššího bojového boha, u nohou mu vířila bílá, mlhavá oblaka. Když Xie Lian vstoupil, otevřel oči, jako by vycítil jeho přítomnost.

Ty oči byly temné, ale průzračné, jako hluboké ledové tůně, zmrzlé před deseti tisíci lety. Bojový bůh se jemně usmál. „Xian Le, dorazil jsi.“[4]

Xie Lian mírně sklonil hlavu a nic neřekl.

Hlas Jun Wua byl tichý a klidný, ale přitom se rozléhal po celé palácové síni. Přitáhl pohledy všech přítomných nebeských úředníků na prince. Ten okamžitě pochopil. Tato schůzka se nekonala kvůli diskuzi o výstřelcích mladšího generála Peie v průsmyku Ban Yue. Spíš to vypadalo, že středem pozornosti dnešního dne bude právě Xie Lian.

--Předchozí kapitola--        --Zpět na přehled kapitol--        --Další kapitola--

Slovo překladatele: Nový příběhový oblouk sebou přináší opravdu hodně nových jmen, a bude hůř a hůř! Třeba se jednou dokopu k vytvoření jmenného rejstříku. Uf! 

---

[1] Identifikační štítek – obdoba čínské občanky. Býval dřevěný, kovový, z kosti či drahých kovů a zaznamenával údaje o svém nositeli. Jméno, věk, pozice, oficiální titul, někdy dokonce vyryté rysy obličeje a samozřejmě příslušnost k té které rodině. Obrázek: 

[2] Nan Yang a Xuan Zhen – pro připomenutí, jsou to jména síní Feng Xina a Mo Qinga.

[3] lLang Qian Qiu, čteme Lang Čchien Čchiou

[4] Xian Le – Jun Wu nazývá každého palácovými jmény, takže Xie Lian je znám jménem jeho království.